Na skok v DenerimuCesta za popelem Andrasty vede přes Denerim, protože je nutné navštívit bratra Genitiviho, který se už léta zabývá legendou o Andrastě a mohl by nám proto s hledáním popela pomoci. Cesta do Denerimu proběhla v poklidu a oproti očekávání se nic zvláštního nestalo ani po našem příchodu do města. Brzy jsme navíc zjistili, že se v rámci Denerimu můžeme pohybovat jen po tržnici, popř. si zajít do bočních uliček nebo Perly, místního nevěstince. Nebyl důvod teď cokoliv zkoumat, v podstatě jsem byl rád, že náš příchod nemá na nic vliv a tak jsme se urychleně vydali hledat Genitiviho dům.
Do cesty se nám ovšem postavil ser Landry, veterán z bitvy u Ostagaru a blízký přítel krále Cailana. Obvinil mě z vraždy krále a vyzval mě na duel cti. Nevím, když byl u Ostagaru, tak by asi mohl tušit, co se skutečně stalo. Vypadal dost rozhodnutě, tak jsem mu tu lež nevymlouval a souhlasil jsem s podmínkami souboje. Utkali jsme se v uličce za hospodou, kde ser Landry dle očekávání zhynul mou rukou. Netuším, co čekal. Nakonec mi ho i bylo líto, ale zkoušet jiné alternativy už se mi nechtělo. Už mě trochu vadí, jak mě každý obviňuje z vraždy krále, a proto jsem se rozhodl nikoho nešetřit.


Dům bratra Genitiviho stojí přímo naproti hospodě U Rozežraného šlechtice. Uvnitř domu jsme se srazili s Weylonem, který nás nechtěl za mistrem pustit. Vypadal taky docela neústupně, ale narozdíl od ser Landryho na nás Weylon zaútočil zcela nečestně. Měl smůlu.
V pokoji za Weylonem jsme ale nikoho nenašli. Tedy abych byl přesný, nikoho živého jsme nenašli. V rohu místnosti totiž leželo tělo skutečného Weylona! Někdo měl potřebu sem nastražit dvojníka, ale proč? V truhle jsme našli Genitiviho deník, ve kterém popisuje, že se vydal hledat vesnici jménem Útočiště. Prý se její jméno často objevuje v legendách, ale na současných mapách není. Zajímavé, mě se pozice Útočiště zobrazila na mapě hned

.
ÚtočištěÚtočiště je malá víska roztažená po kopci, na jehož vrcholu je kaple zasvěcená Andrastě. U vstupu do vesnice nás zastavil nerudný strážný a snažil se nás z vesnice zase vyhnat. Prý tu nemáme co dělat. Místní jsou neradi, když je někdo chodí okukovat. Hm. Jelikož jsem byl neústupný a začal jsem se vyptávat na bratra Genitiviho, tak mě odkázal za ctihodným otcem Erikem. Otec Erik? Odkdy Oltář vedou muži?


Zaujalo to i Alistaira, ale strážný nám jen odvětil, že Útočiště má svoje tradice, které se mohou od tradic z nížin lišit. Pravda, je klidně možné, že uctívání Andrasty vzniklo v Útočišti ještě dříve než samotný Oltář a díky izolaci vesnice se sem pravidla Oltáře ani nikdy nedostala. Na druhou stranu, na vesnici je toho divného mnohem více. Obyvatelé se s námi odmítali bavit a ani místní obchodník nebyl zrovna přívětivý. Obzvláště ve chvíli, kdy jsme se mu chtěli podívat do ložnice. Jakoby místní něco skrývali.
V kapli na kopci jsme nechtěně přerušili mši otce Erika. Místní to moc nepotěšilo, protože otec Erik kvůli nám mši ukončil a vynechal některé klíčové části obřadu - tedy klíčové pro vesničany. Otec Erik však byl toho názoru, že představujeme dostatečně vzácnou návštěvu, aby mohl tuhle část obřadu vynechat. Když vesničané odešli, tak se zpoza rohů za otce Erika postavily stráže a otec Erik nám oznámil, že musí chránit svou rodinu. Poté na nás všichni zaútočili.



Z krku otce Erika jsem sejmul medailon kultisty, třeba se bude k něčemu hodit. Za tajným průlezem za knihovnou jsme pak našli zmláceného bratra Genitiviho. Podal jsem mu léčivou mast, aby se dal trochu do kupy, ale jeho zlomená noha bude potřebovat ještě doléčit. Ale na to teď není čas. Podle Genitiviho je urna s popelem na této hoře. V jejím stínu se ukrývá chrám, ale v cestě nám stojí brána s podivným zámkem. Bratr Genitivi naštěstí viděl, co otec Erik u brány dělá a tak mi prozradil, že bránu otevírá Erikův medailon. Má to však háček. Genitivi bude muset jít s námi, protože jedině on ví, nebo alespoň tuší, co přesně je potřeba s medailonem udělat. Moc nadšený jsem nebyl, těžko říct, co nás čeká, ale nakonec jsem musel souhlasit a bratr Genitivi se s námi vydal na cestu.
Ještě před odchodem jsem se Genitiviho zeptal na Eamonovy rytíře, kteří hledali popel před námi. Genitivi svraštil obočí a pověděl nám, co se od Erika dozvěděl. Místní rytíře přepadli, část jich pobili a část přivedli do Útočiště k výslechu. Erik si prý liboval v mučení a vraždění. Není divu, že o Útočišti nikdo v nížinách neví, když místní všechny návštěvníky zabíjejí. Otázkou je, co místní tak úzkostlivě tají? Podle Genitiviho jsou místní uctívači Andrasty poněkud fanatičtí a mluví o Andrastě jako kdyby stále žila.
Pověděl jsem Genitivimu, co se stalo Weylonovi. Byl z toho smutný. Podle všeho se místní kult chystal nahradit nejenom Weylona, ale chtěl do Denerimu nasadit i falešného Genitiviho. Přeci jen by bylo nápadné, kdyby se Genitivi nevrátil a dalo se čekat, že v takovém případě by se dříve či později našel někdo, kdo by ho šel hledat. To by pro utajení vesnice nebylo dobré. Ostatně my jsme toho důkazem, protože nás Erik zastavit nedokázal

.


Uvnitř chrámu se od nás bratr Genitivi odpojil. Rozhodl se zůstat a prozkoumat okolí. Celá stavba ho náramně nadchla a jemu to prostě nedalo, aby se nepodíval blíže na místní rytiny atd. Pro nás vlastně dobře, protože netrvalo dlouho a narazili jsme na další odpor kultistů. Do hry se dostaly i přízraky a kouzelníci.
Popravdě jsem tak tuhý odpor nečekal. Říkal jsem si, že tohle je přeci lokace pro nižší levely, tou bych měl projít jak nůž máslem, ale nakonec mě to utvrdilo v tom, že v DA opravdu nemá smysl tohle rozlišovat. Hra se pořád tak nějak přizpůsobuje a co má být tužší, je prostě tužší bez ohledu na aktuální level družiny. Na nižším levelu je to možná schůdnější jen o to, že potvory ovládají méně talentů. Ale to i družina. Musel jsem proto upustit od rychlého postupu a místy bylo potřeba trochu taktizovat, abych na sebe zbytečně neobrátil pozornost hned všech nepřátel v okolí a pak na nás někde z poza rohu nevyběhli mágové, ke kterým už se nedostanu včas.



Z chrámu vedou hned dvě cesty, ale obě končí na počátku stejné jeskyně, skrze kterou se dá projít na vrcholek hory. Jeskyně je sama o sobě docela rozlehlá a na východě končí dvěma slepými rameny. Zdánlivě to tu vypadá bezpečně, ale v jednom místě na nás zaútočila trojice dráčat a v dalším zase kultisti s dráčaty. Ten druhý souboj byl snazší, ale trojice dráčat se ukázala jako pěkný oříšek. Jsou to stejná dráčata, jako bylo to jedno v ruinách v Breciliánském lese, takže i se všemi těmi prima útoky. Jedno dráče ještě jde, dvě taky, ale ve třech mají mnohem vyšší šanci družinu omráčit, rozsápat a bůhví co ještě. Horko těžko jsem je udolal. Jelikož na tak malém prostoru by byla pro nás nebezpečná i pomoc od Morrigan, tak s námi byla v družině Leliana. Odměnou za dráčata jsou nejenom zkušenosti, ale i jejich šupiny, ze kterých nám později kovář v Denerimu vyrobil zbroj.
Cesta dál vede západním směrem, kde jsme se ve velké jeskyni setkali s otcem Kolgrimem. Na kultistu nás uvítal celkem přívětivě. Sice byl naštvaný, že jsme pozabíjeli tolik stoupenců Andrasty, ale přesto se rozhodl s námi vyjednávat. Pověděl nám, že Andrasta se před nějakou dobou vrátila v nové oslnivé podobě. Její duch však stále zůstal spojen s minulostí, a proto je potřeba ho definitivně osvobodit od předchozích ostatků, což znamená vzít trošku krve z její nové podoby a nakapat jí na Andrastin popel.
Něco tu samozřejmě nehrálo. Urnu podle Kolgrima stráží nesmrtelný strážce, který z ostatků čerpá svou sílu. Jelikož strážce nehodlá uvěřit v novou podobu Andrasty, tak odmítá kultisty k ostatkům pustit. Nám by se to prý podařit mohlo. Alistair a Leliana byli proti. Moc se na to netvářil ani Oghren, kterému se nelíbilo, že si nebude moci zabojovat s drakem ... počkat, s jakým drakem? Aha, už to chápu

. Nová oslnivá podoba Andrasty je drak. Takže tu máme zfanatizovaný dračí kult, co si myslí, že se Andrasta reinkarnovala právě do podoby dračice. Chytrý drak

. Na další úvahy už moc prostoru nezbylo. Jelikož jsem nechal Oghrena mluvit dál, tak to Kolgrim vzal jako urážku a rázem jsme proti sobě stáli s vytasenými zbraněmi.


Takhle by to ovšem nešlo. Kolgrim má k ruce strážce a dvojici mágů. Lelianu proto musela nahradit Morrigan, která umí na bojišti způsobit zmatek, takže jsme stihli bezpečně odpravit mágy, zatímco stráže a Kolgrim stáli přimražení k zemi. Pak už to šlo docela rychle. Po Kolgrimovi zbyl roh a fajn obouruční sekera.
Na vrcholku hory nás čekalo nemilé překvapení. Tedy zprvu to vypadalo nemile, ale naštěstí to není tak, jak to vypadá. Z poza hory se k nám snesl drak, ale zamířil si to naštěstí jen na skálu opodál, kde se uvelebil a usnul. Uf, to bylo o fous. Jde o vznešenou saň a boj je naštěstí nepovinný. Samozřejmě jsem to zkusil (saň se přivolává Kolgrimovým rohem), ale podobně jako u Flemeth nám chybí potřebné dovednosti.


Na vrcholku hory se nám odkryly hned dva směry postupu. Pomocí zkratky se odtud dá dostat rovnou do chrámu kousek od bratra Genitiviho, což je fajn, ale hodilo by se mi to mnohem dřív

. Další směr je tzv. Zkouška ohněm, což je budova naproti vstupu do oblasti. Družina přitom musí projít kolem skály s drakem. Draka to ovšem neprobudí, na to je opravdu potřeba použít roh, takže je to zcela bezpečné.
Uvnitř Zkoušky ohněm nás uvítal Ochránce, tedy strážce urny, o kterém nám předtím vyprávěl Kolgrim. Ochránce už nás očekával, takže náš osud je asi opravdu trochu jiný než kultistů. Ostatně na kultisty a jejich pomýlenou víru se dá Ochránce doptat. Ochránce je posledním z prvních učedníků Andrasty, takže jeho pamět sahá hodně hluboko do minulosti. Vše to začalo ještě za dob Tevinterské říše, kdy skupinka věrných učedníků odnesla popel Andrasty sem do svatyně a zapřísáhla se urnu s ostatky ochraňovat. Platilo to tak po několik století, ale pak se jeden z Kolgrimových předků prohlásil prorokem a začal kázat o znovuzrození Andrasty. Všichni jeho odpůrci byli do jednoho odstraněni. A tak tu zbyl jen zfanatizovaný kult, který Andrastu povýšil na úroveň boha a přitom jaksi zapomněl na samotného Stvořitele.
A teď přišel očekávaný háček. Pokud chci vidět ostatky Andrasty, tak musím prokázat, že jsem toho hoden, nebo-li podstoupit zkoušku

. Na jejím počátku si Ochránce promluví se všemi členy družiny a probere s nimi určité předchozí činy, u kterých má dotyčná postava pochybnosti o svém rozhodnutí. Např. u mě to byl dotaz na rodinu a přátele, které jsem v Orzammaru opustil, u Alistaira to byl dotaz na možnou záchranu Duncana, u Oghrena zase dotaz na Branku a u Wynne na její pochyby o víře ve Stvořitele. Wynne jsem vzal ke zkoušce záměrně, protože mi přišlo správné, aby se k ostatkům Andrasty dostala mezi prvními. Nakonec by asi bylo celkově zajímavé, dovést k Ochránci postupně všechny členy družiny a vyslechnout si, co je trápí.

Zkouška ohněm není nijak komplikovaná. V první části zkoušky je potřeba promluvit s osmicí soch a každé odpovědět na otázku. Je to v podstatě test z historie, takže pokud jste dávali ve hře dobrý pozor a vyptávali jste se na víru ve Stvořitele, historii elfů apod., tak to pro vás nebude složité. Většina soch mi byla povědomá, takže to bylo opravdu docela intuitivní. Po poslední zodpovězené otázce se otevřou dveře dál.
Za nimi jsem se setkal s Leskem, tedy spíše s jeho duchem. Bylo na čase se usmířit. Za Leskem trochu přituhlo, protože v další části zkoušky se družina musí podrobit boji se svými dvojníky.


Čtvrtá část zkoušky spočívá v překonání propasti. Okolo propasti je halda plošinek, které vyvolávají části mostu. Postavy se musí po plošinkách rozestavit tak, aby se plošinka nejenom objevila, ale zároveň jí musí zhmotnit. Most se jinak skládá ze 4 plošinek, které musíte zhmotnit postupně (postavit most najednou nejde). Vždy je potřeba zviditelnit a zhmotnit jeden díl, pak zviditelnit a zhmotnit následující díl, popojít s vybranou postavičkou vpřed a opět změnit rozestavení postav na plošinkách, aby se objevila další část mostu atd. Chyba znamená pád a přesunutí postavičky před propast.
Zprvu jsem se v tom dost motal a trvalo mi dlouho, než jsem se tak nějak chytil. Pak už jsem poměrně intuitivně dostal Alistaira na druhou stranu propasti. Popisovat to nemá smysl, tohle puzzle je opravdu potřeba vidět a vyzkoušet si ho

.


Poslední zkouška proběhla už v samotném sálu s ostatky. Měli jsme projít přes plamennou stěnu před námi. Hra mi k tomu nabídla, jestli se nechci vysvléknout, což jsem udělal, protože jde o část rituálu, o kterém jsem se v chrámu dozvěděl. Plameny zmizely a cesta byla definitivně volná.
Z urny jsem si do sáčku odebral jen trochu popela a poté jsme se vrátili za bratrem Genitivim. Byl z našeho nálezu nadšený a rozhodl se, že o svatyni poví všem, aby ostatky Andrasty mohli navštívit všichni věřící. Moc jsem s tím nesouhlasil, ale Leliana byla pro, tak jsem nakonec taky kývl (s Lelianou jsem na konci prošel zamčené truhly, proto se najednou objevila v družině, jinak by tuhle poznámku pronesla asi Wynne). Poté se bratr Genitivi přichystal na cestu zpět do Denerimu. Mám ho časem navštívit, prý pro mě bude mít schované překvapení.
Po odchodu z Útočiště jsme se na noc odebrali do tábora, kde jsem měl další sen o arcidémonovi, ze kterého mě opět probudil Alistair. Tentokrát bylo něco špatně. Zplozenci nás vycítili a zaútočili na tábor! Po boji se všichni shodli na tom, že odteď už se nebudou cítit tak bezpečně jako dosud. Možná by to chtělo pro příště postavit hradbu nebo něco podobného. No, budou to holt muset vydržet, vždyť jsme zplozence udolali velmi snadno, tak proč ta panika?


Nedlouho po této příhodě jsme procházeli krajinou Fereldenu s Wynne, když tu Wynne náhle omdlela. Později v táboře mi prozradila, že tenkrát ve věži při záchraně studentů zemřela. Jejího těla se ale zmocnil dobrý duch z Úniku a vzkřísil jí. Je to ovšem jen dočasné, starnutí zastavit nelze a její čas už se blíží. Snad vydrží až do konce bitvy s arcidémonem. Bylo to zajímavé zjištění a jsem zvědav, jestli to bude mít nějakou dohru. O dualitě Úniku už jsem slyšel, krom zlých duchů ho obývají neutrální a dobré bytosti, ale to je poprvé, co jsem potkal někoho posedlého dobrým duchem. I když Paní lesa byla ve své podstatě taky dobrým duchem.
S popelem Andrasty jsme se vydali do Rudoskalí a předali ho bannu Teaganovi. Ihned povolal léčitele a přesunuli jsme se do arlovo ložnice. Eamon se po chvilce probral a podivil se, že vidí svého bratra. Vůbec nic si nepamatoval a divil se, proč leží v posteli obklopen takovým procesím. Poté se dotázal na svého syna a manželku. V tu chvíli jsem si spokojeně oddychl, protože jsem předtím oba zachránil. Nakonec došlo i na Jowana. Poradil jsem arlovi, aby ho předal Kruhu mágů. Ti už si s ním budou vědět rady Eamon souhlasil.

Odměnu od arla jsem odmítl, dostal jsem tedy alespoň Rudoskalský štít a arl mě naučil specializaci Šampióna. Konečně jsem se tedy mohl specializovat i já, protože to je shodou okolností specializace, na kterou celou dobu čekám. Akorát jsem vůbec netušil, kdo mě jí bude schopen naučit.
Samozřejmě došlo i na poradu ohledně toho, co provedeme s Loghainem. Eamon si vyslechl, co všechno se v době jeho indispozice přihodilo a pak přišel s návrhem. Loghaina je potřeba odstranit, ale musí se to udělat dle pravidel. Arl Eamon svolá sněm, na kterém budeme muset předložit důkazy Loghainovo zrady a sněm pak rozhodne. Zároveň je potřeba vybrat vhodného nástupce, který má mnohem silnější mandát vládnout než královna Anora. Na trůn by tedy měl usednout Alistair! No, moc se mu to nelíbilo, ale času máme zatím dost, třeba se situace vyvrbí trošku jinak. Nejprve bychom ale měli získat podporu dalších ras ve Fereldenu, protože pokud na sněmu uspějeme, bude potřeba ihned jednat a svolat armády k boji se zplozenci. Museli jsme proto odcestovat zpět do Orzammaru, abychom dokončili to, co jsme tu začali.