Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Yuyana]

No. Tak jsem to proběhla, a je to zajímavý. Pokud pojali příběh seriózněji než v BG 1 a 2 a nebude tam tolik úletů, pak už mi vadí jen ten boj :-D. Na to že mi kradou oko jsem zvyklá, hrála jsem Tormenta. Navíc jsem teď tuhle tematiku řešila o v reálu... uff.

Koukám Elemire, že testuješ i romance. Zajímalo by mě, jestli to bude podobný jako v DA.

Fakt že některý lidi maj tendenci považovat za arogantní všechno co jim nelíže zadek. Edwin mě taky napadl, tam je to opravdu extrém, ale je to zábavný. Pokud se na to dívám z dálky. Hodně z dálky.

Upřímně mě vyděsila ta fotka fousatýho chlapa... myslim že pokud fousy neuměj, tak by je lidi ve hře prostě neměli mít... Já vim že to pak vede k extrémům typu DA:I, kde je většina postav plešatá... :-D a lidi si na to stěžujou, ale mě osobně tohle děsí.

[Elemir]

Náznak romancí takhle brzy mě docela překvapil, ale třeba u toho Astariona je to prostě ve stylu náhodné příležitosti, momentálního a "jedinečného" okamžiku, takže je to buď a nebo, což je vlastně sympatické a podle mě celkem realistické (ne, že bych byl tak zkušený proutník, ale přišlo mi to celkem ok). Naopak Wylle mi přijde celkově sympatičtější, protože netlačí na pilu atd. Mě tohle v hrách zajímá obecně, protože pokud mají být ve hře vztahy, tak mě zajímá, jak je to provedené (rozhodně netoužím být osamocený hrdina, který nemá poblíž spřízněnou duši). A možná proto dokážu pochopit i ty bisexuály. Při hraní za ženu je to trošku blbější, ale zkušenost mě naučila, že ženy mívají trošku odlišné (lepší) možnosti. Holt doba EOBů a Ravenloftů je definitivně pryč

Edwina samozřejmě uznávám, je to jedna z mála postav, co má skutečnou osobnost. Kdyby to nebyl takový kontrast mezi jím a mnou, tak to je to v pohodě, ale tady musím vyzdvihnout PST, kde je to lépe vyvážené ... kurňa tak tohle jsem nečekal, že napíšu Ani v NWN2 to není úplně ok, naopak v datadisku NWN2 je to prima.

[Yuyana]

Myslim že PST vyzdvihuješ už podruhé, dej na to pozor... :-D

Pro mě jsou romance ve hrách něco s čim jsem se setkala v DA sérii, pak trochu něco v BG2, ale to jsem moc nehrála a taky tam ty možnosti stály za prd. Snad nikde jinde jsem nic neromancovala.

To jsem ráda, že dokážeš pochopit i ty bisexuály, já zkoušela hetero romanci jednou v DA:O a byl to strašně divnej pocit, myslim že tyhle smíšený partnerství nemaj velkou šanci na úspěch :-D.

[Elemir]

PST je zajímavý tím, že ty postavy jsou taková divná směska a k tomu to prostředí. Dlouho u toho přemýšlíš, jestli je ti vůbec někdo sympatický atd., ale hrát s nimi musíš a tak máš i dost času si na tuhle otázku zodpovědět. V BG2 už to takhle nefunguje, protože máš jednak větší výběr a hlavně si spíš vytvoříš vztah k postavám, se kterými jsi prošla jedničku (nehledě na to, že ty nové postavy se s romancemi nerozpakují a vybalí to hned, přitom ta hra je dost dlouhá ... no v kontrastu s tím lze romance dotáhnout do finiše až v datadisku a kolikrát až po velmi dlouhé době strávené ve hře).

NWN 2 pokračuje v kolejích BG 2, až teprve ten první datadisk ti tu idylku rozhodí, a najednou se do družiny sunou taky divné existence a opět je to za podivných okolností a v divném prostředí Navíc postavy v NWN 2 jsou ukecanější a více se zapojují do hodnocení aktivit. Přitom ani nejde ve většině přímo o romance, ale vznikají tu poměrně přirozeně vztahy na úrovni parťáků, kdy víš, že opravdu fungujete jako stmelený tým bez ohledu na vlastní cíle postav. Anebo si ty hry už možná idealizuju, protože je to už řadu let co jsem je dohrál a některé pocity už odvál čas

BG 3 na to jde podobně. Ono jestli těch předpřipravených charakterů bude takto málo, tak to vlastně bude stejné jako v PST/NWN 2: Mask of the Betrayer, protože je to směska sice celkem sympatických humanoidů, ale každý si přitom sebou nese něco temného. Uvnitř družiny je pak cítit dost tření, nejvíc morálku rozhodila Lae'zel.

Rozdíl oproti výše zmíněným hrám cítím ovšem v tom, že tady ta družina drží pohromadě jen čistě účelově a každá z postav přitom pokukuje po tom, jak si splnit ten svůj cíl (ostatní družiníci je ani tak nezajímají, spojuje nás vlastně jen ten parazit). Jinými slovy, klidně mě nechají na holičkách, jakmile to společné cestování pro ně ztratí význam. Což bylo ostatně vidět ve chvíli, kdy jsem nechal Astariona, aby mě vysál a ráno bylo každému ukradené, že vůdkyně družiny tu leží mrtvá a každý se tvářil, jako by nic

DA:O mě snad konečně čeká příští rok, tak jsem na to zvědav.

[Elemir]

Podtemno je ve skutečnosti sice tuhé, ale brzy jsem pochopil, že některé souboje jsou čistě volitelné a jsou tu spíše kvůli výzvě.

Oba minotauři totiž střeží jen alternativní cestu do tábora mykonidů, přičemž průchod přes osamělou bulette je mnohem schůdnější (využil jsem drobného fígle, kdy jsem vyrazil jen se dvěma postavami a díky skoku jsem se po zahájení boje přesunul na vyvýšené místo - po pár kolech to bulette vzdala).

Což mi připomíná, že jsem zapomněl v předchozích příspěvcích přímo zmínit, že družinu lze rozdělit. Dělá se to skrze portréty postav, které jsou v základu namačkané na sobě, ale každý portrét lze vzít a tahem od ostatních ho jakoby odtrhnout (je u toho vidět symbol řetězu, který se postupně natahuje, až nakonec praskne). Každá postava pak může jednat samostatně, nebo lze vytvářet na sobě nezávislé skupiny postav.

Hned nalevo od chrámu se dá seskákat do roklinky se zkamenělými drowy. Je to past, kterou přichystal beholder. Boj je to tuhý, protože beholder si postupně odkameňuje drowy a ti pak útočí na belholdera i na družinu. Nechal jsem to být - tuhle lokaci jsem zkoumal až nakonec, takže jsem věděl, že pro dokončení EA není důležitá. Spolu s minotaury se jedná o doplňkovou výzvu.

Dostupný úsek Podtemna je přitom poměrně lineární a lze ho projít jen v rámci předem určeného koridoru. Po boji s bulette se dá přeskákat na jakousi mýtinu, nad kterou stojí mykonidi a dojde tu k rozhovoru. Při skillchecku jsem však neuspěl a rozhovor se zvrhl v boj. Mykonidi mě oprávněně považovali za hrozbu, takže bylo na mě, abych je přesvědčil. Boj to byl zdlouhavý, protože na mě postupně napochodovalo celé osazenstvo tábora.

Na konci jsem musel dvě postavy oživovat a přitom jsem objevil prima bug. Obchodník v druidím hájku se neumí vypořádat s mrtvou postavou v družině, takže když jsem během obchodování překlikl na mrtvou Lae'zel (která fyzicky zůstala v Podtemnu), tak při rozprodeji prodávaný kus výbavy nemizel. Namísto toho na něj jde klikat stále dokola a pořád ho tak prodávat (zmizí až po finálním uzavření obrazovky obchodníka). Díky tomu se dá obchodník snadno připravit o zlato a vůbec u něj takřka bezplatně nakupovat (utracené peníze se zase nasbírají zpět přes opakovaně prodávaný předmět). V této fázi už jsem měl peněz dost, takže nic pro mě, ale jinak je to fajnový bug, který by se mohl hodit, tedy dokud ho Lariani neopraví

Spolu s mykonidy na mě zaútočili i nějací gnómové, což se časem ukázalo jako ne moc šťastné. Kvůli tomu, jak se ten boj táhl, tak jsem neměl v plánu už loadovat, ale za táborem mě okamžitě napadla další skupinka mykonidů s gnómskou obchodnicí a později mě napadl i gnóm, kterého jsem cestou dále zachránil z velkých problémů. Zřejmě jsem si tím chybným skillcheckem uzavřel nějakou komplexnější možnost řešení problémů v Podzemnu.

V táboře mykonidů je waypoint a hobgobliní obchodník, který má velmi zajímavého kamaráda - ilithida. Už na první pohled bylo divné, že na stole obchodníka jsou některé věci, které jsem na počátku sbíral v ilithidí lodi, ale ilithid se objevil až v rámci rozhovoru s obchodníkem, kdy jsem přiznal, co v Podtemnu pohledávám. Ilithid nepatří k Absolute, ale ani mi nemůže pomoci, i když prý by mi mohl pomoci obejít vliv parazita. Potřeboval k tomu dvojici hub, které mám získat od kněžky bohyně Mystry (kněžku jsem však v Podtemnu asi někde minul).

Za táborem mykonidů nás čekal poměrně tuhý souboj s kouzelníkem a skupinkou hákovců. Dal jsem ho až na několikátý pokus a opět jsem u toho zažil bug, kdy jeden hákovec odmrštil Lae'zel z útesu a ona se nějakým zázrakem "propadla" do kempu. Díky tomu nešlo do kempu vstoupit přes ikonku spánku, ale na mapě světa je naštěstí kemp ještě jako waypoint a přes ten to už šlo. V místě tohoto boje je další waypoint a o kus dále nás čekal druhý souboj s bulette - tentokrát na férovku, ale při polovině ubraného zdraví opět zmizela.

V téhle době už bylo jasné, že level 4 je opravdu levelcap, protože všechny postavy dosáhly na přestup na level 5, ale místo toho se objevila hláška, že level 4 je konečná. Zajímalo by mě, kde řada lidí včetně chlapců z Games vzali, že levelcap je 10?

Po souboji s bulette, jsme sestoupili do zničené vesnice gnómů. Při tom jsem zjistil, že bulette se dalo vyhnout, protože cesta do vesnice je přístupná už z úvodní mýtiny před táborem mykonidů, akorát že já si předtím popletl kaňony, takže jsem si myslel, že tohle je spojka k podzemní říčce. Mapa Podtemna je opravdu dobře udělaná a je taky matoucí, což je dobře V zničené vesnici je další waypoint a dole u mola čekal voják temných trpaslíků.

Jde o člena otrokářské výpravy, která chytá gnómy a jako na potvoru jeden z otroků ukradl boty rychlosti jeho kapitána. Mno, protože na trpaslíka šlo zaútočit, tak mi došlo, že tohle byla alternativa k situaci, kdy bych se naopak domluvil s mykonidy. Trpaslíků je tu totiž ve skutečnosti více (jen nejdou před rozhovorem vidět), takže by to opět vedlo k tužšímu souboji. Takhle jsem se mu vyhnul. Jakmile jsem vojákovi donesl botky, tak se mi zpřístupnil otrokářský člun, kterým jsme mohli ničím nerušeni doplout na konec Early Accessu ...



Ve hře mi tak zůstala dvojice nedořešených věcí - hlídka gythianky v průsmyku a ježibaba Ethel. Vlastně jsem ještě ani nenašel a nezachránil vévodu, ale to možná opravdu v rámci EA ani nejde. Každopádně se ke každému z těchto bodů ještě průběžně vrátím, ale ta hlavní motivace už je samozřejmě za mnou.

A jak to na mě nakonec celé působí? No, outro bylo poněkud překvapivé, protože jsem čekal trošku jinou cestu za léčbou. Takhle to vypadá, že v ostré hře bude temnota jen narůstat a na světlo se asi jen tak nepodíváme. Po příběhové stránce není BG3 vůbec špatná, ale trošku nemile mě překvapilo koridorovité Podtemno. Rozumím tomu, že tahle lokace má vlastní zápletku (mykonidi vs otrokáři), která kopíruje problém druidů a goblinů na povrchu, ale jak je to vměstnané na malou plochu, tak to působí jako ušité horkou jehlou, prostě jen aby tu něco bylo. S levelem 4 přežít jde a nakonec jsem přežil i s Galem (už jsem ho žádný artefakt zkonzumovat nenechal a to i přes vyšší počet spánků od té první epizodky - ani náznak, že by umíral ).

Kvituji, že část soubojů je nepovinná a slouží spíše jako dobrovolná výzva pro ty, co by si chtěli vyzkoušet souboj s tužším nepřítelem. Ale i tak je celkový počet soubojů ve hře pro mě docela na hraně a to díky všem problémům, které jsem okolo tahových soubojů ve hře popsal. Na druhou stranu, není jich zas tolik, abych u toho začal pěnit. Když už šlo do tuhého, tak jsem hru vypnul a nechal to pár hodin uležet. Ten příběh za to opravdu stojí a pokud v plné hře bude nějaký příběhový mód, nebo bude obtížnost hry přepínatelná, tak to bude asi fajn - prostě každý si najde to své).

BG3 se zatím tváří nadějně, tedy pokud přežijete úvodní hodiny, které jsou takové všelijaké, ale pak už je z toho fajn hra. BG bych to asi nenazýval, je to spíš nějaká hra z prostředí Forgotten Realms, ale je jasné, že tahle značka přitáhla ke hře mnohem větší pozornost. Za mě to tedy vyhozené peníze nebyly.

Jinak jsem se dostal asi lehce pod 30 hodin. Musel jsem to odhadnout, protože Steam se mi nějak zbláznil, takže ten už nemohu považovat za relevantní - píše mi 44 hodin, což je určitě nějaký renonc

[Elemir]

Heh, myslel jsem, že jen doproběhnu pár bodů, co jsem vynechal, a možná se mi podaří vyřešit pár drobností, ale namísto toho jsem o 12 hodin dál EA je opravdu delší, než bych čekal a dodatečně se musím omluvit za poznámku o koridorovém Podtemnu. Celá ta záležitost s Podtemnem je mnohem složitější, takže nakonec z toho zítra udělám regulérní příspěvek. V současné chvíli jsem před finále řešení s tetou Ethel, což je pro mou cestu zřejmě poslední úkol hry. Zároveň musím říci, že dnešní události trošku změnily můj pohled na BG3 EA, respektive budu si asi moci dovolit komplexnější zhodnocení, protože ze speciálních soubojů mi zbyl akorát beholder a toho už opravdu porážet nebudu

[Elemir]

Dneska už to nestihnu, ráno jsem ještě doověřoval pár věcí a něco je díky řetězení skillchecků docela problém - load hry není zas tak krátký a štěstí ve skillcheckách je na mé straně tak půl na půl A vlastně já bych se mohl vyjádřit alespoň k tomuto aspektu hry, protože po těch desítkách hodin už to zase jako takové pozitivum nevidím

Zprvu vypadaly skillchecky jako prima nápad, ale jak se říká: "všeho s mírou!" Problém skillchecků tkví v tom, že většina z nich rozhoduje o tom, jestli budete bojovat nebo najdete nebojové řešení. Přitom dopředu nevíte, na co budete házet a v podstatě je to vlastně jedno. Čím komplikovanější/významnější výhoda vám ze skillchecku plyne, tím vyšší hod musíte provést.

Příklad: chcete ošálit zkušeného kouzelníka? Test inteligence (arcane apod.) musí být 15-20. Chcete zastrašit skupinku velmi slabých potvor? Test charisma bude třeba jenom 3.

No, ale jestli si myslíte, že pravděpodobnost hodu čísel od 1 do 20 je stejná, tak budete nemile překvapeni. Čím vyšší hod je třeba, tím nižší je pravděpodobnost, že se vám to povede. Takhle kostka prostě nefunguje (obzvláště ne ta symetrická). Nicméně tohle Lariani snad opraví.

Možná si řeknete fajn, load to jistí ... mno a tady budete nemile překvapeni hned podruhé Zajímalo mě, jak si zrovna s tímhle Lariani poradili, protože třeba v Realms of Arkania se významné věci objevují náhodně, nebo máte k dispozici tolik kombinací pravděpodobnosti, které navíc navazují na předchozí obtížnou situaci (např. tuhý boj vs levelup), že na nějaký load prostě rezignujete (nemá to smysl, při loadu by nevyšlo zase něco jiného a k tomu opáčko celého souboje). Lariani to vzali na půli cesty a zřetězili skilchecky (na jeden musíte např. hodit 15, na druhý 18 a na třetí třeba 20). Přitom každý skillcheck vychází z jiné vlastnosti. Hodit takovouhle kombinaci = malý zázrak. To byste loadováním strávili jenom v EA desítky hodin.

Začalo mi to vadit právě kvůli těm soubojům, kdy už toho bylo opravdu moc a rozhodně jsem po předchozí tuhé bitvě netoužil vzápětí vpadnout do jiné tuhé bitvy. Potíž je, že polovinu herní doby už jsem byl na levelcapu, takže jsem vlastně jen vyzobával to tužší, co ve hře zbylo. Pravda, většina z toho byla nepovinná/volitelná, ale prostě jsem si to chtěl zkompletovat. Na druhou stranu jsem také chtěl vidět tu nebojovou variantu situace, jenomže to je opravdu o nervy. Např. githyanki u průsmyku se dají zřejmě ukecat, ale jak jsem naznačil o odstavec výše, nejprve házíte 15 na arcane, abyste poznali kouzlo, pak házíte 18 na saving throw proti jeho účinku, ale i když to hodíte, tak musíte hodit 20 na vykecání se z dané situace a bůhví, jestli po tom nenásleduje ještě další skillcheck. Drtivá většina pokusů tak skončí bojem.

Poznámka: časem jsem přišel na to, že souboje si lze zjednodušit, BG3 nabízí opravdu hodně svobody v řešení situací, ale dá se to minout a taky to závisí na skillchecku

Zkoušel jsem ještě u skillchecků vybírat vhodné parťáky pro dané situace, ale výsledný hod to jednak snižuje nepatrně a hlavně pořád platí to samé o pravděpodobnosti hodu jednotlivých čísel. V principu je jedno, jestli házíte 15, nebo to jeden z parťáků stáhne na 13. Navíc se dopředu velmi blbě odhaduje, na co se bude házet. To se dozvíte jedině tak, že první pokus o rozhovor je test, pak loadnete a jedete nanovo s příhodnější postavou. A loadujete o to ochotněji, čím více vám hrozí souboj.

Mnohem lépe na tom jsou pasivní skillchecky, např. když družina vstoupí do minového pole a každá z postav si automaticky (sama) hází na možnost pasti odhalit. Stačí, aby jedna uspěla a celá družina má vyhráno. Vy díky tomu víte, že v okolí něco je a máte možnost to v případě neúspěchu ovlivnit. Ne všechny hody se však provádí vždy, opět tu funguje pravděpodobnost. Někdy postava zajímavé místo přejde s poklidem a na nic neupozorní (např. iluze). Teprve když jdete kolem inkriminovaného místa po dvacáté, tak najednou někdo něco zahlásí Takhle to ovšem fungovalo i ve starších D&D hrách. Pasivní skillchecky se jinak objevují i v rozhovorech, ale nemají tu rozhodující váhu, vždy jen upřesňují danou situaci (např. odhalí, jaký typ humanoida před vámi stojí, protože ho díky svým znalostem ras poznáte, ale nemá to vliv na směrování samotného dialogu).

Začínám uvažovat, že skillchecky formou interakce uživatele jsou nakonec spíše na škodu. Nic proti pokusu o přenos atmosféry ze stolu do PC, ale já tu vidím úplně jiný problém - já jsem zvyklý hrát podle určitého přesvědčení, tudíž očekávám, že moje volby s tím budou v souladu, ne že si na to budu muset házet a ve finále místo paladina vyjdu jako ta největší svině. EA mě v podstatě donutil jít do role chaotického neutrála, což mi vysloveně nevadí, ale já bych mnohem více kvitoval tu volnost, což ale znamená, že jsem prostě musel nakonec loadovat kvůli splnění pro mě příznivějších skillchecků.

Poznámka: skillchecky v tom nejsou sami, i sám příběh vám jakoby podbízí pragmatičtější volby, což je ale dáno tím, v jaké situaci jste se ocitli (jste napůl ilithid a kvůli léčbě už jste ochotni podstoupit i věci, o kterých byste za běžných okolností ani neuvažovali).

Když na to koukám nyní, tak mi asi mnohem více vyhovoval systém v Neverwinter Nights, kdy se v rozhovorech objevovaly volby, které souvisely s povoláním/přesvědčením/atributem a hráč si vybral, jestli to chce použít. Problém BG3 je, že pokud ve většině případů na skillchecky nepřistoupíte, tak budete o to více bojovat, protože běžné volby v dialozích k takovému konci prostě směřují.

[Elemir]

Začnu sérií rekapitulací, abych tomu udal ucelenější formu - skillchecky už jsem probral včera, tak k nim už se nijak extra vracet nebudu, a protentokrát vynechám i obrázky.

Čistý čas v příběhu, tedy čas bez započítání loadů, je 29,5 hodiny. Steam mi přitom píše 60 hodin, ale to je asi opravdu nesmysl. Zřejmě jsem párkrát nechal otevřené nahrávací okno hry a zatímco jsem dělal něco jiného, tak se čas zřejmě stále započítával. Z prvních 20 hodin přitom vím, že loady v mém případě zabírají zhruba 1/3 hry, takže realita bude 40-45 hodin. I tak je to ovšem úctyhodný čas na "pouhý" Early Access. Pravda, hru jsem dokončil přibližně po 27 hodinách, tedy v rozsahu Larianem avizovaného času, ale pro kompletaci veškerého obsahu a osahání si všemožných mechanik, jsem potřeboval času více. Je toho vskutku hodně.

Bugů je ve hře požehnaně, ostatně je to EA, ale ani jeden neznemožňuje dohrání hry. Výjimkou je snad jen jedna skriptovaná událost v campu, kdy Shadowheart přepadne v noci nenadálý pocit úzkosti a hra se jakoby zasekne. Problém je v chybějící rozhovorové volbě (neobjeví se na obrazovce), takže v tuhle chvíli stačí stisknout backspace a hovor se posune dále. Mnohem horší jsou bugy ve vedlejších úkolech. Občas se neaktivuje nějaký trigger, něco proběhne bez přispění hráče apod. Pokud se na EA chystáte, tak vřele doporučuji ukládat často a do různých pozic, kolikrát i po dílčích událostech. Např. save před vstupem do podzemí vás může zachránit před zaseklým triggerem o chvilku později - stalo se mi, že jsem sestoupil do jedné skrýše, udělal si save na jejím počátku a na místě, kde se měl spustit rozhovor, se nespustilo nic. Přitom load ze save před vstupem do skrýše fungoval zcela normálně. Je to zdánlivě blbost, ale v tu chvíli ztratíte volnost v dalších událostech (vzniklá situace by šla vyřešit už jen bojem). Samozřejmě je to trochu o štěstí, kolikrát jsem netušil, jestli daná situace probíhá v pořádku a rozhodně si nedělám iluze, že jsem něco neminul právě kvůli bugu.

V EA jsou dostupné dvě poměrně rozlehlé lokace, přičemž každá z lokací je ještě kvůli orientaci rozdělena na samostatné úseky. Přechod mezi úseky je plynulý a každý z těchto úseků obsahuje waypoint (fast travel bod). Na waypointy se dá cestovat prakticky odkudkoliv, výjimkou jsou akorát struktury, které jsou zanořené hluboko v nějaké jiné struktuře nebo mají omezení dané leveldesignem. Např. podzemní průchod pod nějakou jeskyní, nebo doupě ježibaby, které je plné pastí a jiných nástrah, takže fast travel by tohle rozbil. Níže uvádím přehled lokací, tak jak si to vybavuji:

Nadzemí:

1) Ravaged Beach (úvod hry - ztroskotání)
2) Krypta
   a) podzemí krypty 1
   b) podzemí krypty 2
3) Druid Grove
   a) Secluded Cove (dungeon)
   b) Owlbear Nest (dungeon)
   c) jeskyně s vůdcem tieflingů
   d) jeskyně druidů
4) Blighted Villiage (u mě pojmenovaná jako goblinní vesnice)
   a) Whispering Depth (vstup ze studny nebo skrze sklep kovárny - oba body jsou součástí mapy)
   b) doupě nekromancera ve sklepě místního obchodu
5) Goblin Camp
   a) sklepení pod chrámem Selune
   b) průchod pod chrámem Selune do Podtemna
6) Waukeen rest
   a) průchod do úkrytu Zhentarimů
7) The Risen Road
   a) sklepení pod místním stavením
8) Sunlit Wetlands
   a) doupě Ethel

Podzemí - Podtemno:

1) Undedark Fort
2) kolonie Myconidů
3) Sussur Tree
4) vesnice na pobřeží
5) Ruined Tower (Arcane Tower)

a) The Festering Cove (dungeon)
b) úkryt Zhentarimů (dungeon)

Poznámka: do Podtemna by se měl řadit i průchod pod chrámem Selune, protože je to přímá propojka viditelná na globální mapě Podtemna. Očíslované lokace obsahují svůj waypoint (Krypta a druidí hájek mají jeden společný, stejně tak Ruined Tower a Beach v Podtemnu), lokace s písmenky waypointy nemají (výjimkou je akorát úkryt Zhentarimů a Whispering Depth). Možná jsem nějaký waypoint i minul, občas jsou dobře schované (např. ten ve Whispering Depth).

Přesně jak jsem psal, není toho málo, ale ten přehled jsem uvedl hlavně proto, aby bylo lépe vidět, jak je co ve hře propojeno. Na počátku je průchod hrou poměrně koridorový, resp. bezpečně se není moc kam vrtnout a většina událostí se tak zprvu točí okolo Krypty a Druidího hájku. Jak družina zesílí, tak se odvážíte více riskovat a zabloudíte do dalších koutů mapy, přičemž tu platí, že v rozletu vás bude brzdit level potvor, takže do dosažení levelu 3-4 je to taky hodně o pendlování, s čímž právě významně pomáhají waypointy.

Ovšem to pendlování má taky jednu obrovskou nevýhodu - odvádí to pozornost od podrobnějšího průzkumu každé lokace, protože jakmile někde narazíte na tužší odpor, tak jdete jinam a časem vám to třeba vypadne i z hlavy. Jenomže vpřed znamená, že vás hra od toho odvádí dál a dál, takže si možná jako já řeknete, prubnu Podtemno a pak se vrátím k restům nahoře. Mno, akorát Podtemno je zároveň koncem EA, takže to směřuje spíše k tomu, že převládne nutkání si ten zářez udělat a holt pak se k těm restům blbě vrací

Je Podtemno opravdu takový koridor?

Je a není Problém byl v tom, že se cesta do Podtemna udála tak rychle, že jsem za sebou nechal právě kupu restů s průzkumem na povrchu. Navíc jsem chtěl vědět, jak je to s levelcapem (zkušenostmi jsem se blížil k levelu 5), takže jsem zatnul zuby a rozhodl jsem se na první pohled tuhé Podtemno pokořit. Jenomže levelup na 5 se nekonal a já byl už poměrně blízko současnému cíli (navštívit Moonrise Towers). V tu chvíli jsem ovšem netušil, že tím EA končí. Teprve na pláži u zničené vesnice Gnómů jsem zjistil, že celou lokací se dalo proplést minimálně třemi způsoby a ta moje cesta byla paradoxně ta nejdelší V tomhle ohledu musím Podtemno ještě jednou pochválit za spletitost, protože se tu dá opravdu snadno ztratit. Ostatně celá atmosférická Podtemna je úžasná.

Když jsem končil poslední deníkový zápis, tak mi zůstalo v Podtemnu několik restů, mezi nimiž vyčníval úkol od ilithida Omeluum (najít dva druhy vzácných hub). Pořád mi to vrtalo hlavou, takže jsme si znovu začal prohlížet globální mapu Podtemna a napadlo mě, že na jih od vesnice gnómů by mohlo něco většího být. Kolem vysoké skály skutečně vede cestička na kruhovou mýtinu s roklí, kde se dá najít vstup do doupěte Kuo-toa a na útesu nad mýtinkou byl při posunu mapy zřetelný nějaký teleport. Problém s teleportem byl ovšem v tom, že na útes by bylo potřeba vyskákat po houbách, jenomže jak jsem brzy zjistil, většina hub na skále jsou iluze, které se velmi rychle rozplynuly

Vzhledem k pozici jsem začal mít tušení, že na útes se dá možná dostat z druhé strany, protože se vlastně nacházím v lince s pevností (s místem, kde jsem z chrámu Selune do Podtemna vstoupil). Podle hradby pevnosti se dá skutečně seskákat na skalní kaskádu, kde je několik zkamenělých drowů a past s beholderem Spectatorem. Téhle části se dá naštěstí vyhnout a přes výběžky přeskákat dále směrem do nitra lokace, kde jsem se opět srazil s Bulette (a zase jsem jí vyšachoval tím, že jsem zůstal na vyvýšeném místě). Odtud pak vede krásná spojka až na mýtinku nad pláží. Jinými slovy jde o nejkratší a zároveň nejbezpečnější cestu na pláž Nicméně to neřeší ten teleport.

Vrtalo mi to hlavou dál a jak jsem se na mýtince otáčel, tak jsem si všiml, že okolo skály na jihu vede stezka na JZ. Kurňa, jak jsem to mohl cestou sem přehlédnout?! Stezka vede k ruinám věže jménem Arcane Tower, což bývalo výzkumné centrum magie a alchymie. Na začátku je potřeba zlikvidovat dvojici magických konstruktů v podobě katapultů a pak se po obvodu věžet dostat po houbách až dolů na úpatí. Důvodem je fakt, že v přízemí se nachází ovladovna výtahu, který pak spojuje jednotlivá patra věže (bez výtahu se nedá dostat na vrchol věže). Se spuštěním energie je spojen drobný puzzle, ale řešení se dá snadno odhadnout podle objektu zájmu výzkumu na zdejším patře (jedna květina).

Podle korespondence v pokoji jsem zjistil, že právě zde kdysi žila kněžka Mystry, o které mluvil ilithid Omeluum, což mi ostatně došlo, protože na jednom z pater jsem našel obě hledané houby pro lektvar. Kněžka tu žila se svým partnerem a z dopisů jsem se dozvěděl, že měli psa, který bohužel zemřel a kněžku napadlo, že by si jako mazlíčka mohla pořídit bulette. Jak to dopadlo, je těžké říci, protože nikde po Podtemnu jsem nenašel nic, co by vypovídalo o osudu oné kněžky. Jedinou indicí mi bylo vodítko, že na hrobu psa by měly kvést ocůny (krokusy?). V pokojích páru jsem objevil i záhadné tlačítko a rituální kruh, který je podobný kruhu u "kapličky" Lloth, kde jsem před nějakou dobou zachránil gnómského obchodníka (toho, co mě pak napadl). Možná to má nějakou spojitost. Na vrcholku věže mě čekal akorát souboj s konstrukty v podobě železných golemů.

Ostatně když už jsem u vrcholu věže, tak v ní se nachází komplet dílna včetně kovárny. S jednotlivými stoly a zařízeními lze manipulovat, takže mě to navedlo na myšlenku o existenci kraftění. Některé stoly jsem neviděl zcela prvně, ale teprve nyní mě to zaujalo více a to díky té koncentraci všemožných druhů stolů. Jenomže jsem nepřišel na to, jak by to mělo fungovat. S kraftěním totiž souvisí jeden úkol, který lze získat díky nákresům v goblinní vesnici (Blighted Villiage), ale později jsem se dočetl, že tenhle úkol je zrovna zabugovaný, takže je vlastně nefunkční. Zřejmě si půjde ve hře vyrábět i určité předměty, což by nemuselo být až tak špatné.

S houbami jsem zašel za Omeluum a on mi připravil lektvar, který dle očekávání parazita nevyhnal, ba naopak, jeho vliv zesílil, takže moje hrdinka získala novou psionickou schopnost. Omeluum taky moc překvapený nebyl a nabídl mi výměnou za informace o Nautilu prsten, který umí vliv parazita blokovat (zmizí psionické schopnosti a možnost ilithidího skillchecku v rozhovorech). Krom toho mě odkázal na možnost vyřešení našeho problému v Moonrise Towers (asi pojistka, pokud bych se rozhodl zničit druidy).

Ale teď zpět k teleportu. Arcane Tower s ním nijak nesouvisí, což byla jedna z mých teorií, takže začalo být jasné, že je to nejspíše jednosměrná cesta odněkud jinud do Podtemna. Ty teleporty jsou totiž na útesu dva, jeden je modrý a druhý nazelenalý. A aby to bylo kompletní, tak na pláž v Podtemnu se dá dostat ještě z mýtinky před táborem myconidů (středně dlouhá cesta). Nyní byl tedy ten správný čas na resty na povrchu.

[Elemir]

Blighted Villiage

aneboli v mém podání goblinní vesnice. Ve skutečnosti jde o normální vesnici, která měla tu smůlu, že se skrze ní prohnala armáda gythianky (ano těch, z horského útesu) a všechny tu povraždili (pověděla mi to mrtvá obyvatelka poté, co jsem využil kouzlo na mluvení s mrtvými. Nástálé situace pak využili goblini z nedaleké základny v ruinách chrámu Selune a obsadili to tu. Ve vesnici je několik významných bodů (pár jsem jich popsal již dříve), ale to nejzajímavější se ve skutečnosti skrývá v podzemí.

Např. místní obchod vedl zvěd Zhentarimů, který si ve sklepě obchodu vybudoval velkolepé doupě. Z poznámek jsem se dozvěděl, že šlo o nekromanta, který se vydával za léčitele. Ve sklepě se nachází zrcadlo, které stráží vstup do tajné laboratoře, kde je ukryt nekromancerský grimoár. Zrcadlo lze konfrontovat díky poznatkům z deníků, takže jako puzzle je to snadné, prostě stačí jen vše číst a hra na to už sama zareaguje. Grimoár je spojený se záludnou pastí, ale to není jeho hlavní problém - chybí k němu klíč. Podle dalších zápisků nekromancera jsem se dozvěděl, že měl studenta s podivnou zálibou, který klíč ukradl a zmizel s ním někde ve studni.

Studna vede do komplexu tunelů jménem Whispering Depth, které jsem navštívil už dříve, ale místní fázoví pavouci mě rychle vyškolili, takže jsem to pustil z hlavy. Díky deníku nekromancera jsem však nyní mnohem lépe chápal, o co tu jde a kdo je oním podivným elfem, co se touží zalíbit bohyni Lloth a stát se pavoukem. Do komplexu vede i cesta přes kovárnu ve vesnici, což má výhodu akorát v tom, že to vede k jednoduššímu souboji na počátku komplexu. Ve sklepě kovárny se mimochodem nachází nákres pro úkol s kraftěním, co v EA nefunguje.

Boj s pavouky je nepříjemný kvůli vertikálnímu rozčlenění bojiště (je to dost nepřehledné kvůli kameře), jinak v tuhle chvíli už to nebyl tuhý soupeř. Pavouci jsou celkem 4, vždy 2 a 2, ale to nejhorší mě čekalo na dně komplexu, kde nad velkou dírou seděl extra obří pavouk - onen transmutovaný učeň nekromancera. Pod ním se blyštil achát (ano, klíč ke grimoáru). Tenhle souboj byl o dost tužší a první pokus byl odsouzený k záhubě (pavouk si povolává z vajíček posily a pod polovinou zdraví má ještě silnější útok). Nicméně mi to ukázalo možnou taktiku, takže při druhém pokusu jsem nejprve zlikvidoval vajíčka, pak jsem zahájil souboj a jakmile se při jednom z přesunů pavouk postavil na síť, tak jsem pod ním zápalil sud s olejem. Pavučina shořela, pavouk spadl a měl hned o 1/3 zdraví méně. I tak jsem si ale dal ještě 1-2x opáčko, protože ty následující útoky byly opravdu devastující.

Nad velkou dírou uprostřed vedla lávka z pavučiny, přičemž hra mi tu napověděla, ža ze spoda vane mírný průvan. Postavil jsem se na lávku, zakouzlil Pád pírka na družinu a pavučinu pod sebou prořízl Následoval dlouhý pád, který skončil v Podtemnu, ale naneštěstí hned uprostřed dvojice místních minotaurů Takže nyní jsem poznal druhou cestu do Podtemna a taky tu nejtužší Hned po pavoukovi dostat i minotaury, to prostě nešlo. A to bez ohledu na to, že se na bojišti objevila bulette, která se do minotaurů taky pustila (bohužel jsem nezůstal bez povšimnutí, jinak bych vycouval, ať si to vyříkají nejprve mezi sebou a jen bych pak dorazil přeživší na jedné či druhé straně).

V ruinách hospody lze narazit na trojicí obrů, kteří stojí nad tělem mrtvé obyvatelky vesnice (ta, ze které jsem dostal informace o tom, ce se ve vesnici přihodilo). Dohadovali se, jestli jí sníst nebo ne. Obry lze díky skillchecku překecat, aby sloužili mě místo goblinům (jsou to vlastně žoldáci). Wyll s tím dle očekávání nesouhlasil, což mi nevadilo, protože pronájem obrů vyjde na 500 zlatých a skýtalo to nové možnosti. Od vůdce obrů jsem dostal roh, který stačí v boji použít a oni pak přijdou. Časem jsem ho opravdu použil, když jsem se rozhodl porazit beholdera Spectatora a roh funguje tak, že ho musíte použít opravdu až v boji, protože zavolání mimo boj vede k tomu, že obři hned zase zmizí a vy u toho musíte kontrakt za dalších 500 zlatých prodloužit, jinak roh zmizí (normálně se kontrakt prodlužuje až po boji). Mimochodem, AI obrů je příšerná, obři se kolikrát jen přesunuli, ale neútočili, nicméně v boji se Spectatorem opravdu pomohly, protože alespoň rozptýlili jeho útoky a udrželi mi část drowů dostatečně od těla.

Úkryt zhentarimů

Deník necromancera mi poodhalil něco o možné základně zhentarimů v okolí a jelikož mi hlavou v Podtemnu vrtalo i to, kudy povede úkol s nalezením uneseného vévody, tak jsem znovu začal uvažovat o smyslu Waukeenina hostince. Bylo mi zvláštní, že by se sem drowové táhli až z chrámu Selune a pak s vévodou tou samou cestou zpět. Někde prostě musí být něco bližšího. Začal jsem tedy hostinec prohledávat systematicky, až jsem si venku za hospodou všiml zabarikádovaných dveří do nějaké kůlny.

Kůlna je plná sudů s olejem a kořalkou, navíc opodál stál vystrašený týpek, který má vysoký skillcheck na přesvědčování, takže při prvním pokusu o rozhovor po mě hodil bombu a bylo vymalováno Před druhým pokusem jsem proto z dohledu sebral všechny sudy ... je zajímavé, že v inventáři už to ty sudy nebere, přitom už vidím, jak si postava cpe do batohu 5 velkých sudů a ten batoh je absolutně žáruvzdorný. Skillcheck se stejně nezdařil a loadovat do zblbnutí se mi nechtělo. Podstatné bylo, že ten týpek stál kousek od vstupu do sklepa, odkud se dá sestoupit do úkrytu zhentarimů.

Je s tím spojení bug, který jsem již popisoval, protože na základně je potřeba podstoupit skillcheck, jinak tu nejsme vítaní a skončí to bojem s velkou tlupou nepřátel. Jakmile si hru uložíte na základně ještě před skillcheckem, tak je průšvih na světě. V opačném případě se tu dá něco drobného zobchodovat, zachránit jeden umělec a získat úkol na zboží, které sem měli dopravit další agenti. Shodou okolností ti, které jsem nedokázal zachránit před gnolly. Myslel jsem si, že mám vyhráno, protože tu zamčenou bedýnku jsem si bral sebou, ale ona se mi z nějakého důvodu v inventáři rozbila a vypadla z ní lahvička. Na to šéfka agentů zareagovala dosti podrážděně, tedy útokem.

Boj to byl rychlý, protože probíhal na jakési terase nad skladištěm. Dva týpky jsem zatlačil do rohu, dva se teprve chystali za námi nahoru, no a šéfovou jsem srazil za nima dolu A jelikož skladiště bylo plné sudů s olejem a pálenkou, tak jsem za ní hodil ještě bombu a bylo vymalováno Rázem bylo po přesile. Navíc se do boje nezapojila zadní hlídka agentů u zamřížovaných skladišť (to je problém v případě, pokud sem jdete nepozváni, pak totiž zaútočí komplet spojená skupina nepřátel a to už je průšvih). Zadní hlídku jsem vyprudil až tím, že jsem si odemkl mříže.

Přitom bojovat tu není vůbec nutné, význam úkrytu spočívá trošku v něčem jiném. Za jednou iluzorní zdí se totiž nachází výtah do Podtemna - prima, našel jsem druhou možnou cestu do Podtemna (a asi i nejméně nebezpečnou). Vede na SV mapy, kde je křižovatka směrem do tábora myconidů a k minotaurům (kolem nich se dá s trochou trpělivosti projít bez povšimnutí, popř. projít jen s jednou postavou a pak najít a využít jeden z waypointů v Podtemnu - třeba zrovna u myconidů). Díky přítomnosti bulette se mi konečně podařilo využít taktiku ve stylu "když se dva perou", takže jsem nakonec bojoval všeho všudy jen s jedním minotaurem.

Vypilovaná taktika boje?

Pokud si vzpomenete, tak hierofant Halsin mi po zažehnání hrozby goblinů prozradil dvě možné cesty do Moonrise Towers - jedna vede přes Podtemno, druhá přes Horský průsmyk. Horský průsmyk přitom hlídá skupinka tuhých githyanki, s nimiž je férový souboj prakticky nemožný. Po všech těch bojích jsem však nabyl přesvědčení, že tohle bude mít asi méně férové řešení, podobně jako když jsem se vypořádal s hobgobliním velitelem v chrámu Selune.

Hlídka githyanki se nachází u zničeného mostu v jakémsi údolí, nad kterým se klene dřevěná strážní věž. Pro interakci s githyanki je přitom nutné doběhnou až za Lae'zel přímo k jejich hlídce, takže jsem toho využil a Gale a Shadowhearth jsem nechal nahoře na bráně. Z dřívějšího pokusu jsem věděl, že githyanky se umí teleportovat a rychle zaujímají vyvýšená místa, tedy právě vršek brány. Mým cílem bylo tyhle útočníky na bráně překvapit a shodit dolů. To ubírá dost zdraví a taky to významně narušuje koordinaci útočící skupinky. Stačilo tedy udělat první pokus, abych věděl, kde mají moje zálohy přesně stát, pak jsem došel se Shivou za Lae'zel, a jakmile došlo na boj, tak jsem Shivu urychleně stáhl, aby se co nejrychleji dostala nahoru na bránu (kombinace skoku a chůze). Chudák Lae'zel posloužila v tu chvíli jako štít, protože útok vůdkyně hlídky je prostě dost brutální, navíc má 3 útoky za kolo!

Dva teleportující githyanky jsem poslal obratem dolů a za nimi i jedno, dvě kouzla. Na druhé straně si to Shiva podobně vyříkala s přiteleportovanou vůdkyní a poslala za ní olejeovou bombu. Do toho se připletla střelkyně githyanky, ale to už jsem poté ustřílel z dálky. Vůdkyně to sice stihla nahoru ještě jednou, ale s tou trochou zbylého zdraví, co měla, to byla jen otázka času. Hlídka tu měla skupině zabránit vstupu do Horského průsmyku, ale jak jsem se záhy dozvěděl, ten je stejně v rámci EA nepřístupný Zřejmě existuje i mírové řešení situace, ale díky zřetězeným skillcheckům je to prakticky nedosažitelné.

A v čem vlastně vidím problém? Vzpomeňte si, jak jsem se vypořádal s učněm v podobě obřího pavouka nebo s vůdkyní zhentarimského úkrytu. Je to kombinace shození nepřítele z výšky, doplněná o házení výbušných sudů (tzv. barreling, jak tomu komunita trefně říká). Ty souboje s tím doslova počítají. O co je tedy v tomto případě tahový boj v BG3 lepší, než realtime s pauzou, když vezmu podobně špinavou taktiku, kdy na jednu postavu nalákáte útočníka a zbytek družiny pak do něj pálí šípy. To okolí v BG3 hraje mnohem větší roli, než dovednosti samotných postav. Co bych se na levelu 4 snažil o xy-tý pokus vyhrát tuhý souboj s potvorami level 5, když "barreling solve everything!" Ne náhodou se takové boje odehrávají právě na místech, které k tomu doslova svádějí. Podle mě je to jasný záměr, protože normálně byste se na takový boj vykašlali a vrátili se až na vyšším levelu. Tahat sebou hořlaviny je tedy naprosto běžné a žádoucí ... pozor, barreling nemůže selhat, tedy žádný miss, navíc se nepočítá jen výbuch, ale pokud nepřítele trefíte, tak dostane ještě fyzický zásah :/

Korunu tomu nasadí následují bossfight ...

Tetička Ethel

Do doupěte ježibaby Ethel se dá nakonec dostat celkem snadno. Cesty jsou dvě, přičemž jsem osobně odhalil jen jednu a tou je využití speciálních masek. Celá pasáž před magicky uzavřenými dveřmi je totiž spíš jen pro zmatení, přitom hint se nacházá v deníku Mayriny v domě Ethel. Ostatně hra vždy má poblíž nějakou jasnou nápovědu, celé je to prostě jen o pozornosti hráče, tedy prošmejdit vše a využívat kameru k natáčení a přibližování, protože klíčový předmět může být vidět jen z určitého úhlu. K tomu je potřeba i světlo, protože hra je schválně plná temných zákoutí. Masky mi nakonec vypadly jako jediná logická možnost, akorát je potřeba mít družinu rozdělenou, protože postava s nasazenou maskou se dostává pod kontrolu Ethel a napadne družinu (později jsem se dočetl, že proti tomuto efektu zabírá kouzlo Ochrana proti dobru a zlu, já holt chodil s každou postavou zvlášť).

Za dveřmi mě čekal středně tuhý souboj a pak pasáž plná pastí (výbušné květiny a jedovaté výpary). I tady jsem se později dočetl, že tohle vše je iluze a se správným pasivním skillcheckem se to dá prokouknout, a to včetně těch magických dveří na počátku, které vlastně ani neexistují, ale to se mým postavám očividně nezdařilo. Je tedy hezké vidět, že tenhle dungeon má více řešení a nikdo se tak nemůže dostat do úzkých. Ostatně iluzí je prý celá prosluněná bažina, což se dá odhalit s pomocí rozmluvy se zvířaty, jenomže stačí kouknout o pár zápisků zpět a tam uvidíte, jak jsem dopadl při rozmluvě s milou žabkou Škoda, tenhle aspekt hry jsem docela odbyl, jenomže moje pokusy o interakci se zvířaty obvykle selhaly díky neúspěšným skillcheckům (a to je Shiva hraničářka!), takže jsem to poměrně brzy vzdal, přitom tady to asi bylo na místě a přišel jsem tak o zajímavé rozuzlení.

Edit: eh, jsem se nechal příliš unést a zapomněl jsem to po sobě kontrolovat - Shiva samozřejmě není hraničářka, je to klasický bojovník Já mám tohle jméno normálně vyhrazené pro hraničářky, takže mě to na první pohled ani netrklo, ale pořád mi bylo divné, co mi na tom textu nesedí, až mi to nakonec došlo

Dole v jeskyni se nachází klec s Mayrinou a za ní je svatyně. Nj, jenomže kde je Ethel? Mayrinu lze z klece vysvobodit, ale není komunikativní. Ve svatyni taky nic, tedy krom portálu, který vede do bažin k hrobu Oskara (?) a při prvním průchodu se stane permanentně obousměrným (on tam má být údajně celou dobu, ale mě se objevil až při průchodu z doupěte, ale teď mě napadá, že to byl asi bug, protože při cestě do domu se dveře najednou nedaly otevřít, tak jsem přemýšlel, jak by se tohle dalo asi jinak vyřešit, jenomže pak jsem raději loadnul).

Docela jsem zakolísal. V JV části jeskyně se navíc nachází další portál, ale ten je na uzavřené mýtince, takže mi přišel zprvu nedostupný. Chce to však trochu světla, protože jsou tu opět magické dveře, které lze projít z maskou. Tenhle portál pak vede nečekaně do Podtemna na útes k modrému portálu ... vida, konečně jsem našel přístup A opět, modrý portál po průchodu vytvoří obousměrný průchod (na a z útesu). Takže jsem nakonec našel i čtvrtou a asi i poslední cestu do Podtemna. Obtížností o něco tužší než průchod přes chrám Selune, protože pro vstup do doupěte Ethel je potřeba nejprve porazit její čtyři tuhé skřítky.

Vrátil jsem se ke kleci a vyzkoušel poslední možnou věc, co mě napadla ... vyjmul jsem Lae'zel ze skupiny, odvedl jí na plácek u klece a zbytek družiny jsem uklidil z dohledu. Lae'zel jsem dal masku a čekal jsem, dokud Ethel nepřevezme kontrolu. Napoprvé nic, ale náhodou mě napadlo to zkusit ještě jednou, akorát jsem si masku nasadil o kousek jinde a po chvilce se Ethel zjevila. Lae'zel jsem nechal poodejít a pak jí masku sundal. V tu chvíli vyběhla Shiva, na kterou Gale zakouzlil neviditelnost a vpadla Ethel do zad. Mno, klec s Mayrinou se nachází nad propastí, takže to láká Ethel shodit (což skutečně jde a taky jsem to zkusil ... fajn řešení jinak prý tuhého bossfightu, že?), ale chtěl jsem i nějakou férovku, do které bych případně povolal svoje obří žoldáky a tak jsem Ethel backstabnul. Nj, jenomže Ethel se nebránila a tak ji Shiva v pohodě usekala. Bylo mi to divné a při loadu jsem zjistil, že mě Ethel prostě nevidí (a pak jsem se dočetl, že je to zkrátka známý bug).

Není to úplně ideální, protože teprve po zabití Ethel se Mayrina rozpovídala a to tak, že mi rovnou vynadala. Ona totiž měla s Ethel úmluvu, že vymění své nenarozené dítě za život svého manžela. Myslel jsem si, že jsem tedy něco zvoral a celá ta věc bude mít ještě nějaké řešení, ale až tady má asi význam spojit si to, co jsem se dozvěděl v místnosti před magickou branou, tedy jak dopadli všichni ti, co si od Ethel přáli něco splnit. Ethel Mayirině sice slíbila oživení jejího manžela, ale určitě ne tak, jak si Mayrina představovala. A vskutku, ve svatyni se nachází hůlka se jménem Mayrinina manžela, která ho oživí, ale jako zombie! (Hůlka se musí předat Mayrině v rozhovoru, jinak to vede k boji a k definitivnímu zničení Oskara, což Mayrinu ještě více nase... ).

Čekal jsem tuhý bossfight a on bug, navíc nyní už víte, proč jsem tenhle úkol tolik přirovnával k úkolům v Zaklínači 3. Po Ethel jsem se vrhl na beholdera Spectatora, kde jsem obry už konečně mohl vyzkoušet a tím jsem si také vyčerpal vše, co mělo ve hře ještě nějaký smysl. Finální zamyšlení si nechám na extra příspěvek.

[Elemir]

Přemýšlel jsem, že bych si od té rekapitulace a posledního deníkového zápisu udělal den, dva odstup, ale asi bude nejlepší to udělat teď.

Na první pohled se může zdát, že s narůstajícím počtem hodin ve hře u mě začalo převládat celkové rozčarování, ale to je dáno tím, že jsem se opravdu snažil ve hře vyzkoušet úplně vše. Je jasné, že se mi něco muselo začít zajídat (bylo toho tzv. už přes čáru), ale celkově jsem zůstal poměrně pozitivní. Proto bych to chtěl nyní zhodnotit trochu komplexněji a s nadhledem.

Popravdě jsem neměl od hry přílišná očekávání, mojí největší motivací byla zvědavost, takže ten unylý začátek byla jen voda na mlýn pro mou skepsi. Počátek se prostě nesl v rytmu, že jsem hru spustil, něco málo jsem udělal a pak jsem hru zase vypnul, protože zajímavé pasáže se velmi rychle střídaly s těmi méně záživnými a moc mi to nedávalo smysl (vlastně jsem se to ani nesnažil moc pochopit). Jenomže za pár hodin jsem hru zase zapnul, protože mě najednou strašně zajímalo, co se stane, pokud ještě chvilku vydržím V této době jsem dokonce uvažoval, že vstoupit do EA byl blbý nápad, ale když už jsem to koupil, tak si to prostě musím něčím zdůvodnit, prostě najít něco, co by mi naznačilo, že to byla dobrá volba.

Boj to nebyl, ten mě už na počátku moc nesedl, ale u toho jsem si říkal, že to je prostě klasika každého začátku RPG. Navíc co asi tak čekat od družiny na levelu 1? Někde vzadu, na pozadí všemožných úvah o hře, mě však už v té době napadlo, že s bojem tady toho nebude v pořádku mnohem více, takže k tomuto bodu se ještě vrátím.

Příběh? Byl jsem nakažen, někde jsem ztroskotal a mým cílem je najít lék ... proč, jak, má to limit, nemá to limit, zkrátka zdánlivě všední a nezajímavá zápletka. Jenomže ty informace chodí postupně a s každou další se skládá ucelený obrázek mnohem temnějšího příběhu, který mě občas přivedl do celkem nestandardní situace (hledat pomoc bez ohledu na své přesvědčení a klidně hodit celou morálku za hlavu). A to se celý příběh vlastně teprve rozjíždí.

Sice mi to znemožnilo zaujmout svou typickou roli v D&D, ale zároveň mi to přišlo docela zajímavé, protože jsem kolikrát sám se sebou polemizoval, co jsem ještě ochotný obětovat, protože těch cest k léku je zdánlivě mnoho a mnohé jsou velmi lákavé. Bohužel ta zdánlivá volnost není zas tak velká, což je možná dáno jen omezeným rozsahem EA, ale ono to vlastně vůbec nevadí. Tohle hráč na počátku samozřejmě neví, k tomu se musí nejprve dopracovat a to je na tom to úžasné! Zjistit, že zradil přátele jen proto, aby se ocitl ve slepé uličce, nebo to hrát na všechny strany, aby zjistil, že pomoc bude muset hledat tam, kde by to nejméně čekal.

Upřímně, v tomhle ohledu mě Lariani překvapili. Z těch několika mála hodin v Divinity: Original Sin 2 nebo čtení Milhausovo deníčku z jedničky nemohu tak úplně posoudit Larianí humor, ale rozhodně jsem nečekal jak vážný a temný příběh dokáží vytvořit. Ve hře je pár vtipných situací, možná už na hranici křečovitosti, ale osobně mě nic z toho neurazilo, naopak jsem se docela zasmál. V tom množství obsahu se to prostě ztratí.

Poměrně slušně je vykreslená i atmosféra na hranici Mečového pobřeží v těchto dobách, vlastně stačí jen pár zmínek a reálií, abyste věděli, že tohle se odehrává ve Forgotten Realms. Hra mi přitom vysloveně nic necpala, i kdyby to neneslo jméno legendární herní série, tak FR v tom prostě jde poznat.

Velkou devizou hry je volnost. V rozletu vás zprvu brzdí jen rostoucí level nepřátel, na začátku se tedy nedostanete všude, ale to se časem zlepší. Navíc úkoly nejsou v pošťáckém stylu, většina z nich má několik fází, které plníte postupně a mnohdy tak jde o dlouhodobé záležitosti. A navíc kolikrát ani nevíte, kde přesně začít. Hra díky tomu vyvíjí o něco větší tlak na paměť hráče. Hodně věcí je tedy zjednodušených, např. puzzle nebo postup přes jiné interaktivní prvky, které vyžadují znalost určitých informací (tohle si hra vyhodnocuje sama), ale musíte si přinejmenším pamatovat lokace a co jste minuli s tím, že nyní to ještě nezvládnete prozkoumat.

Zdánlivě jasná cesta k určitému cíli totiž může být opravdu jen zdánlivá, nebo máte těch možností více, záleží jen na tom, co jste doposud zjistili, jaké složení družiny máte a jak zafunguje náhoda u pasivních skillchecků (ty aktivní už ani zmiňovat nebudu, to jsem probral podrobně v samostatném příspěvku). Anebo jo, dodám k tomu, že ke zdárnému cíli první kapitoly je těch podstoupených skillchecků celkem rozumné množství, problém je, pokud chcete v rámci první kapitoly absolvovat úplně vše, protože pak se to samozřejmě znásobí. Ostatně ta míra volnosti vám dojde ve chvíli, kdy si první kapitolu opravdu projdete křížem krážem, protože pak teprve uvidíte, co se dalo udělat jinak a lépe, jen kdybyste tady a tuhle dávali trošku lepší pozor

Mno a dávat pozor ještě jednou vyzdvihnu. Osobně mám ve hře problém s neposlušnou kamerou, ale design lokací je udělán tak, že občas záleží na drobných detailech, které ovšem vyžadují, že nejenom procházíte vše, ale taky se všude díváte (natáčíte se za roh, přibližujete si kameru apod.). Tohle jsem nečekal a dlouho jsem to ignoroval, teprve časem jsem zjistil, kolik věcí mi unikalo a došly mi tak mnohem později. Pomalý a systematický postup se opravdu vyplatí! Tady jednoznačně další bod k plusu.

Výběr ras nebo implementaci D&D 5e nebudu hodnotit, je to EA a hodně věcí se do finále může (a zřejmě i bude) měnit, ale už teď je mi sympatické, že hra rozhodně nehýří silnými předměty a zastropování levelcapu na level 4 dost limituje kouzelníky, jenomže teď se dostávám k tomu boji.

Z posledního deníčkového zápisu je asi jasné, že tohle je aspekt hry, který mě ani za těch 40-45 hodin nepřesvědčil. Na druhou stranu hodnotit to nyní jako definitivum, by bylo taky předčasné. Rozumím tomu, že level 4 je málo a naplnit obsah jen adekvátními potvorami, by bylo divné, jenomže to pak vede k situacím, kdy se taktika omezí div ne na cheatování (viz barreling). To by mě nakonec asi nevadilo, ale vadí mi to, že většinou bojujete proti přesile, která snadno získává výhodu, takže první boj je jen pokus, který musíte zanalyzovat a dalšími pokusy se teprve pokoušíte o štěstí (protože nízký level = jeden útok/akce za kolo, častější missnutí apod.). Nepřítel je na tom naopak kolikrát lépe. Dobrá zpráva je, že k cíli první kapitoly vede přijatelný počet soubojů, problém opět nastane ve chvíli, kdy se pokoušíte první kapitolu projít křížem krážem - tady bohužel hrají proti i aktivní skillchecky, které by vám jinak mohly pomoci počet soubojů omezit (prostě by jste se z takové situace vykecali).

Pro mě je to asi jediná významná vada na kráse, která se ovšem může do finálního release hry změnit. Celkový pocit ze hry je u mě dobrý až velmi dobrý a to obzvláště poté, kdy jsem si první kapitolu prošel do největších podrobností a mohl jsem se tak přesvědčit, jak moc jsou jednotlivé věci provázané a kolik možností jsem při řešení určitých situací vlastně měl.

Na vážkách jsem akorát u jedné věci a tou je znovuhratelnost. Trošku se obávám toho, aby mě finální release dokázal chytit, protože toho vím nyní příliš mnoho a první kapitola mě tak nemá moc čím překvapit. Tady jsem zapomněl zmínit, že úkoly jsou zajímavé, ale podobně jako v dialozích, bez ohledu na volbu cesty vše vede ke stejnému výsledku. Jen málokdy se dá něco významně ovlivnit, takže tím odpadá zkoušení alternativních postupů - vliv je zkrátka kolikrát jen kosmetický.

Ke konci si dovolím zhodnotit společníky. Už první interakce / setkání s Astarionem ukázalo, že mou skupinu naplní parťáci, na které si určitě snadno zvyknu a nebudu s nimi mít problém. Skupina jako taková má svou dynamiku, některé postavy se spolu nemusejí, komentují si třeba svůj původ a občas se vyjadřují k současným událostem, což tu hru docela oživuje, ale už od počátku je cítit, že spojení společníků v jednu grupu je spíše pragmatické rozhodnutí dané situací (všichni jsme nakaženi parazitem a hledáme lék). Jakmile by došlo na lámání chleba, tak by mě dobrá polovina z nich hodila přes palubu

Navíc každý z parťáků má svou temnou minulost, která sem tam vypluje na povrch, ale nic konkrétního, každý z nich si podrobnosti bedlivě tají a je ochotný se o ně postupně podělit jedině v případě, že se mu svými činy začneme zamlouvat ... kéž bych se nikdy nedozvěděl, že Gale potřebuje konzumovat artefakty Naštěstí to v EA nehraje roli, Gale se bez toho obešel, ale v ostré hře se bojím, že to může mít nedozírné důsledky - možná to je dobře, možná ne. Ten Galeho důvod je logický, ale osobně takovým prvkům v hrách nefandím.

Takže co závěrem? BG3 je pro mě nakonec milým překvapením a vstupu do EA už teď vůbec nelituji. I přes mou averzi k implementaci soubojů se mi vyplatilo je skousnout, protože ta hra mě za to odměnila solidním příběhem a pro mě trošku netypickou rolí, která mě donutila více přemýšlet o tom, proč a jaké kroky ve hře podnikám. Naopak mě trošku vadí určitá Zaklínovačovitost (dopad rozhodnutí atd.), ale zase proč ne? Není to rozhodně vidět všude a ne vždy je to opravdu ono typické volím menší zlo. Snad mě Lariani nezklamou a příběh bude pěkně gradovat, protože outro první kapitoly slibuje ještě temnější zítřky

P.S.: eh, jasně, už teď je zřejmé, že BG3 nebude pro každého. Není to takový mainstream, jak by se mohlo kvůli očekávaným prodejům předpokládat, ale taky to není vysloveně určeno "uctívačům" jedničky a dvojky. Prostě si z toho názvu odmyslete to BG3 a nahraďte si to čímkoliv jiným. Tohle je prostě hra ze světa FR, která nemá krom toho světa s původní sérií mnoho společného. Ale to ji přeci nedegraduje. Za mě si tenhle Larianí počin pozornost zaslouží a je potřeba mít stále na paměti, že tohle je Early Access a Lariani umí hráčům naslouchat.

[Elemir]

Ve hře se mi asi aktivoval nějaký patch, protože dneska jsem chtěl udělat video ze zabugovaného bossfightu s Ethel, ale ona už celkem funguje, takže jsem jí mohl konečně porazit na férovku (na druhý pokus, na ten první jsem nestihl zachránit Mayrinu z klece). Je to docela zajímavě udělané a moje povolaná armáda obrů skoro celý souboj jen tupě stála v rohu. Teprve na konci boje, když měla Ethel pár HP, tak najednou dva přikvačili na dosah a dorazili jí, což se mi ale zrovna nehodilo Jde to tedy dát v pohodě i bez nich, nakonec jsou kvůli AI obří žoldáci ve hře na dvě věci

Nechtěl jsem to už testovat znovu, tak jsem kouknul na YT, jak to vypadá, když se Ethel s pár HP dostane ještě na řadu. Je tam totiž rozhovor, kdy Ethel začne prosit o život výměnou za dar síly. Akorát má podmínku, že jí musíme nechat odejít i s Mayrinou a jejím nenarozeným dítětem. Vhodným a vyhraným skillcheckem lze získat jak dar, tak osvobodit Mayrinu a tady jsem byl docela rád, že jsem se minule nemýlil. Myarina je stejně naštvaná, jako když jsem předtím Ethel zabil, takže na výsledek oživení jejího manžela nemá přežití/zabití Ethel vliv. Má to vliv jen na to, jestli dostanete od Ethel dar.

Na videu mě překvapila ovšem úplně jiná věc. Jednak ten týpek měl nějaký rozbitý RNG, protože on se trefil každým úderem a to za dost vysoký damage a pak jsem si všiml, že v boji se dá ukládat ... no, to mě ani nenapadlo zkoušet, protože jsem vůbec nečekal, že by něco takové bylo možné Takže i já bych si býval mohl v pohodě vyzkoušet konec s přežitím Ethel. Nj, stane se.

[Elemir]

No, tak mi to nedalo a dal jsem si ten souboj přeci jen ještě jednou S tím ukládáním v boji se jaksi něco zlomilo, jako bych si štěstí přitáhl více na svou stranu. V boji s Ethel v jejím doupěti jsou totiž 2 klíčové okamžiky, které rozhodují o výhodě/nevýhodě v dalším kroku a jelikož jsem je znal z předchozích pokusů, tak stačilo uložit jen u nich a už jsem věděl, že v případě kritické nevýhody už nebudu muset opakovat i tu předchozí část. Prostě si loadnu do rozjetého boje a budu pokračovat jen od místa selhání.

Možná za to mohl ten pocit jistoty, ale moje averze vůči provedení soubojů s BG3 najednou lehce opadla. Asi opravdu stačí jen ten pocit, že nebudu muset podstupovat zdlouhavé boje stále znovu a znovu, dokud se na mě neusměje štěstí. Podle tohoto pokusu totiž odhaduji, že bych ten souboj opakoval zřejmě hned 5x, protože jsem použil jiné rozestavení postaviček a už jen stačilo, aby pár dalších okamžiků proběhlo trošku jinak a problém byl na světě. Já mám nějaké štěstí na to, že se mi povede souboje uhrát jen na pár pokusů, ale jak to pak zkouším jen tak znovu, tak je to horší a horší

Save jsem udělal i ke konci boje, takže jsem si mohl rozhovor se vzdávající se Ethel vychutnat ve své vlastní rozehrávce

[Elemir]

Pokud chcete vidět, jak to s tím soubojákem může v extrému vypadat, tak doporučuji zhlédnout třeba souboj s minoutaury od týpka na následujícím videu:



Ostatně on je dost velký hračička, takže u něj najdete i videa, kde jsou vidět další aspekty využitelnosti prostředí, třeba souboj s přerostlým pavoukem:



Je to zajímavé zhlédnout už jen proto, abyste viděli tu skutečnou škálu možností, protože vám to osvětlí, proč existuje mezi hráči tak polarizovaný pohled na obtížnost hry (od pohrdání obtížností až po frustraci z velmi tuhých soubojů).

Mě by popravdě třeba nenapadlo zapalovat meč o svíčku, protože je to pro mě už z principu pitomost (na rozdíl od potření zbraně jedem). Jsou to prostě prvky, které by vás nenapadlo využít, ani když o nich víte, ale výsledkem je pak mnohem schůdnější, dokonce až triviální souboj. Otázkou spíše je, jestli tohle do hry vůbec patří ...

[Yuyana]

No nevypadá to zábavně.

[Elemir]

Jako je docela zajímavé, když pavouka o velikosti autobusu prostě jen tak odhodíš (mě to nenapadlo ani zkoušet ). Minotaur to samé, i když asi ten feedback má nějakou váhu, protože při jednom z těch mých soubojů se šance na odhození minotaura vypočítala jako 0% (při úplně posledním souboji jsem využil výškový rozdíl terénu a jeden skočil za námi na rampu, tak jsem si myslel, že ho hodím zpět pod žebřík, aby alespoň ztratil jednu akci). Další věc je, že v rozjetém boji se potvory snaží stavět tak, aby se neobjevily někde na okraji propasti apod., proto to na těch videích provádí ještě před startem boje). Kombinace neviditelnost vs propast je však ultimátní.

Někde jsou i videa "pečlivého" barrelingu, kdy zloděj ve stínu rozmístí mezi nepřáteli sudy s olejem a pálenkou a pak to někdo z povzdalí podpálí. Přitom manipulace se sudy je jednoduchá, protože postavy si mohou předávat věci z inventáře klidně i přes půl mapy. Je opravdu zajímavé teď zpětně sledovat, co jsem mohl vyřešit úplně s prstem v nose, jen se prostě snížit k patřičné "taktice" Nejvíc mě ovšem dojmulo, že to někteří hodnotí jako pečlivou přípravu a správné použití mozku. Hlavně že ta hra musí mít tahové souboje, protože bla bla bla ... :/