Tááák, pojďme na to ještě jednou

Na úvod bych měl asi zodpovědět otázku, proč Black Crypt a proč vůbec Amiga? Začnu hezky od zadu ... odpověď na to druhé je potřeba hledat na konci 90. let. K Amize jsem žádný vztah neměl, znal jsem jí, ale nikdy jsem jí fyzicky nevlastnil a ani jsem po tom netoužil. Herní bída a omezený výkon mého Pentia 166 mě v té době dovedly na web, kde byla k mání halda starších her, které by můj stroj ještě v pohodě utáhl. Ten web sídlil na adrese
http://dungeony.cz. Mělo to však hned dva háčky.
Prvním byly jazykové mutace her, které krom angličtiny zahrnovaly třeba i němčinu nebo francouzštinu (teď bych nerad kecal, ale mám pocit, že jsem jí tam zahlédl). Ostatně mé zápolení s německým Blade of Destiny jsem už mnohokrát popisoval. Ale ani ta angličtina pro mě nebyla v té době výhrou. Druhým háčkem byly verze her, protože vedle IBM/PC se tu povalovalo dost Amiga verzí. U nich se navíc psalo cosi o hezčí grafice a zvucích ... no, to vyprávějte zrovna člověku se SB AWE32

Jenomže emulujte něco na P166, to byl vlastně třetí háček. Nicméně mi tahle zmínka utkvěla v paměti.
No a proč Black Crypt? Tuhle odpověď lze nalézt pro změnu tady na Elemir's Page. Byl to tuším StriderCZ, kdo se zmínkou o této hře přišel jako první a vychválil Black Crypt do nebes. Nebyl důvod tomu nevěřit, ostatně informace o jedinečnosti této hry se na mě nahrnuly z vícero stran. Black Crypt mě tedy začal zajímat mnohem více a něco málo jsem si o něm vyhledal. Hra se mi líbila i vizuálně, to samé Crystal Dragon, a tak jsem zatoužil tyto kousky vlastnit i fyzicky. Původně jsem nechtěl vody IBM/PC opouštět, ale rozehrávka Might and Magic I v emulaci Apple II byla jakousi první vlaštovkou. Black Crypt to má v tomhle jednodušší, protože je to Amiga-only hra, takže alternativa ani neexistuje. Klíčové ovšem bylo, že mě postupem času začala zajímat samotná Amiga a odtud už byl jen krůček k tomu, abych si seznam restů doplnil i o Amiga-only hry. Black Crypt pak byl logicky první na ráně. Konečně jsem dostal chuť se mu podívat na zoubek

Dlouhá léta jsem podceňoval práci s manuály, ostatně on nebyl důvod manuály používat. Plno her po roce 2000 přešlo na model, kdy je vše důležité nacpané do UI a na zbytek si už přijdete sami. Do manuálu maximálně kouknete na tabulky statistik, ale jelikož hodně her nějak vycházelo z D&D, tak po pár hrách nebylo nutné už ani to. Manuály jsem začal brát na vědomí až se sérií Realms of Arkania (bez toho to ani nešlo), poté následovala série starších dílů Might and Magic a nakonec i Ravenlofty. No a u Ravenloftů se mi zalíbila forma, jakou jsou jejich manuály napsané. Je v tom vše, co do začátku potřebujete a o zbytek se postará hra. No a stejně je to s manuálem k Black Cryptu.
Přitom manuál k Black Cryptu je poměrně úsporná knížečka, která je navíc rozdělena na manuál a cluebook. Přesto jde o klíčovou část hry, protože manuál budete potřebovat k luštění specifických otázek ve hře. Krom toho obsahuje úvodní povídku, která vysvětluje předchozí události a je v ní ukryt hint k poražení hlavního záporáka. Mimo to se z ní dozvíte, proč je vaše družina složena ze čtyř konkrétních povolání. Tohle se totiž může zdát jako výrazné omezení ve volbě, ale do krypty jdete hledat čtveřici předmětů, které vytvořila čtveřice gild pro své šampióny. Mohou je tedy používat jen konkrétní povolání. To je tedy to jediné, co si vybrat nemůžete. Jméno, portrét a statistiky už jsou čistě na vás.
Vtažení do děje a světa Astery tu není tak silné, jako u nedávno dohrané Cardhalie, ale je plně dostačující. Vím, kde jsem a vím, za co bojuji. Jsme banda zelenáčů, která je hlavnímu záporákovi k smíchu a to je taky naše jediná šance, jak se mu dostat na kobylku. Kdyby do krypty nakráčela partička nabušených hrdinů, tak by je zřejmě zničil dříve, než se k němu vůbec dostanou. Proč přeci riskovat? Od nás mu žádné nebezpečí nehrozilo. Sem tam nám dokonce zanechal vzkaz, kterým se pokusil nalomit naší morálku.
Tohle je mimochodem prima nápad, akorát bych si to představoval více dotažené. Black Crypt je na úvod docela tuhý, což vám má zdůraznit, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem. Do toho nevíte, jak moc si můžete dovolit umírat, protože zprvu jste hodně limitováni zdroji. A pak je tu hlad a žízeň. Tím se dostanete do pressu, který ještě více umocní bloudění po dvou patrech najednou. Hned od samého začátku hry se tím nastartuje opravdu hutná atmosféra. Jenomže jídlo přestane být problém hned na konci 2. patra (naučíte se ho vykouzlit) a po vyřešení 10. patra vás přestane zajímat komplet (další kouzlo nahradí nutnost jíst a pít). V tu chvíli si výrazně oddychnete. Pokud přežijete první dvě patra, tak máte v podstatě vyhráno. S každým dalším patrem pak ve vás zesílí přesvědčení, že už vás Estoroth nemůže zastavit. On prakticky jen sleduje, jak sílíte a nacházíte zbraně, kterými ho ve finále porazíte. Od 13. patra začne jít vše celkem hladce, výjimkou je akorát level s medůzou, takže Estorothovy posměšné svitky začnou postrádat smysl - vy už víte, že vás nemá jak zastavit.
Když odhlédnu od jídla a pití, tak největší komplikací v průzkumu pater je jejich sdružování do větších celků. Krásným příkladem je 3. patro, které nemá smysl prozkoumávat dříve, než na dalších patrech najdete klíčové předměty pro postup. S tím je spojen další prima nápad, který je bohužel taktéž nedotažený. S cestou vpřed vám budou pomáhat různé hinty na cedulích a zprávy ze svitků. Svitky přitom mohou obsahovat falešné informace, které vás mohou snadno vlákat do pasti. Jenomže falešný svitek lze snadno odhalit už na prvním levelu díky klerickému kouzlu. Navíc to jde obejít metodou save/load. Je to zajímavé zpestření, ale vliv na postup to nemá žádný. Kdyby to nešlo snadno odhalit a chyba by se projevila např. o 2-3 patra dále, pak by to bylo něco jiného. Tak nějak bych si to právě já představoval. Klidně deadendy na základě chyby provedené před hodinou

Do třetice zmíním ještě jeden nevyužitý potenciál a tím je funkce vůdce družiny. Zprvu to vypadá jako klíčová mechanika, kdy bude nutné do role vůdce přepínat různá povolání podle konkrétní situace, ale ve výsledku je to potřeba jen z počátku hry. Později jsem úplně zapomněl, že něco takového ve hře je.
Samotná patra jsou poměrně různorodá. Mnohdy se těžko odhaduje, jak mohou být velká a spletitá, protože jen málo z nich má pravidelný tvar. Zprvu se v tom hůře hledají iluzorní zdi nebo tajné dveře, protože se není čeho chytit a automapa na začátku hry iluzorní zdi neukazuje. Tohle je třeba velký rozdíl oproti jiným dungeonům, kde se dá existence tajné místnosti snadno tipnout podle vzhledu mapy. Časem už to opět není problém, mapovací kouzlo reaguje na level sesilatele a iluzorní zdi se začnou na automapě objevovat. Různorodá jsou i puzzle, protože každá skupina pater vyžaduje jiný přístup. Neděláte tedy pořád to samé dokola. Nejde o nic komplikovaného, vesměs je potřeba dobře sledovat okolí a sem tam i dobře poslouchat. Osobně jsem se na delší dobu zasekl jen jednou a to u první víceúčelové páky.
U puzzlů mě vadí akorát jedna věc. Black Crypt nasadí na prvních dvou patrech laťku docela vysoko a podtrhne to hned další trojicí pater. Jenomže pak vyměkne a znovu přitvrdí až ke konci. Možná je to tím, že už jsem si v dungeonech užil dost zapeklitostí, tak mi mnoho těch puzzlů přijde triviálních, ale nemohu dělat, že mi to nevadí. Je mi jasné, že se najde někdo, kdo mi teď řekne, že ani zapeklitosti prvních dvou pater nic nebyly, s čímž já nemám problém, ale zkuste si řešit puzzle s rozčileným nesmrtelným ogrem v patách

A to je to, co mě na tom bavilo. Sice nejde o tuhé puzzle, ale jeho řešení je zkomplikováno okolnostmi. A znovu se to zopakuje až na patře s medůzou, což je asi vůbec nejlepší puzzle ve hře.
Výtku mám i ke zbraním. Zprvu jsem byl rád za každý nalezený lepší kousek, ale s příchodem na 13. patro došlo k výrazné devalvaci předmětů. Postavy se jednak poměrně rychle vyzbrojí artefakty a pak hodně zbraní a zbrojí poskytuje bonusy, které by se bývaly hodily dříve. Tady už postrádají smysl. Např. předměty s odolností proti otravě, když místní pavouci rozsévají místo jedu infekci. Jedovatí byli přeci ti krabi o 3 patra výše! V podstatě je to i jedno, protože s nepřáteli na dalších patrech snadno vyběhnete s pomocí valčíku, na který se dají snadno utáhnout. Ono když to tak vezmu, zlomové je v tomto ohledu 10. patro, odkud vede cesta k hrobce hrdinů, kde postavy získají poslední knihy kouzel. V tomto okamžiku končí managament družiny a po zdolání úvodního náporu na 13. patře pak končí i bojové trable. U předmětů je potřeba mít na paměti ještě jednu věc a to je fakt, že některé jsou vázané na konkrétní povolání (neplatí to tedy jen pro artefakty, ale můžete se s tím setkat i u dalších předmětů).
Mě teď napadá, že jsem úplně pominul učení kouzel formou sbíraní knih, ale to není zas tak důležité. Důležité ovšem je, že magii jsem využíval vesměs jen jako podporu a léčení. Všechna kouzlící povolání jsou kupodivu vyzbrojena arzenálem útočných kouzel, ale jejich sesílání v boji je komplikované díky krkolomnému ovládání. Tam, kde by se kouzla hodila a máte čas na jejich sesílání, tak tam je ještě neumíte. No a tam, kde máte prostor, se zase raději spolehnete na chladné zbraně a valčík. Ve hře tak existuje jediné místo, kde budete muset krkolomné ovládání zkousnout, a tím je souboj s prvním bossem. Nicméně i ten je lepší přenechat magickým hůlkám. A teď jsem si vzpomněl ještě na jednu věc, při magickém zásahu nikde nevidíte, jestli jste potvoru trefili a způsobili jí újmu. Žádná animace, prostě nic.
Pokud jsem u puzzlů vychválil patro s medůzou, tak po grafické stránce musím zase vychválit podvodní patro. A vlastně nejen po té grafické, ale i atmosférou je výjimečné. Je tedy pravdou, že po zkušenostech s podvodními patry v jiných hrách jsem čekal trošku našponovanější průchod, ale i tak to nezklamalo. Alespoň jsem byl pořád ve střehu z možné zrady - selhání předmětů, nedostatek lektvarů dýchání pod vodou atd. Možná jsem měl taky jen štěstí, že jsem ještě před návštěvou patra našel dostatek bonusových předmětů. Black Crypt je asi nejstarší hrou, ve které jsem podvodní patro objevil a zřejmě se u něj inspiroval Eye of the Beholder III. Podvodní svět lze navštívit ještě v Anvil of Dawn, Realms of Arkania: Shadows over Riva, Wizards & Warriors nebo Might and Magic VII.
Tím se pomalu dostávám na konec a musím přiznat, že opáčko souhrnu se vyplatilo. Když to tak vezmu, negativ je ve hře poskrovnu a nic z toho není vysloveně rušivého. Black Crypt pro mě sice i tak není stovkovou hrou, ale během psaní jsem si třeba uvědomil, že puzzly sice nebyly pro mě složité, ale byly nápadité a co se mě může zdát jednoduché, to může jiné potrápit. Jako celek je totiž Black Crypt výborně odladěný. Nemá to přepálenou obtížnost, zástupy respawnujících se potvor nebo hodinové zákysy. Pokud budete postupovat obezřetně, tak bude hra pěkně odsýpat. Největší chyba bylo asi úvodní očekávání, respektive očekávání nějakého wow efektu, který samozřejmě nepřišel. Ale tak jednou se mi to přihodit muselo

Každopádně Black Crypt bych pro jeho vlastnosti doporučil klidně i nováčkům. Hra staví na pravidlech D&D, ale prakticky není potřeba s nimi mít žádnou zkušenost. Stačí použít rozum a statistiky rozdělíte i bez manuálu. Případný přešlap se pak dá ve hře korigovat předměty s patřičnými bonusy. Drobná záludnost se skrývá v parametru agility, který rozhoduje o rychlosti postavy, a taky není radno podceňovat sílu u kouzelníků, protože je na tom závislá jejich nosnost. Nicméně je tu ještě jedna věc, na kterou jsem doposud neupozornil a tím je ovládání hry. Je to docela nezvyk, rozhodně doporučuji pročíst si manuál a pak si to na prvním patře potrénovat.
Příběh a děj - 4
Tvorba postav a jejich vývoj - 5
Boje - 5
Interakce s prostředím - 4
Atmosféra - 4
Výsledné skóre by tedy bylo nakonec 90%
