Musím přiznat, že jsem se nechal úvodem Arx Fatalis docela ukolébat a nachytat, protože hra se pořádně rozjela až po návratu do Arxu. Těch 8 pater začalo být najednou až moc
. Záhy jsem se dostal do kolotoče omylů a přešlapů, které jsou pro Arx Fatalis typické a nedá se jim vyhnout. Některá rozhodnutí vývojářů nepovažuji zrovna za šťastná a přišly i chvilky, kdy jsem chtěl jakékoliv pátrání vzdát a začal jsem mít nutkání sem tam sáhnout po návodu. Naštěstí jsem to neudělal, ale nutno říci, že mě hra chvílemi dost vyšťavila. V současné chvíli jsem v bodě, kdy mám najít ultimátní zbraň, takže budu zpětně rekapitulovat celkem slušný kus hry. Dovolím si proto některé pasáže zjednodušit.
Temný rituálPřed návratem do města mě dostihla podivná animace, kdy mě v naprosté temnotě k sobě volal podivný hlas. Po chvilce mi došlo, že ke mě promluvá samotný Akbaa, který se mě pokusil odradit od mého plánu. Animace proběhla a nic zajímavého se nestalo, takže jsem pokračoval v cestě za králem Lunshirem.
Jakmile jsem vstoupil do trůnního sálu, tak se přehrála další animace. V ní se objevil nejenom král Lunshire, ale i alchymista Felnor a sestra Chinkashh. Felnora jsem viděl úplně poprvé. Diskutovali mezi sebou o nedávných zemětřeseních, která postupně nabývají na síle. Felnor si myslí, že některá zemětřesení jsou výsledkem působení kultu Akbaa, který narušil přírodní rovnováhu vytvořením energetického kanálu, kterým se pokouší na Exostu přivést dostatek energie pro vzkříšení jejich boha. V tuhle chvíli jsem netušil, o čem ti tři mluví, ale Felnor mi to časem sám vysvětlil. Teď bych zbytečně předbíhal.
Král se poté obrátil na mě, prý má pro mě lákavou nabídku, ale nestihl to doříct. Do sálu vběhnul Carlo s informací, že kult opět provádí temný rituál. Má se to odehrávat někde ve větrací šachtě, ale víc nevěděl. Zřejmě to souvisí s nedávnou vraždou Falana Orbiplanaxe, takže jsem obdržel nové rozkazy. Mám se projít po městě a popovídat si s místními, jestli nezaslechli něco, co by nám mohlo s lokalizací místa obřadu pomoci. Při té příležitosti mi král zařídil volný pohyb po hradě a předal mi klíč od mé nové komnaty ...
Už bylo na čase, protože předměty v inventáři se mi nebezpečně nakupily a potřeboval jsem je někde uschovat. Do této chvíle jsem využíval prázdný dům vedle banky, ale vlastní pokoj je mnohem lepší místo
. Krom dvou truhel mě v pokoji čekal batoh, kterým jsem si rozšířil svůj inventář na dvojnásobnou velikost. Zprvu jsem do truhel přesunul vše, co by se mi mohlo v budoucnu ještě hodit, takže jsem při rozprodeji lootu získal jen trochu peněz. Časem jsem zjistil, že hodně věcí není tak vzácných, jak se zprvu jevilo, takže jsem postupně začal rozprodávat více a více věcí. Donutila mě k tomu hlavně neutuchající potřeba peněz, protože jak se záhy ukázalo, opravování věcí u kováře je dost nákladné!
Poznámka: Zprvu jsem vůbec netušil, jak věci u kováře opravit. Předmět je potřeba uchopit myší a kliknout s ním na kováře (při najetí na postavu kováře se zobrazí cena opravy, klikem se pak oprava potvrdí). Opravování svépomocí není úplně ideální, protože se tím zároveň snižuje celková výdrž předmětu a tím pádem i klesá jeho výkupní cena. Musel bych Poznávání věcí vytáhnout na 100, ale to je v podstatě nereálné, protože pak by mi chyběly body jinde. Vyřešil jsem to tak, že jsem začal nosit dva silnější meče, a když byl první už hodně načatý, tak jsem použil druhý. Jinak rozbitý předmět se definitivně zničí, takže je potřeba zbraně vyměnit včas (to platí i pro zbroje).
Ze sálu jsem vyrazil do knihovny, kde jsem opět našel sestru Chinkashh. Měla před sebou nakreslený pentagram, prý na ochranu před temnými silami. O obřadu mi ale moc nepověděla a podobně neužitečný byl i rozhovor s astrologem Suiberisem. Vlastně nikdo ve městě mi nic konkrétního neřekl. Jedinou výjimkou byla Marie, kterou jsem našel poněkud rozrušenou - ztratila se jí Shany! Naposledy jí viděla, když si hrála poblíž klenotnictví.
Vedle klenotníka Cathiase je dvojice příbytků, které byly předtím zamčené a nerudný hlas mě vyháněl od dveří. Nyní jsem mohl vstoupit dovnitř. V jedné truhle jsem našel vzkaz, kde se neznámý pisatel zmiňuje o schůzce u hadího pilíře na 4. patře. Dotyčný sehnal vhodnou oběť pro rituál, kterou večer společně obětují. Došlo mi, že jde o Shany, ale opět to nebylo moc konkrétní. Navenek se to celé tváří jako dobré vodítko, ale realita je taková, že to není přesně to, co jsem hledal, respektive měl hledat ... leč jsem se tím nechal strhnout
. S klidem mohu prozradit, že tenhle přešlap mě stál mnoho hodin bloudění. Cestou jsem se stavil ještě u Polsiuse, který mi prozradil, že goblini předávali oběti lordu Zerbiusovi a jeho kněžím. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože tohle propojení goblini - trolové - kněží Akbaa už jsem znal, ale zajímavé je, že Polsius jméno hlavního kněze zkomolil. Tím mi unikla jedna drobnost, i když na druhou stranu by to na hru nemělo žádný vliv, protože dialogy jsou pevně dané.
Na 3. patře mezitím zmizel strážný trol z průchodu poblíž goblinní základny, takže jsem mohl sestoupit na 4. patro. Jde o další důlní komplex, který je docela komplikovaný, protože má i vertikální členění. Je to další zajímavost herního enginu a 4. patro je prvním místem, kde si můžete vyzkoušet lezení ve výškách. Zprvu se to dá snadno přehlédnout a vlastně to není nijak důležité, ale občas si tím můžete dopomoci k nějakému zajímavému lootu. V první fázi můžete na 4. patře navštívit jen důlní šachty a jezírko na východě. Mapy v Arx Fatalis jsou přitom zhruba stejně velké, takže při porovnání s předchozími dvěma levely je jasné, že tohle je jen zlomek patra.
SZ část patra blokuje magické pole, zhruba uprostřed této části je pak uzamčené obydlí a na jihu je vstup na 6. patro. Okolí jezírka obsahuje pro změnu skryté dveře na severu a klíčovou dírku v chodbě na jihu (je skrytá za otočnou loučí). Chodbu původně hlídala dvojice goblinů, ale ani jeden u sebe klíč neměl. Z této chodby vede ještě odbočka na 5. patro. A teď co? Poblíž uzamčeného obydlí jsem narazil na "opuštěnou" truhlu, takže mi ihned došlo, že jde o past. A taky, že jo - přepadla mě trojice goblinů. Kupodivu jsem tím nic zajímavého nezískal. Čekal jsem alespoň klíč od obydlí, ale v jeho případě jsem alespoň zjistil, že dřevěné dveře dokážu vyrazit mečem, takže klíč nebyl potřeba. Uvnitř jsem nalezl pavouky, dvojici zamčených truhel (nešly odemknout) a destilátor (časem jsem zjistil, že jde o klíčový aparát pro výrobu lektvarů). Na stole byl deník mága, který se zabýval výzkumem kuřat, ale k ničemu mi to nesedlo, tak jsem deník schoval do batohu a později ho pohodil v pokoji na hradě.
Když jsem došel do jeskyně se vstupem na 6. patro, tak se spustila animace, ve které mě minula trojice kněží. Všiml jsem si, že okolo středového sloupu jeskyně je něco, co vypadá jako hadí ocas, takže mi došlo, že jsem se právě ocitl na místě tajné schůzky. Jenomže kněží zmizeli a já netušil kam, tak jsem se rozhodl, že se vydám k jezírku a zkusím sestoupit na 5. patro. Jakmile jsem však míjel výstup na předchozí patro, tak jsem zaslechl dívčí pláč a volání o pomoc. Šlo to jakoby z větrací šachty, jak už naznačoval Carlo, tak jsem začal pátrat po okolí a na severu jsem najednou objevil onu trojici postav, jak vytahují dýky a připravují zaklínání - hm, rázem jsem byl v průšvihu! Jednoho kněze jsem dokázal zabít a poté jsem raději ustoupil na předchozí patro. Jakmile mi zdraví zregenerovalo, tak jsem se vrátil a dorazil zbývající dva kněze. Našel jsem je v nově otevřené místnosti, kde na obřadním stole ležela i hledaná Shany. Tu jsem po bitvě osvobodil a ona utekla zpět do města.
Domníval jsem se, že jsem úkol s rituálem splnil, ale nakonec se ukázalo, že osvobození Shany byl jen nějaký vedlejší úkol. Přitom mě na něj navedla stopa od Carla! Jenomže to nebylo to, co po mě král chtěl. Vrátil jsem se proto na 4. patro a vydal se chodbou na jihu na 5. patro. I tady se poměrně brzy ukázalo, že dokážu odkrýt jen část patra (zhruba 1/3). Žije tu skupinka trolů a dvě skupinky goblinů - vodní a zemní lid. Všechny tři skupinky vzájemně soupeří, přičemž pro globliny je možné splnit protichůdné úkoly (jedna skupinka požaduje vyvraždit tu druhou). Nechal jsem to být, protože to k ničemu zajímavému nevede. V trolím táboře po mě nikdo nic nechtěl, ale zase jsem tu našel ošperkovaný meč, což byla v tuhle chvíli moje nejlepší jednoruční zbraň (vlastně asi ani nic lepšího jednoručního nalézt nejde). Má dokonce vysokou výdrž a viditelně méně se opotřebovává. Páté patro je zajímavé ještě tím, že se tu nachází obchodník Mopak (neumí však opravovat rozbité předměty). Mopak tu má taky svoje dvojče - Rinca, ale ten se se mnou odmítl bavit.
Celkem zklamaný jsem se vrátil na 4. patro a pro změnu jsem se vydal na 6. patro. A opět jsem byl schopný prozkoumat jen 1/3 ... pomalu to ve mě začalo vyvolávat frustraci, protože na každém patře je vždy několik míst, která se tváří jako skryté průchody a vždy to ve mě vyvolalo pocit, že jsem prostě jen něco minul. Jenomže co?! Šesté patro začíná opět jako spleť důlních chodeb. Na severu je chrám sester řádu Edurneum, ale sestry mě odmítly vpustit dovnitř. Přístupná je akorát chodba, která vede skrze chrám směrem na sever ke vstupu na 7. patro. V úvodní části patra je pro změnu vstup na 5. patro, ale objevil jsem se v již prozkoumané části, takže nic nového. Kousek od tohoto vstupu jsou zatarasené dveře a kousek od nich je zeď s pákou, se kterou však nejde pohnout. Očividně je tu tedy vstup do jižní části patra, ale opět jsem byl bezradný. Hledal jsem něco, co by tu páku odblokovalo, ale nic jsem nenašel. Našel jsem akorát žebřík, po kterém jsem vylezl na plochou skálu a díky tomu jsem zjistil, že se ve hře dá pohybovat také ve výškách (tedy jak se vůbec do těch výšek dostat).
S touhle znalostí jsem se vrátil na 4. patro, protože na severu poblíž magického pole mi mapa odhalila něco, co by mohlo značit cestu ve výšce. Po stěnách některých chodeb jsou tu jakoby stupínky, ale nejde na ně vyskočit. Kouzlo Levitace s tím nepomůže, protože jsem po jeho zakouzlení skončil jen kousek nad zemí, což je k ničemu (nenašel jsem nic, co by naznačovalo, že by se výška levitace dala nějak ovládat). Podrobným průzkumem přilehlých jeskyní jsem ale zjistil, že v jedné jeskyni jsou stupínky jen kousek na zemí a postupně se zvedají a mizí za rohem. S trochou trpělivosti a save/load jsem se dostal až do chodby vysoko nad zemí a odtud jsem vstoupil do pokladnice řádu Edurneum na 5. patře
. Pokladnici jsem mohl v klidu vybrat. Dokud jsem neotevřel dveře a nenakoukl dovnitř chrámu, tak bylo vše v pohodě, ale jakmile jsem vylezl ven, tak mě sestry ihned napadly. Měl jsem trochu obavy, co to udělá do budoucna, ale nakonec jsem zariskoval, pokladnu vybral a v tichosti jsem zmizel zpátky na 4. patro. Odtud jsem pak vešel na 6. patro předem, abych se podíval, jestli se něco nezměnilo.
Očividně ne, strážná sestra zůstala v klidu, takže jsem prošel volně přístupnou chodbou a sestoupil na 7. patro. A tady výrazně přituhlo! Prozkoumat toho šlo nyní mnohem více, ale místní osazenstvo tvoří krysáci, takže souboje byly výrazně tužší. Klikatými chodbami jsem se postupně probil až do JZ rohu, kde na mě bafl přerostlý pavouk a zpoza rohu vykoukl tučný červ. Souboj s červem byl koncipovaný asi jako bossfight. Vyžadovalo to rychlou taktiku a odpozorovat pohyby červa, abych dokázal seknout ve správný čas a zároveň se včas stáhnout. Červ se naštěstí pohybuje po malém úseku chodby a často se stahuje, takže je to spíš o délce souboje než-li jeho obtížnosti. Jakmile jsem červa zabil, tak se s výbuchem rozprskl.
Po červovi mě čekalo ještě pár krysáků a pavouků, ale jinak nic extra. Našel jsem tu akorát nějakou poznámku Olivera Poustevníka, která mi k ničemu nesedla a jednoho již delší dobu mrtvého pavouka, ve kterém byl zabodnutý Ciprianský dlouhý meč (spolu s drahokamy osázeným mečem vytvořil mé oblíbené duo). Kousek od tohoto místa jsem našel vstup na osmé, tedy poslední patro. Nejprve jsem se však vrátil do města s lootem a rovnou jsem si nechal opravit oba meče (rázem jsem byl o 1600 zlatých chudší). Cena opravy mě opravdu vyděsila, protože jsem si nechal nakonec opravit i zbroj a moc peněz mi nezbylo. Pokud to takto půjde dále, tak to bude opravdu problém.
Myslel jsem si, že bych zkusil štěstí v ruletě v hospodě u předsunuté hlídky, ale krupiér mi dovolil jen několik výher a pak se vydal pryč z hospody - prý mu došly peníze. Ha, přitom jsem u něj víc prohrál než vyhrál! Zkusil jsem ho cvičně přepadnout, ale dal mi pěkně na budku. Stopoval jsem ho až ke vstupu na 2. patro, kde mi definitivně zmizel. Od té doby jsem ho již nikde nezahlídl.
Z města jsem se vrátil až na 7. patro a sestoupil ještě níže ... nebylo pochyb, tohle je trpasličí město. Jenomže na trpaslíky jsem se těšil marně. Někdo mě předběhl a zanechal tu jen ruiny! Jedna z cedulí mě upozornila, že stojím u kovárny, ale dveře byly zamčené a vypáčit nešly. Boční chodba mě dovedla k díře ve zdi, kudy jsem mohl dovnitř seskočit, jenomže to byla osudová chyba ... jakmile jsem se dole pohnul směrem ke dveřím, tak mi do zad vpadlo něco na způsob vlkodlaka a já neměl kam couvnout. Boj byl marný, vlkodlak mě sundal na jednu ránu a ani jsem ho neškrábl! Při dalším pokusu jsem zkusil utíkat vpřed, protože vlkodlak jde celkem pomalu a dokázal jsem se skrze jedny nezamčené dveře dostat až na plošinky v lávové jeskyni. Radoval jsem předčasně, zpět to nešlo a cesta vpřed byla past! Dovedla mě totiž k mrtvole trpaslíka, ale jakmile jsem ho začal lootit, tak proběhlo zemětřesení a v chodbě za rohem se znovu objevil vlkodlak.
Poznámka: pokud dumáte nad tím, proč jsem za sebou ty dveře nezvařel, tak vám mohu prozradit, že většina potvor ve hře si umí dveře otevřít, takže to nemá přílišný význam (jenom je to zpomalí, ale rozhodně je to nezastaví).
Kolem vlkodlaka se v chodbě nedá proběhnout, na to je chodba příliš úzká. Přemýšlel jsem totiž, že bych přeskočil na plošinky v lávové místnosti a odtud se pokusil vlkodlaka na dálku udolat, jenomže zemětřesení tuhle část beztak zavalilo. A konec konců by to bylo zbytečné, protože vlkodlak je prakticky nesmrtelný! Mou jedinou šancí bylo doběhnout ke dveřím na půli cesty mezi mnou a vlkodlakem, rychle je odemknout a utíkat dál ... jenomže to se mi napoprvé nepovedlo a tak jsem to vzdal a loadnul o kus zpět. Nechám si to prostě na později, až mě sem třeba něco konkrétního zavede.
No, jenomže tím jsem se taky ocitl ve slepé uličce, protože mi došly veškeré dostupné směry a úkol s rituálem jsem stále nevyřešil ... ani nebudu počítat, kolik času mi tohle bloudění zabralo a o kolik levelů jsem se neplánovaně posunul, protože všechno tohle bylo ve skutečnosti zbytečné
. Klíčem pro vyřešení úkolu je alchymista Felnor, který má dílnu v místnosti za knihovnou na hradě v Arxu. Problém byl v tom, že zprvu byla tahle místnost zamčená a k tomu jsem se nechal svést falešnou stopou, protože Felnor má pokoj ještě v trunním sále a ten je taky zamčený, tak jsem si myslel, že osobně se s Felnorem setkáme až mnohem později. Přišel jsem na to jen z čistého zoufalství, kdy jsem procházel město znovu a znovu a nakonec mě napadlo zkusit i ty dveře za sestrou Chinkashh
.
Felnor je krom jiného tutorialem k alchymii, respektive jeho dílna. Pro míchání lektvarů je potřeba vlastnit hmoždíř, kterým se dotyčná ingredience nadrtí. Prášek se pak nasype do prázdné baňky a baňka se přenese na destilátor. Pokud máte dostatečnou úroveň Poznávání předmětů, tak se lektvar úspěšně vyrobí (jen pro ilustraci ... na lektvar many je potřeba úroveň 60, na lektvar neviditelnosti úroveň 70). Lektvar zdraví jsem naštěstí při svých 50 bodech zvládl. Lektvary many se mi hodily později, ale má to i své mouchy, protože lektvar dobíjí jen 20 bodů many, přitom silnější kouzla jí spotřebují mnohem více. Potíž je hlavně v ingrediencích, kterých je omezené množství a hotové lektvary jsou zase drahé.
Nicméně to podstatné, co od Felnora potřebujete, je hlavně rozhovor. Felnor byl přítelem Falana Orbiplanaxe a ten se mu svěřil se svými obavami - měl za to, že někdo usiluje o jeho život. Prozradil proto Felnorovi malé tajemství ohledně svého deníku a dal mu klíč od svého pokoje. Felnor mi klíč předal společně s poznámkou, ve které je zašifrován kód od Falanova trezoru.
Řešením hádanky je kombinace 248.
Jakmile jsem trezor odemkl, tak se spustila animace, ve které král svolal radu (pro Falanův deník jsem se musel dodatečně vrátit, protože zůstal v trezoru, ale není to nutné).
Královské rady se zůčastnil král, já, sestra Chinkashh, alchymista Felnor, velitel stráží Carlo, astronom Suiberis a kněz z místního chrámu. Falan Orbiplanax zjistil, že někde v pevnosti dochází k temnému rituálu (obětině), který má za cíl přivést na tento svět zlého boha Akbaa. Vykonavatelem rituálu byl strážce Erzog, kterého po tomto zjištění nechal král bezprodleně uvěznit. Samotný rituál využívá schopností kamene Koltku, což je ve své podstatě meteorit, který pochází z domovského světa boha Akbaa. A tady je potřeba si rovnou spojit několik věcí. Něco málo vám řekne animace a něco se dá dozvědět z knih v knihovně.
Základní sférou bohů je dimenze Noden, která je energeticky propojena s okolními dimenzemi. Každé z božstev je pak živeno energií svých věřících, která do Nodenu plyne. Čím více věřících daný bůh má, tím je silnější. A naopak, čím méně věřících, tím je bůh slabší a slabší, až nakonec upadne do stavu podobného spánku. V něm pak čeká, dokud si na něj někdo nevzpomene a znovu nevzkřísí jeho kult, což může trvat klidně věčnost
. Bohové nesmějí Noden opouštět a na pravidla Nodenu dohlíží řád Strážců. Akbaa a několik dalších bohů tyto zákony porušili a za trest byli v Nodenu uvězněni a zbaveni své moci (v podstatě byli uvrženi do věčného spánku). Jenomže na Exostu se dostaly úlomky meteoritu, tzv. kameny Koltku, které jsou se svým pánem propojené a začaly tu působit v jeho prospěch - kameny přilákaly nové věřící příslibem moci a obnovením životadárného slunce. Cílem Akbaa je ovšem dosáhnout nové reinkarnace právě na Exostě a celou si jí podmanit, takže strážci musejí zasáhnout dříve, než Akbaa získá přílišnou moc. A v tuhle chvíli přicházím na řadu já, protože jsem se dobrovolně přihlásil na misi. Představený řádu Strážců v Nodenu, Sylib Nurath, mě před transportem varoval, že transport sebou nese určitá rizika, mimo jiné ztrátu paměti, ale časem své schopnosti získám zase zpět. No, ale to jsem se trošku předběhl ...
Falan Orbiplanax ve světle důkazů proti kultu Akbaa požádal Noden o pomoc, ale odpovědi už se nedočkal - byl zavražděn. Rada se ovšem domnívá, že byl úspěšný a Strážce už by mohl být na Exostě. Těžko však říci kde a jak ho poznat. Tenhle úkol měl připadnout mě, zatímco král a armáda vyrazí do boje s Ylsides. Bylo mi trošku divné, jak Strážce může zastavit boha, ale bylo mi vysvětleno, že Strážci mají schopnost zničit kámen Koltku a tím přerušit spojení reinkarnujícího se Akbaa s Nodenem. Úlomků meteoritu dopadlo na Exostu více a jeden je přímo v Arxu (má ho v laboratoři Felnor, čehož jsem si už předtím všiml, akorát jsem netušil, o co jde). Král nechal úlomek přinést a chtěl mi ho předat, abych s jeho pomocí mohl Strážce identifikovat, ale jakmile jsem se kamene dotkl, tak se zčista jasna vypařil! Ha, a tím byla má identita odhalena, jak pro královskou radu, tak i pro mě samotného. A díky tomu se mi vrátila i paměť.
Po rozpuštění rady došlo ke dvojici událostí. Za prvé jsem navštívil Erzoga ve vězení, abych od něj získal podrobnosti. Pověděl mi, že byl k činu donucen, sám je prý nevinnou obětí (kněží mu slíbili návrátit jeho zemřelou ženu). Když viděl, že to jako důkaz nestačí, tak mi v rychlosti prozradil heslo od tajného vstupu do chrámu Akbaa (Faat Kaa Pell). Vstup najdu v hospodě u předsunuté hlídky ... no jasně, to jsou ty dveře, kde chtěl strážný po mě heslo. Druhá událost nastala venku před hradem, kde na mě čekala sestra Chinkashh. Chtěla mi ukázat, jak aktivovat teleporty pro rychlé cestování mezi patry.
Poznámka: je to docela užitečná věc, i když je to ve hře trošku nešťastně vysvětleno (za část potíží může nejspíš čeština). Chinkashh mi totiž řekla, že mě naučí procházet zdmi, což samozřejmě není pravda. Další problém je v tom, že mě dovedla k teleportu na náměstí a v nic neříkající animaci mi předvedla, jak aktivuje teleport. K tomu pak dodala, co budu muset udělat dál. Do inventáře mi přitom přibyly runy Mega a Spacium (obě už umím). Trik je v tom, že Chinkashh aktivovala jen tenhle jediný teleport, takže zatím není propojený s dalšími. K tomu je potřeba fyzicky ke každému teleportu dojít a aktivovat ho stejným způsobem jako Chinkashh, což znamená dojít k danému teleportu a poblíž něj zakouzlit Mega + Spacium. Teprve pak se teleporty propojí.
Jak je vidět, celkem jednoduchý úkol jsem si neskutečně zkomplikoval a nechtěně jsem si tím zadělal na další problémy, protože jsem si odkryl příliš mnoho záhad najednou. Ty se mi pak začaly motat i do dalších úkolů (začal jsem je např. pravidelně uvažovat při řešení všemožných rébusů) a to nebylo zrovna dobré. Do zápisků bohužel nejde příliš věrně zakomponovat celou frustraci a pocity, které jsem chvílemi prožíval, nicméně tohle byl teprve začátek. Nejhorší na tom je, že už takhle jsme si s Arx Fatalis nepadli do oka, takže každá hodina bloudění navíc celou situaci jen zhoršovala. Arx Fatalis přitom není špatný, naopak, hodně věcí bych mohl pochválit, ale ta nálada to prostě přebila. A jak bylo vidět u první rozehrávky Wizardry 8, ono to u mě dokáže udělat hodně.
I když abych byl férový, Arx Fatalis se snaží jít ve šlépějích devadesátkových dungeonů a celkem se mu to daří. Já jsem se prostě nachytal jeho vzhledem a očekávanou přívětivostí. Rozhodně mohu říci, že kdybych si ho tenkrát opravdu koupil, tak bych ho určitě bez návodu nehrál a nedohrál. Prostě bych takovou trpělivost neměl (a to nemluvím o podivně designované obtížnosti soubojů, k čemuž se ještě časem dostanu). Zrada spočívá hlavně v tom, že vy máte opravdu velkou volnost v tom, kam jít a jak řešit určité situace. Jenomže to taky musíte mít pořád na paměti a počítat s tím. U zdánlivě triviální věci pak třeba hledáte zbytečně komplikované řešení. Něco je asi chyba designu, přinejmenším vy máte sice volnost, ale hra v určitých chvílích počítá s tím, že máte vědomosti o něčem, co jste ale v pohodě minuli, protože vám to hra sama umožnila. Na špatnou stopu se tak dostanete raz dva. Když se vám tohle podaří několikrát po sobě, tak je problém na světě
.
Jenom ještě pro zajímavost, kdybych se býval vydal správným směrem hned, tak jsem se mnohem rychleji dostal ke kouzlům jako je léčení nebo jídlo. Takhle jsem se musel dlouho spoléhat jen na zásoby jídla a přirozenou regeneraci.
Autor
Téma: (Elemir) - Arx Fatalis (Přečteno 9901 krát)