Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 28, 2024, 11:29:13
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -
Strana: 1 ... 3 4 [5] 6 7

Autor Téma: Assassin's Creed: Odyssey  (Přečteno 23666 krát)

flash

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 264
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #60 kdy: Září 13, 2019, 13:16:10 »

Nejake pozdejsi dopady rozhodnuti co udelas tam pozdeji jsou, takze ty rozhovory zas uplne nepodcenuj :) Ale zas tak strasne zasadni to neni, pravda.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #61 kdy: Září 14, 2019, 09:49:29 »

Ubisoft nechal docela dobrou volnost v tom, jak se v tom světě se svou hlavní postavou chovat, ale Kassandra je v podstatě antagonistou Alexia, takže všechny příběhové zlomy by měly inklinovat k dobru. Hra na to skutečně dokáže zareagovat a obvykle je to o nějaký čas později, takže vracet se už moc nedá. Důsledky některých rozhodnutí dokonce nelze předvídat, protože ani není zřejmé, že hráč zrovna něco zvolil ;) Specialistou je na tohle hned DLC Osud první čepele.

První DLC vyjde časově asi na 15-16 hodin (Uplay mi přestal počítat, tak odhaduji z času uvedených u savů) a je rozděleno na 3 rovnocenné kapitoly. Každá se pak odehrává v jiné lokaci a snaží se z ní vytěžit maximum. Bohužel to občas koliduje s úkoly základní hry, takže Osud první čepele je asi vhodné plnit už v průběhu samotné hry, protože na některá místa jsem se vracel díky tomu všemu dokonce potřetí :) Jednou mě tam hnal hlavní příběh základní hry, podruhé doplňkový úkol a potřetí DLC.

První kapitola zahrnuje Makedonii a seznámení s dvojicí peršanů, kteří podobně jako Bayek v Origins patří ke kastě ochránců, leč něco se zvrhlo a nakonec se stali psanci. Nechci tu moc vyzrazovat z děje, ale výsledkem je, že je sem až z Persie pronásleduje jistý Řád, který se tu navíc snaží ovládnout místní politiku. Vedle větve původní Kultu Kosmos tak přibude ještě jeden diagram, který se zprvu zdá být poněkud jednoduchý, ale každá kapitola do něj dodatečně dokreslí nové větve, takže porážka vůdce Řádu je běh na delší trať.

V první kapitole se tedy Kassandra seznámí s nově příchozími (Dariem a jeho synem Nathakem) a nechtěně se tak zaplete do víru událostí, které se nakonec týkají i jí samotné, protože Řád po světě pronásleduje tzv. Poskrvěné, což jsou příslušníci lidstva, kterým v krvi koluje odkaz stejných předků jako u Kassandry. Je tu už vidět jasná linka mezi bojem Řádu a Chaosu, tedy Templáři vs Assassíni. Je to vskutku hutné dobrodružství a díky tomu, že je to jen v jedné oblasti, tak to působí mnohem ucelenějším dojmem.

Druhá kapitola pak pokračuje do Achaie, tedy další oblasti, která byla v původní hře tak trochu opomíjena. Místní oblast terorizuje mág Řádu jménem Bouře, která má také poněkud zvláštní minulost, ale to je místním vcelku jedno, protože díky její lodní blokádě zůstala v Achaii uvězněna řada "nepohodlných" lidí, které vojáci Řádu nyní pronásledují. Bouři lze porazit až na konci kapitoly, podobně jako tomu bylo v případě Makedonie, kterou pro změnu terorizoval mág jménem Lovec (už ty postavy sami mají opravdu zajímavý příběh, proto to DLC působí tak dobře). V Achaii jsem možná strávil více času než v Makedonii, ale to je dáno i tím, že na konci 2. kapitoly dojde k ještě jednomu zvratu, který se ovšem týká přímo Kassandry.

Kassandra totiž nachází ve vesnici Dyme zdánlivě klid a možnost žít konečně poklidný a usedlý život ... a samozřejmě nebude sama :) Tohle byla od Ubisoftu asi pomsta za to, že plno lidí preferovalo hru za Alexia a nejsem si jistý, jestli jsem to mohl udělat jinak, nebo to je pevná součást děje:

Spoiler: ukázat
Kassadra se totiž zamiluje do Nathaka a za několik měsíců se jim narodí syn.


Opravdu si nejsem jistý, že bych tomu zavdal nějakou příčinu, ale musím říci, že tahle pasáž hry mi ve skutečnosti přišla poměrně dobrá, protože to na monitor promítlo moje úvahy, které mě občas v souvislosti s Kassandrou a jejím odkazem napadly. Tohle vlastně zodpovědělo řadu mých otázek a hlavně to působí mnohem lépe, jak zakončení Origins. V tuhle chvíli by mě hodně zajímalo, jak by to probíhalo za Alexia.

Poklidný život je však faleš a asi se bude málokdo divit, že to Kassandře nemohlo dlouho vydržet. Druhá kapitola končí tak trochu dle očekávání a plynule přejde do 3. kapitoly, která nás zavede do Messenie, tedy oblasti, která byla v původní hře podobně plonková jako Makedonie a specielně tady mi to bylo hodně líto, protože Messenie je vcelku hezký kus starověkého Řecka - taková drsnější oblast pro život, ale za to s nádhernou krajinou.

Děj poměrně rychle vygraduje a jelikož vůdce Řádu je možné porazit ještě před odkrytím kompletního digramu Řádu, tak jsem po jeho porážce plnil ještě pár vedlejších úkolů z DLC a pozabíjel zbytek členů. Odměnou je pak jeden extra meč.

Osud první čepele mě tedy hodně mile překvapil a zatím je to asi to nejlepší, co jsem v Odyssey objevil. Kdyby byla podobným způsobem zpracována už původní hra, tak by to bylo mnohem lepší.

Jinak ještě k té obtížnosti, já si myslím, že v Ubisoftu bedlivě sledovali přípomínky a stížnosti k Zaklínači 3, takže zvolili trochu jinou cestu, kdy hlavní hrdina roste jen do určitého levelu a pak s ním hra všude srovná krok. Působí to totiž mnohem přirozeněji. Zprvu je samozřejmě potřeba hrdinu pocvičit a od toho je tu i děj, který by ho měl přirozeným způsobem udržet v lokacích pro něj určených. Teprve po nějaké době, až zvítězí zvídavost, tak by měl mít hráč možnost volného rozletu a to přesně v Odyssey jde.

Od levelu 35-40 jsem mohl jít prakticky kamkoliv a ohrozit mě mohlo jen pár věcí. A i do toho levelu 35-40 jsem měl docela velkou volnost, protože svět s adekvátní obtížností je i tak dost velký. Naproti tomu Zaklínač 3 si stále drží odstup a ty lokace jsou striktně zkušenostně omezené. Přitom je to celé jenom o tom, že jakmile Geralt ty zkušenosti získá, tak i obtížnost takové lokace prudce klesne. V principu jde tedy jen o jakýsi zámek, aby hráč do těch lokací nelezl dřív, protože ...  vlastně mě nenapadá jediný důvod, proč by to mělo mít nějaký smysl :D Asi bych ten assassínskej přístup z Odyssey uvítal zpětně i v tom Zaklínači.

Včera jsem pak přešel plynule do druhého DLC, které už se motá okolo Atlantidy a bohů. V současné chvíli prozkoumávám Elysium, což je první z trojice dostupných světů (opět je tohle DLC rozděleno na 3 kapitoly). Dá se odtud pendlovat mezi Řeckem a novými mapami, takže to není vyslovená past, ale jelikož jsem první DLC končil nějak na levelu 61, tak tu není nic, co by mě mohlo překvapit.

V Elysiu už mi chybí jen jedna lokace a příběh prvního světa nejspíše bude gradovat a půjdu dále. Svět jako takový vypadá hezky, ale děj me zrovna neuchvátil. Zprvu jsem si myslel, že Elysium budu moci vyřešit hned několika způsoby, ale způsob je nakonec asi jen jeden. Popravdě mě ten náznak volnosti vzhledem k některým úkolům přišel podezřelý, protože ono by to pak nedávalo moc smysl - např. proč mě Persephoné posílá najít Hádova koně do sadu, který je chráněnou oblastí plnou jejích vlastních stráží, takže jsem se tu musel na dotyčné místo prosekat. Pochybuju, že by mi normálně bohyně tolerovala, že jí vraždím armádu :D Leda by mi její názor byl ukradený, protože mi jde beztak o to, abych jí namíchl ... ;)

Četl jsem už dříve nějaké recenze a moc nadšení kolem tohohle DLC nepanuje a musím říci, že oproti prvnímu DLC je opravdu slabší, už jen kvůli tomu kontrastu v náplni hry. V principu jsou tu zatím vidět jen hlavní úkoly, resp. hlavní úkol se rozštěpil do tří samostatných větví, které se na konci zřejmě zase spojí. Jsem na to zvědav.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #62 kdy: Září 15, 2019, 13:34:34 »

1. kapitola Atlantidy mě nakonec překvapila svou délkou, protože jsem v ní podle všeho strávil 12 hodin. Je to sice úplně nový svět, ale na první pohled není Elysium nijak velké, takže to lehce mate. Důvodem bude nejspíše design úkolů a vertikální členění Elysia. Hodně času jsem tak strávil různým přesouváním mezi vzdálenými body.

Příběh má jasnou nosnou linku s možností ovlivnit jen různé drobnosti kolem, na výsledek to nemá prakticky žádný vliv, což je zřejmé už jen z toho, že beztak musíte plnit úkoly pro všechny frakce a ty úkoly jdou kolikrát proti sobě, takže podle toho se pak přelévá vaše "oblíbenost" v rámci dané frakce.

Pozor, budu výrazně spoilovat!!

Ústředním motivem Atlantidy je trojice simulací z prostředí světa řeckých bohů. Leyla se tu má skrze Kassandru nebo Alexia naučit ovládat (a pochopit) vliv hole Herma Trimestra, kterou dostala od jedné ze zmíněných postav. Vliv hole je u netrénované postavy poněkud zhoubný, otravuje mysl nositele, což je na Leyle dost zřetelné, v simulaci pak byl zářným příkladem tohoto vlivu samotný Pythagoras, otec Kassandry a Alexia.

První simulace obsahuje řecké podsvětí a začíná v ráji - Elysium. Je to takový privátní kousek podsvětí, který stvořila bohyně Persefoné, manželka Háda, který jí kdysi do podsvětí unesl. Vzhled Elysia je podřízen náladám bohyně, ale vcelku se jedná o malebnou krajinku plnou "života" ... no, smrtelníků je tu ve skutečnosti jen pár ;)

Kassandře se dostalo vskutku milého přivítání, kdy jí Persefoné vyhodnotila jako hrozbu a poslala na ní své stráže. Boj se strážci Isu je o něco komplikovanější kvůli jejich speciálním útokům, ale jelikož beztak adrenalinové útoky moc nevyužívám, takže třeba zmražení adrenalinu mi prakticky nevadilo. Taktiku jsem tedy obměnil jen nepatrně.

Problém činí hlavně větší skupiny stráží, protože pak se dá docela snadno chytit do pasti různých efektů a občas jsem hru podezříval z toho, že blbne pohyb. Když jsem se třeba dostal moc blízko pevné překážky a kolem mě to začalo různě vybuchovat, tak se mi nedařilo nikam uskočit apod. Namísto toho mě to přešpendlilo na místě a mohl jsem čekat akorát tak na smrt.

Po úvodu s Persefoné se mi za zády vyloupl Hermés, který mi pověděl něco o holi a jak zkrotit její síly a hned mě také požádal o pomoc. Hermés je takřka slepým obdivovatelem Persefoné a zároveň jejím skrytým ochráncem. Jenomže hned první úkol mě seznámil s potížistou Adonisem, který potají punktuje převrat a Hermés mě požádal, abych Adonise nějak zklidnil. Adonis není mrtvý, je to svým způsobem Persefonin vězeň a i přes svou lásku k Afroditě je také Persefoniným milencem :) Netuším, nakolik hra dodržuje řeckou mytologii, ale Persefoné se nakonec rozhodla Adonise uvěznit definitivně a on už nesmí Elysium opustit. Na konci první kapitoly se vlastně ukáže, že on tu možnost měl, ale sám se jí dobrovolně zřekl - holt k hrdinovi má setsakramentsky daleko :D

Nj, tím mě ovšem Hermés navedl na linku k povstalcům, což je přesný opak toho, co po mě chtěl. Opravdu se to nedá udělat jinak a než jsem se nadál, tak jsem začal Adonisovi pomáhat s převratem. Je to jeden z trojice hlavních úkolů. Další možností je navštívit čarodějnici Hekaté nebo se vrátit zpět s Hermovi. Zprvu se zdá, že máte velkou volnost, jak příběhem Elysia projít, ale je to jen zdání. Každý z těchto úkolů musíte prostě podstoupit, protože bez toho se nedá dostat dále. A právě podle toho, jak se pak v těchto úkolech budete rozhodovat, tak se to projeví ve finále 1. kapitoly.

Adonis je jasně proti Persefoné, Hermes se naopak snaží Persefoné ochránit stůj co stůj. Mezi nimi stojí Hekaté, která je Persefoninou blízkou přítelkyní a jejím jediným spojením mezí ní a Persefoninou matkou Démeter. Hekaté však pomáhá Kassandře z čistě zištných důvodů - chtěla by získat Persefonin trůn pro sebe. V principu jde tedy o to, koho se rozhodnete více naštvat.

Hekaté mě přinutila pokračovat v oslabování Persefoné, to je právě podmínkou Adonisova povstání, ale krom toho má poněkud vypečené úkoly, které by seděly spíše vysloveným zlounům ;) Tady mě to právě zarazilo a přestal jsem Hekaté důvěřovat. Navíc se mi podařilo zcela nevědomky na Hekaté ušít boudu, která později zafungovala jako odplata za to, že mě Hekaté bodla na konci 1. kapitoly pověstný nůž do zad. Hekaté jsem tedy v rámci jejích úkolů povětšinou zklamal a trochu jsem tím Persefoně otevřel oči.

Hermés po mě chtěl pro změnu protiakci vůči Adonisovi, na což jsem zprvu kývnul, ale jeho poslední úkol jsem striktně odmítl, což vedlo k boji mezi mnou a Hermem. Než jsem však Herma zabil, tak zasáhla Hekaté, která i přes mou neochotu jí pomáhat se najednou tvářila, že náš spor s Hermem je mnohem větším nebezpečím pro její plány, a jako že mi mé předchozí selhání tedy odpouští.

V samotném ději je i několik drobných zvratů, nebo lépe řečeno překvapení, protože Adonisovo spiknutí je mnohem rafinovanější a celkově jsem v Elysiu narazil na přemíru intrik a zrady. Příběh první kapitoly není vůbec špatný, jenom je holt striktně nalinkovaný a asi by to z mé strany chtělo bývalo jinou posloupnost plnění úkolů. Jenomže já si hodně dlouho myslel, že mám ve volbách mnohem větší volnost, takže mi pak ten děj nenavazoval tak, jak zřejmě vývojáři plánovali.

Někde v této části děje do celé záležitosti zasáhne i samotná Persefoné, která se o povstání dozvěděla a požádá mě o zabití generála, který má vojsko povstalců vést. Za odměnu mi slíbí oživit jednu z blízkých postav ze života Kassandry (Foebe nebo Brassida). Tím generálem je ovšem Kassandřin dědeček Leonidas, kterého jsem v rámci úkolů pro Adonise sám naverboval (Leonidas je jediná známá postava ze základní hry, kterou jsem v Elysiu našel). Persefoně jsem nevyhověl, ale dovedl jsem jí namísto Leonida jiného zrádce (z úkolu pro Herma). Podmínku Persefony jsem tím sice nesplnil, ale bohyně mě alespoň nechala prozatím být. Na tento úkol má asi vliv i jedna z voleb u Adonise, takže to možná má i jiné řešení.

Zbytek děje už se nesl v postupném oslabování Persefonina vlivu v trojici oblastí, což obnáší podobné aktivity, jako je tomu u porážky vůdců v základní hře. Před samotným finále mě ovšem Persefoné povolala ještě jednou a poslala mě najít Hekaté a zjistit, co má ta čarodějnice za lubem. Hekaté jsem našel a v utajení si vyslechl rozhovor mezí ní a Hemem. Každou část rozhovoru je potřeba potvrdit při běžící časomíře, ale obecně platí, že postava má jen 2 bezpečné pokusy poslouchat a při třetím už je načapána. Moc jsem to nehrotil a nezkoušel jsem, co udělají další volby. Ten rozhovor je navíc udělaný tak, že vás to nutí spíše jen poslouchat a poslouchat co nejvíce :) Zprvu se totiž zdá, že Hekaté a Hermes mluví o něčem jiném a mají úplně jiné úmysly.

S informacemi jsem zaběhl za Persefonou a Hekaté obvinil. A tady se mi právě hodilo, že jsem Hekaté slepě nedůvěřoval. Sice jsem se přiznal k punktování vzpoury proti Persefoně, ale bez pomoci Hekaté bych se nemohl dostat k několika věcem, o kterých mohla vědět jen ona. Rozhovor přerušil útok povstalců, který probíhá podobně jako dobývací bitva a během ní jsem čelil i jedné ze dvou Persefoniných dohlížitelek, které jsem nechal na živu (dohlížitelky jsou celkem 3 a každá brání jednu z trojice oblastí, ve kterých je potřeba zlomit Persefonin vliv, jejich zabití však není bezpodmínečně nutné, jak jsem později zjistil).

Výhrou dobývací bitvy však bitva ještě nekončí, protože mě čekalo další utkání s Hermem, tentokrát to byl o poznání tužší boj. Herma jsem opět nemohl nedorazit, protože nyní zasáhla pro změnu Persefona, která Herma za toto selhání shodila z útesu. Jo, takhle dopadá slepá oddanost. Persefona je v rámci celé 1. kapitoly líčena jako tyranka, proto není složité se zhostit role rebela, ale osobně bych si dokázal představit i alternativní dějovou linku, protože charakter Persefoné se dá snadno pochopit, tedy hlavně to, proč se takto chová. Pokud jsem to však dobře pochopil, Persefoné představuje Řád, proto to asi nejde.

Po boji s Hermem mě čekalo druhé kolo rozhovorů s Persefonou, kde se jasně prokázalo, že Hekaté má v povstání také prsty. Nicméně dopadla lépe než-li Hermés, Persefona jí jen dala "dar" pravdomluvnosti, takže Hekaté je odsouzena mluvit už jen pravdu, což je pro proradnou čarodějku více než-li dostačující trest :D Nejlépe dopadl Adonis, který dostal od Persefony svolení Elysium opustit. Ještě před svým odchodem se přimluvil za mírnější trest pro mou maličkost, ale moc to nepomohlo, o chvilku později stála Kassandra tváří v tvář rozzuřenému Kerberovi :D

Boj je to docela hnusný, obzvláště po tom všem předchozím bojování, kdy jsem si nemohl dostatečně odpočinou. Vůbec se mi nedařilo. Hned ráno jsem však na to naběhl ještě jednou a lehce jsem upravil Kassandře dovednosti a výzbroj. První pokus mi sice o fous nevyšel, ale u druhého jsem byl opatrnější. S Kerberem nemá moc smysl bojovat na dálku, je to delší a tím pádem náročnější na koordinaci (pejsek plive dost nebezpečné ohnivé koule), takže jsem se to snažil uhrát na kontaktní boj. Problém je akorát jeho změna útoku při polovině zdraví, kdy má ohnivý útok i na blízko, na což jsem při prvním pokusu právě dojel, ale tomuhle útoku se dá celkem v pohodě vyhnout, protože je včas vidět, co chce Kerberos udělat. Je potřeba se co nejvíce držet Kerberovi za zády a uskakovat před jeho údery tlapami a kousáním.

Blbé je, že mě v druhé třetině souboje už natolik bolely prsty od klikání, že jsem se držel už jen silou vůle :D Kdyby ten souboj byl jen dlouhý, jako tomu bylo u jiných předchozích bossfightů, tak je to ještě v pohodě, ale on je i dost náročný na koordinaci a frekvenci klikání (ohnivé koule mají větší záběr a chybka v úhybu je tak jen otázkou času, proto je lepší tenhle útok minimalizovat, ale na blízko je zase potřeba rychleji klikat). Řekl bych, že boj s Kerberem je výrazný upgrade souboje s Minotaurem. Pro mě už tohle opravdu nějak není.

Konec spoilování ...

A teď ještě jednou k dovednostem ;) Při odemykání nových typů útoků jsem si všiml, že dovednostní body lze cpát ještě do posílení určitých typů poškození, čímž by se dala dobře kompenzovat míra damage. V Elysiu jsem dostával dovednostní body i za plnění určitých aktivit, takže bylo jaksi zvláštní, k čemu by mi všechny ty body byly. Odemknutí všech dovedností je k ničemu, a i tak by mi body zbyly, proto bylo zajímavé zjistit, že si např. mohu posílit útok při cílení na hlavu nebo poškození při boji se zvířaty apod. Ta variabilita vývoje postavy je tedy mnohem větší, než by se mohlo zdát. Nejde to samozřejmě zvyšovat do nekonečna, jde např. max. o 20 investovaných bodů, ale rázem to také může být +200 procent damage navíc. Když se k tomu pak přidá možnost úpravy poškození zbraní, tak je to rázem mnohem zajímavější.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #63 kdy: Září 16, 2019, 08:25:42 »

Trochu jsem se pídil po tom, jak by vypadal rodinný život v Odkazu první čepele, pokud bych ho hrál za Alexia. Přitom jsem zjistil, že té romanci se skutečně vyhnout nedá a navíc ten vynucený vztah vzbudil vlnu nevole některých hráčů :D Jako vzhledem k tomu, že v Odyssey nikde nefiguruje pořádná romance a vše je to děláno ve stylu "dejte tam toho co nejvíc, ať trumfnem Zaklínače a na kvalitu přitom nehleďte," je tohle první chvilka, kdy se ten vztah opravdu rozvine v něco více. Běžně totiž můžou Alexios i Kassandra střídat vztahy jak ponožky a nemá to prakticky žádné následky. Dost těch "partnerů" pak končí jako posádka na lodi, kde už prakticky nemají na nic vliv (nějaká drobnost tam předtím za Alexia s Kyrou ještě byla, ale jen v rámci dialogu). Navíc jak už jsem psal, celá ta romance s Nathakem je udělána celkem dobře, takže mi to ani v kůži Kassandry nijak nevadilo ;)

Za Alexia je to tedy podobné, ale v tomhle případě nemá Darius syna ale pochopitelně dceru :) A musím říci, že jsem podle videa už konečně pochopil, proč ty animace Nathaka vypadaly tak zvláštně. Ono je to totiž primárně určeno pro ženu, byť jsem ochotný připustit, že vedle Kassandry se asi většina mužů musí citít jaksi ... no, zrovna mě nenapadá vhodné slovo, upozaděně? :D Dialogově to lze vést jak v souladu s romancí, tak i proti, kdy svému partnerovi důrazně připomenete, že jste do toho šli jen kvůli zachování rodové linie, podobně jako Myrriné a Pythagoras.

Celý ten příběh Odkazu první čepele vlastně směřuje k tomu, že má ukázat rodovou linii assassínů, kdy tu jde vesměs o potomky Kassandry nebo Alexia (kdo by si třeba pomyslel, že Bayek není s Kassandrou nijak spřízneň, zatímco jeho žena Aya ano). Jasně, a teď vynechme, jaké pokolení vzešlo od Bayeka a Ayi, když jejich syn byl zavražděn a Aya v Origins dalšího potomka očividně neměla ;) ... tedy pokud mi něco neuniklo.

Ale zpět k Atlantidě ...

2. kapitola Atlantidy začíná vstupem do další úrovně podsvětí, kde mě čekal ne zrovna dobře naladěný Hádes. Zabití Kerbera umožnilo jednak mrtvým volný vstup do Elysia a hlavně došlo k prolnutí sfér, kdy se jednotlivé vrsty podsvětí místy vzájemně prolnuly a do Hádovy říše nyní pronikají nebezpeční vězni z Tartaru. Mno a mezi nimi je samozřejmě hezká řádka starých známých, kterým Kassandra do Tartaru pomohla :D Hádes mi nejprve vynadal a hned poté mi sdělil, že ten bordel si budu po sobě muset uklidit sám a běda, jestli se mi to nepovede ... prima, namísto toho, aby potrestal Persefoné, tak to odnesu já :D

Doupě Kerbera je vskutku nehostinná lokace a vůbec mě nepřekvapilo, že na cestě do Hádovy říše jsem procházel pustým kaňonem, ale to co je za ním, jsem opravdu nečekal. Hádova říše je přesný opak Elysia a musím dodat, že je to opravdu působivé. Tohle se v Ubisoftu vskutku povedlo. Je to správně depresivní místo s pochmurnou atmosférou a graficky je to velmi povedené. Už po pár krocích mi na mysl vytanulo jedno přirovnání a musel jsem se tomu smát, protože ta asociace je poněkud zvláštní, ale Hádova říše tou depresivní atmosférou strašně přípomíná okolí vulkánu v Morrowindu :D Je tu podobná pustina, kterou bičují větry a písečné bouře, na pozadí jsou vidět oblaka vulkanického dýmu, občas šlápnete do jedovatého jezírka apod.

Celá říše je oproti Elysiu menší a tvoří jí trojice oblastí. Už jen podle toho to svádí k myšlenkám na rychlý průchod, ale zas tak jednoduché to není. Hádes nepožaduje za Kerbera jen jednu náhradu, ale chce hned čtveřici legendárních válečníků, kteří se nacházejí v jeho říši - Perseus, Achilles, Agamemnón a Heraklés. Aby toho nebylo málo, tak někteří z nich se nacházejí za tzv. Závojem, což jsou místa, kde došlo k prolnutí Tartaru s Hádovo říší. Pro vstup za závoj je potřeba vlastnit speciální set zbroje a každý z jeho kousků vlastní jedna z postav, které jsem sem už dříve poslal. Začíná tedy klasické kolečko bojů, podobně jako u Kultistů, kdy jsem znal polohu prvního a po jeho zabití jsem se dozvěděl o dalším. Výjimkou je akorát pátý majitel části setu, který je součástí vedlejšího úkolu pro Chárona.

Ještě před zkompletováním zbroje se mi podařilo najít Persea, ale nebyla s ním řeč. Tyhle postavy slyší jen na boj, takže jsem Persea musel nejprve porazit a teprve poté byl ochotný stát se strážcem jedné z bran. Boj to není nijak složitý, akorát je potřeba dávat pozor na Perseův speciální útok, který odkoukal od Medůsy. Ostatně Perseus byl jejím pokořitelem a jaksi mu nešlo na mysl, proč za svůj hrdinský čin skončil právě zde a ke všemu uvězněn na místě jeho boje.

Celý ten vtip Hádovo říše totiž spočívá v tom, že obsahuje části reálného světa, které jsou s dotyčnou postavou spjaté, takže Perseus třeba skončil v doupěti Medůsy. Podobně travič z Athén, který má u sebe část zbroje, se nachází ve "svém" stanu, v jakém jsem ho viděl v táboře u Athén a kolem měl plno hadů. Neplatí to absolutně u každé postavy, ale bylo zajímavé sledovat, kdy se někde objeví něco známého, protože najednou začala řada míst ze základní hry jakoby nabývat na významu a bylo vůbec zvláštní, kolik detailů jsem si vlastně dokázal vybavit.

V průběhu večera (cca 6 hodin hraní) se mi podařilo získat zbroj a naverbovat trojici strážců, takže mi zbývá už jen Heraklés, jehož polohu jsem získal až po naverbování té předchozí trojice strážců. Tentokrát jsem záměrně nevstupoval úplně do všech jeskyní, pevností apod., protože mi bylo jasné, že na některá z těch míst mě dovedou úkoly. Všechno jsem si však odkryl, abych to měl poté jednodušší.

Krom míst s klasickým Závojem se po celé říši nachází ještě místa, kde se přímo objevil portál mezi oběma sférami Podsvětí. Kolem takových míst se pohybuje trojice zlých duší, které jsou v této formě nezranitelné (oni však zraňovat mohou), ale po vstupu do portálu se svět jakoby přepne a Kassandra se objeví ve sféře Tartaru. Má to ovšem jeden neblahý účinek a tím je snížení zdraví na polovinu (tohle pak eliminuje speciální zbroj pro vstup za Závoj). Jakmile se trojice "duchů" zlikviduje, tak portál a Závoj zmizí.

Není to úplně triviální, protože i když jsou ty duše jen 3, tak jsou docela silné a dobře koordinované. Navíc se poněkud rozostří obraz, takže mě to zdárně mate :) Obzvláště v kombinaci s ohnivými šípy je to prima boj, protože pak nejde ani vidět, kam mířím, jelikož oslňuji sám sebe :D Normálně by asi nebylo nutné ty portály zavírat, ale je za to 1 dovednostní bod za lokaci průniku, takže se to vyplatí. Každý průnik přitom obsahuje minimálně 2 portály, ale bacha na to, každý portál ovládá svou vlastní trojici duchů! Do boje se klidně mohou přimíchat nezranitelní duchové od vedlejšího portálu.

V Hádovo říši je možné narazit i na dvojici spřátelených duší, byť u té první by šlo o tom přátelství úspěšně pochybovat:

Spoiler: ukázat
Je to kultista Elpenor, kterého Kassandra potkala ještě na Kefalonii. Nyní je prý napravený a stal se z něj užitečný pomocník Háda. Elepnor byl vskutku zvláštní charakter i na kultistu. Pokud by se situace v základní hře vyvinula trošku jinak, tak by byl asi jedním z mála kultistů, které bych nechal jít. Jsem zvědav, jak se to vyvrbí zde.


Hned s tou první postavou souvisí úkol, který mě má zavést ke Štváči, což je kultista, který původně tyranizoval Khorint. Problém je, že Štváč se nachází za Závojem, takže právě v této souvislosti se dozvím o speciální zbroji. Nyní už bych tedy mohl tento úkol pořešit, ale nechávám si ho zatím až na konec.

Shledání s druhou spřízněnou duší je mnohem milejší a popravdě jsem to ani nečekal:

Spoiler: ukázat
V rámci jednoho z vedlejších úkolů lze narazit na Foibe, dívku, která doprovázela Kassandru v Kefalonii a později zemřela rukou kultistů v Athénách. Bohužel trpí ztrátou paměti, protože jí jeden dobrák dal napít vody z Lethé. Foibe hledala své rodiče, které neměla možnost nikdy poznat a v Hádovo říši se objevila zcela o své vůli, protože ona sama původně skončila v Elysiu. Tím se začne odvíjet poměrně zajímavý sled událostí, který končí smrtí Kyklopa, který se takto chtěl pomstít jak Foibe tak i Kassandře. Kassandra tak dostane mimo jiné velmi vzácnou příležitost se s Foibe konečně rozloučit.


Je s tím spojena sázka mezi Hádem a jeho bratrem Poseidónem, protože stejně jako v Elysiu, i tady má Kassandra možnost dialogových voleb a může se klidně chovat jako zloun.

Těžko říci, jak daleko jsem od konce 2. kapitoly, ale asi půjde celkově opravdu o krátký přídavek ke hře. Jakmile získám na svou stranu Herakla, tak splním Hádovu podmínku a to by mělo v podstatě stačit. Pak už jen dvojice vedlejších úkolů a víc už mě nenapadá. I když na mapě je přinejmenším ještě dvojice pevností, takže nějaká aktivita navíc bude asi vyžadována. Hůl se jinak v Hádovo říši nabíjí na 3 místech, přičemž jedno je skryto za Závojem a hlídá ho zrovna Achilles, takže je to takový bonus :)
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #64 kdy: Září 17, 2019, 08:18:43 »

Nebyl jsem si tak úplně jistý zmíněným včerejším časem, tak jsem večer chvilku hrál, abych se podíval, jestli to je opravdu 6 hodin a je - tedy i se včerejškem už je to nějakých 7,5 hodiny. V porovnání s 1. kapitolou je to skutečně velký skok, přitom mi nepřijde, že by se toho v 2. kapitole dělo málo. Možná je to opravdu dané zejména velikostí mapy a snadnější přístupností terénu.

Včera jsem si prošel zbylé 2 jeskyně a 1 hrobku, čímž mi zůstala už jen trojice pevností (pokud vynechám dvojici budov okolo Hádova chrámu, které asi nehrají v příběhu 2. kapitoly žádnou roli). Jedna z jeskyní se vztahovala k jednomu z úkolů pro Chárona, kdežto hrobka je součástí úkolu pro další známou postavu, kterou je mu spartský spojenec Brásidás.

Jeho přítomnost na tomto místě mě popravdě až tolik nepřekvapila, po nálezu první známé milé tváře jsem pochopil, že nabídka Persefoné na oživení jedné ze dvou postav se vztahuje k tomu, co v Podsvětí najdu, tudíž mi logicky zbyl Brásidás. Setkání s ním je ovšem trošku zvláštní, protože jsem se s ním srazil na bojišti, přímo ve víru bitvy, která měla představovat střet spartských a athénských vojsk v Makedonii, kde Brásidás zahynul rukou Deimose. Nějak si nevzpomněl, kdo jsem a zprvu na mě zaútočil.

Boj na tomto bojišti byl kupodivu velmi snadný, stejně tak bylo snadné dostat na kolena Brásidáse a konečně se dozvědět, co se tu k čertu děje! Potíž je v tom, že Brásidás neumřel zrovna moc hrdinně, takže namísto Elysia zakysnul zde. Hádes v tomto ohledu nemínil zasáhnout, problém je prý na straně Brásida, který se musí nejprve postavit svému největšímu strachu a tím je Deimos. Jenomže ani moje pomoc a následná zkouška odvahy, kdy jsme se společně bok po boku postavili Brásidovu strachu nepomohla a pobavený Hádes jen prohodil, že Brásidas tenkrát v Makedonii možná nebojoval pro své ideály, ale ovládla ho pýcha. Namísto dalších hádanek nás poslal do nedalekého lesa, kde prý najdeme řešení ... tady jsem to prozatím ukončil.

Tento rozhovor s Hádem a předchozí rozhovory s Cháronem během plnění jeho úkolů mě totiž poněkud zmátly v tom, kde přesně se vlastně v rámci 2. kapitoly nacházím. Popravdě nejsem žádný odborník na řeckou mytologii a zřejmě tu motám několik věcí dohromady. Možná mě zmátlo i to, že mě Persefoné shodila skrze propast v Elysiu přímo do doupěte Kerbera. Oblast, kde se v rámci 2. kapitoly nacházím, by měla být tedy spíše Brána do Podsvětí, tedy vlastně jen taková přechodná oblast pro duše mrtvých. Kromě doupěte Kerbera je tu čtveřice bran, jejichž význam mi zprvu nedošel, ale tyhle brány zřejmě představují vstupy do různých částí Podsvětí podle toho, kam příslušná duše patří a zřejmě proto mám sehnat hned čtveřici strážců.

Je opravdu poněkud matoucí, proč jsem v rámci tohoto DLC musel začínat od Elysia, když jsem ve finále skončil na místě, kde to právě všechno mělo začít :) Jde asi jen o symboliku, prostě dát tomu mýtu o Podsvětí nějakou fyzickou podobu, protože když se v tom začnete více rýpat, tak není třeba vůbec jasné, odkud a kam Cháron ty duše vozí. Vždyť ony se tu mohou pohybovat zcela svobodně a dojít si ke kterékoliv bráně (tedy alespoň mě řeka nijak neomezuje :)). Ještě více matoucí je pak fakt, že na SZ mapy je pevnost Tartaros, což nápadně připomíná souvislost s bájnou propastí, která slouží jako vězení pro nenapravitelné hříšníky.

Něco mi asi prozradí ještě sama hra, ale nejspíše nebude od věci si potom vyzkoušet discovery mod, protože tohle bude opravdu nějaká představa designérů z Ubisoftu, jak oni si řecké Podsvětí představují a jak konkrétně ho převedli do téhle mapy.

Pokud jde o pokrok v této kapitole, tak už asi budu opravdu kousek od konce. Úkol s Brásidem asi o moc delší nebude, porážka Štváče bude předpokládám také jen formalita a z celé mapy mi zbyde jen jedna neprozkoumaná pevnost, která se možná k něčemu váže, ale také tu může být jen do počtu, podobně jako některé jeskyně. Jsem zvědav, jak se to nakonec celé vyvrbí a jakým způsobem se dostanu do další kapitoly.
IP zaznamenána
This is the end ...

Ivan

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 650
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #65 kdy: Září 18, 2019, 15:09:18 »

Elemire, jak se to má, prosím Tě s maximálním levelem. Vím, že u Origins je to 40, u Odyssey to bylo 50, pak to zvedli na 70 a pak dokonce na 99, ale jak to reálně funguje? Dostanu se na level 99 (respektive 40 u Origins) a pak přestanu úplně levelovat? Nebo se dostávají jen nějaké ty levely do bonusových vlastností, ale úroveň hráče se nezvedá? A jak to funguje s levelama zbraní, lodě a nepřátel? Taky se zastaví na maximu a dál už prostě nijak nerostou?
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #66 kdy: Září 18, 2019, 16:23:36 »

U Origins je to v základu až level 40, s DLC se to snad zvedne až na 50. Jakmile postava dosáhne maxima, tak už k žádným změnám nedochází. Upraví se podle toho akorát úroveň nepřátel a level předmětů. Maxima se dá jinak v Origins v pohodě dosáhnout. Odyssey fungují stejně, akorát je ten level postavy určitě vyšší, momentálně mám třeba level 71. Adekvátně tomu se přizpůsobuje počet zkušeností z úkolů, takže si myslím, že jestli je maximem level 99, tak to taky nebude problém. Lodě se mnou pořád držely krok, ale v boji se to už neprojevovalo.
IP zaznamenána
This is the end ...

Ivan

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 650
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #67 kdy: Září 18, 2019, 18:11:51 »

Já jsem právě při brouzdání YouTubem narazil na video, kde má chlapík v Origins (které by měly mít max level 40, pokud říkáš s DLC 50) na předměty, které mají hodně přes 50. Proto mě zajímalo, jestli třeba předměty levelujou, i když postava už ne.

https://youtu.be/_hs7ONvAioA
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #68 kdy: Září 18, 2019, 20:05:13 »

Co vidím, tak jeho předměty mají maximálně level 55 a on sám je taky level 55, což je tedy v pořádku (level cap v Origins je nakonec právě 55).
IP zaznamenána
This is the end ...

Ivan

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 650
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #69 kdy: Září 18, 2019, 21:38:51 »

V tom případě to dává smysl. Díky za upřesnění. :)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #70 kdy: Září 18, 2019, 21:47:36 »

Bez pár minut skoro 130 hodin a mám to komplet za sebou. 2. a 3. kapitola nakonec vyšly každá na 9 hodin, druhé DLC tedy vyjde komplet na nějakých 30 hodin (udělal jsem opravdu skoro vše, vyjma nějakých drobností - pokud bych chtěl, tak do každé mapy se mohu kdykoliv vrátit a cokoliv dodělat). Finální level Kassandry je 74 a v oblasti základní mapy mi zbyla halda úkolů, takže bych mohl klidně pokračovat dále, ale už to nemá význam.

S Hádovo říší se to nakonec má tak, že je to kombinace dvou lokací Podsvětí + okraj propasti Tartaros. Hodně mi toho prozradil právě Brásidův úkol, díky němuž jsem jednu z těch lokací mohl identifikovat (Truchlivá pole). Ona ta říše je vlastně udělaná jako výřez a na okrajích je jakoby naznačeno, že to pokračuje dále do všech stran i za hranice simulace.

Z pohledu příběhu jsem byl opravdu kousek od konce. Jakmile jsem splnil úkol se zabitím Štváče, tak mě čekala opětovná návštěva Háda, který se mi vysmál a určil mi osud strážce páté brány, kterou přede mnou tajil. S tím jsem se ovšem nemohl smířit, takže došlo na boj a závěrečnou tečku přerušil Poseidón, který mě odvedl do Atlantidy ... tím začíná 3. kapitola.

Atlantida je v podstatě velké kruhové město, které funguje podobně jako Podsvětí, akorát tady se namísto závoje vyskytují silová pole, která vyžadují různou úroveň znalostí Isu (má to celkem 3 úrovně). Znalosti se sbírají "skenováním" určitých konkrétních předmětů. Stejně jako v Podsvětí se tu hůl nabíjí na 3 místech, což upgradne další 3 dovednosti postavy.

Z počátku jsem se vykašlal na všechny úkoly a nejprve jsem si město prošel. Vyšlo to na nějakých 6,5 hodiny a tentokrát to byl dobrý tah, protože v rámci úkolů jsem se vracel snad jen na 2-3 místa a ještě to bylo ke všemu celkem jednoduché (nemusel jsem se znovu probíjet zástupy nepřátel apod.). V průběhu průzkumu Atlantidy jsem se krom jiného dozvídal informace ze života Isu, kteří zde žijí společně s lidmi.

Z počátku mi to město nedávalo moc smysl a kroutil jsem tu dost často hlavou. Poseidón ze mě udělal tzv. dikasta, něco na způsob soudce, a mým úkolem bylo pomáhat potřebným a moudře rozhodovat spory mezi lidmi a Isu. Jenomže velmi brzy jsem narazil na lokace, kde jsem musel podobně jako v předchozích kapitolách bojovat a to mě docela rozhodila - jak mám sakra hrát dobráka, když tu hned mám úkoly zabij, ukradni a bla bla bla ... ?

Přišlo mi to vysloveně debilní, ale to bylo způsobeno tím, že jsem se vykašlal právě na ty úkoly a unikla mi jedna podstatná pointa. Atlantida překypuje korupcí všeho druhu a Isu nejsou tak mírumilovní, jak by se mohlo na první pohled zdát!

Dále budu pokračovat spoilery!

Po městě existují různé vzkazky, kterak Isu dělali na lidech různé pokusy, včetně genetických. Poseidón sice všechny pokusy zakázal, ale ze strany lidí přesto zůstala směrem k Isu určitá podezřívavost, místy dokonce až nevraživost. Postupně jsem zjišťoval, že i někteří Isu porušují Poseidónovo zákazy a mezi nimi vyniká jistý Aita a jeho spolupracovnice Juno (ve skutečnosti jeho manželka).

Aita byl tvůrcem první lidské bytosti - Evy, a krom toho se postaral o vznik různých hybridů, se kterými jsem se už setkal - Minotaur, Kyklop atd. Cílem Aity a Juno bylo stvořit dokonalou zbraň a tu spatřovali v lidech, ale výzkum se časem tak trochu zvrtnul a Aita svým přístupem mnohé pobouřil, takže musel prchnout a dále pokračovat v utajení. Rasa lidí vzkvétala pod dohledem Isu a Aita si potají tvořil další hybridy, aby nakonec stvořil svou toliko vysněnou dokonalou zbraň.

Smyslem všech úkolů v Atlantidě je vysvětlit hráči vztah Isu k lidem, což není zrovna veselá podívaná a často vybíráte jen ze dvou špatných variant. Tohle mě na Ubisoftu docela štve, oni umí udělat dobrou hru, ale pak do těch svých nápadů prostě musí za každou cenu namontovat prvky z jiných her. Zkrátka, Zaklínač je jen jeden, navíc tady to dost podrývá smysl Kassandry jako soudce, protože to je pak opravdu volba jak stehno, když víte, že obě varianty jsou blbé. Samozřejmě na konci příběhu pochopíte, že to je kvůli tomu, že finále 3. kapitoly je prostě předem dané, takže k němu musí směřovat všechny možné dialogové volby, ale pak prostě nechápu, proč tu nějaká role soudce je.

Zvláštní je vůbec i celé pozadí tohoto DLC, protože v průběhu 3. kapitoly jsem si mnohokrát položil otázku, jaký to má vlastně význam? Kassandra se stala Strážkyní hole a v rámci Aletheiných simulací tu prožíváte Kassandřin výcvik, který je mixem Kassandřiny budoucnosti a Aletheiných vzpomínek, protože Aletheia byla původně také Strážkyní. Tenhle výcvik se zároveň stal i vaším výcvikem, tedy výcvikem postavy Layly Hassanové. Proč tedy nemohla zůstat Strážkyní Kassandra? Mohu se jen domnívat, že nesmrtelnost vlivem hole není absolutní a namísto nesmrtelnosti jde spíše o hodně velké prodloužení života, takže Kassandra musela tu štafetu nakonec předat, ale to v té hře jaksi vysvětleno není.

Layla se navíc nedokáže vlivu hole dobře bránit, což odskáče její přítelkyně Viktorie, kterou Layla v záchvatu zuřivosti zabije. A tím mimo jiné překvapí Aletheiu, která začne z výcviku Layly couvat. Já si u toho vzpomněl na Connora z trojky, což je indiánský míšenec, který taky působí spíše negativně. Tady máme pro změnu potomka z blízkého východu :) Přijde mi to spíše jako skrytý vtípek ze strany vývojářů.

Popravdě mi celá ta linka okolo Isu přijde dost zmatečná a osobně bych se téhle části AC na místě Ubisoftu už jednou pro vždy zřekl. Další díl AC to akorát zhorší, protože když tady máme Isu představené jako řecké bohy, tak už se AC těžko bude moci přesouvat jinam. Tohle nakonec skončí dalším DLC do Oddysey, kde se to Ubisoft pokusí napravit :D

Cílem příběhu Atlantidy je dle očekávání odhalení spiknutí Aita a Juno, kteří skutečně vytvořili svou vysněnou zbraň, což je potvora, která zde tvoří finální bossfight. Nejde o vysloveně tuhý souboj, ale je hodně zdlouhavý. 3. kapitola je v podstatě snadná, plná standardních bojů, takže tohle je navíc jediný vážnější souboj v rámci příběhu. Po porážce této potvory dojde na finální rozhodnutí, soud, který vede k definitivnímu zničení Atlantidy, protože to je jediná možnost, jak Aita a Juno jednou pro vždy zastavit. Spolu s tím zaniknou všichni Isu ve městě (lidé uniknou).

V rámci setkání a Aitem existuje ještě jedna drobná volba, ve které se můžete dozvědět, že vy jako Kassandra jste jen jedna z mnoha vyrobených kopiích, které po vzoru klonů ve Star Wars jsou připravené pro válku. Tahle volba však obnáší nepříjemné rozhodnutí, tak jsem si jí jen vyzkoušel a pak si vybral alternativu.

Mimochodem, na konci příběhu se mi potvrdilo, že Persefoné opravdu představuje řád, kdežto Hádes je ztělesněním chaosu. Elysium a Podsvětí tedy fungují jako lekce o vlivu řádu a chaosu. Atlantida je pak lekcí, jak by to vypadalo, kdyby Strážce měl moc vládnout.

Konec spoilerů ...

Jako není to úplně nejhorší, ale z celého DLC o Atlantidě mě nakonec nejvíce bavila 2. kapitola. 1. a 3. kapitola jsou zhruba nastejno, ale u třetí doporučuji plnit úkoly co nejdříve, ať se vyhnete tomu zmatení okolo nové role hlavní postavy. Já jsem totiž zprvu skutečně čekal příběh, který bude po tom všem čistě nebojový, protože se to tak tvářilo, ale realita je holt jiná. Prim u mě ovšem hraje první DLC, to mi sedlo perfektně.

Atlantida je jinak vizuálně hezky ztvárněná, tomu se mnoho vyčíst nedá. V tomhle je možná hezčí než Elysium, což je asi dáno tím, že Elysium je oproti kompaktnímu městu příliš roztahané a to vše mezi jednotlivými centry vypadá spíše jako grafická vata ... je mi jasné, že ta Zlatavá pole musí být nějak vidět, tomu rozumím, pořád lepší, jak kdyby to byla Rákosová pole :D Ale jde o celkový soulad a v tom Atlantida vede. Možná je to i tím, že v Elysiu jsem si nedokázal vybudovat vztah k Persefoně, která tu působila jako rušivý element. Vlastně ono je to spíš kvůli tomu, že v Elysiu se rozehrává kolečko intrik mezi trojicí postav a ani k jedné jsem si nedokázal vytvořit sympatie, kdežto Atlantida oproti tomu působí dějově mnohem bohatší a různorodá.

Musím navíc říci, že nyní už si nejsem příliš jistý ohledně preference mezi Origins a Odyssey :) Obě DLC z té hry udělaly poněkud jiný a hlavně intenzivnější zážitek, takže tím padly některé moje předchozí výčitky. Odyssey mě najednou začala více bavit, takže ve finále bych to postavil spíše tak, že rozhodující je svět samotný, tedy zda-li preferujete spíše Egypt, nebo se vám mnohem více zamlouvá Řecko.

Málem bych zapomněl, z těch nových dovedností jsem prakticky nic nezkusil, takže jsem DLC dohrál jen s tím základem, co jsem si nesl ze základní hry.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #71 kdy: Září 19, 2019, 19:41:48 »

Prohlížel jsem si zpětně ještě nějaká videa s rozhodnutími a překvapilo mě, jak málo toho lze opravdu ovlivnit. V principu jsou to jen kosmetické úpravy, které slouží možná tak pro lepší pocit hráče, než že by to mělo dopad na hru. Obě DLC jsou tedy poměrně lineární, ale vzhledem k příběhu, který se Ubisoft snaží odvyprávět, je to logická volba. Mě osobně to nijak nevadilo, ba naopak, díky těm videím jsem si přestal dělat výčitky svědomí, proč jsem namísto téhle varianty nezvolil tamtu a podobně :D

A pak mě překvapila ještě jedna věc. Hodně těch rozhodnutí je odlišných skutečně jen navenek, ale vždy vedou ke stejnému cíli. Mezi nimi je pak třeba jen jedno, které opravdu může něco trochu ovlivnit a mě se zrovna podařilo vychytávat tyhle "výjimky". Je to zvláštní, protože já se mnohdy rozhodoval čistě podle toho, co mi přišlo vzhledem k dané situaci adekvátní. Někdy mě tedy překvapila ostřejší reakce Kassandry, což bych třeba nečekal, ale to je to samé jako u Zaklínače 2 a 3, kde je vidět nějaká odpověď ve zkratkovité formě, ale realita může být poněkud jiná. Vlastně je to takhle lepší, je to prostě taková ruleta, která naštěstí nemá v Odyssey velký vliv ;)

Ale to hlavní, proč píši, je Discovery mod. Čekal jsem od toho asi něco mnohem sofistikovanějšího, ale tenhle mod má jen několik předurčených okruhů, kterým se věnuje, takže to není tak, že bych si někam vyšel a po ruce měl průvodce. Podsvětí apod. tu třeba není vůbec zahrnuto. Každý okruh pak končí testíkem, což mě mile překvapilo :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Ivan

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 650
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #72 kdy: Září 21, 2019, 16:16:21 »

To jo, ale Discovery mod je bohužel pouze v angličtině a na takový úrovni ji nemám. Takže to maximálně jen vyzkouším na chvilku, co to tedy vlastně je.

Jinak po 40ti hodinách jsem na levelu 40 a v příběhu jsem vůbec nepokročil. Pořád se věnuju jen vedlejším aktivitám, i když jsem splnil ten úkol z předobjednávky, který je možný si koupit i na Uplay Shopu za Uplay body. Úkol není těžký, ani není bojový, je to jen o navštěvování některých oblastí. Tam se dá s trochou opatrnosti dostat od začátku hry, jen je to dost daleko.

Jinak jsem se vrhnul na zajímavý úkol lovení mýtických zvířat. Zatím jsem ulovil jen tři, ale lov mě docela baví. S tou laní jsem měl docela problémy. Sice mě nedokázala v podstatě výrazně zranit, ale vždycky po chvilce odběhla a komplet se vyléčila, což mi dost vadilo. Naopak její útok, kdy mě zablokovala parohy je docela zajímavej herní prvek. Problém jsem měl i s tím kancem, který si přivolával menší kance a to mi docela dalo zabrat. Naproti tomu nemejský lev mi přišel velmi jednoduchý. Nachází se v takovém kaňonu, takže před soubojem s ním jde krásně lukem postřílet ty ostatní lvy (luk z dálky na ty legendární zvířata nefunguje), pak k němu skočit, dostal jsem ho do kouta a usekal. Sice mě odhazoval svým řevem, ale nebyl to v podstatě náročný boj. Ostatní zvířata jsem zkoušel, ale zatím se nechytám. Prdící kanec je absolutně nad moje síly, býk a druhý kanec povolávající malý kance zatím nejdou. Nejschůdnější se mi teďka jeví ta hyena, ale budu muset dorovnat level zbraní a zbroje. Jenže to je dost finančně nákladný.

Taky už mám za sebou první tři souboje v aréně. Ta hra má neuvěřitelný množství obsahu a možností..
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #73 kdy: Září 22, 2019, 09:51:43 »

Hyena je podobná tomu lvu, prdící kanec je až poslední, tam navíc mohou do boje nechtěně zasáhnout medvědi z okolí. S laní musíš začít uprostřed bojiště, protože jinak hrozí, že ty nebo ona bojiště opustí a to znamená, že se komplet vyléčí (uvnitř bojiště neregeneruje). Dělají to v podstatě všechna mýtická zvířata, ale ten lev třeba nemá jak bojiště opustit, takže má smůlu :)

Arena je taky krásně rozkouskovaná podle levelu, ale v principu stačí porazit jen Bélu, ostatní už je vedlejší úkol.

Já tedy vsadil na luk, do konce hry jsem se v podstatě boji zblízka vyhýbal, výjimkou byl akorát boj s Kerberem, kde to bylo mnohem výhodnější. Možná jsem se měl soustředit na vylepšení zbraní a dobrat bonusové dovednosti, ale to si nechám někdy na příště. Teď už mám alespoň jasno, co je opravdu pro hru významné a co ne, takže ty volné body budu moci lépe rozdělit. Měl jsem nějak problém i s používáním takových dovedností jako je zpomalení času (přibyde tuším až v druhém DLC, jestli jsem správně koukal), protože jak jsem to neměl nacvičené, tak se mi začaly ty různé speciální útoky míchat a často jsem se překliknul. Ony se ty speciálky v rámci DLC trochu pozmění a už si popravdě nejsem jistý, jestli jsem to nakonec nějak více využíval nebo ne, protože něco z toho jsem uměl už předtím, ale aktivně jsem sáhl asi jen po tom zpomalení času.

Obsahu je ve hře hodně, ale je to moc různého skákání, které rozmělňuje tu zásadní pointu hry. Aréna je ovšem asi jediná výjimka, kde pak lze třeba lovit žoldáky, které zrovna nemáš na mapě Řecka. Na většinu míst nemáš důvod se vracet, což změní až první DLC.
IP zaznamenána
This is the end ...

Ivan

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 650
Re:Assassin's Creed: Odyssey
« Odpověď #74 kdy: Září 22, 2019, 13:09:49 »

Na to už jsem taky přišel, jak to funguje s tou regenerací. V noci se mi podařilo ulovit všechny zvířata, chybí mi už jen ten kanec, zatím nějak nevím, jak na něj. Z dálky jsem slabej, zepředu mě nabere, když se na mě rozeběhne, nepomůže mi úskok ani stranou ani k němu, když stojím bokem, tak mě dokáže povalit lehnutím na bok. A zezadu na mě prdí a jsem otrávenej. Ale už jsem byl docela unavenej, zkusím to dneska. Hyena nakonec tak jednoduchá nebyla, tu jsem v podstatě ustřílel s tím, že jsem uskočil, když se na mě rozeběhla. Ale trvalo to. Vydávala strašný zvuky. ;D Největší problém jsem měl asi s tím vlkem, co si povolával další vlky. Sice jsem ho zabil asi už na druhej pokus, ale pak mě ukousali ti zbylí vlci, kterých tam bylo asi 30 a už to nešlo. Pak mě pro změnu zase několikrát zabili dřív než já jeho. Nakonec se mi ho podařilo zabít, a rychle utéct z oblasti, kde jsem se zregeneroval a pak nabíhal už jen na ty samotné vlky. Naproti tomu mi přišla ta medvědice docela snadná. Byla teda dost silná, ale naopak pomalá, takže se dalo jejím útokům uhýbat a vždycky ji oběhnout zezadu. Měl jsem teda namále, on se ten úskok nepovede vždycky, ale dal jsem ji už na druhej pokus. Myslím, že by se mi líp bojovalo s mým klasickým kopím, ale měl jsem dýku s jedovým poškozením, která dávala větší damage, tak jsem musel bojovat natěsno.

Co mi ale moc nevyhovuje je to, že nejde ukládat v bojových zónách. Chápu, že by nešlo ukládat v přímém boji, ale asi jsem zmlsanej Sniper Elite 4 a Shadow Tactics, který hraju současně taky. Zvlášť, když se snažíte stealthově vyčistit pevnost, která je nad Vaším levelem, by to bylo fajn. Takhle to vždycky dřív nebo později propukne v otevřený boj a load před pevností, což mě nebaví. Pak musím polevelovat a to už mě nic nenutí hrát stealthově, protože otevřený boj už je docela snesitelný. Tohle by pro mě osobně byl důležitý prvek hratelnosti. Stejně jako když vyčistíte celou pevnost, ale nemůžete si do ní přivolat koně ani z ní odejít přes mapu. Musíte nejdřív vyběhnout ven, kde už není bojová zóna a tam už to jde. Podle mě hloupost.
IP zaznamenána
Strana: 1 ... 3 4 [5] 6 7