Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Yuyana]

Hele, když už o tom mluvíš... Astarion to občas dělá. Jako myslim to, že si vytahuje útoky z prdele. U nikoho jinýho jsem si nevšimla.

[Elemir]

Tak jsem to nějak zvoral . Zkoušel jsem různé alternativní variace zakončení Act I, co mě napadly, ale Halsin prostě vždy zemře. Nechtěl jsem to nechat být, tak jsem zkusil zlikvidovat postupně všechny vůdce goblinů (Mintharu jsem si nechal na konec), ale zabití Ragzlina znepřátelí i Mintharu. Halsina bych tedy nezachránil, navíc jsem si zjistil, že by to pak vedlo k problémům s léčbou Karlach, tak jsem nakonec usoudil, že se budu držet cesty záchrany druidů.

Každopádně čistka tábora goblinů byla najednou nějaká triviální. Ragzlinovi jsem v prvním kole zlikvidoval skoro všechny pomocníky a ani ke mě nestačil dojít. V druhém kole přišel o veškerou podporu a stihl zasáhnout akorát nastrčeného Astariona. A to bylo vše. Minthara nedošla vůbec . Teoreticky jsem mohl Ragzlina uhrát ještě lépe, ale tohle bylo úplně bez přípravy a bez plošných kouzel, takže pro mě překvapivý zvrat. Souboj na nádvoří byl taktéž úplně jiný, protože tady jsem nasadil Galea a fireball, čímž se to smrsklo na 3 kola.

Hodně překapivá situace nastala při střetu s kostliváky v Rosymorn Monastery, protože jsem vzhledem k situaci musel tenhle souboj podstoupit ještě jednou a moc jsem se netěšil . A realita byla taková, že mě ani nestačili škrábnout, takže jen kroutím hlavou nad tím, co jsem tam předtím prováděl . Kdyby Astarion blbě nezaměřil granát, tak jsme odešli bez jediného škrábance. Vůbec jsem totiž netušil, že ti dva pastýři tak snadno podlehnou ohni - 2 firebally, 1 granát a zrychlená Karlach udělaly své. Já byl předtím nějak líný ten fireball Galeovi nastavit, takže jsem si pořád jel s těmi nízkoúrovňovými kouzly a to se fakt u tohohle boje nevyplatí.

Podobně jsem přecenil ohnivého elementála v Grymforge. Nakonec jsem zjistil, že svitky s ledovou bouří se dají sehnat, prodává je třeba Roah Moonglow v goblinním kempu (Zhentarimská obchodnice uvnitř ruin), ale nabídka se jí obměňuje náhodně, takže to chce průběžně zkoušet po každém velkém odpočinku. Svitky jsem měl jen dva, tak jsem si řekl, že to jen prubnu, co kdyby . Jenomžet Shiva elementála dost zranila už jen blastem, pak dostal ránu jedním svitkem s bouří od Astariona, Gale to do něj napral magickou střelou a Karlach ho už jenom dosekla. Heh, nějak snadný boj .

Asi si fakt začínám zvykat.

[Yuyana]

:-D jeď, jeď! Fireball do toho! Správně!

[Elemir]

Od včerejška jsem se pohnul více, než bych čekal. 54 hodin a jsem v polovině čištění Moonrise Tower (Kethericova ochranka je dole, čeká mě jen vězení a tak). Shadowlands jsem prošel kupodivu rychle, i když pár překvapení jsem našel - myslel jsem si, že jsem to předtím bral hodně pečlivě, ale pár stezek nebo zajímavostí jsem přeci jen minul. Venku mě čekají ještě Kethericovi sourozenci a samozřejmě chrám Shar.

Nejvíc mě teď pijou krev problémy s optimalizací a špatná reakce hry na pokyny - chci vybrat sud, hra nedělá nic, po 2 minutách si vzpomene, že jsem ho asi otevřel atd. Tohle to předtím nedělalo. Záseky v soubojích s mnoha nepřáteli jsou jinak přítomny stále.

Zítra to zkusím zase sepsat do přehledného reportu.

[Yuyana]

Už při druhý rozehrávce už jsem měla hru obohacenou o autolooter / autoseller kombo, takže k lootování truhel se ti nevyjádřim. Nicméně třeba každej kus vybavení dávám na postavu 2x, než to hře jako docvakne. Prostě to nemaj vychytaný. Nevim proč, nikdy jsem se s podobnym problémem nesetkala.

[Yuyana]

Aktuálně neni mnoho volnýho času, ale dělala jsem nějaký pokusy s tim kombem sorcerer/mág. Je to lepší, než jsem si původně myslela. Obávála jsem se, že si tim opozdim kouzla, ale ono to tak neni, mám stejnej level kouzel jako čistej mág Gale.

Takže člověk ztratí:
jeden feat
dva sorcery pointy
pár kouzel, co bych si mohla vybrat při level-upu (teoreticky)

Člověk zízká:
mágskou specializaci
schopnost učit se kouzla ze svitků

Inteligence ovlivňuje počet kouzel, co si můžu namemorovat a šanci na zásah u některejch útočnejch kouzel. Ale ne všech. Celá řada kouzel inteligenci vůbec nevyužívá. Takže paradoxně máme plně funkčního mága, kterej ale může bejt blbej jako necky. Pravda, ve hře je čelenka s inteligencí 17, a co víc je potřeba. Prostě naberu na sorcerera útočný kouzla, u kterejch je potřeba šance na zásah, a všechny ty zábavný utility kouzla jako teleporty, štíty, neviditelnost a tak vemu na mága.

Počet kouzel danýho levelu za den je stejnej, jako má Gale. Takže v týhle oblasti neni žádnej rozdíl.

Vzhledem k tomu, že člověk získá dramaticky víc kouzel než ztratí za ten level-up, a že jsem stále ještě neodinstalovala ten mód na extra featy... ty dva sorcery pointy oželim. Ty plusy za to stojej. Navíc mám mágský dialogový možnosi.

[Elemir]

Vzhledem k tomu, že jsem celkem podrobně zmapoval už první průchod hrou, tak nebudu dále zabíhat do přílišných podrobností, protože Act II je třeba místo, kde se začnou hodně řešit osobní úkoly společníků atd. Cílem tohoto mapování je spíš poukázat na rozdíly, něco málo doplnit a hlavně udělat nějaký ucelený podklad pro screenshoty, aby to nebyla jen hromada screenů bez ladu a skladu.

Opuštění Act I se mi nakonec docela protáhlo, protože jsem se pokoušel všemožnými způsoby zachránit zároveň Halsina i Mintharu. V podstatě se jedná o příběhové antagonisty, takže hra dává logicky na výběr jen jednoho z nich, ale mě nešlo o to, abych je měl oba v táboře. Potřeboval jsem jen Mintharu. Problém byl v tom, že hra Halsina při přechodu do Act II zabije a to bez ohledu na to, jestli pro gobliny pracujete nebo ne. A to je to, co mi na tom vadilo . Zkoušel jsem tedy různé kombinace postupu skrze příslušné úkoly, ale pokud prostě nezabijete komplet trojici vůdců (šamanku Gut, Ragzlina a Mintharu), tak Halsin vždy zemře (on totiž až do splnění úkolu čeká ve vězení goblinního tábora místo toho, aby se přesunul do druidího hájku). Zabitím Ragzlina si navíc celý goblinní tábor znepřátelíte, takže nepřátelská bude i Minthara.







Ono je to vlastně o to komplikovanější, že na smrt Ragzlina je navázána budoucnost tieflingů z druidího hájku. Pokud se rozhodnete Ragzlina nechat na živu, tak tieflingy v podstatě odsoudíte, což by mělo v Act II vést k celé řadě tragédií a zasáhne to i do úkolů Karlach (nebude možné jí léčit). Jenomže otázkou je, jak to dopadne, pokud to vyřešíte jen polovičatě? - zabijete Ragzlina, ale na zbytek vůdců se vykašlete a půjdete rovnou do Act II. Halsin tím pádem zemře, tieflingové budou vyhnáni a druidí hájek se definitivně uzavře. Zabití Ragzlina by mělo tieflingům teoreticky pomoci, ale klíčová bude zřejmě až záchrana Halsina. Minthara by sice v tomto případě zůstala na živu, ale byla by nepřátelská. Letmým pohledem do Shadowlands jsem navíc zjistil, že Minthara zůstala dál v goblinním kempu a byla stále nepřátelská, takže je pro družinu beztak ztracená. Ve finále bych z takovéhoto scénáře nevytěžil nic - no možná jo, pravděpodobně vřelejší přijetí v táboře Harfeníků, protože jsem pomohl alespoň malým zlodějům v čele s Mol. Jenomže by mi pak stejnak chyběl Halsin (klíčový pro úkol na obnovu Shadowlands) a zřejmě i Dammon (klíčový pro léčbu Karlach) - Dammon prý v tomto případě zemře.

Ve finále je to tak správně, protože volba Halsin vs Minthara by neměla být jen volbou společníků do družiny, ale je to zároveň morální rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky, což kvituji. Sice bych si rád Mintharu v družině vyzkoušel, ale budu se muset smířit s tím, že pokud chci v družině vysloveně zlou postavu, tak holt musím volit i patřičně zlá rozhodnutí. Proto jsem se nakonec rozhodl všechny vůdce popravit a zachránit Halsina, čímž mě čekal stejný konec Act I jako minule .







Rosymorn Monastery

Peripetie a následnou snadnou likvidaci nemrtváků jsem již popsal. Nutno jen podotknout, že nemrtváky není nutné likvidovat hned na začátku průzkumu lokace a vlastně je není nutné likvidovat ani potom, protože do Shadowlands vede pohodlnější cesta skrze Grymforge. Nicméně pokud se rozhodnete pro cestu přes Rosymorn Monastery, tak u vstupu do Shadowlands stojí taktéž Elminster. V obou případech jde o konstrukt, který čeká na obou místech vstupu do Shadowlands, takže ho nelze minout. Tím je fakticky vysvětleno, proč je Elminster na obou místech zároveň. Lariani dokonce upravili Elminsterův popis (původně to byl level 9, nyní je to level 20). Já to vzal nakonec opět přes Grymforge. A jelikož jsem měl navíc v družině Galea, tak došlo k okamžitému rozhovoru mezi ním a Elminsterem, čímž pádem jsme nemuseli do tábora.





Ale zpět k chrámu Lanthadera, protože to je ústřední téma Rosymorn Monastery. U mostu jsme si opět promluvili s Ethel, ale tentokrát jsem jí vejce githyanki neslíbil. Chtěl bych si to nechat až na finále Act II, kdy bude snadné otestovat, co se s vejcem stane za různých situací - nechám ho v chrámu svému osudu, nebo ho vezmu, ale nechám si ho u sebe. Co se stane, když ho dám Ethel, už vím . Podle mě by si ho Ethel nakonec vzala sama, proto chci zkusit i tu variantu, že ho vezmu, ale nepředám jí ho.











Mě totiž ve výsledku současný průběh událostí v Creche Y'llek docela zklamal. Záměrně jsem si hned od počátku vzal do družiny Laezel, protože je tu halda snadných approvalů, které lze od ní získat. Rychle jsme si tak k sobě našli cestu. Problém je v událostech okolo inkvizitora, protože je prakticky jedno, jak se při komunikaci s ním zachováte. Vždy to skončí bojem a tím pádem si znepřátelíte celé Creche. Bylo tedy jedno, že jsem do Creche Y'llek vstupoval s mírovými úmysly, dokonce jsem pokorně uposlechl kith'rak Therezzyn a poté jsem poklekl před Vlaakith. Inkvizitor dostal úkol nás popravit bez ohledu na to, co se bude ohledně Astral prism dít.

Návštěvnici jsem se rozhodl opět nezabíjet (beztak vím, že to nejde) a Laezel to přijala celkem klidně. Inkvizitor na nás zaútočil a následoval poměrně zajímavý souboj, protože tentokrát jsem si dal opravdu záležet a dobře jsem si rozvrhl útoky. Ostatně měl jsem 3 bojovníky, takže ti si rozdělili inkvizitorovu ochranku a Shiva mezitím nastřelovala nepřítele z dálky. Jenomže bez škrábanců se to neobešlo a tady je hra docela vyčůraná. Už několikrát jsem si všiml, že pokud se vám na bojišti daří a velmi rychle se zbavíte přesily, tak minimálně jedna nepřátelská jednotka, která se zrovna dostane na řadu, získá jakoby bonusy a končí to třeba sérií kritických útoků . Souboj jsem schválně loadoval a zkusil jsem jiné pořadí zabíjení, ale opět jsem neměl až takové štěstí. Je pravdou, že zrovna githyanki oplývají zajímavými útoky a není radno je podceňovat, protože další souboje mi přišly podobně obtížné.







Je pravdou, že nyní jsem byl v Creche Y'llek dříve než minule, kdy jsem to vzal přesně obráceně (nejprve Shadowlands, potom odbočka do Rosymorn Monastery a zpět za Kethericem), takže jsem se tu teprve dotahoval na osmý level. Taky ale musím dodat, že jsem se v bojích nijak nesnažil, protože základem bylo hlavně každý souboj ustát a pak si jít klidně odpočinout. Rozhodně jsem nechtěl plýtvat granáty a jinými surovinami, bylo by to zbytečné. Ale zpět k událostem po inkvizitorovi.





Po porážce inkvizitora jsem si došel pro Lanthaderův palcát, což se neobešlo bez stejného bugu jako minule - neviditelná obruč mi do země zarazila Karlach, takže jsem si časovku s krystaly a zbraní na střeše musel ještě jednou zopakovat. Na cestě ke kanceláři kith'rak jsem se srazil s naštvanou Therezzyn a její ochrankou. Shiva musela dost odcouvat, protože na mostě to bylo jako na střelnici. Další zádrhel nastal přímo v kanceláři kith'rak, protože tady se hra už předtím bugnula a zůstala tu viset patrola, která měla původně po videu s Therezzyn a inkvizitorem odejít. Neodešla a ukázalo se, že jsou dobře sehraní . No a pak nás samozřejmě napadaly i další hlídky, takže za chvilku byla Creche Y'llek poseta mrtvolami . Laezel to kupodivu až tolik nevadilo, protože je měla všechny za zrádce.

Čekal jsem, že když budu více nakloněný Vlaakith, tak to bude mít jiný průběh. Ve finále je to asi jedno, protože Návštěvnici beztak zabít nejde, takže tím pádem ani nejde splnit požadavky Vlaakith. Na druhou stranu je asi možné celou tuhle linku ignorovat a na doporučení Návštěvnice se Creche Y'llek vyhnout. Překvapením pro mě byla naopak Laezel, protože se mi nějakým zázrakem povedlo zvýšit jí šanci na zásah. Pokud to tedy není vlivem posledního patche . Při levelupu jsem jí nahodil feat Luck, který by měl útok ovlivňovat a opravdu se zdá, že to vliv má. Druhá věc je, že jsem na Laezel navlíkl výbavu určenou pro githyanki, takže to bude spíše souhra vícero okolností.







V Rosymorn Monastery jsem nedořešil akorát záhadu s obřadními předměty, respektive jejich smysl. Vím, že je jde položit na oltáře pod kopulí věže, ale jelikož jeden předmět je v hnízdě orlů, tak jsem to nechal být - nechtělo se mi orly zabíjet. I když, možná bych to mohl zkusit vzít magickou rukou ...

Nakonec jsem to nezkusil, stejně jako jsem se už nevrátil dořešit vejce. Důvodem byl fakt, že po boji s Kethericem Thormem se přístup do oblastí mimo Shadowlands definitivně uzamkne.

Shadowlands

Vstup do Shadowlands proběhl mnohem hladčeji než minule, protože jsem už věděl o nutnosti používat louče a během bojů jsem si dával dobrý pozor, aby Karlach a Astarion stáli poblíž Shivy nebo Galea, kteří loučemi svítili (kouzelníci mohou v klidu držet louče a přitom pohodlně kouzlit, kdežto bojovníci potřebují louče vyměnit za zbraně). Při záchraně hlídky Harfeníků jsme akorát narazili na drobný problém, protože předtím se o léčení přizabitých Harfeníků starala Shadowheart, která nám nyní chyběla. Vyřešil jsem to tak, že jsem po zraněné postavě hodil lektvarem léčení a ono jí to taky vyléčilo.













Prakticky všechny základní souboje v oblasti probíhaly mnohem lépe než předtím, za což vděčím hlavně magické převaze družiny, protože na likvidaci všemožných stínů jsou kouzla ideální. Nejtužší byl opět Cursed Shambling Mound, ale u něj jsem si všiml i drobné změny. Původně se souboj s ním tvářil jako dvoufázový, ale tentokrát jsem ho vylákal dál od ruin a po boji se žádné stíny nespawnuly. Teprve až když Karlach překročila práh ruin, tak došlo ke spawnutí stínů. Po zabití Mounda jsme si ještě zahráli na schovku s Oliverem. Při pročítání deníků se nám tu nově zaznačil úkol, ale Oliver žádný další dialog nemá. Lariani zřejmě něco poupravili, akorát hra stále počítá s tím, že před vycházkami po okolí si nejprve důkladně projdete Harfenický tábor.

Tábor Harfeníků, Last Light Inn, jsme zprvu jen obešli, protože jsem měl v plánu vzít před jeho návštěvou do družiny Halsina. Jenomže to nejde, Halsin nemá vůbec dialog pro připojení, takže na první setkání s Jaheirou ho vzít nejde (Halsin si ovšem může s Jaheirou promluvit i později). Proto jsme pokračovali dále až k bodu setkání s driderem Kar'nissem a jeho patrolou. Vzal jsem to bez odpočinku a s načatými postavami, abych se jen podíval, jak obtížný souboj to zhruba bude (předtím jsem je zabíjel jako nemrtvé, kdy měl Kar'niss jen polovinu zdraví, nyní jsem ho chtěl konfrontovat hned). Gale sice moc nadšený nebyl, protože byl příliš na ráně, ale kupodivu mi to prošlo a Kar'niss padl. Z lampy jsem pak osvobodil vílu a získal požehnání. Od této chvíle už byly louče opět zbytečné.









Nakonec jsem usoudil, že raději nebudeme pokoušet štěstí s přeskakováním triggerů v úkolech a tak jsme po souboji s Kar'nissem přeci jen zamířili do Last Light Inn. Při rozhovoru s Jaheirou jsem využil toho, že Shiva je kouzelnice a ze sevření magické révy se osvobodil. Jaheira nebyla příliš nadšená, protože to byla známka jasného odporu, ale od nejhoršího nás opět zachránila Mol, která Jaheiře pověděla, kdo jsme. Za odměnu jsme získali volný pohyb po táboře. Nejprve jsem rozprodal vše přebytečné a poté jsme si zašli do sklepení hospody. Je tu k dispozici jeden souboj s potvorami (Meenlock) a hlavně je tu svatyně Selune, takže jsem sem šel se Shadowheart. Nic extra se však nestalo. Svatyně je klíčová spíše pro dokreslení příběhu, protože Last Light Inn se stala útočištěm kněžky Isobel, která sem utekla pře svým otcem Kethericem (ano, je to jeden z mnoha střípků, jak si poskládat, kdo je ve skutečnosti Isobel, která Last Light Inn chrání před kletbou). Po odchodu ze sklepa jsem se rozhodl vynechat návštěvu Jaheiry (a tím pádem i Isobel) a záměrně jsem minul i Damonna. U Damonna to bylo z důvodu, že jsem si chtěl úkol pro Karlach co nejvíce oddálit. Místo toho jsme se vydali na cestu po oblasti.

Z Last Light Inn následoval poměrně rychlý přesun k východnímu okraji mapy, abychom si odkryli vstup do Rosymorn Monastery a poté se naše kroky stočily k Reithwin Town. Město jsme obešli při spodním okraji, čímž jsme minuli severní okraj Moonrise Tower a potom kolem hospody až k mostu, kde je Moonrise Tower teleport. Odtud jsme to pak vzali přes náměstí a k západní bráně, kde už se hlásila přepadovka githyanki. Nicméně tu jsme zatím nechtěli dráždit a vydali jsme se nejprve do márnice, odtud k rybářské chajdě na pobřeží a nakonec jsme zašli ještě do kamenické dílny. U dílny jsem konečně identifikoval záhadnou postavu schovanou za vozíkem. Byla to Korrila, trpasličí pomocnice ďábla Raphaela a sestra Hope. S Korillou nešlo promluvit, jakmile jsme se přiblížili, tak zmizela. Průzkumem márnice a dílny jsme si zároveň odšktrtli většinu podzemních lokací ve městě, zbyla už jen Sharranská svatyně na náměstí, ale do ní půjdeme až se Shadowheart (je to kvůli obětování krve, na to se Shadowheart prostě hodí už jen tím, že je kněžkou Shar).







Pokud jde o přepadovku githyanki u brány, kterou jsme identifikovali už nyní, tak to souvisí s tím, že příběhová linka okolo Vosse se rozběhla už na konci průzkumu Rosymorn Monastery. Hra nás při přechodu do lokací Act I nejprve přesunula do nočního tábora a donutila nás přespat. Tím se aktivovala návštěva Vosse, který nás informoval o svém přesunu do Baldurovy brány a dal nám detektor na identifikaci portálů githyanki. Proto jsme o té hlídce u brány věděli už při první obhlídce města. Po návratu z dílny jsem usoudil, že to prubneme na současném levelu 8 a nebudu ani měnit složení družiny (Shiva, Karlach, Astarion, Gale).

Vlastně jednu klíčovou změnu jsem udělal a to byl směr vstupu k bráně. Využili jsme totiž znalosti bodů spawnutí jednotlivých potvor a tak jsme k bráně přišli ze shora (směrem od hřbitova). Tím jsme se ihned na počátku boje ocitli na dosah vůdkyně hlídky a obou střelců, tedy těch nejnebezpečnějších postav souboje. První dva pokusy byly testové, protože jde skutečně o docela tuhý souboj, ale pak už to šlo poměrně hladce. Karlach do sebe kopla lektvar zrychlení a přizabila prvního střelce. Astarion do sebe taky kopl lektvar, střelce dorazil a postavil se vedle vůdkyně. Mocným úderem pěstí jí srazil z brány dolů ke dvěma čekajícím bojovníkům githyanki a hodil za nimi granát. Tím je hezky načal. Poté se přiblížil k druhému střelci, protože lučištníci rádi utíkají, tak aby ho měl stále na dosah. Shiva hodila po vůdkyni fireball, ale bohužel to ještě nestačilo. Nicméně githyanki se přeskupili dost blbě, takže první bojovník padl, vůdkyně se znovu proletěla a Gale jí tentokrát fireballem usmažil i s druhým bojovníkem. Zbylý střelec už situaci zachránit nedokázal .







Asi by bývalo bylo lepší jít do tohohle souboje se třemi ranaři a magickou podporou, což se mi při soubojích s githyanki osvědčilo nejlépe, ale tady se přímo nabízelo využít v boji okolní prostředí. Pro githyanki se stalo osudné, že se nedokázali roztáhnout do větší plochy a museli řešit výškový rozdíl terénu. Nicméně klíčová byla rychlá eliminace jednoho ze střelců, to pomohlo nejvíce. Poté se zaměřit na vůdkyni a zbytek už byla rutina.

Když už jsem u těch nočních návštěv, podobně jako Voss nás navštívila i Mizora. Nebylo to tedy jako minule součástí běžného průzkumu Reithwin Town, ale stalo se tak během odpočinku v táboře. Mizora nás zaúkolovala osvobozením Zarielina ďábla zajatého v Moonrise Tower. Při té příležitosti souhlasila, že za odměnu zruší Wyllův pakt.

V tuhle chvíli jsme měli zabité prakticky vše běžné, co se na mapě vyskytuje. Zbyla jen trojice Kethericových příbuzných (doktor Malus Thorm, benkéřka Gerringothe Thorm a alchymista Thisobald Thorm), no a samozřejmě celá Moonrise Tower. Vrátili jsme se proto do Last Light Inn, abychom si promluvili s Jaheirou a poté i s Isobel, kterou jsme opět zachránili před útokem Marcuse. Tentokrát při tom neumřelo jediné spřátelené NPC, akorát Mol byla unesena.









Než se pustím dále, tak musím zmínit jednu důležitou změnu, kterou se současná rozehrávka vyznačuje, a to je odlišný vývoj ve vztazích v družině. Jelikož postavy různě kombinuji (vzhledem ke konkrétní situaci), tak se dost liší poměr získaných approvalů. Např. Gale a Astarion mě doprovázejí prakticky od počátku, Astarion dokonce častěji, ale realita vztahů je taková, že Gale by pro mě klidně skočil do propasti, kdežto Astarion si ode mě dlouho držel odstup (získal jsem u něj příliš mnoho disapprovalů). Hodně těžko jsem si získával i náklonnost u Shadowheart, naopak s Laezel stačilo projít Rosymorn Monastery a byly jsme nejlepší kamarádky. Zajímavý byl i můj počátek vztahu s Karlach, protože romance začala ve chvíli, kdy o mě Karlach měla podle ukazatele náklonosti smíšené mínění a i později to u ní kolísalo, protože ne vždy jsem jednal v souladu s jejím přesvědčením (disapprovaly). Změnilo to hodně až finále romance, kdy je na tom Karlach stejně jako Gale. U Wylla si nejsem pro změnu jistý, protože toho jsem v družině v této rozehrávce ještě neměl. Nicméně v případě Wylla jsem tentokrát přijal pozvání k tanci, ale romanci jsem důrazně utnul, což se ho očividně dotknulo .

Spolu s nákloností postav se změnila i časová linka informací, které hlavní postavě sdělují. Astarion mi například až do opětovného shledání s Raphaelem tajil svoje jizvy. Dokonce se ani nepokusil o romanci. Podobně tajemná byla i Shadowheart, která se naštěstí v Shadowlands rozpovídala sama a pak už to na sebe plynule navazovalo, takže jsem měl dostatek času si její náklonnost získat a zřejmě se pokusit i o romanci (nicméně v plánu byla Karlach ). Na druhou stranu jsem u Shadowheart do návštěvy Gauntlet of Shar získal jen něco málo přes polovinu ukazetele náklonosti, takže jsem začal mít obavy z toho, jak se setkání s Nightsong vyvine.

[Elemir]

Předčištění Moonrise Tower

Poučen z minula jsem se rozhodl, že si nejprve předčistím Moonrise Tower. Hlídku True Souls u brány jsem informoval, že jsem je přišel zabít a strhl se očekávaný boj. Jenomže tentokrát jsem byl chytřejší a zaměřil jsem veškerou pozornost na kněžku, aby nestihla vyvolat magickou temnotu. Rázem byl celý boj jednodušší a rychlejší. Stráže uvnitř jsem pro změnu vylákal postupnými údery, kterých se zhostila Shiva a její metamagie - útok na velmi dlouhou vzdálenost má tu výhodu, že potvorám trvá déle, než najdou původ útoku a většinou v hledání pokračuje jen ta zasažená potvora. Tím pádem jde tímto způsobem snadno rozdělit i dvojici stráží u trůnního sálu. Byl jsem dokonce tak úspěšný, že jsem "potají" zlikvidoval jen stráže, okolo stojící poutníci si ničeho nevšimli . Druhý úder následoval přes kuchyni a zbyl už jen trůnní sál, vězení a dok.







No, když už to tak odsýpalo, tak jsem zvolil přímou konfrontaci s ochrankou Ketherica. Napochodovali jsme proto k bočním dveřím poblíž schodiště do vězení. Chtěl jsem tedy využít stejnou taktiku jako minule, akorát jsem si dal mnohem více záležet s přípravou (distribuce lektvarů zrychlení, rozdělení granátů, pozice kouzelníků atd.). Ketheric po rozhovoru zmizel a stáhla se i Shiva, která za sebou zavřela dveře a odpochodovala ke schodišti. Dveřmi prošel první skřet, dostal po tlamě. Karlach a Astarion do sebe kopli lektvary a dveře zase zavřeli. Následovala kněžka, kterou bylo potřeba urychleně sejmout kvůli případné magické temnotě, ale Shiva v zápalu boje nasadila fireball a zlikvidovala tím i dveře, náš klíčový obranný prvek . Po smrti kněžky k nám přilítla singularita, která všechny stáhla ke dveřím a zároveň zrušila efekt zrychlení ... první pokus jsme projeli.

Poznámka: v tomhle pokusu se krásně ukázalo, jaký je rozdíl ve fireballu mága a warlocka, protože Galeův fireball je možné bezpečně hodit do vlastních řad, kdežto Shivin fireball zraňuje úplně všechny. Mimochodem, Shiva získala fireball za 5. level warlocka, jako sorcerer byla teprve 4. level.







Druhý pokus začal podobně, ale vynechal jsem lektvary zrychlení a Astarion hodil do sálu granát, aby načnul původce singularity. Knežku jsme tentokrát zabili bez zničení dveří . Do dveří se pak postavil další skřet, který tím pádem zablokoval přístup ze sálu, takže zavřené dveře začaly fungovat jako nepřekonatelná překážka a nepřátelé se museli vydat hlavními dveřmi a pokusili se nám vpadnout do boku. Tím zároveň zaktivovali poutníky, takže jsme je nakonec museli zabít taky. Následoval mnohem férovější boj, kdy nepřítel rychle ztratil převahu a brzy bylo po všem. Stále jde o tuhý souboj, který by rozhodně šlo ještě vyšperkovat, ale udrželi jsme se na nohou a to šlo především. Nakonec mě to stálo jen ten jeden granát, protože pak už nebyla pro použití granátů vhodná příležitost.

Vybití Kethericovo ochranky sebou přineslo jeden pozitivní efekt - všichni kultisti byli od této chvíle vůči nám nepřátelští. Už jsem tedy nemusel souboje vyvolávat útokem ze zálohy, stačilo se jen k nepříteli přiblížit. Dočistili jsme proto přízemí a pak celé první patro. V Balthazarově laboratoři jsem nechal Galea zničit magický kruh na výrobu vílích lamp a v pokoji Melodie, Kethericovo ženy, jsem si pročetl všechny spisy. Poté následovala cesta do vězení za osvobozením gnómů a tieflingů.











Nejprve jsme pozabíjeli stráže ve vězení a poté i stráže v docích, aby vězni mohli bezpečně utéct. Poté jsem odemkl mříže a celý útěk jsme z povzdálí sledovali. Hned na to jsme se vypravili do první části mindflayeří kolonie. K mému úděsu jsem na hromadě těl spatřil bezvládná těla uprchlých věznů! Někde se stala bota, takže jsem loadnul hodně zpět a zkusil jsem různé variace propuštění vězňů. Klíčový byl v tomto ohledu rozhovor s Wulbrenem, který mi jako řešení nabízel, ať mu podám nějaké kladivo, protože zeď jejich cely je chatrná a bude snadné se skrze ní prosekat. V tu chvíli jsem si vzpomněl na ukrytou loďku za celami a došlo mi, že bych měl rozbít zdi cel, aby se vězni mohli nepozorovaně dostat k loďce a odplout do Last Light Inn. Je to úplně jiné řešení než minule, kdy vězni prostě jen vyběhli do doků a zmizeli v Reithwin Town. Na střeše Moonrise Tower jsme ještě zabili Myrkulovo přisluhovače a poté jsme se taktéž stáhli do Last Light Inn.

V Last Light Inn jsem si šel se zachráněnými promluvit. Wulbren moc sdílný nebyl, naopak byl docela nevrlý a obořil se i Barcuse, který akci na jeho záchranu spustil, ale od tieflingů jsem se dočkal zajímavých dárků. Předtím jsem to kupodivu až takhle pečlivě neřešil a promluvil si jen s Liou a Calem (sourozenci Rolana). Přitom úkol na záchranu tieflingů je mnohem pestřejší. Bex třeba postrádá svého manžela Danise a bardka Alfira zase svou přítelkyni Lakrissu. Od Bex jsme dostali za odměnu koláčky, od Alfiry pak prima očarovaný oděv pro Shivu. Pro Cala a Liu jsme museli ještě zachránit Rolana, který se je mezitím vydal osvobodit. Úkol na záchranu tieflingů se tak zdárně ukončil ještě v Act II.





Kethericova rodina

Po pročištění Moonrise Tower jsem se rozhodl, že skoncuji s Kethericovými příbuznými. V Last Light Inn jsem si promluvil se spícím Art Cullaghem a získal jsem hint do nemocnice (House of Healing) v Reithwin Town. Sestra Sinda nás nechtěla pustit, tak jsem využil svého původu warlocka a sehrál jsem před ní posedlost. Zabralo to a cesta k Malusi Thormovi byla volná. Nicméně nejprve jsem zašel do východního křídla nemocnice, kde jsem našel mrtvé rodiče Arabelly.

Poznámka: kombinace warlock/sorcerer není dobrá jen z pohledu bojové výkonosti postavy, ale v rozhovorech se tím odkrývají nové možnosti, kterými lze například obejít některé skillchecky nebo získat informace navíc. Někdy jdou možnosti warlocka a sorcerera jakoby proti sobě (vyhrožování vs přesvědčování), takže si můžete zvolit to, co vám vzhledem k vaší povaze sedne lépe.









Malus Thorm byl zabrán do pitvy živého civilisty a opět nebyla šance civilistu zachránit. Shiva měla během rozhovoru hned dvojí štěstí, protože díky vysokému skillu historie a náboženství dokázala Maluse proškolit v učení Shar a tím ho snadněji přesvědčit k tomu, aby se sám stal předmětem výzkumu okolo stojících sester. Jenomže nešikovné sestry ho opět zabili . Tentokrát by mi asi souboj s Malusem nevadil, ale když to jde snadněji, tak proč to nevyužít? Z Maluse jsem získal Art Cullaghovu loutnu a úkol na jeho záchranu se mi posunul - hra mi dohodila hint, co mám s loutnou udělat.

S loutnou jsme se vydali zpět do Last Light Inn a Shiva Art Cullaghovi zahrála. Art se probudil a začal nám vyprávět příběh o podivném chlapci jménem Thaniel, se kterým se ve snu setkal. Thaniel je prý přítelem druida Halsina, takže následovala návštěva kempu, kde jsem Halsina poprosil, jestli by se na Arta nepodíval. Halsin samozřejmě souhlasil, protože ví, kdo je Thaniel. Thaniel je totiž duch Shadowlands, který byl stejně jako všechno kolem postižen kletbou. Proto okolní krajina vypadá tak, jak vypadá a bez svého ducha je navždy ztracena. Halsin se poté chopil Thanielovi záchrany, kdy jsme museli ohlídat portál do Shadowfellu, na který dotírala halda respawnujících se stínů. Poučen z minula, jsem využil svou magickou převahu a pár dobře mířených granátů. Jakmile Halsin přivedl Thaniela zpět, tak následovala druhá část záchrany, ve které bylo potřeba spojit Thaniela s Oliverem, protože duch byl kletbou rozdělen ve dví. A opět, díky magické převaze jsme si snadno poradili i s Oliverovými přisluhovači. Oliver souhlasil se splynutím a tím jsme zdárně splnili základní podmínku pro budoucí obnovu okolní krajiny.









Ale zpět ke Kethericovým příbuzným. Mnohem větší obavy než z Maluse jsem měl z Gerringothe Thorm, jeho sestry, která za svého života vedla místní berňák (Tollhouse). Gerringothe má přes 600 HP a v minulé rozehrávce jsem si vyzkoušel, že jí jde podplatit. Jenomže adekvátní částkou je veškerá hotovost, kterou má družina u sebe! Po dohrávce jsem se samozřejmě podíval, jak to s Gerringothe je a zaujala mě zmínka, že síla úderu Gerringothe je závislá na tom, kolik má u sebe družina zlata. Veškeré zlato jsem proto nechal v truhle v kempu a vyrazili jsme do boje - odmítli jsme Gerringothe zplatit.

Souboj začíná tím, že Gerringothe zaútočí na jednu postavu a poté se do boje postupně zapojí šest lebek, které se v Tollhouse vyskytují (Visage of Hearlessnes, Visage of Guilt, Visage of Regret, Visage of Cowardice, Visage of Obedience a Visage of Greed). Karlach a Astarion se zaměřili na Gerringothe, Shiva a Gale to pak brali plošně. Lebky nejsou příliš odolné, ale mají plošné útoky, což je vzhledem k omezenému prostoru okolo Gerringothe trošku problém (Gerringothe stojí na úzkém ochozu v patře). Lebky díky tomu vždy zasáhly alespoň dvě postavy najednou. Gerringothe ve výsledku moc napřímo neútočí, spíše si kouzlí pomocníky, navíc jsme jí poměrně brzy shodili dolů, ale je dost odolná a šlo to proto dost pomalu. Nicméně mě během boje zaujala jedna věc. Na Gerringothině ukazateli zdraví se postupně snižovala maximálka - nejprve 500, pak 400 a najednou 300. V tu chvíli se mi rozsvítilo. Klíčové je totiž zabíjet ty lebky, protože ty tvoří Gerringothinu obranu a zdraví. Když je zabijete všechny, tak je Gerringothe bez zbroje a má jen 6 HP.







I když jsem ten souboj v pohodě uhrál, tak jsem se rozhodl pro ještě jeden pokus, kdy jsem si veškeré zlato ponechal u sebe a vyrazil jsem do boje. Tedy abych byl přesný, opět vyrazila Shiva a ke své smůle schytala hned dva kritičáky za sebou, takže šla ihned k zemi. Nemyslím si, že by to souviselo s tím obnosem zlata, protože to by pak byly útoky přes 1000 HP. Shiva měla prostě jen smůlu, že má málo zdraví. Každopádně jsem rázem přišel o člena se silným plošným útokem. O to víc nyní záleželo na Galeovi a ostatních. Gerringothe jsem si nevšímal, hned v prvním kole se proletěla a všichni se zaměřili na okolo stojící lebky. V třetím kole bylo po všem.

Po smrti každého z Kethericových příbuzných kletba v Reithwin Town zeslábne, takže je možné začít zapalovat zdroje světla v okolí bosse (předtím ihned zhasínala). V tomto případě louče a svícny v Tollhouse. Není to vůbec od věci, protože se tím prosvětlí tmavé kouty a snáze se tak vyhledávají bedny a truhly. V uzamčeném trezoru jsme našli ostatky týpka, co se tu pokusil před 100 lety schovat, protože si myslel, že jde jen o dočasnou kletbu a někdo ho tu brzy najde a vysvobodí (nechal v Tollhouse příslušné pokyny). Krom toho je tu dvojice těžko přístupných místností. Do první se dá dostat skrze prohnilá prkna na střeše nebo se prostřílet skrze stonky prokleté révy v patře (snazší řešení). Druhá místnost se nachází v přízemí a dá se do ní dostat jedině skrze prohnilá prkna v místnosti nad ní. Jenomže to má jeden háček - prkna podlahy po zničení nezmizí! Je to grafický bug, který se dá naštěstí vyřešit s pomocí taktické kamery (klávesa O). V taktickém módu je potřeba stisknout ikonku pro skok a pak okolo okrajů prohnilé podlahy jezdit sem a tam, dokud se neobjeví možnost proskočit až dolů. Dole v místnosti je pak tlačítko, kterým se odsouvá část venkovní zdi, takže odchod už je snazší.







Posledním příbuzným byl Thisobald Thorm v hospodě Waning Moon, kam nás zároveň vedl úkol od He Who Was. Nakráčeli jsme přímo k výčepu a Shiva se usadila na stoličku. První pohár s podezřelým pitím se jí podařilo nepozorovaně vylít a Thisobaldovi pověděla příběh o setkání s Raphaelem (úspěšný skillcheck). Druhý pohár taky úspěšně vylila a následoval příběh o Ethel. Opět se zadařilo a pomalu jsem začal jásat, jenomže při třetí sklence Shiva hodila jen 20 z 21 a už jsem se začal chystat na boj ... Uf, jenomže 20 je kritický úspěch, takže vlastně výhra . Thisobald se po vlastním pití začal svíjet v křečích a vše skončilo explozí, kdy se rozprskl po okolí. Na boj tedy vůbec nedošlo.

Ve výčepu jsme našli deník Madeline a z Thisobaldovy dílny jsme si vyzvedli návod na jed z Corpse Rose. Jelikož jsme příslušnou zásilku z Baldurovy brány už objevili, tak se nám úkol rovnou posunul. S deníkem Madeline jsme vyrazili za He Who Was a souhlasili jsme s potrestáním Madelininy duše. Nejprve jsme si vyslechli její příběh a poté jsme jako trest zvolili stejný postup, kterým zemřeli její přátelé. He Who Was, který duchovi Madeline "propůjčil" své tělo, vzal dýku a otočil si jí proti svému břichu. Poté jsem ho nechal ať zatlačí. Následovaly samozřejmě approvaly a disapprovaly, ale po tomto kroku jsem torturu ducha Madeline ukončil, což vedlo k přesně opačnému poměru approvalů a disapprovalů, takže jsem vlastně skončil na nule . He Who Was byl i vzhledem k okolnostem, silně krvácející rána břiše, nadmíru spokojený a obdaroval nás prstenem vyvolání havrana.





Léčba Karlach a příprava na sestup do mauzolea

Konečně nastal správný čas pro léčbu Karlach, tedy vlastně druhou část léčby. V Last Light Inn jsme navštívili Damonna a promluvili si s ním. Tedy abych byl přesný, nejprve jsme v Damonnově stáji vyprudili podivného býka, ze kterého se zase vyklubal vražedný sliz. Teprve pak došlo na rozhovor s Damonnem. Karlach už byla celá natěšená na nový upgrade svého srdce, ale Damonn se nenechal odbýt a pověděl jí pravdu o jejím srdci, které je v základní sféře odsouzeno ke zničení. Pomohlo by, kdyby se Karlach vrátila do Avernu, ale o tom nechtěla ani slyšet. Chvilku jsem jí zkoušel přemlouvat, ale v rámci romance jsem toho zase brzy zanechal a zaměřil se na společnou radost. Ostatně jedna z následujících nocí pak byla plná romantiky .







Cestou k mauzoleu jsme se setkali s Raphaelem, který mě požádal o zabití Yurgira, důvody přitom moc nerozebíral. Než odešel, tak ho zastavil ještě Astarion, který se chopil příležitosti a dožadoval se protislužby. Z Astariona vypadlo, že má na tělě podivné jizvy a rád by věděl, co znamenají. Pro Shivu to bylo překvapení, protože Astarion se nikdy o ničem podobném nezmínil a zvědavost přepadla i ostatní, takže se Astarion musel zcela vysvléct, aby si ho všichni dokonale prohlédli . Raphael nakonec souhlasil a zmizel.

[Elemir]

Gauntlet of Shar

Do chrámu Shar se vstupuje přes Kethericovo mauzoleum, kde jsou pohřbeni jeho předci a rodina. Po vstupu nebylo pochyb, že Ketheric zasvětil svou duši službě Myrkulovi, ale skutečným překvapením byl až otevřený sarkofág jeho dcery Isobel. Eh, jasně že ne, teď už to takové překvapení nebylo . Ketheric se k Myrkulovi obrátil poté, co dlouhá léta sloužil bohyni Shar. Jenomže Shar mu nedokázala navrátit zemřelou dceru, to dokázal až Myrkul, který si poté Ketherica zvolil svým Vyvoleným. Zajímavé je vlastně to, že Kethericovo mauzoleum bylo vybudováno na troskách chrámu Shar, přestože v době smrti Isobel byl Ketheric oddaným Selunitou.

Jinak pokud jde o mluvící lebku u prvního sarkofágu, tak jsem si všiml, že lebka se dožaduje identifikace a mezi dotazovanými zaznělo jméno Minthara ... hra má tedy zřejmě připraven alternativní scénář, který bude dost odlišný od průchodu za dobro, což mě ale nijak nepřekvapuje, protože ty náznaky jsou v jednotlivých úkolech patrné - mohl jsem do Shadowlands odejít s tím, že jsem pomohl Ragzlinovi, poté jsem se mohl podílet na únosu Isobel atd.







Jakmile jsme dorazili do chrámu, tak jsme na nic nečekali a vydali se po stopách Balthazara. První souboj se stíny justiciářů proběhl stejně jako minule, ale druhý souboj, poblíž Balthazarova útočiště, byl o něco pestřejší než minule. Anebo se to možná tak jevilo kvůli odlišné taktice. Balthazar nás zkoušel nejprve přetáhnout na svou stranu, ale když jsem mu sdělil, že jsem četl jeho deník v Moonrise Tower, tak se dopálil a já ho při tom nechal. V druhém kole padl a s ním i všichni kostlivci, takže zbyly jen ghůlové a Balthazarův bratr. Ghůlové byli nyní snadná kořist a bratr pro změnu uklouzl na zledovatělé podlaze, takže se nemohl bránit . Čekal jsem to o něco komplikovanější, ale nakonec to byl snadnější souboj, než kdybych se s Balthazarem utkal až u Nightsong. Z Balthazara mimo jiné vypadl zvoneček na přivolání golema, takže je asi jedno, že jsem Balthazarova bratra (golema) zabil.







Od Balthazara jsme zamířili do okolních místností a pak do knihovny. Shadowheart jsem měl samozřejmě sebou, takže jsem si musel nejprve vyslechnout jak už se na zkoušky těší a je nadšená z toho, jak z ní konečně bude Dark Justiciar. Proběhlo to tentokrát bez bugu, takže po trojici zkoušek jsem měl i trojici Umbral Stones. Nyní bylo na čase vyzvat Yurgira.







Postavil jsem se do chodby ke zborcenému schodišti a Shiva vystřelila na Displacement Beasta, címž se boj zahájil. Všichni se pak přesunuli k okraji schodiště a jakmile potvora zemřela, tak Shadowheart zakouzlila zrcadlení a seskočila dolů, aby na sebe nalákala meregony. Povedlo se! Přišla první polovina meregonů a Karlach je sundala dvojicí granátů. Stejně tak i druhou várku meregonů, takže zbyl jen jediný meregon a Yurgir. Protože Yurgir začal nahazovat neviditelnost, tak Shiva vyčarovala protikouzlo a seskočila dolů za Shadowheart. Jenomže to byla poměrně nebezpečná situace, takže jakmile Shiva zabila posledního meregona, tak zacouvala za roh a Shadowheart se postavila před ní. Bylo to prozíravé rozhodnutí, protože Yurgir hned v dalším kole dorazil a dle očekávání trefil Shadowheart dvěma kritičáky (tohle mě fakt už nepřekvapuje ). Normálně by šla k zemi, ale Shadowheart byla vybavena Lanthaderovým palcátem, který ji ihned zase postavil na nohy, takže mohla Yurgirovi hned zasadit pár ran pěstí. Pak přišli na řadu Karlach s Astraionem a granáty. Stačily jen tři a Yurgir padl.

Musím říct, že granátová taktika je mi celkem sympatická, rozhodně mi to přijde smysluplnější než barreling. Granáty nejsou všespásné, některé potvory jim docela odolávají, ale je to výborný doplněk plošných kouzel. V téhle rozehrávce jsem se krom toho zaměřil i na speciální šípy, které taky občas dokážou souboje výrazně zjednodušit, viz Balthazarův bratr, který uklouzl po ledu z ledového šípu. Souboj s Yurgirem se rázem proměnil v rutinu. Ale je pravdou, že hodně velký vliv má i moje znalost hry, kdy už ten souboj prostě není takovým překvapením.





Z Yurgirova doupěte jsme sebrali poslední Umbral Stone a vyrazili jsme výtahem do vnitřní svatyně. U teleportu jsme se ale otočili a zamířili nejprve do Moonrise Tower dopořešit poslední možný úkol - drowí alchymistku Araj Oblodru. Araj mě požádala o vzorek krve, díky čemuž si u ní mohu nakupovat lektvary s bonusem do skillchecků. Krom toho mě požádala o součinnost při přesvědčevoná Astariona, aby jí kousl. Můj vztah s Astarionem nebyl v té době moc dobrý, takže když jsem Astariona nechal, aby se rozhodl sám, tak s díky odmítl. Ani mě to nepřekvapilo, sice jsme přišli o možnost získat perma lektvar +2 Strenght, ale zas taková škoda to není. Plánoval jsem ho původně pro Shadowheart, která by z něj dokázala něco vytěžit, ale když si vezmu, že Astarion je jako multiclass přeci jen lepší ranař, tak to klidně oželím.

Od Araj jsme se vrátili do Gauntlet of Shar a sestoupili do Shadowfellu. Shadowheart se předtím ještě pomodlila, čehož jsem využil a vnikl jí do mysli. Shar jí během modtliby nabádala k zabití Nightsong, ale Shadowheart mou přítomnost vycítila a vysloužil jsem si disapprove a další blbá odpověď vedla dokonce k boji, na který jsem ovšem nečekal a loadnul jsem. Znovu už jsem se o průnik nepokoušel a nechal to čistě na náhodě. Uvnitř Shadowfellu jsme sestoupili až k Nightsong a jelikož tu nebyl Balthazar, tak se ihned spustil rozhovor s Aylin. Opět jsem to nechal čistě na Shadowheart a byl jsem zvědavý, jak to dopadne. Shadowheart k mému překvapení Aylin ušetřila, stejně jako minule, takže ta lehce nadprůměrná náklonnost ke mě asi stačila. Anebo na tom vůbec nezáleží(?). Aylin poté odletěla do Moonrise Tower.













Osvobozením Aylin se děj výrazně posune. Cvičmo jsme zašli do Last Light Inn, ale potkali jsme tu už jen Isobel, která nám pověděla, že všichni vyrazili do Moonrise Tower. A opravdu, Moonrise Tower je obsazena Harfeníky a vojáky Ohnivé pěsti, ale všichni byli nyní uvnitř. Venku byly zřejmé jen pozůstatky bitvy, i když těžko říci s kým, když jsme si Moonrise Tower předčistili sami . Araj zmizela a stejně tak zhentarimská obchodnice Roah Moonglow a její poskoci.

A tady se na chvilku zastavím. V Shadowlands je celkem pětice obchodníků:

Mattis (Last Light Inn)
Talli (Last Light Inn)
Barcus Wroot (Last Light Inn)
Roah Moonglow (Moonrise Tower)
Araj Oblodra (Moonrise Tower)

Barcus Wroot je významný prodejce granátů, ale granáty prodává i Talli a Roah. Talli a Roah navíc prodávají kouzla a mezi nimi dokonce sféru nezranitelnosti. Nabídka obchodníků se samozřejmě generuje náhodně, ale zjistil jsem, že to jde vyřešit i metodou save/load - save předtím, než obchodníka navštívíte. Svitek se sférou nezranitelnosti tu sice stojí 1020 zl, ale pokud by měl někdo s bossfighty problémy, tak tu ta možnost prostě je .







Na vrchol věže jsme sebou vzali Jaheiru. Během rozhovoru s Kethericem jsem nikam nepospíchal a volil jsem velmi opatrně. Zkusil jsem to totiž přes city a připomněl jsem Kethericovi jeho manželku Melodii. Vypadalo to nadějně, Ketheric se rozhodl vzdát, jenomže pak přiletěla Aylin a hodila nám do toho vidle. Ketheric se zase vzpamatoval a došlo k regulérnímu boji, který opět skončil patem, kdy si Ketheric povolal na pomoc Elder Brain a Aylin unesl do midnflayeřího hnízda. Jaheira nás opustila a nás čekal sestup do útrob kolonie.

Uvnitř nás čekala trojice běžných soubojů o různé obtížnosti. Hlídku nemrtváků jsme porazili hezky postupně, bez nasazení plošných kouzel, která jsme si nechávali na finále. V polovině boje se k nemrtvákům přidalo osazenstvo porcovny za námi, takže to byl celkově veselý souboj - nijak těžký, ale trochu delší. Vypomohl jsem si alespoň granáty. Šetření kouzly bylo ostatně typické pro všechny tyhle souboje, takže hlavní tíha bojů spočívala na Karlach a Astarionovi. Já a Gale jsme sahali hlavně po cantripech. Další souboj proběhl s trojicí kultistů, kdy většina družina zároveň dosáhl na 10. levelup (jen Astarionovi chyběli 2 xp ). Nechal jsem levelup zatím být a vyrazili jsme do místnosti s inkubátory.







V předešlé rozehrávce jsem tu svedl asi nejtěžší souboj v celé kolonii, kdy jsem si musel místnost nejprve předčistit od mozečků, abych pak celý souboj zjednodušil. Tentokrát jsem mozečky nechal být a propustil jsem vězně, tedy i čtveřici mindflayerů. Následoval první neúspěch a změna taktiky. Zevlor a vojáci se bohužel zaměřili právě na mozečky, takže mindflayeři měli dost času na nás. Přitom stačil plošný útok jen jednoho z nich a Shiva a Gale byli polomrtví na zemi (útok za 40-50 HP). Proto jsem oba odklidil do zadní místnosti a zkusil to ještě jednou. Neproběhlo to úplně ideálně, ale přežili jsme . Osobně mi ten souboj přijde ujetý, obzvlášť když to porovnám s finále, kde ty souboje s mindflayery jsou také, ale tady mají prostě mindflayeři nějaké bonusy, které je dost přesilují. Po souboji jsem si promluvil se Zevlorem a poté jsme osvobodili Mizoru, od které jsme dostali příslib, že ode dneška za půl roku pakt mezi ní a Wyllem opravdu vyprší.





A bylo to tu. Levelup na 10 a finální souboj ...

Levelup mě popravdě překvapil. Ne, že bych ho nečekal, ale zaujalo mě, jak hra řeší multiclass u Shivy. Shiva je nyní warlock 5/sorcerer 5, přičemž získala minimálně jeden bonus, který by odpovídal vyššímu levelu warlocka - její blast má totiž nyní 3 náboje. Samozřejmě jsem předtím cvičmo zkoušel, jak by Shiva vypadala třeba jako warlock 6 / sorcerer 3, ale blast měl pořád jen 2 náboje. Tímhle se v podstatě vyřešilo moje dilema, jestli zvedat obě povolání stejně, nebo se od levelu 10 raději přiklonit jen na jednu stranu. Zřejmě zůstanu u rovnoměrného dělení, popř. další dva levely vezmu jen sorcerera, protože z warlocka už mám vše, co jsem potřeboval. Shivy blast je teď opravdu smrtící. Musím si hlavně dávat pozor na jeho push efekt, protože odhazuje nepřítele docela daleko a není problém tím někoho srazit do propasti. Přitom Wyll mi minule tak výkonný vůbec nepřišel. Jako sorcerer level 5 už Shiva umí i bleskový plošňák, takže výborný doplněk ke Galeovi.

Když už jsem načal efektivitu postav, tak se musím zmínit ještě o implementaci dalších parazitů do mozku, protože to je taky docela zajímavé, byť jsem od toho čekal mnohem výraznější efekt. Krom Shivy byl tuhle změnu ochotný podstoupit jen Astarion, takže není nutné parazity šetřit. Velká část ilithidích dovedností jsou aktivní dovednosti, které pak musíte regenerovat spánkem, ale krom nich je tu pár pasivek a právě ty mají mnohem větší význam, protože ovlivňují průběh každého souboje. Jde třeba o posílení hodu na útok (Favorable Blessings), což vede automaticky ke kritickému útoku. Bohužel to jde využít jen jednou za každý boj. Další je Luck of the Far Realms, který zvyšuje šanci na kritický útok. Psionic Backlash reaguje na sesilatele v okolí a každého, kdo v blízkosti postavy zakouzlí, tak lehce zraní. Ability Drain vysaje v každém kole nepříteli bod korespondující vlastnosti - útok silou vysaje sílu apod. Není to vysloveně výhra, že by to nějak ty postavy výrazně přesílilo, ale viditelný efekt to má. Byť jak už jsem naznačoval, čekal jsem to mnohem výraznější. Možná pak až ten druhý upgrade.











Ale teď už do finále ... V kolonii nejde kvůli nepřátelskému prostředí spát, nicméně je tu léčebný pod, který jsem po bojích využíval. Díky tomu jsme do finále Act II vstoupili v plné síle. Na počátku jsme si vyslechli rozhovor mezi Kethericem, Gortashem a Orin. Poté jsme byli svědky vyslání Elder Brainu do Baldurovy brány a implementace parazita do vévody Ravengarda, kterého si Orin a Gortash vzali sebou. Na bojišti zbyl jen Ketheric Thorm a jeho posluhovači.

Zkusil jsem to podobně jako na střeše Moonrise Tower a Ketherica jsem od boje odradil. Jenomže zlomený Ketheric se sebevražedně vrhl do propasti a ven vylezl jako Apostle of Myrkul. Paradoxně jsem si pohoršil .

V předchozí rozehrávce jsem Ketherica napadl rovnou, což vedlo k tomu, že Ketheric stál na platformě a nic moc nedělal. Mezitím jsme porazili jeho posluhovače a osvobodili Aylin. Tím Kethericova nesmrtelnost skončila a pustili jsme se přímo do něj. Jakmile skočil do propasti a vylezl jako Apostle, tak už nám nic nebránilo soustředit se jen na něj. Jenomže nyní byl na platformě Apostle, kolem byli stále přisluhovači a uvězněná Aylin. Apostle navíc kouzlil nesympatický plošňák, který nám rozhazoval taktiku (přitahoval si postavy blíž k sobě a různě je paralyzoval), k tomu si na pomoc přivolával další přisluhovače. Chvilku trvalo, než se výsadek Astariona a Karlach prosekal k Aylin. Do té doby musel Gale přežívat na lektvarech, protože byl Apostlovým plošňákem postižen nejvíc.

Po osvobození Aylin trvalo asi tři kola, než Apostle padl, protože se Karlach k němu musela nejprve přesunout (Astarion dál likvidoval nově "narozené" přisluhovače), takže boj na blízko visel zprvu právě jen na Aylin (jenomže Apostle jí hned v dalším kole paralyzoval). Shiva měla nízkou šanci na zásah, ale s Galem nakonec Apostla ustříleli skoro až do konce a Karlach už jen dorážela. Souboj tak byl o něco napínavější než minule a kdybych to věděl, tak se připravím trochu jinak . Naštěstí to i tak nebyl nijak složitý souboj, akorát to celé trvalo o něco déle.









Po smrti Ketherica jsem vyjmul z jeho zbroje Netherstone a v tu chvíli nám do zad vpadla Návštěvnice ze sna. Následoval rozhovor na téma netherilské magie a způsobu, jak Trojice ovládla Elder Brain. Ono to bylo překvapení úplně pro všechny. Absolut není žádná bohyně, je to jen Elder Brain ovládaný Vyvolenými Mrtvé trojice. Ale na debaty není nyní čas. Na Baldurovu Bránu pochoduje armáda vedená Absolute a ve hře je osud celého Faerunu! Musíme pokračovat dále a nejprve získat zbývající dva kameny.

Když jsme prošli portálem ven do věže, tak jsem zjistil, že se lokace Act I a Rosymorn Monastery uzamkly. Tím pádem jsem přišel o možnost pořešit vejce githyanki nebo záhadu obřadních předmětů. Act II končí přesunem do nočního tábora, kde dojde k rozhovoru mezi Aylin a Shadowheart (musel jsem jí nejprve nabrat do družiny). Další den pak končí v táboře ve Wyrm's Crossing, kde v noci družinu přepadne hlídka githyanki a jedinou možností je útěk do Astral Prism.













S druhou rozehrávkou si hru opravdu užívám lépe a těch důvodů pro je více. Zejména se už nemusím zabývat veškerými detaily, které hra nabízí. Plno věcí mi dává nyní větší smysl, respektive mi lépe zapadají do kontextu, protože si je už umím propojit s pozdějšími částmi hry. Naopak mi to umožňuje soustředit se na detaily, které jsem předtím jaksi minul . Například vyřešení záchrany tieflingů už v druhé kapitole. Přitom se to zdá být intuitivní, ale v tom množství aktivit mi to prostě předtím uniklo a splnil jsem to až ve třetí kapitole. Boje jsou pak kapitola sama pro sebe - i ty, co mi předtím doslova lezly krkem, nyní beru normálně, to znamená, prskám o dost méně . Na druhou stranu už hra není tak napínavá, protože nyní mám jasnou představu, jak se kde rozhodnout, a co mi z toho vyplyne (+ co je jen vata). Chybí mi např. celé to tajemno okolo Baldurana (Návštěvnice ze sna), kdy jsem dlouze rozmýšlel, co zvolit, protože změna by znamenala návrat o desítky hodin zpět. A taky je to celé rychlejší ... 72 hodin za mnou.

[Elemir]

Pomalu jsem se přesunul přes Emperora na začátek Act III a hned jsem si vyzkoušel pár testů.

Při porovnání Shivy s Wyllem jsem zjistil, že na počet nábojů Eldritch blastu má opravdu rozhodující vliv celkový level postavy, nikoliv konkrétní level ve warlockovi. Teoreticky by Shiva mohla být jen warlock level 1 a po zisku 9 levelů sorcerera by taky získala 3 náboje. Přijde mi to trošku zvláštní, protože tím se výhoda multiclassů ještě více zvyšuje a skoro mi přijde, že hraní za čisté classy je spíš handicap .

Druhá věc se týká pokročilých ilithidích schopností. Emperor mi opět nabídl speciálního prazita, ale jelikož jsem se předtím implementaci parazitů nebránil, tak bere za samozřejmé, že změnu podstoupím. Musel jsem proto házet skillcheck na wisdom (21), abych se tomu ubránil. Důvodem je fakt, že se mi sice odemkl poslední okruh ilithidích dovedností, ale zároveň to výrazně zasáhlo můj vzhled, takže jsem to zavrhl. Hra ze mě udělala polovičního mindflayera, což se projevuje temnými žilkami v obličeji a změnou vzhledu očí. S takovou vizáží bych spíš všechny kolem strašil .

[Elemir]

Procházím se Rivingtonem a to fakt nejde. Zasekávání hry na konci Act II bylo docela na pěst, ale to, co se děje v Rivingtonu, to už je extrém. Hádá se tu prostředí s trigerry, do toho animace živoucího předměstí atd. Boj na pláži třeba proběhl napoprvé tak, že jsem do něj napochodoval úplně sám, protože hra si najednou vzpomněla, že mě zbytek party ještě nedošel a zůstal někde před mostem. Včera vyšel nějaký malý patch, co měl něco z toho opravit, ale jak vidno, je to horší a horší.

No, ale k Rivingtonu samotnému. Asi tu Lariani provedli pár dialogových změn. Yenna, respektive její možná smrt, asi mnohými otřásla, takže už jí nejde pozvat do tábora (přetím to tuším šlo hned, možná dorazí později? - anebo si to blbě pamatuju ). Odlišně proběhl i dialog s Gur lovci, ale tady byla důvodem nejspíš přítomnost Astariona v družině (předtím jsem ho asi u toho rozhovoru neměl). Tieflingové z hájku se mnou nyní prohodili jen jednu větu, což je pro změnu dáno tím, že mám úkol na záchranu tieflingů již hotový. Do krypty pod chrámem Ilmatera jsem se dostal z pobřeží, kde jsem rovnou pořešil pašeráky - tentokrát jsem místním pomohl. Jinak se tu moc zdržovat nehodlám. Promluvil jsem akorát s Wulbrenem, zahájím vyšetřování vraždy otce Logana, projdu si cirkus a vyrazím na most. Teda jestli se to sekání nezlepší, tak spíš počkám na nějaký patch.

[Yuyana]

Elemire, to dítě se normálně přidá, zas nepodezírej autory z nejhoršího. Nikdy jí nešlo pozvat hned, přijde sama později.

Rozhovor s lovcema probíhá úplně stejně jako před tim.
Sekání jsem nějaký měla taky, v první části města, ale později už jen když jsem měla zaplej autolooter (a to hře nejde tak uplně vyčítat).

[Elemir]

Rámcově je ten rozhovor stejný, pořád jde Gur lovcům o to samé, ale lišilo se to v detailech, což bylo asi opravdu tím Astarionem.

U Yenny jsem měl právě pocit, že mi tam něco chybí, ale kupodivu jsem si předtím u ní neudělal poznámku, abych si to ověřil.

V Rivingtonu, potažmo na mostě, mě čeká tuším už jen jeden souboj, takže pokud je sekání omezeno jen na tuhle část mapy, tak už to přežiju . Nicméně si i tak udělám chvilku pauzu.

[Yuyana]

Tak jsem si nějak uvědomila, že Elemir poslal fotky z romance, ale já ne. Takže to musim napravit. Tady, finální sex scéna s Astarionem. Jak vidíte, oba aktéři jsou sice plně oblečený hned v několika vrstvách, ale stejně z toho sálá vášeň na všechny strany:

 2023-11-29_0154_4.jpeg (321.47 kB. 1172x732 - prohlédnuto 508 krát.)

(Ne, to neni špatná fotka, takhle to opravdu vypadá, s povolenou nahotou a se všim.)

[Yuyana]

Tak jsem si řikala, že to zkusim tu Mintharu, když už je k dispozici i hodnejm lidem, akorát teda nedokážu vymyslet RP důvod, proč by jí moje postava zachraňoval. Zvlášť po tom, co na mě byla rasistická a chtěla abych vyvraždila hájek. Doufala jsem, že jí potkáme za nějakejch okolností, který mi pomůžou to nějak obhájit, ale ne. Je tam s goblinama před generálem a dělá na mě psí očička. Hm. Je fakt, že můžu předstírat, že moje postava je nějak extra přitahovaná rasistickejma elfama se smutnejma psíma očičkama...

Edit: Oh, oni jí odvlekli do mučírny! To řeší situaci, uff, už jsem se bála, že to bude problém.