Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Patra 14 a 15

14. patro je domovem Soultakera. Je to takový zombík se zelenou aurou, který se náhodně zjevuje a útočí na družinu. Pokaždé ho stačí dostatečně zranit a on se zas na chvilku stáhne. Není to nic tragického, zjevil se mi cca 5-6x. Zajímavé na tom je, že Soultaker je jediná potvora, která se na obou patrech objevuje. Jeho pravým domovem je 15. patro, kde ho lze definitivně zničit. Nj, jenomže cesta na 15. patro je dosti trnitá

Poznámka: že jde o stále tu samou potvoru, jsme poznali podle toho, že po každé jeho porážce zůstaly všem stejné zkušenosti, takže bylo jasné, že se ta potvora jen někam stáhla.





Zprvu se nedá na patře nikam dostat. Trojice cest je uzavřená mříží a ta čtvrtá končí na východě sálem s podivným reliéfem. Jde o nějakou pamětní desku, na které se rýsuje místo pro tři korunky. Pohled na automapu ukázal, že cestou do sálu jsme minuli iluzorní zeď, za níž je větší místnost s truhlou. V ní jsme našli trojici klíčů k mřížím. Jejich odemčení nám ovšem život příliš neulehčilo, protože každá ze tří nových cest vede ke složitějšímu puzzle. Začnu cestou za jihovýchodní mříží.

Tu tvoří chodba, na jejímž konci je teleport, který nás zanesl do podobné chodby hned vedle. Na severním konci této chodby je spínač, který aktivuje teleport na jihu a zároveň se v cestě k němu objeví propadlo. Tím se dá seskočit na 15. patro do většího, ale jinak izolovaného, sálu. Odtud je možné uniknout skrze teleport, který nás vyhodil zpátky u JV mříže. Ideální je proto jiný postup. Nejprve v chodbě dojít na její jižní konec, aby se odkryl na mapě, pak teprve aktivovat teleport a poté s pomocí kouzla Teleport "přeskočit" propadlo. Teleport vede do další podobné chodby a z ní pak ještě do jedné. Teprve odtud vede cesta k první korunce.



Pasáž za severní mříží je o kus komplikovanější. Skrze východní teleport je potřeba projít za západní teleport, kde je tlačítko rušící první teleport a za ním je další tlačítko, tentokrát otevírající pasáž dále. V ní je lebková páka a silný lebkový glyph. Naštěstí jsem si ponechal svitek z 10. patra, na kterém zbylo ještě jedno kouzlo. Lebková páka odstraní jeden sloup, za nímž je další glyph. V tu chvíli mě polil studený pot, další silný svitek jsem neměl! Nicméně jsem zkusil glyphem projít. Ukázalo se, že je to iluze, která zakrývá zpětný teleport. Tudy tedy cesta nevede. Za prvním glyphem je naštěstí na zdi malé tlačítko, které odsune jiný sloup a tím se zpřístupní cesta ke dveřím.

Za dveřmi je vodorovná chodba. Cesta nalevo vede k lootu a Z-klíči, kterým se odemyká cesta napravo od dveří. Tou se dá dostat postupně až k další korunce. Není to však jediná věc, která se tu dá najít. Na stěnách jsou různě tlačítka, která přeskládávají zdi. Dá se tak postupně projít celou soustavou chodeb, čímž jsme se dostali až k Malikovu amuletu. Není to tedy nic, co by bylo nutné podstupovat, ale zajímalo nás, co se v těch stěnách všechno ukrývá.



JZ mříž vede k trojici teleportů. Ten napravo v pravidelných intervalech mizí a za ním je páka deaktivující teleport napravo (deaktivace trvá jen chvilku). Za ním je další páka, která deaktivuje teleport naproti. Celou sekvenci stisků je tedy nutné provést rychle a urychleně proběhnout za prostřední teleport. Tím se nám zpřístupnila další chodba, která bohužel končí dalším teleportem. Za ním bylo zřetelně vidět rovnoběžnou chodbu, ale nebylo vůbec zřejmé, jak se za teleport dostat. Pomohla nám náhoda, protože od teleportu stačí odejít do postranní chodby a on se na chvilku vypne. Všimli jsme si toho ve chvíli, kdy jsme do postranní chodby couvali a přitom se otočili. V ten okamžik bylo dobře vidět, že teleport zmizel.

V nově odkryté části je další dvojice teleportů a svitek s kouzlem Glyph (nyní už zbytečný). Severní teleport je zpětný, ten jižní pak vede do izolované místnosti na JV patra. Zde se dá tlačítkem aktivovat mechanismus přeskupování stěn. Funguje to tak, že je potřeba po místnosti přecházet v určitém sledu a na jihu pak zmizí část stěny (popravdě jsem nesledoval, kam konkrétně jsme šlápli). To je potřeba zopakovat i v další místnosti, kde jsme kolem sloupů doslova vykreslili osmičku.Odměnou nám byla poslední korunka. Kompletně osazený reliéf odemkl výklenek na jihu, v němž byl klíč od schodiště na 15. patro.





15. patro je celkem malé. Z úvodní místnosti vede dvojice chodeb skrze iluzorní zdi. V nich jsem opět potkali Soultakera. Na konci chodeb je větší sál, ale v jeho vstupu už zase čekal soultaker. Tentokrát jsme ho zabili definitivně. Přišlo mi, že byl už dostatečně načatý všemi těmi předchozími boji, protože padl poměrně rychle. Zbyl po něm klíč od zamčených dveří v sále, kde se ukrývá čtveřice teleportů. Ten SV vede do místnosti s artefaktem Soulfreazerem. A krom je tu samozřejmě klíč od pokladnic na 13. patře.

Průchod soustavou pater nám zabral jen 1 hodinu 45 minut. Navíc to všechno jde na vrub puzzlů, protože střety se Soultakerem byly zřídkavé a rychlé. Nejvíc jsem se zapotil u teleportů za JZ mříží a pak v JV lokaci s pohyblivými stěnami, protože v obou případech nebylo příliš jasné, co dělat. Základem je přitom trpělivost a vydržet sledovat okolí. Ono jak máte možnost používat teleportační kouzlo, tak to docela svádí k netrpělivosti a to se tu moc nevyplácí.

Black Crypt

Vstup do Černé krypty se odemkne až po otevření poslední pokladnice na 13. patře (nechal jsem si jako poslední Dvergara). Nic extra už to ovšem nepřinese. Nejzajímavější byla z pokladnic asi pokladnice Kaolica, ale i tak mi nepřišlo, že bychom získali z pokladnic něco, co by výrazně předčilo naší současnou výbavu. No, odemkne ... popravdě se postupně odemkne čtveřice nášlapných plošin okolo středové zdi na patře, přičemž ta poslední spustí teleport k bráně do krypty.





27. patro je středně velká okrouhlá lokace, kde nás hned na úvod uvítal kostěnný rytíř. Je to trochu tužší a rychlá potvora. Rytíři jsou tu celkem dva, přičemž každý hlídá jednu část patra. To je totiž rozděleno středovou částí na rovnocenné poloviny. Na severu, východě, jihu a západě jsou malé místnůstky. V jedné je zpráva, ostatní jsou jakoby do počtu (další dvě zprávy jsou mimo tyto místnůstky). Při pohledu na automapu je však vidět, že místní sloupy tvoří jakoby ciferník hodin. Každá z těch místností je tedy významná i ve formě času.



Díky tomu jsem se dostal k úvaze, že by místní puzzle mohlo být založeno na otevírání a zavírání mříží, podobně jako v podvodním patře. Ono tu popravdě ani nic jiného dělat nejde. Znovuzamčení a otevření každé mříže vždy vyvolalo dalšího rytíře. Tentokrát podstatně tužšího (pár loadů tu přineslo). Po likvidaci každého z nich zbyde rubínový klíč. Postupně jsme takto získali 4 klíče. Jeden pasuje do severních dveří středové části patra, další pak do postupně se objevujících dveří po obvodu středové části. Poslední klíč nám odemkl vstup na 28. patro.

Estoroth Paingiver

Trochu jsem zatrnul, abychom nevlítli přímo do náruče hlavního záporáka, ale schodiště ústí do malé místnosti, kde jsou zavřené dveře. Vedle nich je cedule oznamující vstup do Estorothovy domény. V klidu jsme se tedy mohli připravit. Po vstupu za dveře stačilo jen pár kroků, než jsme zahlédli Estorotha ... je to tady!



Trojice zpráv z 27. patra nám poskytla pár cenných rad. Jedna byla samozřejmě fake, podle ní jsou artefakty na Estorotha už krátké, což nás asi mělo znejistit. Jenomže kouzlo Reveal Truth odhalilo pravdu. Další dvě zprávy nás informovaly o tom, že nemáme na Estorotha plýtvat magií a artefakty máme použít až ve chvíli, kdy bude Estoroth dostatečně zraněn. Do té doby budou nefunkční. Ostatně to jsme věděli, artefakty doposud nešlo použít jako jiné magické zbraně - chyběl jim alternativní útok. Ten by se tedy měl objevit až nyní, v blízkosti Estorotha. No jo, ale jak ty artefakty použít? O tom naštěstí píše manuál v části Historie Black Cryptu ... "Soulfreezer Estorotha znehybní, Vortex otevře trhlinu v čase" ... s tím jsme se pustili do boje.

Výměna střídala výměnu, ale dlouho nebylo vidět, že to někam spěje. Estoroth je zbraněmi normálně zranitelný a dá se snadno udržet na valčíku, ale i tak jsme se pár chybek dopustili. Po pár zásazích, kdy jsme nestihli včas uhnout, bylo zřejmé, že chyby se budou postupně kupit a Estoroth nás nakonec zabije. Na počátku boje jsme samozřejmě zkusili alternativní útok artefaktů (Forcehammer, Vortex), ale nic se nedělo. Teprve po delší době jsem si vzpomněl, že štít Protector umí chránit před magií - a ejhle, Rebecca seslala magickou ochranu na celou družinu Ochrana zabrala a učinila nás doslova imunními. Jenomže jen po krátký čas. Počkali jsme tedy na okamžik, kdy se nám Estoroth dostal do zorného pole a Lathia skusila Soulfreezer. Bingo! Estoroth ztuhl.

Obešli jsme ho zezadu a stále do něj bušili zbraněmi. Dostal od nás slušnou nakládačku, ale pak se najednou probral. Během boje bylo vidět, že artefakty mění barvy, jakoby se nám snažily něco napovědět, ale nebylo jasné co. Zopakovali jsme tedy předchozí postup a Shiva zkusila na ztuhlého Estorotha použít Vortex. Objevila se čtvercová trhlina v čase, ale nic dalšího se nedělo! Trhlina po chvilce zmizela a Estoroth se opět probral a ... a tohle jsme si zopakovali ještě několikrát. Teprve pak mi došlo, že musíme Estorotha do té trhliny strčit. Ale jak to udělat? No, přeci Forcehammerem Kladivo alternativním útokem poslalo Estorotha přímo do trhliny a padouch v ní v mžiku zmizel. Past zklapla!



Když to tak vezmu, tak na bossfight jde ve skutečnosti o jednoduchý souboj, klíčové bylo akorát použít ve správný čas artefakty a to ještě ve správném pořadí. Tedy nahodit ochranu, Estorotha zmrazit, vyvolat trhlinu a popostrčit ho do ní kladivem. Okamžik zranitelnosti Estorotha artefakty se dá poznat právě díky Protectoru, který sešle magickou ochranu. Po zabití Estorotha nás hra informovala o možnosti uložení hry před finální sekvencí. Estorothova doména totiž obsahuje pár zajímavostí včetně lebek předchozích hrdinů. Po loadu se dá dokonce podívat do místnosti za teleportem, kde je opravdu hezký loot, akorát nyní už k ničemu

Finálová sekvence ...



























Průchod 27. patrem nám zabral 1/2 hodiny, stejně tak příprava a souboj s Estorothem. Celkový čas ve hře tedy činí 34,5 hodiny. Hodnocení bych viděl tak 85%, což raději píši ještě před komentářem, protože k tomu budu mít rozsáhlejší vysvětlení Trochu jsem se tu chytil do pasti, ale kdo chce, tak si klidně místo toho představte 90%

[Elemir]

Souhrn

Když jsem psal souhrn ke Cardhalii, tak jsem si naplno uvědomil, že k tomu vlastně ani není důvod. Cardhalia je skutečnou poctou krokovacím dungeonům zlaté éry. Není to žádné inovativní dílko, prostě si jede v zaběhnutých kolejích, tak jak jí je vystavěly její předchůdci odvození od Dungeon Mastera. Ostatně Cardhalia vznikala v době, kdy byl žánr krokovacích dungeonů už léta mrtvý, a proto se o ní snadněji píše formou příměrů. U Black Cryptu je to mnohem těžší, protože ten stojí naopak skoro na počátku této éry. Pro řadu pozdějších her to byl právě on, kdo byl jejich inspirací. Přesto mám tendence ho popisovat současným pohledem a k tomu se samozřejmě váže porovnávání. No a o tom asi většina souhrnu nakonec bude

Proč 85 procent? Cardhalia ode mě dostala 80%, Ravenlofty, kterých si cením více, pak začali na 90%. V deníčku tolikrát skloňovaný Eye of the Beholder ode mě získal taky 80%. Black Crypt je o něco lepší než EOB, ale na ty Ravenlofty opravdu nemá. Pokud na něj ovšem pohlédnu jako na takového Dungeon Mastera na Amize, tak si stejně jako DM zaslouží 90%, proto jsem na závěr deníčku uvedl dvojí hodnocení Vím, hlavní problém spočívá v tom, že jsem měl na počátku hraní krokovacích dungeonů využít větší škálu procent. Kdybych chtěl být opravdu akurátní, tak Carhalia by správně měla klesnout pod 80%, protože to lépe vystihuje její obsahu. Jenomže jak zajisté víte, já hodnotím hry spíše podle toho, jak moc mě bavily a tím pádem mám tendenci to hodnocení cpát nad 80% a blízko sebe.

U Black Cryptu jsem pak narazil právě na to, jestli to hodnotit i z pohledu IMB/PC nebo to brát čistě jen v rámci Amigy? Mě to druhé úplně fér nepřijde, protože na Amize vyšla i řada krokovacích dungeonů pro MS-DOS, takže oni na ní nechyběli. Legendární status BC pramení z toho, že jde o Amiga-only hru, tím byl pro celou řadu hráčů léta nedostupný. Zafungovalo tu tedy něco na způsob hype, který byl léta pěstovaný a skončil až v době smysluplné emulace Amigy. Ale to není zrovna můj případ. Navíc BC je moje první Amiga-only hra, takže nemám ani porovnání Ale vážně, pro mě to nemusí být zrovna stovková hra, abych jí vychválil. Úplně ideální by asi bylo použít něco na způsob Chetova GIMLETu, kdy to sice na konci vyplivne nějaké souhrnné číslo, ale mnohem důležitější je hodnocení každé jednotlivé kategorie, protože to hráči řekne mnohem více.

Přesto jsem zjistil, že v tom hodnocení určitý systém mám a i na tak krátké paletě procent dokážu hry řadit k sobě. První věc, kterou ve mě BC evokoval, byla totiž kreslená grafika Anvil of Dawn. Společných prvků by se našlo více, AoD je ovšem výrazně zjednodušený po stránce statistik, navíc se v něm hraje jen za jednu postavu. AoD oproti BC exceluje v puzzlech, ale vše ostatní už pak BC dělá lépe. Jako celek je tedy mnohem vyváženější. Tak a teď přijde drobná rána ze stejné doby a tou je Stonekeep Atmosféra a příběh, to je právě to, kde je ta barevná grafika BC na škodu a čím dál více si myslím, že na tohle dojel i AoD.

V celém tom příběhu BC mi chyběla naléhavost. Proč sakra koncil gild pošle do podzemí bandu zelenáčů, když jde o přežití celého světa? Jasně, já vím, to je klasika Ale i ten Stonekeep pochopil, že je lepší to nějak zaobalit a před ním to byl EOB. Naopak kvituji Estorothovu snahu družinu popichovat. On je samozřejmě jako hrozbu nebere a celou dobu si s nimi hraje. A pak už je prostě pozdě. Ano, koncil Estorothovu povahu znal, byla to sice sázka na risk, ale mělo to svůj důvod. Tečku tomu ovšem dá finální zničení krypty, u čehož si řeknete: " a to nešlo tu kryptu zasypat rovnou?" Příběh BC zní mnohem lépe na papíře, než co pak vidíte ve hře.

Bez ohledu na výše napsané, ten hlavní důvod rozporu je právě v tom, že i já podlehl hype a tak prostě k BC přistupuju jako k legendě. Jenomže to drhne a tak hledám mouchy a snažím se pro sebe zdůvodnit, proč mi to tak kultovní nepřijde. Bude to hodně podobné tomu, proč mě nechávají herní časopisy z devadesátek chladným. Holt jsem ten správný okamžik prostě prošvihl. Nicméně BC je stále výbornou hrou. Ostatně překonal EOB a vyšplhal se na úroveň EOB2, což jsou v podstatě současníci BC. Pokud bych u toho nepsal deníček, tak bych ze hry odcházel opravdu jen v nutných případech. A to je rozhodující. Takže i když pociťuji lehké zklamání, tak jsem ve výsledku nadmíru spokojen.

[Elemir]

Já si uvědomuji, že začínám být čím dál stručnější a o to méně je pak z těch souhrnů jasné, jak to s těmi dotyčnými hrami vlastně mám Když jsem si souhrn k Black Cryptu po sobě už poněkolikáté četl, tak mi došlo, že o hře samotné to neříká prakticky nic. Pravda je taková, že mě v průběhu psaní došlo, že ty souhrny jsou možná zbytečné a čím dál více opakuji ty samé věci. Nj, jenomže on to může klidně číst někdo, kdo nečetl moje další deníčky a pak to může naopak vypadat tak, že jsem Black Crypt v podstatě sepsul. A pro hru, kterou navíc fyzicky vlastním, to o to více nevyznívá moc dobře.

U Cardhalie opravdu platilo, že k ní stačí napsat veškeré inspirace, ze kterých vychází a pak popsat konkrétní implementaci a funkčnost mechanik, plus vyzdvihnout příběh a atmosféru. A bohatě to stačilo, protože ty souhrny beztak vycházejí ze samotného textu deníčku, kde to vše bylo zachyceno. Takže u ní mi přišlo zbytečné cokoliv dalšího dodávat. U Black Cryptu se však pár věcí najde. A to teď nepíšu jen proto, že by mi třeba mailem dorazila rozhořčená reakce, popravdě, ono ty deníčky zas tolik lidí nečte

Začnu ale úplně jinak a návážu na část, kde jsem zmiňoval Chetův GIMLET. Kdo je Chester Bolingbroke alias CRPG Addict, asi zmiňovat nemusím. I když jsem původně začal své deníčky psát z úplně jiného důvodu, tak jsem časem narazil na tohohle chlápka a řekl jsem si, že by možná nebylo od věci formu deníčků více standardizovat a doplnit právě i o závěrečný souhrn.

Souhrny zprvu sloužily jako rekapitulace mých začátků s dungeony, kdy jsem si nejprve ujasňoval některé věci a vzájemné vztahy mezi hrami, což začalo časem postrádat význam (čím více her jsem odehrál, tím méně toho bylo třeba). Potíž je v tom, že narozdíl od Cheta nehraji hry chronologicky ale napřeskáčku, nesleduji tedy jejich vývojovou linku a pak se v pohodě může stát, že postavím vedle sebe Black Crypt a Stonekeep. Ne, že by to nebylo legitimní, ale záleží na tom, v jakém kontextu to je a to může být právě problematické a matoucí.

Nicméně u Cheta mi nesedí jeho mechanika hodnocení her, kterou označuje jako GIMLET (ne, nejde o nebozez, je to zkratka pro Game Innovation, Merriment, Likability, and Engagement Test). Je to desetibodový systém, který je postavený na obsahu typickém pro cRPG. Každá kategorie může dosahovat hodnot 0-10 a celkové skóre pak může nabývat hodnot 0-100 (součet všech kategorií). Problematické na tomto systému je, že příliš škatulkuje a zahrnuje i věci, které nemusí být v daném cRPG zahrnuty (typicky ekonomika). Jelikož GIMLET má u všech kritérií stejnou váhu, tak to může dost výrazně ovlivňovat celkové hodnocení, které tím pádem trpí. Není to ani snadno převoditelné na procenta. Výsledné číslo má spíše akademickou hodnotu, než že by to něco rozumného hráči sdělilo. Podstatný je tak jen rozbor jednotlivých kategorií, podle čehož si lze udělat mnohem lepší obrázek.

Vymyslet nějaký rozumný model, který by dokázal hry roztřídit, je totiž oříšek. Když řeknu, že Black Crypt a EOB I mají shodně 80%, tak vlastně neřeknu nic. Obě hry mají něco společné, ale pak tu jsou věci, které dělá lépe BC a věci, které dělá lépe EOB. Fanda BC může být dost zklamaný z toho, jak EOB vypadá a jak se hraje, protože se např. nevyžívá v mapování a puzzlech. Problém je, že se jen velmi těžko určuje shoda na důležitosti konkrétních prvků. Hodnocení tak může v pohodě kolísat v rozsahu +/- 15-20%, což je docela dost. Jedno souhrnné číslo prostě nikdy nebude vystihovat, jak si hra stojí vůči ostaním hrám žánru. Může akorát říci, zda-li je špatná, průměrná nebo dobrá, přičemž ty přechodové oblasti budou právě to rozmezí, které rozhodne, kam to kdo přiřadí.

Ale proč se k tomu vracím? Kdybych se býval na hodnocení her vykašlal, udělal bych asi lépe. Mělo zůstat jen u souhrnů. Jenomže ty souhrny mají dost proměnlivý formát, přesně jak jsem se prokousával jednolivými hrami. Napadlo mě tedy, že bych možná mohl jít jakousi střední cestou. Představuji si to tak, že bych si vytvořil vlastní set kritérií, které by pak tvořily kostru souhrnu. Bylo by z toho zřejmé, co je klíčové pro mě, a každá kategorie by byla zároveň podrobně rozebrána. A samozřejmě by to bylo doprovázeno pětibodovým hodnocením ... popravdě už jsem něco takového vytvořil, takže:

1. Příběh a děj
   - seznámení s herním světem (intro, manuál)
   - lore   
   - vztah hlavního úkolu k příběhu
   - zapadnutí případných předpřipravených charakterů do příběhu a prostředí

2. Tvorba postav a jejich vývoj
   - možnosti tvorby postavy
   - komplexnost RPG systému
   - viditelný růst postavy v průběhu hry
   (pozn.: jednoduchý RPG systém nevadí, podstatné je, jak dobře funguje, jestli to dává ve hře smysl atd.)

3. Boje
   - obtížnost
   - taktické možnosti
   - různorodost potvor
   - respawn apod.

4. Interakce s prostředím
   - puzzle a hádanky
   - interakce s NPC
   - systém úkolů   

5. Atmosféra
   - grafika
   - hudba
   - zvuky
   - naléhavost děje
   - míra sžití se s herním světem
   - možnost ovlivňovat okolní svět svými rozhodnutími v průběhu hry (nemyslí se tím finální vyřešení hlavního úkolu)
   - ekonomika
   - managament družiny (jídlo, nemoci, spánek apod.)
   - alchymie, bylinkaření, lov apod.
   - vlastní vs předpřipravené charaktery, tedy zda-li to bylo na škodu, nebo to naopak do hry perfektně sedlo
   - pevná družina vs vyměnitelné postavy atd.

Nejkomplikovanější je asi 5. kategorie, ale v principu jde o to, že mnoho aktivit ve hře jen upevňuje herní atmosféru. Ekonomika nemusí být ve hře vůbec přítomná, ale také může sloužit pro prohloubení sounáležitosti s herním světem, nebo vás tím může hra záměrně tlačit do úzkých. Tam, kde není ekonomika, jí nahradí zase jiný prvek atd.

Přepočet na procenta by pak vypadal takto: (1 x kat. 1) + (5 x kat. 2) + (5 x kat. 3) + (5 x kat. 4) + (4 x kat. 5) = XX% (0-100%)

A konkrétně např. takto:

Black Crypt: (1 x 4) + (5 x 5) + (5 x 5) + (5 x 3) + (4 x 4) = 4 + 25 + 25 + 15 + 16 = 85%
Cardhalia: (1 x 4) + (5 x 4) + (5 x 4) + (5 x 3) + (4 x 4) = 4 + 20 + 20 + 15 + 12 = 71%
EOB I: (1 x 2) + (5 x 5) + (5 x 4) + (5 x 5) + (4 x 4) = 2 + 25 + 20 + 25 + 16 = 88%
Ravenloft I: (1 x 5) + (5 x 5) + (5 x 3) + (5 x 5) + (4 x 5) = 5 + 25 + 15 + 25 + 20 = 90%
Ravenloft II: (1 x 5) + (5 x 5) + (5 x 4) + (5 x 5) + (4 x 5) = 5 + 25 + 20 + 25 + 20 = 95%
Betrayal at Krondor: (1 x 5) + (5 x 4) + (5 x 4) + (5 x 5) + (4 x 5) = 5 + 20 + 20 + 25 + 20 = 90%

Je to opravdu jen nástřel, aby bylo vidět, jak by to fungovalo jako hrubý přepočet. Moc jsem se nad konkrétním číselným hodnocením kategorií nerozmýšlel, nicméně se to tolik neodlišuje od toho, jak to skutečně vidím a hodnotím. Reálná čísla, která hrám třeba sázím na OldGames, totiž plynou z toho, že tam je škálování po 5%, což ve výsledku znamená, že si určím procentuelní hodnocení podle jiné hry, ke které mi ta hodnocená sedne, a pak si řeknu, jestli to nechám nebo tomu 5% přidám anebo uberu (plus je to samozřejmě trochu ovlivněné tím, jak hodnotí ostatní, což ale není dobře). EOB I přeskočil BC zcela po právu, protože EOB je mnohem zajímavější z pohledu puzzlů, má interakci s NPC atd. Pro mě jsou to důležitější parametry. Ravenloftu I třeba zase uškodily souboje.

Já vím, v podstatě je hovadina to řešit Deníčky se nečtou proto, že by někoho zajímalo hodnocení. Jestli se mi hra líbila, je zřejmé už ze samotného deníčku. Pro mě osobně je to ovšem důležité z toho důvodu, protože bych rád jednou provždy uzavřel střílení čísel od boku a rád bych tomu dal nějaký řád. Druhá věc jsou ty souhrny. Nechci to prostě brát jen jako povinnost, což se poslední dobou bohužel děje. Takže si dám kafe a zkusím to ještě jednou a lépe

[Ringo]

Gratuluji ke skvělému výkonu, až už k podrobnosti deníku, hraní, tak nakonec válčení sama se sebou ohledně hodnocení :-)

Pro mě je osobně Black Crypt neskutečná modla a jeden z nejlepších Dungeon Crawlerů vůbec. Byť má třeba Dungeon Master 1 lepší vývoj postav, tak Black Crypt u mě jasně vede předvedeným prostředím a rozmanitostí, které ani mnohé TOP dungeony nedosáhly. A sranda je, že já na počátku 90. let byl ryzí PCčkář a dokázal jsem vést žabomyší války s Amigisty a když vyšla v Excaliburu 12 recence na BCa v ní jsem se dočetl, že v mnohém předčí i Beholdery, tak jsem si říkal, pchá, pendrek, Amiga je již za zenitem, jak může konkurovat Beholderům, koukněte na grafiku těch obličejů.......jenže uvnitř mě mimo mou demagogii byly jiné pocity. Obrázek z fialového levelu z recenze mi pořád svítil před očima a s tím i touha tuhle hru mít a hrát. A to se mi poštěstilo až s emulátorem Amigy někdy záhy po roce 2000, ortodoxní soutěžení PC vs Amiga bylo dávno pryč, naopak už se začaly pomalu zvedat vlny nostalgie a cokoliv z počátku 90. let začalo být pro mě svaté, včetně ryze Amiga her jako byl právě BC, Crystal Dragon a Ambermoon. Black crypt u mě potvrdil vše, co ve mně hra vzbuzovala v rámci tajného nadšení a představy, že hru mám a mohu hrát. Prostě to prostředí a atmosféra, která sálala z obrázku z recenze Excaliburu 12 byla věčná, zůstala mi vypálena do mozku a něco mi říkalo, že tohle opravdu může být nej kobkařský dungeon vůbec. Já dal 100% a z mé TOP 10 vystrnadil Black Crypt právě paradoxně Beholdera 2 :-)

Jinak co se týče číselných hodnocení, to je věčný boj a já už jsem se smířil s jedním, mé hodnotící čísla udávají jednu jedinou věc, jak mě hra bavila. Přirovnávám to k potlesk metrům z někdejších přiblblých televizních estrád :-) Prostě hře zatleskám závěrečným hodnotícím číslem na základě celkové zábavy, nehledě na jednotlivé prvky typu grafika, hudba, příběh, vývoj postav atd. To nechávám textu v recenzi. Závěrečné číslo je potlesk meter toho, jak mě hra bavila celkově. Black Crypt byl pro mě naprosto bezchybně strhující od začátku do samého konce.

A jo, 100% může u mě dostat klidně čtyřbarevná hra bez hudby, pokud mě svou zábavou totálně rozseká.

[Elemir]

Díky Mě právě docela vyděsilo, že jsem dospěl "jen" k 85% a teď co s tím? EOB I jsem podstřelil, to už jsem věděl v době dohrávání série, což ten pokus o hodnocení formou kritérií nyní krásně ukázal. Problém je, že mám vlastně šoupnutou celou škálu her a z toho už se asi nikdy nevymotám

Black Crypt mi tou pohodovostí hraní připomněl Anvil of Dawn. Žádný výrazný zákys, přítomná automapa, decentní příběh a rozumně navržené úrovně. Oproti Anvil of Dawn lepší vývoj postav a souboje. Sice méně puzzlů, ale na kobku podobně nelineární průchod. A samozřejmě lepší atmosféra. To jsou prostě devadesátkové parametry, jenomže tady jsem si položil otázku: "Dungeon Master vs Eye of the Beholder vs Black Crypt?" DM je pro mě více než EOB, a to i přes mé původní výhrady k UI. Dorovnal ho až EOB II, vůči kterému mám však pár výhrad. A BC bych přeci jen zařadil lehce pod DM/EOB II. No a tím to vzniklo, protože ani jedno z toho nepřešlo 90%

Recenze/komentář asi nemusí nutně korespondovat s finálním číslem, nicméně od Black Cryptu bych asi zkusil to, co jsem si navrhl výše, aby to mělo jednotný základ a k tomu případně doplnit polemiku.

[Ringo]

Já když se snažím k hodnocení nastavit nějaké striktní kritéria, tak pak nepotřebuji ani další lidi, abych se pohádal, pohádám se totiž při tom sám  se sebou. Já obecně nadhodnocuji, protože hra, která mě baví, dostane hodnocení vysoké a hra, která mě nebaví, tak vlastně takovou ani nehraji. A hře, která mě baví, zákonitě nemohu dát pod 70%, hra, která mě baví hodně, tak tam už musí dostat kolem těch 85% a více, 80% je to totiž pro mě taková hrana, kdy hra je ještě legenda, ale pod tou hranou už to legenda pokaždé není, je to jen kousek, který mě z mnoha důvodu hodně zabavily. Hry, které mě baví fest, tam střílím jasných 90% až 100%. Nechávat si na stovky rezervu je pro mě nesmysl, nemyslím, že ještě na razím na něco lepšího, než jsem zažil dosud, když jsem toho názoru, že hry mají cca od roku 97 jednoznačně sestupnou tendenci..

[Yuyana]

Elemire, tvůj vědeckej přístup je fascinující :-D. Já vemu stovku, a zamyslim se nad tim, kolik procent strhnu za frustrující aspekty :-D.

[Elemir]

To je taky možnost

[Elemir]

Tááák, pojďme na to ještě jednou

Na úvod bych měl asi zodpovědět otázku, proč Black Crypt a proč vůbec Amiga? Začnu hezky od zadu ... odpověď na to druhé je potřeba hledat na konci 90. let. K Amize jsem žádný vztah neměl, znal jsem jí, ale nikdy jsem jí fyzicky nevlastnil a ani jsem po tom netoužil. Herní bída a omezený výkon mého Pentia 166 mě v té době dovedly na web, kde byla k mání halda starších her, které by můj stroj ještě v pohodě utáhl. Ten web sídlil na adrese http://dungeony.cz. Mělo to však hned dva háčky.

Prvním byly jazykové mutace her, které krom angličtiny zahrnovaly třeba i němčinu nebo francouzštinu (teď bych nerad kecal, ale mám pocit, že jsem jí tam zahlédl). Ostatně mé zápolení s německým Blade of Destiny jsem už mnohokrát popisoval. Ale ani ta angličtina pro mě nebyla v té době výhrou. Druhým háčkem byly verze her, protože vedle IBM/PC se tu povalovalo dost Amiga verzí. U nich se navíc psalo cosi o hezčí grafice a zvucích ... no, to vyprávějte zrovna člověku se SB AWE32 Jenomže emulujte něco na P166, to byl vlastně třetí háček. Nicméně mi tahle zmínka utkvěla v paměti.

No a proč Black Crypt? Tuhle odpověď lze nalézt pro změnu tady na Elemir's Page. Byl to tuším StriderCZ, kdo se zmínkou o této hře přišel jako první a vychválil Black Crypt do nebes. Nebyl důvod tomu nevěřit, ostatně informace o jedinečnosti této hry se na mě nahrnuly z vícero stran. Black Crypt mě tedy začal zajímat mnohem více a něco málo jsem si o něm vyhledal. Hra se mi líbila i vizuálně, to samé Crystal Dragon, a tak jsem zatoužil tyto kousky vlastnit i fyzicky. Původně jsem nechtěl vody IBM/PC opouštět, ale rozehrávka Might and Magic I v emulaci Apple II byla jakousi první vlaštovkou. Black Crypt to má v tomhle jednodušší, protože je to Amiga-only hra, takže alternativa ani neexistuje. Klíčové ovšem bylo, že mě postupem času začala zajímat samotná Amiga a odtud už byl jen krůček k tomu, abych si seznam restů doplnil i o Amiga-only hry. Black Crypt pak byl logicky první na ráně. Konečně jsem dostal chuť se mu podívat na zoubek

Dlouhá léta jsem podceňoval práci s manuály, ostatně on nebyl důvod manuály používat. Plno her po roce 2000 přešlo na model, kdy je vše důležité nacpané do UI a na zbytek si už přijdete sami. Do manuálu maximálně kouknete na tabulky statistik, ale jelikož hodně her nějak vycházelo z D&D, tak po pár hrách nebylo nutné už ani to. Manuály jsem začal brát na vědomí až se sérií Realms of Arkania (bez toho to ani nešlo), poté následovala série starších dílů Might and Magic a nakonec i Ravenlofty. No a u Ravenloftů se mi zalíbila forma, jakou jsou jejich manuály napsané. Je v tom vše, co do začátku potřebujete a o zbytek se postará hra. No a stejně je to s manuálem k Black Cryptu.

Přitom manuál k Black Cryptu je poměrně úsporná knížečka, která je navíc rozdělena na manuál a cluebook. Přesto jde o klíčovou část hry, protože manuál budete potřebovat k luštění specifických otázek ve hře. Krom toho obsahuje úvodní povídku, která vysvětluje předchozí události a je v ní ukryt hint k poražení hlavního záporáka. Mimo to se z ní dozvíte, proč je vaše družina složena ze čtyř konkrétních povolání. Tohle se totiž může zdát jako výrazné omezení ve volbě, ale do krypty jdete hledat čtveřici předmětů, které vytvořila čtveřice gild pro své šampióny. Mohou je tedy používat jen konkrétní povolání. To je tedy to jediné, co si vybrat nemůžete. Jméno, portrét a statistiky už jsou čistě na vás.

Vtažení do děje a světa Astery tu není tak silné, jako u nedávno dohrané Cardhalie, ale je plně dostačující. Vím, kde jsem a vím, za co bojuji. Jsme banda zelenáčů, která je hlavnímu záporákovi k smíchu a to je taky naše jediná šance, jak se mu dostat na kobylku. Kdyby do krypty nakráčela partička nabušených hrdinů, tak by je zřejmě zničil dříve, než se k němu vůbec dostanou. Proč přeci riskovat? Od nás mu žádné nebezpečí nehrozilo. Sem tam nám dokonce zanechal vzkaz, kterým se pokusil nalomit naší morálku.

Tohle je mimochodem prima nápad, akorát bych si to představoval více dotažené. Black Crypt je na úvod docela tuhý, což vám má zdůraznit, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Do toho nevíte, jak moc si můžete dovolit umírat, protože zprvu jste hodně limitováni zdroji. A pak je tu hlad a žízeň. Tím se dostanete do pressu, který ještě více umocní bloudění po dvou patrech najednou. Hned od samého začátku hry se tím nastartuje opravdu hutná atmosféra. Jenomže jídlo přestane být problém hned na konci 2. patra (naučíte se ho vykouzlit) a po vyřešení 10. patra vás přestane zajímat komplet (další kouzlo nahradí nutnost jíst a pít). V tu chvíli si výrazně oddychnete. Pokud přežijete první dvě patra, tak máte v podstatě vyhráno. S každým dalším patrem pak ve vás zesílí přesvědčení, že už vás Estoroth nemůže zastavit. On prakticky jen sleduje, jak sílíte a nacházíte zbraně, kterými ho ve finále porazíte. Od 13. patra začne jít vše celkem hladce, výjimkou je akorát level s medůzou, takže Estorothovy posměšné svitky začnou postrádat smysl - vy už víte, že vás nemá jak zastavit.

Když odhlédnu od jídla a pití, tak největší komplikací v průzkumu pater je jejich sdružování do větších celků. Krásným příkladem je 3. patro, které nemá smysl prozkoumávat dříve, než na dalších patrech najdete klíčové předměty pro postup. S tím je spojen další prima nápad, který je bohužel taktéž nedotažený. S cestou vpřed vám budou pomáhat různé hinty na cedulích a zprávy ze svitků. Svitky přitom mohou obsahovat falešné informace, které vás mohou snadno vlákat do pasti. Jenomže falešný svitek lze snadno odhalit už na prvním levelu díky klerickému kouzlu. Navíc to jde obejít metodou save/load. Je to zajímavé zpestření, ale vliv na postup to nemá žádný. Kdyby to nešlo snadno odhalit a chyba by se projevila např. o 2-3 patra dále, pak by to bylo něco jiného. Tak nějak bych si to právě já představoval. Klidně deadendy na základě chyby provedené před hodinou

Do třetice zmíním ještě jeden nevyužitý potenciál a tím je funkce vůdce družiny. Zprvu to vypadá jako klíčová mechanika, kdy bude nutné do role vůdce přepínat různá povolání podle konkrétní situace, ale ve výsledku je to potřeba jen z počátku hry. Později jsem úplně zapomněl, že něco takového ve hře je.

Samotná patra jsou poměrně různorodá. Mnohdy se těžko odhaduje, jak mohou být velká a spletitá, protože jen málo z nich má pravidelný tvar. Zprvu se v tom hůře hledají iluzorní zdi nebo tajné dveře, protože se není čeho chytit a automapa na začátku hry iluzorní zdi neukazuje. Tohle je třeba velký rozdíl oproti jiným dungeonům, kde se dá existence tajné místnosti snadno tipnout podle vzhledu mapy. Časem už to opět není problém, mapovací kouzlo reaguje na level sesilatele a iluzorní zdi se začnou na automapě objevovat. Různorodá jsou i puzzle, protože každá skupina pater vyžaduje jiný přístup. Neděláte tedy pořád to samé dokola. Nejde o nic komplikovaného, vesměs je potřeba dobře sledovat okolí a sem tam i dobře poslouchat. Osobně jsem se na delší dobu zasekl jen jednou a to u první víceúčelové páky.

U puzzlů mě vadí akorát jedna věc. Black Crypt nasadí na prvních dvou patrech laťku docela vysoko a podtrhne to hned další trojicí pater. Jenomže pak vyměkne a znovu přitvrdí až ke konci. Možná je to tím, že už jsem si v dungeonech užil dost zapeklitostí, tak mi mnoho těch puzzlů přijde triviálních, ale nemohu dělat, že mi to nevadí. Je mi jasné, že se najde někdo, kdo mi teď řekne, že ani zapeklitosti prvních dvou pater nic nebyly, s čímž já nemám problém, ale zkuste si řešit puzzle s rozčileným nesmrtelným ogrem v patách A to je to, co mě na tom bavilo. Sice nejde o tuhé puzzle, ale jeho řešení je zkomplikováno okolnostmi. A znovu se to zopakuje až na patře s medůzou, což je asi vůbec nejlepší puzzle ve hře.

Výtku mám i ke zbraním. Zprvu jsem byl rád za každý nalezený lepší kousek, ale s příchodem na 13. patro došlo k výrazné devalvaci předmětů. Postavy se jednak poměrně rychle vyzbrojí artefakty a pak hodně zbraní a zbrojí poskytuje bonusy, které by se bývaly hodily dříve. Tady už postrádají smysl. Např. předměty s odolností proti otravě, když místní pavouci rozsévají místo jedu infekci. Jedovatí byli přeci ti krabi o 3 patra výše! V podstatě je to i jedno, protože s nepřáteli na dalších patrech snadno vyběhnete s pomocí valčíku, na který se dají snadno utáhnout. Ono když to tak vezmu, zlomové je v tomto ohledu 10. patro, odkud vede cesta k hrobce hrdinů, kde postavy získají poslední knihy kouzel. V tomto okamžiku končí managament družiny a po zdolání úvodního náporu na 13. patře pak končí i bojové trable. U předmětů je potřeba mít na paměti ještě jednu věc a to je fakt, že některé jsou vázané na konkrétní povolání (neplatí to tedy jen pro artefakty, ale můžete se s tím setkat i u dalších předmětů).

Mě teď napadá, že jsem úplně pominul učení kouzel formou sbíraní knih, ale to není zas tak důležité. Důležité ovšem je, že magii jsem využíval vesměs jen jako podporu a léčení. Všechna kouzlící povolání jsou kupodivu vyzbrojena arzenálem útočných kouzel, ale jejich sesílání v boji je komplikované díky krkolomnému ovládání. Tam, kde by se kouzla hodila a máte čas na jejich sesílání, tak tam je ještě neumíte. No a tam, kde máte prostor, se zase raději spolehnete na chladné zbraně a valčík. Ve hře tak existuje jediné místo, kde budete muset krkolomné ovládání zkousnout, a tím je souboj s prvním bossem. Nicméně i ten je lepší přenechat magickým hůlkám. A teď jsem si vzpomněl ještě na jednu věc, při magickém zásahu nikde nevidíte, jestli jste potvoru trefili a způsobili jí újmu. Žádná animace, prostě nic.

Pokud jsem u puzzlů vychválil patro s medůzou, tak po grafické stránce musím zase vychválit podvodní patro. A vlastně nejen po té grafické, ale i atmosférou je výjimečné. Je tedy pravdou, že po zkušenostech s podvodními patry v jiných hrách jsem čekal trošku našponovanější průchod, ale i tak to nezklamalo. Alespoň jsem byl pořád ve střehu z možné zrady - selhání předmětů, nedostatek lektvarů dýchání pod vodou atd. Možná jsem měl taky jen štěstí, že jsem ještě před návštěvou patra našel dostatek bonusových předmětů. Black Crypt je asi nejstarší hrou, ve které jsem podvodní patro objevil a zřejmě se u něj inspiroval Eye of the Beholder III. Podvodní svět lze navštívit ještě v Anvil of Dawn, Realms of Arkania: Shadows over Riva, Wizards & Warriors nebo Might and Magic VII.

Tím se pomalu dostávám na konec a musím přiznat, že opáčko souhrnu se vyplatilo. Když to tak vezmu, negativ je ve hře poskrovnu a nic z toho není vysloveně rušivého. Black Crypt pro mě sice i tak není stovkovou hrou, ale během psaní jsem si třeba uvědomil, že puzzly sice nebyly pro mě složité, ale byly nápadité a co se mě může zdát jednoduché, to může jiné potrápit. Jako celek je totiž Black Crypt výborně odladěný. Nemá to přepálenou obtížnost, zástupy respawnujících se potvor nebo hodinové zákysy. Pokud budete postupovat obezřetně, tak bude hra pěkně odsýpat. Největší chyba bylo asi úvodní očekávání, respektive očekávání nějakého wow efektu, který samozřejmě nepřišel. Ale tak jednou se mi to přihodit muselo

Každopádně Black Crypt bych pro jeho vlastnosti doporučil klidně i nováčkům. Hra staví na pravidlech D&D, ale prakticky není potřeba s nimi mít žádnou zkušenost. Stačí použít rozum a statistiky rozdělíte i bez manuálu. Případný přešlap se pak dá ve hře korigovat předměty s patřičnými bonusy. Drobná záludnost se skrývá v parametru agility, který rozhoduje o rychlosti postavy, a taky není radno podceňovat sílu u kouzelníků, protože je na tom závislá jejich nosnost. Nicméně je tu ještě jedna věc, na kterou jsem doposud neupozornil a tím je ovládání hry. Je to docela nezvyk, rozhodně doporučuji pročíst si manuál a pak si to na prvním patře potrénovat.

Příběh a děj - 4
Tvorba postav a jejich vývoj - 5
Boje - 5
Interakce s prostředím - 4
Atmosféra - 4

Výsledné skóre by tedy bylo nakonec 90%

[Elemir]

Stovkama kupodivu nešetřím, to jsou prostě hry, které mě naprosto dostaly. Zprvu jsem si teda rezervu dělal, proto mám v tom hodnocení posun, ale pak jsem si přesně řekl, že to nemá smysl. Pokud to hra splňuje, tak tu stovku prostě dostane. Ono by se mi pak taky mohlo stát, že stovku by ani po letech nemělo nic a začal bych zuřivě přečíslovávat

Já ty své začátky hodnocení beru s rezervou, ale čas od času mě přepadne nutkání to narovnat a pak to dopadne jako včera Lepší je to spíš hodit za hlavu a začít jinak až od nově rozehraných titulů. A u toho starého holt mít na paměti, že to je sem tam podstřelené.

Ohledně hranic to mám podobně. Legendární hry začínají na 80%, přičemž pod 80% by to byla možná ještě legenda, ale např. s výraznými technickými problémy. Spodní hranice únosnosti je pro mě zhruba 60%, byť to je něco, co bych se zdráhal udělit, což se mi ostatně stalo u Swords of Xeen - dobrá myšlenka, promyšlený systém úkolů, proměna světa, ale bugy a slabý design lokací. 75% to ode mě dostalo spíš z milosti, aby to právě nevypadalo tak blbě. Realita je 65-70%. Přesto je to pořád zábavná hra, která stojí přinejmenším za vyzkoušení. 50% je průměr, což je hra, která by šla na řadu jedině tehdy, až bych měl lepší kousky za sebou ... anebo ze zvědavosti.

Je pravdou, že si taky vybírám spíše hry, které mají šanci mě bavit. Proto mám celkově průměr hodnocení vyšší.

[lasice]

hustokrutopřísný, nedávno jsem tu obdivoval tvůj průchod Wizards and Warriors u kterých jsem nahrál 111 hodin, ale občas jsem musel nakouknout k tobě a teď se zrovna chystám BC rozjet, ale na mojí Amiga 4000 bohužel WHDload verze nejede, možná to bude způsobeno novou turbínou BFG9060... tak to rozjedu na A1200, kdysi jsem to hrál právě také v emulátoru, krabici vlastním též
BC považuji za nejhezjčí cRPG na Amigu proto používámj avatar s nejsilnějším démonem generálem, škoda že raven software nepokračovali dále , ale to už je jiná písnička

[Elemir]

Ani nevím, kolik jsem vlastně ve W&W nechal hodin, ale mám to v plánu projet ještě jednou, tak jsem zvědav .

Na Amize bych si rád pár věcí vyzkoušel, ale když jsem měl možnost jí získat, tak jsem to tenkrát promrhal a tak jsem odkázaný jen na emulátory. Byla to tuším shodou okolností zrovna A1200, kterou mi nabízel příbuzný z Německa.

[lasice]

tak už mi to běží na A4000, problém byl když jsem měl aktivovanou síť
jak jsem psal hru jsem již před cca 20ti lety jednou prošel, říkal jsem si že si to budu i trochu pamatovat, no nepamatuju si vůbec nic a o to mě to zase víc baví, zatím jsem sestoupil do šestého podlaží, respektive do modrého patra, celkový čas cca 7 hodin

[Elemir]

Dřív jsem si taky myslel, kolik si toho budu po letech pamatovat, ale 20 let je prostě 20 let . Poslední léta se hodně vracím k hrám, co už jsem dřív dohrál, a kolikrát se nestačím divit. Jsou lokace, které mi v paměti utkvěly dodnes, ale různé detaily už se prostě vytratily.

[Richmond]

20 let je v mém případ spolehlivá doba pro to, abych si ze hry pamatoval jen vágně grafiku ))