The Pits of Carnage, část 2Podzemí se skládá jakoby ze dvou částí - centrální jeskyně s pár menšími odbočkami a pak jsou tu severní chodby. V jedné z nich jsem našel dobře ukrytého zemního elementála s truhlou. Boj to byl docela vyrovnaný, ale stálo to za to. V truhle jsem našel drahokamy zdobený štít, který ihned nahradil můj buckler. V jeskyni s beholderama jsem našel drahokamy posázenou sekeru, ale dostal jsem se zrovna do úzkých s nosností. Naštěstí jsem to vyřešil snězením jedné ryby

Byla by škoda to tu nechat (sekera není očividně prokletá) a vracet se do hradu se mi taky nechtělo.


Cesta hlavní chodbou mě dovedla k malému puzzle s měnící se podlahou, ale bylo snadné odhadnou vzor a bezpečnou cestu. Naproti v místnosti jsem zahlédl trojici přátelských kostlivců. Přes místnost jsem se dostal až k mostu přes centrální jeskyni, který vede do jeskyní naproti, kde jsem našel několik různých varování před pokračováním. Chodba na jih mě dovedla k petagramu - někomu se tu očividně kdysi něco nepovedlo. Na zemi ležely runy An, Kal a Mani. Pokud si z UU1 dobře pamatuju, z této kombinace se dá vyvolat pomocník. Chodba na východ ukrývá menší puzzle se zamčenými místnostmi. Mříže se otevírají porůznu tlačítky, ale každé tlačítko krom otevření přilehlé mříže jinou mříž zavře. Není to ovšem nic složitého, stačí sledovat cestu vpřed a je to jen na 3 tlačítka. To čtvrté je jen pro zmatení situace a o pátém raději pomlčím

Na konci nově otevřené chodby jsou zapastěné dveře a za nimi se skrývá komnata mága Zorantha ... okamžitě jsem zařadil zpátečku

Prozatím s ním nechci mluvit, tak jsem se vydal zpět a chodbou na sever.
V jeskyni na severu jsem se srazil s naštvaným démonem. Myslel jsem si, že když není hned nepřátelský, tak bych s ním mohl promluvit, ale hned mě napadl, takže jsem holt musel tasit zbraň. Chodba dále vede až ke schodišti na 3. patro. Byl jsem trochu překvapen, ale těch pater tu bude opravdu více. 3. patro začíná jako velké bludiště. Na SZ jsem narazil na místnost s pokladem, ale vstup je chráněn zpětným teleportem a dvojicí zamčených mříží po stranách. Fígl je jednoduchý, pořád sebou tahám hůl, kterou je potřeba přehodit páku za mříží a je to

Jenomže jsem přetížený, takže jsem to tu musel nechat. Směrem na jih jsem objevil na několika místech reapery, z nichž nejhorší byl jeden osamělý černý reaper na západě. Uprostřed jeskyně je výklenek s tlačítkem, které otevře orb za zdí. S ním se dá vysledovat skrytá místnost, u níž jsem si myslel, že se fyzicky nachází na východě za zamčenými skrytými dveřmi.

Neměl jsem po ruce zrovna nic, co bych mohl postrádat, tak jsem přezbrojil na svou původní sekeru a načal jí až do stavu badly worn, pak jsem se vrátil k posázené sekyře a dveře už jen zlehka dodělal. Až se vrátím do hradu, tak obojí opravím. Za dveřmi je nepříjemná fireballová past a v chodbě na konci je místnost s nemrtvými a naštvaným lichem. Jenomže tato místnost je čtvercová, takže to očividně není ta z orbu. Lich mě překvapil, čekal jsem kouzelníka a on se do mě pustil mečem. Samozřejmě neměl tím pádem šanci. Od změny výstroje si občas připadám jak menší tank, ale reapeři jsou třeba pořád dost nebezpeční. Pomalu jsem při léčení dojedl zásoby ryb a chystal se na přesun do hradu.


Ještě předtím jsem došel na jih patra, kde bydlí přátelský trol Blog. Blog sbírá různé druhy kamenů a ve své sbírce má mimo jiné bílé a černé kameny. Okamžitě jsem si přitom vzpomněl na jeden svitek s frázemi z Taloru. S Blogem si lze zahrát hru, ale neměl jsem zrovna žádný kámen při ruce, tak jsem ho chtěl vyzpovídat. Pak jsem si ovšem vzpoměl, že mám v batohu grey rock právě z Taloru, tak jsem to zkusil ještě jednou. Blog byl přímo unešen a optal se mě, zda-li si může kámen ponechat. Samozřejmě jsem souhlasil, konečně mám pro ten kámen využití a Blog mě nazval svým přítelem. Mimochodem, je vidět, že ty Futurianovi věcičky pro věci budoucí mají opravdu smysl

Ještě že jsem si je uklidil zvlášť. Zkusil jsem se Bloga zeptat na blackrock gem, ale nebyl si jistý, o čem mluvím, tak jsem stočil téma k Dorstagovi a to už věděl. Protože jsem přítel, tak mi v případě nutnosti pomůže, ale nyní bych měl jít, aby si to vše mohl promyslet. Krom toho mi dovolil, že si můžu vzít cokoliv z jeho sbírky, což možná časem využiju, kdo ví ...

Tak úplně mi to nedalo a zašel jsem do komnat Zorantha. Na konci místnosti jsem našel dveře do další místnosti, která už více vypadala jako to, co jsem viděl v orbu. Našel jsem tu dvě knihy. Pojednání o démonech a přehled lektvarů (asociace barev a účinku příslušného lektvaru). Nakonec jsem se rozhodl, že se Zoranthem cvičně promluvím. No, asi na té zprávě od Bishopa něco bude, Zoranthus během chvilky poznal, že nejsem z této dimenze ... Hm, kam jsem jen ten Bishopův dopis dal? Á tady je

Heh, ... do not omit ..., to není vynechej, jak jsem jenom mohl ten zápor přehlídnout?

Dobrá, začal jsem znovu a lépe.
Zoranthus má značný přehled o dalších dimenzích a mnoho z nich sám navštívil. Krom toho jsem od něj dostal lekci z historie a neopoměl jsem se ho zeptat na důvod, proč je tady. Jeho svět byl vždy plný respektovaných válečníků, ale boje na život a na smrt bývaly vzácné a otroctví bylo zcela nemyslitelné. Pak přišel Guardian a s ním změna. Život se stal mnohem drsnějším a násilnějším. Ti nejhorší a nejméně zvladatelní nakonec končí tady v díře, kde žijí a umírají, jak je jim zrovna přáno. Pits of Carnage jsou tak jedno velké vězení, kde končí všichni vyvrhelové z povrchu, kteří jsou nevhodní pro začlenění do života na povrchu. Důvodem chaosu je mimo jiné boj o místo v Guardianových elitních složkách, které pak mají tu čest plundrovat jiné světy (to nejspíše vysvětluje ty mé sny o nájezdnících). Zoranthus se zde ukryl, aby mohl Guardianovi lépe vzdorovat. Času je však málo, brzy už bude Guardian příliš silný, aby se mu mohl kdokoliv postavit.

Poslední dobou upnul Zoranthus veškeré své síly k polapení démona vzduchu (džina) a v tomto svém úkolu uspěl. Pověděl mi o obtížnosti celého procesu, který vyžaduje vhodnou nádobu a její pečlivou přípravu. Ta mimochodem zahrnuje lázeň v roztoku Filania ... proto mi začalo být divné, že by mě Bishop od rozhovoru se Zoranthem odrazoval, naopak mi to hezky zapadá do některých mých objevů. Klíčová informace přišla záhy. Během propuštění uvězněného Džina je možné spatřit Sigil of Binding, svatyni umístěnou v Nicotě. Má to ovšem jeden háček, uvězněný džin nebude zrovna nadšený a svému vězniteli se bude chtít pomstít. Zkusil jsem Zorantha o nádobu požádat s tím, že jsem se nabídl jako dobrovolník, ale tak snadné to nebude. Prý provedeme jistou výměnu. Před nějakou dobou zmizel jeho kolega, který se zabýval výzkumem snů a s ním i Sceptre of the Deadly Seeker. Zoranthus by se rád dozvěděl novinky o svém kolegovi a uvítal by návrat žezla. No a jsem doma, proto jsou v tomhle světě taky halucinogenní kytky

Hledaným kolegou nebude nikdo jiný než Mokpo.
Nyní jsem měl na výběr několik možností. Lekce z historie mi poskytla aliby pro boje v aréně, nyní nemusím mít výčitky svědomí ani z placených soubojů. Mohl bych tedy jít splnit úkol s arénami a stejně tak bych se mohl připravit na bloudění sny. Nakonec jsem se rozhodl nejprve pro návrat do hradu a vyklizení inventáře. V podzemí jsem si nalovil pár rybiček na večeři a vystoupal nahoru. Ještě ve sveřích mě zastavila Miranda, že se cosi děje s Nelsonem a měl bych za ním proto urychleně vyrazit. Nelson je spolu s Pattersonem ve svém pokoji, takže jsem si šel nejprve pořešit své záležitosti. Za poslední dobu jsem nabral hned 2 levely, takže když jsem mířil do kovárny, napadlo mě, že bych mohl zase něco potrénovat, ale pak jsem si to rozmyslel a šel si jen opravit výzbroj. K mému překvapení nelze drahokamy posázené předměty opravovat! Tak jsem alespoň opravil to, co šlo.
Štouravost Pattersona a jeho šmejdění v knihovně přineslo výsledky. Nelson mi začal vyprávět příběh o Batal Thaam, jedné z prvních kouzelnic, která se navíc zabývala blackrock a jejím vlivem na éter (hm, zajímavé, jak to slovo vlastně přeložit, vím, co se má na mysli, ale jaksi mě nenapadá český ekvivalent a Prázdnota nebo Nicota vlastně taky nejsou přesné termíny). Ten vliv může být samozřejmě i opačný. Patterson byl poněkud nedočkavý a chtěl přejít rovnou k věci, až jsem ho musel utišit, což Nelson kvitoval s povděkem. Nakonec Nelson přeci jen přešel od teorie k praxi, tedy k použití jednoduchého runového kouzla, ale než to stačil doříct, Patterson mu s omluvou podřízl krk ... huh, tak tohle jsem nečekal. Poté se Patterson vrhl na mě. Zkusil jsem na něj nejprve promluvit, ale nemělo to správný efekt, tak jsem tasil a Pattersona zranil, bohužel rána byla silnějsí, než bych si býval přál. Když už klečel na kolenou, objevil se mu ve tváři překvapený výraz a zvolání směrem ke Guardianovi, který ho v tuto těžkou chvíli i přes jeho věrnost opustil a pak se na mě osočil a obvinil mě z falešného přátelství s tím, že jsem ho stejně nikdy neměl rád. Přesto mě nakonec požádal, abych předal jeho omluvu Judith ... poté zemřel.

Do zad mi vpadly překvapené stráže, tak jsem jim popravdě sdělil, co se stalo a vyrazil jsem za Lordem Britishem. Cestou jsem se zastavil za Feridwynem a sdělil mu svou omluvu za předchozí podezření. Patterson zabil nejen Nelsona, ale předtím i Lady Tory, o čemž svědčí dýka, kterou po zabití Nelsona upustil na zem. Nicméně nemám z Feridwyna nejlepší pocit, možná jsem neměl být tak unáhlený, ale jedna zhrzená bytost už tu stihla napáchat dost škody, není čas na zbytečné riskování. Pořád musím mít na paměti, že Nell mluvila o hlasech, nikoliv o jednom hlasu. Nálada v hradu značně poklesla. Nejzajímavější rozhovor byl se Syriou, která s úctou pronesla, že na to jak špatný bojovník Patterson byl, tak obdivuje jeho odvahu postavit se mi bez zbroje a neozbrojen. Ve své zbabělosti nakonec dokázal najít více odvahy než mnozí z nás. Po smrti Nelsona se zpřístupnily zbylé dva světy.
Sešel jsem ke krystalu na 4. patro a připravil se na přechod do snového světa. V první vizi jsem potkal překvapeného Iola, který se podivoval nad tím, co dělám v jeho snu. Optal jsem se ho na pár podrobností, ale získal jsem jen informaci, že žezlo vlastní nějaký červený démon. V dalším snu jsem potkal Mokpa a ten mi pověděl o zkouškách cest, ale tím se to jen zkomplikovalo. Další ze snů jsem zkusil už jen cvičmo. Potkal jsem v něm Bloga a ten mi pověděl o posloupnosti testů. Nevím, přijde mi to celé nějak divné. Sen trvá poměrně krátce a moc v něm dělat nejde. Navíc rostlinek je omezeně, to bych si takhle mohl snadno vyčerpat. Možná jsem na správné cestě, ale používám špatnou metodu, tak jsem to raději ukončil. Někde na okraji mysli mi vytanulo znění jednoho receptu, nejspíše jsem se skutečně předběhl, ale to uvidím teprve časem.

Rozhodl jsem se sejít do The Pits of Carnage a pořešit arény. Ani nevím proč, ale v každé aréně jsem si dal pět soupeřů v různé kombinaci počtů. Některé arény jsou takticky jednodušší než jiné, takže záleželo na tom, jak snadno v dané aréně dokážu získat výhodu. Využil jsem samozřejmě gladiátorských zápasů, což mi přihrálo nějaké peníze, jídlo a loot. Nebylo to úplně triviání a hlavně to bylo zbytečné

Po absolvování každé arény jsem šel za Dorstagem a než jsem domluvil, rozrazily se dveře a dovnitř vstoupil nasupený Blog. Dorstag se v úleku chytl za svou jizvu na tváři, takže jsem velmi dobře pochopil, jaký vztah mezi nimi panuje

Blog si vyžádal blackrock gem a Dorstag mu ho roztřesenýma rukama předal

Hm, tohle přátelství se mi opravdu vyplatilo, Blog mi kámen s úsměvem předal. Dorstag zůstal nasupený a chtěl mě vyzvat na férový souboj, ale odmítl jsem ho, už nemám důvod s ním bojovat. V příbytku Dorstaga se navíc na zemi povaloval bílý kámen, tak jsem si ho vzal. Zbylo už jen najít místo vniku Guardiana, což jsou ruiny přímo na severu 1. patra.

U zdánlivě jednoduchých pater je vždy zrádné předjímat časovou náročnost, protože jednoduchý design vůbec neznamená, že to bude jako celek nějak rychlé. Napočítal jsem rovných 11 hodin! Je pravdou, že dneska se toho událo dost i v hradu a nějakou chvilku jsem bloudil i ve snech, ale i tak mě to překvapilo. Eona je po dnešku level 15 a celkový čas je 64 hodin 45 minut.