Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Červen 17, 2026, 19:43:09
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: Re:(Elemir) - The Summoning  (Přečteno 23030 krát)

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #30 kdy: Prosinec 18, 2018, 21:16:53 »

Crimson a Ebon Knight's Domain

Počátek v Crimson Domain začal standardně postupným otevíráním uzamčených sekcí, přičemž jsem na několika místech našel klíče od jednotlivých místností v teleportační sekci. Nicméně klíčů jsem našel o jeden méně a další překvapení mě čekalo v samotných místnostech, kde jsem objevil jediný aktivní teleport. Vzhledem k tomu, že jedním ze zdánlivě neužitečných klíčů byl Golden Key, tak jsem dostal zcela jiný nápad - mohl bych se vrátit do Broken Seal 1 a zkusit obejít Larse (ukol pro Honorah). Zatím jsem však pokračoval v průzkumu Crimson Domain.

Poměrně rychle jsem se dostal do úzkých, neboť jsem narazil celkem na čtveřici neodemknutelných dveří. Jediný dostupný teleport mě dopravil do izolované místnosti, kde byla trojice plošin a dvě kovové koule, ale očividně tu není souvislost mezi plošinami a dveřmi. Udělal jsem tu ovšem zákeřnou chybu. Nic by se nestalo, zbytek Crimson Domain není pro postup ve hře důležitý, ale to jsem zatím nevěděl. Ty plošiny totiž aktivují další teleporty v teleportačních místnostech, ale to jsem jaksi přehlédl :)



Díky jednomu z teleportů se dá dostat na druhou stranu domény a odtud sejít do podzemí, konkrétně na křižovatku. Z této strany křižovatky pak jde projít přes dveře na jih. On celý problém vlastně vznikl tak, a raději to zopakuji, že zrovna tyhle dveře na křižovatce se po průchodu zpět zasekly (zůstala jakoby zatížená plošina před nimi). Od této chvíle jsem nemohl do severní poloviny Crimson domény projít přes podzemí a byl jsem tudíž odkázaný na postup od jihu směrem do Green Domain. Nebýt na počátku mé zvědavosti, tak se mi tohle vůbec nestalo :D Ale jak už jsem psal, pro získání potřebných předmětů a přístupu k zapečetěným dveřím to není nutné, protože tohle vše se nachází právě na jihu domény, popř. se využije teleportačních run. Zřejmě je to záměrný chyták od vyvojářů.

V jižní části jsem narazil na NPC Maela, který mi pověděl příběh o Balthazarovi a prozradil mi tajemství jeho nesmrtelnosti. Balthazarovo tělo lze sice zničit, ale to po nějakém čase znovu obživne. Jeho duše je totiž ukryta v předmětu s názvem Decanter of Lost Souls, který najdu v Citadele. Jedině jeho zničením (lze ho rozbít) mohu Balthazara osvobodit a zbavit ho jeho prokletí. Když jsem pak hledal řešení problému s nalezením WarMongeru, tak jsem zjistil, že onen tuhý mág ve White Domain byl právě Balthazar a rozhodně to nebylo naše poslední setkání.



Na JV domény se nachází pětice lebek s hinty, které se vztahují ke zdířkám na zemi. Jde samozřejmě o zdířky, kam pasují medailony rytířů, ale zatím jsem měl jen tři z nich, takže krom zablokovaného postupu na sever vyvstala otázka, jak se dostat ke Crimson Knightovi? No, jak jinak, zkusil jsem teleportační runy :)

Byla to tuším runa Raido, která mě přepravila do izolované lokace a postavila mě rovnou na nášlapnou plošinu. Po opuštění plošiny na mě vystřelila čtveřice fireballů, takže jsem měl co dělat, abych mezi nimi prokličkoval. Cesta na jih byla z této lokace uzamčená, dveře se očividně otevírají z druhé strany, zřejmě přímo ze severní části domény, ale to bylo nyní jedno. Krom Raido runy jsem měl i runu Gebo, která vede pro změnu do části s průchodem do dalšího úseku Labyrintu. Otevřel jsem tedy jediné možné dveře a z místnosti se na mě vyřítil Crimson Knight.



V první chvíli mě to moc nepotěšilo, na boj jsem nebyl připraven a tak jsem se dal na ústup. Rytíř to nevzdal a vydal se za mnou, ale jak jsem bleskurychle zahnul za zeď, tak on se jaksi zasekl a zrovínka si stoupl na plošinu :) Byla by to prima pomoc už tak, ale on tam poté začal zmateně chodit sem a tam, takže za chvilku inkasoval několik fireballů a šel k zemi :D V tuhle chvíli to byl jednoznačně nejjednodušší souboj, co jsem s rytíři absolvoval, byť to nebylo zrovna moc fér.

Po boji s Crimson Knightem přišlo na řadu drobné váhání nad postupem. Vrátil jsem se proto k myšlence s Golden Key a vydal se zkusit štěstí do Broken Seal 1. Byl to v podstatě jen nápad, vůbec jsem netušil, zda-li ten klíč bude identický s tím, co má zřejmě u sebe Lars (pokud vůbec nějaký má). Na druhou stranu to bylo riskantní i z toho důvodu, protože jsem netušil, jestli si mohu dovolit takhle snadno přijít o klíč, který možná v Crimson Domain přeci jen hraje větší úlohu, než by se na první pohled mohlo zdát. Klíč ke zdířce v podzemí opravdu pasoval a druhé dveře jsem otevřel s pomocí diamantu. Uvnitř jsem našel pár zajímavostí a hlavně protijed pro Honorah.







Od Honorah jsem získal starobylé zrcadlo, které se mi prý bude časem hodit a rovnou mě varovala před Larsem. Byl to právě Larsův zloděj, kdo Honorah napadl. Zrcadlo však nezískal, protože ho Honorah skryla kouzlem neviditelnosti. S Larsem měla pravdu, jakmile jsem se u něj se zrcadlem zastavil, tak mě bez milosti napadl a zbyl po něm Golden Key :) Takže jsem přeci jen měl pravdu. Ty klíče jsou skutečně záměnné a jak jsem později zjistil, tohle se týká všech typů klíčů, což je dobré mít občas na paměti a klíči zbytečně neplýtvat.

Celý tenhle úkol mě přišel trošku zvláštní, protože smysl zrcadla by měl být spojený s průchodem skrze část Broken Seal 1, kdežto přirozený vývoj událostí mi ho umožnil splnit až mnohem později. Prvotní řešení by spočívalo v zabití Larse, ale k tomu jsem neměl nejmenší důvod a ani nebylo možné Larse skrze rozhovor donutit zaútočit (určitě nebudu napadat neutrální postavu jen proto, že by mohla mít něco, co souvisí s úkolem ... no, obchodník v hradu ve Wizardry VI byl výjimka, ale to jsem také loadnul a časem jsem na správný topic k rozhovoru přišel :)). Teď jsem trošku na vážkách, možná je to zrcadlo důležité až mnohem později, ale to se teprve uvidí.





Crimson Knight's Domain jsem zatím pustil z hlavy a zamířil si to do Ebon Knight's Domain. Třeba to hra nakonec i takto vyžaduje. Hned v úvodní místnosti jsem se potkal s kartografem Vortigernem, který se tu řadu let snaží o zmapování této domény. Místní problém mi došel velmi rychle, protože jsem si hned v počátku zkusil už dříve vyvolat automapu, abych věděl, kde jsem, a hra mi jen vypsala, že tu podobná magie nefunguje. Celý vtip spočívá v tom, že Vortingerova mapa vás odkáže na stranu 89 v manuálu - je tu schéma propojení místností skrze teleporty.



Z počátku to není tak úplně jasné a hlavně jsem si myslel, že tohle schéma se vztahuje až k něčemu, co je dostupné mnohem později ve hře. Jakmile jsem však viděl, jak jsou ty místnosti konstruované, tak to bylo mnohem snažší. Jedná se totiž o malé čtvercové místnosti a v každé z nich je v jednotlivých rozích teleport. Krom nich jsou tu ještě dvě identické větší místnosti. Jediná potíž je vlastně v tom, že ty místnosti jsou identické a 2 teleporty jsou vícesměrné, takže jsem si u jejich výstupu musel udělat na zemi značku v podobě odloženého předmětu. Jinak je průchod do nitra domény poměrně snadný ... šlo by to asi zmapovat i ručně, ale to hotové schéma je velká pomoc.

V dalších částech domény jsem se setkal se zabijáky a kousek od sálu Ebon Knighta jsem potkal kouzelnici Taru. Podobně jako Sidonius, i Tara může postavu naučit kouzlo pomocí názorné ukázky gest. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, o jaké kouzlo přesně jde, ale podle symbolu na rychlém slotu a v porovnání s manuálem jsem zjistil, že je to Magic skill.



Setkání s Ebon Knightem nebylo zrovna příjemné. Jakmile jsem vstoupil za dveře jeho sálu, tak mě to popostrčilo a dveře definitivně zaklaply. Jenomže trůnní sál je celkem malá obdélníková místnost a od Ebon Knighta už se nedal tak snadno držet odstup. Jeho útoky byly navíc klidně okolo 100 HP, boj zblízka tedy nepřipadal v úvahu. Vyklubal se z toho nakonec poměrně zdlouhavý souboj.

Nejprve jsem zkusil klasickou lukostřelbu, ale to je opravdu hodně pomalé a pokaždé jsem nakonec udělal nějakou chybu a zemřel. Komplet obsah toulce je samozřejmě nedostatečný a krizový je pak hlavně sběr šípů po zemi, kdy se postava musí zastavit a riskuje zásah od rytíře. Větší pokrok jsem zaznamenal v kombinaci kouzla Battlerage a lukostřelby, ale pořád je potřeba šípy sbírat (významná je ovšem část, kdy kouzlo postavu hodně zrychlí, takže si dokáže snadno udělat odstup klidně na 3 výstřely v řadě). Jenomže kouzlo je drahé a moc dlouho nevydrží, a když jsem ani po druhém zakouzlení Ebon Knighta nesundal, začalo to vypadat bledě.

Během lukostřelby jsem si však všiml, že se mi pomocí otrávených šípů povedlo rytíře lehce otrávit a možná by pak stačilo jen utíkat a vyčkat, než ho jed dorazí (otrava je bez protijedu permanentní stav). Neubíralo mu to zrovna přehršel zdraví, tak jsem se v klidu usadil a připravil se na zdlouhavý proces. Šípy jsem ušetřil a na otravu použil kouzlo Poison Cloud. S občasnou podporou lukostřelby mi celý boj zabral 25 minut! Z toho jsem samozřejmě většinu času jen kroužil kolem dokola místnosti.





Green Knight mi sice říkal, že Ebon Knight je z nich nejtužší, ale tohle jsem vskutku nečekal. Očarované šípy mu při Battlerage působily klidně poškození 20 HP, takže jeho celkové zdraví muselo být snad přes 500 HP. Od Green Knighta jsem získal slíbený amulet a mohl jsem teoreticky projít do End lokací Labyrintu. Jenomže tady zasáhla tak trošku náhoda.

Po několika pokusech při boji s Ebon Knightem jsem se chtěl vyzbrojit něčím účinným a pohled mi v jednu chvíli padl na meč Skull of Zekiel. Vybavil jsem s ním Shivu a vyrazil do boje. Jaksi jsem si ale nevšiml vzhledu ikonky, která neobsahovala klasický piktogram pro útok, ale piktogram pro interakci. Jakmile jsem klikl na jedničku pro útok, tak naskočilo dialogové okno a mě po chvilce došlo, že Zekiel byl jedním z devíti kouzelníků koncilu, kteří sem přišli porazit Shadow Weavera.



Původně jsem si ty různé hůlky s lebkami a tento meč s oněmi kouzelníky nespojoval, bral jsem to jako klasické zbraně. Myslel jsem si totiž, že lebky kouzelníků budou vypadat jako běžná magická ústa, co tu jsou po doménách dostupná. Poslední lebku jsem našel před zapečetěnými dveřmi do další části Labyrintu.

Docela mě to zvyklalo, protože nyní jsem si s nimi mohl promluvit jako s kompletem a díky předchozímu rozhovoru se Zekielem jsem věděl, že každá z lebek mi ukáže jedno gesto z kouzla Gateway, kterým se budu moci dostat do jiného světa (Otherside), kde pak najdu polovinu Staff of Summoning. Skoro jsem se nechal nalákat, ale pak mi došlo, že v podzemí pod doménami se má nacházet ještě meč WarMonger a ten jsem také stále nenalezl.



A tady jsem znovu začal spekulovat nad významem severní poloviny Crimson Domain. Z pohledu hlavního úkolu nebyla důležitá, vše pro postup vpřed jsem našel, ale jelikož mi hlavou vrtal právě onen legendární meč lorda Borela, tak jsem pomalu nabyl přesvědčení, že vchod do patřičné části podzemí se nachází zrovna v té severní části Crimson Domain, kam se nyní nemohu dostat. No, nenacházel :) Ale našel jsem tu obchodníka Ogotaie, od kterého jsem mohl koupit láhev džina a od džina si pak vyžádat odměnu za vysvobození - vybral jsem si vak, který redukuje váhu vložených předmětů.

Poznámka: nabídka džina je různorodá, ale zaujaly mě pouze dvě věci a to právě tento vak a pak rada ohledně budoucnosti. Jenomže stejnou radu jsem dostal i od Maela a později mi jí dokonce zopakovala lebka kouzelníka Pale, takže jsem zvolil vak. Svým způsobem je to chyták, rada je totiž docela drahá (láhev stojí 10 zlatých) a nevhodnou volbou odměny se dá její potenciál promarnit. Později jsem v Otherside narazil na podobnou volbu, kdy jsem zvolený předmět mohl získat mnohem snáze přímo na patře, ale rozhodl jsem se kvůli tomu už neloadovat. Mělo to ostatně svůj důvod, jak později zmíním.



Samotná pointa s WarMongerem byla mnohem jednodušší. Jak jsem se pořád zaobíral otázkou cesty vpřed, tak jsem na křižovatce úplně zapomněl vyzkoušet teleportační runy. Celá tahle pasáž je totiž mnohem větší a bez run se k meči přiblížit nedá. Navíc jsem se tu podruhé střetl s Balthazarem. Fungují tu runy Gebo a Thurisaz, přičemž Thurisaz by mě vzal býval přímo k Balthazarovi. Nicméně pro pochopení toho, co lze v místnosti za Balthazarem najít, je dobré projít i vnější část dostupnou skrze runu Gebo.

Je tu halda soch se čtyřmi hlavami v podobě hadů, kteří plyvou oheň. Každá hlava směřuje jedním směrem a po vyplyvnutí ohnivých koulí se celá socha pootočí, takže pokud narazíte na vícero různě rozmístěných soch, tak svými koulemi v podstatě pokryjí celý prostor. Je proto potřeba dávat dobrý pozor (damage není zrovna zanedbatelný), ale zase to má jednu výhodu, protože každá socha může nechtěně svými plivanci zničit jinou sochu :)



Místní magická ústa mají krátké průpovídky o Borelovi a meči, ale teprve poslední ústa naznačují, co vlastně hledáte a jak se to dá změnit. WarMonger je bez krve jen obyčejným mečem, na který má výrazný vliv zub času, takže jakmile ze země zvednete bezejmenný rezavý meč, začne vám být jasno. Poškození nemá zrovna nejmenší, ale 20 HP je na legendární meč poměrně málo a dlouho trvalo, než se na tom něco změnilo.

V tuhle chvíli jsem měl tedy pořešenou celou část domén rytířů a v ruce jsem třímal pozůstatky legendárního meče. Mohl jsem projít rovnou do End lokací, ale teď podle mě přišel ten správný okamžik, abych si promluvil s lebkami kouzelníků. Vzal jsem to hezky po pořadě. Každá z lebek mě naučila jedno gesto pro kouzlo Gateway. CloudBurst mě navíc upozornil, že pro spojení hole budu potřebovat kouzlo Mending, ale na podrobnosti jsem se měl zeptat jeho bratra FireFanga, protože to souvisí s WarMongerem. FireFang na téma prokletého meče nezačne mluvit sám, je potřeba se ho na něj přímo dotázat. Vše to souvisí s používáním meče, ale mám být při tom opatrný, ďábelská podstata meče je příliš silná.

Nebylo mi ovšem tak úplně jasné, co mám poté se složenou Staff of Summoning dělat. Silvanus mě jen varoval předtím, abych se nepokoušel vyvolat jednoho z mágů, protože by to zničilo jeho duši uvězněnou v lebce. V Citadele bych však měl najít předmět, který mi napoví, protože k vyvolání dotyčné postavy musím mít nejprve něco, co s ní tvořilo pevný svazek. Od lebky kouzelníka Pale jsem se pro změnu dozvěděl, že Balthazar byl jeho bratr a pověděl mi, jak ho zničit (osvobodit jeho duši) a taktéž mě odkázal na Citadelu.

Z pohledu stráveného času jsem při řešení obou domén a hledání WarMongeru strávil 7 hodin. Zákys to tedy nebyl zrovna zanedbatelný, ale zase musím dodat, že celý ten problém vznikl díky mé nepozornosti, než že by to bylo složité na rozlousknutí (ostatně podobnou chybku jsem udělal v Ultimě Underworld, když jsem přehlídl druhý klíč, co zbyl po Tyballovi). Plno věcí si tu navíc šetřím, to se týká třeba teleportačních run, takže mi ani nehrozí, že bych něco nesplnil jen proto, jelikož se na dotyčné místo nemám jak dostat. Tohle by ostatně mohl být v opačném případě docela problém, ale naštěstí se mi zatím skoro vše daří řešit tak, jak mi to přichází pod ruku. Ono by se klidně mohlo stát, že mi runy dojdou a pak bych se podobně jako u úkolu pro Honorah musel spolehnout na to, že řešení najdu později a budu se muset kvůli němu vracet.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #31 kdy: Prosinec 18, 2018, 21:20:39 »

Jiný svět (Otherside)

Při nahlédnutí do End Level 4 jsem si všiml postavy kouzelnice Roweny, takže přede mnou byl další předěl v příběhu, ale nakonec jsem se vrátil do Crimson Knight's Domain a zakouzlil Gateway. Přede mnou se vytvořila trhlina v prostoru a já skrze ní prošel kamsi na druhou stranu ...



Už na první pohled bylo vidět, že jsem jinde a magická ústa mi prozradila, že místním vládcem je král Evermore. Na toho jsem po pár krocích dokonce narazil a dal se s ním do družného rozhovoru na téma Staff of Summoning. Byl udivený, že vidí dalšího cizince, co si jde pro hůl, nicméně ho to nijak nepohoršovalo. Evermorovo předci kdysi nabídli svou říši jako svatyni, kde bude hůl ukryta a hůl si čas od času někdo "vypůjčí". Strážci přitom neřeší správnost pohnutků nových (dočasných) majitelů. Více se však prý dozvím přímo od strážce Qasara. Tím začíná poměrně perné a spletité dobrodružství v Otherside.



Nebudu Otherside popisovat přesně tak, jak jsem skrze ní procházel, ale pokusím se to vzít spíše systematicky, protože je to poměrně náročné na popis. Otherside tvoří celkem 3 samostatné lokace a klíčem k úspěchu je pochopení funkce místních teleportů. V každé lokaci je několik různých typů teleportů a správnou funkci je třeba nejprve otestovat. Někdy je řešení přímo na očích, jindy to vyžaduje různě dlouhé testování. Několik osamocených teleportů však funguje skoro vždy jako vícesměrné teleporty, které vás posunou ze zdánlivě patové situace dál (volba výstupu z teleportu je náhodná, proto se hůře tipuje, co je jednosměrný a co vícesměrný teleport). V jednotlivých lokacích Otherside je krom toho řada prvků pro zmatení, které si můžete nechtěně s funkcí dotyčných teleportů spojit.

King Evermore sídlí v lokaci Otherside One. Uprostřed lokace je trůnní místnost a na jih od ní jsou královské pokoje. Cestou k nim minete dvojici teleportů vázaných na klíč a jeden jednoduchý teleport jižně od nich. V královských pokojích je klíč, kterým lze druhý teleport z dvojice aktivovat. Lehkým pokusem lze zjistit, že vhozený předmět do druhého teleportu skončí za osamělým teleportem na jihu, který pro změnu brání přístupu ke dveřím do chodby na jih.

Spoiler: ukázat
Skrze dvojici teleportů je třeba seslat kouzlo Kano, čímž se otevřou dveře u osamoceného teleportu a poté druhým teleportem prohodit nějaký předmět k zatěžkání plošiny za otevřenými dveřmi.


V místnosti za nimi lze najít další pytel redukující hmotnost vložených předmětů. Tohle by měl být vlastně takový zahřívací rébus, ale pořešil jsem ho ve skutečnosti až v době, kdy jsem značně tápal, kam dále.



Na sever od trůnního sálu je v zemi zdířka a poblíž jsou magická ústa, která napoví, že do zdířky patří dvojice očí. Eye of Sight je ten správný předmět, ale pokud si nevedete stejné skladové hospodářství jako já, bude problém sehnat druhý kousek ;) On se dá tedy najít i zde v Otherside One, ale vyžaduje to pořešit další rébus.

Místnost na západ od zdířky vede k dvoucestnému teleportu. Jeden směr končí v malém bludišti, kde je potřeba si pohrát s kouzlem Kano, druhý pak končí v místnosti s bleskovými koulemi a kaskádou pulzujících teleportů. Skrze teleporty je potřeba projít se správným načasováním, ale na severu mě zastavilo několik dveří a páka, která jakoby polohy dveří různě přehazuje. Omylem jsem se odtud vrátil na začátek a teleporty mezi tím přestaly pulzovat a zůstaly trvale aktivní, čímž už jsem se ke dveřím nemohl znovu dostat. Z cluebooku jsem se později při zpětném ohlédnutí dozvěděl, že za nimi lze najít právě další Eye of Sight.

Naštěstí jsem to nemusel řešit, ale otevření cesty za magickými ústy mi mnoho nepomohlo. Je tu jeden dvoucestný teleport a řada dalších úst se zdířkami poblíž. Jenomže tentokrát mi byla většina hintů nesrozumitelná. Očividně mi chybělo plno úkolových předmětů. Naštěstí se dá skoro vše najít zde v lokacích Otherside.

Zbyl mi tedy teleport, který mě v první chvíli vzal do bludiště malých izolovaných místností. V každé místnosti byly dva teleporty, které mě různě přesouvaly mezi dalšími podobnými místnostmi. V jedné z nich byla páka, která deaktivuje návratový teleport do místností v bodě, kde se dá z jedné malé místnosti vystoupit ven do okolí, čímž je velký sál, který obsahuje všechny tyto menší místnosti. Je to ovšem izolovaná lokace, takže ven lze jedině s runou Gebo, anebo s pomocí kouzla Teleport, které tuto runu supluje - jako náhodou se nachází zrovna v této části lokace.

Runy Raido a Thurisaz fungují v Otherside One také, ale není radno jimi plýtvat, obzvláště runou Thurisaz, protože ta vede do místnosti, kterou lze pořešit až mnohem později. Všechno jsou to navíc izolované lokace, takže se sem nedá dostat jiným způsobem. Runa Raido vede do místnosti strážce Qasara, se kterým jsem zabředl do delšího rozhovoru na téma Shadow Weavera a Staff of Summoning. Zajímavé na tom rozhovoru byly dvě věci.





Jednak mi Qasar pověděl smutný příběh o svém bratrovi, který strážil jednu polovinu hole a Shadow Weaver ho obelstil a nakonec zabil. Během rozhovoru však začal o Shadow Weaverovi hovořit jako o ženě, až to Shivě nedalo a přímo se na tuhle změnu zeptala. Qasar odvětil, že Shadow Weaver je ve skutečnosti žena, která se skrývá za svou maskou. Mám být obezřetný a nikomu příliš nedůvěřovat. Začalo to ve mě hlodat, těch žen v celém příběhu okolo Války bohů není mnoho a pomalu jsem začal pochybovat i o kouzelnici Roweně.

Polovina hole je však Shadow Weaverovi na nic. Musím získat obě části a poté je spojit s pomocí kouzla Mending. Ovšem dostat se k druhé polovině hole bude trošku oříšek. Qasar jí z obavy před zcizením proměnil s pomocí kouzla, které ale může říci jedině příslušníku své rasy. A jelikož už je jediným zástupcem své rasy, tak je to skoro nemožný úkol.



Situace nebyla zrovna růžová, král Evermore mě sice mohl libovolně vracet zpět do Labyrintu, ale kompletní set předmětů do zdířek jsem ze svých zásob nesložil. V tuhle chvíli bylo opravdu jasné, že zbytek věcí musím najít někde tady. Zbyl mi tedy jen teleport poblíž prvních magických úst se zdířkou a jako náhodou jsem měl štěstí, protože mě najednou vzal do izolované chodby, odkud vedla dvojice východů. Severní vede do Otherside Two, jižní do Otherside Three. Mno, ale tím jen začalo další kolečko puzzlů ...

Než se však vrhnu dále, musím se ještě na chvilku zastavit u WarMongeru, tedy zatím jen u rezavého meče. V Otherside se nachází dvojice celkem tuhých potvor, krom bleskových koulí jsou to také dost nepříjemní brouci a zrovna při boji s brouky se mi v Otherside One přihodila zajímavá situace. Po jednom úderu mi najednou vyskočilo dialogové okno, kde se mi rezavý meč představil jako WarMonger. K jeho obnovení bylo totiž potřeba prolít krev a tím se meči navrátila část jeho původní síly (nyní damage až 60 HP). Má to ovšem jeden háček.



Meč vyžaduje mnohem více krve a nelze ho jen tak odmítnout, protože s počtem padlých nepřátel postupně leveluje a za každý level pak postavu naučí jedno gesto z kouzla Mending. Ocitl jsem se tak v určité pasti, protože nevím, co od meče čekat, jestli třeba jeho nadužívání nebude mít nějaký vedlejší negativní efekt apod. WarMonger je po Stříbrném meči druhá nezničitelná zbraň a oproti Stříbrnému meči je navíc univerzální (neřeší typ protivníka). Byla by proto škoda ho schovat a nepoužívat, byť bych už od něj kouzlo znal. Možná se skutečně ještě nějakého překvapení dočkám.



Otherside Two a Three vypadají z počátku hodně podobně, ale každá lokace poté nabídne odlišný postup a samozřejmě i odměny. Ve dvojce jsou po stranách vstupu dva teleporty, přičemž ten jižní je dvoucestný. Cesta vpřed pak vede kolem dovojice zamčených dveří, které ukrývají další zamčenou místnost. Na něco je potřeba patřičný klíč, něco otevře kouzlo Kano (je potřeba si to vyzkoušet, protože ušetřené klíče se mohou hodit později). Teleportační runy jsem zatím nechal v batohu a vydal se severním teleportem.

Ten mě vyhodil v místnosti s brouky, kde je řada plošin a magická ústa se zdířkou poblíž. Do zdířky je potřeba strčit Palimsest, aby se aktivoval výstupní teleport, který pak vede na počátek velkého bludiště na východě. Je to více méně bojová část lokace a krom toho tu jsou jedny zamčené dveře, které se otevírají z druhé strany (do příslušné místnosti se dá jít jedině s teleportační runou Gebo). Z bludiště jsem získal klíč, kterým jsem odemkl teleport v chodbě na počátku a nyní šlo projít na začátek lokace (je to ovšem jen jednosměrná cesta, zpět se musí zase přes severní teleport na začátku lokace).

Jižní teleport mě vzal do místnosti, kde jsem musel posunout velký krystalový blok do rohu a pak pomocí jedné plošiny pod ním aktivovat teleport. Tím se teleport u severní zdi této místnosti přehodil a vykopl mě zpět na začátek lokace. Druhý výstup jižního teleportu tuším nehraje přílišnou roli, tak ho nebudu popisovat.

Výsledkem těchto aktivit je zpřístupnění souběžné chodby s chodbou z bludiště na východě. Za dveřmi je ovšem plošina, která otevírá další dveře vepředu a je potřeba si s jejím sešlápnutím trochu pohrát. Na konci nové cesty je větší místnost s řadou vratných teleportů, které jsou navíc vesměs prostorové, takže jimi nelze nic prohodit. Výjimkou je dvojice teleportů za sebou, skrze něž je naopak potřeba nějaký předmět prohodit, čímž se vratné teleporty vypnou. Díky tomu jsem se dostal ke krystalovému bloku, který jsem předtím odteleportoval v předchozí místnosti a přesunul ho na správnou plošinu tak, aby se mi otevřely dveře dále.

V další místnosti mě čekalo několik dalších teleportů, ale řešení je vlastně jednoduché. Většina teleportů poskytuje dopředný směr, ale jeden jediný je vratný - lze ho odstavit zatěžkáním plošiny, např. kouzlem Magic Wall (ostatně tohle je velmi užitečné kouzlo - je ovšem časově omezené). Další plošinu za rohem je potřeba zatížit nějakým předmětem, který se hodí šikmo do chodby právě směrem k plošině. Tím se zpřístupní místnost s pákou, která uvede do pohybu další krystalový blok a vratný teleport se bude střídavě zapínat a vypínat. V místnosti u tohoto teleportu je potřeba zatěžkat plošinu, čímž se na druhé straně objeví Sun Key (jeden z předmětů pro mnagická ústa v Otherside One).

No, takhle hezky od ruky mi to samozřejmě nešlo, bylo to přesně tak, jak jsem popisoval na začátku :) Na řešení jednotlivých puzzlů jsem přicházel postupně a mezi Otherside Two a Three jsem dokonce na střídačku pendloval. Vyřešení jednoho puzle mi kolikrát pomohlo s pochopením jiného puzzle. Nebylo to tak úplně triviální, je to hodně o náhodě, ale také jsem si u toho říkal, jestli jsem do Otherside nešel moc brzy, protože hra zatím komplikovanost puzzle gradovala postupně, kdežto tady to byl výrazný skok, jakoby mi něco ze znalostí chybělo.

Otherside Three je na první pohled zdánlivě jednodušší. Severní puzzle u vstupu vede do střední místnosti, kde je potřeba si pohrát s plošinami a teleporty (opět je tu dvojice teleportů, která reaguje na vhození předmětu). Odměnou je skillbook pro kouzelníka (Sorceror's Tome), který je dalším z potřebných úkolových předmětů (mno, pro někoho by mohlo být dost lákavé ho použít na svou postavu :)). Severní chodba vpřed pak vede na křižovatku s pastí v podobě ohnivých koulí, kterou lze deaktivovat zatěžkáním plošin ve vstupní chodbě. Není tu ovšem nic zajímavého.

Jižní teleport u vstupu je opět dvoucestný, ale zajímavá je jen JV část lokace, kde jsou soustředné čtvercové zdi s prostupy, ve kterých jsou vratné teleporty. Cílem je střed této stavby, kde je truhla s černou perlou (další úkolový předmět). Kousek od této stavby jsou mluvící ústa, která naznačí, že je potřeba nejprve projít trojici zkoušek. První dvě jsou čistě bojové (přesila koulí a pak přesila brouků), ale třetí zkouška je docela tuhé puzzle. První teleport poslal Shivu do izolované místnosti s dvojící krystalových bloků. Dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, jak s nimi nějak účinně pohnout.

Spoiler: ukázat
Dá se k tomu krásně využít kouzlo Zap Away, které funguje i na volně stojící neživé předměty.


Díky tomu jsem si zpřístupnil dveře do další části, kde už mě čekaly jen různé hrátky s deskami. Nejhorší na tomhle puzzle byl opravdu hlavně ten začátek. Na konci třetí zkoušky mě to teleportovalo přímo k truhle.

Zbytek lokace tvoří izolované místnosti, dostupné skrze teleportační runy. Runa Gebo mě vzala do královské pokladnice, kde jsem si mohl za odměnu vybrat jeden předmět. Zvolil jsem plášť neviditelnosti, byť mnohem více užitečnější mi přišlo kouzlo na dočasné zvýšení bojových dovedností (nabyl jsem najednou dojmu, že tohle je možná jediné místo, kde se mohu kouzlo Weapon Skill ve hře naučit).

Z pokladnice vede teleport do místnosti, kde leží runa Raido a část svitku s kouzlem Shape Change (první polovina svitku je uzamčená v jedné z místností hned na počátku lokace, ale je potřeba získat nejprve Cross Key). Další teleport mě pak vzal na začátek. Zkusil jsem ještě runu Raido, čímž jsem získal slušivou Helmet of Fear. Runu Thurisaz jsem ušetřil, protože jsem jí předtím zbytečně použil v Otherside One a na ono místo určitě budu muset ještě jednou jít.





S nabytým inventářem jsem se vrátil do Otherside One a začal jsem postupně plnit zdířky u magických úst potřebnými předměty. Krom Dr. Jojo lektvaru jsem měl vše, ale jak jsem pak v manuálu zjistil, Dr. Jojo lektvar lze kdyžtak vyrobit rozpuštěním diamantu pomocí kouzla Liquify (diamanty byly ovšem do této doby dost vzácné, tak mě to zatím ani nenapadlo zkoušet). Po vložení posledního předmětu se mi otevřela místnost, kde jsem našel klíč od posledních dveří v lokaci a nápovědu, že inkarnace Staff of Summoning je blízko.

Pořadí předmětů vkládaných do zdířek (směrem od jihu k zamčeným dveřím na severu):

Spoiler: ukázat
Černá perla, runa Isa, Dr. Jojo Oil, ohryzek (Apple Core), The Sorcerer's Tome a Sun Key.


S pomocí runy Thurisaz a klíče jsem se dostal k bezejmenné postavě, na které mi bylo něco silně podezřelého. Podle obsahu rozhovoru jsem usoudil, že tohle je možná ona reinkarnace poloviny hole ... a co teď? Znovu jsem začal rozmýšlet nad rozhovorem s Qasarem a nakonec jsem loadnul. Řešení jsem měl celou dobu na očích :)

Spoiler: ukázat
Qasar během rozhovoru zmínil, že kouzlo Alteration může naučit jen jiného příslušníka své rasy. Stačilo si tedy vyzkoušet kouzlo Shape Change získané z obou polovin svitku v Otherside Three, abych zjistil, že dočasně změní vzhled postavy podle vzoru, který stojí poblíž. V podobě Qasara jsem se skutečným Qasarem znovu promluvil a on mě ochotně kouzlo naučil. S ním jsem pak zašel za bezejmennou postavou a seslal ho na ní. Díky tomu jsem získal vrchní část Staff of Summoning.


Po tomto nečekaném úspěchu jsem se nechal králem Evermorem přesunout zpět do Crimson Knight's Domain.



Othersida byla docela perná lokace. Průchod všemi oblastmi mi zabral celých 5 hodin, což je ale na druhou stranu docela dobré. Osobně mi přišlo, že jsem tu bloudil mnohem déle, ale ono to možná mate, protože jakmile jsem se u složitějších puzzlů chytil, tak jsem jakoby zapadl do rytmu. Otherside však byla dobrým varováním před neuváženým plýtváním s různými, třeba i zdánlivě nepotřebnými předměty. Hlavně jde tedy o teleportační runy Raido a Thurisaz (Gebo už nyní umím jako kouzlo Teleportation). Nedokážu si třeba představit, jak bych se asi býval dostal dále, pokud bych Sorcerer's Tome použil na sebe. Zřejmě bych musel Otherside opustit a doufat, že tuhle knihu najdu někdy později znovu ... anebo bych musel loadnout. Podobně s runou Isa. Nyní mě konečně čeká nerušený přechod do End Level lokací.

Celkový čas je 38 hodin a 45 minut.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #32 kdy: Prosinec 24, 2018, 10:10:34 »

End Level lokace

Lokací typu End Level je celkem 5. Cesta skrze Crimson Knight's Domain vede do End Level 4 a odtud pak do End Level 3, která slouží jako křižovatka mezi jižní a severní větví End Level lokací. Označení těchto lokací je poněkud matoucí a těžko si na počátku představit, co budou obsahovat a jak budou koncipované. Trochu jsem se obával jednotvárnosti, protože těch levelů je v The Summoning tolik, že by přeci jen na nějaké to opakování prvků, textur, puzzlů atd. mohlo dojít. Jenomže hned End Level 4 ukázal, že nápady vývojářům rozhodně nedošly a pořád dokázali přicházet s novými.



Na počátku End Level 4 jsem se znovu setkal s Rowenou. Pověděla mi další podrobnosti k Staf of Summoning, ale nebylo to nic nového, vše už jsem jednou slyšel od jiných NPC. Hra nejspíše počítá s tím, že by někdo mohl zvolit mnohem přímočařejší postup a tak se snaží potřebné informace vměstnat do jednotlivých předělů, které tvoří právě setkání s kouzelnicí Rowenou. Mnohem užitečnější byla druhá část rozhovoru, kdy mi Rowena prozradila, jak se dostat do Citadely. Existují celkem dvě cesty. Jednak si mohu zvolit poměrně nebezpečnou a nejistou cestu skrze stoky (Sewer Level 1-3), které navíc nelze magicky mapovat, nebo se můžu pokusit projít hlavní bránou. Jakmile budu v Citadele, mám se vyhnout sestupu do nižších pater, s tím mě Rowena opět opustila.

Počátek lokace vypadal poměrně standardně, po chvilce bloudění prázdnými chodbami jsem se setkal s kovářem. Je to hlavní Shadow Weaverův plátnéř, ale v současné době je příliš zaneprázdněn, než aby se zabýval obyčejnými zakázkami. Pokud mu však donesu kus kůže, železnou rudu a mithril, vyrobí mi speciální očarované brnění. Všude po lokaci jsou vstupy do dolů, tak by to pro mě prý neměl být takový problém, tedy až na mithril, který je velmi vzácný.



U zmínky o dolech mi to ještě netrklo, ale za chvilku už jsem spatřil první žebříky do podzemí a než jsem se nadál, bylo zřejmé, že End Level 4 se bude procházet kombinovaně. Jenomže v tomhle případě nejde o žádnou malou lokaci! Těch sestupů a výstupů je příliš, a občas se mi podařilo zabloudit. Krom toho je tu opět pár míst, která jsou dostupná jen skrze teleportační runy. Nadzemní lokace se hemží kyklopy, ale díky WarMongeru jsem s nimi neměl větší obtíže, podzemí je naopak zcela bez nepřátel.

Nejprve jsem v podzemí narazil na trpaslíka Earthborna, který tu kutal železnou rudu. Nicméně se mu podařilo nakutat i něco málo bílého stříbra, jak trsplíci říkají mithrilu, a byl by ochoten ho se mnou za něco směnit. Nechtěl však nic obyčejného, někde v lokaci se údajně nachází mocná sekyra Mithras, a pokud mu ji přinesu, tak mi svou zásobu Mithrilu přenechá.



Samozřejmě, vše potřebné se dá najít v End Level 4, ale není to zrovna nic snadného. Opravdu jsem musel prolézt každou skulinku a zkousnout řadu jednocestných dveří - některá místa jsou průchozí jen z jedné strany, většinou jde o důležitější místnosti. Sekeru jsem nakonec našel a od Earthborna jsem získal mithril.

Na východě podzemí jsem během průzkumu narazil na vstup do stok a letmo jsem do nich nahlédl. Rowena měla pravdu, Palimsest tu opravdu nefunguje. Nad průzkumem stok jsem v tuhle chvíli navíc ani neuvažoval, nejprve jsem chtěl najít cestu do Citadely skrze hlavní bránu. Nicméně tu udělám drobnou vyjímku a stoky popíšu, není to nic proti ničemu ;)



Jakmile se mi časem podařilo do Citadely vstoupit, tak jsem samozřejmě bez ohledu na Rowenino varování vstoupil do nižších pater a skrze podzemí Citadely jsem sestoupil do Sewer Level 3. Na první pohled tu není nic neobvyklého, ale po pár krocích jsem zjistil, že Shiva pomalu vstupuje do kalné vody a za chvilku jí byla vidět jen ramena. To by ještě nebylo to nejhorší, ale místy je voda dost hluboká a Shiva při pokusu o plavání ztrácela zdraví - nic strašného, ale časem se to nasčítá a pár desítek HP to dá.

Jakmile má postavička ruce pod vodou, tak navíc nemůže bojovat, kouzlit a ani manipulovat s předměty. Mno a to nejhorší, co můžete ve stokách potkat, jsou samozřejmě tuhé potvory :) Místy se naštěstí nacházejí malé ostrůvky, na které postavička může vylézt a věnovat se boji nebo léčení. Tohle vše už samo o sobě dělá ze stok dost nepříjemné místo, ale ruku v ruce s tím jde rozlehlost stok a jejich spletitost. Je to vskutku úžasné a důmyslné bludiště. Byl jsem proto rád, že jsem si průzkum stok nechal až před postup skrze Citadelu.



Při průchodu stokami mě párkrát napadlo, že by to zmapovat asi šlo, ale byl by to nadlidský úkon. V kalných vodách jsem strávil necelé 3 hodiny a byl jsem nakonec rád, když jsem našel alespoň cestu zpět - východ do podzemí End Level 4 jsem nenašel. Navštívil jsem opravdu všechny 3 levely, ale popravdě jsem si krom Sewer Level 3 nebyl svou polohou jistý. Největší legrace na tom všem je, že ve stokách prakticky nic zajímavého není, je to prostě jen alternativní cesta do Citadely. No, jedna věc přeci jen za zmínku stojí ... u výstupu do podzemí Citadely je truhla s perlou.

V nadzemní části End Level 4 jsem v JV rohu našel v jedné místnosti Shadow Weaverova posla. Nebyl zrovna nadšený, když ho Shiva oslovila a nečekaně jí napadl. Zbyla po něm uniforma a vzkaz. V tu chvíli mi došlo, že s pomocí těchto předmětů bych se mohl snadno dostat přes bránu Citadely, a tak jsem vše pečlivě sbalil a uklidil do vaku.



Mezi tím jsem nalezl poslední potřebné suroviny pro výrobu očarované zbroje a kovář se dal ihned do práce. Nic za svou službu nepožadoval, zcela mu postačilo, že se mohl alespoň na chvilku věnovat výrobě něčeho výjimečného. Enchanted Plate byla v tuhle chvíli jednoznačně tím nejlepším, co si Shiva mohla obléci. Zbroj tvoří komplet kyrys, boty a rukavice. Jen helmu jsem musel dodat vlastní, ale k té černé se náramně hodila helma strachu.

Časem jsem však v souvislosti s Enchanted Plate přišel na to, že zbroje se taktéž opotřebovávají a jejich obranné číslo poté klesá. Byla škoda, že jsem tuhle zbroj neschoval na horší časy, protože v dalších částech End Level lokací jsem objevil plátové zbroje, které jsou sice o něco horší, ale pořád dost dobré. I poškozená zbroj však poskytuje dostatečnou ochranu. Na první pohled se to nezdá, ale rozdíl v inkasovaném poškození je dost znát.





End Level 3 je oproti čtyřce o poznání menší a celá lokace je hlavně rozdělena na dvě izolované poloviny. První polovina tvoří křižovatku mezi severní a jižní částí End Level lokací, druhá polovina je doupě zloděje Ravena - je dostupná až později skrze End Level 5. Zprvu je potřeba se vypořádat s několika středně tuhými puzzle s teleporty. Mno, to by ani tak nebyl problém. Problém tu na vás totiž čeká hned na počátku a představují ho zavřené dveře naproti vstupu do lokace.

Tyhle dveře totiž vyžadují vhození tří mincí do zdířky a hned jak jimi projdete, tak plošina na druhé straně dveře zase uzamkne. Před dveře se dá sice dostat s pomocí runy Gebo nebo kouzlem Teleport, ale průchod dveřmi vás bude opět stát 3 zlaté :D A to je vskutku dost bolestivé, obzvláště pokud jste penězi nešetřili. Pro ty, co nemají peníze, nebo je o něco dále utratí, jak brzy popíšu, to může znamenat konec přímého postupu k bráně Citadely a zbydou jim jen stoky. Věřte tomu, že minimálně jednou se vracet určitě budete.



Kousek od dveří sedí Hiram, který se dostal do křížku s Ravenem. Ten na něj vypsal hodně tučnou odměnu a rád by ho viděl mrtvého. Hiram se proto musí pečlivě skrývat a poprosil mě o pomoc. Pokud se mi podaří Ravena zabít a přinesu jako důkez jeho hlavu, tak mě zasype zlaťáky ... hm, to zní dobře, tedy až moc dobře :) Naneštěstí po hlavě Ravena netouží jen Hiram, ale v End Level 5 se ukrývá také zlodějka Hedda, která je na tom podobně. Hlavu lze donést však jen jedné postavě (Hiram byl pro mě jasná volba).

Z End Level 3 jsem se vydal na jih do End Level 2. Tahle lokace je opět tvořena jen soustavou chodeb a místností, které jsem si musel postupně odemknout. Je tu i pár chytáků v podobě jednosměrných dveří, ale ty vesměs uzavírají jen malé místnosti s teleporty. Opět je proto potřeba se mít na pozoru před jedním teleportem, který je dvousměrný a jeden ze směrů míří právě sem.



V lokaci je několik NPC, z nichž nejdůležitější jsou kouzelník Ehdrik a švec Murchad. Ehdrik postrádá svou Staff of the Serpent, ostatně je už mírně sklerotický a pořád jí někde zapomíná. Slíbil jsem mu proto pomoc a on mi na oplátku přislíbil, že pokud uspěji, tak mě naučí kouzlo Dispell. Hůl je dobře ukryta v místnosti fénixů a napoprvé jsem jí zdárně přehlédl. Mimochodem, fénixové nejsou zrovna žádná ořezávátka, nicméně jejich AI je velmi slabá a snadno se zapomínají zaseknutí v rohu, takže je pak velmi snadné je bez úhony umlátit.

Murchad je ochotný hrdinovi ušít boty odolnosti proti ohni, které jsou důležité pro postup v End Level 1, ale potřebuje k tomu několik surovin, z nichž nejdůležitější je Sandstone. A samozřejmě to nebude zadarmo - 6 zlatých. Nutnost vlastnit tyto botky je trošku sporná, protože zranění z lávy není nijak extrémní a celý End Level 1 mi hlavně přišel jako nepovinný, ostatně za chvilku se k tomu vrátím.





Dalšími dvěma NPC v End Level 2 jsou Thorfin Ironfist a Erolf. Thorfin mi pověděl něco málo o poslíčcích a Erolf mě varoval před neuváženým sestupem do End Level 1. Nejprve bych se měl prý pořádně připravit. Vyrazil jsem proto i se surovinami k Murchadovi a nechal si u něj ušít botky.

End Level 1 tvoří lávové stěny, ale vzhledově se celá lokace neliší od jiných předchozích lokací. Je to vlastně soustava různě velkých a propojených místností v barevné paletě rudých odstínů. Na zdech je místy vidět animace lávy a dveře jsou tu tvořeny ohnivými stěnami. Podlaha vyzařuje intenzivní žár, a podobně jako ohnivé pasti působí konstatntní ohnivé zranění. Nejsou to příliš vysoké hodnoty, ale vzhledem k současným bojům s efríty a fénixy je pohyb po lokaci vskutku nebezpečný. Botky odolnosti proti ohni zajišťují 100% imunitu před žárem a mají i tu výhodu, že jsou trvanlivé (nevyčerpají se), čehož jsem se zprvu docela bál.





Průchod lokací není samozřejmě lineární, jednotlivé části jsem si opět musel odemykat postupně skrze různá puzzle, ale není tu nic obtížného, co by stálo za podrobný popis. Jedna velká část je pak dostupná jen skrze teleportační runu Thurisaz. V téhle části se pak nachází zbrojnice, kde si lze vzít určitý typ výbavy (jde o různé kategorie zbraní) - jakmile vstoupíte do jedné sekce zbrojnice, ostatní se automaticky a definitivně uzavřou. S tímhle chytákem se dalo setkat už v podzemí End Level 4, ale na to jsem přišel až o něco později. Je to vlastně to jediné zajímavé, co jsem v End Level 1 našel :) Přišlo mi to zvláštní, ale tahle lokace opravdu vypadá jen jako nepovinný doplněk.

Z End Level 1 jsem zamířil přes End Level 3 do End Level 5. Hned na počátku jsem se před teleportem setkal s léčitelkou Ghervass. Je to další z řady potencionálních obětí Ravena, ale narozdíl od Hirama nebo Heddy po mě nic v souvislosti s ním nechtěla. Nabídla mi ovšem za úplatu kouzlo Heal. A tady se právě skrývá drobný zádrhel.



Ghervass požaduje za výuku kouzla 8 zlatých, přičemž 6 zlatých mě už stály botky u Murchada. Oboje dvoje představuje dost slušného žrouta financí a pár zlatých je potřeba i na pořešení celého End Level 5! Odtud tedy plyne nebezpečnost dveří na 3 zlaté v End Level 3. Na kouzlo už mi nezbylo a pomalu jsem začal tušit možnou zradu. Naštěstí mi pár zlatých stále zůstalo, jinak bych tu býval pravděpodobně skončil a musel bych se vrátit do End Level 4 a spolehnout se na průchod stokami.

End Level 5 je rozlehlá lokace, přičemž její největší část tvoří úvodní sál s rozlehlou stavbou uprostřed. Na jihu jsou dvě uzamčené místnosti, které se odemknou po vhození mince do zdířky u dvěří. Dá se odtud získaz pár užitečných předmětů, ale pro mě to byla spíše jen ztráta 2 zlatých. U dveří středové stavby se dá pro změnu aktivovat teleport, který mě dopravil do izolované místnosti, kde jsem potkal Heddu - rivala bandity Ravena. Jak jsem již psal, Hedda požaduje stejně jako Hiram Ravenovu hlavu, ale odměna je za to prachbídná.

Na sále je mnohem zajímavější množství lebek. U každé z nich je pak zdířka na určitý předmět (lebky poskytují hint). A tady v tom puzzle se skrývá druhé velké nebezpečí v postupu. Jde o celkem 15 předmětů a část z nich zaručeně nebudete mít u sebe :D Něco se dá najít v End Level 1 a 2 a něco i zde v End Level 5, ale jestli jsem dobře postřehl, tak klíčovým předmětem je

Spoiler: ukázat
perla


a to může být problém. Tenhle typ chytáku zkritizovala před lety i Scorpia :D Ono tohohle předmětu není ve hře mnoho a tenkrát snad museli vývojáři v nějakém patchi dokonce další kus přidat, ale já měl kliku. Jeden jsem měl u sebe a druhý jsem měl pečlivě schovaný ve svém skladišti :) Jako bych tušil, že se mi budou časem náramně hodit. Podle toho článku Scorpie jsem totiž netušil, o které části Labyrintu přesně píše, ale je klidně možné, že mě ještě dotyčný problém čeká a nemine.

Smyslem zdířek je, že tvoří zámky u dveří menších místností uvnitř středové stavby. Do obvodové části stavby se dá dostat celkem snadno, ale jakmile se dostanete do části se zamčenými dveřmi, tak cesta ven vede skrze teleport, který se musí pokaždé odemknout mincí anebo musíte najít alternativní cestu skrze skrytý teleport a ten je právě v místnosti, kterou otevírá výše uvedený klíčový předmět. Není tedy nutné odemykat vše, ale to na počátku vůbec nevíte, takže jsem se velmi nerad vracel do svého skladiště a předměty zkompletovat (chyběla mi akorát Rowenina hůlka, kterou jsem někde minul).

Skrytý teleport vede do dalšího sálu, odkud se aktivuje další skrytý teleport a skrze něj se dá dostat na velkou křižovku. Jižní směr vede skrze pár puzzle k bráně Citadely, severní směr pak do izolované části End Level 3, kde se dá po vyřešení puzzle s klíči dostat k Ravenovi.







Dovnitř Citadely mě stráž nepustila, ale bylo mi jasné, že v obleku posla to nebude problém, proto jsem nijak nespěchal a vydal se nejprve za Ravenem. Oblast Ravenova doupěte připomíná vzhledem velkého havrana v letu. Raven je dobře skrytý a chová se zprvu neutrálně. Upřímně mě překvapila jeho reakce na starobylé zrcadlo od Honorah, které sebou stále nosím. Ukázalo se, že to byl právě Raven, kdo po tomhle zrcadle touží nejvíce. Byl ochotný zapomenout na vše, jen když mu zrcadlo předám.

Cvičmo jsem si udělal save, protože tentokrát mě opravdu zajímalo, jaké mám vlastně alternativy. Nedat mu zrcadlo vede jasně k boji, přičemž Raven je docela tuhý oponent. Tuhle variantu jsem si samozřejmě zvolil jako hlavní, ale pokud jsem naopak Ravenovi zrcadlo předal, tak mě sám Raven najmul pro dva úkoly. Jedním z nich bylo zabití Heddy, jeho rivalky. No, nezkoušel jsem to, takže netuším, jaká je za to odměna. Po zabití Ravena se dveře na 3 mince trvale otevřou.





Nakonec jsem na Shivu navlékl uniformu poslíčka a zkusil projít přes stráž u brány. Zabralo to! Brána se otevřela a já se ocitl uvnitř. V tu chvíli mě ovšem napadlo, zda-li to není jen jednosměrná cesta, protože jsem se nijak extra nevybavil a můj sklad zůstal daleko za mnou. Nejde ani tak o nějaké cetky, ale ve skladišti jsem zanechal třeba runy s perma bonusem k dovednostem. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem se cvičmo odebral do podzemí Citadely, abych jen letmo nahlédl, co mě kdyžtak čeká. Jenomže z letmého nahlédnutí se záhy vyklubal kompletní průzkum, který skončil až ve stokách. Tím jsem si bod návratu zpečetil :)

Popravdě tuším, jak by se to dalo obejít. Pokud existuje cesta ven skrze stoky, tak musí existovat i cesta ven skrze bránu. Paradoxně jsem se nezkoušel skrze bránu otočit, protože jsem jaksi čekal, že k tomu budu potřebovat průvodní list posla. Nicméně to by nebyla zas taková překážka a minimálně jednou bych mohl Citadelu skrze bránu opustit, protože v End Level 2 jsem našel a zlikvidoval ještě jednoho posla. Uvidím tedy časem.





Stoky jsem již popsal, takže mi zbývá už jen podzemí Citadaly. Celá tahle oblast má kruhový tvar a postupně si odkrýváte cestu do jejího středu, kde se nachází hrobka jedné významné postavy. Cestu k ní však stráží tuzí kostlivci a duchové. Skrze teleportační runy se pak dá dostat do dvojice vcelku nezajímavých izolovaných místností.

Cesta k hrobce byla poměrně přímočará. Je k tomu potřeba haldy klíčů, ale vše se dá pohodlně najít cestou sem. Před vstupem dovnitř mě zaujal hint od mluvících úst, který mi prozradil, že zde odpočívá Chess. Okamžitě mi došlo, že jde o zkráceninu jména kouzelnice Chesschantry. Ostatně po kliknutí na ostatky na sarkofágu se mi její duch zjevil v celé své kráse.







Rozhovor s Chess byl zajímavý, ale to co mi pověděla, jsem tak trochu už tušil. Shadow Weaver je totiž její dcera Abighael, která se mstí za příkoří, jež se její rodině udála. Vyvolat Boha Magie by však byla velká chyba, protože Abighael na jeho porážku není dostatečně silná a výsledkem by bylo pouze to, že by Abighael na svět vypustila mnohem větší zlo. Podle Chess mám zapomenout na to, co Abighael provedla a poprosila mě, abych po spojení Staff of Summoning vyhledal Abighael a vyvolal před ní jí samotnou. Ona už se o Abighael postará a navrátí světu mír a klid. Mám si proto vzít sebou její lebku.

V tuhle chvíli jsem si znovu vzpomněl na slova kouzelnice Roweny, která mě nabádala, abych se do spodních pater Citadely za nic nevydával. Je ovšem otázkou, co tím sledovala. Od počátku hry Rowenu podezírám z toho, že právě ona je Abighael. Podle povídky z manuálu se dá vytušit, že Shadow Weaver se zmocnil jejího Amuletu mládí, který je zřejmě spojen s Bohem Magie (on je totiž navíc skutečným otcem Abighael). Nj, ale pokud je Shadow Weaver Abighael, pak nemůže být Abighael Rowena. Vyřešení této záhady mě čeká ve vyšších patrech Citadely ...

Časově jsem se posunul o dalších 12,5 hodiny na celkový čas 51 hodin a 15 minut. Přede mnou jsou už jen 4 patra Citadely. Postava dosáhla úrovně 10 (Heroes) a hlavními dovednostmi je na 8. úrovni. Healing bych mohl docvičit do maxima s pomocí dovednostních knih, mám zrovna dvě knihy z tohoto oboru, ale zatím to nechávám být. V případě nutnosti bych mohl sáhnout ještě po runách s perma bonusy. Ty jsou celkem 3 - Perth (náhodně zvýší jeden bojový skill o 1), Manaz (náhodně zvýší jeden kouzelnický skill o 1) a Odin (náhodně zvýší nebo sníží vybraný atribut, ale zároveň může dojít ke změně pohlaví postavy). Run Perth a Odin mám docela dost.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #33 kdy: Prosinec 25, 2018, 22:54:28 »

Citadela - cesta do finále

Průchod horními patry Citadely je na první pohled dost komplikovaný, ale pokud se na to podívám zpětně, tak hlavní cesta až na vrchol věže je ve skutečnosti přímočará. Problémem však je, že po celou dobu vůbec netušíte, co je povinné a co ne. Věž je poměrně důmyslné bludiště a první tři patra se procházejí kombinovaně. Každé patro pak má svou sestavu potvor a nechybí ani násobné střetnutí s mágem Balthazarem.







Krom toho jsou tu dva další problémy. Jeden spočívá v omezené možnosti opuštění věže a tím pádem omezení přístupu k mému skladišti mimo věž. Krom uniformy posla je potřeba vlastnit jeho průvodní list. Jeden jsem vypotřeboval na první vstup do věže a druhý jsem nechal ležet v End Level 2. Skrze bránu bych tedy mohl projít už jen jednou, pak bych musel procházet leda skrze stoky, což je přinejmenším dost nepohodlné. S dostupností skladiště souvisí druhý problém, protože ve věži jsem se podobně jako v End Level 5 setkal s nutností používat předměty, které jsem zrovna u sebe neměl. V podstatě vše potřebné se dá najít přímo ve věži, ale občas to drhne a v jednom případě se dá dokonce udělat dost hrubá chyba. Nejhorší je ovšem absence teleportačních run, protože runa Raido je jediný způsob, jak se z finálního patra dostat zpět na nižší úrovně Citadely.

Nakonec jsem cesty mimo Citadelu nebo návrat na nižší patra nevyužil, ale rovnou také musím dodat, že jsem Citadelu neprošel komplet. Jsou místa, kam jsem se prostě nedostal - někde jsem postup tušil, jinde to bylo s pochopením průchodu horší, ale hlavně jsem se najednou dostal do finále tak rychle, že už jsem využil přímý postup a přestal se ohlížet zpět. Permabonusy z run a knih jsem nakonec také nevyužil. Dost run jsem nechal ve skladišti a na různých místech poslední části Labyrintu, takže bych to nejprve musel odnosit do Citadely a uspořádat si to. Pořád jsem čekal, jestli to bude nutné nebo ne a nakonec se ukázalo, že Shiva je dostatečně silná i bez toho. A v neposlední řadě jsem měl štěstí, že jsem si do Citadely přinesl dost klíčových předmětů (třeba boty levitace).

Popis pater vezmu spíše systematicky patro po patře, aby to bylo lépe pochopitelné. Úvodní patro se skládá ze tří izolovaných částí. Západní polovina je dostupná ihned po vstupu a vede odtud mimo jiné cesta do podzemí. Na jihu je v menším labyrintu vstup na druhé patro a druhý vstup se pak nachází pro změnu na severu. Pro odkrytí severního vstupu je však potřeba si pohrát s plošinami v místnostech poblíž (odblokují plošiny ovládající dveře poblíž místnosti s uzamčeným žebříkem). Přes druhé patro se dá dostat do východní poloviny prvního patra - z jihu do JV čtvrtiny, ze severu pak do SV čtvrtiny. JV čtvrtina neobsahuje nic zajímavého, ale v SV čtvrtině je dobře uzamčená místnost. Nejprve se však musíte vypořádat s vratnými teleporty, což se mi běžným způsobem pořešit nepovedlo, ale díky botám levitace jsem se snadno dostal k dveřím v chodbě za nimi a tím jsem teleporty krásně obešel. Druhý teleport je dvoucestný a vede do místnosti s plošinou, která oba teleporty deaktivuje.

S dobře uzamčenou místností jsem ovšem nepohnul, protože mi chyběl jeden klíčový předmět. Do místnosti vede několik dveří a každé se odemknou vhozením správného kouzelného svitku do zdířky před nimi. Bohužel jsem někde v Citadele nesebral svitek Blesku. Určitě jsem ho našel, ale už jsem si nevzpomněl, kde jsem ho nechal ležet a do svého skladiště se mi taky zrovna vracet nechtělo. Podle cluebooku se v místnosti nachází Decanter of the Lost Souls, který je potřeba na definitivní zabití Balthazara. Nutné to určitě není, navíc Balthazar byl dost slabý a každou jeho inkarnaci jsem snadno porazil.

Botky levitace jsem využil i na druhém patře a to hned na dvou místech. Na SZ se nachází schodiště na třetí patro, ale v chodbě před ním je past ovládaná plošinou (uzamyká dveře v chodbě). S botami se však deska nesepne. Tohle schodiště není na první pohled důležité, ale oceníte ho při častém pendlování mezi patry, protože je součástí zkratky, takže tudy budete chodit častěji. Druhým místem je střed patra, který je dostupný skrze třetí patro. Je tu jedna truhla s jadeitovým klíčem, ale jakmile truhlu zvednete, tak se plošina pod ní odlehčí a ocitnete se v objetí vratných teleportů. Bez botek nebo teleportační runy Raido je to patová situace. Jadeitový klíč vám umožní odemknout teleport k jedné vybrané knize zvyšující magický skill (nevyužil jsem toho a klíč si schoval na horší časy, nicméně on jiné využití v Citadele opravdu nemá). Na druhém patře jinak zažijete plno hrátek s vícesměrnými teleporty a z pohledu bojů je tu celkem tuho - vyskytují se tu poměrně odolní golemové.

Z pohledu postupu do finále má největší význam samozřejmě třetí patro, ale to je mnohem záludnější než předchozí dvě patra. Krom vícesměrných teleportů je potřeba tu posbírat dostatečné množství černých a bílých perel, díky nimž se dá odemknout přístup k teleportu do místnosti se žebříkem do doupětě Shadow Weavera (4. patro Citadely). Věřte tomu, že sehnat všechny perly není zrovna jednoduché. Je to dokonce tak zákeřné, že přesně pro tento úkol je potřeba i ta perla ze stok pod Citadelou :) Ona už ta dvě předchozí patra mi dala dost zabrat s přemýšlením nad různými puzzle, takže se to pro mě začalo nepříjemně natahovat a hlavně jsem začal ztrácet koncentraci. Nakonec jsem z toho vybruslil a k žebříku na čtvrté patro se dostal. Nicméně u něj jsem si uvědomil, že jsem se ocitl v pasti, protože z téhle místnosti nevedla cesta ven. Šlo by to jedině přes runu Raido, ale ta mi zbyla už jen jedna a chtěl jsem si jí proto schovat na možné horší časy. Runa Raido je opravdu jediný způsob, jak se z finále dostat zpět a musím dodat, že jsem jí málem skutečně potřeboval.





Problém doupěte Shadow Weavera totiž spočívá v tom, že tu musíte posbírat 7 Iron Tokenů, kterými si otevřete portál do středu patra. Jenomže hned na úvod musíte jedním tokenem otevřít cestu po obvodu věže, přičemž cesta je uzamčená jak na jihu, tak i na severu. Časem jsem se proto vrátil a odemkl tokenem i druhé dveře. A právě to byla hrubá chyba - tokenů je na patře jen 8! Mohl jsem se sice vrátit na první patro Citadely, kde jsem si jeden plonkový token ukryl, ale namísto toho jsem se rozhodl, že si celé patro zopáknu. Ostatně ono není rozlehlé, z obvodu se dá skrze teleporty dostat do šesti izolovaných místností a v každé je potřeba najít jeden token. Po dosažení uzamčeného teleportu jsem se přesunul do předsálí komnat Shadow Weavera. V cestě mi stála dvojice mečů podobných WarMongeru, ale WarMonger je díky nově nabyté síle "přesvědčil", aby se vrátily do své sféry bytí.

Na rozhovoru s meči mě zaujaly dvě věci. Jednak jsem si u toho uvědomil, jak nebezpečné by bylo, pokud bych WarMonger nepoužíval a tím ho nevytrénoval. Byl by to v podstatě konec hry, protože bych nebyl schopen jí dokončit. Druhá věc byla poznámka mečů, kterak WarMonger pochytil až příliš lidských vlastností. Další uzamčené dveře jsem odemkl částí Staff of Summoning a za nimi jsem se znenadání ocitl tváří v tvář Shadow Weaverovi.





Shadow Weaver stála v klidu na druhém konci místnosti a v tichosti mě pozorovala. Využil jsem proto situace a vyhnul jsem se rozhovoru. Namísto toho jsem se zmocnil truhly opodál, ve které ležela druhá část Staff of Summoning a náhrdelník magie. Měl jsem tedy už dva předměty, které mohu pro vyvolání použít (onen náhrdelník a hlavu Chess). Oba díly hole jsem spojil s pomocí kouzla Mending a v tu chvíli mě Shadow Weaver oslovila. Rozhodným hlasem mě požádala o předání hole a ihned dodala, že proti ní nemám nejmenší šanci. Pak mi dala čas na rozmyšlenou. Překvapilo mě to, protože jsem čekal spíše bojové finále, ale tomu nic nenasvědčovalo. Rozhodl jsem se tedy pokračovat v načatém plánu a do druhé ruky jsem popadl hlavu Chess a započal vyvolávání.



Shadow Weaver z toho nebyla zrovna nadšená a rozčileným hlasem mi oznámila, že vůbec netuším, co jsem právě provedl. Chesschantru osud tohoto světa nezajímá o nic více než jí, a Chess se nebude rozpakovat získat vládu nad ním pro sebe. Poté mi prozradila, že můj osud byl dávno předurčen a po celou dobu jsem jen plnil její plány, protože to byla právě ona, kdo mě pro tento úkol povolal - ano, Shadow Weaver je nejenom Abighael, dcera Chesschantry, ale je to zároveň kouzelnice Rowena, což mi dokázala tím, že si sundala svou masku. Nyní však není čas na řeči, její matka přichází ...





Jakmile se Chesschantra zjevila, zůstal jsem vlivem záhadné síly paralyzován na místě a Chess mi sebrala z rukou hůl. S její pomocí vyvolala skrze náhrdelník boha Magie. Ihned na to se rozpoutala ohromná bitva mezi ním a oběma ženami. V skrytu duše jsem doufal, že Chess a Rowena boha porazí a poté Chess splní svou část dohody, jenomže jakmile bůh padl, obrátila se Chess proti Roweně. Spolu s Rowenou jsem zahynul i já a Chess se ujala krutovlády nad světem.





Nebyl to zrovna hrdinský konec, ale i to se stává ;) Poté jsem si ještě vyzkoušel další dva možné konce. Vyvoláním boha Magie jsme s Rowenou opět zahynuli a bůh nastolil svou krutovládu. Existuje však ještě jedna varianta. Vzpomněl jsem si na rozhovor WarMongeru se strážnými meči a začal jsem uvažovat, že WarMonger byl přeci dlouho ve spojení s Borelem, takže by mohl být dostačující pro jeho vyvolání. A skutečně to funguje. Jakmile se Borel objevil, Rowena propukla v pláč a spolu se svým otcem se vydala do jiné sféry bytí, aby žili svůj spokojený život mimo svět, který by je už beztak nikdy nepřijal. Spolu s nimi zmizel i Warmonger a po Roweně zůstal na zemi oblek Shadow Weavera. Ze zvědavosti jsem si ho navlékl na sebe a prošel jedním z nově otevřených teleportů. Ocitl jsem se mezi strážemi a jejich velitel mi sdělil, že vojska právě dobyla poslední vzpurná místa a finální vítězství je tak naše. Nato zmlkl a čekal na nové rozkazy. S klidem jsem mu odvětil, že nyní nastává nová doba, doba míru a blahobytu. A já? Bez větších rozpaků jsem přijal svou novou roli vládce světa.







Popravdě jsem si po tom všem docela oddychl. Citadela byla tak akorát na hranici únosnosti, kdy byla hra ještě zajímavá/zábavná, a kdy by to bylo už jen zbytečné natahování herní doby. Vlastně jsem nyní rád, že jsem si lokacemi Otherside prošel už mnohem dříve, protože co do obtížnosti puzzlů jsou na tom podobně, hned za sebou by to byla mnohem větší zátěž. V nadzemních patrech Citadely jsem strávil 8 hodin a 15 minut, čímž jsem se dostal na celkový čas 59,5 hodiny. Herní dobu jsem tedy odhadl poměrně dobře. Do souhrnu se zatím pouštět nebudu, ale s klidem mohu prohlásit, že The Summoning je opravdu povedená hra a klidně jí nafařím 80% (je to skutečně hodně porovnatelné s Anvil of Dawn - tam kde AoD ztrácí, tam The Summoning exceluje a naopak, takže je to hodně vyrovnané, a proto i to shodné hodnocení). Ostatně některé ty mouchy bych chtěl probrat právě ve finálním zhodnocení.
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 592
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #34 kdy: Prosinec 27, 2018, 17:08:22 »

Tak gratulace k dohrání! Vidím, že jsi to krásně stihnul načasovat tak, abys to dokončil před koncem roku :) I výsledné hodnocení se mi zamlouvá, hodně jsem se bál, že po nadějném začátku bude zbytek hry hodně repetitivní a že nápady dojdou. Z tohoto pohledu ale jsem zklamán nebyl, i když jsem to četl hodně "volně" :) Dávám Summoning ve wishlistu na prioritnější místa a těším se na závěrečné hodnocení. Taky potěšilo, že jsem konečně viděl i jinou grafiku než z těch provařených screenů z počátku hry.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #35 kdy: Prosinec 27, 2018, 18:27:58 »

Díky, měl jsem co dělat, času kupodivu nebylo mnoho a mezi svátky mám právě už jiné plány. Ono to strašně lákalo hrát v kuse, ale to bych pak nedal dohromady deník :)

Repetitivní ta hra samozřejmě svým způsobem je, ale každá ta lokace je nadesignovaná tak, že jsou ty prvky různě obměněné a kombinované a pak se také střídají ob několik lokací, takže nikdy neprocházíš 2x po sobě skrze stejné puzzle apod. Už jen s těmi vícesměrnými teleporty se toho dá vymyslet docela dost. Pořád to tedy zkouší tvou pozornost. Tohle se mi na tom právě strašně líbilo, ale ke konci toho už bylo opravdu moc. Chvilkama si to přímo říkalo o ručně kreslenou mapu, ale to tu zrovna nejde nijak snadno dělat, leda bych si tiskl přímo automapu ze hry a dělal si poznámky do ní. Jediný skutečný problém činí rychlost regenerace many, ale kupodivu jsem i s tímto dokázal slušně vyběhnout a nečinné postávání jsem absolvoval jen několikrát.

Možná udělám hned dva souhrny - jeden sem a druhý přišpendlím na oldgames, protože těch mých 80% tam teď vypadá jak pěst na oko :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #36 kdy: Březen 23, 2019, 13:35:09 »

Shrnutí, část I

The Summoning (1992) je v pořadí třetí hrou studia Event Horizon Software, které si dnes pamatujeme spíše jako DreamForge Intertainment (společnost se v roce 1993 po vydání hry Veil of Darkness přejmenovala). Už tahle souvislost by mohla o lecčems vypovídat, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Event Horizon Software nebyli nováčky v herním průmyslu, v podstatě se jednalo o ostřílené matadory - jako DreamForge Intertainment je máme spojené s takovými peckami, jakými jsou oba díly Ravenloftu (1994 a 1995), nebo se sice vlažněji přijatým, ale technicky jinak výborným Anvil of Dawn (1995). Nicméně v případě The Summoning se přeci jen pohybujeme na samém počátku kariéry studia, které si teprve muselo své místo na slunci vybojovat.

V roce 1990 vyšla jejich prvotina Darkspyre, což je realtimový dungeon pro sólo postavu, který v porovnání s The Summoning působí spíše jako technické demo. Ona to je plnohodnotná hra, ale krom bojů a řešení různých puzzlů neobsahuje nic jiného. Na herní plochu nahlížíte z Top-Down pohledu a k ruce si občas musíte vzít čtverečkovaný papír. Boje a vývoj postavy jsou přitom perfektní - ostatně vývoj postavy je lehce modifikovaný Dungeon Master ;) Boj je kapánek komplikovanější, protože se musíte k nepříteli správně natáčet, ale jinak se jedná o klasické sekaní a mezi jednotlivými seky (popř. obecně jakýmikoliv akcemi) je různě dlouhá prodleva (moderně označovaná jako cooldown - zklidnění).

Po Darkspyre došlo k mírné modifikaci použitého enginu a na herní obrazovku se začalo nahlížet mírně zboku (iso-pohled). V roce 1991 Event Horizon Software vydali hru Dusk of the Gods, což je RPG zasazené do prostředí severských mýtů, které už působí jako příprava na rozsáhlejší a propracovaný The Summoning. Ostatně podobný mezikrok udělali v Event Horizon o několik let později, kdy mezi Ravenloft: Strahd's Possession a Ravenloft: Stone Prophet vsadili Menzoberranzan. A opravdu, ta kvalita se titul od titulu napříč celou jejich tvorbou lepšila, byť v případě Menzoberranzanu se mnou nemusíte souhlasit. Nicméně Menzoberranzan už jsem před nějakou dobou probíral, tak se můžete podívat na jeho shrnutí přímo v patřičném topicu.

Pokud bych měl hodnotit The Summoning jen v rámci studia Event Horizon Software, tak to bude velmi jednoduché, je to u mě jasný top, co na tomhle enginu v rámci cRPG vydali (Veil of Darkness beru jako adventuru) a minimálně 80% je jasných. Jenomže z pohledu roku 1992 to může vypadat poněkud jinak. The Summoning se pokusil zacílit přesně tam, kam se o pár měsíců dříve stihla trefit Ultima Underworld a tím byl osud The Summoning podle mě zpečetěn. Krom toho vyšla v ten samý rok celá řada významných dungeonů/cRPG, které dnes po právu řadíme mezi klasiky žánru, jmenovitě třeba Wizardry VII, Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor, Might and Magic: Clouds of Xeen, Realms of Arkania: Blade of Destiny, Ishar: Legend of the Fortress a další. V tomhle kontextu celkem i chápu řadu nižších hodnocení, ale The Summoning podle mě dokonale naplňuje to, čemu by se dalo říkat "Hidden Gem". Měl prostě jen smůlu, že v té konkurenci tak dokonale zapadl. Přitom v Computer Gaming World si ho o řadu měsíců později pochvalovala samotná Scorpia.

Já jsem si od dohrávky The Summoning nechal záměrně delší pauzu, abych si ujasnil, jak tu hru vlastně popsat a zasadit do kontextu, popř. jestli to nevzít za úplně jiný konec. Důvodem bylo právě celkově nižší hodnocení hry napříč weby, které příliš nekoresponduje s tím, čím se The Summoning stal pro mě, a popravdě mi to začínalo být divné. Už několikrát jsem tu tuhle polemiku vedl, a jen zopakuji, že vzhledem k mým dnešním znalostem bych asi část svých hodnocení her pozměnil, protože už mám za sebou přeci jen slušný vzorek dohraných dungeonů a dokáži je mezi sebou mnohem lépe a objektivněji porovnat, nicméně dungeony jsou pro mě poměrně specifický druh žánru, kde jasně preferuji atmosféru a celkovou hratelnost, tak si dovolím zůstat svůj :)

Poznámka: Ve finále těch pauz při psaní shrnutí bylo více, protože jsem měl tendeci se místy příliš odklánět od tématu.

K prodlevám při psaní mě vedly celkem dva hlavní důvody, jednak je to moje současná rozehrávka The Elder Scrolls: Arena, kde jsem z počátku hodně tápal, jak tu hru uchopit (ona to nakonec vyřešila za mě právě díky své atmosféře). Druhým důvodem bylo Chesterovo hodnocení Black Cryptu, kdy jsem si uvědomil, jak nebezpečné může být škatulkování her a hlavně jaký může nastat problém v chápání různých herních pojmů. Cheta nějak extra nesleduji, jednak jsem jeho existenci začal vnímat mnohem později a pak si hlavně vybírám jen tituly, které mě opravdu zajímají. Možná právě proto mi v jeho vyjádřeních něco uniká, ale bez ohledu na to, u Black Cryptu podle mě šlápl dost vedle.

Při popisu her máte v základu dvě možnosti, jak k němu přistoupit. Pokud nejste limitováni místem, pak nejlepší forma recenze je opravdu detailní popis toho hlavního, čím se hra vyznačuje. Pokud si chcete práci zjednodušit, nebo máte málo prostoru pro psaní, anebo píšete pro znalé publikum, pak je jednodušší určité aspekty hry popsat příměrem vůči podobné známější hře. Co si budeme povídat, vývoj her je plný vzájemných inspirací napříč herním světem a vždycky tu bude existovat nějaký titul, který lze pro danou skupinu her považovat ve své podstatě za obdobu Biblického Adama a Evy. Jenomže ono to ve skutečnosti není tak jednoduché. Jak se herní průmysl vyvíjel, narůstala i ta společná základna inspirací a mnohé hry jsou ve skutečnosti kombinací mnoha takových Adamů a Ev. Každý aspekt hry pak klidně můžete spojit s úplně jiným příměrem a teď je otázkou, nakolik to lze ještě za zjednodušení považovat. V tuhle chvíli začne být různé škatulkování her spíše na obtíž (nota bene uvnitř stejného žánru).

The Summoning by se dal na základě vzhledu a zakladní funkcionality popsat jako výsledek vztahu Ultimy a Dungeon Mastera, kde ovšem neovládáte skupinu hráčů, ale k dispozici máte jen jednu jedinou postavu. Po stránce interakce a skladby hlavního příběhu je to pak bratranec Ultimy Underworld ... a tím bych mohl skončit a ve výsledku víte kulový :) Toliko ke klonům a podobným nesmyslům. No, já mám výhodu v tom, že tohle není recenze, ale souhrn, byť si zrovna říkám, jestli to je opravdu až taková výhoda? K popisu vzhledu a k popisu vývoje postavy opravdu stačí onen příměr s Ultimou a Dungeon Masterem, na tom není co vysvětlovat, ale pro nás jako pro hráče je mnohem důležitější, jak to k sobě ladí a jak se The Summoning vlastně hraje, a tom by ten souhrn měl být především.

Z počátku je to trošku nezvyk. Vývoj postavy pochopíte poměrně rychle, obzvláště pokud máte Dungeon Mastera za sebou, v principu je to v podstatě to samé, jen v bleděmodrém. Díky tomuto modelu vývoje postavy navíc dostanete ohromnou volnost, protože nejste nijak svázáni s konkrétním povoláním a při tvorbě postavy si volíte jen to, co si pro tu chvíli myslíte, že se vám na úplném počátku hry bude více hodit. Nicméně se můžete kdykoliv velmi snadno přeorientovat, anebo si klidně zahrát na univerzála. Každou dovednost se totiž učíte jejím používáním. Záleží tedy opravdu čistě na vás. I když úplně tak svobodné to vlastně není.

Trénink dovedností má totiž ve své podstatě dvojí omezení. Z pohledu zbraňových dovedností jste limitováni tím, že zbraně se poměrně rychle opotřebovávají, takže rozbité kusy budete muset nahrazovat tím, co budete mít zrovna po ruce (zbraň se po rozbití doslova vypaří). Díky tomu si každou ze čtyř zbraňových dovedností budete cvičit celkem rovnoměrně. U kouzel je to o něco lepší, protože každá ze čtyř škol magie obsahuje krom bojových kouzel i kouzla na boji nezávislá (např. otevírání dveří) a v jejich tréninku jste tak limitováni jen vlastní trpělivostí s jejich opakovaným sesíláním (ve hře chybí spánek a mana se regeneruje velmi pomalu). A proč vlastně tolik zdůrazňuji ten boj? No, to je právě to druhé omezení. The Summoning obsahuje finální počet nepřátel, takže krom předem daného celkového množství zkušeností máte též limitovaný počet příležitostí pro bojové akce. Vytrénovat zbraňovou dovednost do maxima čistě v boji, je proto takměř nemožné. Ve hře naštěstí existují bonusové knihy a hlavně si až do konce hry vystačíte i s nižšími úrovněmi dovedností.

Rychlost rozbíjení zbraní je hodně limitujícím prvkem, který vám hra na počátku dobře skryje. Úplně první, s čím budete zápasit, je totiž samotné ovládání hry a koordinace pohybu postavy. Na první pohled se to nezdá, ale naklonění herní roviny je lehce matoucí (pro orientaci) a pokud jde o ten pohyb postavičky, tak ten je důležitý kvůli boji a interakci s okolím (k interaktivnímu prvku se musíte nejprve dostatečně přiblížit a poté se k němu správně natočit, obdobně to platí i pro ten boj). Ono to s tím nakloněním herního okna vlastně není tak úplně výstižné, herní výhled je nakloněný a zároveň se vám bude zdát, že celý prostor je trochu pootočený vůči severu (jakoby nahoře obrazovky nebyl sever, ale místo něj tam byl severovýchod). Chce to skutečně nějakou chvíli, než si na to zvyknete. Mě se navíc na počátku povedlo, že jsem přehlédl způsob vyvolání automapy, takže jsem hezkou řádku hodin musel mnohem více namáhat svůj orientační smysl.

Automapa je hned další zajímavost hry. Vyvolává se použitím speciálního svitku, který dostanete hned na počátku hry. Sama automapa má jednu ohromnou výhodu - krásně na ní vidíte komplet celé patro a aktivní stav různých dveří. V samotném herním okně totiž vidíte jen blízké okolí, což je svým způsobem hodně podobné omezené dohlednosti ve first person dungeonech, proto má automapa ve hře takový význam. Nejprve si však musíte celé patro projít, jelikož jednotlivé body (místa) se zaznamenávají průběžně při procházení (hodně to v tomto ohledu připomíná Map Kit z Wizardry VII). Ruční mapování v The Summoning nepřipadá skoro v úvahu, což vás na jednom místě hry donutí ke skřípění zubů - mohu prozradit, jde o stoky.

Většina lokací má ve hře přijatelnou velikost (komplet se vejdou do okna automapy) a nejde přitom o žádná komplikovaná bludiště, byť tu samozřejmě narazíte na izolované oblasti dostupné jen skrze teleporty nebo teleportační runy, popř. některá patra prolézáte kombinovaně, ale není to nic, co byste případně nezvládli i bez automapy. Stoky jsou ovšem něco jiného. Jsou to dohromady 3 samostatné oblasti, přičemž každá z nich je natolik rozlehlá, že se do okna automapy nevejde a navíc jde o šílená a hodně tuhá bludiště (potvory + topení v hluboké vodě). Stokám se dá ve hře naštěstí vyhnout, ale musíte si dávat dobrý pozor na úkolové předměty (k tomu se ještě časem vrátím).

Správně bych se měl teď o kousek vrátit a prozradit něco k UI, ale to je zrovna jedna z věcí, kterou je dobré spíše vidět a ozkoušet si jí. Pochopit práci s UI je přitom mnohem jednodušší, než si secvičit přesný pohyb s postavičkou. The Summoning se dá krásně ovládat myší, prakticky k tomu nepotřebujete žádné klávesové zkratky, jedinou záludností je karta postavy a inventář. Samotné herní okno je ve skutečnosti tvořeno dvěma na sobě nezávislými okny, která jsou položená jakoby na sobě. Svrchní okno přitom představuje kartu postavy + inventář a je vertikálně posuvné, takže si ho vytahujete a skrýváte posunem nahoru a dolů, čímž mimo jiné měníte výhled na herní obrazovku, která je pod ním (nebo lépe řečeno za ním). V minimální velikosti vidíte na kartě postavy portrét vašeho charakteru + ukazatele stavu, ikonky rychlých slotů a část inventáře. Jakmile si UI osaháte, tak vám to celé přijde poměrně intuitivní, ono to vypadá děsivě jen při popisu :)

Trošku komplikovanější jsou rychlé sloty pro kouzla, tady mi třeba z počátku uniklo, že v rámci jednoho slotu lze listovat a mít tak připraveno více kouzel dané školy najednou, ale nebudu to nijak komplikovat a posunu se dále. Ostatně není od věci si u The Summoning přečíst manuál. Ohromným plusem hry je fakt, že její ovládání je bez ohledu na prvotní pocity opravdu intuitivní a na počátku vám hra nabídne dostatek času, abyste si vše mohli v klidu osahat. Hra nikam nepospíchá, nemá žádný časový limit a dokonce vám dá na výběr, jak rychle se chcete vydat po hlavní příběhové lince lince.

Intro hry má dvojí účel, ale to je u tohoto vývojářského týmu standard. Jednak vás uvede do příběhu a zároveň si během něj definujete váš herní charakter. Příběh The Summoning je takový fantasy standard, který začíná rozsáhlejší povídkou na stránkách manuálu - v intru pak vidíte její stručný souhrn, nicméně doporučuji si povídku přečíst. The Summoning dějově navazuje na Darkspyre a bez znalosti souvislostí budete mít guláš v jednotlivých postavách. Povídka má bohužel jednu vadu, po jejím přečtení jsem začal tušit identitu hlavního záporáka. Je to obdoba Columbovského přístupu k řešení případu, vy sice identitu zločince tušíte, ale nejprve ho musíte konfrontovat s dostakem faktů a on se zřejmě nakonec sám přizná. V The Summoning ve skutečnosti nemáte možnost cokoliv ovlivnit, děj je poměrně přímočarý a ve finále máte jen 3 možnosti, jak se zachovat.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #37 kdy: Březen 23, 2019, 13:35:23 »

Shrnutí, část II

Po intru se objevíte v lokaci s názvem Antechamber, což je malá úvodní lokace, jejíž smysl a účel spočívá v tom, aby vám dala na výběr mezi přímým postupem do hry a tutorialem. Tutorial se skládá ze tří samostatných lokací a každá se věnuje určitému aspektu hry. Jeho absolvování není nezbytně nutné, ale rozhodně to není ztráta času, byť byste třeba The Summoning hráli už podruhé (příběhově je tutorial provázaný se zbytkem hry). Tutorial je navíc propojený s hlavní částí hry, takže si ty lokace lze projít kdykoliv. Naproti tomu přímý postup do hry je trošku komplikovanější, protože vyžaduje znalost kouzla na odemčení dveří (Kano). Jeho znalost přitom závisí na vaší úvodní volbě zaměření postavy, ale v případě absence kouzla není třeba zoufat, na počátku tutorialu se ho dozvíte.

Kouzla se podobně jako u Dungeon Mastera sestavují skládáním určitých prvků - v DM to jsou runy, v The Summonig pak gesta dlaní. Gesta získáváte postupně tím, jak objevujete svitky s popisem konkrétních kouzel. Připravte se ovšem na to, že gest je hezká řádka. Objevování nových kouzel jejich náhodnou kombinací je díky tomu a pomalé regeneraci many prakticky nemyslitelné. Hledání svitků a řešení úkolů je mnohem jistější cesta, jak si rozšířit repertoár kouzel. Vedle klasické magie lze pro některá kouzla používat i runové kameny, což může být užitečné, ale runových kamenů je celkově omezený počet a samozřejmě zabírají místo v inventáři. Výhodné jsou spíše podpůrné kameny, např. runa Berkana, která vám doplní manu do maxima.

Volba zaměření postavy během intra je opravdu jen tou prvotní volbou. Během tutorialu, ale i při přímém postupu do hry, máte možnost svou orientaci změnit a zaměřit se na něco jiného, popř. si základ dovedností rozšířit. Zrovna magie je typickým příkladem, protože nutný základ vašich kouzel tvoří školy Sorcery a Healing, proto jsou jejich kouzla obsažená už v tutorialu. Díky tomu si je můžete poměrně snadno osvojit a začít s tréninkem příslušných škol/dovedností.

Tutorial je ovšem záludný v tom, že vám celkem úspěšně skryje problémy spojené s rozbíjením zbraní. Zbraní všeho druhu je v tuhle dobu všude dost a frekvence rozbíjení není nijak závratná. Později však zjistíte, že zbraní citelně ubylo a k dispozici je omezený počet druhů. A jako na potvoru to budou zbraně, na které se vůbec, ale vůbec nespecializujete :D Nemusím snad ani dodávat, že potvory jsou s postupem ve hře stále odolnější, takže vaše efektivita jako nováčka s danou zbraní bude viditelný handicap. Časem se dostanete do stavu, kdy budete mít skoro všechny zbraňové dovednosti na podobné úrovni a ani v jedné nebudete excelovat. V druhé polovině hry se však dostanete k nerozbitelnému meči, což je trošku škoda, protože já osobně mám raději hry, kde je větší volnost ve výběru zbraní pro finále. Ono tomuhle konkrétnímu meči se totiž ani nevyhnete, jeho používání je nezbytně nutné pro úspěšné dokončení hry, ale více k tomu prozrazovat nebudu.

U peripetií s rozbíjejícími se zbraněmi vás brzy napadne, že by bylo dobré si nosit nějakou zásobu sebou. Inventář postavy je ale omezený, což se dá sice kompenzovat bednami a vaky, ale krom toho má postava váhový limit. Jak už u mě bývá zvykem, vyřešil jsem to dočasnými skladišti. Problém skladišť ovšem spočívá v tom, že je čas od času musíte přestěhovat blíže vaší současné pozici, což obnáší zdlouhavé přenášení, protože přetížená postava se neúměrně vleče. Vzhledem k tomu, že jsem schovával prakticky vše, tak to byly desítky plných beden :) Bral jsem dokonce různé kameny, co kdyby se to všechno jednou hodilo? A taky že hodilo, vůbec jsem nemusel litovat!

Pokud jde o různá puzzle, tak The Summoning je poměrně zákeřná hra. Různých variací puzzlů není mnoho a všechno se to v podstatě v různých obměnách opakuje, ale ten samotný systém je přitom geniální. Na počátku se třeba setkáte s jednoduchým plošinovým puzzle, na kterém se naučíte, jak s ním pracovat. Později ve hře najdete obdobné puzzle, ale s vyšší úrovní obtížnosti nebo prokombinované s jiným puzzle. Hra si vás takhle sama učí a ukazuje vám různé možnosti. Na vás je potom ty znalosti využít a správně je skombinovat. Pokud něco z toho nepochopíte, tak později budete mít vážný problém. U složitějších puzzlů se např. využívá magie, takže znalost efektů kouzel také není od věci, byť byste ta kouzla běžně nepoužívali. Samotná zákeřnost puzzlů však tkví v něčem jiném a tím jsou různé předměty, bez nichž se při řešení neobejdete.

U některých předmětů snadno odhalíte, že budou součástí nějakého úkolu nebo puzzle, ale pak je tu řada předmětů, které byste si s ničím takovým rozhodně nespojovali. V The Summoning plníte z pohledu příběhu jediný úkol, ale krom něj budete v podzemí narážet na různá NPC, která po vás budou požadovat různé služby a předměty ... Nyní budu trošku SPOILOVAT ... Na to ovšem pozor! Smyslem těchto úkolů je z vás vymámit důležité předměty. Já vím, vykašlat se na pomoc umírající kleričce je těžké, ale klidně se na tyhle úkoly můžete vybodnout, nejsou za to žádné zkušenosti a na příběh to nemá vliv. Ale i když všechny tyhle nástrahy překonáte a k Citadele si dopravíte všechny poctivě nasyslené věci, tak vám hra nehodí pod nohy jen klacek, ale přímo kládu, protože cesta do Citadely a zpět přes hlavní bránu má omezený počet průchodů, takže pokud budete neopatrní, zbydou vám jako alternativa už jen stoky :D

Výborné na tom je, že hra si s vámi doslova hraje. Vždycky existuje nějaká alternativa. Různých klíčových předmětů je ve hře vícero kousků, takže časem zas nějaký objevíte. Stejně tak pokud si někde vyplácáte klíče. Až na to dojde, hra vám poskytne jiné. Hodně věcí je totiž nepovinných, ale to vy jakožto nováčci ve hře samozřejmě nemůžete vědět, a tak se budete usilovně snažit najít další klíč, abyste ty zpropadené dveře mohli otevřít, protože za nimi je zajisté předmět, který vám zrovna chybí ... jenomže ono za těmi dveřmi ve skutečnosti není vůbec nic :) Botu ovšem udělat můžete, obzvláště bych varoval před neuváženým používáním teleportačních run (zatím jsem to nezmínil, ale ve hře není ani jeden obchodník!). V The Summoning máte naštěstí neomezený počet savů, takže tu máte hned jednu z nejsilnějších pojistek před dead endem.

Mě tenhle aspekt hry nesmírně bavil. Úplně čistě svépomocí jsem všechna puzzle taky nedal, problém byl právě v tom šetření run, takže jsem přinejmenším jednou zapomněl, že by dotyčná lokace mohla mít nějakou izolovanou oblast. Pomohlo tedy pouhé nahlédnutí na odkrytou mapu lokace, aby mi to docvaklo. Jinak ta běžná interaktivní puzzle nejsou zas tak komplikovaná, jen musíte opravdu dávat dobrý pozor už od začátku, abyste měli přehled o možných způsobech řešení. Trošku komplikovanější jsou pak slovní zadání, ono ne vždy si byť jen vzdáleně vybavíte, co by mohla hra asi tak chtít a tak dojde na klasické zkoušení všeho na všechno. Pokud jste třeba do podobného většího zákysu nečetli manuál, tak v tuhle chvíli na to dojde, protože některá řešení najdete ukryta právě v něm.

Puzzle nebo rozhovory s NPC přitom nejsou něčím, co by se dalo označit za vítanou změnu v nastávající rutině, protože co si budeme povídat, The Summoning je klasický dungeon a jeho nedílnou a většinovou složkou jsou zkrátka boje. Hra je poměrně rozlehlá, ale před rutinou vás chrání pravidelná obměna nepřátel a prostředí. Boj tak není příliš monotónní, byť technika boje není vyslovený zázrak a jakmile zvládnete pohyb s postavičkou, tak máte půlku úspěchu zaručenou. Nepřítel má stejně jako vy mezi údery pauzu, takže před výpadem couvnete a v pauze přiskočíte a udeříte. V 75% vám to vyjde a potvora vás ani neškrábne. Problém jsou akorát rychlejší potvory a bossové lokací. Tuhé bosse nemá smysl pižlat, ve hře totiž existuje taktický prvek v podobě otravy, která je perzistentní, takže stačí bosse otrávit a pak kroužit po místnosti, dokud boss nenatáhne bačkory. U jednoho bosse to na férovku ani nejde ... eh, asi bych měl spíš napsat v rozumném čase to nejde. Ale tohle v pravý čas sami poznáte. Finále hry je jinak nebojové.

Ono by se toho dalo napsat docela dost i o předmětech, ale já se k závěru zaměřím už jen na dialogy s NPC, protože tohle je složka hry, kterou chtěli vývojáři do světa dungeonů (myšleno kobek) přinést něco nového, ale v tomto je předběhla právě Ultima Underworld. Smyslem NPC bylo celý labyrint oživit, dát mu mnohem větší smysl - konkrétně ukázat, že to nejsou jen kulisy pro boj, ale že tohle místo si žije vlatním životem a potýká se s každodenními problémy. Systém dialogů hodně připomíná Wizardry 6 a 7, ale kupodivu jsem nebyl schopný u nikoho najít topic, který by mi odkryl skryté dialogy. Údajně to jde, ale asi jsem během rozhovorů nedával přílišný pozor, takže mi něco uniklo. Ono není divu, NPC je v The Summoning opravdu požehnaně a hra navíc neobsahuje deník. Vemte si, že ve hře je přes 30 lokací a v některých jsou klidně 3 NPC. Život to hře opravdu dodalo, ale co naplat, Ultima Underworld to zkrátka dělá lépe a má lépe našponovanou atmosféru. Což mě tak napadá, že hudební podkres v The Summoning není nic moc.

Musím říci, že The Summoning mě opravdu chytil a věnoval jsem mu veškerý dostupný čas. Je to vskutku hodně chytlavá záležitost a její mechaniky se snadno osvojí. Překvapila mě i kombinace puzzlů a příběhu, Ultima Underworld je v tomto ohledu jasný top, ale i v The Summoning najdete pasáže, které by UUI mohly směle konkurovat, např. hlavní puzzle v jiné dimenzi. Mouchy bych možná protentokrát ani nehledal, jedinou vadou na kráse je asi iso-zobrazení, ne každému to musí sednout. Když jsem třeba po odehrání TS uvažoval nad rozehrávkou Dusk of the Gods, tak jsem se zarazil právě nad tím, že budu vlastně hrát jenom trochu jiný TS a to už mě moc nelákalo. Pokud jde o hodnocení, tak za sebe zůstanu u těch 80%. Určitě je to hra, která si pozornost zaslouží.
IP zaznamenána
This is the end ...

Ringo

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 329
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #38 kdy: Březen 26, 2019, 16:12:00 »

Tak to je luxusní, sáhodlouhý závěrečný popis a jeho přečtení stojí opravdu za to. Po hře jsem toužil už od doby jejího reklamního obrázku v Excaliburu, tuším 13. číslo. Pak se mi nějak nahrnuly ke konci devadesátek a dále tuny her a když už šlo teda ten The Summoning "nějak" sehnat, tak jsem na něj pozapomněl.

Teď doufám, že jej dají na GoG, tohle bude určitě must have a must play.
IP zaznamenána

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 592
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #39 kdy: Březen 26, 2019, 18:53:08 »

Mi to závětečné shrnutí úplně ušlo! Ještěže Ringo přispěl :)
Shrnut jinak super, je vidět, že autor už má hodně nahráno a může srovnávat, což je vždy plus. Já už to psal asi víckrát. Považuju tuhle hru za hidden gem a utvrdila mě v tom právě recenze Scorpie v CGW. Krabici navíc není problém sehnat i za slušné peníze, tak doufám, že se sbírka rozroste.

Pro mě asi opravdu bude v té hře největší problém orientace plus to natáčení postavy pro souboje a interakce. Ale snad to zvládnu.

Mimochodem, Veil of Darkness jsem kdysi dohrál a je to opravdu špičková adventura s RPG prvky, určitě doporučuju.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #40 kdy: Březen 27, 2019, 08:36:18 »

Díky. Smolil jsem to postupně od té chvilky, co jsem The Summoning dohrál, ale pořád jsem se z toho nemohl vymotat. Tentokrát jsem si dobře uvědomoval, že tahle hra není obecně tak známá a zrovna je z pohledu gameplaye docela specifická.

TS lze ovládat na klávesnici i kombinovaně, je potřeba si to vyzkoušet. Přes klávesnici se dají třeba krásně vyřešit směry chození, protože postava pak chodí přesně v daných směrech, ale mě spíš sedlo kroužení s postavičkou skrze myš a útok/volba typu útoku pak přes klávesnici. Problém je to zdánlivé pootočení herního okna, u myši jsem jasně viděl, že kam ukazuji, tam taky jdu. Dostatečné zvládnutí pohybu si lze otestovat už v tutorialu, kde se objeví tuším hned dva souboje s vícero nepřáteli najednou. Jde mezi nimi krásně kličkovat a jde to uhrát v podstatě bez zranění. Alternativou je nahnat nepřátele v chodbách ke zdi, kde je pak mantinelem pohybu právě ta zeď, která drží postavu ve správném směru (hrozí však možné přehlédnutí vypadlého lootu).

Každopádně není to nic extrémního, je to opravdu hlavně o zvyk. Potíž je spíš léčení a magie obecně, protože obnova many je velmi pomalá, proto je dobré se raději lépe bránit (bojovat), než postavičku potom zdlouhavě léčit. Limit v obnově many je bohužel problém i pro samotné hraní, kde potom jasně převládá boj zbraněmi a magie je hlavně support. Několikrát se mi stalo, že jsem hru nechal běžet a šel si dělat něco jiného, protože jsem měl manu na nule. Navíc jsem úzkostlivě šetřil doplňovací runy, ostatně jako všechno ostatní. Pořád jsem čekal, že to ke konci výrazně přituhne, ale bojová obtížnost hry je nakonec vyrovnaná.

Osobně mám krabici, ale na GOGu je to skutečně jedna z mála her, co tam ještě postrádám. Přitom se docela divím, že to GOG nebere systematicky, ale zase je pravdou, že Ravenlofty a Menzoberranzan byli zařazeny spíše jako škatulka AD&D. Tohle by spadlo do nějaké obecnější produkce SSI a v ní je celkově halda her.

Jinak k tomu srovnávání, musím říci, že to na sobě sám cítím. Více o těch hrách a souvislostech přemýšlím a hlavně mi docházejí určité komentáře ze starých diskusí, které třeba probíraly různé mechaniky, nebo jsem třeba moc nechápal porovnání pro mě docela odlišných her. Ono jak jsem byl úzce vázán na tu větev her odvozených od D&D (potažmo TES III), tak to bylo hodně znát. Však taky u Anvil of Dawn jsem s tím z počátku u kategorizace zápasil. Pro mě to není úplně přirozené, protože jsem do toho vlaku naskočil až v době, kdy už ty hry tak různorodé nebyly. A tady je právě hezké sledovat, co se odkud v těch hrách vzalo.
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 592
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #41 kdy: Srpen 25, 2020, 18:28:41 »

crpgaddict už má Summoning mezi rozjetými hrami! Škoda, že to nebudu moct číst naplno, ale na celkoývý rating jsem zvědavý. Doufám, že naplní moje naděje a dopadne to nadprůměrně. Ted nemyslím ani tak samotné body, jako jeho celkový pocit.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #42 kdy: Září 03, 2020, 06:55:06 »

Teď jsem dočetl Chetův druhý zápis ke hře a vypadá to, že si začíná uvědomovat možné vysoké skóre v GIMLETu :) V The Summoning je hodně věcí, které V GIMLETU zohledňuje a byť ne vše je dotaženo, tak to tu prostě je a musí se s tím tedy počítat. Ono je to zrádné, ale i tak si nemyslím, že to skóre bude nakonec nějak vysoké (slovní hodnocení naopak čekám velmi příznivé :)). Má za sebou teprve 7 hodin, to je pořád hodně ranný začátek, takže tohle vše se může ještě hodně měnit. Jsem zvědav, jestli docení tu změnu herní náplně v rámci jednotlivých oblastních celků, nebo jestli mu to nakonec přijde spíše monotónní a zbytečně natahované.
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 592
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #43 kdy: Září 03, 2020, 17:31:42 »

A četl jsi ten první první příspěvek? Jak tam píše o DarkSpyre jako noční můře :) Jsem si říkal, že Summoning má chudák těžkej handicap. Ale snad ho samotná hra přesvědčí o opaku.
IP zaznamenána

Ringo

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 329
Re:(Elemir) - The Summoning
« Odpověď #44 kdy: Září 03, 2020, 18:03:42 »

Tohle už bych měl taky konečně rozehrát. Že by po Ultimě Underworld? Čímž bych si dal pauzu od znovuhraní starých klasik, které už jsem kdysi dohrál?

IP zaznamenána