Prvních 5 hodin je za mnou a původní nadšení ze hry pomalu vyprchává. Právě jsem vstoupil do Chrámu Dumathoina.
S drahokamy z doupěte Leucrott jsem se zastavil u gnómího učence, což se později ukázalo jako velmi důležité. Gnóm mi je očaroval, takže by mi nebezpečné záření v jeskyních Podtemna nemělo ubližovat. Ze čtyř kousků mi však vyrobil jen 3 ochranné kameny, ten čtvrtý je odlišný a zatím jsem pro něj nenašel uplatnění. S tím jsem se otočil a vyrazil jsem přes druhou oblast na jih, do zřejmě poslední nadzemní oblasti.
Není tu toho mnoho k vidění, jen na východě stojí poblíž skály další postava k najmutí - kenku Vonar (ptakoid). Je to bojovník/zloděj/mág na 4. levelu, takže nakonec jsem na mága přeci jen narazil a to poměrně brzy, mé obavy byly zbytečné. Povolání zloděje jsem si však nakonec rozmyslel, byl by to tedy pro mě zbytečný multiclass. Na jihu oblasti je již vstup do dolů.
Vše začíná krátkou animací, na jejímž konci nám vozík ujede zpět a my se tak ocitáme v neznámém jeskynním systému. Do toho mi dvě postavy začalo něco v pravidelných intervalech zraňovat. Rychle jsem si vzpomněl na ochranné kameny a dal je oběma zbývajícím postavám do inventáře - Elemirovi jsem ho vrazil ještě předtím do ruky v domnění, že se používají jinak. Drizzt je očividně imunní, takže proto jsou ochranné kameny jen 3. A právě se vstupem do dolů začíná můj úpadek nadšení.
První patro jsou vlastně jen jeskyně, tedy abych byl přesnější, je to jedno velké čtvercové bludiště, které je rozdělené na dvě části. Ty jsou spojené skrze druhé patro jeskyně, takže se obě části procházejí na přeskáčku. Problém je v tom, že je to opravdu velká a poměrně prázdná oblast. Těšil jsem se alespoň na nějaké pasti, tlačítka apod., ale nic takového tu není. I těch potvor je tu málo. Docela se tu však hodí lektvar skoku nebo létání, který má v Menzoberranzanu očividně větší význam, než měl v Ravenloftu 2.
Dovolím si odbočit, vlastně teprve tady mi došlo, k čemu ty dva lektvary ve Stone Prophet byly. Existuje totiž jen jedno jediné místo, kde mi jejich použití dává smysl. Dopomohlo mi k tomu sledování, jak se oba typy lektvarů chovají. Skok už jsem popsal minule, let naproti tomu funguje trošku jinak. Po vypití lektvaru se vedle tlačítek pohybu zobrazí posuvník, kterým se určuje výška letu. Oba efekty navíc vydrží až do příštího spánku. Ale teď k tomu místu ve Stone Prophet. Když jsem vstupoval do katakomb, tak vstup je normálně možný jen skrze ústa obličeje ve skále. Hra přitom na možnost vstupu skrze oči upozorňuje, ale v té době jsem netušil, jak bych toho docílil. Řešením jsou právě tyto dva lektvary. Skokem se totiž nemyslí skok vpřed, kdy přeskočíte např. propadlo, ale skok do výšky.
Na prvním patře jeskyní jsem narazil na Manahatha, což je očividně urostlý bojovník (level 5). Chvilku jsem zvažoval, že bych Baldassara nahradil, ale pak jsem si rozmyslel. Na druhém patře jsem se pro změnu srazil s trpasličím klerikem Borenorakem (level 4), ale přišel mi docela šílený, navíc si klerické služby obstarávám sám

Spojnici obou pater v jednom místě obstarává malá oblast s podzemním jezerem. Projít se tu dá jen jedním místem po kamenech, ale hned v úvodu mě zaujala postava vodní víly na obrovském leknínu. Zcela natěšen jsem se k ní rozběhl a málem toho zalitoval

Víla zmizela a leknín se proměnil v obrovskou potvoru, Aboletha. Padl naštěstí rychle, ale nevšiml jsem si, že mi stihl nakazit Shivu nějakou slabostí. Díky předchozím rozhovorům však vím, že někde po cestě se mi naskytne příležitost najít zázračnou studnu, tak mi snad pomůže ta. Nákazu totiž nelze vyléčit kouzlem, ale na druhou stranu to Shivu ani nijak viditelně neomezuje. Před vstupem na druhé patro ležel plátový komplet, který jsem nasadil Baldassarovi.
Z druhého patra jeskyní (správně se to tu jmenuje Descent into the Underdark, level 2) vede cesta do trpasličích dolů. Je to další velká čtvercová oblast, kde se alespoň více bojuje, ale jinak tu není nic záludného. Dvě místa jsem sice neodkryl, ale očividně to ani ničemu nevadí. V jedné místnosti jsem našel svícen, pro který zatím nemám využití. V chodbě na západě jsem se srazil s mladou elfkou Azarell, ale ani ta mě nepřesvědčila, abych jí přijmul do družiny. Jenomže její odmítnutí mě málem stálo život. Ani jsem nestihl postřehnout, co přesně se stalo, ale slovo Loth jsem zachytil velmi čistě, i když jsem v tu chvlí už usilovně odrážel útoky Yochlol. Už to vypadalo, že je snad nesmrtelná, ale Drizzt nám nakonec všem zachránil kůži

Padla až po mnoha ranách. Kouzla moc nepomáhala. Po dočištění dolů jsem se vydal severními dveřmi do Chrámu Dumathoina.
Je to opravdu trošku zvláštní. Příběh a dialogy jsou opravdu fajn, ale design oblastí pokulhává. Jsou to opravdu jen velká a celkem prázdná bludiště. Ten kontrast je právě o to horší, že jsem před Menzoberranzanem odehrál oba Ravenlofty, v porovnání s nimi je to zřetelně slabší hra a víc to teď vynikne. Mám obavy, že tohle se už moc nezlepší, protože nevidím ani náznak jakékoliv změny. Tedy vyjma toho, že se mi UI konečně vybarvilo v příjemnějším barevném tónu

Drizzt zatím pokračuje po mém boku, takže to nebude jen nějaká epizodická záležitost, ale bude to přesně v duchu předpovědi Loth, tedy že nás Drizzt dovede až do Menzoberranzanu. Těžko říci, jak jsem daleko, ale podle knižní "předlohy" by se Podtemno mělo rozkládat už pod trpasličím městem. Nyní je otázkou, kolik pater bude mít Chrám Dumathoina a jestli je to opravdu poslední trpasličí dungeon.
Postavy mi jinak poskočily uniformně na level 7, byť rozdíly ve zkušenostech samozřejmě jsou. Zkušenosti přibývají dokonce i Drizztovi. Cestou jsem našel dost kouzlených svitků a dost z nich tu má svou premiéru - v Ravenloftech nebyly. Létání si třeba nevybavuju ani z pozdějších D&D her. Obecně, všechny ty speciální lektvary jde samozřejmě nahradit kouzlem, ale chce to mít opravdu mága v družině. Lektvarů je jinak dostatek a vzhledem k délce jejich trvání je to plně dostačující.
Na závěr jen poznámečku k hardware, pořídil jsem si numerický dodatek k notebooku, který dneska budu zkoušet, takže jsem zvědav, jak se mi s tím bude hrát. U klávesnice se nakonec ukázalo, že to taky není úplně ideální, protože díky kombinaci klávesnice a myši je potřeba si klávesnici odsunout hodně doleva, abych si nemusel kroutit levou ruku, ale to zas naráží na problém s místem na stole

Hraní s dodatkem mi naopak umožní lepší ergonomii hraní. No, snad ho využiju i někdy v budoucnu

Jediný problém je, že jinak to zas tak užitečná periferie nebude.