Peregon
Peregon je jedno z větších a významnějších měst v Pustině. Zdejší frakce by měla být jedna ze tří frakcí, které se snaží převzít kontrolu, společně s Obchodní komorou v Krasnoznamenný a Danem z Opuštěné továrny. Stejně jako u předchozích i zde je překvapivé, jak málo lidí jej vede. Respektive zde je to ještě překvapivější, protože to zde asi nevede nikdo.
Předměstí
Hned po příjezdu mě oslovil nějaký zdejší
chlapík a oznámil mi, že musím zaplatit
propustku do města, pokud chci jít do stanového města a na loď. Jí tam bez zaplacení mi moc
nedoporučoval.
Město bylo rozděleno nějakou dřevěnou palisádou v které byla
brána a za kterou nejspíše bylo ono stanové město. Jal jsem se loupit a okrádat lidi a přitom se s nimi seznamovat. U brány teba stál nějaký
chlap, už podle batohu to nebude jen tak nikdo. Rozhovor byl ze začátku trochu kostrbatý, byl
nervózní a na někoho
čekal. Když jsem mu
řekl heslo, které mi řekl starý bandita v Krasnoznamenný, ukázalo se, že
čeká na mě. Povykládal mi o onom
gangu Smrti, který se chystá ze severu zaútočit na zdejší Pustinu a kde
jednotlivé skupiny najít. Stráž u brány mě opravdu bez
propustky nechtěl pustit, ať jsem
dělal psí oči jak jsem
dělal.
Kousek od brány vpravo přešlapoval nějaký divný
chlap. V kapsách toho moc neměl a zdálo se, že oho nemá ani
moc v hlavě. Choval se, jak kdybychom
byli milenci, a pak se rozhodl mi
radit. Pravděpodobně se to týkalo
obchodu, nebo možná
zdravého životního stylu, těžko
říct, moc jsem to nepochopil. Každopádně chtěl
30 rublů na chlast, protože je alkoholik.
Pokračoval jsem dál v průzkumu předměstí. Měli tu budovu s
komunisticko-socialistickým uměním, kousek od ní byla vidět i
velká loď a velký přístavní jeřáb. Budovu hlídal nějaký
chlap, moc pokec s ním nebyl, ale dal mi tabák a řekl mi, že v budově sídlí
velení gardistů Peregonu, což je ozbrojená frakce a jedna z frakcí, která se snaží Peregon ovládnout, ale
reálně jí neovládá, jelikož pro ti ní stojí stejně silná frakce obchodníků. V budově skoro nikdo nebyl, tak jsem jí vykradl. U dveří jednoho z pokojů stála
stráž, ale nechtěl mě
pustit za dveře, kde byl ještě nějaký další chlap.
Vrátil jsem se kousek zpět od budovy na místo, kde se shromažďují karavany. Zrovna tu jedna stála a jejich obchodník měl opravdu
hodně peněz na ukradnutí. Taky mě v tuto chvíli, když jsem měl hodně věcí a zkoušel zase něco vyrábět napadlo, že to kamenné udělátko z jeskyně pod Hřmícím lesem, by se dalo použít k výrobě a vyrobil jsem z
něj nůž. Kousek od karavany stála
druhá karavana, podle znaku na autě nejspíše patřila k někomu konkrétnímu. Jejich velitel
chtěl cígo, nebyl problém jej ubalit z tabáku a toaleťáku (nepoužitého). Ukázalo se, že
čekají, až jim šéf řekne, že mají vyrazit. Nic zajímavého.
Kousek od nich pobíhala
nějaká žena s nožem, zdálo se (podle toho nože), že
čeká na svého chlapa, a taky
že jo. Byla to
blbka, co uvěří
všemu, co jí kdo nakecá a pak mu to ještě
vyčítá a ve
vzteku má tendence jej
pobodat nožem.
Ukecal jsem jí, ať jde dom a
přestane otravovat.
Kousek od ní byl
dům s úředníky.
Ten, co mě oslovil, když jsme přijeli, něco
počítal, povyprávěl mi o nějakém
novém gangu, a
domluvili jsme se, že je
najdu a zlikviduji. Druhý úředník
prodával propustky, za
30 rublů. Množstevní slevu neměli a mojí společníci platit nemuseli, tak jsem
koupil jednu.
Mezi kontejnery jsem narazil na
kavárnu s masem, o které mi říkal vysloužilí pošťák v Krasnoznamenný, že je nějaká divná.
Chlapem, co griloval maso, nebyla
moc řeč. S dalším
chlapem u stolu taky
moc ne. Třetí byl
nejdivnější,
řekl jsem mu šifru, kterou jsme s pošťákem vyčetli z jejich dopisu a
oni odešli. Mohl jsem tak
otevřít dveře ve zdejším zazděném kontejneru a vejít dovnitř. Vlezli jsme tak do
jejich bunkru, kde nás hned po příchodu napadl zdejší hlídač. V jedné skříni jsem tu našel
dokumenty, jeden byl
seznam zákazníků, bude zajímavé, co řeknou, jestli je potkám. Další bylo cosi, co se vzdáleně
podobalo básni,
poslední mě trochu znejistil, jestli byl dobrý nápad okrádat toho chlapa u grilu o maso. Každopádně
úkol pro pošťáka se posunul dál a měl bych se za ním stavit. Když jsem
chtěl odejít,
vrátili se zdejší "gurmáni". Jejich šéf mi
všechno řekl a pak jsem se
rozhodl, je
postřílet. Netrvalo to ani
moc dlouho.
Poslední chlap, s kterým jsem
zde nemluvil, byl z druhé strany kontejneru. Ukázalo se, že je to
prodejce automobilů. Bylo to velmi podezřelé, ale
koupit si jiné
auto bylo lákavé. Zvláště, když měli
takový výběr. Vybral jsem si
UAZ v zelené barvě za
25tisíc. Moc jsem tomu nevěřil, ale tvrdil, že bude za
dva týdny.
U brány se objevila nějaké nová
zrzavá holka.
Pokec s ní, nebyl
snadný. Někdy jsem
přímo litoval, že jsem se na
něco ptal.
Zvláště, když přišla
řeč na její
filozofii. Když konečně vymačkala ten slovní průjem, šel jsem pryč. V hlavě mi hučelo ještě u auta, kam jsem dával všechny krámy, co jsem nepotřeboval, abych unesl co nejvíc věcí, než vstoupím do města. Strážci u brány jsem dal
propustku a já tak mohl jít
konečně dál.
Pořízená fotodokumentace.
-------------
Stanové město
Po vstupu do stanového města jsem byl zrovna svědkem hádky mezi zdejšími
obchodníky a gardisty, zdá se, že zdejší situace je mnohem vypjatější, než se zdálo a mohlo by to skončit i bitkou. Stanové město se to jmenovalo proto, že tu bylo
hodně stanů a když říkám hodně, myslím tím
opravdu hodně moc. Vlastně byly všude, ale jinak mezi nimi nic nebylo a ani tam nikdo nebydlel.
Zdejší kuchař mi řekl
o dění, o zdejším
vůdci obchodníků (který byl mimochodem na seznamu zákazníků masny),
generálovi gardy a nějakém
Fjodorovi Maximovičovi, který je někde mezi, ale nikdo ho nebere vážně. Toho ostatně on považoval
za nejlepšího možného vůdce, který by zdejší situaci mohl uklidnit. Když jsem kuchaře okradl, byl jsem přetížený.
U ohniště kousek dál,
seděl chlap, s kterým jsem se dal skrz
kolínskou do řeči. Řekl mi své
životní story, jak
hledá nějakého Srandistu, aby jej
zastřelil. Ale nic nechtěl, moc jsem nepochopil smysl tohoto dialogu. Vedle něj seděl
další chlápek, byl
zcestovalý a měl hodně
zážitků. Řekl jsem mu, ať mi povypráví, jak se
starat o střelné zbraně a on mě naučil něco o pistolích. Třetí chlápek u ohně byl obchodník, kterého jsem
okradl. Získal jsem tak zase nějaké návody na výrobu střelných zbraní:
1.1 -
1.2 -
2.1 -
2.2 -
3.1 -
3.2.
Pak tu ještě chodili dva chlapy. Jeden z nich byl
zkušení stalker, povyprávěl mi
nějaký příběh o jeho kamoši, ale jinak neřekl nic zajímavého. Další
chlap byl asi obchodník. Taky mi řekl nějaký
příběh o nějakém
bukanýrovi, ale jinak s ním též nemělo smysl mluvit.
Paluba lodi
Na palubě lodi měli
stánky obchodníci, kteří se dali okrást. Taky tu byly
domečky, ale do
většiny se nedalo jít.
V jednom z větších domů jsem narazil na
chlapa a zjistil, že je to onen Fjodor Maximovič, který by mohl být zdejší nový vůdce. Nabídl jsem mu pomoci a chtěl po něm, ať mi řekne
podrobnosti, co chce dělat. Byl celkem
sebevědomý a věřil, že to tu může vést a zabránit tak válce mezi obchodníky a gardou. Ale nebyl schopný se
dostat k jejich vůdcům, natož je přesvědčit o této myšlence. Chtěl, ať to
udělám za něj a když to nepůjde jinak, ať je zlikviduji. Ale přednost by dal
řešení nenásilnému.
Na palubě měli i
bar, nemělo ale cenu tam chodit, natož s někým zde mluvit. Rozhodně ne se zdejším "
komikem", který říkal
jeden trapnější "
vtip" za
druhým. Z dalším
chlapem zde, byl horší pokec
než se krysou co žere mozky. Něco jsem z něj sice
vykecal, ale nedávalo to moc
smysl, ale krom
jména mi nic říct nechtěl.
Šel jsem na druhou stanu paluby a potkal
chlapa, který něco počítal. Pomohl jsem to
vypočítat, vykecal si od něj
za to odměnu a šel dál. Kousek od něj byl starý
chlap, který znal
Hexogena. Řekl mi něco o jeho o jeho životě a o tom, proč byl vyhnán Stalinem do Ameriky a taky o
knihách, co napsal a tak podobně. Vykecal jsem si od něj i
lepší ceny, ale nic neměl, jelikož jsem jej již okradl. Byla tu i
žena, co prodávala pokoje k ubytování, nemělo smysl s ní mluvit. V hotelu jsem potkal
chlapa, který byl nervózní z
bestie, která kolem něj poletovala. Byl zmatený, chvíli mluvil o
želvě, pak o včele. Byla jen malá,
chytl jsem jí a pustil
pryč a bylo po
problému. Ještě jsem si vykecal
lepší odměnu.
Na palubě již nebylo co dělat, ale dalo se jít po
schodech do podpalubí.
Pořízená fotodokumentace.
-------------
Podpalubí
Po vstupu mě hned oslovil nějaký zdejší
buran,
povykládal mi něco o tom, co se v podpalubí děje a jak je to
tam super. Byl to taky obchodník, okradl jsem jej a šel dál.
Podpalubí je opravdu
docela velké a je tu hodně skříněk, které se daly vybrat. Brzy jsem měl problém vše unést i se společníky. Vlastně ani nevím, proč ty krámy sbírám, stejně všechny končí v autě, nebo je použijí na výrobu krámů, které nepotřebuji a zahodím. Potkal jsem tu i dalšího
chlapa, který se mě ptal na
Otradnoje a na to,
kde je. Měl jsem podezření, ale ukázalo se, že je to kartograf, co kreslí mapy, tak jsem mu to
ukázal. Pak mi řekl o
divných věcech, co během své práce
odhalil a taky o
holce v Mrtvém městě, která tyto věci shání.
Pak jsem došel
ke kleci, kde pořádali psí zápasy. Všechny jsem tu okradl, ale mluvit šlo jen s málo lidmi. Jednou z nich byla nějaká
žoldačka, na kterou bylo třeba zapůsobit dost
šarmem, aby mi něco řekla. Dopracovali jsme se až k tomu, proč
nedělá své povolání, řekla mi věci, které jsem snad ani
nechtěl slyšel, ale jinak se s ní nedalo dělat nic, tudíž moc netuším, proč jsem s ní vlastně mluvil.
Dveře k vůdci obchodníků hlídal nějaký
dědek. Nechtěl mě pustit dál, dokonce jsem si vymyslel příběh, že vůdce obchodníků je
můj otec, celé mi to
zbaštil,
ocenil, ale dál mě stejně nepustil. Taky jsem mu zkoušel tvrdit, že jsem
milionář, a vymyslel jsem si něco o
své kariéře, ale to mi nezbaštil. Tak jsem mu zkoušel říct, že mám
informace o spiknutí a že jí řeknu
jen vůdci, ale ani to mi nezbaštil. Nakonec jsem mu musel říct, že mě
posílá Fjodor a po chvíli
přesvědčování, mě nakonec
pustil.
Vlezl jsem tedy do kanclu toho
hlavního byrokrata, řekl mu o dohodě, kterou
navrhuje Fjodor, moc se netvářil a naopak po mně
chtěl, ať zabiji jak Fjodora, tak velitele gardistů a on tak mohl
zde vládnout. Nenechal jsem se a trval na dohodě, musel jsem jej trochu
přesvědčovat, ale nakonec
souhlasil. I když by si zasloužil zabít, jakožto gurmán zdejší "masny". Na ní jsem se ostatně
mohl i zeptat,
nepopíral to, ale pak to zahrál tak, že by mě tu všichni napadli a já bych je musel postřílet. Získal jsem dost zkušeností, abych byl zase lepší, než dřív. Naučil jsem se
pušky a automatické pušky a taky se vydal
cestou válečníka.
U klece pro psy byla i
nějaká holčina, které jsem se mohl zeptat na
Čigurova. Řekla mi, že je v
hrobě a působila, že by byla radši, kdyby opravdu v hrobě byl, neboť jí
štval tím, jak je hodný a jak myslí na všechny chudé děti a podobně, místo aby
myslel na ní. Zase jsem se tak dozvěděl, že je to super chlap a neměl bych jej udávat, ale pořád jsem nevěděl, kde se nachází. Měl bych zajít do Fogelevky to říct tomu vymahači dluhů, protože nevím, co jinak bych měl dělat dál. Jak se ukázalo, Calindra je také
majitelkou nejlepšího psa, co bojuje v aréně. Je jako chovný pro samice jiných majitelů, což mu zdálo se
Alexandr záviděl. Co si o tom myslí ten
pes Busja, jí
nezajímalo.
Kousek od ní byl
chlap, co pořádal zdejší zápasy. Zápasy nemají
žádná pravidla a bojuje se do smrti jednoho ze psů. Přihlásil jsem svého Džulbara a
vsadil 300 rublů. Džulbar svého soka zabil na jedno kousnutí a já tak
inkasoval výhru. Další zápasy měl zatrhnuty, alespoň na den.
Pokračoval jsem dál v průzkumu lodi. V jednom pokoji lež na posteli
tlustej chlap, kolem kterého skákaly tři ženy. Ukázalo se, že je to
Mambetov, který má pod palcem zdejší karavany a za kterým mě poslal obchodník z Obchodní komory v
Krasnoznamenný kvůli
uhlí. Poslal mě za
karavanou, kterou mám doprovázet do Krasnoznamenný a ochránit jí před bandity. Nakonec jsem tedy
souhlasil.
Za pokojem zdejšího vůdce byl ještě pokojík, kde byl nějaký
umělec.
Ilustruje ty knihy, které jsem pomohl vydat tím, že jsem přesvědčil novináře v Krasnoznamenný a které se dají různě koupit od obchodníků. Ale teď má nakreslit
nějakou obludu, kterou si neumí představit a chtěl po mně popis nějaké jiné obludy jménem
Kukiš od slavného
stalkera v Krasnoznamenný.
-------------
Předměstí
V podpalubí již nebyl co dělat, tak jsem vyrazil do budovy zdejší gardy, abych to domluvil i se zdejším velitelem, kam mě dřív nechtěli pustit. Vrátili se zde ti gardisti, co se dříve hádali ve stanovém městě, takže jsem se s nimi mohl seznámit.
Jeden mladík mi ukázal karetní trik,
stařík mi neukázal nic, ale zahrál by si karty a byl naštvaný, že s ním ten mladík nechce hrát. Nic důležitého. Třetí
chlap byl nervózní z
pavouka, bál se jej zabít, protože to prý
nosí léta smůly a měl
pravdu, vážně to sníží štěstí. Nechal jsem to tedy být a pavouka raději nezabíjel.
Strážnému jsem řekl, ať mě pustí, mohl jsem si vybrat některou z báchorek, nebo
říct pravdu o Fjodorovi.
Všechno vedlo k tomu, že mě pustil. Velitel mi místo pozdravu
zamířil bouchačku přímo na břicho. Mohl bych jej skrz obratnost
odzbrojit, ale vedlo by to k jeho zabití. Raději jsem na něj tedy zapůsobil
skrz osobnost, řekl mu. co
navrhuje Fjodor, on se mě snažil přesvědčit, ať zabiji jak
hlavního obchodníka, tak i
Fjodora.
Odmítl jsem,
přesvědčil jej a on
souhlasil. Mimochodem i on byl "gurmánem" ve zdejší "masně", tedy stejně jako hlavní obchodník, by si zasloužit zabít. Ani jemu to nemělo moc smysl říkat, protože by to skončilo nejspíše bojem a já to chtěl vyřešit podobnrém.
Pak jsem ještě zašel za Fjodorem mu říct, že jsem uspěl. On se tak stal zdejším vůdcem a já čestným občanem, takže jsem již nepotřeboval propustky, abych mohl do města. Stačilo si tak koupit dvě. Fjodorovi říct o masně a o tom, že ti dva vůdci jsou zákazníci nešlo. Tedy nejspíše asi uniknou bez trestu. Po cestě pryč jsem ještě ve stanovém městě potkal
dvě staré báby. Jedna z nich byla
obchodnice a byla
slepá, tedy jí bylo snadné
okrást.
V Peregonu mě to už nebavilo a navíc se mi tu ani moc nelíbilo a ani tu už nebylo co dále prozatím dělat, tak jsem se vydal kousek na jih od něj, do Tunelu smrti.
Pořízená fotodokumentace.