Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Začal jsem na YT přidávat videa z průchodu Andromedou. Je to sice zhruba až od druhé třetiny hry, ale to je dáno tím, že nejvíce se toho začne dít právě až po návštěvě Kadary. Navíc jsem se snažil zachytit jen to nejpodstatnější, co by mělo k obrázku o hře stačit. Pokud jde o průzkum oblastí apod. to je víceméně všude stejné, liší se jen prostředí a příběh na pozadí. Nehledě na to, že první dvě až tři oblasti si projdete určitě, i kdyby se vám hra dále už nelíbila

Kadara je navíc zlomovým místem, o čemž svědčí následující meeting, ze kterého si lze udělat hezký obrázek, jak to na palubě Tempestu chodí:



Některá videa jsem mírně sestříhal, např. pokud jsem v rámci dané ukázky příliš často umíral, nebo mi do toho něco skočilo (tímto zdravím paní, co u nás roznáší letáky ... ).

[Elemir]

Před pár dny jsem si na Xzone všiml poznámky o přípravě neoficiální češtiny, tak jsem se porozhlédl, kdeže to kdo hlásá (viz https://prekladyher.eu/tema/mass-effect-andromeda.1315/) a  hnedle jsem tuto snahu na Xzone okomentoval Jako upřímně, pokud někdo neumí ani pořádně česky, tak pak si prostě o kvalitu případného překladu dělám oprávněné obavy. Zajímavá je i diskuse, která se včera začala k tomuto oznámení nabalovat. Každopádně překlad Andromedy je běh na dlouhou trať, takže minimálně rok to trvat bude. Ve finále se to ovšem může táhnout stejně dlouho, jako překlad Dragon Age: Inquisition, kdy je spíše otázkou, jestli má smysl se do něčeho podobného vůbec pouštět. Jsem zvědav, jak to dopadne, ale podle mě se nad podobně ambiciózními překlady začíná vznášet umíraček.

[Elemir]

Skoro dva roky uběhly a překlad stále nikde ... Ale o tom jsem samozřejmě psát nechtěl, jen mi přišlo vtipné si do toho rýpnout Protože tu mám pro Andromedu extra topic a po dalším odehrání původní trilogie jsem Andromedou navázal, tak bych se rád podělil o poznatky z druhé rozehrávky.

Tentokrát je to tedy za Sáru, které jsem zvolil vlastní vzhled a lesbickou orientaci - teda alespoň se o to snažím. V Andromedě se tohle hůře odlišuje a popravdě je to jeden z důvodů, proč v hrách s romancemi nehraju za ženskou. Cílem je vztah se Suvi. A opět, ono tu nejde ani tak o romanci jako takovou, ale spíše o ta konverzační témata, byť zrovna u Andromedy tomu ta romance nic extra nepřidává, což mi při téhle rozehrávce došlo. Jediný rozdíl tak bude v příslušné postelové scéně, protože všechny ty předchozí dialogy jsem měl dostupné už při hraní za Scotta. Rozdíl při hraní za Sáru se ovšem projeví jinde, takže v obecné rovině má volba hlavního hrdiny celkem nezanedbatelný význam.

Na počátku hry jsem zjistil, že otec Sáry a Scotta má tentýž model, jako v předchozí rozehrávce, což je nejspíše dáno volbou modelu pro customizaci postavy - každou customizaci začínáte z nějakého vzoru, které pokrývají různé rasy. Mě to nějak táhne k těm asiatům, takže jsem se zrovna asi trefil do stejného vzoru Nicméně moje Sára je dost vybělená. Vzhled se mi ovšem povedlo celkem odladit, takže obličejové animace nejsou tak ujeté, jako u default Sáry. Pár úsměvných okamžiků to má, ale není to tak časté.

Obtížnost jsem zvolil nad střední a přísahal bych, že tomu tak bylo i minule. Nicméně hra je jaksi lehčí a je to vidět hlavně na místech, kde mi to předtím drhlo. Najednou jimi procházím velmi snadno. Skoro bych přísahal, že Andromedu někdo nějakým patchem upravil a dokonce upravil i průběh některých úkolů. Je tedy pravdou, že hru už znám, takže v těch tužších bojích vím, co dělat, ale na druhou stranu si nemyslím, že by to mělo až takový vliv. Z počátku jsem třeba hrál Andromedu čistě jako akční hru a hodně dlouho jsem byl vybaven jen zbraněmi prvního ranku. Teprve při boji s prvním Architectem jsem z důvodu urychlení přezbrojil a vycvičil zbraňové dovednosti (jako infiltrátor jsem dal přednost sniperkám a útočným puškám).

Hra je najednou celkově rychlejší, ale tady musím hned zmínit, že tentokrát už nepročítám každý log, deník apod. Nicméně si nyní dávám mnohem větší pozor na dialogy, protože už mě od nich rozptyluje mnohem méně věcí.

Andromeda je v tomhle hodně zajímavá při porovnání s původní trilogií, protože nyní mi došla řada souvislostí. Andromedu zabíjí především openworld, což není nic překvapivého, ale k tomu se v závěsu přidává jakási nedotaženost některých scénářů. Jako stupidní bych ty dialogy rozhodně neoznačil, pořád mi přijdou normální, holt Andromedu dělal jiný tým a to se prostě někde podepsat muselo. Problém je ovšem v pasážích, které se se nějakým způsobem snaží na původní trilogii odkázat. Vy to v tom sice vidíte, ale zároveň vám na tom něco nesedí.

Krásný příklad je Kadara port a její vůdkyně Sloan Kelly. Sloan tu představuje něco na způsob Arie T'loak z Omegy. Jenomže té postavě jaksi chybí zajímavý charakter - Sloan je prostě typická záporačka, kterou byste za normálních okolností přehlédly (popř. na místě zastřelili). To by ještě nebyl takový problém, antagonistou Sloan je jistý Reyes Vidal, se kterým se nás hra snaží sblížit ( pro Sáru je dokonce romancovatelný, což tomu dodává trochu jiné možnosti), ale ve své podstatě je to podobný křivák jako Sloan.

Jenomže scénárista v tom sám neměl jasno, a když dojde na konfrontaci obou postav, tak to nedokáže vygradovat a nesmyslně ty role prohodí - opět jsem měl chuť zastřelit oba dva. Sloan je najednou neutrální postavou, kterou byste měli podle vlastního přesvědčení zachránit a Reyes se ukáže jako naprostý zbabělec a chladnokrevný zabiják, což je v kontrastu s tím, že zrovna on by měl být zárukou míru na Kadaře. Parťáci to sice dodatečně okomentují, ale ta atmosféra už je ta tam. A tahle nerozhodnost se bohužel projevuje i u jiných úkolů.

Asi by v tom nebyl až takový problém, pokud byste za tím neviděli kopírku postav nebo událostí z původní trilogie, ale to jaksi nejde. Možná by bývalo pomohlo, pokud by ty příběhy byly dotažené do nějakého vyššího cíle, či jak to popsat. Prostě kdyby to tou pouhou konfrontací Sloan a Reyese neskončilo, protože jednotlivé části toho příběhu jsou jinak zajímavé, jen ne tak zcela využité.

Druhým problémem Andromedy je, že příliš neumí zohlednit změnu událostí, resp. postavy neumí kolikrát správně reagovat na nějakou globální změnu. Např. po změně podnebí na Elaadenu se mě všichni snaží přesvědčit, že venku je stále smrtíci vedro apod. Nicméně tohle je mor řady openworld her. Ale jinak se můj názor na hru nezměnil. Je potřeba odlišovat Andromedu a původní trilogii, jinak to prostě nejde.

[Elemir]

Ve hře už jsem se přiblížil k finále, tak jsem si ještě zpětně pročetl deník, abych se podíval, co všechno jsem k Andromedě předtím napsal a hodně věcí víceméně sedí. Je vidět, že patche udělaly své, ale ve hře stále zůstalo i několik nepořešených věcí, které už asi nikdy nikdo neopraví. V podstatě jsem se u nich zarazil stejně jako před těmi dvěma lety, takže jsou to zkrátka věci, které jsou opravdu na očích a nelze si jich nevšimnout.

Mě včera zaujalo ještě něco jiného. Když jsem si pročítal diskuse k Andromedě, tak mě zaujala debata na téma "Co by kdyby ..." Šlo o smysl singleplayer RPG jako takových. Už v průběhu vývoje Andromedy bylo jasné, že na ní pracuje tzv. B-tým Bioware, zatímco A-tým pracuje na kooperativní hře jménem Anthem. Tedy ten samý tým, co pracoval na původní trilogii. Už to vedlo k obavám, ale o to teď nejde. Anthem má za pár týdnů vyjít a opravdu se bude jednat o čistě multiplayerový titul, do kterého EA očividně vkládala větší naděje, proto ten A-tým.

Andromeda si skutečně nakonec nevedla v prodejnosti dobře, ale je otázkou, jesti to bylo opravdu jen kvůli její kvalitě, nebo je prostě ten současný trend úplně jinde a my to jen z pohledu singleplayer hráčů nedokážeme tak úplně posoudit, protože se nás to vlastně vůbec netýká. Trh s multiplaerovými tituly je ohromný a vzhledem k nákladům na výroby hry je mnohem rentabilnější. Andromeda určitě nebyla nic levného a její slabé prodeje musely být zákonitě zklamáním, ale pravdou je, že Andromeda není jediným titulem z poslední doby, který tak úplně hráče neoslovil. Tvorba velkých singleplaeyr her začíná být problém, nehledě na to, že Andromeda v podstatě není ani klasické RPG, je to vlastně ještě větší akce, než u jejích předchůdců.

Docela dobře si vzpomínám, když po vydání Elexu začali Piraně otevřeně hovořit o přípravách na dvojku, ale najednou je ticho po pěšině. Je to další velká hra, ale její prodeje očividně nebyly tak velké, aby tu nepřevážily obavy o úspěch jejího pokračování. A tady je zase jiný problém, Elex je mnohem méně přístupný, než je Andromeda, tedy ta hráčská základna (resp. potencionální základna) je podstatně menší. Sestupný trend byl zřejmý i u Assassin's Creed: Odyssey, pokud bych zůstal u klasických akcí.

Osobně začínám mít obavy, že herním studiím přestává vycházet i sázka na jistotu a univerzální herní žánr byl jen dočasné řešení, takový poslední pokus. Vždycky se v tom množství her najde titul, nebo spíše lépe řečeno herní studio, které prorazí, ale jako celek už to asi žádná sláva nebude.

A proč o tom vlastně píšu u Andromedy? Důvod je jednoduchý, při současném trendu směrem k multiplayerovým titulům by se nakrásně mohlo stát, že kvalitu Andromedy hráči docení až zpětně, ostatně nebylo by to v herní historii poprvé, co by k podobné situaci došlo Ani ne tak kvůli kvalitě, jako spíše kvůli tomu málu zajímavému, co vychází.

[Elemir]

Muhehe romance se Suvi zdárně splněna Teda nebylo to nic extra, taková hodně komorní záležitost a navíc mě to najednou přišlo takové divné ... no ... holt nemůžu bez jakýchkoliv následků předstírat, že jsem někdo jiný Ono těch postelových scén nakonec ve hře moc není, další alternativou je už jen Cora (platí jen pro Scotta), asarijka PeBe (platí pro Saru i Scotta), podobně tuším Jaal a nakonec Gil (homosexuální romance pro Scotta). Všechny ostatní jsou vesměs jen textové. Na to, jak se původně v EA vychloubali, je to docela slabé Ale zase si alespoň z pohledu romance vybere každý, já se jen utvrdil v tom, že jedinou volbou pro mě je Cora, u Suvi je problém v té orientaci a tak úplně mi nesedla ani myšlenkově.

Pokud bych měl však začít zevšeobecňovat, tak je to s těmi romancemi napříč hrami vůbec všelijaké. Baldur's Gate a Neverwinter Nights v tomhle byly zajímavější, ale to bylo dáno hlavně tím, že to bylo něco nového, neokoukaného, co tu hru lehce okořenilo, ale jinak je vidět, že si s tím dodnes vývojáři nedokázali pořádně poradit. Anebo jinak, neumí s tím pracovat do důsledků a tohle nezměnil ani Zaklínač 3, kdy jsou romance víceméně jen do počtu a paradoxně ta nejlepší je opět jen se Shani. Po Baldur's Gate a NWN si s tím uměli poradit akorát v Zaklínači 1 a 2 (pokud tedy někdo preferoval Triss). Zrovna ten Zaklínač 2 byl v tomhle ohledu asi nejdále.

Mass Effect spíš svádí k tomu, aby se hráč na romance vykašlal - původní trilogie to neumí udržet napříč díly a Andromeda to zas nemá příliš odlišené. Mě třeba dost udivilo, kolik věcí je společných pro Scotta i Saru a to bez ohledu na romance. Všechno se to drží spíše v mezích přátelství, což je vlastně dobře, finále romance tu jen supluje potvrzení, že to ke konci jakoby vedlo k něčemu většímu. Tohle celé totiž háže úplně jiné světlo na všechny ty volby v rozhovorech. Skutečně klíčových témat není mnoho, ve většině případů jde jen o formu, jak povedete dialog, ale výsledek bude stejný.

Ale teď spíš zas něco k ději. Jsem před finální misí, kam jsem se dostal v podstatně kratším čase než poprvé (zhruba o 1/4 dříve) a směrem k finále jsem obměnil část předchozích rozhovorů, což vedlo k zajímavému zhousnutí atmosféry.

Andromeda nemá moc silných okamžiků, navíc je děj dost rozmělněný, protože hra pracuje s mnohem větším světem a jednotlivé pasáže si tak musíte popřípadě gradovat sami, což taky ale moc nejde, protože hodně událostí má nějaké triggery, které vám neumožní plynulé navázání mimo určenou posloupnost. Nejhorší je, když vás hra začne honit napříč celým clusterem, abyste pořešili určitý úkol a tím to vlastně celé zabije.

Krásným příkladem je úkol s vyšetřením hackerského útoku na SAMa, kdy je Sářin kortikální implantát napaden virem a hrozí definitivní ztráta spojení. Sara to ustojí a započne vyšetřování, které vás postupně dostane na Kadaru do sídla hackerů. Celý úkol je veskutečnosti odkazem na DLC Overlord z Mass Effect 2, ale podobně jako konflikt mezi Reyesem a Sloan je to takové polovičaté. Nemá to právě ani ten náboj Overlorda, což je vlastně celkem průměrné DLC, které má ovšem hodně silné konsekvence v trojce, kdy vám dojde celá pointa a hrůznost toho problému.

A paradoxně se to odvíjí do nepatrné větičky, kterou v trojce uslyšíte a celé se vám to krásně vybaví (tedy hlavně závisí na tom, jak se na konci Overlorda rozhodnete). Andromeda tu gradaci děje zabije právě dalším pendlováním a úplně tuctovým koncem. Mě přijde, že tohle je v Andromedě jen proto, aby bylo vidět souvislosti s původní trilogií - aby byla udržena jakási kontinuita.

V kontrastu s tím pak je právě úplně jiná situace, která nastane během osvobozování salarianského arku. Na konci mise se musíte rozhodnout, jestli zachráníte salarianského Pathfindera nebo zvědy vašeho kroganského přítele Dracka. Ono když máte Dracka zrovna sebou na misi, tak se hodně těžko volí Pathfinder Ale risknul jsem to a musím říci, že ta atmosféra rázem zhoustla a opravdu jsem se cítil provinile. Drack na to párkrát zareaguje, čímž celou situaci ještě vygraduje. Ostatně Drack patří celkově mezi lépe provedené charaktery ve hře. V každé další misi jsem čekal, kdy mě Drack střelí do zad

Tady v tom konkrétním úkolu třeba scénárista zapracoval velmi dobře, ani jedna z těch situací není vlastně výhrou, volíte jen pro vás menší zlo. A není to ani stejné jako v Zaklínači, protože Zaklínač je na tom přímo postaven, v Andromedě si prostě jedete svou linku přesvědčení a najednou bum a rozhodnout musí vaše sympatie k jedné či druhé straně. V původní trilogii k podobným situacím také dochází, ale Andromeda si na ten okamžik počkala velmi dlouho, protože mezi tím se náš vztah s Drackem velmi upevnil a najednou je to jako vrazit kamarádovi dýku do zad. To prostě udělá málokdo.

Když se vrátím k té původní trilogii, tak tam jsou podobné situace prvoplánovité, scénárista se vám tu totiž snaží vnutit myšlenku, že se prostě chcete se syntetiky kamarádit a klidně pro to obětujete cokoliv. Ostatně i když se ve dvojce zbavíte všech požadavků Legiona, jednoduše je smetete ze stolu, tak vám scénárista v trojce předhodí EDI, a aby to nebylo málo, tak jí strčí do těla sexy robotky Vy si prostě ten vztah se syntetiky musíte vytvořit.

A v tomhle se mi Andromeda líbí více, protože máte mnohem větší volnost v tom, co dělat a můžete si to pro sebe krásně zdůvodnit. Zvolíte záchranu zvědů? Jasně, Drack je váš přítel. Mno, jenomže tím zradíte myšlenku a funkci Pathfindera ... eh, on se někdo o tu funkci prosil? Hra vám v tomhle dokonce sama pomůže, protože fakt, že jste se stali Pathfinderem, má mnohem podstatnější vedlejší účel. Je samozřejmě dost věcí, které z pohledu příběhu v Andromedě chybí, ale skutečně to není taková hrůza, jak někteří Andromedě vyčítají. Ostatně jak je vidět, znovuhratelnost ta hra taky má.

[Elemir]

91 hodin celkem, level 59, průzkum clusteru 94% a zbyly mi v podstatě ty samé okrajové úkoly jako minule. Jsem tedy nakonec jen o nějakých 20 hodin rychlejší, což budou hlavně ty vynechané logy, deníky apod. Plus ve finále bylo opravdu vidět, že je znát, když víte, co máte přesně dělat. Celé to díky tomu proběhlo rychle a hned na první pokus.

A stejně jako minule jsem hlavní postavu prakticky necvičil. Zvedl jsem jen dříve zmíněné dovednosti odstřelovacích a útočných pušek, takže mi na konci zbyla halda volných bodů. Nevynechal jsem akorát kompletní trénink parťáků, takže Jaal a Drack u mě měli vycvičené vše a musím říci, že to je v boji dost znát. Předtím mi parťáci v bojích poměrně často upadali do bezvědomí - hlavně v těch dlouhých a vícefázových bojích. Nyní byli hodně soběstační.

Vlastně jsem se tak trochu díky tomu nemusel starat o vlastní výbavu, která byla tentokrát slabší a ani jsem se nezajímal o technologická vylepšení zbraní. U Andromedy jde opravdu na ty RPG prvky úplně rezignovat, vliv to má jen na urychlení bojů, popř. by se dalo říci, že to zvyšuje komfort hraní, ale třeba technické nebo biotické dovednosti vás tu nic nenutí používat. Olovo nebo plazma vyřeší vše

Druhá rozehrávka je tedy kompletně za mnou a pokud se nad tím zamyslím, další rozehrávku vyloučit nemohu. Jako upřímně, není pro ní důvod, osobně si nemyslím, že bych objevil něco nového, nebo bych minul nějakou alternativu v rozhovorech, která by něco podstatného změnila (co jsem ještě neviděl), ale jde o hru jako takovou. A možná i o to si vyzkoušet třeba ty technické nebo biotické dovednosti. Přinejmenším boje a průzkum clusteru jsou ve hře zábavné a důvod pro návrat tu tedy je. S hodnocením bych asi moc nehýbal, byť bych se na podruhé klonil spíše k 75%. Přeci jen do toho musím původní trilogii promítnout a nyní jsem to měl celé jako na talíři, když jsem za posledních pár týdnů sjel komplet Mass Effect od prvního dílu a se všemi DLC.

[Elemir]

Před pár dny jsem se pustil do třetí rozehrávky a důvodem byla tentokrát čeština. Zajímalo mě, jak si s ní tým Lokalizace.net poradil, protože původní nástřel byl místy opravdu děsivý

Hledal jsem nejprve balíček pro manuální instalaci, takže první češtinou byla jakási betaverze z počátku loňského roku, což nebylo úplně ideální. Jednak textové řetězce obsahovaly identifikátor pozice (zřejmě odkaz na umístění v datovém souboru) a pak dost věcí nebylo přeloženo. Chyby a překlepy vynechám, to k betaverzi prostě patří. Nicméně to vypadalo slibně, tak jsem nakonec i přes svou počáteční neochotu sáhl po CZ Manageru, což je prográmek, kterým tým Lokalizace.net češtiny distribuuje (vyžaduje to registraci na jejich webu, ale prográmek sám o sobě běží bez instalace).

Jelikož jsem však měl hru počeštěnou už betaverzí, tak se mi plnou verzi nedařilo přes to nainstalovat. V manageru však pomohlo ručně vynutit všechny volby ve správci balíčku a češtinu dát nejprve odinstalovat. Nová instalace pak proběhla bez problémů, takže pokud by někdo udělal stejnou botu, tak se není čeho děsit

Kvalita češtiny je nakonec mnohem vyšší, než byl ten původní nástřel. Výslovně se mi nelíbí akorát jedna věc a tou je celkem častý doslovný překlad vět, což pak působí všelijak. Přitom by kolikrát stačilo tu větu přeformulovat a bylo by to hned čitelnější. Vylepšilo by to i ty občasné úlety v dialozích, které ve hře holt jsou. Nicméně ani s češtinou mi to pořád nepřijde nějak ujeté, jak se Andromedě často vyčítalo. Menší výtka směřuje k oslovování postav, protože se hodně často stává, že si postavy nejdříve tykají, pak si zas vykají atd., ale tohle bylo k nalezení i v původní trilogii. Rozumím, že tohle se v týmu lidí špatně hlídá, škoda, že to pak neopravil betatest.

V tuhle chvíli mám za sebou Voeld a zrovna dodělávám EOS, kde se mi mezitím snížila radiace. Včera jsem navíc nechtěně narazil na zákys. Andromeda je dost ukecaná i mimo rozhovory a bohužel ty různé průpovídky k situaci kolem se objevují i při boji, takže jak jsem na základně kettů na Voeldu bojoval, do toho četl text a na pozadí poslouchal originální anglický dabing, tak jsem najednou zjistil, že jsem asi něco "přeslechl" Je opravdu zajímavé, že v předchozích dvou rozehrávkách jsem tohle místo přešel bez problémů, ale s češtinou jsem se tu prima zamotal Je fakt, že ta čeština láká věnovat se těm textům důkladněji, takže ten postup je takový rozvláčnější, podobně jako při první rozehrávce, kdy jsem hru ještě tak dobře neznal a ten spěch se mi opravdu vymstil.

Rýpnu si ale do samotné hry, protože napotřetí už jsem si všiml pár věcí, které prostě přehlédnout nelze. Napoprvé nebo napodruhé si člověk při hraní dává ještě pozor a dělá věci tak, jak se s tím +/- počítalo. Problém je, pokud ty různé úvodní pasáže na planetách apod. přeskáčete, protože Andromeda neumí dost dobře reagovat na změnu sledu událostí.

V pustině na Voeldu např. pomůžete týmu angaranů postřílet ketty a velitelka týmu se pak přesune na základnu, kde se k vám v rozhovoru chová tak, jako by vás viděla prvně a do toho vám oznámí, že si její důvěru musíte nejprve zasloužit. Je to docela častý jev. Normálně se totiž počítalo s tím, že si s touhle velitelkou promluvíte ještě před opuštěním základny a ten bod je v rámci úkolů skutečně označený, ale pokud ho přeskočíte, tak se kontinuita těch dialogů poruší.

Druhou věcí je sledování emailové komunikace, protože na Tempestu si nelze chodit pokecat s parťáky jen tak, jak se vám zamane. Teda udělat to můžete, ale postavy si vyhodnocují právě i to, jestli jste přišli na základě jejich emailu nebo ne. Pokud je to totiž něco klíčovějšího, tak si tímhle nechtěně odemknete úkol a hned první položka se označí jako nesplněno! Pokud si to dobře vybavuji, hraje to pak roli u loajality postav.

[Elemir]

Včera se stala docela zajímá věc v rámci loajality mise u Liama Kosty, takže jsem docela znejistěl, kolik patchů hru po mé poslední odehrávce asi změnilo ... no, ani jeden Poslední patch (1.10) vyšel ještě 31.07.2017, tedy nedlouho poté, co jsem Andromedu poprvé dohrál.

Při hodnocení parťáků na Tempestu bývá Liam popisován jako otravný (až vlezlý) týpek a dlouho jsem netušil, proč vlastně působí na některé lidi až tak negativně. Fígl je v tom, že já s ním doposud neprošel jeho loajality misi (nějakým zázrakem jsem se tomu při obou předchozích rozehrávkách vyhnul). Ale začnu trošku zeširoka, aby bylo více zřejmé, jak to vlastně na Tempestu chodí.

Tempest funguje jako živoucí organismus, kde spolu čile komunikují jak členové posádky tak i společníci a to i bez aktivního přičinění Rydera (prostě spolu mluví sami od sebe). Na Tempestu vlastně není rozdíl mezi tím, kdo je tu jen obslužným personálem a kdo je najmutelným charakterem, všichni se tu chovají jako jedna velká parta kamarádů. Je to opravdu značný rozdíl oproti původní trilogii a byť to na jednu stranu působí dobře, tak to sebou nese i určitá úskalí. Tím nejzásadnějším je zdánlivá absence posloupnosti velení. U některých postav je to pochopitelné u jiných ne.

Cora, Liam a já jakožto Ryder patříme do týmu Pathfindera (Průzkumníka), tedy elitní jednotky postavené na principech alianční N7. Byť se Ryder stane díky úvodní nehodě svého otce sám velitelem týmu, tak není úplně jednoznačné, že se taky automaticky stal jeho autoritou. V pořadí velení přeskočil Coru, která s lehkým skřípěním zubů vzala místo dvojky a Liam si jede stále to svoje - tým Pathfindera byl už původně týmem individualit, které vyžadovaly pevnou ruku někoho, kdo si s takovým týmem umí poradit, což smysl dává. Tedy smysl v tom ohledu, proč to velení pode mnou skřípe. Liam má navíc k Ryderovi bliž v tom, že oba sloužili v Alianci (Liam třeba působil v bezpečnostních složkách na Citadele).

Díky tomu ta různá sezení s Liamem na Tempestu dávají smysl, holt je to postava, která se mnou sdílí hodně společného a proto se asi přirozeně cítí jako moje možná největší opora (narozdíl od celkem chladné Cory). Proto mě ty dialogy nikdy nijak zvlášť neiritovaly, narozdíl od technika Gila, jehož témata rozhovoru a ujetý smysl pro humor naopak divně působily, ale ok, i to se dalo skousnout. Navíc Liam je klíčový akorát na počátku hry, kdy ho vzít do týmu musíte a pak ho musíte mít akorát při plnění jeho mise loajality, takže kdo s ním má problém, tak se mu může v pohodě po většinu hry vyhýbat. Ostatně já to tak dělal, takže ty rozhovory na Tempestu byly vlastně to jediné, co jsem s ním měl společné, možná i proto mi nestihl připadat vlezlý apod. Já s ním mám ovšem úplně jiný problém a to se ukázalo právě včera.

Původně jsem si totiž popletl smysl jeho mise loajality, která nespočívá přímo v objevování nových světů a zajištění podpory pro outposty (základny). Celé to zřejmě začíná speciálním projektem, kdy je pro něj potřeba vycraftit jednu věc a pak sledovat, co dalšího se bude dít, tedy chodit pravidelně na schůzky atd. Časem, ještě před objevením Kadary, mi pak přišel urgentní mail, kdy mě žádal o velmi naléhavou schůzku. Vůbec si nevybavuji, že bych něco takového předtím dostal.

Během téhle schůzky se mi přiznal, že vyjednával výměnu informací a technologií s "určitými" skupinkami angaranů, což vedlo až k tomu, že skupině vedené Verandou předal tajné informace o umístění Nexusu, rozpis jeho zdrojů atd. Nejednalo se o oficiální jednání, což mělo samozřejmě svůj důvod - oficiální cesta, tedy cesta reprezentovaná mou diplomacií, je pomalá a omezená, kdežto Liam chtěl výsledky hned, ale vůbec nedomyslel důsledky.

Ono to vlastně začalo už na Aye (domovské planetě angaranů), kam je zasazen zřejmě klíčový okamžik pro celou misi loajality. Liam mě v jednu chvíli pozval do místního baru, kde mě požádal o skenování zboží místního neochotného obchodníka (on je tak opravdu označený). Problém je v tom, že skenování zboží odporuje místním zákonům, takže zasáhla angaranská policie - naštěstí jen domluvou. A právě v tuhle chvíli se Liam přiznal, že se chtěl dostat k angaranským technologiím a zabalil to do průpovídek o tom, jak ho štve sedět na zadku a nic nedělat, když se kolem děje tolik bezpráví, kterému navíc napomáhá byrokracie. Celé to pak vyvrcholí právě tou neoficiální spoluprací s Verandou.

Potíž je v tom, že Veranda najednou zmizela a Liam začal mít obavy, aby předané údaje nepadly do nepatřičných rukou (to brzy!). Loď Verandy byla unesena pašeráky, což nakonec vedlo k rozsáhlé misi, do které Liam přizval Bradlyho a jeho tým (Bradley se stal starostou základny Prodromos na EOSu a v době aliance působil jako taktický důstojník, mimo jiné odtud se s Liamem znají). Mise dopadne úspěšně, ostatně jinak to ani nejde, a měl by tedy následovat šťastný happyend, ale ...

Co mě na tom celém vadí? Vraťme se o pár odstavců výše, kde zmiňuji, že Liam působil jako sekuriťák na Citadele. Jeden by čekal, že bude mít výrazně vycvičený smysl pro povinnost a dodržování předpisů. Namísto toho si tu pod záminkou bohulibých cílů zamane, že obejde kdejakou diplomacii a nebude hledět na zájmy druhých. Natož uvažovat o důsledcích pro občany, které tu sám reprezentuje. Korunu tomu nasadí finální dialog, kde jednou z možností je Liama pochválit a ještě mu sdělit, jak jste si tu misi užili!

Ty vole, já osobně bych mu namísto pokárání rovnou otevřel přechodovou komoru, protože tohle samo o sobě nemá s loajalitou nic společného. Tohle je prostě týpek, kterého nechcete mít na lodi! Přinejmenším bych čekal, že to skončí po vzoru Sheparda a Zaeeda z ME2, kdy Shepard dá Zaeedovi jasně najevo, že si nic na vlastní pěst dělat nebude, jinak ať vypadne. Chybí tu prostě ten krok autority. Vy se tady prostě proti své vůli dostanete do situace, kdy před angarany tutláte dost velký průšvih a tu misi očividně ani neřídíte. Prostě nemáte žádnou volbu, tedy krom toho, že můžete Liamovu misi loajality ignorovat (očividně to ničemu nevadí, jak jsem se v předchozích dvou rozehrávkách přesvědčil).

Je to zvláštní v tom, že určitý disrespekt se dá čekat od postav jako je Drack nebo Vetra, protože to jsou jednak zkušené a soběstačné postavy, které působily už na Hyperionu ve významných funkcích, a pak hlavně je to z jejich chování cítit - prostě jim tu jejich roli bez sebemenších pochybností věříte a respektujete je (naopak to berete tak, že je čest, že takové postavy vás chtějí doprovázet). PeBe je pak kapitola sama pro sebe, ale opět bez problému pochopitelná.

No, je to za mnou a pokud bude ještě nějaké příště, tak budu Liama opět ignorovat

[Yuyana]

Elemire, vidim že ses naučil důležitou věc: pokud ti ve hrách od týhle firmy nějaká postava nevadí, pravděpodobně jí ještě neznáš... :-D

[Elemir]

Rychlá cesta k openworldu

A teď bych tu měl ještě jednu věc, protože jsem si pročítal začátek deníku z první rozehrávky a zjistil jsem, že pro postup v hlavní lince je toho potřeba udělat opravdu mnohem méně. Přeci jen už to není takové tápání jako při první rozehrávce a celá úvodní pasáž se vejde do 40 hodin (kompletace EOSu, Voeldu a Havarlu).

Začátek s EOSem je stejný, po základním průzkumu a zprovoznění vaultu dojde na nucenou pauzu, protože je potřeba počkat na snížení radiace v dalších oblastech. Po založení Prodromu (základny na EOSu) se proto objeví mise s hledáním dalších vodítek, kdy dojde k prvnímu setkání s Archonem a to skončí nechtěným objevem planety Aya.

Vstup do města je však blokován a Ryder dostane od vůdce odboje Evfry úkol prokázat své úmysly. K posádce Tempestu přibude jako dohlížitel angaran Jaal a otevřou se dva nové světy - ledový Voeld a džunglí porostlý Havarl. Na obou světech máte pomoci místním, jak nejlépe dovedete. Je jedno, který svět si vyberete. Navíc stačí splnit jen jeden osvobozovací úkol, který je dostupný prakticky hned z počátku a máte vyhráno - z pohledu obtížnosti se nejlépe plní úkol na Havarlu. Díky tomu je možné opět kontaktovat Evfru a objeví se úkol na záchranu Monshae (jakýsi duchovní a kulturní vůdce angaranů). Po její záchraně se zpřístupní Aya a místní vault, který posune příběh až k objevu Kadary.

Z počátku lze tedy jednotlivé světy docela ignorovat, nejprve si je odemknout a řešit je až později. Tím se z toho skutečně stane docela rozlehlý openworld. Mise na Kadaře není o nic delší, takže ve finále se to dá asi uhrát na ještě otevřenější svět, ale to už by bylo zbytečné. EOS, Voeld, Havarl a Kadara jsou po obsahové stránce i tak až až.

Přizpůsobení jednotlivých světů pak probíhá ve schematu:

1) odkrytí vaultu
2) zprovoznění procesoru atmosféry
3) případné založení outpostu (základny) - na Havarlu založit základnu nelze

Pro založení základny je pak potřeba získat dostatečný vliv na dané planetě, což se děje skrze zprovoznění vaultu, vedlejší úkoly + něco málo i přes doplňkové úkoly (ty mají ovšem docela vliv na celkovou obyvatelnost v Aandromedě). Samotný vault udělá hodně, takže pak už toho není potřeba tolik. EOS je v tomhle nejjednodušší, protože tady není potřeba plnit úkoly pro frakce, neboť EOS je díky radiaci od počátku prakticky neobyvatelný. Na druhou stranu, na EOSu lze ve větším průzkumu pokračovat právě až po poklesu radiace, což znamená, že EOS nelze zkompletovat hned, ale nuceně si budete muset odběhnout na další planety.

Největší obava z rychlého postupu by mohla plynout směrem k vývoji postavy, ale opět to hraji na normal obtížnost (tentokrát jsem ani doposud nevěnoval jediný bod do dovedností) a přesto postupuji celkem svižně. Je pravdou, že třeba u záchrany Monshae už jsem věděl, jak bojovat s kněžkou na konci, takže žádné velké překvapení se nekonalo. Výjimkou je snad následné čekání na raketoplán, kdy je potřeba přežít nekončící a postupně tuhnoucí vlny nepřátel. Jenomže zdraví postav se levelupem nezvětšuje, takže je to vlastně pořád stejná výzva (pokud to hrajete bez odemčených dovedností, tedy jakoby nezávisle na levelu postav).

Tentokrát jsem na Kadaru postoupil až po úplné kompletaci všech aktivních úkolů, tedy vyjma těch, které jsou pozdržené do chvíle, než pokročí příběh. Největší záhul mi daly jako obvykle doplňkové úkoly, protože občas jsou to takové špeky, které hraničí doslova se šílenstvím (najdi xy datapadů manifestu roekarů, oskenuj xy těl padlých atd.). Vyžaduje to kolikrát mravenčí práci a chodit na daném světě opravdu bod po bodu a dobře se rozhlížet. Proto je dobré nabrat co nejvíce úkolů už na počátku, protože jinak se budete na řadu míst vracet zbytečně opakovaně (doplňkové úkoly se často týkají míst s aktivním respawnem a kolikrát se úkol odemkne až tím, že danou činnost provede na daném místě úplně poprvé).

Jako úplně všechny úkoly asi nemám, ale to je dáno tím, že každý ze světů si po kompletaci žije dál svým životem a sem tam se objeví i nějaký další úkol. To abyste se prostě nevraceli na zdánlivě mrtvé planety, kde už není co dalšího dělat. Občas vás zpět vrátí i úkol/zmínka na jiné planetě.

Edit: je to tak, na Kadaře opravdu stačí splnit jen úkol s nalezením souřadnic Archonovo lodě (otázka pár minut) a hlavní příběh pokračuje brífingem na Tempestu, který vede k otevření zbylých dvou světů - asteroidu H-047c a vyprahlého měsíce Elaadenu.

[Elemir]

Yuyu: tohle bylo fakt pro mě překvapení, vůbec mě nenapadlo, že jsem minul takový kus toho jeho osobního příběhu Je pravdou, že v BW hrách si vybírám vesměs stále ty samé postavy a jelikož tady ta loajalita má význam jen kvůli učení vyšších úrovní dovedností, tak jsem po tom ani neměl důvod pátrat. Liam si svoje sympatie ve skutečnosti podkope už na počátku hry, takže jsem asi mohl odtušit, že to zdánlivě poklidné klábosení na Tempestu je jen nějaká zástěrka. Njn, holt poučení pro příště

[Elemir]

A je to

Je vidět, že už mám Andromedu prochozenou křížem krážem, protože celkový herní čas klesl na 86 hodin (první dohrávka byla 111 hodin, druhá 91, celkově jsem tedy v Andromedě strávil už 288 hodin). Průzkum clusteru se tentokrát zastavil až na 98%, což je nejspíše dáno tím, že v předchozích rozehrávkách jsem po ukončení mise na Meridianu neprozkoumal i sektor kolem, popř. jsem zřejmě nyní splnil o nějaký úkol více, který souvisel s nálezem nějakého bodu v systému apod.

U úkolů jsem si dal opravdu záležet, abych měl před finále splněno vše, ale nakonec mi jeden úkol přeci jen zbyl - Remnant Data Cores. Potíž je v tom, že těchto jader je ve hře jen 11 a většina se nachází v remnantských vaultech, z nichž jen 2 (+1) nesouvisejí s nahozením procesoru atmosféry. Jakmile totiž nahodíte procesor atmosféry, tak se většina vaultu uzamkne, no a já jsem právě u jednoho udělal prima botu (+ pak ještě jednu na základně remnantů, kde si lze taky jedno jádro vyzvednout - jenom jsem jaksi zapomněl, kde to bylo). Skončil jsem tak se skóre 8/9, což holt naštve, ale kvůli jednomu úkolu bych musel opakovat skoro 2 hodiny hraní, tak jsem se na to vybodl.

Z úkolů byly obecně nejblbější takové ty doplňkové, kdy musíte chodit po mapě a sbírat/hledat/skenovat xy čehosi. Přitom to cosi se generuje náhodně, takže lítáte po mapě sem a tam a hlídáte si respawny jednotlivých stanovišť. Na Elaadenu jsem to nakonec vyřešil tak, že jsem si našel trojici táborů nepřítele poblíž sebe, udělal jsem si save a pak jsem loadoval, dokud se patřičné objekty v táborech nevyskytly.

Co se počtu úkolů týče, tak si samozřejmě nejsem jistý, jestli jsem našel úplně vše, protože občas se nějaké úkoly dozvíte až v rámci rozhovoru s určitým NPC. Nicméně si myslím, že mi utekly max. 2 úkoly. Určitě jsem toho tentokrát splnil více jak v předchozích rozehrávkách, navíc mi teď došlo, že některé úkoly souvisejí s romancemi, takže 100% úkolů jsem ani objevit nemohl. No a když jsem u té romance, tak jsem opět skončil u Cory

Čeština hru zpříjemnila a její kvalitu musím pochválit. Popravdě, předtím mi pár drobností uniklo, sem tam jsem něco pochopil trošku jinak apod., a hlavně jde opravdu o to pohodlí. Pokud vynechám mixování tykání a vykání, tak jsem moc chybiček nenašel.

Klíčová rozhodnutí jsem volil hodně podobně jako v první rozehrávce, moc jsem neexperimentoval, ale pár věcí jsem nakonec loadnul kvůli sledování výsledného efektu. Ta rozhodnutí kupodivu nemají až takový význam, jak by se mohlo zdát, jenom to třeba vede k trošku odlišnému dialogu a tím to končí. Typický příklad je PeeBee a souboj s Kalindou, kdy můžete PeeBee nechat, ať Kalindu zachrání a přijde o orb, nebo po Kalindě vystřelíte a zachráníte tím pro změnu orb. PeeBee pak chce jen vysvětlení, proč jste to udělali a nemá s tím problém. Ten orb je navíc jaksi k ničemu.

Vlastně jednu výraznou změnu jsem udělal, ale opět to nemá nemá nějaký dalekosáhlý efekt - zachránil jsem nepřátelskou UI na Voeldu a nechal ji poslat na stanici Nexus. Navenek tenhle akt naštval Evfru (vůdce angarského odboje), ale krom naštvaného emailu to nic dalšího nezměnilo (plus přišel naštvaný email od Kesh, bezpečnost Nexusu). S UI si lze poté promluvit, ale žádný jiný význam UI nemá. Pokud si tedy nechcete projít automatický dialog mezi UI a SAMem (UI má podobný hlas jako EDI z původní trilogie). Vztahy s angarany to nijak nenaruší, což je přesně to, co bych od takové volby očekával. Rozhovorové volby jsou ve hře opravdu jen proto, abyste si mohli vybrat a cítili se s vaší volbou spokojeni. Výsledek je opravdu jen kosmetický a cestu k cíli to nijak nezmění.

Družinu jsem se snažil více prostřídávat, byť základem byl stále krogan Drack. Je to asi nejlépe napsaná postava ve hře a jeho přítomnost v družině vede k velmi zábavným rozhovorům s druhým parťákem. Drack mi celkově přirostl k srdci a spolu s Vetrou a Jaalem u mě prostě i tak tvořili hlavní volbu. Ono je to dáno i tím, že byť jsem Andromedu rozehrál už potřetí, tak mi biotika a technické dovednosti prostě nepřirostly k srdci a tahle trojice jsou zkrátka klasičtí vojáci, takže mi u nich nehrozilo, že změní bojiště v explozi světel nebo mi nepřátele rozhází po bojišti ve chvíli, kdy je mám na mušce (oblíbená kratochvíle Cory). PeeBee a Liama jsem celkem ignoroval, spolu s Corou jsem je nakonec ani netrénoval.

Jo, to bych měl taky zmínit Loajalita parťáků má význam jen kvůli odemčení 6. úrovně dovedností, ale i bez toho se dá v pohodě žít. Osobně jsem si navíc vystačil s automatickým přidělením dovedností. Dlouho jsem navíc sebe a parťáky nechal netrénované, protože Andromedu lze na normální obtížnosti uhrát v podstatě jako čistokrevnou FPS, ale rozhodujícím se stal jeden souboj s bandity v táboře na Elaadenu.

Na určitých místech hry totiž není možné ukládat a ne každé takové místo má také checkpointy, takže pokud padnete, tak jedete odznova. No a zrovna centrální tábor banditů na Elaadenu je plný triggerů, kdy vám do zad nabíhají různě silné přepadovky, takže se mi nedařilo z toho vymotat a už mě to začalo i štvát U sebe jsem proto zvedl zdatnost, útočné pušky a ostřelovačky a u Vetry, Jaala a Dracka jsem nechal automatický výběr.

Musím říci, že to byl značný kontrast v efektivitě. Navíc jsem u sebe přezbrojil na zbraně úrovně 6 - je velký rozdíl, když nepřítele musíte střelit do hlavy 4x, a do toho ještě 1x přebít, oproti tomu, když stačí 1-2 výstřely bez přebití zbraně. Vlna nepřátel se tak kosí snadněji a navíc taková Black Widow s patřičnými dovednostmi má v základu zásobník na 5 ran. Na druhou stranu je asi škoda, že jsem více neexperimentoval právě s dovednostmi, ale mě hlavně zajímalo, jak dlouho si vystačím bez nich. Samozřejmě, ve hře je více krizových míst, kde by se trénink postav hodil, ale skoro všechno lze nějak vyřešit, např. AI nepřátel občas zablbne a nabídne vám neskutečnou výhodu. Spíš vám hrozí, že definitivně dojde munice.

Jinak základní výtky zůstaly stejné a opět mi trošku nesedl ten zbytečně natahovaný konec, protože jak jsem měl už vše hotové, tak jsem to viděl v celé své kráse. Je to zbytečně moc cestování po clusteru a plnění prkotin. Ona by se obecně dala řada úkolů navrhnout rozumněji, ale hodně to rozhazuje třeba náhodnost příchozích emailů - přiletíte do soustavy, sestoupíte na planetu, něco vyřešíte a vrátíte se zpět, přičemž vám pípne email, že se objevil další úkol dole na planetě ... to cestování se nakonec stane otravné, obzvláště když už to podstupujete jako já potřetí U emailů je to opravdu náhodné, když si hru v tom samém bodě preventivně uložíte a loadnete, tak ten očekávaný email prostě dorazit nemusí a přijde jindy.

Na závěr bych řekl, že do třetice všeho dobrého atd. a vskutku mohu říci, že jsem z Andromedy vyždímal už asi vše a s odstupem času si říkám, že tohle je jedna z těch her, jejíž kvalitu prověří právě čas.

[Marien]

Hru jsem si koupil ve steamu hned po jejím vyjití a čekal na češtinu. Jsem líný se prolouskávat AJ. ME1-2-3 byla má srdeční záležitost a příběh mě naprosto dostal (jsem scifi velmi pozitivní). Ale jak jsem si přečetl Elemirovy postřehy ze hry, nejsem si jist, zda ji někdy rozehraji. Jako bych ji už hrál
BTW teď je na steamu možnost koupit překopanou kompletní sérii ME v 4K grafice. Nic, co by člověk musel za každou cenu koupit, ale je z toho cítit, že EA se snaží s osvědčené série vydolovat ještě nějaké drobné...

[Elemir]

Podobně jako u třetí rozehrávky jsem i letos našel svou motivaci, proč Andromedu znovu rozehrát - prostě jsem lestos zakoupil a rozehrál remasterovanou trilogii, takže Andromeda byla v tu ránu logickým vyvrcholením . Navíc jsem potřeboval nějaké nenáročné odlehčení letošního herního maratonu s dungeony a na to je Andromeda zkrátka dobrá.

Oproti třetí rozehrávce se toho mnoho nezměnilo, tedy až na volbu parťáků. Liama jsem po minulé zkušenosti opět odignoroval. Nebylo to úplně chtěné, ale asi mi to podvědomě zůstalo v paměti . Základem mojí družiny se stal Jaal, kterého jsem nabral hned po EOSu a vyrazili jsme pro změnu na Havarl (Voeld jsem si nechal až jako druhý svět). Poněkud nečekaně jsem k němu přibral PeBe, u které jsem plánoval romanci. Nebyla to tak úplně jasná volba, ale po třech odehrávkách Andromedy jsem si řekl, že bych mohl dát PeBe šanci.

Efekt byl poměrně zajímavý a místy docela zábavný, podobně jako v případě přítomnosti Dracka. Jaal a PeBe mezi sebou čile komunikovali a vyměňili si celou řadu kulturních a společenských poznatků. PeBe mi předtím nikdy moc k srdci nepřirostla, není to prostě Liara z původní trilogie. Vadila mě hlavně její povaha, ale není divu, ona mi svým chováním připomíná Nashku z Neverwinter Nights 2 nebo Annah z PST. V kombinaci s Jaalem je to ale výhoda a chvilkama jsem se musel jejich rozhovorům zasmát. Bohužel, tyhle rozhovory mají jen určitý rozsah dialogů a po nějaké době prakticky ustaly.

Druhý zajímavý efekt spočíval v základní bojeschopni, kde mě PeBe dost překvapila. Při pohledu na statistiky se ukázalo, že je na tom mnohem lépe než Ryder. Kombinace biotiky a pistole jí dost vyhovuje a je to opravdu znát, a to i když to necháte na defaultním levelování. Jaal byl opět trošku slabší, ale pokud to šlo, tak jsem ho měl stále po ruce. Ke konci totiž PeBe nahradil Drack, kterého jsem si chtěl opět taky trošku užít.

Ale teď k té romanci. Zprvu se mi do toho moc nechtělo, navíc skoro vše probíhá úplně stejně jako v předchozích rozehrávkách. Klíčová je akorát pasáž, kdy se PeBe zeptá napřímo. Pokud romanci potvrdíte, tak se případné ostatní (načaté) romance uzavřou a od té chvíle je potřeba dávat si pozor na pár rozhodnutí. PeBe se povahově lehce promění, takže působí více sympatičtěji. Je potřeba jí plně podporovat v jejích projektech a při setkání s Kalindou si zvolit mírovou cestu - Kalindu nechat žít.

Nakonec ta romance vypadá celkem fajn a v porovnání s Corou působí dynamičtěji. Cora je prostě holka předurčená pro usedlý domácí život, kdežto PeBe bere život víc volněji, ale podobně jako Cora pak stojí pevně při Ryderovi.

Pokud jde o úkoly, tak ke konci mi zůstaly v seznamu viset hned 2. První se opět týkal remnantských jader a druhý reportáže na Nexusu - nějak jsem se s rozhovory s Keri opozdil a nestihlo se mi to posunout.

Časově jsem na tom podobně jako při třetí rozehrávce a ve výsledku jsem i spokojený. Bylo už sice znát, že je to čtvrtá rozehrávka, ale přesto jsem ve hře narazil na detaily, které se mi z paměti už vytratily a bylo fajn si to celé připomenout.