Jenom ještě něco málo k úvodu. Použil jsem opět instalačku od Dave z RPGHry.cz a upravil jí podle konfigurace, kterou jsem si vychytal už u UU1. Ze zvědavosti jsem zkusil ještě GOG verzi hry, ale nějak mě to zklamalo. Narozdíl od jedničky sice není v UU2 nastavený žádný defaultní speech, takže titulky jedou od začátku, což je dobře, ale rozdíl byl zřetelný v hudbě. Při prohlížení archivu na Mocagh si vybavuju, že vyšly i CD kompilace, takže GOG možná vychází z nich. Prostě to opravdu není ono a po důvodu se vlastně ani moc pídit nechci
Na notebooku by mi to mohlo být jedno, ale doma lpím na tom, že mám v počítači SoundBlaster a můžu si alespoň představovat, že to hraje autentický čip
U verze od Dave je akorát potřeba hudbu zapnout přes UINSTALL.EXE.
Dvojka obsahuje lehce upravený engine jedničky, ale už hned po spuštění bylo zřetelné, že hra je o něco svižnější, byť reakce na ovládání jsou pořád takové zvláštní (postava v defaultu je opět v poklusu). Leč tohle hře nijak nevyčítám, holt jsem se stále nedokázal sžít s ovládáním a ty prsty se mi na klávesnici skládají automaticky jinak
U jedničky jsem předtím zapoměl zmínit, a je to právě díky malým rozdílům v samotném enginu hry, že existuje společný patch, který umožňuje nativní hraní UU1 a UU2 na Windows XP. Já ovšem zůstanu věrný DOSBoxu.
Na začátku hry mě překvapila ještě jedna věc, což možná souvisí s vybranou verzí hry, a tím je předvyplnění automapy 1. levelu hradu poznámkami o pozici důležitých NPC. Ono to tak úplně nesedí, protože NPC mají něco jako svůj denní rytmus, ale pro hrubou orientaci je to použitelné. Ono je stejně potřeba se se všemi nejprve seznámit a udělat si vlastní poznámky. Je mi akorát divné, že by to byla nějaká forma tutorialu, ale pokaždé si to zapomenu ověřit přes GOG verzi.
Na úvod ještě zmíním, že obě Ultimy Underworld se designově poměrně liší, resp. dvojka je z pohledu psaní deníku poněkud komplikovanější, takže se obávám, že budu muset jednotlivé kapitoly uzavírat vždy po větších celcích, aby to dávalo nějaký smysl. První zápis do deníku bude proto podrobnější a pokusím se v něm shrnout i některé typické rysy dvojky.
Na hostině u Lorda BritisheUltima Underworld: The Stygian Abyss (UU1) začíná poměrně neutrálním intrem a podobně působí počátek Propasti. Jen někdo, kdo zná sérii Ultima, by si začal postupně skládat střípky do sebe. Pro hraní a pochopení příběhu jedničky to však není nutné. Krabicové balení navíc obsahuje příběhový dodatek s názvem Memoirs of Sir Cabirus, který případně osvětlí události příchodu Sira Cabira a jeho snahu o vytvoření prosperující kolonie uvnitř Propasti. Podobný dodatek má i dvojka, jmenuje se A Safe Passage Through Britannia.
Ve své podstatě je příběh UU1 nezávislá epizodka, jejíž kořeny sahají až k Ultima IV: Quest of the Avatar, tedy abych byl přesný UU1 využívá reálie objevené právě ve čtvrtém díle Ultimy. Znalost příběhu Ultim nebo příběhového dodatku UU1 se hodí např. pro pochopení Cabirovo Talismanů, kterých je 8 a každý v sobě ukrývá jednu z tzv. ctností. Pokud bych si ten dodatek býval přečetl, věděl bych, že Ring of Humility prostě musí být jedním z talismanů, protože Humility je právě jednou z ctností. Na druhou stranu to skutečně není nutné, UU1 lze opravdu hrát zcela nezávisle, a o to více si nyní jedničky považuju. Je to sice občas o tápání, ale ta hra řadu věcí tak nějak vysvětlí sama. Neměl jsem tudíž pocit, že bych byl o něco významně ochuzen.
U dvojky je to ovšem jinak. Příběh Ultima Underworld II: Labyrinth of Worlds (UU2) začíná rok po událostech v Ultima VII: The Black Gate a volně na ně navazuje. Normálně by to nebylo na obtíž, ale problém je v tom, že hráč se v hradu Lorda Britishe setkává s řadou "známých" NPC, ke kterým jaksi nemusí mít žádný vztah a chápat jejich postoje, protože je prostě nezná. Docela mi to vadí, jelikož jednotlivá NPC ke mě chovají různou náklonnost (sympatie) a já přesně nerozumím tomu pozadí proč a jak, nebo čím jsem to vysloužil. Vlastně já bych to pozadí naopak hodně rád poznal, takže pokud jsem byl v případě UU1 k rozehrání série Ultima teprve jen nahlodán, nyní už jsem pevně přesvědčen, že si jí budu muset zahrát
Vztah Ultim a Ultim Underworld lze po stránce příběhu zhruba přirovnat vztahu série Might and Magic vůči sérii Heroes of Might and Magic. Škoda jen, že jsem se v tomto ohledu předběhl, protože zrovna Ultima IV: Quest of the Avatar byla první komplet Ultimou, kterou jsem si pořídil ... ostatně byla zdarma na GOGu
Intro začíná pozvánkou Lorda Britishe na Festival of Rebuilding, který se koná při příležitosti prvního výročí porážky Guardiana. Vše probíhá bez obtíží, ale jen do té doby, než se všichni uloží k spánku. V tu chvíli hrad Lorda Britishe pokryje krystalická struktura s příznačným názvem - Black Rock. Není to nic jiného, než-li dílo samotného Guardiana, který tím osazenstvo hradu uvěznil a odsoudil k pomalé smrti. Moje hrdinka se tak probouzí do poměrně zoufalé situace a její jedinou povinností je hlásit se u Lorda Britishe.
S postavou jsem se příliš nepáral, opět jsem sáhl po hraničářce Eoně, a naházel jsem jí trochu nižší statistiky než v UU1. Hned v pokoji jsem se dostal k základní výbavě a zbytek mě čekal ve skryté místnosti za pokojem. Na tu jsem však přišel o něco později, takže jsem se nejprve proběhl po hradě a pár věcí si poctivě, leč nadobro, vypůjčil
Ono to není od věci, protože jsem si opět jako hlavní zbraň zvolil sekery a ty jsou v počátku hry dostupné přesně 2!
A tady se trošku předběhnu, abych tomu dodal ten správný punc vážnosti
V UU1 jsem nouzí o zbraně rozhodně netrpěl a klidně jsem si mohl poškozené kusy obměňovat jak se mi zlíbilo, jenomže to v UU2 právě nejde (tedy alespoň v mém případě). O první sekeru jsem přišel poměrně brzy, prostě se mi definitivně rozpadla, takže s druhou sekyrou jsem byl nucen hledat způsob, jak jí udržovat v dobré kondici. Naštěstí jsem Eoně do vínku nadělil opravování. Bylo to vůbec poprvé, co jsem si tuto dovednost v sérii Ultima Underworld vyzkoušel. Poblíž zbrojnice na 2. patře se nachází kovadlina, přes kterou se oprava provádí. Nicméně s ní mohu opravovat jen kovatelné věci, tedy plechy a ocelové zbraně. 7 bodů je dostatečných, ale pořád je potřeba počítat s tím, že se oprava zvrtne v další poškození, takže save před opravou je na místě.
Před rozhovorem s Lordem Britishem nemá smysl s kýmkoliv jiným hovořit, všichni mě odesílali právě za ním. Lord British se spolu s většinou NPC prochází v trůnní místnosti (severní část hradu). Jak už jsem psal, cestou na audienci jsem hrad pečlivě prolezl a trochu se dovybavil. Samozřejmě jsem se přitom kochal novými detaily, se kterými UU2 přišla.
Z rozhovoru s Lordem Britishem byla jasně cítit naléhavost celé situace. Black Rock je velmi zvláštní substance, která odolává fyzickým vlivům i magii. Má dokonce schopnost potlačovat magii uvnitř své struktury, o čemž jsem se brzy přesvědčil, když jsem při jednom z dalších rozhovorů požádal Lorda Britishe o vyléčení. Do rozhovoru se brzy přimíchala Miranda a hned po ní Patterson. Po chvilce úvah jsme dospěli k názoru, že si budeme muset pomoci sami a Lord British hned poté rozdal příslušné rozkazy - každému přidělil úkol dle jeho schopností. Nystul s Nelsonem mají prozkoumat možnosti zničení krystalu, bojovníci se mají postarat o bezpečnost a ochranu a já se mám odebrat do nižších pater a najít možnou únikovou cestu. Miranda nám všem bude dělat styčného důstojníka, takže se s ní mám čas od času podělit o své poznatky. Ona je pak předá všem zainteresovaným a naopak mě upozorní na případný pokrok u ostatních (tohle je poměrně klíčová informace a rozhodně se jí vyplatí řídit).
Jenomže porada neprobíhala v přílišném utajení, ono to ani vzhledem k povaze krystalu moc dobře nejde, a tak nám do ní vstoupil Guardian a slíbil svobodu každému, kdo mu bude ochotný sloužit.
Teprve po rozhovoru s Lordem Britishem jsem si mohl jít popovídat se všemi přítomnými NPC na hradě. První byl Iolo, od kterého jsem se dozvěděl, že se byli spolu s Duprem podívat ve stokách a zahlídli tam hordy monster. Stoky prý nebývaly nikdy bezpečné, ale současná situace je mnohem horší a mohla by vést k nežádoucí panice uvnitř hradu. Iolo byl zároveň první postavou, kde jsem postřehl, že bych jí měl asi znát. Navíc jsem během rozhovoru zjistil novinku ohledně dovedností, protože ty se nyní učí skrze NPC. Iolo trénuje střelné zbraně a plavání.
Levelování funguje podobně jako v UU1, po každém levelupu získá postava možnost tréninku v dovednostech. Rozdíl je jen v tom, že je potřeba vyhledat příslušného trenéra a za každý trénink se pak dovednost zvedne jen o 1 bod (v UU1 se dovednost zvedala po skocích). Počet tréninků je daný levelem a ochotou příslušného trenéra. Já se zase trošku předběhnu, ale ve stokách jsem "osvobodil" jedno NPC, které mě může za úplatu cvičit zlodějské dovednosti, tak jsem to cvičmo zkusil a začal navyšovat Lockpick (páčení). Jenomže jsem zase brzy skončil. Nikoliv, že bych neměl volné tréninkové body, ale dotyčné NPC chce nejprve vidět, že své dovednosti využívám. Je to tedy další novinka, kterou jsem v souvislosti s UU2 objevil.
Dalším navštíveným byl kapitán stráží Geoffrey. Dá se u něj učit Attack a Defense. Geoffrey se často nachází v pokoji vedle vězení, takže nebudu příliš odbíhat. Vězeňský blok má na starosti Syria, bývalá žákyně De Snela, který kdysi sešel na zcestí a zřejmě mám podíl na jeho skonu. Syria mě tedy nemá zrovna v lásce, ale je ochotná mě učit boji beze zbraně a boji s mečem. Dalším specialistou na zbraně je Dupre, který učí palcát a sekyry. Zprvu jsem to nějak přehlídl a dlouho jsem po hře pobíhal jen se svými základními osmi body
Dupre mi samozřejmě zopakoval objev, který učinili společně s Iolem ve stokách. Vlastně mě nepřímo zaúkoloval, že bych to měl jít prošetřit a vrazil mi do ruky ošoupaný klíč. Patterson je starostou Britannie a jako takový mě může vycvičit v umění diplomacie. Trošku jsem u toho nedával pozor, mě tahle skupina dovedností moc nezaujala už v jedničce, takže když jsem o něco později navštívil Lady Tory, byl jsem trochu překvapen, že mi nabídla možnost trénovat charisma, protože to jsem si původně spojil právě s Pattersonem.
Lady Tory se po hradě prochází v doprovodu Julie, což je poměrně zajímavá postavička. Jednak je trenérkou řemeslných dovedností (odemykání, odstraňování pastí a opravování) a pak je až nezdravě podezřívavá. Bez jakýchkoliv servítek mi sdělila svoje pochybnosti o Feridwynovi a Syrii. Hm, ono by to mohlo působit jako plácnutí do vody, ale je pravdou, že Guardian nemohl provést svůj plán bez toho, aniž by mu někdo zevnitř nepomohl. Feridwyn má ke mě také odtažitý vztah, prý mne doprovází jen samé pohromy, ale v tu chvíli jsem měl na paměti spíše rozhovor s Nell. Noc před objevením krystalu jí nad ránem probudil zvláštní šepot z trůnní místnosti, ale když se šla podívat, nikoho v ní nespatřila. V tu chvíli hodiny ukazovaly 4 hodiny ráno. Chtěla mi tuto informaci jít sdělit, ale v ten samý okamžik se objevil krystal a nedlouhou poté začal k přítomným promlouvat Guardian, takže na to úplně zapoměla.
Dalšími z přítomných NPC jsou Charles, bratr Nell a Nana. Nana není s celou situací spokojena, vadí jí hlavně laxní přístup Lorda Britishe, tak jsem se jí snažil uklidnit, ale moc to nezabralo
Od Charlese jsem se dozvěděl, že jeho sestra si před nedávnem vzala umělce jménem Caroccio. Charles jejich sňatek nepřijal s nadšením, ale Nell je šťastná a to je hlavní. Caroccio zůstal i s jejich synem mimo hrad, což jsem se dozvěděl pro změnu z rozhovoru s Nell.
Nejpřínosnější byl pro mě v tuhle chvíli první z rozhovorů s Mirandou, protože ta mě ihned odkázala na Nystula a Nelsona. Navštívil bych je samozřejmě i tak, ale v tento okamžik se právě ukázala klíčová role Mirandy, protože od této chvíle vím, že nemusím pokaždé všechny znovu obíhat, ale stačí si promluvit jen s Mirandou. Ostatně ona sama mě na to upozornila
Nystul si myslí, že kdybychom se dokázali dostat ke knize kouzel, která krystal vytvořila, mohl by celý proces opět zvrátit. Zároveň mě upozornil, že uvnitř krystalu lze sesílat jen jednoduchá kouzla. Nystul je mimochodem autorem A Safe Passage Through Britannia. Jako kouzelník navíc vyučuje Casting a Manu.
Nelson se pro změnu rozpovídal o samotné struktuře krystalu. Každý z těchto Guardianových výtvorů prý uvnitř sebe sama obsahuje vlastní zmenšenou kopii. A hned poté mi řekl věc, kterou jsem jaksi nechtěně potlačil, a která se stala zdrojem mého budoucího několikahodinového zákysu ... dovnitř každé z těchto forem krystalu lze vstupovat
Později mě totiž jiná Nelsonova informace svedla dokonale na zcestí a tohle jsem si musel objevit svépomocí. To je přesně ten důvod, proč se vyplatí dělat si pečlivé poznámky a to pokud možno ihned
On to tedy není zrovna převratný hint, protože je to jen polovina nápovědy, ale postačilo to k tomu, abych se zaměřil na mnohem komplikovanější řešení, než abych vycházel z poznatků zjištěných přímo na místě u kopie krystalu. Postupem času totiž začne Nelson mluvit o rezonanční frekvenci, na kterou krystal reaguje a já se poté upnul na hledání konkrétní melodie pro flétnu.
Úvodní kolečko rozhovorů jsem měl za sebou a v ruce jsem držel ošoupaný klíč ke stokám od Dupreho. Nikam jsem se s ním ovšem nedostal. Na prvním patře už nebylo krom skrytých zamčených dveří nic k objevování a na druhém patře jsem narazil na stažené mříže a zamčenou zbrojnici. Vrátil jsem se proto do svého pokoje a chvilku dumal. Automapa mi zobrazila možnou skrytou chodbu na severu pokoje, tak jsem to zkusil a dostal se tak do extra místnosti, kde jsem našel další část výbavy pro Eonu, tedy sekeru a hlavně vak na runy + runy In, Bet, Ort, Jux a Sanct. Další dveře mě zavedly do skryté chodby kolem hradu a nakonec i k hledaným dveřím do stok.