Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Menzoberranzan není na mém seznamu žádným nováčkem, na rozdíl od Ravenloftů jsem kolem této hry přešlapoval už řadu let. Důvodem je, že tato hra bývala už v dřívějších dobách častým artiklem abandonware stránek, ale popis hry mě nikdy nezaujal natolik, abych ho zkusil alespoň rozehrát. Kdo je Drizzt Do'Urden, jsem neměl ani tušení, temné elfy jsem znal akorát z osmého dílu Might and Magic a grafika hry byla na mě poněkud šílená. Celkově nižší hodnocení tohoto titulu pak jasně rozhodlo a asi by to bývala nezachránila ani případná existence češtiny.

Můj obdiv k hraničářům tedy neplyne ze vzoru nějakého temného elfa, mě se tohle povolání v D&D prostě líbí a započalo to s érou Baldur's Gate. Ani v nich jsem neměl o Drizztovi nejmenší ponětí a to vydrželo ještě hodně dlouho po druhém dílu BG. Je tomu vlastně jen pár let zpět, co jsem se do ságy o tomto legendárním hraničáři začetl Teprve pak mi začala docházet souvislost Menzoberranzanu s jistými reáliemi Forgotten Realms a krabice s hrou už nějakou dobu zdobí mou sbírku.

Nicméně pro účely rozehrávky jsem sáhl po GOG verzi hry a upravím jí dle vzoru z Ravenloftů. Za hrou totiž opět stojí DreamForge Intertainment, Inc. a časově je napasovaná mezi Ravenloft: Strahd's Possession a Ravenloft: Stone Prophet, což je vidět i na grafickém/technickém zpracování hry, které zůstalo na půli cesty mezi výše zmíněnými hrami. Barevná paleta hry je bohužel docela šílená, na fullscreen to určitě roztáhnout nedoporučuji.

Začátek je přitom docela nápaditý, cikánskou věštkyni nahradila drowí kněžka a opět jsem si tvořil dva základní charaktery. Zatím jsem provedl jen nástřel, na prvním místě je elfí hraničářka Shiva a druhý je čistokrevný lidský klerik Elemir Ještě bych rád koukl do manuálu, abych si nenaběhl jako u Stone Prophet s importem, kde mi pak docela chyběl mág kvůli identifikaci věcí (ve Stone Prophet to bylo vzhledem k přenesené výbavě jedno, ale tady nechci riskovat). Obě postavy začínají s 30k XP, což je u Shivy level 5, u Elemira level 6 - to je docela slušný začátek.

V intru je vidět útok drowů na vesnici, která zrovna slaví vítězství neohroženého hrdiny, který skolil krvelačnou nestvůru, jež vesničany ohrožovala ... no, pak se záběr přesune do místní hospody, odkud vyrážíme my dva. Jo, bojovat taky, ale prvním úkolem je uhasit místní sklad zásob, likvidace drowů je okrajovou činností Džbery lze doplňovat v místní studni, takže hra hned v úvodu předvede jeden ze způsobů interakce s okolím - samozřejmě jsem si napoprvé tipl špatně

Nebýt těch zběsilých barev, tak jsem nadmíru spokojen. Hra vypadá nadějně a Shiva kolem pobíhající drowy s přehledem odpravila. Děj je na motivy jedné ze Salvatoreho povídek, tak ten snad bude taky ok

[Richmond]

Tedy to je tempo! Já se začal na Menzoberranzan těšit poté, co jsem nedávno přelouskal asi 15 knížek od Drizztovi. A vím, jak moc to přidá k atmosféře, když člověk hraje hru ve známém prostředí (viz Betrayal at Krondor). Technicky mi ale fakt z toho, co jsem viděl, přijde jako z trojice bezkonkurenčně nehorší a hratelně i nejslabší (hodně prázdné prostory). Ale zase snad tam něco bude z těch knížek

[Elemir]

Musím využít současného nadšení, Ravenlofty nebyly naštěstí tak dlouhé, abych si od stejného gameplaye musel dát pauzu, Menzoberranzan tedy ještě zkousnu Schválně jsem teď napočítal časy videí ze Stone Prophet plus to, co jsem odehrál bez nahrávání a jsem tak na 30 hodinách. Když vezmu, že Strahd's Possession mi taky vyšlo ke 30 hodinám, tak společně s Menzoberranzanem bych se měl vejít do 100 hodin a to je tak akorát.

Akorát jsem si znovu probral pro a proti své volby povolání a udělám změnu. Včera mě to strašně snadno svedlo z cesty, protože mi hra nijak nenabídla multiclass. Ono je to totiž dost krkolomně řešené. Jakmile se objeví symboly povolání, tak v případě multiclassu je potřeba kliknout na vybraný symbol a hlavně tlačítko myši nepouštět! Místo toho je potřeba ze symbolu sjet na jiný symbol, nebo úplně mimo a pak teprve tlačítko myši pustit. To samé u dalšího povolání (v případě tripleclassu - u toho posledního povolání je to už jedno).

Pravděpodobně Elemira převedu na half-elfa klerik/mág; trpaslíci, gnómové a půlčíci jsou ohledně povolání mága ze hry, ty využít nemůžu. Leda bych překopal i první charakter na multiclass mág/něco. Pořád je tu možnost do party přibrat další dva členy, takže tohohle se obávat nemusím, bojovníků bude určitě k dispozici dostatek. Udělám si kafe a v klidu popřemýšlím

[Elemir]

Udělal jsem přesně tak, jak jsem psal dopoledne. Shiva zůstala hraničářkou a z Elemira se stal klerik/mág. Rozestavení družiny je v herním rozhraní děláno stejně jako u Stone Prophet, takže jsem ho po pár bojích přesunul hned na první pozici, aby byl Shivou chráněný. Trošku neštastné je řešení kouzel, už jsem si zvykl na menu ze Stone Prophet, tady jak mám teď těch kouzel násobně více, tak to není moc přehledné.

Za hodinu a půl jsem stihl pořešit události ve vesnici, nabrat u zbrojnice své první NPC (bojovníka Baldassara) a projít kus oblastí mimo vesnici. Hned za vesnicí je dost rozlehlá travnatá plocha, kde jsem narazil na koboldy a orky. Docela mě překvapilo, že ne se všemi je třeba nutně hned bojovat, někdy se dá pokusit o rozhovor, ale je také pravdou, že poprvé se mi povedlo potvoru překecat až s jednou konkrétní postavou v družině.

Na jihu oblasti lze narazit na zraněného drowa, ze kterého jsem vymáčkl důvod útoku na vesnici. Jde prý o Drizzta, kterého všude hledají a mají dovést do Menzoberranzanu. Drizzt však ve vesnici už dlouhou dobu nebyl. Další zajímavou postavou byl kentaur Mealdithar, kterého je možné taky najmout, ale jak jsem později zjistil, je to taky hraničář ... to je jak naschvál, ale naštěstí už dva bojovníky mám, takže poslední místo je spíše pro zloděje. V domku na východě se nachází gnómí (?) učenec, který mi nabídl pomoc s úkolem. Je ochotný mi vytvořit ochranu pro vstup do Podzemí, ale potřebuje k tomu drahokamy. Ty už si musím najít sám.

Další oblast obsahuje dvě jeskyně a cestu dále na jih, zřejmě do další oblasti. Jeskyně jsem nejprve vynechal a po vyčištění oblasti jsem zamířil právě na jih, kde se mě v animaci chystal přepadnout bandita, ale zasáhla zamaskovaná postava ... Drizzt D'Urden. Po krátkém rozhovoru jsem mohl Drizzta přijmout do družiny, což jsem udělal. Podle všeho to vypadá, že mi chce pomoci jen s jedním úkolem a to je záchrana odvlečených vesničanů. Pak se pravděpodobně zase odpojí. Je to hraničář na levelu 15 a má všechny své typické propriety, včetně sošky svého mazlíčka. Teprve s ním se mi podařilo jednu potvoru překecat k útěku

Jeskyně na severu se nakonec ukázala být úkrytem Drizzta, odtud jsem se snadno dovtípil, že příběh hry se odehrává nedlouho po Drizztovo vystoupení na povrch. Nahrává tomu i fakt, že jej zuřivě hledají komanda drowů. Druhá jeskyně je úkrytem Leucrott, takové tygroidní šelmy, dost nebezpečné. Našel jsem tu několik drahokamů, zřejmě pro učence a vyzkoušel si tu lektvar Skoku. Efekt a způsob použití znám už ze Stone Prophet, kdy jsem zůstal uvězněn v jedné místnosti ve Městě mrtvých. Lektvar se normálně vypije a pak se příslušný efekt používá přes nabídku podobně jako kouzla (jakoby nultý slot kouzel).

Hra kupodivu příjemně odsýpá, byť je tu i docela dost dialogů. Hlavní důvod spočívá v tom, že už ze Strahd's Possession mám natrénováno, takže v bojích je to hodně znát. Obtížností je hra o něco lehčí, přeci jen wargové v Ravenloftu byly na úvod docela nefér Tady je první tužší potvorou až Verbeeg v druhé oblasti a pak samozřejmě Leucrotty. Potvory už nemají tendenci uhýbat ze zorného pole, ale jsou rychlejší, než je tomu ve Stone Prophet. V tomhle je to docela vyvážené a proto to i odsýpá. Krásně se tu dá využít couvání. Dvojice (a více) potvor se pak obvykle rozestaví tak, že jedna jde zepředu a druhá vám vpadne do boku nebo rovnou do zad - do zad je to hodně nepříjemné, obzvláště když to v první chvíli nepostřehnete, protože pak dostává na frak i obrněný bojovník, který prostě čučí jinam

Smysl pro detail zůstal na podobné úrovni jako u Strahd's Possession, ale hodně to opravdu zabíjí paleta barev. Počkám, jak to bude vypadat dále, ale ve zlepšení moc nedoufám. V noci má přepadení venku své kouzlo, protože opravdu vidíte kulový a kouzlo světla má malý dosah. Je ovšem zajímavé, že potvory jsou zblízka docela detailní. V tuhle chvíli si člověk, jak velký krok znamenala grafika ve Stone Prophet. O dungeonech a tlačítcích se zmíním až v nějakém dalším příspěvku, zatím jsem narazil jen na jedny v Drizztovo útočišti a docela to šlo. Hudba je celkem příjemná, byť jsem zatím nezaznamenal nějaký chytlavý motiv, jako tomu bylo u Strahd's Possesion. Osobně mi trošku přijde, že Menzoberranzan byl takový testík před Stone Prophet a moc času na něj vývojáři neměli.

Od zítřka už bych se zase rád vrátil k obrázkovému doprovodu deníku, což jsem u Stone Prophet dost zanedbal. Na vině je současné nahrávání videí, kdy jsem se snažil v rámci plynulosti akcí típání screenshotů omezit. No, pokud jde o videa, určitě udělám nějaký sestřih, přeci jen chci doplnit i Stone Prophet, ale bude to nakonec asi nahodile naskládané. Abych byl upřímný, namísto práce s obrázky nebo videem ten čas raději věnuji hraní. V tomhle razím navíc jednoduchou myšlenku, že kdo má o tyhle hry zájem, tak si je prostě sám zahraje a ostatní o ty moje deníky ani nezavadí

[Elemir]

Úvodní menu hry. Použití plastického fontu není špatný nápad, ale už zde začíná základní problém hry a to je výběr barev a práce s kontrastem. Ono na jednu stranu není fér hodnotit určité detaily, protože DOSové hry byly tvořeny pro zobrazení na CRT monitorech, kde má pixel tvar obdélníku, takže ať chceme či ne, čtvercové zobrazení bude už z principu deformované. DOSBox to totiž nijak nepřepočítává.



Pohled na mnou vytvořenou družinu. Jak jsem již psal v úvodní části deníku, tvorba postavy je po vzoru Ravenloftu provedena docela nápaditě. V úvodu se setkáte s drowí vysokou, která z obavy o ztrátu přízně Loth bohyni vyvolá. Důvodem těchto obav je útěk Drizzta, za kterým Matrona Malice poslala své vojáky. Lolth však kněžce poví, že Drizzt se nakonec vrátí sám, ale přivede sebou vetřelce ze světa mimo Temných říší. Jsou velkým nebezpečím a proto je musí kněžka nalézt a v tomto nesmí selhat! Vyšle proto napřed skupinku svých služebníků, aby o těchto vetřelcích zjistila co nejvíce a v tu chvíli začíná generování postav do družiny, které jakoby navazuje na výsledek onoho pátrání.



Pozadí pod knihou mága.



Pozadí pod knihou klerika.



Interiér hospody. Pokud jde o hloubku detailu, tak si Menzoberranzan nezadá se Strahd's Possession, ale opět ta volba barev a kontrastů ...



Interiér hospody.



Interiér hospody.



Noční pohled na vesnici. A tady už začíná to pravé barevné peklo Ten narudlý pruh před družinou funguje jako ideální stín, protože když se k vám přiblíží drowí vojáci, tak je v tom jen stěží rozeznáte, neboť s ním barevně splývají.



Drowího vojáka uvidíte v celé kráse tedy až poté, co vejde na úsek trávy těsně před družinou. Naštěstí se to začne lepšit s příchodem rána, jak je zrovna na tomto obrázku patrné. Bohužel, příběh začíná v noci



A tady už máme krásné ráno



Detail ze zbrojnice. Je to jediné další místo, kam můžete ve vesnici vstoupit, protože všechny ostatní domy jsou nepřístupné. Oproti hospodě je to tu kupodivu hezčí, ale mám takový pocit, že tady jsem měl navíc nahozené kouzlo Light.



První najmutelná postava se nachází ještě ve vesnici a jde o bojovníka Baldassara. Není to zrovna žádné terno, je teprve na levelu 4 a statistiky má slabší, ale ve spojení se Shivou je to přesně ten bod zlomu, který jsem v získání fyzické převahy potřeboval.



Obrazovka dialogu.



Po opuštění vesnice jsem se srazil s neútočícím gnolem.



Rozhovor s ním však za moc nestála nakonec mě stejně napadl.



Rozhovor se zraněným drowem, kterého jsem vystopoval na jihu.



Návštěva u gnómího učence. Všimněte si dobře té knihovny, když to porovnám s knihovnami ve Strahd's Possession, tak ty jsou výrazně detailnější a lépe provedené. Tady to opravdu všechno vypadá tak podivně odflákle.



Pohled na noční krajinu mimo vesnici. Družina má zakouzlené světlo, což o něco zvětší dohled, ale zas takové terno to není. Gnol na levé straně akorát vystoupil z narudlého pruhu, takže z fáze neviditelnosti přešel do plné viditelnosti



Scénka s překaženým přepadením. Kdo nepoznal toho skokana, tak to je sám Drizzt



Rozhovor s Drizztem.



Pohled na Drizztovo statistiky.



Spínač v úkrytu Drizzta. Není to nic šíleného, je viditelný, ale to co mě ve hře děsí je ta jinak monotónní stěna jeskyně. O nic víc se to nezlepšilo ani v jeskyni Leucrott.



Drizztovo deník.



Zdánlivě přátelská Leucrotta ve svém brlohu.

[Elemir]

Prvních 5 hodin je za mnou a původní nadšení ze hry pomalu vyprchává. Právě jsem vstoupil do Chrámu Dumathoina.

S drahokamy z doupěte Leucrott jsem se zastavil u gnómího učence, což se později ukázalo jako velmi důležité. Gnóm mi je očaroval, takže by mi nebezpečné záření v jeskyních Podtemna nemělo ubližovat. Ze čtyř kousků mi však vyrobil jen 3 ochranné kameny, ten čtvrtý je odlišný a zatím jsem pro něj nenašel uplatnění. S tím jsem se otočil a vyrazil jsem přes druhou oblast na jih, do zřejmě poslední nadzemní oblasti.

Není tu toho mnoho k vidění, jen na východě stojí poblíž skály další postava k najmutí - kenku Vonar (ptakoid). Je to bojovník/zloděj/mág na 4. levelu, takže nakonec jsem na mága přeci jen narazil a to poměrně brzy, mé obavy byly zbytečné. Povolání zloděje jsem si však nakonec rozmyslel, byl by to tedy pro mě zbytečný multiclass. Na jihu oblasti je již vstup do dolů.

Vše začíná krátkou animací, na jejímž konci nám vozík ujede zpět a my se tak ocitáme v neznámém jeskynním systému. Do toho mi dvě postavy začalo něco v pravidelných intervalech zraňovat. Rychle jsem si vzpomněl na ochranné kameny a dal je oběma zbývajícím postavám do inventáře - Elemirovi jsem ho vrazil ještě předtím do ruky v domnění, že se používají jinak. Drizzt je očividně imunní, takže proto jsou ochranné kameny jen 3. A právě se vstupem do dolů začíná můj úpadek nadšení.

První patro jsou vlastně jen jeskyně, tedy abych byl přesnější, je to jedno velké čtvercové bludiště, které je rozdělené na dvě části. Ty jsou spojené skrze druhé patro jeskyně, takže se obě části procházejí na přeskáčku. Problém je v tom, že je to opravdu velká a poměrně prázdná oblast. Těšil jsem se alespoň na nějaké pasti, tlačítka apod., ale nic takového tu není. I těch potvor je tu málo. Docela se tu však hodí lektvar skoku nebo létání, který má v Menzoberranzanu očividně větší význam, než měl v Ravenloftu 2.

Dovolím si odbočit, vlastně teprve tady mi došlo, k čemu ty dva lektvary ve Stone Prophet byly. Existuje totiž jen jedno jediné místo, kde mi jejich použití dává smysl. Dopomohlo mi k tomu sledování, jak se oba typy lektvarů chovají. Skok už jsem popsal minule, let naproti tomu funguje trošku jinak. Po vypití lektvaru se vedle tlačítek pohybu zobrazí posuvník, kterým se určuje výška letu. Oba efekty navíc vydrží až do příštího spánku. Ale teď k tomu místu ve Stone Prophet. Když jsem vstupoval do katakomb, tak vstup je normálně možný jen skrze ústa obličeje ve skále. Hra přitom na možnost vstupu skrze oči upozorňuje, ale v té době jsem netušil, jak bych toho docílil. Řešením jsou právě tyto dva lektvary. Skokem se totiž nemyslí skok vpřed, kdy přeskočíte např. propadlo, ale skok do výšky.

Na prvním patře jeskyní jsem narazil na Manahatha, což je očividně urostlý bojovník (level 5). Chvilku jsem zvažoval, že bych Baldassara nahradil, ale pak jsem si rozmyslel. Na druhém patře jsem se pro změnu srazil s trpasličím klerikem Borenorakem (level 4), ale přišel mi docela šílený, navíc si klerické služby obstarávám sám

Spojnici obou pater v jednom místě obstarává malá oblast s podzemním jezerem. Projít se tu dá jen jedním místem po kamenech, ale hned v úvodu mě zaujala postava vodní víly na obrovském leknínu. Zcela natěšen jsem se k ní rozběhl a málem toho zalitoval Víla zmizela a leknín se proměnil v obrovskou potvoru, Aboletha. Padl naštěstí rychle, ale nevšiml jsem si, že mi stihl nakazit Shivu nějakou slabostí. Díky předchozím rozhovorům však vím, že někde po cestě se mi naskytne příležitost najít zázračnou studnu, tak mi snad pomůže ta. Nákazu totiž nelze vyléčit kouzlem, ale na druhou stranu to Shivu ani nijak viditelně neomezuje. Před vstupem na druhé patro ležel plátový komplet, který jsem nasadil Baldassarovi.

Z druhého patra jeskyní (správně se to tu jmenuje Descent into the Underdark, level 2) vede cesta do trpasličích dolů. Je to další velká čtvercová oblast, kde se alespoň více bojuje, ale jinak tu není nic záludného. Dvě místa jsem sice neodkryl, ale očividně to ani ničemu nevadí. V jedné místnosti jsem našel svícen, pro který zatím nemám využití. V chodbě na západě jsem se srazil s mladou elfkou Azarell, ale ani ta mě nepřesvědčila, abych jí přijmul do družiny. Jenomže její odmítnutí mě málem stálo život. Ani jsem nestihl postřehnout, co přesně se stalo, ale slovo Loth jsem zachytil velmi čistě, i když jsem v tu chvlí už usilovně odrážel útoky Yochlol. Už to vypadalo, že je snad nesmrtelná, ale Drizzt nám nakonec všem zachránil kůži Padla až po mnoha ranách. Kouzla moc nepomáhala. Po dočištění dolů jsem se vydal severními dveřmi do Chrámu Dumathoina.

Je to opravdu trošku zvláštní. Příběh a dialogy jsou opravdu fajn, ale design oblastí pokulhává. Jsou to opravdu jen velká a celkem prázdná bludiště. Ten kontrast je právě o to horší, že jsem před Menzoberranzanem odehrál oba Ravenlofty, v porovnání s nimi je to zřetelně slabší hra a víc to teď vynikne. Mám obavy, že tohle se už moc nezlepší, protože nevidím ani náznak jakékoliv změny. Tedy vyjma toho, že se mi UI konečně vybarvilo v příjemnějším barevném tónu

Drizzt zatím pokračuje po mém boku, takže to nebude jen nějaká epizodická záležitost, ale bude to přesně v duchu předpovědi Loth, tedy že nás Drizzt dovede až do Menzoberranzanu. Těžko říci, jak jsem daleko, ale podle knižní "předlohy" by se Podtemno mělo rozkládat už pod trpasličím městem. Nyní je otázkou, kolik pater bude mít Chrám Dumathoina a jestli je to opravdu poslední trpasličí dungeon.

Postavy mi jinak poskočily uniformně na level 7, byť rozdíly ve zkušenostech samozřejmě jsou. Zkušenosti přibývají dokonce i Drizztovi. Cestou jsem našel dost kouzlených svitků a dost z nich tu má svou premiéru - v Ravenloftech nebyly. Létání si třeba nevybavuju ani z pozdějších D&D her. Obecně, všechny ty speciální lektvary jde samozřejmě nahradit kouzlem, ale chce to mít opravdu mága v družině. Lektvarů je jinak dostatek a vzhledem k délce jejich trvání je to plně dostačující.

Na závěr jen poznámečku k hardware, pořídil jsem si numerický dodatek k notebooku, který dneska budu zkoušet, takže jsem zvědav, jak se mi s tím bude hrát. U klávesnice se nakonec ukázalo, že to taky není úplně ideální, protože díky kombinaci klávesnice a myši je potřeba si klávesnici odsunout hodně doleva, abych si nemusel kroutit levou ruku, ale to zas naráží na problém s místem na stole Hraní s dodatkem mi naopak umožní lepší ergonomii hraní. No, snad ho využiju i někdy v budoucnu Jediný problém je, že jinak to zas tak užitečná periferie nebude.

[Elemir]

Další 4 hodiny za mnou a komplet investované do průzkumu Chrámu Dumathoina Chrám má nakonec 3 patra a oproti předchozím částem hry se zde už objevují klasické hrátky s předměty.

Někde na začátku, pravděpodobně už v dolech, jsem našel extra svitek na luštění jazyků, ale kouzlo se nelze naučit, jde opravdu jen jednorázově vyvolat a použít na jednu jedinou věc. K překladu jsou tu ovšem celkem 3 věci a každá představuje jeden hint. První je brána v dolech, kterou jsem prostě jen prošel, druhé dvě jsou knihy z 2. patra chrámu. Vzhledem k hintům je celkem logické, že si lze vybrat jen jeden, ale potíž je trochu v tom, že ten jeden se vztahuje k cestě k fontáně a tím pádem ukrývá cestu dále ve hře.

Už na prvním patře chrámu lze najít extra předměty, jejichž smysl mi moc jasný nebyl. Na JV mapy mi zůstal neodkrytý blok, ale žádné tlačítko kolem, ani iluzorní stěna, tak jsem to nechal být. Tušil jsem, že těmito místy bude nejspíše propojené 1. patro s neodkrytou oblastí na SV dolů, což se mi na konci potvrdilo.

Na 1. patře je několik otáčecích teleportů, ale fungují poněkud nevypočitatelně. V SV části jsem se dostal docela do problémů a vypadalo to víceméně na bug. Nedalo se nikam hnout ani pomalými krůčky. Pomohlo nějakým zázrakem zakouzlení letu, který ovšem uvnitř chrámu nefunguje, ale zásek se mi z nějakého důvodu najednou odblokoval. Při předchozích pokusech o únik jsem tu objevil skrytou místnost, ale jen jednopolíčkovou, žádný náznak další cesty. Chtěl jsem to později zkusti z druhé strany zdi, jestli tam nebude něco zajímavého, ale opět jsem narazil ne ten šílený teleport, tak jsem raději vycouval, nechtěl jsem riskovat opakování kusu hry, protože jsem neměl zrovna dobře rozhozené save pozice. Byla to samozřejmě chybka a při pozdějším bloudění za náznakem cesty dále jsem nevydržel a celkem na jistotu koukl na mapu do cluebooku, jestli se mám tímhle růžkem opravdu zabývat. Snížená viditelnost ve hře je docela unavující a při té rozlehlosti pater se pak blbě hledá, co se přehlédlo. Vydržel jsem obcházet akorát jedno patro stěnu po stěně a pak jsem to prostě odpískal. Pomalými krůčky se mi tam nakonec povedlo napochodovat a najít za iluzorní stěnou tlačítko, které vypnulo teleport a odkrylo další místnost za tou jednopolíčkovou místností z druhé strany.

Na 2. patře jsem vlítl teleportem do zdánlivé pasti, ale byl to spíše chyták, z místnosti se dalo uniknout, jen to vyžadovalo chvíli hledání. U speciálních dveří na jihu jsem byl obeznámem s tím, že mi chybí potřebné předměty k otevření dveří. Hint k tomu je právě součástí jedné z těh knih, schodou okolností jsem měl zrovna tuhle přečtenou Po tom předchozím přešlapu už jsem si ho nechal na screenu otevřený, on totiž hezky popisuje, kde jsem měl na tom 1. patře hledat

3. patro už je konečné. O vysekávání drahokamů krumpáčem mě hra upozornila až poté, co jsem na tuhle činnost sám přišel Smysl to asi má, ale souvisí to pro změnu s druhým hintem z knihy. Ten jsem nechal být, byť hra naznačí nakonec i sama. Jde o magickou fontánu. Při použití kalichu u fontány se všechny postavy vyléčí, Shiva se tak zbavila své nemoci, ale fontána naznačí, že určitý předmět by mohl udělat něco dalšího a nejde o kalich.

Touhle částí patra jsem se dostal ke skrytému schodišti, které mě zavedlo přes předchozí neokryté části pater až zpět do dolů, kde se kolem mě rozprostřela koule temnoty a komando drowů mi uneslo Drizzta přímo před nosem Prázdné místo v družině jsem nahradil zdejším gnómím zlodějem, u kterého jsem zjistil, že ochranný efekt proti radiaci má i ten čtvrtý drahokam od učence z povrchu. Nyní mě tedy čeká cesta do Podtemna.

[Elemir]

No, ono se to snadno řekne, ale zas tak přímočaré to nebylo Pod trpasličími doly se nejprve nachází Cavern of the Myconids, což je jeden ze zdejších velkých a nepravidelných dungeonů. Na první pohled vypadá rozlehlý, ale ve skutečnosti je to jen polovina velkého čtverce.

Na jihu jeskyní se nachází vesnice mykonidů, jejichž král mi přislíbil pomoc s léčbou otravy Vlakverdlinga, což je můj nový gnómí zloděj z Chrámu Dumathoina. Král ode mě ovšem požadoval protislužbu a to zbavit je umberhulka, co se usadil na západě. Je to jen jeden jediný boj Král mi dal 3x spory na léčení otravy a otevřel mi cestu dále.

Pod jeskyněmi mykonidů se nachází menší jeskyně s názvem Cavern of the Galeb Duhr. Žije zde zajímavá skalní entita, která mě požádala o nalzení jejího ztraceného náhrdelníku. Za odměnu mi otevře ... jak jinak, než cestu dále Boje tu jsou o trošku tužší, ale to hlavně kvůli roperům. Je lepší si během boje s nimi držet odstup. Ale jinak je to už docela legrace. Když si vezmu, že Shiva dává šlupky větší jak dával Drizzt ... V chrámu se mi podařilo najít rukavice síly, což jí docela pomohlo. Další jsem našel v jeskyních.

Výbava se mi výrazně nezměnila, očarování zbraní je zatím max +2, ale už jsem našel i očarovanou házecí dýku, kterou jsem hned vrazil zloději. V bojích tak bojují všechny 4 postavy. Nadbytečné věci vyhazuju, ale ponechal jsem si zatím všechny podivné předměty z chrámu. Ono i později jsem třeba nacházel různobarevné svíce, nerad bych potom na konci zjistil, že mi chybí nějaký klíčový předmět. Ona má hra totiž jen jeden určený směr a vždy po určitém prošlém úseku hry se cesta zpět definitivně uzavře. Proto nemá smysl si tvořit ani skladiště.

Pod Cavern of the Galeb Duhr se nachází rozlehlé patro Cavern of the Driders. Tenhle dungeon má sice dvě patra, ale to druhé je jen malá spojovačka. Nevýhodou tohoto dungeonu je, že se některé jeho části dají snadno vynechat a to díky podivně navrženému rozmístění teleportů, které tu určité části propojují. Některé teleporty jsou v principu jednosměrné. Vzhledem k tomu, že jeskyně driderů se opouštějí v podstatě taky jen jednosměrně, tak sem nejspíše alternativní cesta nevede.

Ve spojovačce jsem se znovu setkal s Vonarem, kterého jde teoreticky najmout, ale mám plno, navíc by pro mě nebyl z pohledu povolání už přínosem, neboť zloděje mám vlastního. Další zajímavou postavou byl jeden drider, který mě požádal o službičku v Menzoberranzanu. Odměnil mě předem transformačním pavoučím svitkem, který mi umožní bezpečně projít jednou pasáží v jeskyních.

Pod jeskyněmi driderů teče podzemní říčka, kde jsem se hned na začátku srazil s Cháronem. Za dva drahokamy mě převezl na druhý konec. Odtud už jsem se přes velmi malou oblast snadno dostal na okraj Menzoberranzanu, cíli své cesty.

Zkušenosti mi nijak extra nepřibývají, takže se mi všichni drží na levelu 8 a pomalu se dotahují na devítku. V tomhle bude asi klíčový samotný Menzoberranzan. Město se prozkoumává skrze globální mapu, kde je vyčleněno asi 5 bodů, kam se lze přesunout. Zatím jsem zkusil jen Bazar. Čekal jsem, že mě tu někdo přepadne, ale místo toho se tu můžu svobodně procházet. V klidu jsem si tu pokecal s obchodníkem a jak už to tak bývá, neobchoduje

Jestli správně počítám, tak v tuto chvíli mám za sebou 12 hodin a moc toho přede mnou už asi není. I přes ty rozlehlé dungeony je to rychlé, vlastně nejvíce mě zdržel akorát chrám Dumathoina, kde bylo potřeba zapojit mozkové závity, jinak je hra dost lineární a jelikož souboje odsýpají, tak nezdržují ani ty. S takovou už budu večer hrát Anvil of Dawn Opravdu to vypadá tak, že hra je jen jakousi kulisou k vyprávění příběhu. Při téhle herní náplni by bylo 25-30 hodin prostě moc, takže mi kratší herní doba v tomhle případě ani nevadí. Na jednu stranu je škoda, že hra nešla cestou Ravenloftu, ale úplně ujeté to zase není.Chrám Dumathoina byl klasický dungeon, skoro se vším všudy, kdežto všechno ostatní jsou jen nějaké anonymní jeskyně.

[Elemir]

Nejprve jen v rychlosti, podrobnější záznam budu teprve tvořit, ale nakonec se herní doba vyšplhala přes 15 hodin. Pokud připočítám nějakou drobnou rezervu, tak jsem ve hře strávil všeho všudy 16 hodin čistého času.

S příchodem do Menzoberranzanu se hra výrazně zlepšila a opět nabrala úvodní náboj. Po té nudnější střední části to bylo velké překvapení a hodnocení z mé strany okamžitě vystřelilo nahoru. Je to sice stále dost lineární, postup je zkrátka nalinkovaný, ale jako celek to opět působí dobře. Příběh tu víceméně opíše události známé z knihy Domovina od Salvatoreho, takže je tu řada známých postav, k čemuž se pak ještě vrátím v podrobnějším popisu. Na malou plochu je zde nakupeno hned několik dungeonů, z nichž nejvýraznější je několikapatrový House Do'Urden, který zároveň slouží pro finále hry.

Finále je čistě bojové a poněkud tužší. Hlavně to bylo způsobeno tím, že mi můj numerický dodatek klávesnice zrovna jako naschvál odešel Kromě matrony Malice jsem se utkal s další yochlol, což by za normálních okolností byla sebevražda, ale hra mi vypomohla dvěmi věcmi. Za prvé jsem na patře našel oba Drizztovo scimitary (yochlol je normálně zranitelná jen zbraněmi +3 a výše) a za druhé mě hra nenápadně upozornila na kouzlo Enchant Item. Netušil jsem přesně, co to dělá, ale kdybych to býval věděl dříve, tak jsem ho využil hned ve chvíli, kdy jsem ho získal. Tohle kouzlo totiž trvale zvyšuje bonus zbraně až do úrovně +3 (lze ho na zbraň zakouzlit opakovaně). Stačí jen, aby kouzleník požadovanou zbraň vzal do ruky a seslal kouzlo. Rázem jsem tak měl svou vlastní sadu zbraní +3

Hru jsem končil s postavami na levelech v rozmezí 8-11: Elemir klerik 8 / mág 9, Shiva hraničář 9, Baldassar bojovník 9 a Vlakverdling zloděj 11. Zlodějské schopnosti jsem přitom ani jednou nevyužil. Trošku překvapivé bylo zjištění, že Elemir má oproti Shivě v součtu o pár tisíc zkušeností více, přičemž jsem ho jako mága v boji použil jen v malém množství bojů. Jako mág mi vlastně posloužil hlavně při identifikaci předmětů a na konci s Enchant Item, což byla jeho nejzáslužnější věc Kupodivu jsem moc nevyužil ani klerické dovednosti, byť znalost léčby otravy se mi několikrát hodila - to by ale v horším případě pořesil load.

Po tom všem zůstala v inventáři navíc halda všech podivných předmětů, jejichž smysl jsem nakonec neobjevil. Jedná se o všechny ty předměty z Chrámu Dumathoina, svíčky různých barev apod. Možná je to ve hře jen pro zmatení V Menzoberranzanu jsem si zpětně uvědomil, co jsem v jeskyních mykonidů minul, ale to už si opravdu nechám až n podrobnější report. Nyní jdu své další vítězství nejprve vstřebat

[Elemir]

Vrátím se nejprve trošku zpět, do Cavern of Driders, protože zde se rozehrává podstatná část příběhu okolo konfliktu uvnitř Menzoberranzanu. Jeskyně driderů jsou nehostinné místo, což je dobře patrné už na zdejší výzdobě.



Drideři jsou ve své podstatě proměněnci, kteří si svůj stav vysloužili za trest. Většina jich dávno přišla o rozum a stali se pouhými predátory, na druhém patře nás však i přesto čekalo překvapení. Jeden z driderů kletbě úspěšně odolával - Maznafein.



Maznafein býval mocným mágem a při smyslech ho drží myšlenka na pomstu vůči těm, kdo ho do tohoto stavu dostali. Rozhodl se proto s námi uzavřít dohodu. Pokud mu slíbíme pomoc, poskytne nám svitek Scroll of Spider Shape, bez něhož nelze projít klíčovou pasáží drideřích jeskyní. Slibu se tedy vyhnout nedá. Až dorazíme do Menzoberranzanu, máme navštívit jednu obchodnici v Bazaaru a zmínit jeho jméno. Obchodnice nám pak prý sdělí, co musíme pro osvobození Maznafeina udělat.

Kousek za Maznafeinem stojí další neútočící drider, kterého se jde zeptat na vězně z vesnice.



V jeho odpovědi je však ještě jedna zajímavá informace a to zmínka o mocném artefaktu, který se má po staletích odluky vrátit zpět do rukou drowů. Matrona Malice se kvůli tomu rozhodla zajmout a obětovat Drizzta bohyni Loth, protože si od toho slibuje, že jí Loth artefakt přihraje. Nejedná se totiž o ledajaký artefakt, jeho vlastník získá drtivou výhodu v následujících bojích o nadvládu rodů. Malice není proto jediná, kdo po artefaktu touží

Cestu podzemní řekou jsem zmínil již včera, plavba končí v malém dungeonu jménem Approach to Menzoberranzan, odkud už se dá dostat přímo do Menzoberranzanu. Samotné město je zpracováno jako interaktivní 2D mapa, odkud se dá rychlým cestováním přesunout do jedné z dostupných destinací.



Z počátku se dá volně cestovat mezi Merchant's Bazaar, Tower of Sorcere, House Fey Branche, Carpathian's Tavern a Gollvelius' Tavern. V principu je jedno, kam se družina vydá, ale z pohledu příběhu je posloupnost předem daná. Pokud se totiž někde objevíte dříve a promluvíte s nějakou klíčovou postavou, tak ta vás prozatím odbyde. Po procházce městem jsem tedy nakonec poslech Maznafeinovu radu a vydal se do Bazaaru.

Bazaar je po dlouhé době zase jedno z koukatelných míst. Venku je sice stále malý dohled, ale interiéry jsou vyvedené v pestřejších barvách.









První obchodník, který se více rozpovídal, byl Galentha. Docela ho zaujala moje helma, kterou jsem dostal od hostinského ve vesnici na povrchu. Nabídl mi za to hrací skřínku, která umí léčit zranění. Nakonec jsem ho odmítl, helma je pro mě docela cenným kouskem, snižuje totiž třídu zbroje o 2 body. Galenthovo nabídka zůstala nicméně otevřená a svůj názor tak mohu kdykoliv změnit.



Druhým obchodníkem byla Ssar Tarell, což je ona osoba, za kterou nás Maznafein poslal.



K osvobození Maznafeina potřebujeme svitek, který nám může poskytnou kouzelník Jalynfein z Tower of Sorcere.





Jenomže Jalynfeinova pomoc nebudude rozhodně zadarmo. Rád by hrací skřínku, ale Galentha s ním odmítá obchodovat Po návratu jsem pak od něj dostal svitek a radu, že ho mám přečíst poblíž trůnu v domu Matrony Baenre. V tu chvíli se na mapě zobrazí příslušná lokace, ale po aktivaci cestování se namísto nové oblasti objeví velmi zajímavá animace, tedy až poté, co dojde k proměně Maznafeina. V animaci se objeví samotná Baenre, matrona vůdčího rodu v Menzoberranzanu a náš hostinský z vesnice na povrchu.



Hostinský je vězněm, ale ne zcela obyčejným vězněm. Rozhovor se záhy stočí k helmě, kterou jsme od hostinského na počátku hry obdrželi jako odměnu. Jak nám Baenre prozradila, jedná se o Helm of Spider, což je onen mocný artefakt, který dokáže zvrátit rovnováhu moci. Jenomže hostinský helmu nemá a nyní ani my



Baenre nás kupodivu nenechala rovnou zabít, ale poslala nás helmu získat zpět. Hostinský dopadl o poznání hůře.



Namísto cesty do Bazaaru jsem se vydal nejprve po zbylých nenavštívených místech a začal jsem klasicky v hospodách







Potkal jsem tak dvě velmi zajímavé postavy, které se se mnou prozatím odmítl více bavit. V Carpathian's Tavern je Rizzen a v Gollvelius' Tavern pak Jarlaxle (toho jsem poznal už na dálku ).





V House Fey Branche jsem narazil na další yochlol a arcimága Grumsznara.





S yochlol se dá krátce promluvit, ale skončí to nerovným soubojem. Bez zbraní +3 to opravdu nemá smysl a jak k nim přijít, jsem zatím nevěděl. V trpasličích dolech mě předtím zachránil Drizzt se svými očarovanými scimitary, ale tady jsem na to byl sám.

[Elemir]

Když nebylo kam jít, vydal jsem se zpět do Bazaaru a šel nejprve za Ssar Tarell. Maznafein už byl u ní a pověděl nám, že zajatci z vesnice se nachází v House Do'Urden, stejně jako Drizzt. Potíž je, jak se do domu Do'Urden dostat. Naštěstí i v tomto měl pro nás Maznafein radu a poslal nás za Grumsznarem do House Fey Branche. Cestou jsem to vzal přes Galentha, ale přišel jsem příliš pozdě. Někdo ho zavraždil a zrovna s naší helmou pelášil kamsi na okraj města. Pronásledování bylo zbytečné.

Od Grumsznara jsem dostal několik rad. Za prvé musím zjistit heslo pro vstup do domu, což mi prozradí Rizzen a za druhé se potřebuju nějak zamaskovat, nejlépe se za patrolu navracejících se drowů, s čímž mi má pomoci Jarlaxle, ale až poté co nás Grumsznar proměnil iluzí v drowy.







Iluze byla natolik dokonalá, že jsem získal i speciální drowí schopnosti, jakými jsou infravize nebo levitace. Ani jedno jsem však nikde nemusel použít přímo.

Od Rizzena jsem dostal krom hesla i hezkou mapku domu Do'Urden, která mi měla napomoci při hledání helmy ...



Ano, na to bych málem zapomněl. Grumsznar mi mimo jiné prozradil, že helma je klíčem k opuštění Menzoberranzanu, ale potřebuji k tomu ještě speciální drahokam, s jehož nalezením by mi měla pomoci Ssar Tarell. Díky ní jsem se dokázal spojit s gnómím učencem Vermuleanem, to je ten, co mi na počátku hry pomohl s ochrannými kameny. Potřebný drahokam jsem měl ve skutečnosti u sebe, takže odpadlo zbytečné hledání Identifikoval v něm symbol Loth. Až naleznu helmu, měl bych prý oba předměty spojit, jak mi hra v zápětí poradila.



Jednání s Jarlaxlem bylo o něco náročnější. Poslal nás do Mantle Cavern najít ztracený náhrdelník. Odměnou nám budou insignie domu Do'Urden. Jeskyně jsou celkem dvě, na opačných stranách města a začal jsem samozřejmě tou špatnou Náhrdelník se nacházel v skryté místnosti Mantle Cavern Two. Jarlaxle si ho převzal, ale insignie mi nevydal. Nicméně mě ani nepodvedl, pověděl mi totiž, že insignie získám snadno od patroly drowů, která je nyní na průzkumu v Mantle Cavern One a měl pravdu (insignie jsou celkem 4, jedna pro každou postavu v družině). Cesta do domu Do'Urden byla volná.



Dům Do'Urden tvoří 3 samostatné části, přesně jak znázorňuje mapka od Rizzena, přičemž druhá a třetí část se prochází na střídačku. Limitem jsou klíče, které jsou potřeba k odemčení cesty dále, přitom některé jsou opravdu dobře ukryté. Když už jsem se konečně dostal k helmě, tak mi nějakým záhadným způsobem zmizela z očí a do zad mi vpadl nečekaně Rizzen. Byl to trošku tužší bojovník a hlavně nebyl sám. Helmu jsem pak našel ve skryté místnosti poblíž. Vypadala o něco jinak, více nablýskaná, ale jaksi jsem zapomněl na to spojení s drahokamem Loth. Nepřišlo mi to prozatím podstatné.

Při hledání cesty dále jsem se postupně dostal až k poslední místnosti na západě druhého patra, kde jsem se střel s drowskou kněžkou Viernou.



Vierna je sestrou Drizzta a její přítomnost zde nevěštila nic dobrého, obzvláště když jsem za sebou záhlédl teleport. Z Vierny navíc vypadl velmi zajímavý svitek, který jsem sice neviděl poprvé, ale teprve teď mi docvaklo, k čemu je dobrý. Po vstupu do teleportu jsem se totiž ocitl uprostřed obřadu obětování, kde jsem přerušil matronu Malice od obětování Drizzta.



Trestem za narušení měla být samozřejmě naše smrt a to by se bývalo také Malice podařilo, měla u sebe totiž mocnou spojenkyni - yochlol. Nezbylo mi, než loadnout.

Jak jsem zmínil v předchozím příspěvku, oním svitkem byl svitek Enchant Item, díky němuž jsem si vyrobil zbraně +3. Na patře jsem sice našel Drizztovi scimitary, ale nechtěl jsem nic ponechat náhodě. Než jsem za Malice vstoupil podruhé, šel jsem si to nejprve vyříkat z yochlol v House Fey Branche

Porážka yochlol a Malice během přerušeného obřadu byla rychlá, byť na Malice je potřeba dávat pozor, je to schopná kouzelnice. Z její porážky jsem se dlouho neradoval, do zad mi vpadla jiná patrola drowů, která využila pádu Malice a přišla potrestat rod Do'Urden. Matrona Baenre nás nejspíše nechtěla nechat odejít.



Jakmile jsem jim však zabil kněžku, bylo po boji a mohl jsem si už jen naplno vychutnat závěrečnou animaci ... Helm of Spider v ní roli nehrála

[Elemir]

Je to už několik let zpátky, co jsem četl knížky od Salvatoreho, takže některé věci mi už splývají. Nicméně příchod do Menzoberranzanu ve mě přeci jen některé vzpomínky vyvolal a to včetně konfliktu mantron, nebo pár epizodek ze života jiných významnějších drowů. Tohle opravdu docení spíše ti, co mají o ději v knihách nějaké povědomí. Hra po příchodu do Menzoberranzanu sice nabere na obrátkách, ale problém je čirá linearita, nalinkovanost, v jednotlivých krocích. Nic nelze přeskočit nebo udělat jinak. V tomhle nemáte žádnou svobodu. Na druhou stranu tu alespoň nehrozí to, co se mi stalo v Star Trailu, když jsem odmítl následovat určenou posloupnost úkolů.

Když to tak vezmu, tak samotné město je zpracováno na úrovni, která se nevidí ani v Ravenloftech, konkrétně tedy spíš jen v porovnání s vesnicí ve Strahd's Possesion, která oproti Menzoberranzanu působí jako ospalá díra Rozjezd hry je také dobrý, ale problém opravdu nastává hlavně ve střední části hry, kterou oživuje jen chrám Dumathoina. Jinak se tu prochází jen kaskádou zbytečně velkých a prázdných oblastí. Hru to beztak nijak časově nenatáhne, ale zase beru v potaz to, že hra je postavena na motivy konkrétního příběhu o Drizztovi a ten je prostě takhle daný.

Mnohem více mě na hře vadil boj a to jak chování nepřátel, tak i chování hry samotné. Libovolné přepínání do režimu boje mě místy docela vytáčelo, protože je na to mimo jiné vázáno citelné zpomalení nebojových akcí. Přitom úplně stačí, abyste se prošli kolem zdi, za níž stojí nepřátelé. Zeď může být klidně ohraničená, takže nepřátelé nemohou mít ani ponětí o vaší přítomnosti, ale hra se prostě přepne do módu boje a je to! Pokud zrovna manipulujete s inventářem, knihou kouzel apod., tak následuje zpomalení všeho, co chcete udělat. Na zabití je to obzvláště ve chvíli, kdy začnete z batohu tahat klíče kvůli otevření zámku a najednou se spustí bojová hudba. Přitom vy musíte po odemčení klíče zase do batohu schovat.

AI nepřátel je dost podivná a ve finále to vede spíše k jejímu zneužívání. Jen málokdo se proti vám vyřítí přímo, řada potvor se pravidelně někde zasekne nebo je zaseknete čirou náhodou při průzkumu. Ono totiž stačí, když projdete kolem zdi místnosti, za kterou stojí hlouček nepřátel a hra vás "zmerčí". Nepřátelé se přisunou ke zdi a čekají ... Vy tam potom klidně můžete napochodovat dveřmi z druhé strany a pokud k nim nejdete přímo, tak na vás budou jen tupě zírat.

Kvůli boji nemusíte jít ani do těsného kontaktu, stačí se přiblížit na dosah zbraní a milého potvoráka skolíte, aniž by vás škrábl. Přitom řada potvor je docela tuhých, třeba trpaslíci v chrámu Dumathoina, takže při férovém boji umí potrápit. Kouzlící postavy naopak fungují normálně, protože ty hlavně nemusí nikam chodit. Ono zneužívání různých záseků není nic nového, ve Strahd's Possession je to také a kolikrát jsem za to byl rád , ale tady toho bylo zase až moc.

Poslední výtkou je asi hudba, ta mě nijak nezaujala a hlavně se často mezi sebou mlátily přechody mezi klidem a režimem boje. Naopak animace mi přišly dobré a samozřejmě dobrý byl i dabing postav.

U hodnocení jsem vzhledem k výše zmíněnému docela váhal a několikrát jsem ho měnil i v průběhu hraní, jak se střídaly jednotlivé pasáže hry. Nebýt toho konce, tak jsem asi neváhal a šel bych na 70%, ale těch pět na výsledných 75% si hra u mě zaslouží. V rámci toho příběhu, který byl předlohou hry, toho asi moc udělat nešlo. Tady mě spíš napadá, že podobně jako by se neměly dělat filmy podle her, tak by se neměly dělat hry podle knížek

[Richmond]

No dal jsi mi naději, že má cenu Drizzta rozjet. Pořád o něm slyším, že to je propadák a velká slabota, ale z těch popisů to vypadá, že hratelné to bezeporu je.

Takže teď jdeš na Anvil of Dawn? no jsem zvědav na tvoje dojmy. Ta hra ve mě vyvolala zvláštní pocity, něco mi na ní vadilo. I když je to poctivý dungeon, tak prostě mi přišla trochu "divná"

[Elemir]

Vynechat ho, by byla určitě škoda. Vzhledem k tomu, že je ta hra i takhle krátká, tak se ty méně záživnější části dají v pohodě přežít. Ono když vlezeš do těch jeskyní ve střední části poprvé, tak prostě pořád čekáš, že za chvíli narazíš na hádanky, hrátky s tlačítky, přemíru pastí apod., jenomže ono tam nic takového není Před sebou máš jen velký a spletitý systém chodeb, který jen občas přeruší iluzorní stěna, nebo místo pro skok/levitaci.

Když jsem to včera dopsal, tak jsem se pak pustil ještě do čtení dobových recenzí a diskusí. Ringo to na RPGHrách docela trefně okomentoval: "Jasne ze ma hra nejake ty bugy, jasne ze dungeony jsou schvalne spletite aby v nich clovek bloudil, a zaroven prazdne - co by tam taky proboha melo byt, kdyz je to zpustla kobka, ze?" Úplně nesouhlasím s tím důvodem, že je to zpustlá kobka, to očekávání nevyplývá z analogie s realitou, ale prostě kobka v dungeonu je podle mě analog nějakého prototypu designu (vzhledem k těm 90. letům) a tohle tu prostě hráč nedostane, ale čeká to. Kdyby byl takhle postavený Legend of Grimrock, tak po něm neštěkne ani pes, ale u takové TES série to klidně přejdeme. Menzoberranzan to hraje hlavně na příběh a hlavní devizou je Drizzt - Menzoberranzan je tuším jediná hra v historii, kde lze mít Drizzta jako součást družiny. Navíc tu není vykreslený jako arogantní tydýt, jak se to podařilo Bioware v Baldur's Gate.

Recenze v Excaliburu je naprostý úlet, ten člověk je podle mě exot, co plácá jen proto, že potřebuje plácat a je mu jedno, že to jsou kraviny. Navíc založené možná tak na hodině hraní a další hodině cucání z prstu. S recenzí v Levelu víceméně souhlasím. Beru v potaz, že tenkrát museli recenzenti brát v úvahu i cenu hry a pokud je tu navíc porovnání s jinými tituly, tak to občas muselo naštvat. Recenze ve Score je divná, Eichler se to snažil shodit za každou cenu, ale z jeho recenze je hlavně cítit to očekávání hry dle zažitých standardů a ono nic. To číslo na konci si ale vycucal z prstu - originalita 20% ??, to jsem zmínil už v předchozím odstavci, atmosféra 30% ?? ... no dobrá, ale co vlastně všechno  máme do atmosféry zahrnout? Dovolím si ho opravit, on tomu chtěl dát taky 65% Já bych šel pod 70% asi tehdy, pokud by ta hra byla např. dvojnásobně dlouhá a při stejné kvalitě. My máme dneska opravdu výhodu v tom, že finanční stránka pořízení hry nás nemusí vůbec zajímat, takže tohle kritérium úplně odpadlo.

Jinak ano, nainstaloval jsem na notebooku Anvil of Dawn Udělal jsem drobnou změnu ve výběru postavy a přeupravil si statistiky. Chvilku jsem zvažoval, že bych spíše dle plánu rozjel Eye of Beholder, ale nakonec bych rád dokončil tohle. Zítra bych se do toho měl pustit už naplno.