Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Vím, je to sporné téma, ale když už tu šanci dostal "přelomový" Zaklínač 3, nevidím důvod, proč jí nedát i ACO Jednak mě těší snaha Ubisoftu o lokalizace do CZ a druhak jde o samotný obsah a formu. Hry s otevřeným světem nejsou nic neobvyklého, obzvláště v dnešní době se k nim upírá snad veškerá pozornost, ale ACO je další v řadě pokusů, kterak čistě akční/adventurní záležitost říznout RPG prvky.

RPG je prostě v dnešní době zaklínadlo, které bylo ovšem značně okleštěno, aby mu porozumněl opravdu každý. Ten pojem se stal natolik univerzální, až je prakticky nic neříkající Ale nemá smysl se nad tím pozastavovat, taková už je doba a čert vem pojmy. Pokud je hra dobře hratelná a zábavná, pak splňuje přesně to, co má a to je to hlavní. Od ACO si moc neslibuju, ale na Uplay zrovna probíhají docela příjemné slevy, takže jsem se rozhodl těch 1300 Kč za standardní edici obětovat.

[Elemir]

Zatím si dojmy třídím, ale včera se mi povedlo zachytit něco, co si nemůžu nechat pro sebe Velký český kritik TES se rozhodl podívat, jak to dělají u Ubisoftu ...



Fyzicky ostatní hráči ve hře vidět nejsou, ale je s nimi spojena jedna vychytávka, o které se pak více rozepíšu.

[Elemir]

Překročil jsem nějakých 9 hodin ve hře a mohu konstatovat, že to špatné není, ale na druhou stranu to taky není hra, která by hratelností extra vyčnívala. Porovnat to mohu jen s trojkou, což byl sice dle komunity nejhorší díl série, ale obsahoval všechny ty prvky, na kterých Origins staví. Je to prostě klasický ubisoftí openworld s luxováním otazníčků

Krajina je opravdu nádherná, to už bylo vidět u Wildlands, že Ubisoft engine notně poladil a navíc u Egypta si dali opravdu záležet. Skoro si připadám, že se procházím reálnými místy. Míra detailu je obdivuhodná a funguje tu i výplň s NPC, které nepůsobí jen jako pouhý kompars.

Náplň je klasická Assassínovská. Parkour byl lehce poladeň, takže se mi postava nelepí úplně na vše. Občas sice k nějakým zásekům v pohybu dojde, ale mnohem horší je poměrně časté padání hry. Boj doznal jasných změn k lepšímu, jen mi trochu dělá problém si odvyknout na návyky z Elexu Útočit nejde v kuse  a postava neumí rychlé změny pozic, takže je potřeba v boji dávat více bacha a plynule na to reagovat. Automaticky jsem sáhl po nejvvyšší obtížnosti, protože tady nemá smysl nic menšího brát, navíc boj proti více nepřátelům najednou už může hráči skutečně zavařit.

Tady totiž začínám narážet na implementované RPG prvky. Není to nic převratného. Postava získává za kdeco zkušenosti. Levelup je automatický a za každý level postava získá jeden talent a zvýší se jí zdraví a útok (+ působené poškození). Talentový (neboli dovednostní) strom má tři větve a talenty lze odemykat dle návazností, což vzhledem k větvení stromu znamená docela slušnou volnost v zaměření. Každý talent má krom textového popisku i videoukázku efektu, za což posílám Ubisoftu pochvalu. Ono to časem totiž vede k lehkému zesložitění ovládání, takže je dobré nové fígle pomalu nacvičovat, aby to přešlo postupně do krve a přitom vědět, co to bude konkrétně dělat. Tohle se mi opravdu líbí.

Cvičit talenty není nutnost, nedělám to ostatně pravidelně, ale nepřátelé jsou po vzoru Zaklínače 3 rozděleni do různých kategorií dle toho, jak jsou blízko levelu hrdiny. Když je nepřítel o pár levelů výše, je s ním boj tužší a někdy může výhoda z talentů přijít vhod. Extrémem jsou samozřejmě nepřátelé s lebkou, kdy má hráč penalizaci v boji U nepřátel s vyšším levelem pak může být právě problém při boji se dvěma a více protivníky naráz.

Levelu postavy je potřeba přizpůsobovat i výzbroj a výstroj. Výroba je tu poměrně jednoduchá a děje se skrze inventář, ale zbraně je potřeba nacházet. Každá zbraň a štít pak mají určený level, který musí postava splňovat, aby je mohla používat.

Celkově je to jednoduchý RPG systém, opravdu nic převratného, ale líbí se mi na tom, že do toho Ubisoft šel, protože to na mě působí dojmem, že se připravují na nějaké plnohodnotné RPG a na ACO si jen cvičí, jak na to. Škálování nepřátel má mimo jiné tu výhodu, že nemůžete jít rovnou kamkoliv a je potřeba si vybírat i úkoly (doporučený level je zobrazený u každého úkolu).

Výhrady mám akorát směrem k AI. Vyvražďování různých sídel je tu výrazně snažší, stejně tak někoho kuchnout na ulici. Každému je to v podstatě jedno. Je pravdou, že nadměrné volání posil a stráže v ulicích by vzhledem k těm všem novinkám v boji mohlo znamenat problém, ale trošku by to vypilovat přeci jen chtělo. Ve hře nemá moc význam mrtvoly uklízet, protože si jich všimne jen první hlídka a ta po chvilce bezúspěšného pátrání přejde znovu do klidu.

Když si hráč vybere adekvátní level úkolu, tak je brnkačka to vše pozabíjet s prstem v nose, protože lukem lze uštědřit headshot a skok z výšky je jasné KO. Ovšem pozor, jakmile je level protivníků zřetelně vyšší, tak se karta obrací. Skok je sice pořád mocný, ale nepřítele je potřeba dorazit bojem a při střelbě z luku je potřeba např. dvou headshotů, což vyžaduje mistrovskou mušku anebo náhodu Nepřátelé jen tupě nestojí, oni střelám aktivně uhýbají.

V ACO funguje perfektně různé skrývání, plížení je tu zkrátka jedna radost. Nepříteli se dá sice díky tomu snadno zmizet z dohledu, ale působí to mnohem přirozeněji, než když vás pak stíhá tlupa naštvaných strážců přes půl mapy a kolem se spawnují další a další.

Úkoly jsou standard, ale jsou nápaditější a dialogy jsou doprovázeny povedenými animacemi. Bayek není nějaký statický panák, různé emoce jsou z něj krásně cítit. Stejně tak z různých NPC. Dobře to podkresluje arabský přízvuk v angličtině ACO mě po stránce příběhů a úkolů opravdu překvapilo. Když si vezmu, že to není skutečné RPG, tak to není vůbec špatné.

Příběh je celkem triviální, ale i když byl už na začátku dobře předvídatelný, přeci mě jen Ubisoft překvapil drobným zvratem. Bayekův důvod je mnohem hlubší, než by se mohlo zdát, ale pointa celé té tragédie je ještě horší - čekal jsem, že Bayek se mstí za smrt svého syna, ale realita je taková, že to byl právě on, kdo svého syna shodou okolností smrtelně zranil. Nebyla to tedy ruka jeho nepřátel, kteří ho zatlačili do kouta, ale ruka jeho vlastní. Tenhle drobný detail dokázal onen triviální příběh oživit.

Zastavím se ještě u socializačních prvků (mimochodem, lootboxů jsem si ve hře ještě nevšiml). Na mapě světa jdou vidět pozice několika hráčů, něco jako bychom byli spolu v jedné instanci. Fyzicky nikdo živý vidět není, ale pokud někdo někde selže (rozuměj zemře), tak je možné k jeho mrtvole dojít (pak už vidět je ) a vzít si z ní úkol s pomstou. Vesměs jde o to, najít a zabít potvoru, která dotyčného zabila. Jsou za to XP.

[Elemir]

Málem bych zapomněl. Optimalizace ACO celkem ujde, ale hra trpí zřetelnými propady. Šlape mi ve vysokých detailech na 85 FPS na FullHD, ale jsou místa a chvíle, kdy to padá pod 60 FPS. Někdy zablbne obnovení obrazu, takže mi při vykreslení přes monitor přejede horizontální "vlnka". Podle mě s tím hýbe to prima zabezpečení hry.

Na hře mi výrazně vadí jiná věc a to je orlice Senu. Myslel jsem si, že je to volitelná mechanika hry, ale hra mi jí vysloveně nutí, jinak musím během úkolu sledovat textovou výzvu krásně napasovanou do scény. Zkoušel jsem různé asistence povypínat už v začátku, ale tohle vypnout asi nejde :/ Přijde mi to docela debilní, protože asistent lokalizace úkolu funguje sám o sobě. Tohle je ještě horší, než detektivní režim v Zaklínači 3, protože je to absolutní nesmysl. A to nemluvím o tom, že k té orlici se vztahuje část talentů. Okecat se to dá, ale do hry mi to prostě nesedí.

Jinak jsem zapomněl, že hra opět staví na sci-fi prvcích, roli Bayeka nyní prožívá neuznalá vědkyně, takže je to vskutku zajímavá kombinace Politická korektnost bohužel do hry zasáhla, ale asi bych se měl už přestat divit. Dnes už nejde jen o Ameriku, začíná blbnout i Evropa.

[Elemir]

Padání hry bylo už celkem neúnosné, tak jsem přeinstaloval ovladače grafiky a zatím to vypadá slibně. Nepředpokládám, že by ten rozdíl v ovladačích byl nějak převratný, pořád vidím chybu v implementaci DRM, ale ta ze hry asi jen tak nevysmahne.

Včera mě udivilo, kolik hráčů ve hře umírá při zdánlivě jednoduchých střetech, ale některé souboje mohou být zrádné, obzvláště se zvířenou a ve vodě. Dva krokodýli mě tak šikovně sevřeli mezi stromy, že jsem neměl šanci Z boje se obecně nedá jen tak snadno utéct, pokud dojde na přesílení, takže občas se to prostě odhadne blbě. Dalším nebezpečím je, že když už z něčeho prcháte, můžete na sebe nalákat něco dalšího - stráže, zvířenu apod.

Od včerejška mě navíc honí lovci odměn, což je družina s jedním vytuněným týpkem. Zkusil jsem ho někde na levelu 15 sejmout, ale byla to jasná sebevražda Vyrovnání levelů u nich nefunguje, tihle vůdci komanda jsou vždy silnější. Blbé na nich je i to, že se často připletou do lokace, ve které zrovna provádíte svou akci, např. přijedou do přepadeného tábora římanů.

[Elemir]

Jsem na prahu 40 hodin a mám hotových 43% mapy. Okolí Alexandrie se dá pořád považovat za jakési zahřívací kolo, kdy hrdina nabírá levely a testuje mechaniky hry. Na jihu (jihovýchodě) v deltě jsem opět narazil na potvory s lebkou, a to jsem měl level 23.

Mapa je vskutku velká a ještě jí nemám zcela odkrytou. Rozsah území pro průzkum se dá zhruba odhadnout z mapy světa, ale v rámci děje jsem se dostal do úkrytu "povstalců", kde je mapa celé delty Nilu hezky přehledně vidět.



Zelená oblast v poušti je Siwa (Síva), v ní se začíná, Alexandrie je na sever u pobřeží. Celou oblast jezera okolo Alexandrie až po první rameno delty na západě mám již hotové. V současné chvíli korzuju po okolí Gízy, takže se konečně dostalo i na pyramidy

Udělal jsem akorát drobnou chybku v rozehrávce. Jít se dá prakticky kamkoliv, cesty jsou např. bezpečné, a i když hrdina nemá dostatečný level, může se klidně oddávat průzkumu měst. Mapa se automaticky aktualizuje podle toho, jak jí hrdina prochází, striktně ohraničená je jen Síva (tutorial). Nicméně i do ní se dá dle hry vrátit (důvod je mi ovšem nejasný, zůstala mi tu jen jedna skupinka tuhých banditů, kteří byli levelem moc vysoko).

A svoboda pohybu je právě to, co může být do určité míry handicapem Pečlivě jsem procházel okolí jezera u Alexandrie a nevynechal jsem jediný kout. Jak mi rostly levely, mohl jsem se vracet i do míst, na která jsem před tím neměl, takže než jsem se nadál, byl jsem na levelu 15 a nedlouho poté jsem překročil dvacítku. Hra mě nijak nenutila sledovat hlavní linku, kterou jsem tím samozřejmě hravě přelevelil Svoboda hry je opravdu úžasná, ale pro hru s RPG prvky to může být problém.

Talenty nejsou na nic vázané, stejně tak vylepšování výstroje (závisí čistě jen na nasbíraných surovinách). Omezení zbraní na levely je vlastně jediné omezení, které hra má, ale tím se v základu kompenzuje odstup levelů protivníků. Teoreticky se dá tedy na talenty vykašlat. Ono když pak na levelu 25 narazíte v rámci úkolu na protivníky okolo levelu 15, tak je po jakékoliv výzvě i bez nich. Lukem se dá setřelit prakticky cokoliv, odolávají jen obrněné cíle, které je potřeba do hlavy střelit 2x

Postupně se ve hře objevují i slabiny kontaktního boje. Umírám velmi sporadicky, ale smrti jsou to většinou docela kuriózní. Level nepřítele je jasným limitem, ale někdy dokáže překvapit i nízkolevelový protivník. Zjistil jsem totiž, že se hrdina může dostat v rámci boje dost snadno mimo rytmus. O co jde? Kontaktní boj je klasicky určen různými posloupnostmi útoků, tak jak jsou použity a jak jsou modifikovány talenty. Každá sekvence se tedy dokončí jako komplet. Pak následuje drobná pauza a hra reaguje na další stisknuté klávesy/myšítko. Když se nepřítel trefí zásahem do této pauzy, tak je nutné vzít doslova nohy na ramena, protože pokud budete ve stejné sérii útoků pokračovat, tak on se do té pauzy bude trefovat už pořád. Nebezpečné je to u vrávorání, kdy do toho nejde s úspěchem nasadit štít apod. Protivníci se dvěma zbraněmi jsou v tomto ohledu obzvláště nebezpeční a pozadu nejsou ani plechovky se štíty.

Když vás snadno pošle k zemi nepřítel o 10 levelů níže, je to dost nasírací, ale je to tak Kontaktní boj s obrněnci je třeba dost o rozvaze, není dobré nikam spěchat, ale k boji většinou dochází právě proto, že někam spěcháte, nebo odněkud utíkáte, takže nějaký čas a soustředění jdou stranou. A když na vás bafnou hned dvě plechovky ...

Je to takové trošku překvapení, čekal jsem něco dynamičtějšího, pro co bude mít hrdina dost různých fíčur, jak obrněnce snadno skolit na 100 různých způsobů. Soubojový systém v ACO je poměrně seriózní, ale hodil by se spíše pro čistě akční hru. I když někdo by mohl správně namítnout, že assassín by se do podobné situace neměl vůbec dostat - od toho má luk, skrytou čepel a skrývání Každopádně vyšší obtížnost je nutnost, protože vyjma přesílení je hra i na ní poměrně lehká.

AI se snaží narozdíl od trojky nepodvádět, což je dobře, ale vede to zároveň k docela úsměvným situacím. Jeden příklad za všechny. Čistíte nějakou pevnost a celá akce vám trvá dva herní dny. Nepřátelé postupně ubývají a nikomu v té pevnosti není po celou tu dobu divné, že z původně padesátičlenné posádky už jsou jen dva Posily dorazí jen v případě velkého poplachu. Omezený radius sledování pak má na svědomí situace, kdy za rohem dost hlasitě odkrouhnete dvojici stráží a hlídka o pár kroků dále vesele pokračuje v obhlídce a kochá se večerní krajinkou za hradbami Původně jsem byl velmi opatrný (možná až moc), ale teď ty pevnosti čistím mnohem rychleji a s minimem utíkání mimo dohled. Není důvod se zdržovat.

Ovšem to jsem dost odbočil Jakmile jsem se ve hře vrátil na hlavní linku, objevila se další nevýhoda hry. Řada úkolů mě vracela do míst, která jsem měl již prolezlá. Normálně to nevadí, hra všechna místa obnovuje, takže vyčištěná pevnost je např. znovu obsazená, byť rámcové úkoly a protivnící už obnoveni nejsou (např. velitelé a poklady). Jenomže tím odpadá překvapení, protože časem už je to jen formalita, a když vás do té samé pevnosti hra pošle už po třetí, tak chodíte po paměti. Zjistil jsem tedy, že mnohem lepší je ve hře jít přednostně po hlavním příběhu a k tomu teprve dobírat vedlejší úkoly a teprve nakonec provést prohlídku vynechaných míst, která s ničím nesouvisí. Hlavní linka sama zajistí dost zkušeností.

V Alexandrii jsem navázal kontakt se svou manželkou a odtud se dostal v příběhu dále, který se stočil na plánované převzetí moci Kleopatrou. S tou jsem se právě setkal v úkrytu povstalců. Hra v tuhle chvíli přišla s další novinkou a do hry připletla sekvence za Ayu, která se snaží dojednat podporu s Ptolemaiem. Nese se to v duchu námořní bitvy, takže ani to si Ubisoft nedokázal odpustit Nutno však dodat, že souboje galér mi přijdou mnohem chytlavější. V Gíze pak došlo i na sci-fi prvky.

Klepatra Bayeka seznámila s řádem a jeho snahami, takže hra již dostává klasický rámec boje templářů s assassíny. Hlavní linka je tak postavena na eliminaci jednotlivých členů řádu, kteří terorizují konkrétní oblasti delty Nilu. V téhle fázi se zrovna nacházím. Nejzajímavější postavou z těch vyšších představitelů byl Taharka alias Skarabeus, který mi připomíná Tialka ze Star Gate



Další byla Chaliset alias Hyena. Ta se právě dostala pod Cheopsovou pyramidou k dávnému elektronickému zařízení, jehož vzkaz však nedokázala správně interpretovat - pochopit. Bylo to mimo její možnosti a možnosti současné egyptské civilizace, která se ještě nedokázala odpoutat od svých bohů a rituálů. Ostatně Chaliset měla celé zařízení a podivné symboly jen za další projevy bohů a chtěla je využít ke vzkříšení své mrtvé dcery ... jj, zešílela



Finální souboj s Chaliset byl zajímavý, protože se odehrával v ruinách za písečné bouře. V první chvíli mě to vyděsilo, obzvláště když vás Chaliset zasype ohnivými střelami a kolem krouží její dvě silné hyeny. Nejde však o žádnou magii, jasný cinkot každé střely do kamenného krytu, za který jsem se schoval, mi dal jasně najevo, že se jedná o ohnivé šípy. Jakmile jí došly, a jakmile jsem zlikvidoval obě hyeny, byla nucena přejít do kontaktnějšího boje a v tom neměla moc šancí. Oproti Taharkovi to však bylo o stupínek těžší, Taharku jsem normálně sejmul skokem z výšky



Taharka a Chaliset samozřejmě nebyli prvními, ale od této fáze hry už je naplň hlavní linky zcela jasná.

Když už jsem u těch screenshotů, samozřejmě jsem si nemohl dovolit vynechat výšlap na pyramidy Následující série je z výstupu na Cheopsovu pyramidu.









A na závěr jeden vtipnější, ACO má někdy podivný smysl pro humor ... mimochodem, dotyčný to přežil

[Elemir]

50 hodin za mnou a hra mi píše příhodných 50% kompletních Nakonec jsem zjistil, že hra má interní "nápovědu", kterak je jaká oblast obtížná. Stačí si na mapě světa odzoomovat a na mapě se zobrazí hranice jednotlivých lokací, jejich název a doporučený level hrdiny pro jejich průzkum. Šetří to čas s průzkumem na slepo, protože směrem na jih jsou lehčí lokace více obklopeny těmi těžšími a hranice nejsou u některých bodů úplně zřejmé. Jakmile navíc do nové oblasti vstoupíte, tak se mapa lokace odkryje a zmizí užitečná mlha, která na zazoomované mapě naznačuje právě ty fyzické hranice.

Včera jsem se vrhnul do vylepšování výstroje a zjistil jsem přitom pár užitečných věcí. Předně každý kus výstroje vyjma toulce má 10 úrovní vylepšení (toulec jen 5). Ubisoft se v tomto inspiroval MMORPG, takže základní kvalita je bílá, 1-5 je modrá, 6-9 fialová a 10 je zlatá. Podobně to funguje u zbraní a štítů, ale ty je potřeba vylepšovat za peníze u kovářů. Potřebné množství surovin jsem chtěl pořešit nákupem, protože při vylepšování je velká spotřeba kožešin/kůží, dřeva, bronzu a železa.

Bayek se kvůli tomu musí naučit dvojici talentů, ale hned poté jsem zaskřípal zuby. Taleny jsou to docela drahé, stejně tak je drahý a hlavně omezený nákup surovin. Využil jsem proto nakonec jiné možnosti a pustil se do rozebírání nepotřebných zbraní a štítů, čímž jsem získal mnohem více surovin. V posledních úrovních je krom základních surovin limitem množství diamantů, ale vyšlo mi to tak akorát, aby mi zbylo už jen vylepšování skryté čepele, které je poměrně náročné celkově.

Efekt vylepšené výstroje je znát. Citelně se výšilo poškození střelbou a zblízka. Hlavně u těch luků je to vítaný bonus, protože nyní můžu headshotem sundavat i něpřátele, kteří mi předtím o chlup nešli na jednu ránu sundat. Vždycky jim zůstala zhruba 1/5 zdraví. Luk je vedle skryté čepele opravdu mocnou zbraní ve hře.

Lukostřelba je navíc v ACO dobře zvládnutá a dost mě tu baví. Luk má svůj základní dostřel a pak už je potřeba řešit náměry. Asistence ve hře sice je, ale má význam jen u statických cílů - hra ukazuje míru poškození při zvoleném náměru. Každý živý objekt má totiž v ACO definovánu odolnost každé zóny zásahu, takže výsledné poškození se může dramaticky lišit. Nejnebezpečnější je zásah do hlavy, u méně obrněných cílů je to čistý headshot. U obrněných to však může znamenat už jen polovinu ubraného zdraví. Jakmile pak jde šíp do hrudního plátu, může to být celkem zanedbatelné poškození.

A to hraje právě roli při střelbě na pohyblivý cíl. Trefit něco na první dobrou, není zas tak snadné. Je potřeba dobře odhadnout náměr, vzdálenost a rychlost cíle. V ACO nejde využít slepý výstřel, protože pokud o vás cíl dosud neví, tak výstřel naslepo může jeho pozornost upoutat a on klidně změní polohu (obzvláště stráže jsou hákliví na cinknutí šípu o zeď). V tu chvíli postrádá výstřel naslepo význam.

Ještě těžší je trefit běžící cíl, navíc pokud je to obrněnec U něj je totiž potřeba bezpodmínečně mířit na hlavu, kterou si různě kryje štítem. Včera mě přesně tohle stálo dvě smrti. První šíp minul, druhý minul a přesto jsem si pořád říkal, že tam ještě jeden propasuju a tentokrát se trefím, jenomže jak už jsem psal, každá animace stojí nějaký čas a nejde rychle zrušit. Bayek navíc neumí efektivně uhnout (anebo jinak, ono obvykle není kam), takže rozeběhnutý obrněnec je záruka silného nárazu a vrávorání a s tím už toho moc udělat nejde Následuje pár silných ran a pokud je navíc Bayek načatý lukostřelci, tak je to konečná. Přesně proto mě ta lukostřelba baví, protože není nad ten pocit, když se zadaří a obrněnec kousek před Bayekem padne

Pokud jde o pokrok ve hře, tak včera jsem se dostal až do Memphisu, což je druhé rozlehlé město ve hře. Memphis se mi líbí více než Alexandrie, je to dáno hlavně tím, že je vybudováno v deltě Nilu v bažinách, takže město je prokřižováno vodními kanály, které slouží kvůli odvodnění a využívají se též jako dopravní cesty. Okolí je pak už čistě tropické. Mě se vždycky tyhle bažinaté lokace ve hrách líbily a designově je to zpracované opravdu perfektně. Dokonce je z toho cítit ta atmosféra. Memphis je jinak místem balzamovačů, takže hlavní úkol se točí okolo příprav a nakládání s mumiemi. Pod městem je několik chodeb, které tvoří mírné bludiště, takže průzkum Memphisu byl hned o něco zajímavější.

Při té příležitosti jsem přišel na jednu bolestivou zkušenost. Z jedné chodby jsem vylezl do rákosového domku a jak jsem měl stále vytaženou louč, tak se mi povedlo zapálit stěny a lehce jsem ohořel Tohohle se dá ve hře i normálně využívat, když např. nepřítele nalákáte na kupku sena, nebo někde rozlijete olej a pak ho zapáleným šípem podpálíte. Oheň je opravdu nebezpečný, v závislosti na jeho síle může Bayek snadno přijít o většinu zdraví.

[Elemir]

Od 50% to nyní probíhá přibližně tak, že co hodina, to 1%. Na rovných 100 hodin to sice nevidím, podle mě se to za chvíli zrychlí, ale popravdě jsem herní čas nad 60 hodin nečekal. Levelem jsem nyní na 38, což znamená, že se můžu svobodně vydat prakticky už kamkoliv, protože doporučený level je omezen na 40 (hra při doporučení úkolů uvažuje i o 2 levely nižší skutečnou úroveň hráče).

Kontaktnímu boji ve velkém jsem se nakonec nevyhnul, v Krokodipoli je potřeba se v rámci hlavního úkolu zůčastnit bojů v aréně. Ve většině bojů jsem měl po boku spolubojovnici, ale jeden z bojů jsem musel odbojovat sám. Jak už jsem několikrát psal, systém boje v ACO mi moc nevyhovuje a nakonec se to zvrtlo na klasické obíhání kolem s občasnými výpady proti rozděleným protivníkům, protože bojovat s více jak dvěma není zrovna dobré, neboť protivníků je v kole dohromady dost a dostat se pod sérii výpadů je nebezpečné. Štít kryje jen jeden směr a protivníci chodí samozřejmě z více směrů, takže nechtěný zásah z boku znamená rozhození pozice a nepřítel zepředu může v klidu zaútočit (samozřejmě to platí o jakýkoliv směr, sekera do zad taky není příjemná ). A platí to i obráceně, udolat silného nepřítele ve dvojici je mnohem snažší, protože dvojice mu nedá mnoho prostoru pro vydechnutí

O něco později jsem zjistil, že úhyby jsou asi bindované na mezerník + pohybovou klávesu, ale neměl jsem to secvičené, tak to mě ještě do budoucna čeká Od té doby jsem totiž do kontaktního boje musel jen jednou, jinak se hra opět vrátila ke kradmému pohybu a zabíjení ze zálohy. Úhyb funguje jako rychlý skluz a dá se s ním docela efektivně uhnout i před útokem delší zbraní, akorát se z toho zatím neumím otočit tak, abych mohl hned zaútočit. Zbytečně nechávám nepříteli čas, aby srovnal obrannou pozici. Tohle mě vadilo už u Zaklínače 3, kde za to ale mohly animace a náhodná volba délky útoku.

Když už jsem u toho Zaklínače 3, nečekal jsem, kolik her se v něm bude v některých ohledech inspirovat. Pokud bych odhlédl od žánru obou her, tak Zaklínač 3 i ACO jsou celkem srovnatelní. ACO se posouvá blíže k definici RPG, zatímco Z3 se stává více akčním počinem. ACO to nepřehání s filmovostí dějových linek a méně košatý scénář mu není na škodu. Ostatně Z3 exceluje jen v těch příběhových linkách.

Za posledních 10 hodin jsem více sledoval i chování AI a začínám z toho být čím dál více zklamaný. Vraždění na ulici je prakticky beztrestné a u pevností např. stačí, když v tichosti kuchnete pár stráží a pak si počkáte, až je nějaká hlídka najde a začne odnášet do "márnice". Vystopujete její umístění a tam už si na všechny příchozí počkáte a v klidu zabijete další kupu pendlujících hlídek. Alarm se totiž v tomhle případě spustí jen jednou, u těch prvně zabitých, a po něm právě začnou ta těla odnášet. Příchozí už další alarm nestihnout, protože o nich víte a dokážete je zlikvidovat ještě ve chvíli, kdy nesou svého padlého kolegu. Další alternativa spočívá ve vyčkání na noc a pak naběhnete do kasáren a pozabíjíte spící hlídky, čímž se můžete taktéž zbavit slušného množství hlídek v jednom zátahu.

U malých pevností jsem začal kvůli urychlení téhle rutiny využívat Senu, kterou si hlídky označím, nebo v rychlosti prohlédnu místa, kam nevidím. V principu je to totiž jedno, zaměřit hlídku můžete i tak, že na ní prostě namíříte lukem, nebo když vás hlídka spatří, takže Senu nelze brát jako cheat. Ostatně jak jsem již psal, hra vás stejně bude Senu nutit používat u úkolů, takže jsem se s tou orlicí nakonec smířil. Ale je to opravdu ujetost. Vy stojíte pár metrů od místa řešení, ale hra vám zobrazí velký napis, že máte pro vyhledání cíle využít Senu a tenhle nápis nezmizí, dokud to neuděláte, takže kazí celkový výhled. Orlice má přitom přímo rentgenový zrak, vidí i do jeskyň pod vodou Ale jak jsem již dříve naznačoval, Senu se dá ve hře docela dobře okecat, protože celý děj ACO je vlastně počítačová simulace, takže Senu je jen zvláštní program, který zobrazuje skryté pohledy.

[Elemir]

Procentuální postup ve hře se s postupem na jih dost zpomalil, důvodem je fakt, že jižní a východní oblasti jsou prakticky pouště všeho druhu, takže v některých není krom Fata Morgany vůbec nic Tím pádem není co řešit. Úplně na jihu je akorát další sci-fi prvek v podobě vzkazu.

Je to podobné vzkazu pod Cheopsovou pyramidou a očividně se jedná o kusy něčeho na způsob deníku, který vychází z konce událostí trojky - Desmondovo zásahu při ochraně Země proti koronárnímu výbuchu Slunce. Upřímně u toho skřípu zuby, protože je to snůška různých rádoby odborných kydů. Něco je dáno tím, že je to prostě splácanina všeho možného, prošpikovaného odbornými termíny bez většího smyslu a druhak je to překladem, protože ten tu dost ujíždí. Technika není očividně překladatelovo parketou. Čeština občas hapruje i jinde, ale tady je to asi nejmarkantnější. Smysl vzkazu je přitom jednoduchý a šlo by to udělat rozhodně lépe. Jde o filozofování nad tématem, zda-li je svět kolem nás realitou, nebo zda-li jde o počítačovou simulaci našich dávných tvůrců, kteří hledají vhodné počáteční podmínky, aby předešli budoucí katastrofě a zda-li máme vůbec šanci poznat, že se nejedná o realitu, potažmo jak vůbec realitu definovat atd. Prostě blábolení, které si mohli v Ubisoftu odpustit. Bohužel, v tomto duchu se nejspíše ponese i konec hry.

Včera se mi na hranici 70 hodin podařilo dosáhnout levelu 40, což je maximum. Hra umožňuje získávat zkušenosti dále, ale level, zdraví a útok již nerostou, Bayek jen dostává dovednostní body. Nedlouho předtím se mi ještě podařilo na maximum vylepšit skrytou čepel, takže od této chvíle už skončila podstatná část vývoje postavy. Zbraně a štíty jsou zřejmě taky omezené levelem 40 a je to zároveň maximální úroveň jejich vylepšení u kováře.

U vylepšování jsem si všiml, že kovář zbraň vylepší z původního levelu vždy na level srovnatelný s hrdinou a přitom zachová kvalitu zbraně. Nakonec se tedy nevyplatí rozkládat nebo prodávat vše, obzvláště je dobré si ponechat artefakty (předměty zlaté kvality) a ty pak u kováře vylepšovat (to jde samozřejmě postupně, jak vždy naroste level hrdiny).

S artefakty souvisí ještě jedna věc ve hře a to jsou různé hádanky na papyrech. Hrdina obecně nachází předměty vždy na takovém levelu, na jakém je sám, vyjímkou jsou předměty z úkolů a potvor, ty mají level daný levelem úkolu nebo levelem potvory. Řešit hádanky se proto vyplatí až později, kdy se level artefaktu více přiblíží 40, důvodem je to, že vylepšení na finální level 40 bude podstatně levnější.

S levelem 40 přišlo i jedno podstatné rozhodnutí. Od porážky dvou bossů v Alexandrii na levelu 15 mě po mapách honili Fylakové (lovci odměn). Prvním byl Venkovan s levelem 20 a další postupně nabírali na síle až po dvojici finálních level 40 Fylaků. Jsou to tužší bojovníci a respekt jsem k nim získal hlavně díky trojici extra kapitánů v pevnostech.

Tahle trojice kapitánů jsou obrněnci s opravdu úžasnou výdrží a kontaktní boj je v jejich případě sebevražda. Přitom se tváří jako běžná jednotka. Nejsou moc zranitelní a odolávají skrytým čepelím a útoku ze zálohy. Prvního jsem skrytými čepelemi málem udolal, ale ve finále jsem se nějak zamotal na místě a byl jsem v tu ránu rozsekán na kusy Pomohly mi až balisty v pevnosti, kdy jsem se neštítil kapitána nalákat do uličky a rozstřílet ho s jejich pomocí Ani tak to není legrace a je potřeba dobře mířit. Stejně tak jsem si poradil se třetím kapitánem, jen toho druhého jsem musel ustřílet lukem v kombinaci s přepady ze zálohy, protože pevnost kde byl, byla v rámci úkolu napadena povstalci a ti mi dost rozhodili připravovanou taktiku s balistou.

Od Fylaků jsem tedy čekal, že to bude něco na tento způsob, vlastně ještě vytuhlejší a jejich nalákání před balistu nepřipadalo vzhledem k jejich pendlování po mapách v úvahu. Dlouho jsem se jim tedy vyhýbal a hodněkrát mi jejich přítomnost stížila určité operace. Hra na jejich přítomnost vždy upozornila, ale to má význam jen tehdy, když vás někde míjejí, jakmile pendlují po pevnosti, kterou zrovna dobýváte, je potřeba si jejich polohu dobře hlídat. Fylaků je celkem 10.

Červík pochybností mě nahlodal už v Krokodipoli v Aréně, kde dvojice galských bratrů měla podobný HP bar a přitom šli usekat poměrně snadno. Odvahu jsem však nenašel, stačilo zhlédnout, jak málo luk Fylakovi ubere Na náhorních plošinách Isolated Desert jsem narazil na dvojici level 40 Fylaků, kteří jezdili dlouho spolu, ale při jedné pevnostní akci je postalci rozhodili. Pevnost byla sice menší, ale disponovala balistou, leč otočenou blbým směrem, tak jsem si řekl, že to nějak prubnu a zkusím to nejprve férověji.

K mému údivu jsem mu lukem ubíral celkem dost a dostal jsem se soustředěnou palbou na polovinu zdraví. Pak už mě dostihl. Mezitím se mi však naplnil ukazatel adrenalinu a mohl jsem použít speciální útok a tím jsem ho k ještě většímu údivu bez obtíží dorazil Zůstal tam jen stát a schytával jeden rychlý úder za druhým. Druhé level 40 Fylaka jsem dostal kombinací luku a útoků ze zálohy. Problém činili jen ti se štítem, obzvláště jeden s velkým štítem, protože dost redukoval poškození, leč skrytému útoku neodolal Třetí nejsilnější byl lukostřelec a ten byl asi nakonec nejjednodušší, protože šlo čistě o to, kdo natahuje rychleji tětivu a dostatečně rychle uhýbá. Toho jsem dal tedy vlastně zcela na férovku.

Z toho celého mi vyšlo, že jsem měl Fylaky likvidovat už mnohem dříve a zbytečně jsem z nich dělal něco nezdolného. To ta trojice kapitánů je oproti nim opravdu extrém, u kterého zamrazí. Po porážce prvního Fylaka se objeví nový úkol, který odkryje pozadí jejich mise (najal si je faraón) a cílem je všech deset Fylaků zlikvidovat. U vysloužilé lovkyně odměn si pak lze po triviálním úkolu (ovšem pro level 38-40) vyzvednout čtvrtý klíč od speciální truhly a s tím se dostat k nové stylové zbroji (přiléhavá černá kůže).

Jedinou nezdolnou jednotkou ve hře se tak pro mě stali sloni. Už jsem jednoho zkoušel, ale chybí mi dostatečný nácvik. Jeden jediný úder = smrt. Na slony zabírá dle očekávání střelba do kolen, ale jsou dost životaschopní, takže je to na dlouho.

Pokud jde o boje, mám tu ještě jednu další poznámku. Občas jsem si přišel jak lama, když jsem zvoral nějaký jednodušší souboj, ale pak jsem přišel na to, že hra má občas problém reagovat na stisk kláves nebo pohyb myší. ACO není jediná hra, kde tohle pozoruju, jde o řadu portů nebo multiplatformních her, co jsem hrál. Začíná mi připadat, že PC hráči jsou čím dál více znevýhodňováni podobnými neoptimalizacemi enginů a rozhodně to nelze omlouvat nějakou velikostí hry apod. Opravdu nemám zájem hrát hru s haldou zapnutých asistentů, já narozdíl od omladiny umím mířit svépomocí Jenomže ten základ tkví v plynulosti pohybu a ovládání, to se z her jaksi začíná vytrácet.

[Elemir]

S 84 hodinami jsem se dostal k poslednímu dostupnému městu a pomalu se zakousl do vedlejších úkolů. Jedná se o druhé město ve hře, kde je aréna, takže jsem si to nechal až naposled. Čekal jsem, že od čistě pouštních oblastí to směrem po západním okraji na sever vezmu rychleji, ale navštívitelných lokací a úkolů opět přibylo, takže mi to zabralo většinu dneška. Zítra tím pádem dokončím definitivně průzkum mapy a znovu se vrhnu na hlavní linku, která mi zůstala viset s doporučením pro level 31

Škoda jen toho, že původní objevitelské nadšení mě začalo opuštět a zrovna třeba Zelené hory jsou úžasným místem na procházky. Moc tedy už okolí nevnímám a čištění pevností a táborů banditů už je jen nutná rutina. K dnešku mi přibyl další extra tuhý kapitán stráží, takže zatím jsou 4 (ještě mi zbývá jedna pevnost). I tohoto jsem byl nucen ustřílet na férovku, protože se mi nějak nepodařilo nevzbudit v táboře rozruch Při té příležitosti jsem si vyzkoušel další typy luků.

U kontaktních zbraní to není asi nic neobvyklého, každá z nich má trochu jiný typ útoku a hlavně se liší provedením extraútoku. Osobně to moc neřeším, všechno se dá vesměs ustřílet, ale třeba mocný sek sekerami hravě projde brněním a je tedy účinnější, než rychlý sled útoků mečem proti štítu. Pozadu nejsou ovšem ani luky, byť u nich mi některé možnosti přijdou docela úsměvné

Základem je lovecký luk, který funguje klasicky tak, jak byste od luku čekali. Pak jsou tu třeba dračí luky, které mají s příslušným talentem schopnost naváděné střely. Po nich přijdou krátké luky, které střílí šípy po dávkách a nakonec jsou tu válečné luky, které střílí více šípů najednou - příslušný talent snižuje rozptyl šípů, ale jinak je to schodný efekt jako u brokovnice. Oblíbil jsem si samozřejmě lovecké luky, o extrémy zájem nemám, ale zrovna na ty tuhé kapitány se válečný luk docela hodí, protože snáze proráží zbroj. Na druhou stranu se tím rychleji spotřebovávají šípy, takže je dobré si hlídat rozložení stojanů s rezervami.

Dneska jsem byl párkrát nucen docela prskat, v Zelených horách mi ovládání postavy nějak více haprovalo, takže mě to vytáčelo nejenom při soubojích. Bayek se mi často někde zasekával a proklel jsem hlavně lukostřelce s ohnivými střelami. Normálně mi to je jedno, je to hovadina, copak střelci nosili zapálené šípy rovnou v toulci?, ale když se někde pravidelně zasekáváte a nemáte šanci uhýbat, tak dva zásahy ohnivým šípem jsou konečná a to mě opravdu pilo krev. Žádná sláva není ani ovládání koně, občas si taky dělá, co chce. Je tedy fakt, že mě taková smrt vždycky natolik vytočila, že při druhém pokusu se dotyční utočníci nestačili ani otočit odkud to přišlo , ale je to opravdu k vzteku. Působí to na mě dojmem, že tyhle lokace na západě nebyly dost dobře otestované. Nějak se mi tu i Bayek lepil na kde co, podobně jako Desmond v trojce. Plynulé přechody v pohybu někam vymizely. Anebo je to už únavou.

Každopádně musím zopakovat, že je docela škoda, že jsem se do těhle lokací dostal až nyní a moc už to nevnímám. Na severu je opět znatelný Řecký vliv a už se sem tlačí i Římané. Oproti Memphisu je tu vidět jasný kontrast a bažinaté zátoky plné krokodýlů nahradilo křišťálově čiré moře a horská jezírka. Za zmínku stojí i návštěva dvojice lázní byť škoda, že ženské se tu odvozují stále od stejného modelu Jinak ano, i nevěstinec jsem ve hře objevil

Skoro se mi chce upravit předpokládaný čas pro dohrátí, ale pořád si myslím, že teď už to půjde rychle a pod tou stovkou se zastavím. Tohle jsem ale opravdu nečekal, pokud bych křižoval krajinou mnohem více, tak další hodiny klidně ještě naberu. A naopak, pokud bych AI prohlédl dříve, mohl jsem být v některých ohledech rychlejší, ale asi ne o moc, protože to z druhé strany kompenzuje častější využívání Senu, občas tak hledám poklady.

Vlastně 100% mít zítra asi ještě nebudu, teď jsem si vzpomněl, že v Gíze mi zůstal jeden otazník kamsi do podzemí, ale nemůžu najít žádný vstup. Předběžně jsem se rozhodl, že bych tenhle bod zatím vynechal, protože si nejsem jistý, jestli nesouvisí s hlavním příběhem. Cestu do nitra totiž tuším, ta vede zřejmě skrze záhadu s plastickou mapou ala Indiana Jones, takže mi k jejímu vyřešení něco chybí.

[Elemir]

88 hodin a hra mi vypsala před pokračováním v hlavní lince rovných 75%. Zůstal mi opravdu jen ten jediný otazník poblíž sfingy v Gíze. Pokračování v úkolech pro Kleopatru mě nakonec dostalo do situace, kdy jsem se měl rozhodnout pro nevratný krok, takže otazník nejspíše s hlavními úkoly nesouvisí. Nicméně jsem se rozhodl pokračovat a holt ho vynechám. Hledat dobře skrytý vstup po Gíze se mi už něchtělo.

Úkol s Kleopatrou pokračuje kaskádou menších akcí s doporučeným levelem 35. Určitá skupina římanů se rozhodla královnu zavraždit a na scénu vstupuje ještě jeden fylak. Naštěstí dost tupý, 3/4 zdraví jsem mu v poklidu ustřílel ze zálohy, a protože je v boji zblízka dost nebezpečný, dodělal jsem ho loveckým lukem Boj se odehrává na malém prostranství, takže nějaké hlubší taktizování tu nemělo smyl.

Kleopatřin plán s podporou od Pompeia se vzápětí zvrtl. Skupina římanů, kteří usilovali o její život, jsou samozřejmě součástí Řádu a na scéně se objevila další dvě jména. Pompeiův tábor byl vyhlazen a sám Pompeius skončil nabodnutý na kůlu. Kleopatra se tedy rozhodla navštívit přímo Césara, který je tou dobou v Alexandrii. A tady přichází na scénu další námořní bitvy, protože cesta do Alexandrie vede po moři. V tuhle chvíli jsem se opět zastavil a pokračovat budu zas zítra.

Není mi úplně jasné, proč jde o nevratný krok, protože hra se posunula jen o 3% a pořád mám ta dvě další jména před sebou, takže je nejspíše budu nahánět někde po Egyptě. Tím pádem bych mohl teoreticky dodělal i ten otazník u sfingy. Ale třeba se pletu a nyní se z toho stane koridorovka, kdy mě hra nebude chtít pustit z "dohledu" Alexandrie.

ACO tu teď zkouší odvyprávět část nám známého příběhu Kleopatry a do pozadí na to montuje konspiraci v podobě Řádu a Assassínů. Celkově to ovšem celý historický příběh nijak nenarušuje, Bayek tu působí spíše jako velitel speciálních jednotek a tvoří tu duo se svou manželkou Ayou, která ve hře opět získala větší prostor (Aya je v roli osobní stráže Kleopatry). Sám jsem zvědav, jestli to dále bude pokračovat ve známých kolejích, nebo hra zachycuje jen počátek vzestupu Kleopatry a pak se děj opět stočí k Bayekově pomstě.

Kleopatra je ve hře krásně vyobrazena jako typická vypočítavá mrcha, což Bayek okomentoval slovy, že v případě jí a jejího bratra Ptolemaia jde ve skutečnosti jen o volbu menšího zla Budoucí vládkyně však nejednou musela pokorně sklonit hlavu, protože její přijetí egyptským lidem v Memphisu taky neprobíhalo zrovna ukázkově a je to nyní ona, kdo je odkázána na pomoc druhých. Proto to celé působí přirozeněji, byť role Bayeka jako superhrdiny a spasitele je z toho pořád dost cítit. Nic se prostě nestane bez jeho aktivního přičinění.

Hra je v tomto ohledu striktně lineární, z bodu A do bodu B vede jen jedna jediná cesta, liší se maximálně metody, jak cíle dosáhnout. Mohlo to být lépe propracované, ale je potřeba mít na paměti, že ACO je v principu science-fiction a tohle je simulace v Animu, resp. rekonstrukce Bayekových vzpomínek, takže tady moc prostoru pro větvení není. Koncový stav je předen dán.

Mě osobně série Assassin's Creed nelákala z jiného důvodu a nebýt Ubisoftí akce minulý rok, tak jsem se jí možná dál úspěšně vyhýbal, ale když už se mi trojka nabídla zdarma, tak jsem to prubnul. Brzy mě však překvapilo spojení se scifi a nakonec to bylo právě tohle, co mě na tom nesedělo mnohem více. Krom trojky jsem dosud žádný další díl nehrál, a ani to nemám v plánu, ale v ACO je vidět, že se v Ubisoftu v tomto ohledu dostali do slepé uličky a krom elegantního vysvětlení určitých designérských rozhodnutí, sebou spojení se scifi přináší i dost jasné omezení ve volnosti. Klidně bych celé to scifi pozadí zrušil a nechal si hru žít vlastním životem. Ta hra by byla o dost lepší, kdyby v ní neustále nedocházelo k obnovování výchozích stavů lokací, a kdyby mnohem progresivněji reagovala na hráčovo činy. Jako RPG by ACO selhalo na plné čáře. Přitom by stačilo opravdu tak málo

Dobře, teď jsem si zlehka kopl do scifi pozadí série, ale mnohem závažnější je styl a provedení vedlejších úkolů. Ve hře se točí několik schémat stále dokola, jen se tomu mění omáčka. Některé typy úkolů tak časem docela omrzí a hlavně mi vadilo, že mě hra dost často nutila k nesmyslnému pendlování mezi dvěma vzdálenými body. Podobnou "vychytávkou" oplýval bohužel i Elex. Dítě se vzdálí z tábora na lov a vy najdete stopy až na hranici s další lokací naproti, aby vás hra hned poté poslala přesně na opačný konec lokace.

O záchraně různých vězňů ani nemluvě. Skoro všechny musíte po osvobození odnést z pevnosti/vězení do bezpečí, a přestože si cestou stěžují na zlámané nohy, tak po položení na zem v bezpečné oblasti zázrakem vstanou, poděkují a zmizí Úkolů mohlo být klidně méně, ale lépe propracované. Některé úkoly byly třeba velmi povedené, ale v té šedi průměru pak bohužel zapadnou (např. pomoc dávné přítelkyni na severu země apod., zkrátka ty větší a propracovanější úkoly).

Řada vedlejších úkolů jsou totiž jen krátké epizodky na téma záchrany někoho nebo něčeho. Všechno to zapamatovatelné totiž spadá až do kategorie hlavní linky, která se zdánlivě větví, někdy je tedy hranice mezi vedlejším a hlavním úkolem nejasná, např. úkoly kolem identity Bereniky (Krokodýla), kdy se úkol se zabitím Bereniky stává spojnicí mezi úkoly s Arénou a pomstou smrti Šadji, dívenky místního vůdce, který byl Berenice na stopě. Přitom celá linka okolo Šadji by se dala považovat za velmi povedený vedlejší úkol a je to opravdu jeden z těch silnějších a dobře zapamatovatelných momentů ve hře, protože Bayek se do rodiny vůdce dostane ještě před celou kaskádou událostí, které vedou k Šadjině zbytečné smrti.

Mě v tomhle opravdu přijde ACO hodně srovnatelné se Zaklínačem 3, byť ten měl těch okamžiků mnohem více. ACO však přeci jen pracuje s openworldem podstatně lépe. Ostatně si myslím, že v Ubisoftu se právě z těch chyb Z3 poučili. Když už se tedy pokusili vytvořit hru s RPG prvky, tak si dali záležet. Párkrát jsem se dokonce přistihl při úvaze, že některé pasáže mi hodně připomínají styl Piraní Za to si v Ubisoftu zaslouží pochvalu.

S úkoly souvisí i jistá míra rozpolcenosti, zda-li lokaci volně procházet, anebo si nejprve nabrat úkoly, protože pak se mi dost často stávalo, že jsem se na některá místa podíval vícekrát (obzvláště se to týká pevností a různých doupat).

Není moc obvyklé, abych se takhle pouštěl do rozboru ještě před dohrátím hry, ale podle mě mám volný průzkum a vedlejší úkoly již za sebou, takže tuto kapitolu už mohu v klidu uzavřít. Z výše napsaného je asi už jasné, že to zrovna devadesátkový počin nebude, ale stejně jako u Elexu, pokud to je začátek nové éry a další díl půjde ve stopách vylepšení stávajícího, pak si není na co stěžovat. Jednou by se ze série AC skutečno mohlo stát povedené RPG.

[Elemir]

92 hodin, 90% obsahu splněno a s tím jsem v podstatě skončil Hra umožňuje po konci pokračovat dále zbylými aktivitami, tak jsem ještě jednou zkusil prubnout slona v jedné z arén, ale nějak mi to nejde Počitadlo kompletnosti v tu ránu poskočilo na 95%, takže asi stačí navštívit jen jednu z těchto arén a zbylých 5% do sta bude nejspíše ta neobjevená hrobka v Gíze. Každopádně i kdybych se nyní na hlavu stavěl, dalších 8 hodin už bych z té hry běžnými aktivitami opravdu nevymáčkl. Hranice 90 hodin je však hodně velkým a hlavně nečekaným překvapením.

S vygradováním příběhu je to už o poznání horší, závěr je poněkud rozpačitý. Nepřišlo mi to vysloveně odfláklé nebo nedomyšlené, ale je to něco ve stylu Hobita, kdy vás kniha po velkolepé bitvě u dračí sluje unudí postzávěrečnou pasáží, která je snad ještě delší než popis bitvy samotné. Ten správný okamžik konce hra prostě mine a jakoby násilně na něj naroubuje to, co se hra celou dobu snaží osvětlit - vznik Bratrstva Assassínů. Nebudu předbíhat, nicméně upozorňuji, že nyní budu vesele spoilerovat

Audience u Césara proběhla dobře a z císaře a Kleopatry se stali dle očekávání milenci. Nyní je akorát potřeba zažehnat válku, kterou rozpoutá zhrzený Kleopatřin bratr Ptolemaios. Hra se v tuhle chvíli promění v čistý koridor a k dispozici je jen několik míst z Alexandrie, kde probíhají všechny úkoly související s válkou. Ještě před audiencí mi hra namísto Bayeka podstrčila Ayu, se kterou se část úkolů plní.

Nejprve bylo potřeba vhodit signální prášek do ohně v majáku na ostrově Fáru, což je zdánlivě jednoduchý úkol s počáteční pasáží role opičáka, kdy jsem s Ayou musel přeskákat hořící lagunu po stožárech lodí. V majáku mě po výlezu do horního úseku překvapila trojice římanů a jak jsem nebyl zvyklý na Ayiny schopnosti v boji, tak jsem mohl hned loadovat Napodruhé jsem jim nedal šanci. Ještě před výstupem na vrchol se nachází boss v podobě hlídače a tady jsem krásně využil skluzů a poměrně slušně si s hlídačem zatancoval. Prostor pro boj je malý, takže na lukostřelbu není vysloveně vhodný, musel jsem to střídat s přímým střetem tváří v tvář. Je zajímavé, že najednou se mi postava ovládala mnohem lépe, než kdybych to hrál za Bayeka Asi to podobnou změnu na chvíli chtělo. Docela mě to dostalo do varu.

Po dosažení majáku nastala dramatická odmlka s římským vojákem v zádech a hra mi vrátila Bayeka a rovnou mi ho naservírovala na válečném voze s Césarem Aya byla úspěšná a tak začal hon na Septima, dalšího z členů Řádu. Cestou jsem musel postřílet všemožně dotírající vojáky a ve finále nás začal honit slon. Vlastně hra mi to jen tvrdila, slon se někde cestou zasekl a tak zbytek jízdy proběhl v poklidu.

No, tak trochu bych kecal, nejprve jsme honili generála, který měl tohle na svědomí, ale jeho jméno si už nevybavuju. Měl ovšem hodně velkého slona a toho jsem musel porazit Boj je to kupodivu poměrně vyrovnaný, né to, co je vidět ve sloních arénách. Začal jsem si dokonce myslet, že tyhle příběhové pasáže jsou schválně lehčí oproti analogickým pasážím z vedlejších úkolů a aktivit (tady jsou totiž povinným obsahem a Ubisoft asi nechtěl nikoho zbytečně frustrovat). Hlídač v majáku mohl být teoreticky podobně silný, jako čtveřice tuhých kapitánů z pevností, ale bylo přeci jen snažší ho usekat.

Po generálovi přišel na řadu Septimus, což je docela pohodový boj i pro kontaktní styl, ono se v té malé aréně beztak nedá moc šachovat s lukem. Zabít jsem ho ale nemohl, zasáhl Cesár, že prý říman může být souzen jen podle římských zákonů. Musela mě uklidnit stráž, a udělala to hodně nevybíravým způsobem.

Ani jsem nepotřeboval čekat, co bude dále, zradu jsem tušil už ve chvíli, kdy jsem plul s Kleopatrou na audienci. Celé to bylo divné, už dříve jsem uvažoval nad tím, jestli ona Kleopatra taky není součástí Řádu, ale nedávalo mi moc smysl, proč by to takhle dělala. Druhý v hledáčku byl César a v tom jsem se trefil, protože Septimus dostal milost a připojil se k Césarovi k poválečnému vyjednávání o Egyptu, ze kterého nás Kleopatra zcela vyloučila, ostatně ona se nás (mě a Ayu) rozhodla vůbec vykopnout ze svých služeb

A v této části se právě začíná rýsovat zrod Bratrstva. Césarův pobočník Flavius se mezi tím zmocnil kopí Alexandra Velikého, což je část mocného artefaktu. Druhý má Apollodoros, osobní strážce Kleopatry, který ho dostal od Bayeka. Flavius je další člen Řádu a z artefaktu se vyklube psionická koule (v AC III je taky). Aya se sama vydá po stopě Septima (zatím samozřejmě čeká) a já za Bayeka po stopě Flavia. Flavius je ve své podstatě finální boss hry a souboj s ním je pěkný opruz ... nesnáším teleportující se bosse Dal jsem ho napodruhý, kdy už jsem věděl, jak zhruba na něj. On si v boji povolává vytuhlé přízraky, které je dobré likvidovat lukem, takže časem dojdou šípy a je proto dobré Flavia mezi těmito fázemi vyvolávání zranit co nejvíce v kontaktním boji.

Po návratu do Alexandrie se zpřístupní nový úkryt, ve kterém je rovnou založeno Batrstvo. Žádný happyend se však nekoná, nyní je řada na Aye, aby vyrazila po stopách Septima a Césara. Ayu jsem tedy dostal na povel a do konce hry už tomu nebylo jinak Nejprve se však Aya s Baykem rozvedla a rozhodla se hodit minulost za hlavu. Přišlo mi to dost uhozené, takový zbytečný pokus o dramatičnost, která ovšem přišla z ničeho nic. Náznaky odcizení Ayi a Bayeka tu sice byly už dříve, ale byly mnohem slabší, než touha po jejich společném životě a najednou tohle a ještě s tak pitomým odůvodněním, zkrátka WTF

Trestná výprava Ayi začíná námořní bitvou, pokračuje soubojem se Septimem s velmi podobným průběhem jako za Bayeka a nakonec došlo i na Césara, se kterým jí pomohli senátoři v čele s Brutem, Aya byla jen ta první, kdo zasadil ránu ... no a zbytek hry už je jen takové okecávání ...

Přesně tou pasáží s rozchodem se zbortily jakékoliv naděje na grandiózní finále, to proběhlo při souboji s Flaviem, ale jak už jsem psal, jedním z cílů ACO bylo vysvětlit vznik Bratrstva a to za každou cenu Má to ovšem přeci jen jednu pozitivní stránku a tou je hra za Ayu, protože je úplně jedno, jak jste si Bayeka po celou dobu piplali, hra vám to okoření svým defaultem v podobě Ayi Ne že bych Bayeka moc cvičil, v poslední třetině hry prakticky už vůbec, jedinou výzvou byl opravdu až Flavius, ale toho jsem nakonec umlátil bez nějakých fintiček, protože na to prostě nebyl čas

Závěr mohl být lepší, anebo alespoň lépe odůvodněný, hned jsem si u toho vzpomněl na Elex Ale co se dá dělat, účel to asi splnilo. A co se stalo s Kleopatrou? Tu Aya ušetřila, ale neodpustila si drobnou pohrůžku, aby se konečně začala starat o Egypt jinak ...

Víc asi nemá smysl hru rozebírat, jako oddychovka to bylo dobré, ale to finále krásně podtrhlo všechny ty dříve zmíněné nedostatky. Bugy a haprující optimalizaci nebudu brát v úvahu, to se vždy může zlepšit. Celkový dojem je velmi pozitivní, leč víc jak 80% bych tomu nedal. Pokud bych zůstal u mezižánrového porovnání, tak Zaklínač 3 je přeci jen o chlup lepší hra, ale u ACO zkrátka musím zohlednit, že to není RPG hra mě hlavně mile překvapila. Jediné, do čeho si ještě kopnu, je výslovnost latinských slov v dabingu, dotyčným měl někdo vysvětlit, že latina a italština nejsou to samé Ostatně Vergilus třeba v době příběhu ACO stále ještě žil

[Elemir]

Nějak mě to nedalo a musel jsem dořešit otazník u Sfingy Chvilku jsem pobíhal po povrchu a okolních zříceninách, kdyby se tu náhodou objevil skrytý vstup, ale nic tu nebylo, tak jsem znovu vlezl do Sfingy a došel do místnosti s plastickou mapou. Pointa je v tom, že na jedné straně mapy je místo pro interakci, které jsem předtím míjel bez povšimnutí. Po aktivaci se objeví nový vstup do nitra a Bayek může aktivovat poslední starobylé soustrojí (to je právě ten otazník). Odměnou je další zbroj a nová kupa sci-fi kydů

Po výlezu jsem si na západě mapy všiml dvou podivně zapomenutých úkolů, při jejichž plnění se mi otevřelo pár dalších úkolů, ale byla to v podstatě otázka chvilky a měl jsem splněno (úkoly se zřejmě otevřely někdy v době finišování hlavní linky). Nic překvapivého to nebylo, vlastně už jen taková nudnější rutina. Ukazatel splněnosti poté poskočil na 99%. Co je to zbylé procento, už hledat nebudu. Do hry byl přidán od posledního spuštění nějaký nový obsah, tak to možná souvisí s tím.

Narazil jsem třeba na Hordu, což je nový mód pro arénu v Kyrenaice, kdy na Bayeka postupně útočí vlny nepřátel. Horda je představena formou extra úkolu, jehož součástí je právě boj v aréně a přežít minimálně 5 kol (vln) útoků. Po každé vlně se Bayekovi obnoví zdraví, ostatně to se obnovuje průběžně i během pohybu na kolbišti. Není to nic složitého, vydržel jsem 8 kol a poněkud blbě jsem dojel na rotujících bodácích, kam mě nepřítel odhodil Vlastně je to perfektní příležitost, jak si lépe natrénovat boj zblízka, protože luk mi vytáhnout nešel Tempo boje je výrazně vyšší a najednou to bylo celé takové přirozenější. Je škoda, že jsem se s bojem nablízko sžil až tak ke konci hry.

Každopádně to byl asi můj poslední přídavek ke kapitole Assassin's Creed: Origins. Ubisoft se ho asi bude snažit držet ještě dlouho nad vodou různými přídavky, ale ta hra už nemá v principu co dalšího nabídnou, tedy pokud jde o mě

[Elemir]

Ubisoft si před Vánoci připravil drobnou nadílku v podobě Assassin's Creed IV: Black Flag, takže jsem neodolal a zkusil to pro porovnání rozehrát. Normálně bych si to nekoupil, ale když je to zdarma, tak proč ne

Čtyřka vychází z trojky, takže ovládání anebo možná spíše neovládání to má podobné. Současným hrdinou je Edward, dědeček Connora z trojky, takže se vlastně nemám čemu divit. Postavička se nechtěně lepí na kde co a naopak, když někam potřebujete vyšplhat, tak kolikrát stojí jako tvrdé Y, nebo poskakuje úplně mimo. Není to samozřejmě pravidlem, to už bych přeháněl, ale obvykle se to stává ve chvíli, kdy zrovna nejvíce potřebujete, aby ovládání šlapalo plynule. Problém spočívá v tom, že skok s "přílepem" je delegován na SHIFT, podobně jako u běhu, takže když ve hře běháte, postava má logicky tendenci se lepit na kdejaký prvek k lezení. Mno a bez běhu to bohužel nejde, to je postava zase moc pomalá. V tomhle udělalo ACO opravdu značký krok vpřed a bylo dobré si ten rozdíl připomenout.

Nejvíc mě ovšem překvapilo několik zjednodušení. Nejmarkatnější je to u sběru všemožných předmětů. V trojce bylo nahánění větrem unášených listů papíru docela opruz. Obvykle to nešlo moc dobře stihnout, protože list papíru se dal do pohybu ještě předtím, než jste vylezli do výhodné pozice (na střechu domu apod.). Ve čtyřce to není problém, list se dá do pohybu až ve chvíli, kdy se k němu více přiblížíte. Podobně je to s lovem. Hra vám zvířata předsouvá v dostatečném počtu pro splnění achievmentů a craftění.

Námořní bitvy, na kterých hra údajně staví, jsou víceméně zkopčené z trojky a musím říci, že v trojce mi některé bitvy přišly o poznání tužší. Obzvláště ty, které se odehrávaly za bouře. Ve čtyřce se dá počasí vychytat a loď se navíc vylepšuje. Válečnou galéru jsem ve finále potopil i při menším rozvoji vlastní lodě. V řadě případů je to totiž boj 1 na 1, takže se to dá utaktizovat celkem v pohodě. Ovšem někdy hra překvapí a najednou odněkud připlujuje armáda dalších lodí a začne být veselo Jenomže co naplat, potápění lodí, dobývání pevností apod., jsou ve skutečnosti spíše vedlejší aktivity, jen málokdy se něco z toho objeví v hlavní lince. Mě to lodní válčení nebavilo už v trojce, takže jsem byl v podstatě rád, že to bylo paradoxně skoro nepovinné i ve čtyřce. Na moři lze navíc využívat rychlého cestování, což bodlo

Mimo moře je to jinak klasický Assassin's Creed, mě osobně tu nějaký rozdíl mezi náplní trojky a čtyřky nepřišel. Pirátská tématika převládá zhruba do poloviny hry, důvodem je to, že Edward na nějakou myšlenku boje řádu a asasínů kašle a jde si po vlastní cestě, příběh tak celou dobu sleduje Edwardův přerod z chamtivého piráta v asasína a nutno podotknout, že krom úplného začátku je to poměrně dobré. Oproti Connorovi v trojce je to charakterově odlišný typ hrdiny a přišly chvilky, kdy jsem začal Edwardovi fandit Connor není nikterak špatný, ba naopak, on je napsaný velmi dobře, ale není to postava, která by kvůli svému jednání a názorům musela sednout každému. Potíž je jen to, že hra mimo hlavní linku nenabízí nic chytlavého a samotná hlavní linka mi přišla kupodivu oproti trojce kratší.

Když už jsem nakousl zjednodušování, to se týká i vražd ve městech. Edward může zabíjet prakticky beztrestně, a když na sebe někoho naláká, je mnohem snadnější strážím uniknout. Zdánlivě nebezpečné je akorát drancování lodí, protože tím roste ukazatel hledanosti, ale ten je snadné snížit už při drancování napadené lodi, anebo se dá v každém přístavu najít důstojník, kterého lze podplatit.

O trojce se často psalo jako o nepovedeném díle, ale z pohledu mechanik je na tom ve skutečnosti lépe. Čtyřku drží nad vodou příběh a prostředí karibiku, jinak to žádné terno není. Podivně vypadá i sci-fi linka ze "současnosti", za ty tři díly asasínů v tom pořád nemůžu najít jasné souvislosti, ale když jsem se dozvěděl, že Assassin's Creed doprovází i série novel, tak už se té nekonzistentnosti nedivím. Přijde mi to totiž spíše jako marketingový tah, kdy to má vzbudit hráčovu zvědavost a donutit ho hledat souvislosti jinde.

Jsem zvědav, jestli příští rok bude Ubisoft pokračovat a na řadu přijde další z novějších dílů AC. Když se teď ohlédnu zpětně na trojku a čtyřku, tak musím říci, že pokles kvality je v tom vidět a ACO skutečně musí působit jako znovuzrození, protože to je hra, která konečně poskytuje pořádný obsah a dává větší smysl tomu openworldu.

[Chidlink]

Ahoj. Může mě někdo poradit, kam se ukládají fotky které udělám v tom foto modu, jak je ve hře, vůbec to nemůžu najít. Díky