Tak určitě mluvíš o Falloutu 2, v jedničce se žásný knihy u obchodníků neobnovovaly. Fallouta mám rád jedničku, dvojku a Tactics, kde naopak charisma, obchodování a podobně nemá vůbec smysl.
No charimsa tam má vliv na počet společníků, kteří tě doprovází, což minimálně první hry budeš chtít co nejvíc. Časem dojdeš k tomu, že je to zbytečný.
Ty hry mám dohraný už hodněkrát, ale v dnešní době, kdy už člověk nemá moc času, ale herních restů spostu, bych se už nepouštěl do něčeho komplexního bez toho, abych si o tom něco málo nezjistil. Minimálně to, co jsi tady napsal s těma knížkama a doporučenýma / nedoporučenýma skillama. Já třeba Fallouta 1 začínal s vybraným skillem Obchodování a větší kravinu jsem udělat nemohl. Naopak Zálesák mi přijde ve Falloutu jako dobrej skill, pokud si teda nelibuješ v milionech náhodných setkáních při cestě na dlouhé vzdálenosti. Naopak výborná byla třeba rozehrávka Resurrectionu, kde už máš povědomí o mechanikách hry, víš, co je silná dovednost a co slabá, ale užiješ si nový příběh.
Takže tedy dáváš přednost hře se stejným herním mechanismem, který už znáš a s novým obsahem. Na to jsem se právě ptal. Otázka je, jestli by to stačilo, kdyby třeba udělali fallout3,m založeného na mechanikách falloutu2. Ale pokud nemáš čas na komplexní systém ve hře a musel ys jej studovat dopředu a vzhledem k tomu, že autoři mění především herní mechaniky, zatímco obsah je furt stejný, tak se nedá divit, že dělají hry stále jednoduší a jednoduší, aby právě hráči nemuseli nic dopředu studovat. Dřív se ke hrám dělali třeba manuály, kde vysvětlovali jednotlivé schopnosti/dovednosti atd. Dnes je nedělají vůbec, nebo tam vysvětlují, jak hru zapnout. Ale to je právě to, že se snaží vyjít vstříc hráčům, bohužel.
Ale to bylo k Falloutu. Prostě taky nemám rád hry, kde v půlce nebo ve dvou třetinách zjistím, že jsem si vybral buď blbé skilly, blbou partu nebo to půlku hry blbě trénoval. Většinou pak ztratím chuť tu rozjetou hru dohrávat a začínat úplně odznova se mi taky nechce. Proto se snažím si výběr a vývoj skillů a postav naplánovat dopředu. Protože taková zrada mě spíš naštve a odradí než motivuje k dalšímu hraní jinak.
U mě to záleží, jak k tomu dodje. Pokud je to chyba hry, pak mě to též naštve, pokud vím, že to byla moje chyba a že jsem to měl udělat jinak a lépe, spíše mě to motivuj, abych to zkusil a tu chybu už neudělal a zjistit, jestli to tak bude lepší. Pochopitelně ale hlavní podmínkou je, že mě musí ta hra bavit, pokud ani to né, tak mě to k znovuhraní nedonutí.
K té první variantě, jak psala třeba Yuyana, kde celou hru hraje za mága a všechno lítá a pak najednou potká odolné obludy. K té může dojít, když třeba obludy ve hře mají různé levely. Tedy jedna a tatáž obluda je ve hře na 10, 15, 50 úrovni a podobně a její síla se mění tím, že jí rostě útok, životy a odolnosti. Na určité úrovni tak může být obluda téměř nezranitelná, ale rozvojový systém + zbraň ještě umožní jí zranit na blízko. Zatímco magie i na max není dost silná. Popřípadě má tá obluda již na počátku na nízké úrovni vyšší rezistence na magii a jak rostou levely, roste i to. Pak potkáš obludy, které magií nedáš. Todle je třeba chyba hry. Ono obecně by měla hra umožňovat více řešení, jak situace řešit a boj je jen jedna z nich. Tedy pokud hrdina nedá ty obludy magií, měl by je můct alespoň obejít, nebo je jinak zlikvidovat, využít jiné schopnosti nebojové. Osobně ani nemám rád hry tohoto typu, kde obludy mají stejné jméno, stejné schopnosti a rúzné levely.
U druhé varianty to prostě poznáš. že jsi to pokazil. Herní obsah nemůžeš znát dopředu, já to ani většinou dopředu nestuduji, protože tím bych si tu hru pokazil (max ta pravidla obecně, jak fungují - ale to u moderních her není nutné). Pro mě je prostě součást hry i tadle složka a přijít na to, jak, co a kam. A někdy se stane, že hru špadně odhadnu a rozvíjím špatné schopnosti, nebo ve špatný moment atd. Většinou to jde zachránit, ale ten rozvoj postavy je prostě kostrbatý a má hodně daleko od ideeálního, který by právě pasoval na ten herní obsah. Ale já to tak měl u všech her a většinou u těch dobrých jsem měl právě při první hře neustále pocit, že dělám něco špatně. Třeba u těch MM6, gothicu, falloutu. Nakonec to tak špatné nebylo, protože jsem to dohrál, ale ten pocit mi nedal

.