Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Tak určitě mluvíš o Falloutu 2, v jedničce se žásný knihy u obchodníků neobnovovaly. Fallouta mám rád jedničku, dvojku a Tactics, kde naopak charisma, obchodování a podobně nemá vůbec smysl.

No charimsa tam má vliv na počet společníků, kteří tě doprovází, což minimálně první hry budeš chtít co nejvíc. Časem dojdeš k tomu, že je to zbytečný.

Ty hry mám dohraný už hodněkrát, ale v dnešní době, kdy už člověk nemá moc času, ale herních restů spostu, bych se už nepouštěl do něčeho komplexního bez toho, abych si o tom něco málo nezjistil. Minimálně to, co jsi tady napsal s těma knížkama a doporučenýma / nedoporučenýma skillama. Já třeba Fallouta 1 začínal s vybraným skillem Obchodování a větší kravinu jsem udělat nemohl. Naopak Zálesák mi přijde ve Falloutu jako dobrej skill, pokud si teda nelibuješ v milionech náhodných setkáních při cestě na dlouhé vzdálenosti. Naopak výborná byla třeba rozehrávka Resurrectionu, kde už máš povědomí o mechanikách hry, víš, co je silná dovednost a co slabá, ale užiješ si nový příběh.

Takže tedy dáváš přednost hře se stejným herním mechanismem, který už znáš a s novým obsahem. Na to jsem se právě ptal. Otázka je, jestli by to stačilo, kdyby třeba udělali fallout3,m založeného na mechanikách falloutu2. Ale pokud nemáš čas na komplexní systém ve hře a musel ys jej studovat dopředu a vzhledem k tomu, že autoři mění především herní mechaniky, zatímco obsah je furt stejný, tak se nedá divit, že dělají hry stále jednoduší a jednoduší, aby právě hráči nemuseli nic dopředu studovat. Dřív se ke hrám dělali třeba manuály, kde vysvětlovali jednotlivé schopnosti/dovednosti atd. Dnes je nedělají vůbec, nebo tam vysvětlují, jak hru zapnout. Ale to je právě to, že se snaží vyjít vstříc hráčům, bohužel.

Ale to bylo k Falloutu. Prostě taky nemám rád hry, kde v půlce nebo ve dvou třetinách zjistím, že jsem si vybral buď blbé skilly, blbou partu nebo to půlku hry blbě trénoval. Většinou pak ztratím chuť tu rozjetou hru dohrávat a začínat úplně odznova se mi taky nechce. Proto se snažím si výběr a vývoj skillů a postav naplánovat dopředu. Protože taková zrada mě spíš naštve a odradí než motivuje k dalšímu hraní jinak.

U mě to záleží, jak k tomu dodje. Pokud je to chyba hry, pak mě to též naštve, pokud vím, že to byla moje chyba a že jsem to měl udělat jinak a lépe, spíše mě to motivuj, abych to zkusil a tu chybu už neudělal a zjistit, jestli to tak bude lepší. Pochopitelně ale hlavní podmínkou je, že mě musí ta hra bavit, pokud ani to né, tak mě to k znovuhraní nedonutí.

K té první variantě, jak psala třeba Yuyana, kde celou hru hraje za mága a všechno lítá a pak najednou potká odolné obludy. K té může dojít, když třeba obludy ve hře mají různé levely. Tedy jedna a tatáž obluda je ve hře na 10, 15, 50 úrovni a podobně a její síla se mění tím, že jí rostě útok, životy a odolnosti. Na určité úrovni tak může být obluda téměř nezranitelná, ale rozvojový systém + zbraň ještě umožní jí zranit na blízko. Zatímco magie i na max není dost silná. Popřípadě má tá obluda již na počátku na nízké úrovni vyšší rezistence na magii a jak rostou levely, roste i to. Pak potkáš obludy, které magií nedáš. Todle je třeba chyba hry. Ono obecně by měla hra umožňovat více řešení, jak situace řešit a boj je jen jedna z nich. Tedy pokud hrdina nedá ty obludy magií, měl by je můct alespoň obejít, nebo je jinak zlikvidovat, využít jiné schopnosti nebojové. Osobně ani nemám rád hry tohoto typu, kde obludy mají stejné jméno, stejné schopnosti a rúzné levely.

U druhé varianty to prostě poznáš. že jsi to pokazil. Herní obsah nemůžeš znát dopředu, já to ani většinou dopředu nestuduji, protože tím bych si tu hru pokazil (max ta pravidla obecně, jak fungují - ale to u moderních her není nutné). Pro mě je prostě součást hry i tadle složka a přijít na to, jak, co a kam. A někdy se stane, že hru špadně odhadnu a rozvíjím špatné schopnosti, nebo ve špatný moment atd. Většinou to jde zachránit, ale ten rozvoj postavy je prostě kostrbatý a má hodně daleko od ideeálního, který by právě pasoval na ten herní obsah. Ale já to tak měl u všech her a většinou u těch dobrých jsem měl právě při první hře neustále pocit, že dělám něco špatně. Třeba u těch MM6, gothicu, falloutu. Nakonec to tak špatné nebylo, protože jsem to dohrál, ale ten pocit mi nedal .

[Yuyana]

Logicly, pokud má potvora víc levelů než já, tak se nejedná o danou situaci. Pokud jsou potvory na většim levelu prostě stále víc rezistentní až je magie na nic, tak je to chyba hry. Na to neni omluva ani vysvětlení.

Ale pojďme si promluvit o iwd 1, kde je boss zranitelnej jen +3 zbraněma a střelivo v tý kvalitě ve hře neni, až na pár stacků šípů (šipky a střely neexistujou vůbec). To znamená že parta na dálku ho neni schopná zabít a na magii je taky odolnej. Což je mírně humorný, protože lidi na blízko se v tý hře kolikrát ani nedosanou k cíli, když je jich víc, protože "inteligence" hry to prostě nedává a koridory jsou úzký.

[Milhaus]

U her s partou je to obecně trošku těžké, protože autoři nejspíše počítají s vyváženou partou bojovníků, střelců, mágů. A na to asi nastavují obtížnost oblud, tedy pokud tam je obluda odolná na jeden typ útoku, měla by být zranitelná jinou a hráč by ty postavy měl v partě mít. Pokud to hraje s nějakým zaměřením na něco, tak už dopředu musí počítat s problémy, které mohou nastat.

viz i MM, kde jsou obludy imuní vůči zbraním na blízko, nebo magii, nebo vůči některým typům magie.

Třeba onen Dragon Age 1, jsem dohrál za čistě mágy (v partě jsem neměl žádné bojovníky). Ono mágové byli silní a většinu nepřátel kuchali jak na běžícím pásu, ale byly tam obludy velmi odolné namagii a já tedy s nimi dopředu počítal a musel nějak vyřešit, jak je zabít (takový přízraci, nebo co to bylo). S vyváženou partou bojovník, zloděj, mág bych toto asi neřešil, ale zase by byla větší část hry těžší. Tedy tak jsem to hrál první hru, druhou jsem již experimentoval.

Tam se to pak obtížně posuzuje, kde je chyba, jestli ve hře, nebo v hráči, že nepoužije běžnou partu a je to asi případ od případu. Ale náboje s +3 do zbrní zrovna v IWD být měly tak či tak a je chyba, že tam nebyly.

Obecně bych řekl, že v dobřé hře by tu situaci měla hra nějak kompenzovat. Viz ono MM, sice tam byly obludy imunní na magii, ale dali se zabít i mágy. Nebo obludy imunní na zbraně na blízko se zase daly zabít hůlkami, nebo okouzlenými zbraněmi.

[Yuyana]

Dragon age je zrovna krásnej příklad série která je v tomhle ohledu velmi dobře pojištěná. Veškerý najmutý postavy maj automaticky +-stejnej level jako hráč bez ohledu, jestli je člověk někdy někam vzal, takže nefunkční partu můžeš kdykoliv vyměnit za jiný povolání na stejnym levelu. Mágové něco nedávaj, potřebujeme bojovníky? Žádnej problém, za pět minut jsem zpět z kempu s jinejma lidma. Navíc jsou jen tři povolání (a člověk má vždycky od každýho alespoň dva lidi na výběr.)

V jedničce mám mód na retalent, datadisk a další díly to umožňujou normálně v základu, takže můžu zprasit co chci.

V inkvizici je třeba jeden mág, jedna roguna a jeden bojovník jako povinný společníci který nelze vyhodit nebo se jich jinak zbavit, takže člověk bude mít až do konce základní hry plnou a vyváženou partu. Ve dvojce.. se snad těch lidí ani zbavit nejde? V jedničce to u většiny asi jde, ale pokud člověk hraje tak že si tu partu zničí, tak to je jeho chyba, protože to vyžaduje jasnej úmysl. To prostě omylem neuděláš.


Naproti tomu hrát iwd se dvouma postavama na blízko, dvouma na dálku a dvouma magickejma považuju já osobně za celkem vyváženou partu a celou hru to bezchybně fungovalo. Až na finálního bosse.

[Ivan]

Tak určitě mluvíš o Falloutu 2, v jedničce se žásný knihy u obchodníků neobnovovaly. Fallouta mám rád jedničku, dvojku a Tactics, kde naopak charisma, obchodování a podobně nemá vůbec smysl.

No charimsa tam má vliv na počet společníků, kteří tě doprovází, což minimálně první hry budeš chtít co nejvíc. Časem dojdeš k tomu, že je to zbytečný.

Myslel jsem Fallout Tactics, který byly zmíněný jako poslední. Tam mohl mít hráč plnou partu i s charisma 2. Ve Falloutu 1 a 2 si myslím, že charisma smysl mělo i kvůli rozhovorům, protože jsem jinak stejně chodil sám. Nějak mě ta tupost, nepředvídatelnost a neovladatelnost spolubojovníků rozčilovala. Brát je s sebou mělo smysl snad jen jako nosiče.

[Ivan]

Třeba onen Dragon Age 1, jsem dohrál za čistě mágy (v partě jsem neměl žádné bojovníky). Ono mágové byli silní a většinu nepřátel kuchali jak na běžícím pásu, ale byly tam obludy velmi odolné namagii a já tedy s nimi dopředu počítal a musel nějak vyřešit, jak je zabít (takový přízraci, nebo co to bylo). S vyváženou partou bojovník, zloděj, mág bych toto asi neřešil, ale zase by byla větší část hry těžší. Tedy tak jsem to hrál první hru, druhou jsem již experimentoval.

Třeba Dragon Age 1 mělo podle mě smysl hrát za mága, protože ve hře prostě nebyl pořádný mág zaměřený na elementární magii. A Wynne s Morriganou ho podle mě úplně nenahradily. Naopak hrát za bojovníka smysl neměla, protože Alistaira a Stena jste získali hned na začátku a všechny zbraňové dovednosti byly pokryté, stejně jako zlodějské po připojení Leliany a Zevrana k partě. Jasně, taky jsem to dohrál za lidskou šlechtičnu, ale jinak je blbost si brát postavu zaměřenou na obouručáky, když je ve hře Sten a hlavně Oghren. Jediná nevýhoda mágů byly ty jejich strašný róby, který měly ještě k tomu asi jen dva modely..

To, že se neaktivní postavy udrživaly 1 level pod hrdinou, bylo super. Člověk je pak opravdu mohl točit, což jsem i dělal. A na Dragon Age se mi dost líbí i to, že ze hry vyhodili přesvědčení, takže už nejsem limitovanej pří výběru spolubojovníků jejich zlým přesvědčením.

[Yuyana]

Můj bratr trval na tom že společníky ve falloutu nemá význam brát. Nějak nestál o to bejt rozstřílenej vlastníma spojencema. Navíc říkal, že supermutanti kolikrát střílej vedle, a když je sám, tak ho to mine, když je ve skupině, tak maj šanci tim raketometem někoho trefit :-D.

[Yuyana]

Třeba Dragon Age 1 mělo podle mě smysl hrát za mága, protože ve hře prostě nebyl pořádný mág zaměřený na elementární magii. A Wynne s Morriganou ho podle mě úplně nenahradily. Naopak hrát za bojovníka smysl neměla, protože Alistaira a Stena jste získali hned na začátku a všechny zbraňové dovednosti byly pokryté, stejně jako zlodějské po připojení Leliany a Zevrana k partě. Jasně, taky jsem to dohrál za lidskou šlechtičnu, ale jinak je blbost si brát postavu zaměřenou na obouručáky, když je ve hře Sten a hlavně Oghren. Jediná nevýhoda mágů byly ty jejich strašný róby, který měly ještě k tomu asi jen dva modely..

To, že se neaktivní postavy udrživaly 1 level pod hrdinou, bylo super. Člověk je pak opravdu mohl točit, což jsem i dělal. A na Dragon Age se mi dost líbí i to, že ze hry vyhodili přesvědčení, takže už nejsem limitovanej pří výběru spolubojovníků jejich zlým přesvědčením.

Počkej, počkej. Jak nebyl mág zaměřenej na elementy? Však si toho mága zaměříš na co chceš, ne? Ty určuješ do čeho dávaj společníci body.. Já měla v partě sebe (mága), Shale, psa a Zevrana. Pohodová parta. Moje motivace hrát za mága osobně byla spíš to, že je na něm hodně co zkazit. Mág je postava která může rozhodnout o konci boje v první vteřině. NPC mágové občas nekoukaj kam mířej kouzla a nikdo nechce aby mu blbá Morigan zmrazila tanka, nebo srazila partu na zem ohnivou koulí.

Sten a Oghren jsou naprosto nesnesitelný a jejich obouručáky je nezachráněj :-D.

[Elemir]

Party based RPG nesmí být postaveno tak, aby hráč kompenzoval absenci nějakého klíčového povolání. Hra musí být zábavná za všechny kombinace. Tohle už zkusili v Dreamforge u Stone Propheta, kde se jaksi v tichosti předpokládalo, že jedna z hráčových postav bude mág! cRPG hraji proto, protože chci tu svou postavu vidět ve finále a je mi celkem jedno, jestli to bude snazší nebo těžší cesta, nebo někde v polovině zjistím, že jsem něco zvoral. Chyba nemusí být nutně konec, to taky nemám moc rád, pořád mi musí zůstat naděje, že se z toho můžu vyhrabat. O tom přeci to hraní je.

Vím, že to vyžaduje dostatek času a ne každý ho má, ale ně osobně by vždy přišlo milejší, pokud bych si třeba 1x ročně mohl zahrát dobrou hru než odehrát 10 průměrných, které jdou mainstreamu na ruku. Nikam přeci nepospíchám

[Ivan]

Počkej, počkej. Jak nebyl mág zaměřenej na elementy? Však si toho mága zaměříš na co chceš, ne? Ty určuješ do čeho dávaj společníci body.. Já měla v partě sebe (mága), Shale, psa a Zevrana. Pohodová parta. Moje motivace hrát za mága osobně byla spíš to, že je na něm hodně co zkazit. Mág je postava která může rozhodnout o konci boje v první vteřině. NPC mágové občas nekoukaj kam mířej kouzla a nikdo nechce aby mu blbá Morigan zmrazila tanka, nebo srazila partu na zem ohnivou koulí.

Sten a Oghren jsou naprosto nesnesitelný a jejich obouručáky je nezachráněj :-D.

Tak Oghren byl nejlepší společník z celý hry a za tím si stojím.:-) Dobrá byla ještě Shale. Alistair a Morrigana měli cenu jen dohromady kvůli vzájemnému špičkování, ale na Oghrena neměli. Naopak nejhorší byl ten vlezlej teplej Zevran. No a pes byl takovej nijakej. Hlavně proti ostatním postavám byl dost slabej. Shale byla dobrá kvůli svým hláškám s holubama.:-) Doteď si pamatuju ten smích, když na to byl odkaz ve dvojce, kdy se nějaký dva měšťani v Kirkwallu bavili o tom, že kdesi ve Fereldenu klesla populace holubů a jak někdo může tak krásný a nevinný stvoření zabíjet.:-D

A myslel jsem to tak, že Wynne byla zaměřená na tu léčivou a ochrannou magii a Morrigana zase na přeměny, takže elementárního mága bylo lepší mít svojí postavu a od začátku si ji tak trénovat. Navíc Wynne i Morrigana měly takový divný specializace a vlastní mág z toho prostě vyšel nejlíp.

[Yuyana]

Tak jsem chtěla něco napsat, ale vložila se do toho kočka. Kdybych občas psala nějaký divný změti znaků, tak na to myslete a omluvte jí, včera si skypovala s kámošem, je taková sociální.


Ty proměny jsou uplně na nic, nikdy do toho nedávám body ani u Morrigan, ani u sebe, ani u nikoho jinýho. Proč mít mága na to aby předstíral že je medvěd, když jsou kolem reálný bojovníci. Já měla v základní hře mága spíš jako svini než jako damagera, i když samozřejmě nějaký útočný kouzla měl. Ale v datadisku/dlcčkách to chce překopat, tam člověk nemůže bejt support/svině, protože neni co supportovat. Je to škoda, mě taková role ve hře baví. Opět jsme u toho že doposud úspěšně používaná strategie je najednou na nic :-D. Naštěstí v týhle hře je to maličkost.

Spoiler: ukázat

Aha, takže "teplej" Zevran je problém, ale oplzlej alkoholik Oghren je super :-D. Takže rozhodující je na koho maj oplzlý poznámky, když na ostatní je to zábavný? Jakožto občasnej terč takovejch Oghrenů mám jinou perspektivu. A Zev je zlatíčko. Akorát by mohl přestat komentovat Wynne a její... partie :-D. A koho by měl člověk romancovat, Alistaira? Lelianu, která je uplně stejně nijaká? Morrigan? Uff, ne.

Pes. Pes je super. Jeho schopnost srážet humanoidní bose na zem a cupovat je je prostě boží. Musim říct že si to z nějakýho důvodu užívám. Mám mód co mi umožňuje brát psa do Awakeningu. Je roztomilej, bezkonfliktní, imunní na overwhelm, má plošnej stun a rychle běhá, co chce člověk víc.

[Ivan]

Ano, přesně tak.:-) Opilej Oghren byl vtipnej a zábavnej společník, vlezlej teplej Zevran byl prostě takovej moc slizkej a úlisnej. Ale úplně mi bylo jasný, že napíšeš, že to bylo zlatíčko, když jsi to napsala i o Dorianovi ze trojky, což je takovej typ toho Zevrana. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že mi prostě připadají spíš jako Bob a Tom z Tele Tele. Což mi moc vtipný nepřijde. Nebo spíš tak jako smutně vtipný.

Jako ženská postava můžeš mít romanci s Alistairem nebo s Lelianou, zas tak hrozná mi nepřijde. A Morrigana je jenom na chlapy. A je pravda, že jsem se s Oghrenem bavil, i když jsem hrál za ženskou postavu a měl narážky na ni, prostě to byl takovej samorost se zemitým humorem. Kdežto Zevran - prostě slizoun.

[Yuyana]

Jediná romance exkluzivní ženám je Alistair. To neni ani důvod ani motivace hrát za ženu :-D. DA hraju zásadně za chlapy. Všechny díly. Myslim že preferovat sladký šňupáčky před chlívákama se "zemitym humorem" je pozitivní vlastnost :-p, děkuju pěkně.

Zrovna jsem dohrála dvojku. S kopcem módů. Byla to sranda. Romance nebudu rozebírat, někteří by to tu nemuseli přežít :-p. Teď hraju Faraona. Stavim veeelkou metropoli, bude to sranda s tim žonglovat.

[Ivan]

Sladký? Spíš až moc přeslazený.:-D

A Faraon, hra mýho dětství.. To bych si měl taky zopakovat.:-)

[Yuyana]

Moje metropole po pár pokusnejch začátcích hezky vzkvétá, máme zatim jen deset tisíc obyvatel, ale vyřešily se všechny problémy, městečko je stabilní a vydělává. Je čas se šířit. Jen doladim zásobování některejch oblastí, abych je mohla nechat bez dozoru :-).

Ještě si dám jogurt a přeříznu Zevrana a dnešní den bude kompletní. .. :-p

..