Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Killorn Keep, část 2

V tuhle chvíli jsem měl kolečko rozhovorů za sebou a musím konstatovat, že UU2 je dost ukecaná Jedinou možností bylo zajít za Mystell a zjistit, jak si vedu při kompletování odpovědí na její otázky. Mystell mě ovšem zprvu překvapila otázkou na Relka. Slyšela, co se stalo. Lord Thibris věří, že to byla nehoda, ale ona si to tak zcela nemyslí, nicméně mě z ničeho neobviní, ale nadále bych se měl vyvarovat jakýchkoliv neuvážených činů. Zabití Relka asi nebylo to nejlepší, co jsem mohl udělat, ale jak už jsem psal u UU1, nechci tu zrovna testovat všechny možné alternativy a většinou budu pokračovat v tom, co jsem načal. Holt Relka jsem vyzpovídal dříve, než bych našel případnou alternativu, to se prostě stává Teprve při dalším rozhovoru přistoupila Mystell na zodpovězení otázek.

Hodilo se mi opravdu vše, co jsem se dozvěděl, včetně Guardianovo ctností. Na místo původu jsem odpověděl, že pocházím z Javry ze země Mashan. 7. ctnost je pak Silence (ona je to ostatně jediná odpověď, která ujde, ostatní jsou Avatarovi ctnosti a na ty se tu přeci nehraje). Jenomže to není vše, na řadu přišel test loajality. Mám vyzpovídat Altaru, protože Mystell si myslí, že je to nepřítel Guardiana - bingo, našel jsem hledanou ženu z Bishopova vyprávění, ale zároveň jsem se opět ocitl v nepříjemné situaci.

Moc možností mi nezbylo, tak jsem za Altarou rovnou zašel. Altara usiluje o místo ve Vysoké radě, ale to je zároveň pozice, která by mohla odpůrcům Guardiana pomoci, proto má Mystell takový zájem na odhalení pravdy. Je to podobné jako u Bishopa, kdy jsem musel souhlasit s něčím proti ctnostem, abych se dostal ke kýženému cíli, protože ono to ani jinak nejde - tím myslím po dobrém, musím si naoko hrát na zlouna. Teprve nyní se Altara rozpovídala a klidně jsem jí přiznal, že nejsem žádný přítel Mystell. Altara tohle gesto ocenila a byla ochotná mi vyjevit veškeré tajnosti. Skutečně je to špeh, což mě nijak nepřekvapuje, ale Altara je také zdatný kouzelník, který se zabývá studiem jiných realit, prostě je to takový Nystul téhle sféry Rozhodla se mi pomoci a poslala mě do sklepení na SV, kde se mám střetnout s jednou bytostí. Na cestu mi do ruky vrazila speciální čepel. Zkusil jsem s ní promluvit ještě jednou a dostal jsem navíc vynadáno za zabití Relka. Zbytečně tak prý poutám Guardianovu pozornost, když mu zabíjím jeho šampióny. Navrhl jsem jí pro případ krize útěk do Britannie, ale to rezolutně odmítla.



Co měla Altara na mysli, jsem už věděl, protože při předchozí návštěvě sklepení jsem narazil na teleport, který mě vzal kamsi k poletující lebce. Dotyčná lokace se neobjevila na mapě a nefungoval tu kompas. Cílem bylo proběhnout chodbou za lebkou a v další místnosti pomocí spínačů otevřít "kluziště". Chodba je ovšem klikatá a skládá se z pohyblivých bloků. Kompas je potřeba nahradit vlastním orientačním smyslem. Nicméně chodba je ve skutečnosti tvarovaná do kruhu a je potřeba se dostat do chodby přesně naproti. Kluziště je horší, protože se tu jednak bojuje a pak postava je po něm doslova vláčena nechtěnými směry. Na konci kluziště je potřeba projít skrze jednu z ohnivých stěn, čímž postava vlítne zpět do normální reality a objeví se na 2. patře v cele se dvěma bezhlavými zombiemi. Na zemi tu ležel hranatý blackrock gem. Zombie jsem porazil, gem sebral a nahoře si řetězem otevřel skrytou chodbu ven.



Tím jsem ovšem pořešil jen své vlastní zájmy, Altara stále čeká na výsledek, což me tak trochu zarazilo. Myslel jsem si, že mluví právě o tomhle puzzle a impech v něm, ale asi to tak není. Dýka od ní je jinak celkem prima, dají se s ní v pohodě rozbíjet zamčené dveře v pevnosti, aniž by se rozbíjela, takže jsem toho hned využil ve sklepení, kde jsem se dostal k nějakému červenému prstenu. Dvojice zavřených místností na patře není nijak významná, jedna je pokoj nějakého velitele, druhá je zbrojírna s kovadlinou. Zůstaly mi tak jen jedny hlídané dveře ve sklepení, ale na jejich strážce si musím nejprve zvednout bojeschopnost.

Poznámka: v téhle době se začal formovat můj druhý mnohahodinový zákys. Hlavním důvodem byl ne zcela pochopený předchozí rozhovor s Altarou. Rozhovor jsem si kvůli možnému konfliktu odpovědí vůči úkolu od Mystell projel nejprve nanečisto, a když jsem pak začal snímat screenshoty, tak jsem ten rozhovor vzal hopem a ke všemu přes jiné odpovědi. Chytil jsem se tak stopy, kterou jsem ne zcela pochopil a navíc jsem si jí uzpůsobil vzhledem k dosavadním poznatkům Je to něco takového, jako když čtete určitý text a přitom vyslovujete jiná slova. Pak to proberu podrobněji v samostatném záznamu.



Vrátil jsem se proto do Britannie a u Nystula si nechal očarovat blackrock gem, abych mohl uzamknout další portál. Chvilku jsem sledoval, jestli to opravdu vedlo ke kýženému efektu a hned poté jsem vyrazil za Duprem. Toho jsem sice našel, ale cestou jsem si popovídal i s ostatníma a nechtěně jsem zabředl do věcí, které bych momentálně raději vynechal Iolo našel ve sklepě vyděšeného Pattersona v objetí velkého pavouka, protože Patterson se citíl blbě za své chování vůči Dupremu a tak se rozhodl, že mu donese víno. No a dopadlo to takhle Když už jsem byl u toho, tak jsem poslechl Mirandu a zašel za Nanou, aby mi sdělila, co jí trápí. Jde o postavení členů ve společnosti, které je předem dané a neměnné. Nana by ráda předložila oficiální stížnost, ale lepší bude, když se do toho vložím já ... tedy já se do toho sám nechtěně namočil, takže jsem odkráčel ještě za Lordem Britishem a ten o tom prý pouvažuje. S 25 body v sekyře a dobrým svědomím jsem mohl konečně odejít zpět do Killorn Keep.



Strážný u dveří byl ještě tužší, než jsem čekal. Jakmile jsem ho pořádně zranil, změnil se v démona. Naštěstí v této formě je snadněji zasažitelný a mnohem lépe se mi časovaly údery. Když démon padl, přistoupil jsem ke dveřím a odemkl je klíčem nalezeným na druhé straně sklepení. Uvnitř jsem spatřil lávovou nádržku, pár bludiček a dva létající mozky Mozky byly přátelské, ale přesto jsem na ně zkusil zaútočit. Boj to byl rychlý, z každého mozku zbyly dvoje oči, ale vedlejším efektem boje byl fakt, že tyhle dvě podivné kreatury udržovaly pevnost ve vzduchu, takže jsem tím nechtěně zapříčinil nekontrolovatelný pád. Nezbylo, než loadnout.





O to víc jsem byl nyní zmaten, jak splnit úkol pro Altaru, protože už mi na mapě nezbylo nic a v mezidimenzi, přes kterou jsem šel pro blackrock gem, taky nic není. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že tady už toho mnoho nevymyslím a nechám to zatím být. Řešením Killorn Keep jsem strávil krásných 9 hodin, za což můžou zejména dialogy, kterých bylo v této části hry požehnaně a samozřejmě do toho musím započíst tápání okolo úkolu pro Altaru, protože např. do mezidimenze apod. jsem se vracel opakovaně a zkoušel přitom různé možnosti, jinak by se to do těch sedmi hodin asi vešlo. Celkově jsem tedy na čase 27 hodin 15 minut.

[Elemir]

Mrazivý svět

Z Killorn Keep jsem vyrazil rovnou do třetího dostupného světa. Nebyl důvod se někde zdržovat, protože případné změny jsem postřehl a zaznamenal už během tápání okolo úkolu od Altary, takže v hradě mě nic nového nečekalo. Po vstupu do východní fazetky krystalu mě naopak čekal nádherný pohled na zamrzlou pláň před sebou. Z kochání mě však vzápětí vyrušilo propadnutí ledem a hned na to na mě vystartoval sněžný červ. Je o poznání tužší, než jeho příbuzní z jeskyní, ale není třeba tak nebezpečný, jako jedovatí červi z jeskyní pod hradem. Led se pode mnou propadl ještě mnohokrát. Není to nic nebezpečného, jen je to nepříjemné, obzvláště pokud zrovna bojujete, protože při pádu do vody se automaticky schová zbraň. Později jsem si všiml, že místa propadu lze snadno poznat podle husté sítě drobných direk na povrchu sněhu/ledu (jako sníh po dešti).







Na místě setkání s červem jsem našel batoh se zásobami a zpoza rohu se po chvilce vyřítila trojice kostlivců. Místo odkud přišli, jsem identifikoval jako tábořiště. Našel jsem tu další dva batohy a poznámky. Zanechala je tu výprava, která se sem vydala hledat starodávné město Anodunos. Mezi poznámkami byl i fragment mapy, kterou jsem si mohl nechat připojit ke své automapě, ale mapka je pak naneštěstí doplněná rozsáhlou poznámkou, takže to vadilo mým vlastním poznámkám. Navíc jsem na to přišel docela pozdě, takže mi ten fragment už ani nemohl nic nového prozradit.

Z tábořiště jsem vyšel zpět na planinu a rozhodl se, že průzkum ledovce povedu systematicky po obvodu a tak jsem vyrazil podél stěny na západ. Než jsem se nadál, začal jsem se nekontrolovaně řítit vysokou rychlostí vpřed ... naběhl jsem si totiž na hladký led. Není to jediné podobné místo na mapě, ale tohle je dost rozlehlé a dá práci, aby se postava projela opravdu všude a hlavně jí dokázat nasměrovat na sever, kde je další zapomenutý batoh. Po kluzkém ledu se dá hodně pomalou chůzí jít celkem normálně, ale zabere to hodně času a není to tak úplně jisté. Stačí opravdu málo a postavu už nejde dost dobře ovládat. I malá mapa je v tu ránu časově náročná Naštěstí už není nutné se sem vracet, cesta po východním okraji je pak mnohem jednodušší.

Poznámky výpravy hovoří i o zdejších hrozbách, kterými jsou kočkovité šelmy a yetti. Yetti jsou nebezpeční hlavně na dálku a pokud jsou ve větší skupině, protože házejí sněhové koule a zásah koulí je poměrně bolestivý. Navíc mi přišlo, že koule postavu mírně zabrzdí. Boj pak ztěžuje ještě křehký led, to mě občas opravdu pilo krev. Nejhorší je právě to, že postava po pádu do vody zastrčí zbraň. Ideální situace je, pokud se led proboří ve chvíli, kdy na něm yetti stojí, protože oni neumí plavat a je to pro ně konečná, ale zase tak postava přichází o body. U ledu je krom toho potřeba dávat bacha i na odkládání předmětů, jednou jsem si takhle přesunul nalezené batohy na tenký led a pak jsem na něj šlápl - všechno se v tu ránu utopilo





Na jihu se nachází vstup na další patro, které je rozlehlejší a je tu více kluzišť Středem patra pak protéká částečně zamrzlá řeka. V jeskyni na západě jsem našel postavu jménem Mokpo, ale zatím jsem se rozhodl, že s ní rozhovor začínat nebudu. Místo toho jsem se vydal na jih, kde jsem se doklouzal na malý hliněný výběžek a na zemi našel blackrock gem. Poněkud mě to překvapilo, nečekal jsem, že ho najdu tak snadno. Z výběžku jsem seskočil do řeky a rozhodl se plavat proti proudu na sever. Tím jsem se dostal zpět na úroveň vstupu a obklikou pak k němu přes ledovec došel. Západní část patra jsem měl tedy komplet a šel jsem si promluvit s Mokpem. Skoro jsem toho až zalitoval Mokpo není tak úplně při smyslech a má dojem, že tohle celé je jen sen a nic kolem není reálné, tedy ani já ne. Přitom je zajímavé, že si uvědomuje reálnou hrozbu od yettiů, ale bylo na něm vidět, že během rozhovoru často upadá do transu. Zatím nevím, co si o tom všem mám myslet, tak jsem ho nechal jeho přeludům a vrátil se k řece. Na SV jsem si všiml dalšího vstupu směrem nahoru, ale proteď jsem ho bez povšimnutí minul a místo toho jsem přeplaval po proudu do JV cípu mapy, kde je další kluziště s yetti a jedna speciální nádržka. Její smysl mi zatím unikl, tváří se to jako zakalená voda, ale vystupuje to až na úroveň ledové plochy, což normální voda nedělá.





Teprve nyní jsem prošel zmíněným východem a ocitl se opět na prvním patře, avšak mimo dosud objevených oblastí. Přede mnou byla zeď s dveřmi a vedle se rýsovalo něco jako průhledná postava. Byl to Sentinel 868, který strážil vstup ke kontrolnímu centru. Byl docela ukecaný, ale netušil jsem co s ním a hlavně se mi ho podařilo naštvat, takže jsem se boji nevyhnul. Bylo to rychlé a vypadnul z něj klíč od dveří. Za nimi mě čekala dvojice puzzle, ale nejprve jsem se rozhodl prozkoumat zdejší vodní tok. Voda je tu totiž tekutá, takže to zvýšilo můj zájem o průzkum, ale odměnou mi byla jen jedna skrytá stavba, pár run a drahokam. Vydal jsem se proto nahoru po cestě. Přes první puzzle jsem prošel velmi snadno, žádné dlouhé přemýšlení to nevyžadovalo (možná bych to ani jako puzzle nenazýval).

Druhé puzzle už byla samotná přístupová cesta do kontrolního centra, která je tvořená pohyblivým bludištěm. Bludiště se ovládá (formuje) čtveřicí ovládacích prvků a postup je popsaný na svitku na zemi. Bohužel text je jen částečně čitelný. Kousek od ovládacího panelu je pak teleport do budiště, tak jsem ho zkusil nejprve nanečisto. Poté jsem zatáhl páku dolů a hned napoprvé jsem trefil kombinaci pro odkrytí cesty až k zamčeným dveřím kontrolního centra. Nyní mi tedy chyběl způsob, jak dveře otevřít. Svitek hovoří o klíči, ale to může být klidně i konkrétní nastavení ovládacích prvků. Nakonec jsem se rozhodl pro lehkou kombinatoriku, abych zjistil, jak se bludiště postupně mění. Při pohledu na mapu jsem pak usoudil, že jedno místo opravdu vypadá jako neodkrytý výklenek, který by mohl ukrývat fyzický klíč. Znovu jsem se proto začetl do svitku a po pár pokusech jsem z toho vydedukoval správnou kombinaci.
 
Klíč: páka + přepínač + řetěz nahoru, knoflík vymáčknout
Cesta ke dveřím: páka + přepínač dole, řetěz nahoře, knoflík zamáčknout

V ovládacím centru byl jen řetěz, za který jsem zatáhl a přečetl si krátké info v boxu o pohybu kamenů. S tím jsem odešel a vypravil se zpět na druhé patro. Trochu jsem se děsil, že budu hledat nějakou drobnou změnu, ale hned jak jsem sešel k původně zamrzlému korytu řeky, tak jsem zjistil, že led zmizel pod přívalem tekoucí vody. Řeka komplet rozmrzla a naproti se objevil vstup do soutěsky směrem na sever. Zanedlouho jsem se objevil na prahu města Anodunos.



Nález města mi lehce zhatil přízrak Guardiana, který mi naznačil, že tohle je budoucí osud Britannie, ale co už, hlavně že zas zmizel Ve městě jsem se dostal jen do několika budov. Od trojice masivních dveří nemám žádný klíč a těžko říci, jestli jsem jen něco minul, nebo klíč získám později. Město je navíc rozdělené na dvě části, v té druhé jsem se dostal do obou domů a ke všemu i do skryté místnosti v jednom z nich (pomohl mi nerozbitný meč od Altary). Dům zřejmě patřil významnému mágovi, našel jsem tu totiž věšteckou kouli, runy a svitek s pár kouzly.





Nejzajímavější nálezy jsou ovšem k mání už v první části města. Jednak je to svitek, který popisuje původ té zakalené vody na JV mapy (těžilo se tu Filanium) a dodává k tomu, že to bylo jediné místo, které nezamrzlo. Druhým je pětice květin s halucinogeními účinky (to jsem zjistil až o něco později) a třetím je duch Beatrice.

Beatrice bývala vůdkyní města Anodunos. Bylo to krásné a prosperující město, které žilo z příjmů z těžby Filania. Jenomže po Filaniu toužili i jiní a jak už to tak bývá, skončilo to válkou. Mágové Anoduna přišli s myšlenkou, že by kvůli porážce nepřítele uzavřeli spojenectví s Guardianem. K tomu také skutečně došlo a Anodunos válku vyhrál. Jenomže časem požadavky Guardiana přesáhly rámec spojenectví a Beatrice si v tu chvíli uvědomila pravou povahu jejich dohody. Bylo však pozdě, Guardian zemi už dávno vyčerpal a odpor lidí potrestal mrazivou smrtí. Jediná Beatrice tu zůstala připoutána neznámou silou. Já ten důvod samozřejmě věděl, je jím přítomnost Guardiana a tak jsem Beatrice slíbil pomoc - rozhodl jsem se Guardiana z této sféry vypudit. Jak to udělám, zatím nevím, ale jak se říká? "Slibem nezarmoutíš."



Mrazivý svět byl o poznání rychlejší (4 hodiny 15 minut), byť ještě nemám splněn úkol pro Beatrice. Absence většího množství NPC a tím pádem i většího množství rozhovorů byla znát. Obě patra jsou vesměs bojová a postup zpomaloval jen kluzký led a kombinované procházení pater. Při návratu do hradu jsem si všiml, že okolí krystalu na 5. patře je taky pokryté lehkou námrazou, což možná souvisí s tím, co mi před vstupem do Anoduna pověděl Guardian. Celkově jsem se dostal na čas 31 hodin 30 minut.

[Elemir]

A opět tápání

Jak už jsem popisoval, Killorn Keep jsem předevčírem opouštěl s tušením, že se mi tu rýsuje nový zákys. Teď zpětně se tomu musím spíše zasmát, protože jeho důvodem byla svým způsobem prkotina. Navíc jsem si spočítal celkový čas a není to zas tak strašné, jen 6 hodin 45 minut. Přitom jsem stihl pořešit věci, které bych beztak musel udělat.

Na počátku stál poněkud nešťastný rozhovor s Altarou v Killorn Keep, kdy jsem se příliš sebevědomě spolehl na svou paměť. Jeho jednotlivé body jsem si dal okamžitě do souvislosti s tím, co jsem v pevnosti již objevil a jako bych se stal slepým vůči možnosti, že by to mohlo být úplně jinak. Vůbec jsem třeba nebral v potaz možnost, že se nejedná o Killorn Keep! Přitom ono to v tom rozhovoru s Altarou je. Ostatně já žádal Altaru o pomoc s Guardianem a ona mi prozradila, co bych měl udělat (je logické, že to nebudu dělat někde mimo dotčenou realitu). Jenomže i tohle jsem si obrátil a vzal jsem to jako službu něco za něco - já pro ní splním úkol tady na tom místě a ona mi pak s něčím pomůže. Korunu tomu zasadil dialog, který Altara poté opakuje až do splnění úkolu. V něm totiž jasně říká, že imp je stále ve svém ledovém doupěti. A teď babo raď





Dýka, kterou mi Altara poskytla, mi měla zpřístupnit cestu k impovi skrze ohnivé stěny a zároveň to je jediná zbraň, která ho dokáže zabít (zranit ho lze každou zbraní, ale zabít nikoliv). Mezidimenze, která mě dovedla k blackrock gem v Killorn Keep, obsahuje jak ohnivé stěny tak i impy. Moje první úvaha tedy byla, že mi jeden nejspíše utekl. Když už jsem byl u toho, tak jsem celý prostor opravdu důkladně prozkoumal. Časem jsem se totiž stavil u Altary a povšiml si toho dialogu s ledovým doupětem. Hledal jsem tedy nějaký skrytý vstup, protože jsem se začal domnívat, že jsem minul nějakou další místnost, neboť tady nikde led nebyl.

Efekt to nemělo žádný a nakonec jsem se rozhodl, že bude nejlepší přejít o svět dále a pokusit se od tohoto zákysu odpočinout. Mrazivý svět mě v tomto ohledu moc nepomohl, protože tady bylo ledu zase habaděj Jenomže se mi zdálo divné, proč bych měl hledat impa tady, když mrazivý svět s Killorn Keep nesouvisí. Byl jsem celkem vyčerpaný a tak jsem se ani nezabýval deníkem, jen jsem si típal screenshoty. Když jsem byl hotov i zde a zbyla už jen Beatrice a její úkol, tak jsem se vrátil zpět k úkolu s impem. Celý problém totiž nevznikl ani tak kvůli tomu, že bych ty úkoly chtěl mermomocí pořešit, ale hra mě odmítala pustit dále, takže bylo jasné, že mi něco chybí. Průšvih byl v tom, že jsem si celou situaci vlastně zkomplikoval, protože jsem si k původnímu zákysu přisypal i jiné úkoly. Začalo tedy nové kolečko procházení Killorn Keep.

Šel jsem dokonce tak daleko, že jsem začal hledat velmi obskurní možnosti. Např. teleport do mezidimenze má v každém ze čtyř rohů zapálenou svíčku, kdežto výstup má svíčky jen tři. Tak jsem začal svíčky různě ubírat. Sliboval jsem si od toho změnu souřadnic výstupu, ale nakonec jsem došel k tomu, že pokud se z teleportu všechny svíčky odeberou, tak přestane úplně fungovat (vrátit už je nelze) a to je veškerá změna v souvislosti se svíčkami Pevnost jsem dokonce nechal spadnout, abych se podíval, jestli někdo nemá něco speciálního, ale ani to k ničemu nevedlo. S každým takovým nápadem jsem byl čím dál více přesvědčen, že Killorn Keep není to pravé místo a možná vůbec nejde o ten quest a impem, ale posunout mě má něco jiného.

Jenomže ani návrat do mrazivého světa nebyl příliš plodný. Zdánlivý zlom nastal až ve chvíli, kdy jsem v Anodunu utrhl čtveřici květin a zkusil je sníst a poté ulehnout ke spánku. Vzpoměl jsem si u toho na rozhovor s Kintarou. Efekt byl působivý. Objevil jsem se ve snové dimenzi a před sebou jsem měl ve stojanu blackrock gem ve tvaru srdce. Při jednom z pokusů jsem narazil na Mokpa a pomalu začínám tušit, co se okolo této postavičky děje. Ovšem vázlo praktické využití.

Mezi jednotlivými nápady jsem postupně odbíhal do hradu Lorda Britishe, takže jsem paralelně plnil ještě úkoly pro NPC v hradu. Syria si postěžovala na bojovou techniku Geoffreye, Feridwyn zase na otravného Pattersona, který už pije krev snad všem. Bylo mi ho líto, tak alespoň z mé strany se mu dostalo podpory. Lord British uznal Naninu stížnost za oprávněnou a chystá se provést reformu. Nana byla s výsledkem jeho rozhodnutí nadmíru spokojena. Později se mi Nana svěřila, že se jí Guardian snaží lákat na příslib rovnostářské společnosti, ale nemám se bát, ona tomu nevěří. Dupre je celý nesvůj, rád by získal povolení k průzkumu jednoho z nově dostupných světů, ale ví, že nemůže. To Nelson se raději oddává studiu jiných realit na dálku a pomalu o nich získává hlubší informace. Nystul mi zopakoval prvek symetrie v Guardianovo magii a prý bych si měl pro lepší pochopení nalistovat příslušnou pasáž v A Safe Passage Through Britannia. Učinil jsem tak a o nic moudřejší jsem nebyl



Dobře jsem si ovšem zapamatoval rozhovor s Lady Tory, která vlastně tohle kolečko rozhovorů načala. Sdělila mi své obavy z pocitů, které vycítila z Feridwyna. Lady Tory má výborné schopnosti empatie a sleduje jimi zejména bývalé členy tzv. Společenstva. To bývala svého času Guardianova zástěrka, jak utajit svůj vliv v Britannii. Mezi bývalé členy patří třeba Patterson a právě Feridwyn, který podle Lady Tory skrývá svůj nedávný kontakt se zlem. Nemůže však říci, jestli ten kontakt nebyl třeba nechtěný a Feridwyn se to jen bojí přiznat z obav, aby nestrhl negativní pozornost. V současné situaci by to bylo zcela pochopitelné.



Postup s krystalem jsem tedy neudělal žádný a nepomohlo ani hraní na flétnu Pomalu jsem začal rezignovat a během kafe jsem si otevřel fórum na GOGu, abych si prolítl názvy topiců, jestli neuvidím něco povědomého. Ultimám Underworld se toho věnuje kupodivu málo, což je na jednu stranu potěšující, ale pak je taky jasné, že tenhle zákys asi není běžný. Nakonec jsem měl štěstí, jeden topic vypadal podobně a hlavně neobsahoval žádnou odpověď. V tu chvíli jsem alespoň věděl, že v tom nejsem sám. Dotyčný řešení našel svépomocí, ale už se o něj nepodělil, takže jsem se ani nic nedozvěděl. Nicméně mě to nakoplo a rozhodl jsem se ještě nevzdat.

Znovu jsem si vytípl rozhovor s Altarou a opět se začetl do A Safe Passage Through Britannia. Na správnou cestu mě vrátilo nečekaně slůvko symetrie, protože někde vzadu jsem si vybavil svůj výrok o podobnosti obou pevností a pokud šlo o vodu a oheň, tak jsem si vybavil 4. patro pod hradem Lorda Britishe. Moc jsem si od toho nesliboval, ale šel jsem se podívat. Když jsem pak spatřil nově otevřenou chodbu, tak ve mě hrklo. Hra najednou nabrala spád a za půl hodiny jsem se posunul k dalšímu světu ... no, nanečisto, dneska si to raději ještě jednou zopakuju

Že to byl hloupý zákys? Ano souhlasím, teď zpětně si musím klepat na čelo, ale upřímně, v průběhu jeho řešení mi myšlenky utíkaly na všechny strany a nedokázal jsem najít bod, od kterého bych se smysluplně odrazil. Čím víc jsem pak nad tím dumal, tím to bylo horší. Důkazem je i to, že jsem na řešení ve skutečnosti přišel oklikou, namísto toho abych si pořádně přečetl tan dialog s Altarou a znovu se nad ním zamyslel. Zatím jsem to tedy uhrál, ale pomalu přestávám věřit tomu, že to bez návodu dám. Je to už druhý větší zákys a přitom nijak zapeklitý. Celkový čas 38 hodin 15 minut, Eona je na levelu 10.

[tono]

Celý ten otravný dialóg s ešte otravnejšou Mystell sa dá jednoducho preskočiť.

Spoiler: ukázat

Stačí ísť priamo za Altarou a napísať "Bishop". Podmienku je že si ho predtým oslobodil.

Prvá úloha od Altary sa robí pod hradom. V jednom dialógu sa o tom aj hovorí.

Spoiler: ukázat

JV L4 lávová stena

To spustenie priehrady sa dá tak isto preskočiť.

Lord British uznal Naninu stížnost za oprávněnou a chystá se provést reformu.

Toto bol dobrý ťah. Ono sa totiž občas stalo že všetky NPC v hrade začali štrajkovať(stávkovat)
a hra predčasne skončila. Riešil to aj nejaký patch, ale aj tak.

[Elemir]

Nečekané události

Po včerejším úspěchu s posunem vpřed jsem se vrátil v savu o pár hodin zpět, v podstatě až do bodu, kdy jsem měl pořešené záležitosti NPC v hradě. Experiment s rostlinkami z mrazivého světa jsem tím pádem odložil na příště, ale budu ho mít samozřejmě stále na paměti Nyní už se nehodlám zdržovat dalším tápáním, pokud mohu bez problému pokračovat.

Z Killorn Keep jsem se urychleně navrátil do Britannie a sešel na 4. patro, abych v ohnivých stěnách vyhledal a zabil impa Listenera. Načal jsem ho sekyrou a dorazil dýkou od Altary. Dýka se po zabití impa definitivně rozpadla.





Altara mě pochválila a slíbila mi pomoc. Předala mi černou perlu s mocným očarováním, která je základem jednoho artefaktu, ale bohužel nezískala všechny potřebné ingredience a tak se o zbytek musím postarat sám. Budu k tomu krom zmíněné perly potřebovat ještě ametystové žezlo a vzácná vejce pavouka. Až budu vše mít, tak se u ní mám zastavit. Vejce jsou nejjednodušší, nacházejí se v doupěti pavouků na 4. patře pod hradem, takže to mohu vzít při jednom, ale žezlo bude nejspíše v nějakém z dalších světů. Krom perly jsem od Altary získal jako zvláštní poděkování trojici run - An, Corp a Quas.



S Altarou si jde při řešení úkolu s impem tak trochu pohrát. Tahle postava a její dýka je natolik klíčová, že Altaru vlastně nejde ani zradit (o nerozbitelnosti dýky už jsem psal dříve). Cvičmo jsem jí zkusil naprášit Mystell, což se udělá tak, že se Mystell předá ona dýka. Altaru to samozřejmě naštve, ale hned jsem od ní dostal nabídku na reparát a po jeho přijetí mi dala novou dýku. Mystell pak prohlásí cosi o podvodu, protože ta první dýka, kterou chce Mystell ukázat Guardianovi jako důkaz, se promění v obyčejnou dýku a Mystell tak Guardiana značně zklame. Dále už s ní není řeč. Napadlo mě u toho, jestli je to náhoda, nebo je UU2 dělaná tak, že se nejde omylem vyšachovat, a pokud máte schované vše, tak musíte hru vždy dohrát. Napadl mě jediný kiks - vhodit klíčový předmět do vody, což dobrovolně samozřejmě nikdo neudělá. On i ten teleport do mezidimenze v Killorn Keep jde asi obejít (Levitace ?).

Vrátil jsem se na 4. patro pod hradem. Krystal zůstal v nezměněné podobě, takže jsem vystoupal do samotného hradu, kde mě čekalo nemilé překvapení. Lady Tory byla zavražděna! Zrovna jsem se dal do rozhovoru s Mirandou, která mě odkázala na Nystula a Pattersona, když přiběhl strážník Jenner a sdělil nám, že Julia našla Lady Tory probudnutou ve svém pokoji. Miranda mě okamžitě pověřila vyšetřováním.



Abych byl upřímný, smrt Lady Tory pro mě nebyla až takovým překvapením. Když si vezmu její empatické schopnosti nebo obavy, se kterými se mi svěřila, tak bylo jen otázkou času, než Lady Tory zjistí, kdo z osazenstva hradu je zrádce, který pomohl Guardianovi s krystalovou magií. Zřejmě k tomu došlo právě nyní a Lady Tory musela zemřít. Podezřelých je vlastně celá kupa, protože nemohu jednoznačně na nikoho ukázat a to ani na bývalé členy Společenstva, protože ti si přeci museli být jistí tím, že budou první, na které padne podezření. Předně jsem vyloučil Nanu a Pattersona. Stejně tak pochybuju o možných důvodech někoho z mých "známých". Nicméně bych neměl předjímat, dokud jsem s vyšetřováním ani pořádně nezačal, abych se zase sám nesvedl na špatnou stopu

V této chvíli už je možné navštívit nový svět skrze krystal, ale vyšetřování má přednost. Ostatně pravidelné rozmluvy s NPC jsou klíčové a jsem rád, že to není jen nějaká nezávazná vata, ale má to opravdu smysl. Dialogy NPC se zřejmě posouvají bez ohledu na mou ochotu s NPC mluvit, takže je možné, že bych mohl některé události klidně minout a vytvořit si tak chybný úsudek. Oproti UU1 je to další krok vpřed.



Smrt Lady Tory očividně otřásla většinou lidí v hradu, někteří jako Iolo prostě nemohou ani uvěřit, že by se mezi námi mohl pohybovat zrádce. Zlo prý muselo přijít ze stok! Podobného názoru je i Syria, která se jako jedna z mála rozpovídala více. Charles naopak podezírá Feridwyna, ale je to hlavně kvůli Feridwynovo povaze a předchozímu spolčení se Společenstvem. Nell se třeba nechtěla o vraždě bavit vůbec, tedy bylo to její přání, které jsem bez problému respektoval. Geoffrey mi prozradil, že Lady Tory byla zřejmě zabita speciální dýkou, která se před nějakou dobou ztratila ze zbrojnice. Jako poslední jsem si nechal Julii, která taktéž poukázala na Feridwyna. Slíbil jsem proto, že se na to kouknu.



Prohlédl jsem si ještě pokoj Lady Tory. Byl celý zakrvácený a po Tory zbyla na zemi runa Kal. Pro klid duše jsem proběhl ještě celý hrad, ale žádné hmatatelné stopy jsem nenašel, takže jsem se odebral zpět do podzemí a do nově otevřeného světa. Vyšetřování bude chtít nějaký čas, důkazů je v současné chvíli zoufale málo. V podstatě jde jen o spekulace. Nyní je na strážích, aby zabránily dalším vraždám.

[Elemir]

Talorus, část 1

Když jsem došel ke krystalu, ukázalo se, že se mi zpřístupnily hned tři další světy - JV, J a JZ. Rozhodl jsem se ovšem pro systematický průzkum a vešel jsem do JV fazetky. Na druhé straně mě čekal dosti bizardní svět s výškovým členěním a hned v úvodu jsem se objevil mezi dvojicí potvor jménem vorz. Už jsem sahal po sekeře, když jsem si všiml, že vorzové se rozhodně nechystají zaútočit. Do výšek se dá dostat s pomocí pérovacích plošin a občas je potřeba si vypomoci ještě vlastním skokem kvůli prodloužení doletu. Na JZ jsem se v jedné místnosti střetl s inteligentní bytostí jmnénem Futurian.



Nejprve jsem si chtěl místnost kolem prohlédnout, ale když jsem si stoupl do vody v rohovém výklenku, ukázalo se, že voda tu slouží jako dopravník a za chvilku jsem se ocitl ve skladišti. Našel jsem tu několik zajímavých předmětů, ale rozhodl jsem se prozatím na nic nesahat. První kontakt s novou rasou se jaksi nevydařil, nejsem schopný porozumět řeči Taloridů, jak se tato rasa nazývá. Futurian mi možná trochu rozuměl, ale ruku do ohně bych za to nedal Budu muset nejprve najít způsob, jak celou situaci pořešit. V další místnosti směrem na západ jsem našel Talorida jménem Eloemosynator, což mi bylo povědomé, protože tohle jméno je na jednom ze svitků ze skladiště u Futuriana.





Další v pořadí byla dvojice Taloridů se stejným jménem Dialogician. Pokus o rozhovor vypadal nadějně, bylo to sice kostrbaté, ale srozumitelné. Narazil jsem ovšem na trošku jiný problém. Hned na úvod jsem se dostal do nelogické situace, kdy jsem byl z pohledu obou protagonistů v načatém dialogu jaksi navíc, ale brzy jsem zjistil, že ta dvojice velmi ráda diskutuje mezi sebou a často mění témata. Odpověď na otázku tak může chvilku trvat a hlavně to docela mate Několikrát jsem se musel k dané větvi otázek vracet a oni si mezitím pořád mleli to svoje, takže jsem za chvilku znejistěl, jestli je to skutečně jen nějaká smyčka, kterou můžu bez problému odklikávat, nebo se ten dialog mění a měl bych raději zbystřit.



Postupně jsem se procházením dialogů dozvěděl, že účelem Dialogicianů je napomáhat při komunikaci mezi Taloridy, protože jak se zdá, běžný způsob komunikace tu příliš nefunguje. Ono to vysvětlení je na první pohled trošku kostrbaté, z počátku jsem z toho taky moudrý nebyl, ale začne to dávat smysl ve chvíli, kdy se časem dostanete do řeči s ostatními Taloridy a poznáte jejich historii. Taloridé jsou totiž něco jako živoucí databázové servery a každý z nich se specializuje na něco jiného. Pro vzájemnou komunikaci mezi různými druhy je pak potřeba znát přesné názvy klíčů (klíčových frází) a to je právě úkol Dialogicianů. Na základě optického vjemu předmětů apod. zaznamenávají příslušné fráze. Místnost vedle slouží jako volně přístupná knihovna, kde si lze některé z těchto frází přečíst. V případě komunikace pak mohou Dialogiciani sloužit jako prostředník. Krom tohoto zjištění jsem narazil i na zmínku o Guardianovi, ale bylo to takové dost neutrální, bez emocí.

Svět Taloridů je opravdu velmi zvláštní místo, ale během bloumání chodbami jsem na severu našel něco, co mimo jiné také hledám - ametystové žezlo. Místnost s žezlem je poněkud podezřelá, nechce se mi věřit, že by to bylo tak snadné, tak jsem raději nechal žezlo být a nejprve si celé patro komplet projdu. Krom žezla potřebuju najít blackrock gem, což je pro mě v tuto chvíli prvořadý úkol a samozřejmě musím přijít na způsob, jak komunikovat i s ostatními Taloridy. Na SV jsem narazil na Talorida Runekeepera, který má kolem sebe rozházené runy Kal a další má pak ve svém skladišti. Dovolím si malou vsuvku, runa Kal je shodou okolností jediná věc, která zůstala po Lady Tory Zbytek patra jsem proběhl v rychlosti, abych se jen podíval, kde co je. Každý pokus o rozhovor s dalším druhem Talorida totiž dopadl úplně stejně.



Přeskakování do uliček položených výše se neobešlo bez úrazů, někdy se prostě stane, že plošinka při couvání postavu nečekaně odhodí do značné výšky a ta se pak během pádu zraní. Patro je sice z pohledu cest a výškového členění symetrické (výškově je poskládané do kaskády), ale během procházení jsem si všiml, že na některých místech se vyskakuje snáze než na jiných. Neúspěšné výskoky pak mohou mít na svědomí úbytek zdraví. Nakonec tedy došlo i na spánek a během něj jsem měl další podivný sen s nájezdníky. Jejich velitel mi poslal "pozdrav" ze shledání s Lordem Draxinusem.



Na západě a východě se dá šachtou seskočit o patro níže. Podzemí celé struktury tvoří velké lávové jezero s cestičkou po obvodu. Na severu je zbytek nějakého bojiště (?) a pod skálou je vidět výběžek do nepřístupné části chodby, která zasahuje až pod místnost s ametystovým žezlem nahoře. Zřejmě jde o nějakou past, což jsem tak nějak předpokládal, ale potvrdím si to až později. Na zemi jsem tu našel prázdný svitek a vosk. Uprostřed lávového jezera je ostrůvek a na něm jsem našel hledaný blackrock gem. Na jihu se v místnosti nachází Talorid Vorz Ductosnore a za ním je na zdi něco jako šílené puzzle



V první chvíli mě málem přepadly mdloby, protože jsem si představil, jak v té změti přepínačů a pák hledám nějakou kombinaci, ale přijde mi to tak komplikované, že to asi nakonec žádnou roli hrát nebude. Ze zdi tohoto mechanismu lze sundat předmět s názvem Delgnigzator, ale zatím jsem ho tu nechal viset. Primární bude nyní přijít na to, jak přesně s Taloridy komunikovat.





S tím jsem zašel do knihovny k Dialogicianům a pořádně si pročetl všechny svitky. Jsou to záznamy různých frází, mezi nimiž vyniká akorát svitek, který se zmiňuje o Delgnigzatoru, ale to je hlavně tím, že mám možnost si tento svitek spojit s konkrétní věcí. Jen tak z legrace jsem zašel sebrat ametystové žezlo a úplně bez problému se mi to podařilo, žádná past se nekonala. Jakmile si zajdu ještě pro vejce, tak to zkusím donést Altaře. Třeba je to opravdu takto snadné Ve skladišti jsem sebral šedý kámen s cedulkou Controller Crystal M4Y8 (vlastně jsem vzal oba krystaly, jak ten šedý tak i ten červený). Hnedle vedle jsem popadl svitek s popiskem For Eloemosynator a to včetně kolem rozhozených resilient sphere a storage krystalu. S tím vším jsem se pak vydal za Eloemosynatorem.

[Elemir]

Talorus, část 2

S překvapením jsem zjistil, že Eloemosynator se mnou navázal telepatické spojení a ve chvilce zvládl můj jazyk. Sice je to opět lámané, ale čitelné. Časem mi došlo, že jsem předtím  Eloemosynatora přeskočil, proto jsem na tuhle možnost narazil až nyní. Přitom rozhovor s ním je klíčový, protože díky němu zvládnou můj jazyk i ostatní Taloridi (od tohoto okamžiku jsem s nimi mohl normálně mluvit). Právě v této chvíli jsem si navíc uvědomil, jak Taloridi fungují. Eloemosynator sám o sobě hovoří spíše jako o věci, což je dost zvláštní, protože se jednoznačně jedná o živou bytost. Navíc i já jsem se musel představit svou funkcí nikoliv jménem, takže jsem začal pomalu tušit, že ty jména Taloridů nejsou skutečná jména, ale jsou to názvy funkcí, které daný Talorid plní. Rozhovor na téma Guardian opět připomínal spíše úryvek z encyklopedie, pro cokoliv dalšího mi chyběly patřičné fráze. Zašel jsem ještě za Futurianem a ten mě odeslal za Historianem (sídlí hned vedle), takže to vypadá, že se věci skutečně pohnuly správným směrem.



Historian je poplatný svému jménu, tedy přesněji své funkci. Taloridi kdysi tvořili komplexní kolonie, které fungovaly jako jeden jediný organismus, ale v průběhu vývoje se jednotlivé části (jednotky) osamostatnily, což se ukázalo jako výhodné a efektivní. Původní sdílené vědomí se lehce přerušilo a došlo k vyšší specializaci a dělbě práce. Původní kolonie nefungovala o mnoho jinak, ale osamostatnění třeba umožnilo provádět průzkum na různých místech současně. Jednoho dne pak přišel Guardian a nabídl jim další "evoluční" vylepšení. Jenomže míra volnosti, se kterou Guardian přišel, vedla časem k rozpadu vzájemné spolupráce a mezi Taloridy se začala prohlubovat komunikační propast. Jednotliví Taloridi se stali natolik specializovanými, že si prostě přestali rozumět. Historian si myslí, že to byl Guardianův záměr a považuje ho proto za zlo. A je to právě Guardian, který je zodpovědný za jednotlivé role Taloridů a jejich řízenou interakci. Taloridé v současné době často produkují věci, které nesouvisí s jejich životem a jejichž smysl jim uniká, ale nemohou s tím nic dělat.

Už nebyl důvod to nijak protahovat a nabídl jsem Historianovi pomoc. Pověděl mi o změně programu  reprodukční komory Taloridů (Bliy Skup Chamber). A důvod? Taloridi měli před několika generacemi trojí pohlaví, ale Guardian to v rámci efektivity skrouhl jen na jedno. Jenomže krom toho pozměnil mnohem více a získal tak ohromnou moc nad životem Taloridů, protože nyní o jeho podobě rozhoduje on sám. Bliy Skup Chamber je místem, kam odchází staří Taloridé, a kde se poté rodí Taloridé noví. O tom "co" se narodí, rozhoduje program komory. O funkci komory se dá více dozvědět od Talorida s funkcí Bliy Skup Ductosnore. Vorz Ductosnore o patro níže pak zodpovídá pro změnu za produkci vorzů. Problém je v tom, že chyba je už u samotných Ductosnore, kteří nemají možnost do procesu významně zasahovat. Jsou vlastně natolik zjednodušení, že jsou v roli pouhých dělníků. To se ostatně týká i jiných typů Taloridů.



Historian ví díky své funkci o existenci datového krystalu, který v sobě ukrývá původní vzorec programování. Měl bych ho najít na skládce o patro níže, kam byl před tisíci lety vyhozen a měl být zrecyklován (to je to místo, které jsem původně označil jako bojiště ) Konvertor natěstí pracuje velmi pomalu, takže bych měl mít šanci krystal zachránit. Konkrétně se jedná o krystal s označením E0Y2, ale to je celkem podružná informace, krystal tam beztak leží jen jeden. Na další postup se mám zeptat Futuriana, protože to už je otázkou budoucnosti.



Futurian je celkově zvláštní Talorid. Předně je na něm zajímavá dokonalá znalost jazyka, což Futurian vysvětlil tím, že v budoucnu budou naše rasy v blízkém kontaktu. K přeprogramování komory budu potřebovat tři věci: krystal E0Y2, o kterém mi pověděl Historian, pak budu potřebovat krystal M4Y8, ten má Futurian ve svém skladu (stejně jako jiné propriety o nichž ví, že se budou v budoucnu hodit ) a pak budu potřebovat Delgnigzator. Věc má ovšem háček. Abych se do Blyi Skup Chamber dostal, budu muset zabít Blyi Skup Ductosnore. Je to nutná akce, protože je to jediný způsob, jak se do komory dostat. Zabitý Ductosnore bude do pár minut automaticky nahrazen novou kopií. Mezitím se však otevřou dveře do komory a budu mít čas provést vlastní úpravy. Měl bych se ovšem nejprve zastavit u Talorida s funkcí Data Integrator, abych se seznámil se způsobem použivání Delgnigzatoru.

Ještě než jsem odešel, sdělil mi Futurian varování před vorzy. Jelikož znal budoucnost a můj podíl na ní, tak Guardiana přede mnou varoval. Guardian proto zvýšil produkci vorzů a započal s jejich přeprogramováním, takže je velmi pravděpodobné, že mě už brzy začnou napadat. A měl pravdu, po odchodu od Futuriana došlo k prvním útokům a musel jsem vorzy začít zabíjet. Není to ovšem nic problematického.



Na patře níže jsem poblíž lávy sebral datový krystal a šel si promluvit s Vorz Ductosnore. Ten je zodpovědný za tvorbu vorzů a taky už jich měl pár v zásobě Jeho chyba to ovšem nebyla, on sám neví, proč na mě ty potvory útočí (to vím ale já) a tak jsem se s ním rozloučil a sebral mu Delgnigzator z jeho komory. Poté jsem zašel za.

S Data Integratorem jsem mluvil už předtím, ale pořád mi nebylo jasné, co s krystaly dělat (jaksi jsem napoprvé přehlídl drobnou nápovědu na konci rozhovoru). Integrator tak úplně nerozuměl mým otázkám, potřebuje mnohem přesnější zadání, tak jsem musel dle jeho rady zaběhnout za Dialogicianama a získat od nich vysvětlení. Naštěstí už byli informováni Futurianem, takže pro mě připravili svitek s nápovědou. Shodou okolností je to tentýž svitek, který mě v jejich skladu zaujal.

Data Integrator měl nyní v nabídce další dialogy, resp. se mu zpřesnilo znění otázek. Informační krystal mám zasunout do fialové zásuvky a Delgnigzator doprostřed do modrého kruhu. Co udělat s kontrolním krystalem je odvislé od toho, co od něj požaduju. Pokud se ptám na ekzor rezonanci (617 gigamoogz), pak ho mám strčit do žluté zásuvky. Až budu hotov, mám zatáhnout za řetěz.



Hru jsem před komorou uložil a vytasil sekeru. Nemám rád, když musím na někoho zaútočit bezdůvodně, ale holt to dělám pro dobrou věc ... Ductosnore padl a komora se opravdu otevřela. Uvnitř jsem se řídil radou od Data Integratoru a výsledkem byl přeprogramovaný Blyi Skup Ductosnore, který se dal ihned do práce na opravách. Odměna mě čekala u Historiana, ale byla jaksi ... no, teleportnul mě na ostrov uprostřed lávy o patro níže, že tu prý najdu blackrock gem, jenomže ten já si odtud už dávno vyzvedl Když mluvil o lávě, tak jsem čekal alespoň dračí botky nikoliv toto, ale co se dá dělat, alespoň mě může hřát dobrý pocit, že jsem zachránil Talorus.



Na Taloru jsem zřejmě i pár akcí minul, např. z rozhovoru s Runekeeperem mi vyplynulo, že by ho možná šlo přeprogramovat k tvorbě jiných druhů run. Kousek nad Blyi Skup Chamber je pak menší místnost, kde jsou dva značně opotřebené svítící krystaly a přepínač. Možná to souvisí s šedým krystalem ze skladu Futuriana, protože jeden svitek s frázemi o šedém krystalu mluví. Každopádně si to připíšu na okraj do možných restů a časem uvidím.

Talorus není nijak velký, ale postupné louskaní jeho záhad mi beztak zabralo nějaký čas navíc. Spolu s částí Nečekané události, kde jsem popisoval události okolo vraždy Lady Tory, to dělá rovných 6 hodin, přitom na Talorus jich připadá zhruba 5. Původní záznam deníku vypadal trošku jinak, nebyl takto uhlazený a věcně srovnaný Místy byl plný doměnek, úvah a spekulací, přesně v souladu s tím, jak jsem postupně pronikal do společnosti Taloridů a skládal si jeden střípek vedle druhého. Ono se to špatně vysvětluje, ale na počátku jsem byl dost zmatený a řada věcí mi nedávala jasný smysl. Hodně věcí mi docházelo až zpětně, kdy už jsem znal další kousek od jiného Talorida a mohl ho vložit na správné místo této skládačky. Dělá to z Taloru mnohem pamětihodnější místo, než by se mohlo na první pohled zdát. Celkový čas 44 hodin 15 minut, Eona je na levelu 11.

[Elemir]

Magické žezlo

S blackrock gem jsem se zastavil za Nystulem a poté jsem se vydal na 4. patro pro pavoučí vejce. Pavouky jsem už jednou naštval krádeží svitku, takže jsem musel být opatrnější, ale stejnak jsem dva rozzuřil natolik, že jsem je musel zabít. Se všemi třemi proprietami jsem vyrazil do Killorn Keep za Altarou, aby mi z nich složila kýžený artefakt. Netušil jsem, co přesně z toho vznikne, ale to mě vůbec netrápilo. V horším případě bych to hodil do skladu a nechal to být.

Jakmile Altara dokouzlila, předala mi do ruky nádhernou hůlku a doplnila to krátkým vyprávěním. Guardianova magie způsobila trhlinu napříč světy, skrz níž se veškerá magie transformuje a unikající energie pak slouží jako posilující zdroj magických schopností Guardiana. Hůlka sice nedokáže Guardianovu magii přemoci, ale dokáže zabránit toku energie z daného světa. Musím proto navštívit každý z připojených světů a najít místo, které je s Guardianem nějak spjaté. Tam se pak hůlkou dotknout země a vyčkat (stačí klasický klik na hůlku). Potíž bude akorát v tom, jak tato místa identifikovat. V každé sféře by však měl být někdo, kdo mi přinejmenším správný směr naznačí. Zřejmě měla na mysli rozhovory s NPC na různá témata, při kterých z nich občas vypadnou nějaké zajímavosti k místopisu.



Když už jsem byl u toho, v Killorn Keep je takovým místem zřejmě engine room, tak jsem do ní ihned zašel a hůlku otestoval. Země se zatřásla a to bylo vše ... ano opravdu je to vše, zkusil jsem hůlku použít i na jiných místech v pevnosti a nikde to už podobný efekt nezpůsobilo. Řekl bych, že hůlka bude řešením i pro Beatrice z mrazivého světa. S tím jsem se vrátil ke kameni a chtěl použít očarovaný blackrock gem, abych stabilizoval portál na Talorus, ale pak jsem se rozhodl zajít za Mirandou a byl jsem překvapen z nové dialogové možnosti - Mirandy se lze zeptat, kde už jsem transfer energie přerušil. Sdělila mi, že Guardian už nemůže čerpat energii z Killorn Keep, takže jsem se skutečně trefil. Mimochodem díky této dialogové možnosti jsem se konečně dozvěděl, jak se jednotlivé světy doopravdy jmenují, ale opravovat se již nebudu.

Uzavírání toku energie mě zaujalo natolik, že jsem rovnou zamířil ještě to Goblinní věže a dalších světů. Cestou jsem se zastavil u Garga a přátelsky si popovídal. Dotčené místo jsem našel v bývalém Bishopovo vězení. V mrazivém světě to bylo místo s kašnami na náměstí v Anodunu, což jsem tušil dle předchozího rozhovoru s Beatrice, kdy jsem se ptal, jak to celé začalo. Beatrice mi poděkovala a konečně mohla v pokoji odejít. Přemýšlel jsem, že bych rovnou utrhl halucinogenní květiny, ale nechám to na jindy. Možná se časem dostanu do domů kolem, tak ať mám pořádný důvod se sem vracet. Na Taloru to pak byla Bliy Skup Chamber. Zajímavé na celém postupu bylo i to, že s ukončením transferu energie z mrazivého světa zmizela jinovatka z okolí krystalu pod hradem. Nyní už mi zbyla jen aplikace očarovaného blackrock gem na krystal a klasické kolečko po NPC v hradu.





Miranda mě po návratu odeslala za Charlesem. Ten prý učinil nějaký vyjímečný objev ve starém skladišti, ale nechtěl prozradit, co našel. V hradu jsem si nemohl nevšimnout vyschlé fontánky, problém s vodou začíná být tedy neůnosný. Nebylo proto divu, že většina rozhovorů se točila okolo možných zdrojů vody a byl jsem mimo jiné pochválen za nález vody mimo Britannii. Dupre se třeba dobrovolně přihlásil na výpravu do mrazivého světa, který by se měl stát novým zdrojem této cenné tekutiny.



Charles našel starý klíč, ale těžko říci, ke kterému zámku patří. Prý je spojen s osobou jedné čarodějnice, ale to už je hodně starý příběh. Původně jsem si myslel, že by mohl odemykat truhlu v knihovně, ale k ní nepasuje. Napadlo mě tedy zajít do stok a zkusit oboje zamčené dveře na jihu. A skutečně mi otevřel zamčenou místnost, kam jsem se na počátku hry zkoušel prosekat. Uvnitř jsem nalezl nemluvného ducha a starou truhlu, ze které vypadl další klíč a moonstone. Klíč mi opět nic neříkal a k truhle v knihovně taky nepasuje. Tím mi tak nějak nápady došly Časem na jeho využití možná přijdu, ale proteď hledání zanechám a vyrazím do dalšího světa.



Příliš se to nezdá, ale byť jsem byl navenek s aktivitami popsanými výše rychlý, přesto mě to stálo 1 hodinu 45 minut. Dostal jsem se tak na rovných 46 hodin. Jen pro zajímavost, od konce minulého zákysu přes Talorus až po další svět je to dohromady 7 hodin 45 minut, takže je vidět, že ten průměr na svět a dění kolem je u mě +/- stejný. Je otázkou, jak se to bude vyvíjet dále, ale zatím to vypadá, že bych 100 hodin překročit neměl. Spíš čekám podobnou délku jako u UU1.

[Elemir]

Scintillus Academy of Magic, část 1

Ani jsem nestihl nikam dojít a zcela znaven jsem ulehl a usnul. Ráno jsem si šel popovídat s Charlesem, zda-li nebude o klíči něco vědět, ale výraz v jeho obličeji dával tušit, že klíč by měl být to poslední, s čím bych si měl dělat starosti. Charles se včera dozvěděl o třech nálezech otráveného jídla, přitom při nedávné kontrole skladu bylo vše v naprostém pořádku. Pak mi pošeptal, že za to určitě může Feridwyn, ale nemá proto důkaz. Podezřeních proti Feriwdynovi přibývá, ale já mohu jedině čekat, dokud skutečný pachatel neudělá chybu. S tím jsem se otočil a odešel na 4. patro, kde jsem vstoupil do jižní fazetky krystalu.

Objevil jsem se v malé místnosti s tajnými dveřmi, odkud jsem se dostal do velkého sálu. Naproti mě stál u zdi mladě vypadající mág Elster. Moje přítomnost ho očividně překvapila, chvilku si dokonce myslel, že jsem jeden z profesorů a přitom mi sdělil, že signální tlačítko na zdi nefunguje. Hm, asi jsem se ocitl u nějaké zkoušky mladých adeptů magie. A taky že jo, Elster je studentem Scintillus Academy of Magic. Pověděl mi, že studium na akademii trvá 9 let a poté mají studenti možnost přihlásit se ke zkoušce. Tedy pokud se cítí připraveni. Zkouška je poměrně nebezpečná a Elster se zrovna necítil připravený, proto si své rozhodnutí rozmyslel a rozhodl se zkoušku odložit. Jenomže tlačítko, které mělo přivolat zástupce akademie, je rozbité a Elster už tu trčí 63 let! Obává se, že se v akademii něco stalo, a proto pro něj nikdo nepřišel. Jediná cesta ven tak vede skrze splnění testu. Mno, co teď? Mág nejsem, tak snad to nebude problém Popřál jsem Elsterovi hodně štěstí a vyrazil vstříc svému osudu ...



Vedle Elstera stojí bedna s jídlem, takže bych neměl příliš strádat. Od návštěvy Taloru jsem si totiž všiml, že během odpočinku už spím klidněji a lépe se mi tak regeneruje zdraví. Kousek od Elstera je místnost se dvěma výklenky a ovládacími prvky. Na zemi pak leží kniha Mages Digest (issue 1018). Výklenek s ciferníkem a pákou je ve skutečnosti potravinový automat, ale vyžaduje to samozřejmě peníze Nechal jsem ho proto být a vyrazil dveřmi na východ.



Před dveřmi leželo pouzdro na mapy a uvnitř byla trojice svitků. Jde o pravidla ke zkoušce. Nemám podvádět a odnášet majetek akademie. Trochu mě zarazil akorát třetí svitek o maně. No nic. Vstoupil jsem za dveře do dalšího sálu. Naproti mě byla trojice zamčených mříží a na zemi ležela prázdná krabice. Chvilku jsem tápal, ale jak jsem chodil podél zdí, tak jsem slyšel přepínače. Koukl jsem se tedy na podlahu a pečlivě sledoval, co se bude dít. Našel jsem tu trojici nášlapných plošin v řadě, ale jsou poměrně špatně vidět. Bednu jsem tedy použil k zatížení jedné z nich, abych zjistil, co plošiny dělají. Plošina na sever otevřela prostřední mříž a za ní jsem se za chvilku dostal do boje s rojem mongbatů. Je tu nějaký trigger, který je při aktivaci vyvolává a jak jsem během boje couval a následně tvořil výpady, tak jsem si povolával nové a nové mongbaty Páka na zdi ovládá mříž, ale jinak tu není nic zajímavého. Severní chodba obsahuje také páku a střeleckou past. Už jsem se začínal obávat, že mi něco uniká, ale smyslem testu je vybrat si správnou chodbu, tedy tu s označením exit



Druhé patro je ledová jeskyně, velikostí zhruba jako větší sál. Směle jsem vykročil a než jsem se stačil rozkoukat, už jsem plaval v kanálu v proudu vody. Většina plochy je totiž pokrytá silně kluzkým ledem, takže se mi tu náramně hodil trénink s mrazivého světa. Cílem testu je pomocí tlačítka otevřít mříž na severu a projít až k pohyblivému mostu přes lávovou propast. Na druhém konci je exit. Na patře se nebojuje, je to opravdu jen o trpělivosti.



Třetí patro tvoří místnost s lávovým jezírkem, ve kterém je několik řad sloupů o dvou výškách. Smyslem testu je přeskákat na druhou stranu a přitom si pomocí tlačítek na stěnách otevřít východ. Problém je ta dvojí velikost sloupů, takže skákání je trochu o trpělivosti a hledání optimální cesty. Ideální je aktivovat tlačítko na jihu, aby se vysoký sloup snížil a zpřístupnila se cesta ke schodišti na začátek. Tím se postava vyhne nechtěnému vstupu do lávy při návratech. Pak se aktivuje tlačítko na severu a směrem od začátku se přeskáče po vysokých sloupech až k východu naproti. Na konci je důležité si přečíst obě cedulky, protože ta druhá obsahuje perfektní věc - máte na zem položit kouzelnickou hůlku z 2. patra Naštěstí jsem si loot třídil, byť jsem měl vzhledem k pravidlům testu trochu obavy cokoliv sbírat, ale hůlky jsem strkal do bedny, tak snad se trefím.



Čtvrté patro připomíná hromadu rozsypaných kostek. Je to velká místnost, výškově dost členitá a plná potvor, které postup znepříjemňují. Cílem je najít zlatý a stříbrný klíč, kterými lze odemknout exit na SV místnosti. Na patře se opět nachází kouzelnická hůlka, takže poučen předchozím úkolem, jsem jí raději sebral. Patro jsem musel samozřejmě prolézt celé. V JV rohu je pro případ nouze potravinový automat.

Páté patro tvoří místnost, ve které jsou na severu a na jihu zamčené dveře. Směrem na západ je trojice výklenků s nášlapnými deskami a na stěně je v každém z nich vždy jeden přepínač. Šlápnutí na desku znamená změnu nastavení přepínače v jiném výklenku, takže je potřeba si u jedné zdi vyzvednout hůl a všechny přepínače přehodit s její pomocí (všechny nahoru). Tím se odemknou dveře na jih. Dveře na sever jsou odemčené od počátku, ale končí mříží (řetěz poblíž jen spawnuje kostlivce.) Na zemi před mříží leží kouzelnická hůlka a moonstone. Při hrátkách s kostlivci jsem shodou okolností dosáhl na level 12, ale pokud by si někdo myslel, že v tom ti kostlivci sehráli nějakou významnou roli, tak mohu prozradit, že za kostlivce je jen 5 xp V chodbě na jihu se dá najít klíč k mříži a skrze mříž vede cesta k exitu.

Šesté patro začíná nevinně, ale brzy se z toho stane noční můra kartografů. Nachází se tu totiž bludiště s teleporty Není to naštěstí žádný extrém, teleporty jsou vidět a číslováním jsem se dostal na 11 (+ navíc ještě dva speciální teleporty). Z počátku je dostupná jen jedna místnost, v níž uprostřed mezi sloupy leží pastí chráněný klíč a vak s kouzelnickou hůlkou. Klíč otevírá dveře do menšího systému chodeb, kde je možné najít dva typy teleportů. Hnědé vrátí hrdinu úplně zpět na začátek testu a s údajnou penalizací (to tvrdí tabulka poblíž), modré pak teleportují hrdinu různě po patře. V chodbě s červenou podlahou je umístěn potravinový automat. Cílem testu je dostat se k teleportu na 7. patře, odkud se už poté nejde vrátit (leda hnědým teleportem).



Sedmé patro je hodně podobné druhému patru. Rozdíl je hlavně v tom, že namísto lávy je pod sloupy voda a sloupy samy o sobě tvoří puzzle. Nejprve jsem skočil do vody, abych si místnost celou odkryl a pak jsem se rozhlídl po sloupech. Je jich celkem 20, ale kousek od začátku je vidět, že jeden chybí. Na vrcholu každého sloupu je pak modrá šipka orientovaná určitým směrem. Zkusil jsem si vybrat nejkratší cestu k východu, ale jak jsem po sloupech začal skákat, tak jsem si všiml, že mi určité sloupy mizí přímo před očima. Nějakou chvíli trvalo, než mi došlo, že ta šipka na sloupu hraje poměrně klíčovou roli. Směr šipky totiž ukazuje na sloup, který po doskoku zmizí. Musel jsem si tedy nejprve udělat schéma šipek a pak si cestu znovu naplánovat. Když už jsem byl u dveří, tak jsem zjistil, že nemám klíč a musel jsem si to celé zopáknout ještě jednou

Osmé patro je finální a sestává ze čtvercové místnosti s kaskádovitě poskládanými stupni. Na každém stupni je pak několik teleportů. Smyslem testu je najít takový teleport, který postavu dostane o stupeň výše (vyskočit nejde). Chyba znamená návrat na dno a vyvolanou potvoru (síla potvor roste podle dosaženého stupně). Vzhledem k symetrii místnosti je snadné procházet teleporty na slepo a označit si jen ten správný, takže jsem si do mapky moc nepsal. Nakonec jsem teleporty chodil zcela po paměti. Problém je trochu s potvorama, konkrétně s impy. Už v Killorn Keep jsem při boji s nimi lehce zuřil, protože dost často se stane, že imp ve vysokých místnostech vyletí ke stropu a pak ho nejde zasáhnout. Na druhém stupni patra jsem našel kouzelnickou hůlku a pečlivě jí uschoval. Na posledním stupni je pak teleport ven z místnosti.

Teleport mě přesunul jen o kousek dále, protože na 8. patře je i Scintillus Academy of Magic. Z akademie se dá snadno dostat ke dveřím do chodby s teleportem do zkouškové místnosti, což je podstatné hlavně kvůli budoucímu odchodu zpět do Britannie. Eona mi při průchodu do chodby postoupila na level 13. Nicméně v akademii není něco v pořádku, v tom měl Elster pravdu. Chodby jsou tiché a v jednom pokoji jsem skrze věšteckou kouli zahlédl místnost s pentagramem.

[Elemir]

Scintillus Academy of Magic, část 2

Hned na začátku se u stolu povaloval lístek s hodnocením studentů. Elster je v něm vedený jako incomplete. V místnosti vedle je zmíněná věštecká koule a zamčená truhla. Po rozbití jsem z ní získal dopis pro mága Kalariona, kde mu Rovilar píše, že runy Tym a Vas dobře ukryl. V dalších místnostech je možné narazit na zprávy, které zlehka osvětlují, co se v akademii přihodilo. Mág Devrow v jedné z nich popisuje objev interdimenzionálního rušení, které by mohlo signalizovat, že se cosi mocného blíží k jejich planetě. Svá zjištění by rád přednesl koncilu. Jiná zpráva je adresována Rovilarovi, kde mu koncil povoluje zřídit tréninkový vault pro adepty, ale z důvodu bezpečnosti ho má umístit mimo prostor a uzamknout. Klíč se ovšem válí za jednou postelí V jedné z místností jsem našel skrýš, ale vstup byl zamčený, tak jsem si musel vypůjčit odhozené zbraně mágů, protože bych si nerad rozbil svou sekyrku Na zemi ležel kroužek z fraznia (fraznium circlet), který se dá použít jako čelenka.





Pentagram se nachází ve velkém sále na konci hlavní chodby akademie. Kousek před ním jsou zamčené dveře, kam pasuje klíč nalezený u postele (za chvilku se k tomu vrátím). Uprostřed pentagramu leží blackrock gem a kolem jsou rozházené runy. Pečlivě jsem si je prohlédl a runu Hur si přidal do sbírky. Nyní mi chybí už jen runy Tym a Vas Pentagram je navíc místem vstupu Guardiana, takže jsem tu mohl použít hůlku od Altary.

Přes zamčené dveře jsem se dostal k trhlině do prázdnoty (mezidimenze). Uvnitř jsem nalezl cestičku a zamčené dveře, ke kterým pasoval ten samý klíč. Z cestičky se dá jinak snadno spadnout, což vede k pádu do sálu s pentagramem. Kousek dále jsem narazil na další dveře a vedle se v prázdotě vznášel spínač. Byl naneštěstí mimo dosah a ani použití hole nebylo nic platné. Musel jsem to vzít s rozeběhem a modlit se (pár loadů to trvalo). O kus dál jsem narazil na vodní kanál. Je značně rozvětvený a hlavně temné stěny kolem působí zajímavou iluzi, takže se mi běžně stávalo, že jsem minul nějakou odbočku a všiml si jí až poté, co jsem se otočil. Orientace je tu vůbec problém, protože automapa v prázdnotě nefunguje a nefunguje tu ani kompas. Cílem je najít přepínač a tím si otevřít dveře do další části.



Další úsek se odehrává na suchu a opět je potřeba najít přepínač k zamčeným dveřím. V tuhle dobu jsem se stále ještě obával pádů a tak jsem se hodně snažil, abych se držel cestičky. Za dveřmi jsem seskočil na fialovou plošinu a červeným teleportem jsem se přenesl k lávovému jezírku v místnosti se třemi dveřmi. Dveře po stranách obsahují pomůcky k otevření dveří naproti (řetěz a klíč). Není to ovšem tak jednoduché, jsou tu navíc dva démoni (jeden v místnosti naproti a jeden v místnosti napravo). Naštěstí jsem měl z Killorn Keep praxi, takže mě to nerozhodilo. Démon je v podstatě takový trochu rychlejší yetti.



Otevřené dveře odkryly fialový teleport, který mě vykopnul do malé nádržky, odkud se dalo vystoupit na další část pevné cesty, ale po pár zatáčkách jsem zůstal poněkud zmaten stát. Najednou jsem se objevil na úplném začátku u výstupu. Čekal jsem, že mezidimenze tu má nějaký smysl, třeba že tu mám něco najít, ale tohle se zkrouhlo na pouhý průchod. Nechtěl jsem to rozhodně vzdát a začal jsem celou cestu procházet od začátku a zkoumat její jednotlivé úseky, ale moc moudrý jsem z toho beztak nebyl. Několikrát mi na mysl přišel sen vyvolaný požitím halucinogeních rostlinek z mrazivého světa, ale i to mi nakonec přišlo příliš komplikované. Prostor je tentýž, ale ta vidina má podle mě jiný význam. A pak se to stalo.





Dostal jsem se znovu do nádržky před koncem a jednu zatáčku jsem jaksi nestihl vybrat. V tu chvíli jsem se ocitl v místnosti s truhlou Při bližším průzkumu okolí jsem zjistil, že zdejší stěny už jsou pevné, spadnout tedy není kam a to platí i o cestě venku. Na tu jde dokonce vidět, protože iluzorní černá stěna je z této strany průhledná. Truhlu jsem otevřel a pokochal se lepším lootem. Vypadlo z ní i pár run, ale rozhodně ne ty, co jsem čekal. Nedalo mi to a zkusil jsem místnost prozkoumat ještě jednou. Než jsem se nadál, prolítl jsem silovým polem do další místnosti. Jenomže ta byla prázdná! Nejdříve mě zaujalo samo silové pole. Došlo mi, že průchod skrz něj je odvislý od vlastnictví předmětu z fraznia, k čemuž by dobře posloužila čelenka z akademie, ale já mám stále nasazené rukavice z Goblinní věže, takže mi to mohlo být jedno Nevím, co mě napadlo, nebo jestli mám tak dobrý zrak, ale jak jsem tak koukal na podlahu, tak jsem na ní prostě klikl ... poklop odlítl a přede mnou se vysypal ještě lepší loot Drahokamy posázená sekerka a runy Tym a Vas - Rovilar se opravdu činil, lepší úkryt vymyslet nemohl. Nyní mám runový vak kompletní.



Konečně mě přepadl kýžený pocit zadostiučinění a mohu si Scintillus Academy of Magic odškrtnout jako kompletní. Na počátku jsem byl docela rád, že Elster byl jediné NPC, se kterým jsem musel mluvit, protože po těch předchozích částech jsem si chtěl alespoň na chvilku odpočinout a nebýt toho závěru, tak by to tak i bylo Testy akademie jsou docela pohodové, nic zákysového. Časové prodlevy mi vznikaly spíše kvůli koordinaci pohybů při skocích apod., jinak to docela odsýpalo. Hodně se mi líbila ta vsuvka s odložením hůlky na 2. patře, protože mě to celkem vyděsilo a na dalších patrech jsem se snažil mít neustálý přehled, odkud co mám. Přitom ono na tom vůbec nezáleží, to druhé patro je jediné, kde hra něco takového chce Přesto jsem pořád čekal, že mě někde na 8. patře hra vyzve, abych na zem položil předmět xy ze 4. patra. Jak málo stačí, aby se hra stala napínavější. Opravdu jsem se smířil s tím, že to jedu nejprve na zkoušku a teprve při druhém průchodu už pojedu na jistotu. A musím říci, že je únava znát, ani na chvilku jsem v tempu nepolevil. Jinak Scintillus Academy of Magic mi potvrdila symetrii světů.

Časově jsem se dostal na svůj průměr, akademie mi zabrala 7 hodin 45 minut, ovšem hodina z toho bylo bloudění v mezidimenzi. Celkový čas je 53 hodin 45 minut.

[tono]

Ešte si v hre nenašiel prsteň ? Vidím že nemáš žiadny nasadený.

[Elemir]

Našel jsem jeden stříbrný a jeden prokletý. Protože nemám jak snadno a levně identifikovat, tak většinu věcí jen házím do skladu.

[Elemir]

The Pits of Carnage, část 1

Obligátní kolečko po NPC v hradu proběhlo zcela v poklidu. Jen Dupre, Iolo a Patterson mi chtěli neco sdělit, ale na to jsem přišel během běžných rozhovorů, Miranda nereagovala ani poté, co jsem použil blackrock gem z akademie na krystal. Iolo mi sdělil své obavy z neznámých světů, které by mohly klidně zapříčinit naší zkázu. Dupre se pak musel podělit o svůj dojem z mrazivého světa a brzy na to se již naplno rozběhly dodávky vody. Patterson tak trochu slídil ve skladišti a jako náhodou našel svitek, který popije zásobu Filania na Taloru, prý je ukryté někde poblíž lávy. Tím jsem rozhovory ukončil a vydal se skrze JZ fazetku krystalu do nového světa.



Objevil jsem se uvnitř kamenných chodeb a o kousek dále jsem narazil na rozrušeného Krilnera. Myslel si, že mě posílají Dorstagovo mágové nebo Zaria. Ať tak či tak, jeho úkryt už není prý bezpečný, tam mě poprosil, abych ho nezotročoval. Chvilku jsem si myslel, že si dělá legraci, ale kdo ví, jaké tu mají zákony a čím se Krilner provinil. Nabídl mi, že na oplátku najde způsob, jak mi být užitečný. Rázně jsem tohle nedorumění ukončil a se zájmem si vyslech vše, co mi může o zdejším světě povědět.



Zdejší svět je dost násilnický a hlavní slovo v něm mají zbraně. Krilner bojoval v aréně, ale není to zrovna rozený válečník, takže měl štěstí, že ho jeho první protivníci ušetřili. Později proto utekl do těchto jeskyní, kdy se nyní skrývá. Pits of Carnage, jak se celému komplexu říká, jsou ve své podstatě vězením, ze kterého není úniku. Jeho východ hlídá sám Guardian (asi ne osobně, le na tom nesejde ). Uvnitř komplexu jsou celkem 4 arény, v nichž si mohu vydobýt respekt. Jako nově příchozí se boji zcela jistě nevyhnu, ale měly by mi stačit tři vítězství. Nakonec jsem se Krilnera zeptal na magický kámen. Pokud je to ten, který si myslí, tak ten prý vlastní Dorstag, ale nebude snadné ho získat. Dorstag je zdejším šampiónem a mistrem kušníkem. Přímo ho napadnou nebude možné, protože má početnou ochranku, takže ho budu muset vyzvat ... tedy pokud pro něj budu rovnocenným soupeřem.

Cestou dále jsem potkal nasupeného válečníka a pokusil se s ním navázat kontakt. Jenomže než jsem se nadál, tak jsem ho nevím čím urazil a vyzval mě na souboj. Ale jo, když si o to řekl ... Vybral jsem arénu země a po druhé ráně se odporoučel k zemi. Nejvíce mě ovšem potěšila rostlinka, co rostla mezi ostatky předchozích válečníků. Připomíná mi ony halucinogenní rostlinky z mrazivého světa.



Nedaleko arény země žije Jospur. Je to přátelský stařík a tak trochu drbna. Pověděl mi o zrádnosti druhého patra a mohl jsem se ho optat na Zarii, ale s tou si prý mám jít promluvit klidně sám. Jospur navíc pořádá gladiátorské zápasy, samozřejmě za peníze (5 zl za zápas) a zkusil mě do nich uvrtat. Odměna závisí na počtu protivníků, maximum je 5. Není to tak úplně od věci, protože pro boj si lze vybrat konkrétní arény a zřejmě tak jde splnit podmínka pro zisk slávy. Jen je mi proti srsti boj čistě pro zábavu.

Na JV jsem se srazil s bojovnicí, která mě bez váhání vyzvala na souboj v aréně, aniž bych cokoliv řekl. Zkusil jsem jí nejprve odmítnout, ale k boji beztak dojde, tak jsem loadnul a vzal arénu vzduchu. Vypadá to, že někteří obyvatelé mě opravdu nenechají na pokoji. Později jsem zjistil, že ona byla jediná, komu se vyhnout nejde. Z arény jsem vyrazil na SZ, kde jsem našel dům Dorstaga, ale mluvit jsem s ním zatím nezkoušel. Na SV je pak vstup o patro níže.

Poblíž příbytku Jospura jsem našel mága Zogitha. Není tak silný, jak by rád byl a je velkým obdivovatelem kouzelnice Zarii, u které by se rád učil. Jenomže nemá dost peněz ani na jídlo. Nabídl jsem mu pomoc, s čímž velmi rád souhlasil. Potřeboval by získat runu Flam. Hm, to není zrovna běžná runa k sehnání, mám pocit, že jsem jí zahlídl v mezidimenzi akademie, ale to není zrovna cesta, kterou bych chtěl znovu absolvovat. Budu si to muset dobře promyslet.



Cestou po obvodu jsem prošel skrze ubykace bojovníků až ke skrytým dveřím do příbytku Zarii. Dá se sem dostat i běžnou cestou, ale ve dveřích je zraňující past ve tvaru runy Flam. Když jsem na Zarii pohlédl, došlo mi, že jsem v oblasti symetrické ke Killorn Keep - Zahria mi připomíná Altaru. Zahria se při mém podivu nad přítomností mocného mága v těchto končinách zmínila o Zoranthovi a tohle jméno mi vůbec nebylo neznámé. Když jsem v Goblinní věži mluvil s Gargem, předal mi dopis od Bishopa, ve kterém mě Bishop tuším před mágem jménem Zoranthus varoval. Podle Zarii je to skvělý mág, ale značně excentrický, najdu ho někde na druhém levelu. Se Zariou je ovšem těžká řeč. Je respektovanou bojovnicí, ale to není respekt, který by jí tolik těšil a je poněkud popudlivá. Její ambice jsou mnohem vyšší a jednou by se ráda stala vládkyní této díry. K tomu však potřebuje porazit Dorstaga, jenomže ten správný čas ještě nepřišel. Jeho práce s kuší je natolik legendární, že se musí nejprve připravit. Na to z ní vypadla posloupnost run Grav Sanct Por. Zarii je zřejmě také možné vyzvat, protože několik dialogových odboček jí dovede naštvat a jedna otázka přímo směřuje na výzvu.



Nakonec už mi na 1. patře zbyl jen Dorstag. Těch přátelských a upovídaných NPC tu kupodivu moc není. Dorstag na mě k mému překvapení nepůsobil jako namyšlený bojovník, projevil jsem mu proto trochu úcty a dokázal to ocenit. Až časem vyhraju pár zápasů v aréně, mohl bych se klidně stát jeho bodyguardem. Odvážil jsem se zeptat na blackrock gem a Dornstag mi s klidem odpověděl, že ho používá jako kámen pro štěstí. Dodalo mi to odvahy a zkusil jsem být více osobnější a otázal se ho na důvod, jak se bojovník jako on vůbec do díry dostal. Šlo v podstatě o zradu, Dornstag musel být za svého dřívějšího života nějak "významnou" osobností, ale více mi neprozradil, to jen hádám. Odvětil mi totiž, že tady dole jsou předchozí činy bezvýznamné. Přiznání, že pocházím odjinud, už však bylo moc, Dornstag to pochopil jako dobrý vtip a málem jsem si za to vysloužil jídlo



Tím jsem tak nějak skončil základní průzkum a připravil se k odchodu do hradu Lorda Britishe. Sekerka z mezidimenze v akademii je sice prima, ale má jako doprovodný efekt fireball a nejednou jsem mu neunikl ani já sám Musím si proto vyzvednou svou starou dobrou sekyru. Byť jsem přeci jen kousek podzemí nakonec prozkoumal. V hradu mě během třídění inventáře napadlo, že už je vzhledem k situaci možná čas, abych popřemýšlel o změně vybavení jako celku. Potíž byla jen v tom, že jsem si do skladu nanosil řadu zbrojí ve špatné kvalitě a tudíž bylo nutné vybrat vhodné kousky a opravit si je.

9 bodů v opravování je dostatečných tak na botky a rukavice. Jak jsem totiž zjistil, úspěšnost stoupá nejenom s počtem bodů v dovednosti, ale podle typu předmětu. Zaběhl jsem proto za Julií a vytáhl opravování na 15 bodů, což mi už zajistilo docela dobrou šanci na opravu samotných zbrojí. Najednou jsem neměl problém opravovat i kroužkové věci, což mi předtím dost selhávalo. Zklamalo mě akorát to, že nemohu zkovávat rozbité předměty. Výstroj jsem tedy nakombinoval tak, že jsem navlíkl plechové botky a nohavice, nechal si frazniové rukavice a kroužkovou kapuci a na sebe jsem přehodil kroužkovou zbroj. Kožená zbroj mi doteď vystačila, ale tohle k sobě lépe ladí Někde po cestě jsem viděl i plátovku, ale asi jsem jí nevzal, protože ve skladu jí nemám. Ve skladu mám jinak dost věcí, některé na pohled lepší už jsem mohl mít dávno, ale jak jsem brzy zjistil, řada z nich je prokletých

K dovednostem mám ještě drobnou poznámku. Pořád mi vrtalo hlavou, jak je to s těmi body do tréninku a teprve teď jsem si všiml, že hra počet bodů vypisuje hned na začátku seznamu dovedností Jinak trénink opravování byl po dlouhé době to jediné, co jsem zatím krom seker zvedal. Pořád si body schovávám co kdyby. Dorstag třeba mluvil o svém meči, takže se pořád tak nějak připravuju, že možná na přezbrojování dojde.

[Elemir]

The Pits of Carnage, část 2

Podzemí se skládá jakoby ze dvou částí - centrální jeskyně s pár menšími odbočkami a pak jsou tu severní chodby. V jedné z nich jsem našel dobře ukrytého zemního elementála s truhlou. Boj to byl docela vyrovnaný, ale stálo to za to. V truhle jsem našel drahokamy zdobený štít, který ihned nahradil můj buckler. V jeskyni s beholderama jsem našel drahokamy posázenou sekeru, ale dostal jsem se zrovna do úzkých s nosností. Naštěstí jsem to vyřešil snězením jedné ryby Byla by škoda to tu nechat (sekera není očividně prokletá) a vracet se do hradu se mi taky nechtělo.





Cesta hlavní chodbou mě dovedla k malému puzzle s měnící se podlahou, ale bylo snadné odhadnou vzor a bezpečnou cestu. Naproti v místnosti jsem zahlédl trojici přátelských kostlivců. Přes místnost jsem se dostal až k mostu přes centrální jeskyni, který vede do jeskyní naproti, kde jsem našel několik různých varování před pokračováním. Chodba na jih mě dovedla k petagramu  - někomu se tu očividně kdysi něco nepovedlo. Na zemi ležely runy An, Kal a Mani. Pokud si z UU1 dobře pamatuju, z této kombinace se dá vyvolat pomocník. Chodba na východ ukrývá menší puzzle se zamčenými místnostmi. Mříže se otevírají porůznu tlačítky, ale každé tlačítko krom otevření přilehlé mříže jinou mříž zavře. Není to ovšem nic složitého, stačí sledovat cestu vpřed a je to jen na 3 tlačítka. To čtvrté je jen pro zmatení situace a o pátém raději pomlčím Na konci nově otevřené chodby jsou zapastěné dveře a za nimi se skrývá komnata mága Zorantha ... okamžitě jsem zařadil zpátečku Prozatím s ním nechci mluvit, tak jsem se vydal zpět a chodbou na sever.

V jeskyni na severu jsem se srazil s naštvaným démonem. Myslel jsem si, že když není hned nepřátelský, tak bych s ním mohl promluvit, ale hned mě napadl, takže jsem holt musel tasit zbraň. Chodba dále vede až ke schodišti na 3. patro. Byl jsem trochu překvapen, ale těch pater tu bude opravdu více. 3. patro začíná jako velké bludiště. Na SZ jsem narazil na místnost s pokladem, ale vstup je chráněn zpětným teleportem a dvojicí zamčených mříží po stranách. Fígl je jednoduchý, pořád sebou tahám hůl, kterou je potřeba přehodit páku za mříží a je to Jenomže jsem přetížený, takže jsem to tu musel nechat. Směrem na jih jsem objevil na několika místech reapery, z nichž nejhorší byl jeden osamělý černý reaper na západě. Uprostřed jeskyně je výklenek s tlačítkem, které otevře orb za zdí. S ním se dá vysledovat skrytá místnost, u níž jsem si myslel, že se fyzicky nachází na východě za zamčenými skrytými dveřmi.



Neměl jsem po ruce zrovna nic, co bych mohl postrádat, tak jsem přezbrojil na svou původní sekeru a načal jí až do stavu badly worn, pak jsem se vrátil k posázené sekyře a dveře už jen zlehka dodělal. Až se vrátím do hradu, tak obojí opravím. Za dveřmi je nepříjemná fireballová past a v chodbě na konci je místnost s nemrtvými a naštvaným lichem. Jenomže tato místnost je čtvercová, takže to očividně není ta z orbu. Lich mě překvapil, čekal jsem kouzelníka a on se do mě pustil mečem. Samozřejmě neměl tím pádem šanci. Od změny výstroje si občas připadám jak menší tank, ale reapeři jsou třeba pořád dost nebezpeční. Pomalu jsem při léčení dojedl zásoby ryb a chystal se na přesun do hradu.





Ještě předtím jsem došel na jih patra, kde bydlí přátelský trol Blog. Blog sbírá různé druhy kamenů a ve své sbírce má mimo jiné bílé a černé kameny. Okamžitě jsem si přitom vzpomněl na jeden svitek s frázemi z Taloru. S Blogem si lze zahrát hru, ale neměl jsem zrovna žádný kámen při ruce, tak jsem ho chtěl vyzpovídat. Pak jsem si ovšem vzpoměl, že mám v batohu grey rock právě z Taloru, tak jsem to zkusil ještě jednou. Blog byl přímo unešen a optal se mě, zda-li si může kámen ponechat. Samozřejmě jsem souhlasil, konečně mám pro ten kámen využití a Blog mě nazval svým přítelem. Mimochodem, je vidět, že ty Futurianovi věcičky pro věci budoucí mají opravdu smysl Ještě že jsem si je uklidil zvlášť. Zkusil jsem se Bloga zeptat na blackrock gem, ale nebyl si jistý, o čem mluvím, tak jsem stočil téma k Dorstagovi a to už věděl. Protože jsem přítel, tak mi v případě nutnosti pomůže, ale nyní bych měl jít, aby si to vše mohl promyslet. Krom toho mi dovolil, že si můžu vzít cokoliv z jeho sbírky, což možná časem využiju, kdo ví ...



Tak úplně mi to nedalo a zašel jsem do komnat Zorantha. Na konci místnosti jsem našel dveře do další místnosti, která už více vypadala jako to, co jsem viděl v orbu. Našel jsem tu dvě knihy. Pojednání o démonech a přehled lektvarů (asociace barev a účinku příslušného lektvaru). Nakonec jsem se rozhodl, že se Zoranthem cvičně promluvím. No, asi na té zprávě od Bishopa něco bude, Zoranthus během chvilky poznal, že nejsem z této dimenze ... Hm, kam jsem jen ten Bishopův dopis dal? Á tady je Heh, ... do not omit ..., to není vynechej, jak jsem jenom mohl ten zápor přehlídnout? Dobrá, začal jsem znovu a lépe.

Zoranthus má značný přehled o dalších dimenzích a mnoho z nich sám navštívil. Krom toho jsem od něj dostal lekci z historie a neopoměl jsem se ho zeptat na důvod, proč je tady. Jeho svět byl vždy plný respektovaných válečníků, ale boje na život a na smrt bývaly vzácné a otroctví bylo zcela nemyslitelné. Pak přišel Guardian a s ním změna. Život se stal mnohem drsnějším a násilnějším. Ti nejhorší a nejméně zvladatelní nakonec končí tady v díře, kde žijí a umírají, jak je jim zrovna přáno. Pits of Carnage jsou tak jedno velké vězení, kde končí všichni vyvrhelové z povrchu, kteří jsou nevhodní pro začlenění do života na povrchu. Důvodem chaosu je mimo jiné boj o místo v Guardianových elitních složkách, které pak mají tu čest plundrovat jiné světy (to nejspíše vysvětluje ty mé sny o nájezdnících). Zoranthus se zde ukryl, aby mohl Guardianovi lépe vzdorovat. Času je však málo, brzy už bude Guardian příliš silný, aby se mu mohl kdokoliv postavit.



Poslední dobou upnul Zoranthus veškeré své síly k polapení démona vzduchu (džina) a v tomto svém úkolu uspěl. Pověděl mi o obtížnosti celého procesu, který vyžaduje vhodnou nádobu a její pečlivou přípravu. Ta mimochodem zahrnuje lázeň v roztoku Filania ... proto mi začalo být divné, že by mě Bishop od rozhovoru se Zoranthem odrazoval, naopak mi to hezky zapadá do některých mých objevů. Klíčová informace přišla záhy. Během propuštění uvězněného Džina je možné spatřit Sigil of Binding, svatyni umístěnou v Nicotě. Má to ovšem jeden háček, uvězněný džin nebude zrovna nadšený a svému vězniteli se bude chtít pomstít. Zkusil jsem Zorantha o nádobu požádat s tím, že jsem se nabídl jako dobrovolník, ale tak snadné to nebude. Prý provedeme jistou výměnu. Před nějakou dobou zmizel jeho kolega, který se zabýval výzkumem snů a s ním i Sceptre of the Deadly Seeker. Zoranthus by se rád dozvěděl novinky o svém kolegovi a uvítal by návrat žezla. No a jsem doma, proto jsou v tomhle světě taky halucinogenní kytky Hledaným kolegou nebude nikdo jiný než Mokpo.

Nyní jsem měl na výběr několik možností. Lekce z historie mi poskytla aliby pro boje v aréně, nyní nemusím mít výčitky svědomí ani z placených soubojů. Mohl bych tedy jít splnit úkol s arénami a stejně tak bych se mohl připravit na bloudění sny. Nakonec jsem se rozhodl nejprve pro návrat do hradu a vyklizení inventáře. V podzemí jsem si nalovil pár rybiček na večeři a vystoupal nahoru. Ještě ve sveřích mě zastavila Miranda, že se cosi děje s Nelsonem a měl bych za ním proto urychleně vyrazit. Nelson je spolu s Pattersonem ve svém pokoji, takže jsem si šel nejprve pořešit své záležitosti. Za poslední dobu jsem nabral hned 2 levely, takže když jsem mířil do kovárny, napadlo mě, že bych mohl zase něco potrénovat, ale pak jsem si to rozmyslel a šel si jen opravit výzbroj. K mému překvapení nelze drahokamy posázené předměty opravovat! Tak jsem alespoň opravil to, co šlo.

Štouravost Pattersona a jeho šmejdění v knihovně přineslo výsledky. Nelson mi začal vyprávět příběh o Batal Thaam, jedné z prvních kouzelnic, která se navíc zabývala blackrock a jejím vlivem na éter (hm, zajímavé, jak to slovo vlastně přeložit, vím, co se má na mysli, ale jaksi mě nenapadá český ekvivalent a Prázdnota nebo Nicota vlastně taky nejsou přesné termíny). Ten vliv může být samozřejmě i opačný. Patterson byl poněkud nedočkavý a chtěl přejít rovnou k věci, až jsem ho musel utišit, což Nelson kvitoval s povděkem. Nakonec Nelson přeci jen přešel od teorie k praxi, tedy k použití jednoduchého runového kouzla, ale než to stačil doříct, Patterson mu s omluvou podřízl krk ... huh, tak tohle jsem nečekal. Poté se Patterson vrhl na mě. Zkusil jsem na něj nejprve promluvit, ale nemělo to správný efekt, tak jsem tasil a Pattersona zranil, bohužel rána byla silnějsí, než bych si býval přál. Když už klečel na kolenou, objevil se mu ve tváři překvapený výraz a zvolání směrem ke Guardianovi, který ho v tuto těžkou chvíli i přes jeho věrnost opustil a pak se na mě osočil a obvinil mě z falešného přátelství s tím, že jsem ho stejně nikdy neměl rád. Přesto mě nakonec požádal, abych předal jeho omluvu Judith ... poté zemřel.



Do zad mi vpadly překvapené stráže, tak jsem jim popravdě sdělil, co se stalo a vyrazil jsem za Lordem Britishem. Cestou jsem se zastavil za Feridwynem a sdělil mu svou omluvu za předchozí podezření. Patterson zabil nejen Nelsona, ale předtím i Lady Tory, o čemž svědčí dýka, kterou po zabití Nelsona upustil na zem. Nicméně nemám z Feridwyna nejlepší pocit, možná jsem neměl být tak unáhlený, ale jedna zhrzená bytost už tu stihla napáchat dost škody, není čas na zbytečné riskování. Pořád musím mít na paměti, že Nell mluvila o hlasech, nikoliv o jednom hlasu. Nálada v hradu značně poklesla. Nejzajímavější rozhovor byl se Syriou, která s úctou pronesla, že na to jak špatný bojovník Patterson byl, tak obdivuje jeho odvahu postavit se mi bez zbroje a neozbrojen. Ve své zbabělosti nakonec dokázal najít více odvahy než mnozí z nás. Po smrti Nelsona se zpřístupnily zbylé dva světy.

Sešel jsem ke krystalu na 4. patro a připravil se na přechod do snového světa. V první vizi jsem potkal překvapeného Iola, který se podivoval nad tím, co dělám v jeho snu. Optal jsem se ho na pár podrobností, ale získal jsem jen informaci, že žezlo vlastní nějaký červený démon. V dalším snu jsem potkal Mokpa a ten mi pověděl o zkouškách cest, ale tím se to jen zkomplikovalo. Další ze snů jsem zkusil už jen cvičmo. Potkal jsem v něm Bloga a ten mi pověděl o posloupnosti testů. Nevím, přijde mi to celé nějak divné. Sen trvá poměrně krátce a moc v něm dělat nejde. Navíc rostlinek je omezeně, to bych si takhle mohl snadno vyčerpat. Možná jsem na správné cestě, ale používám špatnou metodu, tak jsem to raději ukončil. Někde na okraji mysli mi vytanulo znění jednoho receptu, nejspíše jsem se skutečně předběhl, ale to uvidím teprve časem.



Rozhodl jsem se sejít do The Pits of Carnage a pořešit arény. Ani nevím proč, ale v každé aréně jsem si dal pět soupeřů v různé kombinaci počtů. Některé arény jsou takticky jednodušší než jiné, takže záleželo na tom, jak snadno v dané aréně dokážu získat výhodu. Využil jsem samozřejmě gladiátorských zápasů, což mi přihrálo nějaké peníze, jídlo a loot. Nebylo to úplně triviání a hlavně to bylo zbytečné Po absolvování každé arény jsem šel za Dorstagem a než jsem domluvil, rozrazily se dveře a dovnitř vstoupil nasupený Blog. Dorstag se v úleku chytl za svou jizvu na tváři, takže jsem velmi dobře pochopil, jaký vztah mezi nimi panuje Blog si vyžádal blackrock gem a Dorstag mu ho roztřesenýma rukama předal Hm, tohle přátelství se mi opravdu vyplatilo, Blog mi kámen s úsměvem předal. Dorstag zůstal nasupený a chtěl mě vyzvat na férový souboj, ale odmítl jsem ho, už nemám důvod s ním bojovat. V příbytku Dorstaga se navíc na zemi povaloval bílý kámen, tak jsem si ho vzal. Zbylo už jen najít místo vniku Guardiana, což jsou ruiny přímo na severu 1. patra.



U zdánlivě jednoduchých pater je vždy zrádné předjímat časovou náročnost, protože jednoduchý design vůbec neznamená, že to bude jako celek nějak rychlé. Napočítal jsem rovných 11 hodin! Je pravdou, že dneska se toho událo dost i v hradu a nějakou chvilku jsem bloudil i ve snech, ale i tak mě to překvapilo. Eona je po dnešku level 15 a celkový čas je 64 hodin 45 minut.

[Elemir]

Dneska si dovolím drobnou výtku, mám zase 2 pracovní dny, takže tomu hraní moc nedám (další svět padne jespíše až v pátek) a mám tedy čas šťourat se v detailech

Včera mě trošku dojmuly souboje v arénách. Já vím, hodnocení technické stránky starých her jsem se rozhodl nebrat v potaz, ale to neznamená, že o tom nebudu psát vůbec. Boj 1 vs 1 popř. 1 vs 2 je tak nějak v pořádku, ale při boji s větším počtem nepřátel se ukazuje, že to ovládání a reakce postavy jsou špatné. Původně jsem si myslel (bylo to už u UU1), že velkou roli hraje kombinace klávesnice a myši, kdy si myší nechtěně rozhazuju směr pohybu, ale ve dvojce se čím dál více ukazuje, že už sama hra pracuje s chůzí divně.

Pokud jde o pravoúhlé směry (pro jednoduchost sever, západ, ...), tak je to OK, ale jakmile má postava jít do šikma, tak trajektorie pohybu neodpovídá tomu, co byste čekali. Dám příklad, stojím na místě a protivník je na JV. Nasměruju se na něj a vyrazím. Namísto toho, abych stanul v jeho čele, tak ho s přehledem minu. Do toho je problém s defaultním poklusem, který z toho dělá ještě "lepší" zážitek a samozřejmě nepřítel taky jen tupě nestojí. Zkoušel jsem samozřejmě hrát i bez myši, abych si ověřil, nakolik je to tím.

Při boji s více protivníky je to o to horší, že je potřeba sledovat i ty ostatní a z bojiště se rázem stává dobrý chaos. Na větším prostranství se to dá, ale jakmile je ten terén členitý, tak je to prostě divné. A to jsem si myslel, že bych se konečně pustil do System Shocku, ale jestli to v něm funguje podobně, tak nevím. V UU1 to moc nevadilo, ale jak jsou v UU2 potvory tužší, tak je to více na očích. S tímhle ovládáním asi nikdy moc kamarád nebudu

Jinak nadšení ze hry mě stále ještě neopustilo, byť wow efekt z jedničky už zlehka vyprchal. Výhodou je, že dvojka na to jde jinak - vzala to více přes příběh a k tomu skokově mění prostředí. Tady je ta stovka jasná. Musel bych jinak mnohé překopat. Možná byla právě chyba v tom, že jsem se tenkrát na Ultimy Underworld vybodl, protože jsem mohl žebříček odpíchnout od nich. Pokud bych totiž přistoupil na to, že UU2 není stovková, tak 95% jí dám určitě a UU1 bude oscilovat okolo 90%. Ravenlofty by zákonitě klesly pod 90% a asi by to bylo více odpovídající, nj jenomže to bych takhle mohl překopávat donekonečna Podle mě by se asi fakt nedalo řídit, u mě ty pocity jasně převažujou.