92 hodin, 90% obsahu splněno a s tím jsem v podstatě skončil

Hra umožňuje po konci pokračovat dále zbylými aktivitami, tak jsem ještě jednou zkusil prubnout slona v jedné z arén, ale nějak mi to nejde

Počitadlo kompletnosti v tu ránu poskočilo na 95%, takže asi stačí navštívit jen jednu z těchto arén a zbylých 5% do sta bude nejspíše ta neobjevená hrobka v Gíze. Každopádně i kdybych se nyní na hlavu stavěl, dalších 8 hodin už bych z té hry běžnými aktivitami opravdu nevymáčkl. Hranice 90 hodin je však hodně velkým a hlavně nečekaným překvapením.
S vygradováním příběhu je to už o poznání horší, závěr je poněkud rozpačitý. Nepřišlo mi to vysloveně odfláklé nebo nedomyšlené, ale je to něco ve stylu Hobita, kdy vás kniha po velkolepé bitvě u dračí sluje unudí postzávěrečnou pasáží, která je snad ještě delší než popis bitvy samotné. Ten správný okamžik konce hra prostě mine a jakoby násilně na něj naroubuje to, co se hra celou dobu snaží osvětlit - vznik Bratrstva Assassínů. Nebudu předbíhat, nicméně upozorňuji, že nyní budu vesele spoilerovat

Audience u Césara proběhla dobře a z císaře a Kleopatry se stali dle očekávání milenci. Nyní je akorát potřeba zažehnat válku, kterou rozpoutá zhrzený Kleopatřin bratr Ptolemaios. Hra se v tuhle chvíli promění v čistý koridor a k dispozici je jen několik míst z Alexandrie, kde probíhají všechny úkoly související s válkou. Ještě před audiencí mi hra namísto Bayeka podstrčila Ayu, se kterou se část úkolů plní.
Nejprve bylo potřeba vhodit signální prášek do ohně v majáku na ostrově Fáru, což je zdánlivě jednoduchý úkol s počáteční pasáží role opičáka, kdy jsem s Ayou musel přeskákat hořící lagunu po stožárech lodí. V majáku mě po výlezu do horního úseku překvapila trojice římanů a jak jsem nebyl zvyklý na Ayiny schopnosti v boji, tak jsem mohl hned loadovat

Napodruhé jsem jim nedal šanci. Ještě před výstupem na vrchol se nachází boss v podobě hlídače a tady jsem krásně využil skluzů a poměrně slušně si s hlídačem zatancoval. Prostor pro boj je malý, takže na lukostřelbu není vysloveně vhodný, musel jsem to střídat s přímým střetem tváří v tvář. Je zajímavé, že najednou se mi postava ovládala mnohem lépe, než kdybych to hrál za Bayeka

Asi to podobnou změnu na chvíli chtělo. Docela mě to dostalo do varu.
Po dosažení majáku nastala dramatická odmlka s římským vojákem v zádech a hra mi vrátila Bayeka a rovnou mi ho naservírovala na válečném voze s Césarem

Aya byla úspěšná a tak začal hon na Septima, dalšího z členů Řádu. Cestou jsem musel postřílet všemožně dotírající vojáky a ve finále nás začal honit slon. Vlastně hra mi to jen tvrdila, slon se někde cestou zasekl a tak zbytek jízdy proběhl v poklidu.
No, tak trochu bych kecal, nejprve jsme honili generála, který měl tohle na svědomí, ale jeho jméno si už nevybavuju. Měl ovšem hodně velkého slona a toho jsem musel porazit

Boj je to kupodivu poměrně vyrovnaný, né to, co je vidět ve sloních arénách. Začal jsem si dokonce myslet, že tyhle příběhové pasáže jsou schválně lehčí oproti analogickým pasážím z vedlejších úkolů a aktivit (tady jsou totiž povinným obsahem a Ubisoft asi nechtěl nikoho zbytečně frustrovat). Hlídač v majáku mohl být teoreticky podobně silný, jako čtveřice tuhých kapitánů z pevností, ale bylo přeci jen snažší ho usekat.
Po generálovi přišel na řadu Septimus, což je docela pohodový boj i pro kontaktní styl, ono se v té malé aréně beztak nedá moc šachovat s lukem. Zabít jsem ho ale nemohl, zasáhl Cesár, že prý říman může být souzen jen podle římských zákonů. Musela mě uklidnit stráž, a udělala to hodně nevybíravým způsobem.
Ani jsem nepotřeboval čekat, co bude dále, zradu jsem tušil už ve chvíli, kdy jsem plul s Kleopatrou na audienci. Celé to bylo divné, už dříve jsem uvažoval nad tím, jestli ona Kleopatra taky není součástí Řádu, ale nedávalo mi moc smysl, proč by to takhle dělala. Druhý v hledáčku byl César a v tom jsem se trefil, protože Septimus dostal milost a připojil se k Césarovi k poválečnému vyjednávání o Egyptu, ze kterého nás Kleopatra zcela vyloučila, ostatně ona se nás (mě a Ayu) rozhodla vůbec vykopnout ze svých služeb

A v této části se právě začíná rýsovat zrod Bratrstva. Césarův pobočník Flavius se mezi tím zmocnil kopí Alexandra Velikého, což je část mocného artefaktu. Druhý má Apollodoros, osobní strážce Kleopatry, který ho dostal od Bayeka. Flavius je další člen Řádu a z artefaktu se vyklube psionická koule (v AC III je taky). Aya se sama vydá po stopě Septima (zatím samozřejmě čeká) a já za Bayeka po stopě Flavia. Flavius je ve své podstatě finální boss hry a souboj s ním je pěkný opruz ... nesnáším teleportující se bosse

Dal jsem ho napodruhý, kdy už jsem věděl, jak zhruba na něj. On si v boji povolává vytuhlé přízraky, které je dobré likvidovat lukem, takže časem dojdou šípy a je proto dobré Flavia mezi těmito fázemi vyvolávání zranit co nejvíce v kontaktním boji.
Po návratu do Alexandrie se zpřístupní nový úkryt, ve kterém je rovnou založeno Batrstvo. Žádný happyend se však nekoná, nyní je řada na Aye, aby vyrazila po stopách Septima a Césara. Ayu jsem tedy dostal na povel a do konce hry už tomu nebylo jinak

Nejprve se však Aya s Baykem rozvedla a rozhodla se hodit minulost za hlavu. Přišlo mi to dost uhozené, takový zbytečný pokus o dramatičnost, která ovšem přišla z ničeho nic. Náznaky odcizení Ayi a Bayeka tu sice byly už dříve, ale byly mnohem slabší, než touha po jejich společném životě a najednou tohle a ještě s tak pitomým odůvodněním, zkrátka WTF

Trestná výprava Ayi začíná námořní bitvou, pokračuje soubojem se Septimem s velmi podobným průběhem jako za Bayeka a nakonec došlo i na Césara, se kterým jí pomohli senátoři v čele s Brutem, Aya byla jen ta první, kdo zasadil ránu ... no a zbytek hry už je jen takové okecávání ...
Přesně tou pasáží s rozchodem se zbortily jakékoliv naděje na grandiózní finále, to proběhlo při souboji s Flaviem, ale jak už jsem psal, jedním z cílů ACO bylo vysvětlit vznik Bratrstva a to za každou cenu

Má to ovšem přeci jen jednu pozitivní stránku a tou je hra za Ayu, protože je úplně jedno, jak jste si Bayeka po celou dobu piplali, hra vám to okoření svým defaultem v podobě Ayi

Ne že bych Bayeka moc cvičil, v poslední třetině hry prakticky už vůbec, jedinou výzvou byl opravdu až Flavius, ale toho jsem nakonec umlátil bez nějakých fintiček, protože na to prostě nebyl čas

Závěr mohl být lepší, anebo alespoň lépe odůvodněný, hned jsem si u toho vzpomněl na Elex

Ale co se dá dělat, účel to asi splnilo. A co se stalo s Kleopatrou? Tu Aya ušetřila, ale neodpustila si drobnou pohrůžku, aby se konečně začala starat o Egypt jinak ...
Víc asi nemá smysl hru rozebírat, jako oddychovka to bylo dobré, ale to finále krásně podtrhlo všechny ty dříve zmíněné nedostatky. Bugy a haprující optimalizaci nebudu brát v úvahu, to se vždy může zlepšit. Celkový dojem je velmi pozitivní, leč víc jak 80% bych tomu nedal. Pokud bych zůstal u mezižánrového porovnání, tak Zaklínač 3 je přeci jen o chlup lepší hra, ale u ACO zkrátka musím zohlednit, že to není RPG hra mě hlavně mile překvapila. Jediné, do čeho si ještě kopnu, je výslovnost latinských slov v dabingu, dotyčným měl někdo vysvětlit, že latina a italština nejsou to samé

Ostatně Vergilus třeba v době příběhu ACO stále ještě žil
