Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Horský průsmyk strastí - Bunkr

Zřejmě jediný způsob, jak se do bunkru dostat, je nechat se tam dovést průvodcem Jafarovem v Karavanseráje. Stojí to teda 100 rublů, ale zůstane pak na místě, před bunkrem a hrdinu i odvede zpět.

Byli jsme opravdu kousek od brány, která vedla dál do podzemí. Tentokráte ani nebyla nijak zamčená či zajištěná. Po velké vstupní hale následovalo pár menších místností, kde jeden kostlivec měl červenou kartu, ale těžko říct k čemu. Jinak tu ve skříňkách byly spíše krámy a zbytečnosti.

Cesta dál vedla do velké kulaté místnosti, kde byl asi centrální řídící počítač. Z něj jsem se dozvěděl, že bunkr je vážně obrovský, rozdělený do několika sekcí. Modré křídlo je obytné a je snadno přístupné. Bílé křídlo na něj přímo navazuje a jsou tam generátory energie. Zelené křídlo jsou biolaboratoře a je nepřístupné a červené křídlo jsou nějaké jiné laboratoře s anomálními materiály, které je ještě více nepřístupné. Také jsem se dozvěděl, že původní lidé zde žili ještě čtyři roky po válce a dál pracovali na svých experimentech, pak se něco stalo a život zde na deset let utichl. Nedávno někdo otevřel dveře do červeného křídla a pak je zase zavřel, proto se tam ostatně nedá dostat těmi dveřmi. Asi to bude ona výprava Houbiček, o kterých mi říkal Hrozný. Jediná možnost, kam jít, bylo tedy modré křídlo, které bylo od počítače směrem vlevo.

Modré a bílé křídlo

Bunkr je vážně obrovský, přišlo mi, že jen toto křídlo je větší, než celý bunkr 317. Vstupní místnost měla hned další troje dveře, kam se dalo jít. Jedny vedly jen do malého skladu, kde toho moc nebylo. Další vedly do zdejšího vezení, kde byly dveře na kód. Nicméně mi došlo, že můžu tyto dveře i vypáčit, respektive že je může vypáčit Hexogen a tak jsem se dostal dovnitř. V prostřední cele měl u sebe kostlivec zprávu, která byla divná. Jinak ve vězení nic zajímavého nebylo a tak jsem se vrátil do vstupní místnosti a šel posledními dveřmi, kde jsem ještě nebyl. Dostal jsem se tak do dlouhé L-kové chodby, kde bylo hodně pokojů, které se daly prozkoumat a i dost kostlivců. Byly v ní i dveře do nějakých dalších částí. Vzal jsem tedy pokoj po pokoji a všechny je prozkoumal. Hned v první místnosti byl ve skříni vzkaz, asi jej psal někdo, komu se v bunkru moc nelíbilo. Taky tam byla nějaká taroková karta.  V další místnosti byl zase nějaký záznam, pravděpodobně od nějakého zdejšího myslitele a vědce, který se chystal na bitvu se zdejšími vojáky. Taky tu byla skříňka, v které byla past, ale odstranil jsem jí díky znalostem technologie. Bylo v ní ale jen pár divných nábojů. V dalším pokoji byl varovný dopis od zdejšího velitele vojáků, který vyhrožoval zdejším vědcům popravou.

Z této velké chodby plné pokojů vědců se dalo sejít a chodba vedla směrem k bílému křídlu. Byly zde dveře, které zase obsahovaly past, ale zase nebyl problém jí zneškodnit. Takto jsem se dostal až ke generátorům energie v bílém křídle. Nějaký zdejší kostlivec, zřejmě bývalý voják, tu napsal dopis mámě, ale už asi neměl možnost jí ho poslat. Generátory jsem pro zatím nechal být. Jeden z nich fungoval správně a u druhého se dala přesměrovat energie, ale nevěděl jsem, kam bych to měl dělat a proč. Prozkoumával jsem tedy dál bílé křídlo, byly zde velké nádrže na palivo a taky menší nádrže, ale celkově tu nebylo nic zajímavého. Bílé křídlo jsem tak mohl považovat za prozkoumané, ale bylo jasně nejmenší ze všech.

Vrátil jsem se do modrého křídla, do té dlouhé L-kové chodby a prozkoumával další pokoje v její druhé části. Nic moc zajímavého tu nebylo, v jednom pokoji ležela na zemi zpráva od nějakého sebevraha. Pak jsem se vrátil do té předchozí části chodby a dalšími dveřmi prošel k dalším ubikacím. Podle všeho toto byli pokoje vojáků, zatímco ty předchozí byli všechny vědců. Prošel jsem nejprve pokoje po levé straně chodby, které asi patřili zdejším důstojníkům. V jednom byla špiclovací zpráva, která informuje o dění v bunkru. Taky tu byly brýle, ale mě nepomohly. V nejvzdálenějším pokoji byla další taroková karta. Pak jsem se dostal do kasáren, pro obyčejné vojáky. I zde byla taroková karta. A také nějaká zpráva, která vyprávěla o nějaké mocné zbrani, která by mohla být v sejfu nedaleko. Kancl onoho desátníka Lichačova, jsem ostatně hned našel nedaleko. Ve stole měl vzkaz, s nějakou šifrou. Pravděpodobně to mělo vést k tomu, že člověk rozluštil kód od dveří v jeho kanceláři, které vedly do místnosti s trezorem. Ale Hexogenovi se nic luštit nechtělo, tak je vypáčil páčidlem. Tam byl asi samotný desátník Lichačov, respektive jeho kostlivec, který měl u sebe zase další zprávu. Opět s informací, jak přijít na kód k zdejšímu sejfu. Nicméně Hexogen jej opět vypáčil a získali jsme tak onu experimentální pušku. Bude asi vážně dost zničující, když každý druhá střela bude kritická a zbraň může střílet dávkou až tři náboje. Nicméně problém je v munici. Pasují do ní ony divné náboje, které jsem občas našel a které nepasují do ničeho dalšího. Ale je jich hrozně málo. Po chvíli jsem našel i pokoj toho desátníka Lichačova, ve stole měl past, ale nebyl problém jí vyřadit. Uvnitř byla hlavně fotografie psa, z které se dal zjistit kód k tomu sejfu.

Měli zde i společnou jídelnu a společenskou místnost, u jednoho kostlivce byl zase neodeslaný dopis, od zřejmě původního majitele těch tarokových karet, co tu různě válí po celém křídle. Mělo by se z nich dát odvodit kód do vězení, kde jsem již byl. Taky jsem tu našel doktorskou čapku, která by mi mohla zvednout první pomoc. Kousek u dveří pak byla další zpráva, kterou psal nějaký vědec skeptický k tomu, že došlo k jaderné válce.

Z těchto zpráv tak bylo jasné, co se zde dělo. Vědci nevěřili vojákům, že došlo k jaderné válce a vojáci je v bunkru drželi sílou. Dlouho všichni dělali, že nic, nakonec to ale jeden z vědců nevydržel, začal dávat svojí nespokojenost najevo. Vojáci jej zavřeli do vězení a ostatní vědci se začali bouřit. Došlo k bitvě mezi nimi, kde se nejspíše vzájemně pozabíjeli. Nebylo jen jasné, proč jim to trvalo tak dlouho a k celé této vyhrocené situaci došlo až asi 4 roky po válce. Podle zprávy od vězně musela být ve hře ještě nějaká další síla, která všem zdejším lidem bránila v tom, aby se vzájemně pozabíjeli, dokud jí Skvorcov nepřekonal.

Pokračoval jsem dál v průzkumu, měli zde i kuchyň, kde jsem našel další tarokovou kartu. Od kuchyně ještě vedla dál menší chodba k dalším pokojům a skladišti, kde ale nebylo nic zajímavého. Z kuchyně a jídelny vedly dveře do další chodby a nějaké řídící místnosti, kde také nebylo nic zajímavého. Nicméně v chodbě byly velké dveře, vedoucí zřejmě do zeleného křídla jihozápadní stranou, které byly zamčené a nedaly se otevřít.

Tím průzkum modrého a bílého křídla skončil, neboť nebylo kam jinam jít. Vrátil jsem se tedy do velké kulaté místnosti s počítačem a vydal se další cestou do zeleného křídla.

Zelené křídlo

Směrem na západ z kruhové místnosti, bylo zelené křídlo. Začalo několika menšími místnostmi, kde nebylo nic, krom zavřených dveří dál, které nešly otevřít.

Vrátil jsem se tedy do bílého křídla ke generátorům. Generátory to byly moderní, s počítačem, chvíli jsem si s jedním, co nefungoval hrál, až jsem se dostal k přesměrování energie. Do všech sekcí, krom zelené, energie proudila, v zelené sekci jsem měl možnost energii přesměrovat do záložního východu, nebo ošetřovny. Do ošetřovny by nemělo moc význam přenášet energii, když bych se do ní stejně nedostal, když byla v zelené sekci, která byla uzamčená. Tedy jsem jí přesměroval do záložního východu, což byl ten na jihozápadní straně modrého křídla.

Šel jsem tedy tam, dveře již byly otevřené a nemohlo mě nic zastavit ve vyrabování i této části. Tedy, skoro nic, až na ty zákeřné potvory, co tu všude byly. Nikdy jsem se podobnou havětí nepotkal. Byly tu dva typy. Jeden u měl chodit, byl opravdu hodně rychlý a druhý - nějaká kytka, sice neuměla chodit, ale zato střílela trny a svými zásahy mě mohla i velmi oslabit. Kytka se navíc objevila až ve chvíli, kdy začal boj a do té doby nebyla vidět. Naštěstí tedy moc nevydržela. Chodba, kde potvory byly, byla každopádně další velká L-ková chodba s mnoha dveřmi, ale byla hodně zarostlá a nedalo se jí celou přímo projít. Bylo třeba jít menšími laboratořemi. Hned v první asi zkoumali nějaké kytky. Asi nebezpečné, podle toho, že měl zdejší kostlivec skafandr. I když na pohled nevypadaly nějak nebezpečně, některé byly dokonce hezké.

V další místnosti slavily zdejší obludy asi velikonoce. Ty zelené chodící potvory jsou ale opravdu poměrně nebezpečné. Ne jen, že jsou hodně rychlé, ale umí i vysávat život z oběti a sami se jím léčit, pokud jsou zraněné. Rozhodně je rozumnější je pokusit se je zastřelit dřív, než se přiblíží. V této místnosti byly i dveře vedoucí do menší místnosti, na kterých ale byla past, opět nebyl problém jí odstranit. V té menší místnosti v bílé skříni, byl nějaký podivný lektvar.

Pokračoval jsem dál, v další laboratoři byl divný stroj, do kterého se dal nalít ten divný lektvar, ale nejspíše se do něj mělo dát ještě něco dalšího, aby to něco dělalo. N2jaký další divný patok jsem ostatně našel přímo v této laboratoři, i ten by se do stroje dal nalít. U počítače vedly dveře do dalších místností, kde se asi tvrdě experimentovalo. Vejít se dalo jen do jedné, kde byl kostlivec a hodně léků.

Vrátil jsem se na chodbu tak, abych mohl pokračovat dál, postříleli jsme s klukama další potvory. V pravém rohu chodby byl kostlivec, který měl u sebe návod, na nějaký herbicid. Návod také vysvětloval, k čemu je ten divný přístroj v předchozí laboratoři a co se do něj má dát. Taky mi prozradil, kde je poslední třetí složka, která mi ještě chyběla. Dále na chodbě bylo mnoho dveří s pokoji. Jedny byly zarostlé nějakou rostlinou, která byla velmi tuhá, podle lidské kůži na ní se jíasi již někdo pokoušel odstranit silou a nepovedlo se mu to, tak jsem to sám ani nezkoušel. Bylo tedy nyní již také jasné, na co ten herbicid musím vyrábět. Ono totiž v pokoji, do kterého se nedalo kvůli ní projít, byla cesta dál, do nějakých jeskyní.

Prozatím jsem to nechal být a nejprve prošel zbytek chodby a odstranil zbývající zelené příšery, co tu ještě byly. Tím jsem se dostal do k zamčeným dveřím, u kterých jsem již dříve byl, jen z druhé strany (vedla sem cesta z kulaté centrální místnosti s počítačem). Dveře byly nicméně pořád zamčené a nedaly se asi otevřít, tak jsem se jal prozkoumávat pokoje na chodbě. V prvním pokoji byl dopis od nějakého optimisty, kde se mohl člověk dozvědět, že existují minimálně tři takové laboratoře. Ta zdejší, pak bunkr 317 a pak ještě nějaký další s číslem 712. Taky tu v koupelně byla skříňka s pastí, opět nebyl problém jí vypnout. V druhém pokoji byla ve skříni zase nějaká zpráva, která hodně moc vysvětlovala, co že se to tady, ale i v bunkru 317 dělo. Já měl tedy podezření už tam, ale tady se to prostě konečně potvrdilo. Ve třetím pokoji byla v kufru ona třetí látka, potřebný na výrobu herbicidu. Další pokoj byl tedy zatarasený a v posledním pokoji nebylo nic zajímavého. Ještě tu byla ošetřovna, která nicméně byla zavřená a bez energie. Jít ke generátoru a přesunout energii by nemělo nyní význam, zavřely by se záložní dveře a já bych se sem zase nedostal. Nejprve bylo třeba najít jinou cestu do zeleného křídla.

Šel jsem tedy k tomu stroji a nalil tam všechny tři sračky. Pak jsem postupoval krok po kroku, dle návodu. Po stanovení dávkování se podle něj měly udělat ještě dva kroky. Sražení v odstředivce a rozpuštění v lihu. Místo druhého kroku, jsem dostal přes nos, operace se nezdařila a já musel začít znovu.  Vybral jsem první možnost ve výběru, chvíli to chrochtalo a na konec z toho vypadl postřik na plevel.

Vrátil jsem se tedy k zarostlým dveřím a na kytku aplikoval postřik. Hned zdechla a já mohl jít dál. V pokoji samotném nic zajímavého nebylo, ale byla v něm díra do jeskyní, kam jsem se vydal. Bylo tu zase dost zelených příšer, všechno jsme postříleli. To mi dalo dost zkušeností, abych se zase mohl stát lepším člověkem. Zlepšil jsem se hlavně v plížení a automatických zbraních. Jeskyně ještě chvíli pokračovala, byly zde i další příšery. Na konci jeskyně již začínalo červené křídlo.

Červené křídlo

První a druhá místnost naznačovala, že tu nejspíše museli mít pořádný mejdlo v sovětském stylu. A nebo, že tu prováděli ještě hrůznější experimenty, než ve všech ostatních sekcích. Jinak tu ale nic nebylo. Cesta vedla do hodně velké místnosti, kde byl počítač s operačním systémem O.W.L. 2.0B, který byl jiný, než O.W.L. 1, v kterém se dalo dočíst o různých projektech, které tu prováděli. Bylo tu 6 různých projektů, jeden horší, než druhý a většina neúspěšná.

Pak tu byly dveře s červeným světlem. Mohl bych je otevřít a vše za nimi vyřešit a to i více způsoby, ale prozatím jsem se rozhodl to nechat být a neotvírat je, jelikož mi to nedávalo příběhově moc smysl. Místo toho jsem šel opačným směrem, dveřmi vedoucími pryž z tohoto křídla, které byly zavřené. Ale byl tu počítač, pomocí kterého se mi je povedlo otevřít.

Nyní jsem měl cestu volnou, vrátil jsem se ještě do bílého křídla ke generátoru, a přemostil energii do ošetřovny. Pak se tedy přes červené křídlo vrátil do zeleného křídla a vyraboval zdejší ošetřovnu. Našel jsem tu lékařskou zprávu o nějakém vojákovi, který byl nejspíše pošahaný. A pak nejspíše zprávu, kterou psal ten voják samotný a která mě utvrdila v tom, že opravdu pošahaný byl. Krom toho tu byly různé léky, drogy a podobně.

Nyní byl čas s bunkru vypadnout, vrátil jsem se za průvodcem a nechal se odvést zpět.

-------------

Karavanseráj

Zvedl jsem výdrž skrz čaj, bylinky, kondenzované mléko a bojové stimulanty až na 9, dal se do řeči se zdejším obchodníkem a dal si s ním páku. Nejprve jsem musel vydržet jeho nápor a pak mu ukázat, kdo tady má svaly. Vyhrál jsem!

Pak jsem ještě ze zdejšího skladiště posbíral, co jsem unesl a vydal se za řidičem, aby mě odvezl zpět do Fogelevky. Cesta stála 1000 peněz, naštěstí jsem jich měl hodně.

Pořízená fotodokumentace.

[Milhaus]

Rudý partyzán

Po návratu jsem hned vyrazil do Rudého partyzána, podívat se, jak Paša pokročil a případně mu zadat novou práci. Kuchyň již byla hotová, na sporáku se dalo dokonce vařit stejně, jako na ohništi. Ale jestli to tedy stálo za ty prachy, to se mi moc nezdá.

Když jsem byl tu, stavil jsem se za výrobcem munice Nikolajem. Zjistil jsem, že mu můžu ukázat tu experimentální pušku z bunkru z Horského průsmyku strastí a že mi bude schopný do ní vyrábět munici. Nebude tedy tak dobrá, jako originální, ale třeba by tak ta puška mohla být použitelná. Ale chce hodně věcí a já nyní hlavně papír šetřím, takže výroba munice bude muset počkat. Pašovi jsem řekl, ať postaví ložnici, což by měla být poslední věc, co chybí. Prý to bude za tři dny.

Stavil jsem se i za mravencem Gavrilovem, aby mi vyrobil helmu a zbroj z chitinových krunýřů. Na helmu chtěl 6 plátů, to nebyl problém, měl jsem jich přes 80, tak mi jí vyrobil. Na zbroj chtěl deset plátů, opět mi jí bez problémů vyrobil. Zbroj i helma jsou to vcelku slušné (ve srovnání s jinými dostupnými), hlavně dávají hodně do odolnosti proti ohni, což by se mohlo teoreticky někdy hodit, i když jsem se s takovým útokem asi ještě nesetkal. Možná, když nějaký nepřítel házel molotovův koktej. Nicméně k mému velkému zklamání vyrobil jen jednu přilbu a zbroj. Doufal jsem, že mi je vyrobí pro všechny společníky. Zbroj jsem tedy zatím dal Alexandrovi a zbývající pláty, které mi budou zřejmě k ničemu, skončili v kufru auta.

S Gavrilovem jsme ještě dali řeč , neboť se zdálo, že jej něco trápí. Řeč tak nasměrovala k ženám, tedy především k jedné konkrétní, kterou potkal v nějaké karavaně a do které se zamiloval. Prý mířila do Mrtvého města, což vůbec netuším, kde je. Chtěl, ať jí od něj pozdravuji, kdybych jí potkal, což jsem mu samozřejmě slíbil. Ukázalo se, že má docela zvláštní vkus na ženy. Taky jsem zjistil, že je vdovec a tak jsem se ptal na jeho bývalku. Čekal jsem hodně, ale ukázalo se, že aktuální jednooká s hákem místo ruky, je vlastně normální, o proti jeho bývalé ženě. Ale zase to dost vysvětlovalo, proč se cítí být mravencem a že ta jeho "proměna" nebyla jen tak sama od sebe. Hexogen z to nebyl nadšený, ale jeho morální kompas je poněkud zmatený socialismem. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat, jak souložili. Odpověď byla dle očekávání poněkud neurčitá. No, nejsem z těch, co by jej soudil, ostatně byl v bunkru dlouho sám a tak si alespoň užíval. Ale raději jsem to již nechal být.

V Rudém partyzánovi již nebylo co dělat a tak jsem vyrazil do Krasnoznamenný

-------------

Krasnoznamenný

V Krasnoznamenný jsem navštívil obchodníky a opět je všechny okradl. Zbrojíř měl masku pro psa, a přilbu s nočním viděním pro člověka. Po nasazení je vše zelené, nejsem si jist, jestli to k něčemu je, ale raději si to nechám. To Džulbarovi maska vcelku sekla. No, spíše ne, vypadal trošku směšně, ale nemohl jsem mu to říkat. A navíc jej přece jen alespoň trochu chránila.

V jednom domě, kde neustále jeden chlap spal, jsem díky plížení mohl štípnout knížku, v které jsem se dozvěděl něco o snech a o šamanovi ve Fogelevce. Asi bych se za ním měl stavit a pomoci tomuto spáčovi.

Pak mi to nedalo a šel jsem za Informátorem Fidela do kasina. Za info sice chce deset tisíc, ale možná se dozvím víc o tom bunkru v Horském průsmyku strastí. Nejprve mi řekl, že vojáci generála Morozova došli do města ve třech skupinách . Dle všeho z bunkru něco přinesli a před městem se rozdělili, aby byli více nenápadní. Zajímavé bylo, že šli do domu kultu Houbiček a již odtud neodešli. Respektive za dva týdny odešly dvě velké skupiny. Jedna prý vyrazila do Horského průsmyku strastí a druhá do Mrtvého města. Na obou místech prý pátrají po bunkrech, jako je ten 317. Pak mi ještě řekl, jak se dostat do Horského průsmyku strastí a jak do Mrtvého města. Asi jsem se jej na to měl zeptat dřív, zvlášť, když těch 10 tisíc jsem mu hned vzápětí ukradl z kapse, takže mě to nestálo nic. Dost věcí by to vysvětlovalo a nyní bych již víceméně měl důvod jít do bunrku v horském průsmyku a dokončit jej, nicméně pořád mi něco uniká a asi bude lepší jít nejprve do toho Tunelu smrti.

Vydal jsem se tedy směrem na sever.

-------------

Dopravní nehoda

Po cestě jsem se stavil v místě, které se jmenuje Dopravní nehoda, abych se místního chlapíka zeptal na Čigurova. Nejprve dělal, že duchové nic neví, ale že kdybych jim dal nějakou konzervu guláše a nějaké sušenky, možná by si vzpomněli. Přinesl jsem mu je z auta a dal mu je. Duchové řekli, že nedávno Čigurova viděli, jak dělá něco s dynamitem, ale že neví co, protože nikdy nic do vzduchu nevyhodil a nikdy nikoho nezabil. Bylo to divný, na grázla. A nebyl jsem sám, komu to přišlo divný. Hexogen naznal, že Čigurov asi bude skvělej chlap a neměli by jsme jej naprášit. Ostatně to tvrdil i ten děda.

No, uvidíme. Nejprve jej budu muset najít, což znamená ještě naštívit někoho v Peregonu. O důvod víc se tam nyní vydat a tak jsem pokračoval na sever.

-------------

Opuštěná továrna

Stavil jsem se za Danem a řekl mu, proč Hřmící les hřmí. Byl trochu zaskočený, ale zdálo se, že se mu i trochu ulevilo. Dal mi nějakou odměnu a řekl, že mám přijít zítra, že bude mít další úkol.

Když jsem byl tady, dal jsem si flašku vodky a šel dělat psí oči na Dunju. Zabralo to, i když jejímu chlapovi se to moc nezdálo. Uklidnil jsem ho a přitom jí polichotil, tak to chtěla jít rozebrat do nedaleké benzínky. Vyrazila tam jak velbloud k oáze a já za ní běžel jak pejsek. Když konečně byla tam, probrali jsme zdejší kopečky a doliny a tak vůbec. Opět mě měla za božíčka.

Potom se sbalila a prchla zase za Sašou, jako by nic. Zeptal jsem se ještě na otce, prý jej navštívili a je to dobrý. Saša neříkal nic. Asi si toho nevšiml, že si odskočila s jiným chlapem na benzinku, i když nás tak bedlivě sledoval. Nyní bych jí teoreticky mohl naprášit Danovi, protože on neví, že mají v táboře ženu .

Čekat celý den se mi nechtělo, tak jsem pokračoval dál na sever do Kotviště.

-------------

Kotviště

Předal jsem zde prostě jen těch 20 pavoučích mozků rybáři, jak bylo domluveno. Vykecal si lepší odměnu a hotovo. Nic zajímavého. Vyrazil jsem dál do Otradnoje.

-------------

Otradnoje

Stavil jsem se za obchodníkem se zbraněmi a zkusil mu říct, co jsem zjistil. Dalo by se tak úkol dokončit, ale rozhodl jsem se, že mu o tom zatím říkat nebudu a počkám, jestli se náhodou nedostanu do bunkru Houbiček a nepůjde to vyřešit nějak líp.

Díky plížení jsem taky mohl vybrat všechny zdejší skříně a podobně. Našel jsem tak další knihu, kterou jsem ještě nečetl, ale byla dost dlouhá. Když už jsem byl u toho a nosil krámy, co jsem tu měl uložený ve skříni do auta, vzpomněl jsem si na knížku, kterou mi dal knihkupec v Krasnoznamenný za to, že jsem pozabíjel tmáře. V ní byl popis různých starých rituálů, ale hlavně i popis rituálu kamenné spirály a kde, kdy a jak se má dělat. Ono by to jako nebylo moc zajímavý, ale šlo o to, že zde jedna taková spirála byla a já dřív netušil, co s ní. Napadlo mě, že bych mohl ten rituál vyzkoušet. Člověk asi musí sníst muchomůrku a pak přečíst tu knížku v tom kruhu. Ale nešlo to. Pravděpodobně je to potřeba udělat v noci, ale nechtělo se mi čekat. Vyrazil jsem pěšky po okolí vesnice a narazil zase na bandu s vůdcem, jehož hlavu chtěl velitel stáží v Krasnoznamenný.

Pak jsem autem vyrazil dál na sever a západ k městu Peregon. Poblíž města jsem v náhodném setkání potkal Auruna, což je pasák, o kterém mluvil ten šéf gangu ve Fogelevce, že chce převzít jeho byznys. Dialog byl dlouhý a probíhal nejistě, ale nakonec se mi povedlo jej přesvědčit, aby pro toho grázla ve Folgetovce pracoval. Zrovna v tu chvíli se tam objevili další grázlové, kteří pracovali pro ten gang. Chtěli zabít jak Auruna, tak i děvky, prostě všechny. Což jsem nemohl připustit, zvlášť, když jsem domluvil, že pro ně bude pracovat. Skončilo to bojem. Aurun zdechl okamžitě po zahájení a já bojoval jak s jeho bodyguardy, tak s těmi grázly. Ale děvky to přežily všechny, ty se mi ochránit povedlo. Zkoušel jsem to pak ještě víckrát, ale Aurun nejspíše zemře vždy a nejde ho zachránit.

Nyní jsem tedy přijel do města Peregon, ještě jsem tam nebyl, tak jsem sám zvědavý, co mě tam čeká.

Pořízená fotodokumentace.

[Milhaus]

Peregon

Peregon je jedno z větších a významnějších měst v Pustině. Zdejší frakce by měla být jedna ze tří frakcí, které se snaží převzít kontrolu, společně s Obchodní komorou v Krasnoznamenný a Danem z Opuštěné továrny. Stejně jako u předchozích i zde je překvapivé, jak málo lidí jej vede. Respektive zde je to ještě překvapivější, protože to zde asi nevede nikdo.

Předměstí

Hned po příjezdu mě oslovil nějaký zdejší chlapík a oznámil mi, že musím zaplatit propustku do města, pokud chci jít do stanového města a na loď. Jí tam bez zaplacení mi moc nedoporučoval.

Město bylo rozděleno nějakou dřevěnou palisádou v které byla brána a za kterou nejspíše bylo ono stanové město. Jal jsem se loupit a okrádat lidi a přitom se s nimi seznamovat. U brány teba stál nějaký chlap, už podle batohu to nebude jen tak nikdo. Rozhovor byl ze začátku trochu kostrbatý, byl nervózní a na někoho čekal. Když jsem mu řekl heslo, které mi řekl starý bandita v Krasnoznamenný, ukázalo se, že čeká na mě. Povykládal mi o onom gangu Smrti, který se chystá ze severu zaútočit na zdejší Pustinu a kde jednotlivé skupiny najít. Stráž u brány mě opravdu bez propustky nechtěl pustit, ať jsem dělal psí oči jak jsem dělal.

Kousek od brány vpravo přešlapoval nějaký divný chlap. V kapsách toho moc neměl a zdálo se, že oho nemá ani moc v hlavě. Choval se, jak kdybychom byli milenci, a pak se rozhodl mi radit. Pravděpodobně se to týkalo obchodu, nebo možná zdravého životního stylu, těžko říct, moc jsem to nepochopil. Každopádně chtěl 30 rublů na chlast, protože je alkoholik.

Pokračoval jsem dál v průzkumu předměstí. Měli tu budovu s komunisticko-socialistickým uměním, kousek od ní byla vidět i velká loď a velký přístavní jeřáb. Budovu hlídal nějaký chlap, moc pokec s ním nebyl, ale dal mi tabák a řekl mi, že v budově sídlí velení gardistů Peregonu, což je ozbrojená frakce a jedna z frakcí, která se snaží Peregon ovládnout, ale reálně jí neovládá, jelikož pro ti ní stojí stejně silná frakce obchodníků. V budově skoro nikdo nebyl, tak jsem jí vykradl. U dveří jednoho z pokojů stála stráž, ale nechtěl mě pustit za dveře, kde byl ještě nějaký další chlap.

Vrátil jsem se kousek zpět od budovy na místo, kde se shromažďují karavany. Zrovna tu jedna stála a jejich obchodník měl opravdu hodně peněz na ukradnutí. Taky mě v tuto chvíli, když jsem měl hodně věcí a zkoušel zase něco vyrábět napadlo, že to kamenné udělátko z jeskyně pod Hřmícím lesem, by se dalo použít k výrobě a vyrobil jsem z něj nůž. Kousek od karavany stála druhá karavana, podle znaku na autě nejspíše patřila k někomu konkrétnímu. Jejich velitel chtěl cígo, nebyl problém jej ubalit z tabáku a toaleťáku (nepoužitého). Ukázalo se, že čekají, až jim šéf řekne, že mají vyrazit. Nic zajímavého.

Kousek od nich pobíhala nějaká žena s nožem, zdálo se (podle toho nože), že čeká na svého chlapa, a taky že jo. Byla to blbka, co uvěří všemu, co jí kdo nakecá a pak mu to ještě vyčítá a ve vzteku má tendence jej pobodat nožem. Ukecal jsem jí, ať jde dom a přestane otravovat.


Kousek od ní byl dům s úředníky. Ten, co mě oslovil, když jsme přijeli, něco počítal, povyprávěl mi o nějakém novém gangu, a domluvili jsme se, že je najdu a zlikviduji. Druhý úředník prodával propustky, za 30 rublů. Množstevní slevu neměli a mojí společníci platit nemuseli, tak jsem koupil jednu.

Mezi kontejnery jsem narazil na kavárnu s masem, o které mi říkal vysloužilí pošťák v Krasnoznamenný, že je nějaká divná. Chlapem, co griloval maso, nebyla moc řeč. S dalším chlapem u stolu taky moc ne. Třetí byl nejdivnější, řekl jsem mu šifru, kterou jsme s pošťákem vyčetli z jejich dopisu a oni odešli. Mohl jsem tak otevřít dveře ve zdejším zazděném kontejneru a vejít dovnitř. Vlezli jsme tak do jejich bunkru, kde nás hned po příchodu napadl zdejší hlídač. V jedné skříni jsem tu našel dokumenty, jeden byl seznam zákazníků, bude zajímavé, co řeknou, jestli je potkám. Další bylo cosi, co se vzdáleně podobalo básni, poslední mě trochu znejistil, jestli byl dobrý nápad okrádat toho chlapa u grilu o maso. Každopádně úkol pro pošťáka se posunul dál a měl bych se za ním stavit. Když jsem chtěl odejít, vrátili se zdejší "gurmáni". Jejich šéf mi všechno řekl a pak jsem se rozhodl, je postřílet. Netrvalo to ani moc dlouho.

Poslední chlap, s kterým jsem zde nemluvil, byl z druhé strany kontejneru. Ukázalo se, že je to prodejce automobilů. Bylo to velmi podezřelé, ale koupit si jiné auto bylo lákavé. Zvláště, když měli takový výběr. Vybral jsem si UAZ v zelené barvě za 25tisíc. Moc jsem tomu nevěřil, ale tvrdil, že bude za dva týdny.

U brány se objevila nějaké nová zrzavá holka. Pokec s ní, nebyl snadný. Někdy jsem přímo litoval, že jsem se na něco ptal. Zvláště, když přišla řeč na její filozofii. Když konečně vymačkala ten slovní průjem, šel jsem pryč. V hlavě mi hučelo ještě u auta, kam jsem dával všechny krámy, co jsem nepotřeboval, abych unesl co nejvíc věcí, než vstoupím do města. Strážci u brány jsem dal propustku a já tak mohl jít konečně dál.

Pořízená fotodokumentace.

-------------

Stanové město

Po vstupu do stanového města jsem byl zrovna svědkem hádky mezi zdejšími obchodníky a gardisty, zdá se, že zdejší situace je mnohem vypjatější, než se zdálo a mohlo by to skončit i bitkou. Stanové město se to jmenovalo proto, že tu bylo hodně stanů a když říkám hodně, myslím tím opravdu hodně moc. Vlastně byly všude, ale jinak mezi nimi nic nebylo a ani tam nikdo nebydlel. Zdejší kuchař mi řekl o dění, o zdejším vůdci obchodníků (který byl mimochodem na seznamu zákazníků masny), generálovi gardy a nějakém Fjodorovi Maximovičovi, který je někde mezi, ale nikdo ho nebere vážně. Toho ostatně on považoval za nejlepšího možného vůdce, který by zdejší situaci mohl uklidnit. Když jsem kuchaře okradl, byl jsem přetížený.

U ohniště kousek dál, seděl chlap, s kterým jsem se dal skrz kolínskou do řeči. Řekl mi své životní story, jak hledá nějakého Srandistu, aby jej zastřelil. Ale nic nechtěl, moc jsem nepochopil smysl tohoto dialogu. Vedle něj seděl další chlápek, byl zcestovalý a měl hodně zážitků. Řekl jsem mu, ať mi povypráví, jak se starat o střelné zbraně a on mě naučil něco o pistolích. Třetí chlápek u ohně byl obchodník, kterého jsem okradl. Získal jsem tak zase nějaké návody na výrobu střelných zbraní: 1.1 - 1.2 - 2.1 - 2.2 - 3.1 - 3.2.

Pak tu ještě chodili dva chlapy. Jeden z nich byl zkušení stalker, povyprávěl mi nějaký příběh o jeho kamoši, ale jinak neřekl nic zajímavého. Další chlap byl asi obchodník. Taky mi řekl nějaký příběh o nějakém bukanýrovi, ale jinak s ním též nemělo smysl mluvit.

Paluba lodi

Na palubě lodi měli stánky obchodníci, kteří se dali okrást. Taky tu byly domečky, ale do většiny se nedalo jít.

V jednom z větších domů jsem narazil na chlapa a zjistil, že je to onen Fjodor Maximovič, který by mohl být zdejší nový vůdce. Nabídl jsem mu pomoci a chtěl po něm, ať mi řekne podrobnosti, co chce dělat. Byl celkem sebevědomý a věřil, že to tu může vést a zabránit tak válce mezi obchodníky a gardou. Ale nebyl schopný se dostat k jejich vůdcům, natož je přesvědčit o této myšlence. Chtěl, ať to udělám za něj a když to nepůjde jinak, ať je zlikviduji. Ale přednost by dal řešení nenásilnému.

Na palubě měli i bar, nemělo ale cenu tam chodit, natož s někým zde mluvit. Rozhodně ne se zdejším "komikem", který říkal jeden trapnější "vtip" za druhým. Z dalším chlapem zde, byl horší pokec než se krysou co žere mozky. Něco jsem z něj sice vykecal, ale nedávalo to moc smysl, ale krom jména mi nic říct nechtěl.

Šel jsem na druhou stanu paluby a potkal chlapa, který něco počítal. Pomohl jsem to vypočítat, vykecal si od něj za to odměnu a šel dál. Kousek od něj byl starý chlap, který znal Hexogena. Řekl mi něco o jeho o jeho životě a o tom, proč byl vyhnán Stalinem do Ameriky a taky o knihách, co napsal a tak podobně. Vykecal jsem si od něj i lepší ceny, ale nic neměl, jelikož jsem jej již okradl. Byla tu i žena, co prodávala pokoje k ubytování, nemělo smysl s ní mluvit. V hotelu jsem potkal chlapa, který byl nervózní z bestie, která kolem něj poletovala. Byl zmatený, chvíli mluvil o želvě, pak o včele. Byla jen malá, chytl jsem jí a pustil pryč a bylo po problému. Ještě jsem si vykecal lepší odměnu.

Na palubě již nebylo co dělat, ale dalo se jít po schodech do podpalubí.

Pořízená fotodokumentace.

-------------

Podpalubí

Po vstupu mě hned oslovil nějaký zdejší buran, povykládal mi něco o tom, co se v podpalubí děje a jak je to tam super. Byl to taky obchodník, okradl jsem jej a šel dál.

Podpalubí je opravdu docela velké a je tu hodně skříněk, které se daly vybrat. Brzy jsem měl problém vše unést i se společníky. Vlastně ani nevím, proč ty krámy sbírám, stejně všechny končí v autě, nebo je použijí na výrobu krámů, které nepotřebuji a zahodím. Potkal jsem tu i dalšího chlapa, který se mě ptal na Otradnoje a na to, kde je. Měl jsem podezření, ale ukázalo se, že je to kartograf, co kreslí mapy, tak jsem mu to ukázal. Pak mi řekl o divných věcech, co během své práce odhalil a taky o holce v Mrtvém městě, která tyto věci shání.

Pak jsem došel ke kleci, kde pořádali psí zápasy. Všechny jsem tu okradl, ale mluvit šlo jen s málo lidmi. Jednou z nich byla nějaká žoldačka, na kterou bylo třeba zapůsobit dost šarmem, aby mi něco řekla. Dopracovali jsme se až k tomu, proč nedělá své povolání, řekla mi věci, které jsem snad ani nechtěl slyšel, ale jinak se s ní nedalo dělat nic, tudíž moc netuším, proč jsem s ní vlastně mluvil.

Dveře k vůdci obchodníků hlídal nějaký dědek. Nechtěl mě pustit dál, dokonce jsem si vymyslel příběh, že vůdce obchodníků je můj otec, celé mi to zbaštil, ocenil, ale dál mě stejně nepustil. Taky jsem mu zkoušel tvrdit, že jsem milionář, a vymyslel jsem si něco o své kariéře, ale to mi nezbaštil. Tak jsem mu zkoušel říct, že mám informace o spiknutí a že jí řeknu jen vůdci, ale ani to mi nezbaštil. Nakonec jsem mu musel říct, že mě posílá Fjodor a po chvíli přesvědčování, mě nakonec pustil.

Vlezl jsem tedy do kanclu toho hlavního byrokrata, řekl mu o dohodě, kterou navrhuje Fjodor, moc se netvářil a naopak po mně chtěl, ať zabiji jak Fjodora, tak velitele gardistů a on tak mohl zde vládnout. Nenechal jsem se a trval na dohodě, musel jsem jej trochu přesvědčovat, ale nakonec souhlasil. I když by si zasloužil zabít, jakožto gurmán zdejší "masny". Na ní jsem se ostatně mohl i zeptat, nepopíral to, ale pak to zahrál tak, že by mě tu všichni napadli a já bych je musel postřílet. Získal jsem dost zkušeností, abych byl zase lepší, než dřív. Naučil jsem se pušky a automatické pušky a taky se vydal cestou válečníka.

U klece pro psy byla i nějaká holčina, které jsem se mohl zeptat na Čigurova. Řekla mi, že je v hrobě a působila, že by byla radši, kdyby opravdu v hrobě byl, neboť jí štval tím, jak je hodný a jak myslí na všechny chudé děti a podobně, místo aby myslel na ní. Zase jsem se tak dozvěděl, že je to super chlap a neměl bych jej udávat, ale pořád jsem nevěděl, kde se nachází. Měl bych zajít do Fogelevky to říct tomu vymahači dluhů, protože nevím, co jinak bych měl dělat dál. Jak se ukázalo, Calindra je také majitelkou nejlepšího psa, co bojuje v aréně. Je jako chovný pro samice jiných majitelů, což mu zdálo se Alexandr záviděl. Co si o tom myslí ten pes Busja, jí nezajímalo.

Kousek od ní byl chlap, co pořádal zdejší zápasy. Zápasy nemají žádná pravidla a bojuje se do smrti jednoho ze psů. Přihlásil jsem svého Džulbara a vsadil 300 rublů. Džulbar svého soka zabil na jedno kousnutí a já tak inkasoval výhru. Další zápasy měl zatrhnuty, alespoň na den.

Pokračoval jsem dál v průzkumu lodi. V jednom pokoji lež na posteli tlustej chlap, kolem kterého skákaly tři ženy. Ukázalo se, že je to Mambetov, který má pod palcem zdejší karavany a za kterým mě poslal obchodník z Obchodní komory v Krasnoznamenný kvůli uhlí. Poslal mě za karavanou, kterou mám doprovázet do Krasnoznamenný a ochránit jí před bandity. Nakonec jsem tedy souhlasil.

Za pokojem zdejšího vůdce byl ještě pokojík, kde byl nějaký umělec. Ilustruje ty knihy, které jsem pomohl vydat tím, že jsem přesvědčil novináře v Krasnoznamenný a které se dají různě koupit od obchodníků. Ale teď má nakreslit nějakou obludu, kterou si neumí představit a chtěl po mně popis nějaké jiné obludy jménem Kukiš od slavného stalkera v Krasnoznamenný.

-------------

Předměstí

V podpalubí již nebyl co dělat, tak jsem vyrazil do budovy zdejší gardy, abych to domluvil i se zdejším velitelem, kam mě dřív nechtěli pustit. Vrátili se zde ti gardisti, co se dříve hádali ve stanovém městě, takže jsem se s nimi mohl seznámit. Jeden mladík mi ukázal karetní trik, stařík mi neukázal nic, ale zahrál by si karty a byl naštvaný, že s ním ten mladík nechce hrát. Nic důležitého. Třetí chlap byl nervózní z pavouka, bál se jej zabít, protože to prý nosí léta smůly a měl pravdu, vážně to sníží štěstí. Nechal jsem to tedy být a pavouka raději nezabíjel.

Strážnému jsem řekl, ať mě pustí, mohl jsem si vybrat některou z báchorek, nebo říct pravdu o Fjodorovi. Všechno vedlo k tomu, že mě pustil. Velitel mi místo pozdravu zamířil bouchačku přímo na břicho. Mohl bych jej skrz obratnost odzbrojit, ale vedlo by to k jeho zabití. Raději jsem na něj tedy zapůsobil skrz osobnost, řekl mu. co navrhuje Fjodor, on se mě snažil přesvědčit, ať zabiji jak hlavního obchodníka, tak i Fjodora. Odmítl jsem, přesvědčil jej a on souhlasil. Mimochodem i on byl "gurmánem" ve zdejší "masně", tedy stejně jako hlavní obchodník, by si zasloužit zabít. Ani jemu to nemělo moc smysl říkat, protože by to skončilo nejspíše bojem a já to chtěl vyřešit podobnrém.

Pak jsem ještě zašel za Fjodorem mu říct, že jsem uspěl. On se tak stal zdejším vůdcem a já čestným občanem, takže jsem již nepotřeboval propustky, abych mohl do města. Stačilo si tak koupit dvě. Fjodorovi říct o masně a o tom, že ti dva vůdci jsou zákazníci nešlo. Tedy nejspíše asi uniknou bez trestu. Po cestě pryč jsem ještě ve stanovém městě potkal dvě staré báby. Jedna z nich byla obchodnice a byla slepá, tedy jí bylo snadné okrást.


V Peregonu mě to už nebavilo a navíc se mi tu ani moc nelíbilo a ani tu už nebylo co dále prozatím dělat, tak jsem se vydal kousek na jih od něj, do Tunelu smrti.

Pořízená fotodokumentace.

[Milhaus]

Tunel smrti

Do Tunelu smrti mě poslala jedna Houbička v Krasnoznamenný, která chtěla přinést vodní filtr a udělala mi i jeho značku na mapě, takže bylo snadné jej najít. Po příchodu byl přede mnou, kdo by to byl čekal, opravdu tunel, byl tu i druhý zamčený vchod, ale nejspíše bylo jedno, kudy dovnitř vlezem.

Uvnitř jsem kousek od vchodu našel mrtvolu, která u sebe měla deník, ve kterém autor psal, co tu dělali a taky řekl pár rad tomu, kdo jej najde, tedy mně.

Začal jsem to tu tedy prozkoumávat, byla tu velká místnost, nejspíše skladiště, kde nebylo nic. Pak tu byla menší místnost, kde byla jen mrtvola dalšího člena výpravy, která u sebe nic moc neměla. Taky tu byly dveře, kam se dal dát ten kód, co byl u mrtvoly s deníkem na zdi.

V dalších místnostech za nimi bylo nejspíše hodně jedovatého plynu, ale těžko říct, protože jsem měl plynovou masku a bylo mi to jedno. Taky tu bylo dost krys, menších i větších, tak nějak všude. Hned v té první byla i mrtvola dalšího dobrodruha, která ale zase nic neměla.

Dveře z ní vedly do místnosti s generátorem, prohlédl jsem si ho skrz svojí nesmírnou inteligenci, vypáčil na něm zámek díky Hexogenovi a kufříkem s nážadím jej opravil skrz znalost technologie. Díky tomu veškerý jedovatý plyn z bunkru zmizel, takže se nejspíše zdejším krysám lépe dýchalo.

Pak zde byla velká místnost s nádrži, kde byla jedna z těch velkých krys, která nejspíše sežrala mozek některého z dobrodruhů, jelikož uměla psát a měla u sebe deník. Ale nezdálo se, že by jí to pomohlo.

Pak jsem se dostal do další velké místnosti, nejspíše společenské, kdy byly sociálky, ubikace a taky jídelna. Z ní vedla i cesta trošku zpět, kde byl nějaký menší sklad, kde zase nic nebylo. Z velké místnosti poblíž jídelny se dalo jít i nejspíše do kina nebo prezentační místnosti. Pak jsem prošmejdil zdejší kuchyň, ošetřovnu a kancelář a na druhé straně i nějakou další zásobovací místnost a o kousek dál i nějakou knihovnu. Ale krom krys tu prostě nebylo vůbec nic.

Cesta dál vedla někam dolů do podzemí. Přišlo mi, že ten zelený sajrajt, co je tam vidět, bude asi radioaktivní, tak jsem si dal dvě dávky RAD-0, abych se stal vůči radiaci imunní. Pak jsem tedy šel dál, objevil jsem se na nějaké podzemní cestě, kde byly náklaďáky, u jednoho zasypaného, jsem našel onen vodní filtr. Nyní bych tedy mohl odejít, ale když už jsem byl tady, nedalo mi to a prozkoumal jsem i cestu na opačnou stranu, kde bylo taky hodně aut. Narazil jsem tu na dost šílené obludy, nejspíše ty, o kterých psal ten mrtvý dobrodruh ve svém deníku. Byly docela silné a já se začínal opravdu dost bát o svého pejska Džulbara, aby to přežil, jelikož většinu útoků schytal on ve snaze mě bránit. Nutno říct, že já bych nevydržel ani zdaleka to, co on.

Na chodbě byla i cesta někam dál, do další části bunkru, kde byla místnost, kde byly hned čtyři tyto obludy současně. Džulbar to opět hodně schytával, ale bojoval jak vlk, dokud jej neomráčily, což bylo asi po druhém zásahu, pak už jen ležel a nechal se mlátit. Naštěstí jsme je postříleli dřív, než ho zabily.

Když bylo po nich, prozkoumal jsem dvě zdejší menší místnosti. Jedna byla zase skladiště, kde byla slušná brokovnice, ale jednu takovou už měl Hexogen a aby používal ještě někdo další, jsme neměli náboje. Druhá byla kancelář s počítačem, který šel zapnout. Měl opět systém O.W.L., tentokráte verze 2.0, což nevím, jak je přívětivý pro uživatele, asi méně, jak verze 1 a více, jak verze 2.0B. (zjevně to tak je ne jen u tohoto systému, ale i u mnohem pozdnějšího systému windows, že čím pozdnější verze, tím méně je použitelná.) Každopádně zde to bylo jedno, protože zde se daly přečíst jen čtyři zprávy. Leč o to více překvapivé. Nejspíš ukazovaly začátek jaderné války, jak se tomu soudruh Nikolaj snažil zabránit, a že to bylo pojato jako vlastizrada a že to bylo soudruhu Nikolajovi úplně buřt.

V místnosti za kanceláří jsem ostatně našel i soudruha Nikolaje osobně. Měl u sebe deník, asi selhal. Byly tu i místnosti s počítači, kde nic nebylo. Taky velká místnost s mapou světa, přes kterou se dalo jít do menších místností, kde nebylo nic a na protější straně do další malé místnosti, kde byl kostlivec s dopisem pro mámu. Těžko říct, jak umřel, jestli se zastřelil, když zjistil pravdu, nebo jej zastřelil Bělov, aby nezjistil pravdu, každopádně sen co se stalo jeho mámě, pravděpodobně byl dost přesný.

V hlavní místnosti s mapou byl jeden počítač, který se dal ovládat. Byl to asi ten, který přinášel smrt a podle kterého se to tu jmenuje. Povedlo se mi jej zapnout a zorientovat se v tom, co ukazuje. Byla zde stále jedna raketa aktivní a mohl jsem jí vyslat na tři různé souřadnice, ale netuším, o jaká místa se jedná. Rozhodl jsem se tedy celý proces zrušit a hlavici deaktivovat. Bylo za to dost zkušeností, já se zase stal lepším člověkem a naučil se pušky a automatické pušky.

V tunelu smrti se nic dalšího dělat nedalo, neboť veškerá smrt byla zničena, nebo deaktivována. Navíc byl už večer, takže jsem se vrátil do Otradnoje, uspořádat ten tajemný rituál ve spirále kamínků.

Pořízená fotodokumentace.

[Milhaus]

Otradnoje
Došel jsem do onoho kruhu z kamínků, sežral muchomůrku a přečetl knížku o rituálech. Objevila se tam naprosto příšerná obluda a hned nás napadla. Měla dokonce hromadný útok, kterým se navíc i sama léčila. Nakonec jsme jí rozstříleli, ale když jsem jí chtěl prozkoumat, jen jsem slyšel, že se mám probudit, probudit, probudit. I mojí společníci plácali nesmysly, včetně mého psa, dokonce nějakými cizími jazyky a podobně. Asi jsem měl halušky po té houbičce a když mě to přešlo, obluda zmizela. Tak vlastně ani nevím, jestli tam byla, nebo ne.

Vyrazil jsem do Pustiny lovit Smrt. Šel jsem kousek na východ a seber, poblíž bunkru a po chvíli potkal Rudou smrt. Jejich vůdce byl popálený a asi měl rád oheň, tak jsem se rozhodl mu jej dát co nejvíc, a prostřelil mu kanystr, co měl u pasu. Dokonce i on si všiml, že hoří. Po rozhovoru byla většina jeho grázlů mrtvá a on sám omráčený, tak ani nebyl moc problém jej dorazit. Měl u sebe fajnovou přilbu a celkově byli tito chlapíci poměrně dobře vybavení. Nebýt toho kanystru, byl by to boj asi o dost těžší.

Postupoval jsem na severu směrem na západ a po chvíli narazil na Bílou smrt. Vedla je hezká žena, chvíli jsme pokecali, ale ani jsem se moc nesnažil jí přesvědčovat a prostě je všechny pozabíjel.

Kousek dál na západ jsem narazil na gang, o kterém mluvil úředník v Peregonu. Postřílel jsem je, jeden z nich měl u sebe dopis, který gang spojoval s Danem.

Ještě více na západ, nad Peregonem, jsem potkal Černou smrt, vedl je nějaký vychrtlý chuligán a měl smečku psů. Dělal machra, jakej je drsňák, tak jsem se rozhodl zkusit, co na to budou říkat jeho psi, ukázalo se, že jsou mnohem hladovější, než si Igor myslel. Ale jeho píšťalka na ně fungovala, tak jsme museli zbytek bandy postřílet.

-------------

Peregon

Tak jsme došli zase do Peregonu. Úředníkovi jsem oznámil likvidaci gangu, vykecal si lepší odměnu a ukázal mu ten dopis, co u sebe měli.  Obchodník karavany měl zase nové věci, tak jsem jej okradl o prachy (zdá se to být dobrý zdroj peněz), měl u sebe knihy o Chujovi, konkrétně "Odměnu Chuje Popiče", což je poslední díl této série. A pak "Spoutání Chuje Popiče", což je třetí díl tohoto dobrodružství odvážného komunisty.

Pak jsem zašel za řidičem karavany, jehož auto na sobě mělo znak Peregonu. Poslal mě za ním Mambetov, abych je doprovázel do Krasnoznamenný, kvůli uhlí. Vyrazili jsme. Dle očekávání jsme byli po chvíli přepadeni. Ukázalo se, že jsou to lupiči, kteří mě úplně na začátku zmlátili a okradli. Mohl bych je ukecat, ať jdou do řiti, ale měli u mě dluh, tak jsem se rozhodl je postřílet. Boj to nebyl úplně jednoduchý, když jsem se snažil udržet všechny členy karavany naživu. Banditi byli schovaní různě za stromy a byli kolem celého náklaďáku, takže jsme se různě rozdělili, ale nakonec se to povedlo, všichni chcípli a my mohli pokračovat dál. Pak jsme konečně dojeli do Krasnoznamenný, zdálo se, že je tím problém s dodávky uhlí vyřešen. Navíc jsem jsi asi udělal oko u karavanistů v Peregonu.

-------------

Krasnoznamenný

Zbrojíř prodával dobrou zbroj, je o trošku lepší než kvalitní krunýř a nemá postih k obratnosti, vhodná zbroj pro mě. Stavil jsem se za pošťákem u kina, který mi dal úkol s tou masnou v Peregonu, abych mu oznámil výsledky. Byl rád, ale měl jsem z něj pocit, že to nebude úplně obyčejný pošťák, ale že asi bude členem oné zlé skupiny, ke které patřil i pošťák u hradu v Horském průsmyku strastí a která tak vyděsila dealera v Karavanseráji. Co přesně jsou zač ale netuším, ale o mě určitě vědí téměř vše.

Stavil jsem se ještě za Sablinem v bunkru obchodní komory mu oznámit, že dodávky uhlí už budou bez problémů. Poslal mě za elektrikářem v elektrárně.  Pak jsem se stavil za Houbičkou, co po mě chtěla vodní filtr, který jsem jí předal. Měla pro mě další úkol, nějaký obchodník z obchodní komory jí pije krev a chtěla po mě, ať mu v bunkru obchodní komory zapíchnu prase. K jeho mrtvole pak předám vzkaz. Tento úkol jsem pro zatím musel nechat raději být, protože lektvar umožňující mluvit se zvířaty, který jsem v jeho pokoji našel, jsem nechal v autě a auto bylo v Peregonu a říkal jsem si, že by to mohlo být nějak důležité.

Stavil jsem se i za dědou Smrti, řekl mu, že ty mladé Smrti různých barev to mají za sebou. Skoro to vypadalo, že za ně truchlí, nakonec ce rozhodl, že je čas na Smrt a podřízl se. Když se Hexogen konečně naučil dostatečně páčit zámky a plížení, aby mohl páčit hlídané truhle, vybrali jsme obchod obchodníka se zbraněmi. V jedné skřínce měl slušnou zbraň (podobnou té, co měl chlapík v Hřmícím lese, jen o trošku lepší. Pro zatím jsem se jí rozhodl nepoužívat, kvůli nábojům, ale časem by to mohla být hodně dobrá zbraň. Hlavně proto, že jakákoliv střelba z ní stojí 4 akční body a snadno se z ní míří. Taky jsem vybral další místa, trezory a podobně, včetně bytu knihkupce a jeho trezoru, v kterém měl nějaké další knihy a časopis, co jsem ještě nečetl. Byly v něm poznatky o mobilním telefonu a já se tak naučil něco o technologii.

Stavil jsem se ještě za elektrikářem, říct mu o uhlí. Taky jsem se stavil ve Fidelově baru, kde byl Patryk, kterého jsem se zeptal na Kukiše pro onoho spisovatele v Peregonu. Musí to být dost zajímavá potvora, škoda, že se zde v Pustině nevyskytuje.

Měl jsem tu vše vyřešeno, nějaké úkoly mě vedly Fogelevky, tak jsem vyrazil tam. Ale musel jsem pěšky, protože auto bylo v Peregonu.

-------------

Fogelevka

Stavil jsem se za zdejším "šamanem", zeptat se jej na toho spáče v Krasnoznamenný. Sám nevěděl, ale poslal mě za místní bylinkářkou. Stavil jsem se i v hospodě za Tawfikem, oznámit mu smrt pasáka u Peregomu. Měl tu i nějakého kamoše Háka. Byli spokojení a chtěli po mě, ať najdu nějakého poslíčka s drogami na Křižovatce, ufiknu mu hlavu a dám zprávu jeho zaměstnavatelům a seberu mu drogy. Stavil jsem se za zdejším detektivem, co hledá toho vznešeného banditu Čigurova, co jsem kvůli němu procestoval celou pustinu. Mohl bych mu říct pravdu a pak by jsme prostě vyrazili ven a v jedné náhodně lokaci zastřelili pár banditů a konec. Ale rozhodl jsem se mu lhát, když je to tak dobrej chlap, on to nějak nechápal, ale dal mi odměnu a konec. Zdá se, že se s Čigurovem ani nepotkám. V hospodě seděla i nějaká žena, která tam dříve nebyla. Byla divná, mumlala něco o rohatém bohu a podobné blbiny, ale jinak nic zajímavého neřekla.

Ještě jsem zaskočil za zdejší bylinkářkou, musel jsem tedy počkat do rána, ale to bylo jen chvíli. Zeptal jsem se jí na spáče a léky pro něj, poslala mě za Nikitou do Peregonu, což bude ten "komik", co vyprávěl ty "vtipy".

Pak jsem zase vyrazil na sever do Opuštěné továrny za Danem.

Pořízená fotodokumentace.

[Milhaus]

Opuštěná továrna

Dan pro mě měl další úkol, zbavit se soudruha Kovaljova, který velí v Otradnoje. Nicméně mě překvapil, jak to chtěl udělat. Nechtěl, abych jej zabil, ale abych v Otradnoje uspořádal demokratické volby a místní si vybrali jiného vůdce. Vyhrát mohl buď Grankin, nebo Katja. Katja je jasná, mám jí rád. Grankina moc neznám, chtěl po mně je, ať opravím zdejší studnu. S volbami by měl pomoci nějaký Ivan Ivanovič, který je aktuálně v Peregonu a já se tam za ním měl stavit. To mi vyhovovalo, stejně tam musím kvůli autu.

-------------

Křižovatka

Kousek od Opuštěné továrny je Křižovatka, kde byl onen poslíček s drogami. Drogy u sebe neměl, ale hodnej nebyl a já měl za úkol mu ufiknout hlavu. Moc se mi do toho nechtělo, vlastně vůbec, ale jinak bych tento úkol asi nesplnil, tak jsem mu jí ufikl a narval do divného stromu i se vzkazem. Pěkně hnusnej úkol. Vyrazil jsem do Peregonu.

-------------

Peregon

V Peregonu byl novej chlap s autem. Vcelku mě pobavil hláškou, že mám dávat bacha, ať mu jej nepoškrábu. Jinak se s ním ale mluvit nedalo. Okrádáním a výrobou jsem měl dost zkušeností, abych mohl být zase o něco lepší. Naučil jsem se trochu pistole, trochu pušky a stal se mistrem úskoků.

Ve zdejším baru byl krom Nikity i onen Ivan. Nikita mi dal protilátku na spánek pro Rudolfa. Dokonce za to ani nic nechtěl. Ivanovi stačilo jen říct, ať jde do Otradnoje uspořádat volby a on šel.

Stavil jsem se ještě v podpalubí, Džulbara si nechal zabojovat v aréně, a stavil se za malířem říct mu, jak vypadá Kukiš. Pak tu nebylo už co dělat a tak jsem vyrazil do Otradnoje na volby.

-------------

Otradnoje

U zdejšího stromu jsem potkal dva Danovi muže, kteří zde byli, aby mi pomohli přesvědčit zdejší případné potížisty, kteří by nevolili tak, jak jim nařídím, nebo by nevolili vůbec, v těchto demokratických volbách. Měli na to vhodné přesvědčovací nástroje. No, snad to nebude třeba.

Ivan už na mě čekal v domku Grankina, na místě, kde dříve byl špeh Dana, kterého jsem zabil. Kovaljov prý ani nekandiduje, o starost méně, zbývalo tedy jen rozhodnout, kdo má v těchto demokratických volbách vyhrát a volba byla jasná, musela to vyhrát Katja. Ivan mi řekl, koho mám "přesvědčit", že je Katja správná volba. Musel jsem přesvědčit Grankina, ať místo sebe volí jí a pak nějakou Karinu. Taky mi řekl, že musí být 100% účast u voleb, prostě tradiční volby v SSSR a že dva lidé nechtějí volit.

Grankin byl hned vedle něj a musel náš rozhovor slyšet. Přesvědčit jej nebylo zas tak těžké. Karina byla hned za domem, přesvědčit jí bylo ještě snadnější. V krčmě jsem potkal i Kovaljova, byl nějaký rezignovaný, nevím co a kdo mu něco udělal. Katja si byla trošku nejistá, jestli vyhraje, ale ujistil jsem jí, že jo. Strážný Jan nechtěl volit, což je zde ještě horší, než nevolit vůbec. Musel jsem jej trochu přesvědčovat, nakonec souhlasil. Podobně stařík Semjon, pro kterého jsem dřív trhal kukuřici. I toho jsem musel ukecat, ať maže k volbám.

Pak tedy bylo vše zařízené a volby začaly. Naprosto překvapivě vyhrála Katja. Po volbách se Ivan rozhodl vrátit do Krasnoznamenný a říkal, ať se tam za ním stavím. Pak zmizel i se svojím červeným Moskvičem. Nezmizely však vzpomínky na něj, alespoň tedy u Kovaljova, který když jej viděl, zatoužil po svém starém Moskviči. Souhlasil jsem, že mu pomůžu. Jednoho starého jsem viděl v Opuštěné továrně, ale bude trošku problematické jej převést sem.

-------------

Pevnost čerpací stanice

Stavil jsem se za zdejším vůdcem karavany a řekl mu, ať převezou to staré auto. Chtěl za to 400 rublů, ale to za to stálo.

-------------

Opuštěná továrna

Stavil jsem se ještě v továrně za Danem, říct mu, jak dopadly volby. K mému překvapení se ale v továrně něco dělo. Už strážný u brány mě varoval, že Šišak a jeho část party chce zabít Dana a že je čas z továrny zmizet. Přesvědčil jsem jej, ať zůstane a pomůže v boji Danovi. Pak jsme tedy v boji pomohli. Danovi ta jatka připadla, jako děsná legrace, ale asi byl v šoku, protože se s ním nedalo mluvit. Šišak u sebe měl paklík paklíčů, což by se mohlo hodit. Hodně lidí z továrny zmizelo, včetně Dunji a Saši. Většina vchodů byla taky zabarikádovaná. Musel jsem odejít, abych dal Danovi čas se vzpamatovat.

-------------

Otradnoje

Vrátil jsem se tedy za Kovaljovem, říct mu o autě. Auto už ostatně stálo před vesnicí. Jakmile se to Kovaljov domákl, musel se na něj hned jít podívat. Hrozně se mu líbilo, i když nemělo kola, motor a vlastně nic, co by auto mělo mít. Kovaljov po mě chtěl nějaké součástky a taky šrot a dráty. Šrot a dráty nebyl problém, měl jsem plné auto, tak jsem mu je jenom dal. Startér a karburátor bude horší. Kovaljov mi nicméně dal tip na nějakého Artěmjeva v Krasnoznamenný, že by je mohl mít, ale taky mě před ním varoval a povykládal mi jejich vzájemnou temnou minulost.

-------------

Opuštěná továrna

Dana už šok přešel a mluvil se mnou. Nejprve mi dal vytuněnou odměnu za volby, a pak mi řekl, abych prošetřil, kde vzal Šišak chlapy na vzpouru a jak se to mohlo stát. Řekl, že se mám poptat v Peregonu a v katakombách v Krasnoznamenný.

-------------

Fogelevka

Ještě jsem se stavil za Strejdou Hákem a řekl mu, jak to dopadlo s poslíčkem a drogama. Byl i s Tawfikem z toho nějak překvapenej a odešli někam pryč. Budu se sem ještě muset stavit, jestli se vrátí.

Pak jsem vyrazil do Krasnoznamenný, kam vedla většina úkolů.

Pořízená fotodokumentace.

[Milhaus]

Krasnoznamenný

Zdejší zbrojíř se poslední dobou docela snaží, tentokráte měl v nabídce další zbroj a přilbu. Z obojího měl radost především Alexandr, neboť ten umí perk, díky kterému se neprojevují jejich postihy.

Pak jsem se zastavil za zdejším spáčem Rudolfem a dal mu lék, co mi dal Nikita. Zafungovalo to a probudil se, i když byl z toho všeho nějaký zmatený. Za odměnu mi dal nějakou divnou zelenou sošku, netuším, k čemu to je.

Také jsem se stavil ve zdejším hotelu. Nejprve jsem šel za novinářem, dát mu další papíry, co jsem nashromáždil. Hexogen už se uměl dostatečně plížit a páčit zámky natolik, aby odemčel bez povšimnutí jejich sejf. Zjistil jsem, že jsou uvnitř všechny papíry, co jsem mu zatím donesl. Sebral jsem mu je tedy a znovu jej oslovil, abych mu je dal. Kupodivu si nevšiml, že žádný papír nemá a stačilo mu jich jej 42, abych dokončil onu pětistovku a dostal za to bonusovou odměnu. Nebylo to nic zásadního, ale batoh se hodil. Vzal jsem tedy ze sejfu i těch 42 papírů a šel v hotelu o kousek dál, kde měl pokoj Artěmjev. Nejprve jsem tedy musel přejít přes jeho hlídače, řeč dítěte ulice na něj udělala dojem a pustil mě. Artěmjevovi jsem řekl o součástky, nemluvil jsem vůbec o Kovaljovi, chtěl za to 7000 a 10000, nebo protislužbu. Aby mi dal součástky zdarma, měl jsem umlčet nějakého novináře na Odpočívadle 6 a přinést dekodér 1C22 z Rádio-bunkru. Souhlasil jsem, že to pro něj udělám, ale ještě jej i přesvědčil, ať mi dá na součástky slevu.

-------------

Odpočívadlo 6

Vzal jsem ty úkoly, dekodér jsem měl již v autě, tak jsem vyrazil za tím novinářem. Po příjezdu byl novinář právě napaden vlky, postřílel jsem je, myslel si, že s novinářem dáme řeč, ale byl nepřátelský a musel jsem jej zastřelit.

Z kufru auta jsem si vzal ten dekodér, ale taky lektvar na mluvení se zvířaty a zprávu od Houbičky, abych na to nezapomněl.

-------------

Krasnoznamenný

Vrátil jsem se za Artěmjevem, vše mu řekl, dal mi ty součástky. Startér i karburátor. V tuto chvíli jsem přemýšlel, jestli jej zabít a asi byla chyba, že jsem to neudělal.

-------------

Krasnoznamenný - Bunkr obchodní komory

Stavil jsem se v bunkru, byl zde Ivan z voleb. Byl rád, že mě vidí a dokonce mi zadal úkol. Chtěl, ať přesvědčím lidi v Karavanseráji v Horském průsmyku strastí, ať uznají vládu Krasnoznamenný.

Pak jsem se zašel podívat na to prase. Nejprve jsem tedy vypil onen lektvar, který by mi měl umožnit mluvit se zvířaty. Prase se mnou nemluvilo, tedy myslím to 4nohé. To dvounohé jo a tak jsem jej vylákal, aby šel za zdejším předsedou. Když odešel, zkusil jsem ještě promluvit s prasetem, když vidělo, že je majitel pryč, osmělilo se a vážně se mnou začalo mluvit. A chtělo, ať jej zabiji. Ukázalo se, že je poměrně vzdělané, ale že hrozně trpí. Snažil jsem se jej přesvědčit, ať odejde se mnou, ostatně v Rudém partyzánovi by se neztratilo a případně bychom mohli udělat i zabíjačku. Ale nechtělo a trvalo na svém, ať jej zabiju. Souhlasil jsem tedy a podřízl jej. Do jeho mrtvoly jsem dal ještě tu zprávu.

-------------

Krasnoznamenný

Šel jsem za Houbičkou, říct jí o předčasné smrti čuníka. Měla radost. Řekla mi o výpravách do Horského průsmyku strastí a Mrtvého města a chtěla, ať se tam jdu podívat a zjistím, kde to vázne. Řekla mi i, jak se dostat do obou míst, ale tyto informace jsem již věděl. Nicméně pořád mi přijde divné jít do Horského průsmyku strastí a pokračovat tam v oné místnosti, kterou jsem vynechal. Pořád to prostě příběhově nedává smysl a nevím, jak se tam rozhodnout a na základě čeho.

-------------

Krasnoznamenný - Katakomby

Stavil jsem se ve stokách a koupil onu vodu zapomnění. Opravdu umí resetovat postavu, což jak jsem zjistil, je hodně užitečné, ale ani ne tak pro hrdinu, jako pro společníky, kteří jsou z hlediska vlastností od začátku špatně vytvoření. Dal jsem jí vypít Fidelovi, vše se mu tak vynulovalo a já si jej nastavil dle sebe včetně perků. Měl jsem to udělat už dřív, vlastně co nejdřív po té, co se přidal. Hodilo by se někde sehnat i další a resetovat i ostatní, ale zdá se, že obchodník má jen jednu.

Pak jsem se místních začal vyptávat na Šišaka. Barman Bledule by se měl jmenovat spíše Bumbala, podle jeho odpovědí, co mi dal. Snažil jsem se mu pomoci, naprosto marně. Zdejší obchodník se zbraněmi byl po troše přesvědčování sdílnější a řekl mi, že o tom ví víc mafiáni na lodi nahoře.

-------------

Krasnoznamenný

Vyrazil jsem tedy za nimi. Strážný mě konečně pustil dál, když jsem se zeptal na Šišaka. Bylo tu pár mafošů, k šéfovi byly dveře zavřené, strážný u nich se mnou nemluvil, u stolu hráli karty nějací podivíni.

Jeden z nich byl papež, vlastně pasák. Nabídl jsem mu na prodej svojí otrokyni, nabídl mi 600 rublů, ukecal jsem to na 900 a pak jej poslal do řiti, neboť jsem jí prodat nechtěl. Další zdejší pablb po mně chtěl, ať pomůžu jinému zdejšímu pablbovi a že až pak mě pustí za šéfem. Poslední zdejší chlapík byl lichvář, tři lidé mu dlužili peníze a po mě chtěl, ať je od nich vyberu bez použití násilí.  Jednak nějaký gambler v kasínu, pak nějaká husa na radnici a pak ještě nějaký dělník v elektrárně. Všechny jsem je tedy navštívil a přesvědčil, ať mi prachy dají a pak je dal zde tomu lichváři. Pak jsem se stavil za Krvavou veverkou a ten mě tedy konečně pustil k jejich šéfovi.

Jejich šéf byl vcelku pošahaný, ale řekl mi o tom, že pomohli Šišákovi a taky proč. Zjistil jsem, že za tím stojí nějaký boss ze severu kvůli diamantům a že jeho poskoky najdu ve Skladu kontejnerů. Ukázal mi i, kde ten sklad je na mapě.

-------------

Sklad kontejnerů

Vyrazil jsem se na ně zajet podívat. Tvářili se, že jsou hrozně drsní, hlavně jeden, co na mě kulil oči, ale moc dojem na mě neudělali. I když jich bylo poměrně dost, padali jak švestky.

-------------

Rudý partyzán

Stavil jsem se zde, podívat se, jestli Paša konečně vylezl a pustí mě do bunkru. Ložnice byla již hotová, i když moc jsem nepochopil smysl ložnice, kde se nedá spát. Ale alespoň fungovala zázračná sprcha, skrz kterou jsem ze sebe mohl smýt veškerou radiaci. V rádiu se taky ozvalo volání o pomoc, tak jsem rychle vyrazil ven a potkal přepadenou karavanu. Zdejší banditi jsou asi vážně hodně zoufalí, jinak si neumím vysvětlit, proč tímto způsobem na karavany útočí. Byli jen čtyři a i jeden strážce karavany sám, by je v klidu postřílel. Kdyby jich bylo tak 20, tak bych to pochopil. Každopádně jsme je tedy postříleli, vůdce karavany mi dal i odměnu, pak jsem jej okradl, měl u sebe zase nějaké knihy o Chujovi. Konkrétně "Chuj Popič a koloseum zmaru", což je první díl této hrůzy. A pak dílo s názvem "Zázračná záchrana Chuje Popiče", což je čtvrtý díl Krve a písku.

Vrátil jsem se zpět, potkal jsem tu i starou známou Dunju z Opuštěné továrny. To, jak jsme rozebírali kopečky a doliny na benzínce u Opuštěné továrny si stále pamatovala, ale k mému zklamání to považovalo za chybu. Jak jsem zjistil, i se Sašou utekli z továrny, když došlo k bitce a pak se usídlili zde, aby měli rodinu. Saša ostatně byl nedalo.

-------------

Opuštěná továrna

Objevil se tu nějaký nový divný chlap, který uctívá ďábla a je obchodník. Naučil mě, jak si vyrobit zbroj, což mi jaksi bylo k prdu, protože byla na nic. Pak mi vykládal o svých zážitcích, kvůli kterým věřil. Nedávalo to smysl.

Stavil jsem se za Danem, říct mu, co jsem zjistil. Měl radost, že je vše vyřešeno, dal mi odměnu a pak se se mnou rozloučil.

Tím nejspíše veškeré úkoly v Opuštěné továrně skončily.

-------------

Otradnoje
Ti chlapíci od Dana, co mi měli pomoci s volbami, se nejspíše rozhodli, že se již do Opuštěné továrny nevrátí a utábořili se tu. Hlavní důvod proč jsem sem šel, byl ale soudruh Kovaljov, kterému jsem předal součástky. Měl radost, pak jsme to zkusili nastartovat a i to se povedlo. Ještě to ale chtělo benzín, alespoň litr. To nebyl problém. Pak Kovaljov konečně nastartoval a zmizel v hustém černém kouři někde v dáli.

Myslel jsem, že jsem tím zde hotov a rozhodl se jít do Cirkusu. Nicméně kousek od Otradnoje jsem narazil na nabourané auto. Kovaljova přepadli nějací grázlové. Postřílel jsem je, ale bylo pozdě, Kovaljov byl velmi vážně zraněný, snažil jsem se mu pomoci, ale bylo to marné a ani nechtěl. Jen mi řekl, že ho zabili Artěmjevovi muži, měl jsem ho zabít, když jsem chtěl, možná by to pomohlo. Ještě chtěl, ať nikomu neříkám, že je mrtvý a pak umřel, tak jsem jej pohřbil. Ještě jsem zašel za Katjou a řekl jí, co se stalo. Vzala to statečně.

V Otradnoje tím nejspíše veškeré úkoly skončily. Vyrazil jsem do Cirkusu.

-------------

V cirkusu jsem principálce řekl, že se jí chce předseda obchodní komory zbavit. Nebyla překvapená a řekla mi i důvod proč. Pak mi popsala, jak si užíval dětství a taky, jak se stal předseda komory. Nechtělo se mi je vyhánět, tak jsem je nechal být a vyrazil do Krasnoznamenný s ním promluvit.

-------------

Krasnoznamenný

Po příjezdu jsem se začal přehrabovat v kufru auta a začal vyrábět ze všech krámů, co jsem měl, další krámy. To mi dalo dost zkušeností, abych se mohl stát zase o trochu lepší. Naučil jsem se pušky a automatické zbraně.

Pak jsem se stavil za tajemníkem, řekl mu, že vím, kdo je, přesvědčil jsem jej, ať se smíří s tím, kdo je, on se uklidnil a problém byl vyřešen. Ale odměnu mi žádnou nedal.

-------------

Krasnoznamenný - Katakomby

Pak jsem šel do stok, musel jsem se již nějak rozhodnout, co se zdejší sektou idiotů. Zřejmě asi nemají žádný další účel, tak jsem s nimi trochu pokecal a pak je zkusil vyhnat a oni šli. Celé jsem to tu vyraboval, i když toho tu moc nebylo, prohlédl jsem si i sochu a všiml si, že pod ní něco je, tak jsem tam dal časovanou bombu a trochu tu sochu přesunul jinam. Pod ní byl nějaký bezcenný amulet. Pak jsem šel za zdejšími kriminálníky, oznámit úspěch. Kriminálníci měli na zdi i tajné tlačítko, kterým se dá otevřít zdejší tajná skrýš, ale kdybych šel dovnitř, skončilo by to bojem a to jsem zatím nechtěl.

-------------

Krasnoznamenný

Šel jsem do hotelu, vyřídit si to s Artěmjev, ale zmizel.

Už jsem v této části Pustiny tak nějak neměl moc co dělat. Vybavil jsem se tedy věcmi, co jsem si říkal, že by se mohli na výpravě hodit, šel do zdejšího přístavu, domluvil si se zdejším kapitánem plavbu, i když mi tak nějak zapomněl říct, kolik to bude stát, určitě méně jak 7 tisíc, když mi dal slevu. A pak jsme vyrazili na plavbu do Mrtvého města.

Kdo ví, co mě tam čeká.

Pořízená fotodokumentace.

[Ivan]

No, docela mě to zaujalo, minimálně jsem to koupil, stáhnul a nainstaloval taky. Zatím jsem jen vytvořil postavu, i když ty fotky mi přijdou tak nevybratelný, že asi budu hrát za ženskou. Klíčové dovednosti asi pojedu jako Ty, Krádež, Řečnictví a pak Páčení zámků. V boji pak asi pojedu klasicky Beze zbraně nebo Chladný zbraně. Ale radši si počkám na Tvoje shrnutí.

Už jsem teda pochopil, že max. level dovednosti bude asi 199, ale které dovednosti se dají zlepšovat knížkama? Resp. které nedají?

A hrát to teda budu asi bez modů, čistě základ, jak to autoři mysleli.

Jinak super deníček, až si říkám, jestli Tě baví ty miliony screenů.:-D Teda až na ty "truhle", to si pak připadám, jako by to psal Babiš tady.:-D

[Milhaus]

Minimálně ten mód neutron bych použil. Existuje i nějaký mód, který umožňuje měnit avatary.

Co se týče dovedností, myslím, že se dá učit všechny a není je nutné maxovat. Ty bojové by měly asi stačit mít přes 100. Určitě se hodí nějaké střelné zbraně a chladné zbraně. Já dlouho používal samopal, i když pistole jsem se neučil. Pak jsem přešel na automatickou pušku. Knížky, co něco učí, jsem narazil na řeč, technologii, nějaké asi na první pomoc, možná nějaké další. Skladuji je, takže až budu mít všechny, zjistím to přesně.

Páčení zámků jsem se třeba neučil vůbec, to jsem naučil Hexogena, ale je pak potřeba, aby se uměl i plížit. Určitě se hodí koupit ve stokách ten lektvar zapomnění a nechat jej, ať ho některý společník použije. Přenastavit mu pak vlastnosti, aby byl silnější, obratnější a inteligentnější (měl tak více bodů do dovedností) a toho pak učit ty zámky a páčení. Společníci třeba vůbec nepotřebují osobnost, nebo pozornost. Nejlépe je to asi udělat u Fidela. Jinak společníky učit jen zbraně (chladné a střelné).

Pokud to ale nebudeš hrát s tím módem neutron, budou společníci pravděpodobně brzy úplně k ničemu a budeš mít velké potíže je udržet naživu. Hrdina jim hodně rychle uteče, co se týče úrovní a oni se téměř nebudou rozvíjet (většina expů je mimo boj).

[Ivan]

Uvidím, ale mody moc nepoužívám, tak mě to ani neláká. A určitě to budu hrát solo, to jsem hrál i Fallouta, Lionhearta a vůbec všechny tyhle hry. Maximálně, kdyby bylo potřeba splnit nějaký osobní quest, jinak mě společníci moc nezajímají. Ale jak říkám, počkám na Tvoje celkový zhodnocení. A vypadá to, že to bude celkem dlouhá hra..

[Milhaus]

Tady jde spíše o hratelnost, než o módy. Já to jako nejprve zkoušel rozehrát bez nich, ale po získání Fidela (získal jsem jej až později, než zde v deníku), jsem začal shánět způsob, jak hru změnit. Pak jsem začal znovu.

Společníci jsou v těch hrách právě docela dobří a ve falloutu jsem se vždy snažil jich mít co nejvíc, i když to znamenalo, že 95% všech smrtí způsobili oni. V této hře se hodí hlavně kvůli nosnosti hrdiny, ale taky občas se vkládají do dialogů (není to významné, ale je to zábavné). Pořád se dají samozřejmě nastavit tak, aby z boje rovnou prchali a nezasahovali do něj, podobně jako to dělá Gyulchatai, ale je to zbytečné a lepší je je nechat bojovat a mít ten mód. Ono je třeba chápat, že boje v této hře jsou podobně jako ve falloutu poměrně dost upozaděné a moc na nich nezáleží, spíše je to o dialogách a obecně mnoha textech v různém kontextu.

[Araneo]

Ja som to nedavno zacal hrat a pozeram, ze asi nie som sam. Dal som si najme boj bez zbrani, strielanie (aj s brokovnicou) mam len na 1 (niektory perk mi to takto zhodil).
Ale naposledy som to hral asi pred tyzdnom. Odvtedy som to nezapol. Preco?
Po ceste ma prepadla banda dajakych chlapov a rozstrielali ma asi na 2 kola. Nemal som proti nim ziadnu sancu. Nastastie mam save v tej prvej dedine. Ale dajak sa mi do toho uz nechce...

[Milhaus]

Já ve hře nenarazil na nějaký boj, který by mi přišel nějak těžký. Možná až na ten Tunel smrti a na ty tamní obludy, co bojují na blízko a vyzařují radiaci. Ono u nich je potíž, že mohou oběť povalit (a asi na to mají poměrně slušnou šanci), a oběť pak hodně kol leží, než se zvedne. Když tak dokázaly povalit mého pejska, tak můj hrdina by to stejné, co pejsek nepřežil. Na druhou stranu se dá v rámci boje i utíkat. Na začátku hry jsem třeba používal kvalitní boxér, kde úder stál jen 2 akční body, tedy jsem s 10 celkem mohl 8 kroků utíkat a 1 bouchnout. Tak jsem to řešil, když jsem byl ještě sám a potkal medvěda.

[Ivan]

Budeš to dohrávat nebo už jsi to zabalil? Nějak dlouho ten deníček stojí..

[Milhaus]

Teď jsem nějaký čas nehrál.