Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Já myslím, že hlavní problém nových her je právě v tom, že se dělají pro všechny. A ano, všichni jí mohou hrát a úspěšně dohrát, ale nikoho to skutečně nebaví.

Třeba MM6-8 byly poměrně dost akčně pojaté RPG hry, ale byly zaměřené na konkrétní typ hráče, hodně hráčů RPG her (takových těch tradičnějších a ne tolik akčních) by to ani nehrálo a naopak hráči akčních her by to taky netáhlo. Obě skupiny z trošku jiných důvodů, ale ta skupina, na kterou to směrovalo existovala, hra měla úspěch a od toho se pak vyvíjel i zájem dalších a dalších hráčů. I zde bylo jasné, že to nejde do nekonečna, protože nemohli dělat další a další díly ve stejném systému, ale bylo obtéžné to změnit a zároveň udělat dobře a zaměřené na ty hráče, co to hráli. Ono ty díly 6-8 byly v principu stejné, až na pár kosmetických úprav v podobě vývoje hrdiny a velikosti světa a dungeonů. Ostatně u toho vývoje je i právě todle zajímavé. Snažili se udělat hru víc RPG (tedy trochu složitější rozvoj hrdiny), ale zároveň to více směrovali k akčnosti oním zmenšením lokací a dungeonů, takže hráč v jednom dungeonu neztrávil celý den. Ale bylo prostě vidět, že si autoři uvědomují, že nějaké změny dělat musí, protože jinak by ty prodeje klesaly. Zároveň věděli, že nesmí dělat změny drastické, protože stávající hráči z toho nebudou nadšení. I přes tu snahu ale prodeje zřejmě klesaly a vyvrcholilo to 9tkou, což byla změna již hodně drastická o proti těm předchozím dílům po všech stránkách, ne jen v grafické. Je ale otázka, pokud by byl devátý díl stejný, jako 6-8 a udělali tam jen drobné změny, jestli by to dopadlo jinak-lépe. Stávající hráči by asi byli raději, ale kdo ví.

Tedy je obecně otázka, jestli by lidé kupovali a hráli hry, které by měli stejný herní systém, stejné mechaniky, ale lišily se jen příběhem a obsahem a jak dlouho by jim to vydrželo. (tedy třeba MM7 by byla úplně stejná, jako MM6, jen by obsahovala jiný svět, jiné obludy a jiný příběh), ale nedošlo by tam ani k těm kosmitickým úpravám rozvoje hrdiny.

Protože v závislosti na odpovědi na tuto otázku, se pak má smysl ptát, jakým směrem by se měl vývoj her ubírat a co by vývojáři vlastně měli dělat. Pokud lidé chtějí ne jen jiný obsah, ale i jinou hru v základních mechanikách fungování, pak logicky musí nastat moment, kdy to nebude rozvíjet kam. A taky logicky budou vývojáři dělat hry stále více a více univerzální pro všechny, aby měli jistotu, že to bude hrát alespoň někdo.

Nová generace dětí ale kupodivu nehraje hry ani na PC (ty ani už neumí ovládat a mnoho z nich nikdy nedrželo v ruce třeba myš), ale ani na konzolích. Ta nová generace hraje primárně jednoduché hry na tabletech a to je další platforma, která pro budoucnost hraní na PC představuje docela problém.

[Yuyana]

Pokud by se hry lišily jen příběhem, pak by ten příběh musel bejt sakra silnej aby po tom lidi šli. Každá hra, každý mechaniky maj někde vadu :-D, a tu vadu je nutný čas od času... vyměnit za jinou vadu. Já osobně neznám moc her který bych hrála na příběh. Vetšinou neni dost zajímavej. Vymyslet nový mechaniky, vyměnit pár kouzel, to mi přijde lehčí než kvalitní děj.

[Ivan]

Souhlasím s Yuyanou. A většinou jsou takové hry i zajímavější, když to není jen jiný příběh v jiném světě, ale dojde tam i k nějaké změně v hratelnosti, interfacu, mechanismech a podobně. Navíc by takové hry neměly žádný potenciál pro znovuhratelnost. A všichni víme, že ani M&M 6-8 nehrajeme stále dokola kvůli příběhu. Ten se mi líbil snad jen v 8 a ani jednu z těch her by nezachránil, kdyby mě nebavila její hratelnost. No, slovo líbil je možná sost nadnesené. Řekněme, že se mi prostě jen nezprotivil přítomností sci-fi konce, kdy jinak celou hru fantasy parta běhá s blasterama po kosmické lodi.

[Milhaus]

Ivan: no ale přoč tedy hraješ 6-8 pořád dokola, když po každé, když tu hru hraješ, má stejné mechaniky, stejná pravidla, stejný systém a nic se v nich nezmění. Při opakovaném hraní pochopitelně hru nehraješ kvůli příběhu, ale kvůli tomu, že tě baví ty herní mechaniky a způsob vytvoření té hry. Důvod, proč to už nehrát je, že je obsah pořád stejný a nemá tě co překvapit. Pokud by tedy vznikla hra nová, která by měla stejná pravidla a mechaniky, jako 7 díl, ale měla jiný obsah, pak by to přece splňovalo přesně to, co by sis přál nejvíc. Hra v systému, který tě baví (a kvůli kterému hraješ pořád dokola MM6-8) a současně nový obsah, který by si mohl objevovat, tj nový svět, nové lokace, nové dungeony, nové NPC, nové úkoly, nové obludy atd.

Samozřejmě vytvořit nový a pokud možno originální příběh, je mnohem náročnější, než udělat "nový" herní systém. Tedy alespoň na první pohled. Nicméně při tomto pokusu logicky musí dojít ke zhoršení situace, dřív nebo později, protože ty změny jako takové jsou omezené. Nejprve můžeš vylepšovat a zdokonalovat ten stávající, například MM6->MM7 došlo ke zlepšení herních mechanik. Pokud to ale dotáhneš k dokonalosti, pak v dalším díle už musíš vymyslet něco jiného, čím to "změníš" a tím, že děláš nový systém, jej uděláš nedokonalý, ale už si prostě nevystačíš s vylepšováním toho stávajícího, když si jej již vypiloval na max.

Za sebe můžu říct, že bych dal přednost hře založnené na MM7, co se týče herních mechanik, rozvoje hrdiny, kouzel, schopností, způsobu boje a vůbec stylu vytvoření světa atd, která by obsahovala nový svět a příběh a věci s tím spojené, než nové hře, která by obsahově byla totéž, co MM7, jen by měla změný herní systém a vše v ní by fungovalo jinak. (v podstatě to v dnešní době dělají a z nějakého nepochopitelného důvodu tomu říkají "remake" staré hry.

[Yuyana]

Myslim že mám na mm 6-8 ráda tu atmosféru s příchutí nostalgie. Nová hra se stejnejma mechanikama by byla přinejmenšim divná. Ne že bych to nebyla ochotná hrát. Navíc... mě třeba nedělá problém hrát jednu hru víckrát, ale spousta lidí to nedělá. A to jsou ti kterejm je potřeba tu hru prodat, já si klidně dám další dragon age a nic novýho nepotřebuju :-D.

[Elemir]

Já osobně s vytěžováním stejných mechanik problém nemám. V době vydání MM7 jsem třeba vůbec nechápal kritiku hry s tím, že jde jen o datadisk k šestce a osmička to pak odskákala v plné palbě. Když Ubisoft vydali MMX, tak jsem se dokonce těšil, že postupně prodejdeme v jednotlivých dílech celý svět. Mě totiž různé inovace občas dokonce vadí. Nemám nic proti evoluci, když se systém vyvíjí jako tomu bylo třeba v případě MM6 vs MM7, ale skok do MM9 už bylo něco příliš.

U komplexníxh her, jako jsou Baldur's Gate je pak problém, že mě už nebaví se učit stále nové věci a mám raději takovou tu svoji jistotu, že hru vezmu, naházím si postavy a vyrazím. Pillars of Eternity mi v tomhle třeba nesedly, ale popravdě mě nezaujal ani o řadu let dříve system SPECIAL. Naopak Das Schwartze Auge je perfektní a hodně se mu podobají D&D 3.x, takže to vlastně taky nebylo nic úplně nového. Wizardry snad ani nemusím zmiňovat, to je vzhledem k provázanosti prvků velmi podobné k Might and Magic.

Mě tedy v podstatě táhne příběh a herní svět. U dungeonů je to s příběhem občas všelijaké, ale ty hry většinou umí nabídnout i další věci, např. puzzle, nelineární postup atd. Znovuhratelnost pak souvisí s tím, jak si vývojáři pohrají s designem a zda-li třeba jiné složení party nepovede k úplně jinému postupu apod. Gothic toho taky nenabízí zrovna přehršel, a přesto mám za sebou nějakých 10 odehrávek Klidně i za to samé povolání, mě na té hře baví atmosféra, to samé byl třeba Morrowind. Ten jsem sice zcela dokončil asi jen 2x, ale mnohokrát jsem v každé jednotlivé rozehrávce utopil desítky hodin.

Bard's Tale IV taky není něco úplně zbrusu nového. V té hře jsou sice překopané komplet mechaniky, ale perkový (talentový) systém není nic nového. Hra spíš mnohem více vsází na synergii mezi jednotlivými povoláními v družině, což je věc, kterou jsem v novějších hrách už dlouho neviděl. Postavy se mohou vzájemně různě podpořit a hlavně to má opravdu smysl využívat. Ale pořád je to jako celek něco, co úplně nové není.

Z Might and Magic jsem zkrátka zvyklý na určité rozdělení rolí postav (v principu to kopíruje D&D). Od každé postavy tak dopředu vím, co čekat. Pokud se nějaká hra od tohoto konceptu odlišuje, tak má u mě hned od počátku handicap a prvně mě musí zaujmout něčím jiným. Ostatně ani Neverwinter Nights mě zprvu moc nenadchly, protože to je ve své podstatě sólo hraní D&D titulu, tedy titulu, který se v cRPG většinou používá pro party-based dobrodružství, což dvojka taky hned brilantně opravila. Už datadisky k jedničce to museli začít řešit. A to je třeba krásná ukázka toho, jak není vhodné experimentovat se známým a zaběhlým světem.

[Yuyana]

Baldurs Gate je vrchol zmatenosti a přehnaný komplikovanosti, a jasná ukázka toho, jak je někdy lepší celej systém škrtnout a udělat Dragon Age :-p.

[Milhaus]

Já myslím, že velmi důležitou služkou RPG her je objevování. Proto také většinou bývají první hry nejlepší, protože člověk neví, co jej čeká, co má dělat, jak to má dělat, kam má jít atd. A na to má nevětší vliv onen herní obsah, ačkoliv herni mechaniky to také ovlivňují. Pokud jsou špatné ty, pak herní obsah to nezachrání. Pokud jsou ale dobré, pak je to ten obsah, co člověka žene dál, že chce vědět, co bude dál, co je za tím stromem, co v tom domě, co v tom dungeonu atd. A pokud tu hru jednou člověk dohraje, většinou to už v té druhé dost chybí. U těch lepších je pořád co objevovat, protože člověk nepzoná všechno, ale ty se už moc nevyrábí.

Třeba ten gothic, já jej dohrál asi 100x každý díl. Nyní mě to už tolik nebaví a tak se k němu vrátím jen jednou za delší dobu, většinou za pár let. Ne, že bych zapomněl, o čem hra je, nebo že by to nějak pomáhalo, ale hrát to v kratším úsěku by mě už nebavilo. Byly ale časy, kdy jsem to hrál pořád, sotva jsem dohrál jednou, už jsem to rozherával po druhé. Ale i při desáte hře jsem tam objevoval nové věci, které jsem nevěděl. Při těch prvních hrách pak byl ten obsah a jeho průzkum to hlavní. Pak už to bylo spíše zkoušení různých postupů netypických od toho ideálního a v podstatě jsem si sám tu hru dělal uměle jinou, aby byla v něčem jiná a aby mě to tedy bavilo víc. Přičemž ta hra je dobrá, ale ani u filmu člověka nebaví, dívat se na něj 1000x, protože prostě zná každou scénu, každou větu, všechno. Podobně jsem to měl u toho MM, nebo falloutu. Fallot byl lepší v tom, že jeho rozvoj byl spojený i s obsahem, tedy jedna z herních mechanik ovlivňovala přímo i obsah jako takový, což se u MM ani u gothicu říct nedá. Každá rozehrávka je tak jiná a to platí do dnes, když už jsem to hrál asi také tak 100x.

Elemir: jestli myslíš systém SPECIAL, který byl právě v falloutu, tak to naopak si myslím, že byl nejlepší systém rozvoje hrdiny v RPG hrách, který jsem kdy viděl. (než jej podělala bethseda svým "falloutem". Nebyl tak zkostňatělý a statický, jako hry založené na Dungeons & Dragons , ala baldury,  NN a podobně, protože se v něm vše, co ses naučil, i hned viditělně projevilo a ten progres byl prostě hodně znát, současně byl ale hodně komplexní, pokrýval opravdu každou činnost, kterou hráč mohl dělat a nic nenechával jen tak náhodě. Pochopitelně i v něm byl ideální způsob, jak hru hrát a pokud člověk zvolil jiný, bylo to proto, že hru neznal, nebo naopak znal a chtěl si to udělat těžší. Tím nechci říct, že hry na Dungeons & Dragons jsou špatné, ale ten herní systém special byl lepší - ono to vychází už jen z toho, že Dungeons & Dragons je desková hra a tam to funguje logicky jinak, když musí všechno hráči počítat z hlavy a nemají tam místo toho počítač. Mám za to, že se v něm z části zřejmě inspirovali i tvůrci gothicu. Ale velmi jej zjednodušili a zkombinovali s jinými systémy jiných her.

[Elemir]

Milhaus: jj, myslím ten herní systém. Ono asi taky záleží, u jaké hry se s ním setkáš, já ho měl v Lionheartu a moc jsem netušil, co s tím. Pro mě jsou právě výhodnější pevné mantinely jako u D&D nebo DSA. SPECIAL je takový moc flexibilní a hodně věcí bylo propojených, např. trénink jednoruček ovlivnil i obouručky atd., což má vlastně i ten Gothic. Navíc se tam muselo šachovat s ideálním rozvojem dovedností, aby se zbytečně neplýtvalo body. Skončilo to tak, že jsem v podstatě netrénoval nic a čekal jsem, až to bude opravdu nutné, abych právě raději nic nezvoral. Nejhorší vlastně bylo, že to byla jediná hra, kde jsem se s tímhle systémem setkal, takže mě ani nic nemotivovalo, abych se o něj více zajímal.

[Milhaus]

No, to nevím, nic takového ve falloutu nebylo. Ale podstatné na tom systému je to, že si na začátku nevybíráš povolání. Místo toho si volíš vlastnosti, které jsou pak už během hry téměř neměnné. Každá vlastnost je přiom poměrně dost důležitá ve hře a tedy tím, jak je nastavíš, dost ovlivníš další průběh hry. (podobně jako když volíš ona povolání v jiných hrách).

Další důležitý prvek je, že schopnosti se učíš v procentech, o kolik bodů se na dalším levelu můžeš naučit schopnosti (tedy kolik těch bodů jako takových dostaneš) většinou ovlivňuje inteligence, zatímco jiné vlastnosti ovlivňují počáteční hodnotu těch schopností. Každá schopnost je též velmi užitečná a hodně ovliňuje, jak budeš hru hrát. Tedy si to musíš promyslet. Například ve falloutu bylo jen 5 bojových schopností, boj se střelnými zbraněmi, těžkými zbraněmi, energetickými zbraněmi, chladnýmí zbraněmi a boj bezezbraně. Pokud si měl třeba energetické zbraně na 20% a nedal do nich ani bod, pak nemělo význam se snažit použít tu super plazmovou pušku, co jsi právě našel, protože bys netrefil ani vrata od stodoly. Zbývající schopnosti ve hře byly všechny nebojové.

No a pak na každém 3levelu se můžeš naučit perk, který ti nějak pomůže. Perky jsou ale podmíněny úrovní hrdiny, hodnotou vlastnosti a hodnotou schopnosti. Ale perk pak udělají defentivně z postavy postavu zaměřenou na něco, protože ty vyšší hodně pomáhají. Takový snajpr má třeba vždy kritický zásah zbraní na dálku, tedy co výstřel, to mrtvola.

Pochopitelně první hra byla zajímavá, protože si netušil, co rozvíjet, co se bude hodit, co nebude atd. V počátku to spíše vypadá, že budeš bojovat na blízko, protože žádné střelné zbraně nemáš a i když je najdeš, nemáš náboje, tedy hra svádí k tomu rozvíjet todle, ale to je třeba chyba, protože fallout je o střelných zbraních. Naopak si se třeba nenaučil řeč, vědu a podobně a pak ti to mohlo chybět. Taky si netušil, že jsou ve hře knihy, které některé schopnosti zvedají a že si jich můžeš sehnat mnoho, tedy že se některé schopnosti nemusíš učit vůbec. O možnostech zvednout vlastnosti ani nemluvím. V první hře tak bylo 100% jasné, že jí nějak pokazíš a že tvůr rozvoj hrdiny bude dosti kostrbatý. Sice to dohraješ, ale bude tě to štvát natolik, že hned začneš znovu a tentokráte již budeš vědět, co a jak. To ti vydrží několik her , protože i když si myslíš, že už víš, jak hrdinu rozvíjet, většinou stejně něco pokazíš a něco ti chybí atd. Ti opravdu hodně málo šťastní hráči začali svojí první hru ve falloutu2 hrát za silnou a hloupou postavu (síla 10, inteligence 3 a méně), protože pak zbytek hry mluvili s NPC postavami jako dementi a ani nemuseli vědět, že to je inteligencí (mohli si myslet, že je to normální, protože hrdina byl divoch). I tak je pěkné, že autoři upravili herné obsah i pro takovou postavu a krom samotných dialogů je i způsob plnění některých úkolů jiný.

[Yuyana]

To je totiž ta největší zrada. Do něčeho investuješ body, a pak je to na nic, protože je dostaneš zdarma z knížky. Nebo je ta schopnost za první čtvrtinou hry na nic. Jak mi tohle hra dělá, tak to osobně považuju za chybu. Jasně, hráč kterej ví do čeho jde by měl mít výhody, ale začátečník by neměl bejt lákanej investovat do něčeho, co později nepoužije, to je fuj. Jako když celou hru vesele používáte magii a pak zjistíte že celá finální lokace je zvesela imunní. Pokud jde situace nějak zachránit tak budiž, ale pokud nejde...

Samozřejmě mám určitej soucit s lidma co chtěj extra výzvu a chtěj si třeba dohrát fallouta na blízko. Nebo mm6 s rytířem v partě... :-p echm. Ale stejně to nemám ráda.

[Milhaus]

No, já nevím, jestli si fallout hrála a ono se to těžko vysvětluje, ale ono to není jakože naštvávací. Spíše je to inspirující. Třeba dojdeš do lokace a zjistš, že kdyby si měla vědu víc naučenou, mohla si třeba aktivovat roboty a ti by tu lokaci vystříleli, nebo by si je mohla vypnout a nemusela je zabíjet. Pokud bys uměla plížení, mohla ses proplížit a něco aktiovat, pokud bys uměla třeba opravování, něco opravit a tím změnit situaci, popřípadě pokud by si uměla řeč, mohla si něco vykecat a pak to mít jednoduší. Takto ti nezbývá nic jiného, než to vystřílet, ale ty možnosti si zapamatuješ a budeš vědět, že příští hru to budeš dělat jinak.

U knížek taky platí, že se z nich učíš, dokud nemáš schopnost tuším na 80%, pokud máš víc, už se z nich nenaučíš nic. Přitom ale schopnosti se dají učit nad 100% a u některých zkoušek je to nutnost, aby si uspěla. Třeba vědu potřebuješ cca na 150%, aby si usěpal u jedné zkoušky na vědu, díky které získáš společníka robotota. Todle jsou ale věci, které nevíš. Tedy hra ti neoznamuje čísla, kolik musíš mít tu či onu schopnost, to musíš zjistit sama.

Knžíky mají také spíše asi smysl kompenzační. Ono na začátku si vybírát tři schopnosti jako talentované, tedy to rostou 2x rychleji. A může se stát, že hráč si tydle schopnosti nevybere a ani se je neučí a přitom by se mu mohly hodit, tak to může zvednout takto.

Knížky jsou během hry vždy na stejných místech, ale také se dají v jednom z posledních měst, kam by si měla v rámci příběhu a toho jak tě hra po světě vede dojít, koupit u obchodníka ten obnovuje zboží, tedy se teoreticky jich dá koupit neomezené množství. Ale při první hře o tom městě a o té možnosti nevíš (já to nevěděl ani při 5 hře, že se dají kupovat v takovém počtu).

Knihy jsou přitom na střelbu se střelných zbraní, vědu, opravování, první pomoc a zálesáka. V tomtéž městě potkáš i učitele, který ti může obdobně zvednout boj bezezbraně na 80% (tedy to má podobný efekt).

Problematická by mohla být jen střelba ze střelných zbraní a věda. Protože pokud do nich dáváš body a navíc pokud si je vybereš jako talentové, pak ti ty knížky budou asi k ničemu. Na druhou stranu pokud by si čekala až seženeš knížky, chyběly by ti ty schopnosti celou hru. Tedy já většinou se je učil a na knížky u nich kašlal.

Opravování si asi většina hráčů jako talentovou schopnost nevybere a nejspíš ani do ní nebude dávat body. Přitom je ale opravování docela užitečné a řekl bych, že zde ten význam těch knížek je největší. Na druhou stranu má může získat hrdina společníka opraváře, který chvíli může absenci této schopnosti kompenzovat a pak už ty knížky nějaké najde. (také jsou ve hře předměty, jako opravárenský kufřík, které pomohou zvládnout ty zkoušky).

Zálesák pro hru moc důežitý není, ale usnadňuje cestování po venkovní mapě, tedy i do něj asi většina hráčů body dávat nebude, ale díky knížkám to nakonec zvedne.

No a první pomoc je zřejmě nejméně významná schopnost, protože ve hře je i schopnost doktor. Na ní tedy nezáleží vůbec.

Samozřejmě za určitých okolností to hráče naštvat může, pokud by si třeba jak na potvoru na začátku vybral zálesáka, první pomoc a opravování jako talentové schopnosti, asi by jej to moc nepotešilo, ale to je velmi nepravděpodobné.

Horší to může být u těch vlastností. Protože na těch záleží docela hodně. Například sílu se dá zvednout o 5 bodů (4 za zbroj a 1 v jednom stroji operací). Pokud tedy začneš se sílou 10, pak ti to nepomůže. Ale zas, tydle předměty získáš až téměř na konci hry v onom posledním městě a pokud to nevíš, pak by ti síla na 5 po celou hru taky nemusela vyhovovat. Síla je přitom potřebná i třeba pro těžké rychlopalné zbraně.

Nejvíce zajímavá je asi charisma, protože ta určuje, kolik společníků tě může doprovázet. Vždy za dva body 1 společník, maximum u vlastností je 10, tedy max 5 společníků. Ve hře je operace na zvednutí charismy o 1 a sluneční brýle zvedající o 1. Ale jsou zde také dvě operace, které ti zvýší odolnosti a sníží o 1 charismu. Tedy pokud by si chtěla ty operace a současně 5 společníků, musíš s tím počítat a to jako nový hráč nevíš.

Taky se některé důležité perky podmiňují určitou hodntou vlastnosti. To je asi největší zrada, pokud tu podmínku nesplníš kvůli tomu. Třeba onen snajper vyžaduje vysoké vnímání a mít i štěstí.

S některými věcmi mohou pomoci drogy, které dočasně vlastnosti zvedají.

Ale prostě ten systém je docela propracovaný. Přitom ale není nijak zvlášť komplikovaný na pochopení. Jen je to spojeno s tím herním obsahem a pokud jej člověk nezná, tak mnohdy ty podmínky nesplní, no a mus zvolit jiné řešení problému.

[Yuyana]

Vim jak ta hra funguje, bratr je velkej fanoušek, a ano, zkusila jsem to hrát. Neni to můj typ hry.

Já netrvám na tom že hra musí bejt dohrtelná s čimkoliv, naopak, člověk by měl bejt motivovanej k tomu aby nad svejma statistikama přemejšlel, ale kolikrát jsem už zažila tvrdý konce kvůli tomu že mě nenapadlo investovat do zdánlivě nepoužitelný schopnosti.

[Ivan]

Tak určitě mluvíš o Falloutu 2, v jedničce se žásný knihy u obchodníků neobnovovaly. Fallouta mám rád jedničku, dvojku a Tactics, kde naopak charisma, obchodování a podobně nemá vůbec smysl. Ty hry mám dohraný už hodněkrát, ale v dnešní době, kdy už člověk nemá moc času, ale herních restů spostu, bych se už nepouštěl do něčeho komplexního bez toho, abych si o tom něco málo nezjistil. Minimálně to, co jsi tady napsal s těma knížkama a doporučenýma / nedoporučenýma skillama. Já třeba Fallouta 1 začínal s vybraným skillem Obchodování a větší kravinu jsem udělat nemohl. Naopak Zálesák mi přijde ve Falloutu jako dobrej skill, pokud si teda nelibuješ v milionech náhodných setkáních při cestě na dlouhé vzdálenosti. Naopak výborná byla třeba rozehrávka Resurrectionu, kde už máš povědomí o mechanikách hry, víš, co je silná dovednost a co slabá, ale užiješ si nový příběh.

Ale to bylo k Falloutu. Prostě taky nemám rád hry, kde v půlce nebo ve dvou třetinách zjistím, že jsem si vybral buď blbé skilly, blbou partu nebo to půlku hry blbě trénoval. Většinou pak ztratím chuť tu rozjetou hru dohrávat a začínat úplně odznova se mi taky nechce. Proto se snažím si výběr a vývoj skillů a postav naplánovat dopředu. Protože taková zrada mě spíš naštve a odradí než motivuje k dalšímu hraní jinak.

[Lord Owl]

Tak to co jste tu psali ke konci, tak to mi evokuje spíše Baldurs Gate2. Tam si pamatuju mou tuhou smrt nováčka u jakéhosi draka někde před půlkou hry (dál jsem před asi 8 lety nedošel). Ten měl takový rezisty, že já s mojí nabrnklou partičkou ho nemohl dát ani na desetkrát... Tak jsem to vzdal...