Do finále Pramenů jsem vstoupil celkem dvakrát. Poprvé to bylo ve složení já, Alistair, Oghren a Morrigan. Mělo to svůj důvod, jak se za chvilku dozvíte, ale na konci jsem zjistil, že jsem nechtěně vynechal pár drobností. Např. jsem úplně zapomněl na vznešenou saň u Útočiště, zapomněl jsem si vyzvednout vylepšenou dračí zbroj u Wadea a taky jsem musel vynechat celou řadu zamčených truhel ve finále Denerimu. Při druhém průchodu jsem tedy udělal obměnu a místo Morrigan s námi šla Leliana. Bylo to zajímavé i z pohledu odlišné strategie u některých soubojů a lehce se pozměnily i některé dialogy. Nic co by měnilo děj, vesměs jde jen o kosmetické věci, ale zajímalo mě, co všechno se tím změní.
Před návštěvou arla Eamona na rudoskalském hradě jsem provedl rychlý trénink u všech členů družiny, protože ve finále si zabojují všichni, tak ať jsou v co nejlepší kondici. Celkem bylo jedno, co jim navolím za talenty apod., protože finálová čtyřka byla jasná a z předchozího průchodu jsem věděl, že jsme na arcidémona více než připravení. Morrigan navařila čtyřicítku silných léčivých mastí a ve složení já, Alistair, Oghren a Shale jsme vyrazili na vznešenou saň.
Myslel jsem si, že čtveřice bojovníků by mohla saň zvládnout podobně jako Flemeth, ale vznešená saň je o dobrý level lepší, takže každé zdržení znamenalo, že nezvládnu někomu nakliknout léčení a přijdu o něj. Opravdu to drhlo, určitě víc jak s Flemeth, takže jsme nakonec na bojišti zbyli jen já a Shale. Odměnou nám byl skvělý loot a nefalšované dračí šupiny.
Z nich mi Wade vyrobil těžké dračí plátové brnění, které mi padlo jako ulité. Krom toho jsem si u Wadea alespoň vyzvedl zapomenuté vylepšené lehké dračí brnění, které dostala Leliana (to původní nevylepšené po ní zdědil Zevran). Oghren dostal pro změnu mojí zbroj Legií. Morrigan naposledy vyrobila další dávky mastí, abychom doplnili zásobu na finále. Předtím jsem při boji s arcidémonem spotřeboval 20-25 silných mastí. Tentokrát jsem si jich pro jistotu připravil ještě více, kdyby to náhodou víc drhlo. Předtím to bylo jedno, protože v Denerimu se dá dostat k surovinám, takže s Morrigan v partě nebyl problém si masti dovyrobit. Jenomže mistrovské bylinkaření u nás umí jen Morrigan a Wynne, které s námi nešly. Krom léčivých mastí jsem si připravil také pár dávek silných mastí proti duševnímu zranění.
Velké fináleKdyž jsme dorazili do Rudoskalí, tak bylo zřejmé, že tu něco nesedí. Poblíž nás jsme zahlédli převržený povoz s mrtvými koňmi a na obzoru byl vidět kouř vycházející od břehu jezera. Tedy z míst, kde se rozkládá Rudoskalí. Na mostě jsme potkali vyděšeného chlapíka, který nám sdělil, že Rudoskalí je pod útokem zplozenců a většina obyvatel se ukryla do hradu. Spěšně se rozloučil a zmizel.
Měl pravdu. Kousek od mlýna jsme narazili na první skupinky zplozenců a další se promenádovali poblíž hospody a kaple. Jejich odpor byl marný, do jednoho jsme je pobili, ale bylo nám to k ničemu. V Rudoskalí nezbyla živá duše a všude bylo zavřeno, takže jsme se museli otočit a vyrazit do hradu.
Ani Rudoskalský hrad nezůstal ušetřen. Dorazili jsme právě včas a pomohli jsme strážím odrazit celkem rozsáhlý útok. Po boji si nás odchytil posel se vzkazem od arla. Máme se co nejrychleji dostavit na poradu. Těsně před útokem dorazil Riordian a přinesl nové znepokojující zprávy ... A teď přichází poměrně kritický okamžik. Jakmile se necháte odvést do hradu, tak už není cesty zpět a hra směřuje rovnou do finále. Proto je nutné vše uzavřít ještě před vstupem na válečnou poradu. Nic se neděje, arl Eamon a Riordian počkají
.
Tohle je na DA:O obecně zajímavé. Hra v některých případech zdůrazňuje naléhavost určitých akcí, ale přitom je úplně jedno, jestli je jdete řešit hned nebo se k nim vrátíte někdy v budoucnu. Je jen málo úkolů, ze kterých se opravdu nedá couvnout, ale na to vás hra většinou extra upozorní. V tomhle případě prostě stačí do hradu nechodit.
Riordian nepřinesl zrovna dobré zprávy. Během průzkumu zjistil, že jsme se zmýlili a armáda zplozenců v čele s arcidémonem netáhne na Rudoskalí, ale na Denerim! Současné útoky na Rudoskalí mají tedy jen odvést pozornost. Hm, to je opravdu zlé! Arcidémon bude v Denerimu dříve, než tam stihneme se spojenci dorazit. Několik jednotek sice vyrazilo posílit obranu Denerimu, ale většina spojeneckých armád míří do Rudoskalí. V současné chvíli dorazila jen část posil. S Alistairem jsme se shodli na tom, že holt budeme muset vyrazit s tím co máme a doufat, že to bude stačit. Riordian poté mě a Alistaira vyzval, ať se za ním zastavíme.
Riordian se přesunul do druhého patra do zadního pokoje. Cestou jsem přitom míjel svůj pokoj, ve kterém jsem zahlédl Morrigan. Pokrčil jsem rameny, Riordian počká, a zašel si s Morrigan promluvit. Tedy abych byl přesný, přišel jsem se jí omluvit. Sice vůbec nevím za co, ale potěšilo jí to
.
Alistair už na mě čekal, takže jsme oba vstoupili do pokoje za naším novým mentorem. Riordian nám předal opravdu cennou lekci z povinností Šedých strážců. Nějaké střípky už jsem si poskládal, ale skutečnost je přeci jen o něco děsivější. Potíž se zabitím arcidémona je v tom, že jeho duše ihned po smrti svého hostitele ovládne jiného zplozence, takže je prakticky nesmrtelný. Proto na scénu přichází Šedí strážci. Jejich poskvrnění z nich totiž dělá ideální cíl pro arcidémonovu pátrající duši. Během boje s arcidémonem je tedy nutné, aby ve chvíli jeho smrti byl poblíž Šedý strážce. A teď přichází ta méně veselá část. Jelikož si Šedí strážci po poskvrnění zachovávají svou mysl, tak je arcidémon nemůže posednout a jeho duše v těle Šedého strážce zahyne. To je fajn, ale krom arcidémona zahyne i onen Šedý strážce.
Bezva, takže je to vlastně sebevražedná mise ... ano, navrhl jsem, že to vezmu na sebe, ale Riordian nesouhlasil. Jelikož je z nás služebně nejstarší, tak je to jeho povinnost, ale pokud by z nějakého důvodu selhal, pak musím být připraven vzít to na sebe. S tím jsme se rozloučili. Je čas si odpočinout. Ráno nás čeká dlouhý pochod.
Morrigan byla stále v mém pokoji, ale tentokrát měla na srdci něco ona. Věděla, co se zítra stane, až jsem si v první chvíli myslel, že nás poslouchala za dveřmi. Ale pak mi došlo, že Morrigan toho ví mnohem více, jen to dosud přede mnou tajila. Vzpomněl jsem si přitom na náš poslední rozhovor v táboře, kdy si chtěla za každou cenu udržet v našem vztahu odstup. Nyní jsem pochopil proč. Podle Morrigan nemusím zítra zemřít, protože to jde vyřešit i jinak. Pokud dnes v noci zplodíme dítě, tak ho Morrigan bude schopná využít k lapení arcidémonovy duše místo mě.
Za normálních okolností bych v tomhle rozhovoru asi nepokračoval, ale zajímalo mě, jaké by to mělo důsledky, protože se Morrigan na tento okamžik očividně dlouho připravovala. Podstatné je, aby to bylo dítě Šedého strážce, protože tím se na dítě přenese část jeho poskvrnění. Ano, tomu rozumím, arcidémonova duše pak nerozezná rozdíl, protože hledá jakékoliv poskvrněné tělo. Rozdíl je jen v tom, že dítě narozdíl ode mě nezemře. Zahyne jen poskvrněná část arcidémonovy duše a dítě se narodí s očištěnou duší dávného boha.
Hm, a je to venku. To celé prostě opravdu nebyla náhoda. Flemeth měla plán, na který Morrigan dlouhá léta připravovala. Proto nás zachránila z věže Ishal. Potřebovala alespoň jednoho žijícího Šedého strážce, se kterým by pak Morrigan zplodila dítě. Bez toho to prostě nejde. Jediné, s čím Flemeth nepočítala, byl fakt, že Morrigan má svůj vlastní plán. Těžko ale říct, co obnáší. Pokud na to totiž přistoupím, tak musím souhlasit s tím, že nechám Morrigan jít a vychovávat dítě samotnou. Jinými slovy už je nikdy neuvidím. Musím jí prý věřit, víc mi prozradit nemůže.
A já jí věřím. Stačilo se Morrigan podívat do očí. Věděla, co přijde a náš vztah to celé jen zkomplikoval. Přesto musí dostát své povinnosti, protože to je teď to jediné, na čem záleží. Nechtěl jsem to dělat ještě horší. Měl jsem sice tisíce dalších otázek, ale zmohl jsem se jen na souhlasné kývnutí ...
Ráno jsme se vydali na dlouhý pochod k Denerimu. Už z dálky bylo vidět, že je město pod těžkým útokem. Všude hořely ohně a k obloze stoupal hustý dým. Předpolí města bylo poseté mrtvými - jak obránci města, tak zplozenci. Nejhorší byl však pohled na rudou oblohu nad městem, kde kroužil drak - samotný arcidémon!
Alistair zastavil pochodující armádu a přichystal se na proslov. Dobrá a motivující řeč. Ihned po něm zavelel k útoku. K branám města jsme se přiřítili jako vichřice a dokonale jsme zaskočili nepřipravené zplozence, kteří už div neslavili vítězství. Nyní museli znovu bojovat. Tentokrát o svůj vlastní život. Nebylo jim to nic platné, tuhle bitvu jsme vyhráli.
Před branami města se celá družina rozutekla bojovat každý sám za sebe. Teprve po likvidaci zbylých zplozenců se situace uklidnila a mohl jsem si jít promluvit s Riordianem. Zplozenci nás i přes náš počáteční úspěch stále přečíslují. Wynne to odhadla dokonce na trojnásobek, s čímž musím souhlasit. Postup ulicemi města už nebude tak snadný a budeme mít nemalé ztráty. Riordian proto přišel s novým plánem. Měli bychom arcidémona vylákat na nějaké vyvýšené místo, třeba na střechu paláce Drakon a určit si vlastní podmínky boje. Do paláce by se mnou měla vyrazit menší skupinka, ostatní mezitím rozptýlí pozornost nepřítele, aby nám cestu do paláce co nejvíc usnadnili. Jakmile budeme v paláci, tak se nám spojenci vydají na pomoc.
Problém by mohli představovat jen arcidémonovi generálové. Ve městě jsou minimálně dva. Pokud bychom je zabili už nyní, tak je nebude moci arcidémon přivolat na svou obranu a ulevíme tím navíc obraně v jiných částech města. Na druhou stranu to představuje jisté zdržení. Souhlasil jsem, že se s generály vypořádám.
Alistair se ke mě přidal bez ptaní. Je to logické, protože je to Šedý strážce stejně jako já. Pokud by Riordian z nějakého důvodu selhal a selhal bych i já, tak to bude na něm. Určitě nesměl chybět Oghren a vzhledem k okolnostem jsem přibral Lelianu. Riordian mě poté požádal, abych rozhodl o veliteli záložního týmu. Bez váhání jsem určil Stena. Před odchodem za bránu města si se mnou každý ještě popovídal. Vesměs mi všichni popřáli hodně štěstí. Čekal jsem, že Morrigan bude protestovat, ale spokojila se s tím, když jsem ji vysvětlil, že v jejím stavu nemůže riskovat a jít s námi. Pousmála se a pak se se mnou rozloučila. Bylo vidět, že svádí nějaký vnitřní boj, ale nechtěl jsem to dělat těžší. To bylo také naposledy, kdy jsem Morrigan viděl.
Cesta do paláce Drakon vede přes tržní čtvrť a Odluku. Obě místa hlídají hordy zplozenců a dvojice generálů, o kterých mluvil Riordian. Postup nebyl tak rychlý, jak jsem předpokládal. V Odluce jsme narazili na oddíl elfích obránců, které vedla Shianni. Zrovna se k nim řítila nová vlna zplozenců. Poslali jsme je do bezpečí, tohle zvládneme sami. Shianni nám po boji poděkovala a stáhla se zpět do obranných pozic. Na mostě v Odluce nás dostihl arcidémon a odřízl nám ústupovou cestu. Poté zase odletěl.
Mezitím se přihodily dvě události. U bran města se schylovalo k novému útoku, takže přišel na řadu záložní tým pod vedením Stena. Hravě si poradil s dorážejícími zplozenci a Sten mohl s klidným svědomím oznámit, že útok byl úspěšně odražen. Před námi naopak svou bitvu sváděl Riordian, který se chystal arcidémona nalákat do paláce Drakon. Dokázal na draka seskočit v letu a vmanévrovat ho nad palác, přičemž ho dost poranil. Bohužel, Riordian se na drakovi nakonec neudržel a pád z vysoké výšky nepřežil! Přišli jsme tak o Riordiana, ale zraněný arcidémon musel přistát na střeše paláce.
Po tržní čtvrti a Odluce nás nyní čekala ta horší část postupu. Čím blíže paláci jsme byli, tím větší síla zplozenců proti nám stála. Nebylo nutné, abychom zplozencům čelili sami, po celou dobu jsme měli možnost do boje povolávat spojenecké jednotky, ale nechtěl jsem jimi plýtvat. Pokud si s tím nedokážeme poradit sami, tak jakou pak máme šanci porazit arcidémona? Úplně nejhorší úsek nás čekal těsně před palácem. S Morrigan v partě to bylo napoprvé o dost snazší, ale nyní jsme neměli nikoho, kdo by dokázal uštědřit plošný úder. Leliana proto musela popadnout luk a z dálky počty nepřítele snížit. Teprva pak jsme si to vyřikali s jejich veliteli.
Uvnitř paláce to bylo naopak jednodušší. Sem tam na nás sice vyskočil nějaký zplozenecký šampión, ale nic komplikovaného. Před vstupem na druhé patro jsme se nečekaně potkali se Sandalem, se kterým jsem mohl obchodovat, ale dokoupil jsem akorát pár mastí proti duševnímu zranění.
Konečně jsme se dostali ke vstupu na střechu. Naposledy jsme se podívali jeden na druhého a pomalu jsme se rozběhli vstříc finále ...
Před náma probíhala doslova jatka! Královská garda tu statečně sváděla nerovný boj s arcidémonem. Byla to rychlost. Než jsme se stihli k drakovi dostat, tak bylo po všem! Teď už je to opravdu jen na nás.
Souboj s arcidémonem probíhá podobně jako s jakýmkoliv jiným drakem. Prostě to drhne
. Často jsme se váleli po zemi a do toho jsme pravidelně konzumovali léčivé lektvary. Sice jsme si mohli přizvat na pomoc spřátelené armády, ale rozhodl jsem se, že to není nutné (popravdě jsem si toho napoprvé ani nevšiml, protože jsem se soustředil jen na draka, a když jsem šel do finále podruhé, tak už jsem pro změnu věděl, že arcidémona dáme i bez toho).
Souboj s arcidémonem má zhruba 3 fáze. V té první je potřeba usekat mu zdraví na polovinu. On se pak přesune mimo dosah družiny a z bočních věží se vyřítí několik vln zplozenců. Ani my jsme nezůstali sami. Na bojiště vtrhne arl Eamon a pár vojáků. Arl se přidal rovnou k nám, kdežto vojáci se snažili udržet drakovu pozornost, aby po nás nemohl plivat svůj modrý hnus. Každý plivanec totiž vytvoří modrý vír, který pak po nějakou dobu uštědřuje vysoké duševní zranění. Proto jsem si protentokrát připravil i příslušné masti.
Po boku arla Eamona jsme zlikvidovali příchozí vlny zplozenců u levé věže a přesunuli jsme se ke katapultu nad drakem (jediná možnost, jak draka nyní účinně zasáhnout). Leliana začala z katapultu po drakovi pálit, zatímco ostatní odrazili pár zbylých dotírajícíh zplozenců. Katapult se ale po chvíli zasekl a Leliana to nedokázala spravit, takže jsme se museli v rychlosti přesunout k pravé věži k dalšímu katapultu. Leliana se opět chopila palby a zbytek družiny začal odrážet vlny zplozenců přicházející z věže. Pořád je potřeba dávat pozor na zdraví družiny, protože u katapultu nás neotravovali jenom zplozenci, ale i drakův dech. Jakmile je drak dostatečně zraněn, tak odletí směrem k opačné věži. Tím končí druhá fáze souboje a přichází na řadu závěr.
Na druhé straně naštěstí zůstal arl Eamon, který si získal drakovu pozornost, takže přesun byl celkem poklidný, jen jsme se průběžně doléčili a použili masti proti duševnímu poranění. Nyní už to bylo jen o hrubé síle. Drak si sice povolal na pomoc zplozence, ale ty jsme už ignorovali a sekali draka hlava nehlava. K zakončení se nakonec dostala Leliana. Drak padl vyčerpaný k zemí a nyní nastal čas, abych to převzal. Doběhl jsem k drakovi a přišpendlil jsem mu hlavu k zemi. Arcidémonova duše opustila drakovo tělo a zmizela v záblesku světla vysoko nad námi. Formace zplozenců dole ve městě se začaly rozpadat a část zplozencké armády se dokonce dala na útěk. Zvítezili jsme!
Po zaslouženém odpočinku jsme se přesunuli do paláce, kde byli Alistair a Anora oddáni. Nevypadali příliš šťasně, ale to chce prostě čas. Však oni si na sebe zvyknout a pak budou rádi, že jsem je dal dohromady
. Alistair si mě po obřadu přizval k sobě a provolal mi přede všemi slávu.
Po oficiální části obřadu jsem si mohl jít promluvit i s ostatními a vlastně se s nimi rovnou rozloučit, protože pro většinu z nich je to naposledy, kdy se vidíme. Nechyběla tu ani moje sestra Rika, která se stala velvyslankyní v Denerimu. Pověděla mi, že mé jméno bylo očištěno a oficiálně jsem se stal členem bojovnické kasty. Bhelen mě dokonce prohlásil žijícím paragonem! Větší pocty už se mi dostat nemohlo. Byl jsem na to hrdý.
Wynne přislíbila pomoc Shale, se kterou se vydá do Tevinteru, aby navštívily zdejší Kruh mágů. Shale se totiž chce dozvědět více o svém původu a je klidně možné, že tevinterští mágové budou schopni navrátit Shale její trpasličí podobu. Popřál jsem oběma hodně štěstí. Sten měl pro změnu v plánu návrat domů a Leliana byla zase oficiálně pověřena návštěvou Andrastiných ostatků. Teď, když je saň pryč, tak by se z chrámu mohlo stát významné poutní místo. Zevran by rád cestoval se mnou a Oghren by zas rád zašel za Felsi. Navíc z něj udělali velitele denerimské gardy, takže bude mít práce až nad hlavu i beze mě.
Chyběla mi tu akorát Morrigan. Několik vojáků jí vidělo po bitvě opouštět město a časem se mi doneslo, že zamířila do Orlais. Nakonec tedy opravdu odešla. Ale co se dá dělat, porážkou arcidémona to zdaleka nekončí. Fereldenem se potulují skupinky zplozenců, takže nebezpečí stále přetrvává a já musím dostát svým povinnostem Šedého strážce ...
Autor
Téma: Dragon Age: Origins (Přečteno 20663 krát)