A je to

Je vidět, že už mám Andromedu prochozenou křížem krážem, protože celkový herní čas klesl na 86 hodin (první dohrávka byla 111 hodin, druhá 91, celkově jsem tedy v Andromedě strávil už 288 hodin). Průzkum clusteru se tentokrát zastavil až na 98%, což je nejspíše dáno tím, že v předchozích rozehrávkách jsem po ukončení mise na Meridianu neprozkoumal i sektor kolem, popř. jsem zřejmě nyní splnil o nějaký úkol více, který souvisel s nálezem nějakého bodu v systému apod.
U úkolů jsem si dal opravdu záležet, abych měl před finále splněno vše, ale nakonec mi jeden úkol přeci jen zbyl - Remnant Data Cores. Potíž je v tom, že těchto jader je ve hře jen 11 a většina se nachází v remnantských vaultech, z nichž jen 2 (+1) nesouvisejí s nahozením procesoru atmosféry. Jakmile totiž nahodíte procesor atmosféry, tak se většina vaultu uzamkne, no a já jsem právě u jednoho udělal prima botu (+ pak ještě jednu na základně remnantů, kde si lze taky jedno jádro vyzvednout - jenom jsem jaksi zapomněl, kde to bylo). Skončil jsem tak se skóre 8/9, což holt naštve, ale kvůli jednomu úkolu bych musel opakovat skoro 2 hodiny hraní, tak jsem se na to vybodl.
Z úkolů byly obecně nejblbější takové ty doplňkové, kdy musíte chodit po mapě a sbírat/hledat/skenovat xy čehosi. Přitom to cosi se generuje náhodně, takže lítáte po mapě sem a tam a hlídáte si respawny jednotlivých stanovišť. Na Elaadenu jsem to nakonec vyřešil tak, že jsem si našel trojici táborů nepřítele poblíž sebe, udělal jsem si save a pak jsem loadoval, dokud se patřičné objekty v táborech nevyskytly.
Co se počtu úkolů týče, tak si samozřejmě nejsem jistý, jestli jsem našel úplně vše, protože občas se nějaké úkoly dozvíte až v rámci rozhovoru s určitým NPC. Nicméně si myslím, že mi utekly max. 2 úkoly. Určitě jsem toho tentokrát splnil více jak v předchozích rozehrávkách, navíc mi teď došlo, že některé úkoly souvisejí s romancemi, takže 100% úkolů jsem ani objevit nemohl. No a když jsem u té romance, tak jsem opět skončil u Cory

Čeština hru zpříjemnila a její kvalitu musím pochválit. Popravdě, předtím mi pár drobností uniklo, sem tam jsem něco pochopil trošku jinak apod., a hlavně jde opravdu o to pohodlí. Pokud vynechám mixování tykání a vykání, tak jsem moc chybiček nenašel.
Klíčová rozhodnutí jsem volil hodně podobně jako v první rozehrávce, moc jsem neexperimentoval, ale pár věcí jsem nakonec loadnul kvůli sledování výsledného efektu. Ta rozhodnutí kupodivu nemají až takový význam, jak by se mohlo zdát, jenom to třeba vede k trošku odlišnému dialogu a tím to končí. Typický příklad je PeeBee a souboj s Kalindou, kdy můžete PeeBee nechat, ať Kalindu zachrání a přijde o orb, nebo po Kalindě vystřelíte a zachráníte tím pro změnu orb. PeeBee pak chce jen vysvětlení, proč jste to udělali a nemá s tím problém. Ten orb je navíc jaksi k ničemu.
Vlastně jednu výraznou změnu jsem udělal, ale opět to nemá nemá nějaký dalekosáhlý efekt - zachránil jsem nepřátelskou UI na Voeldu a nechal ji poslat na stanici Nexus. Navenek tenhle akt naštval Evfru (vůdce angarského odboje), ale krom naštvaného emailu to nic dalšího nezměnilo (plus přišel naštvaný email od Kesh, bezpečnost Nexusu). S UI si lze poté promluvit, ale žádný jiný význam UI nemá. Pokud si tedy nechcete projít automatický dialog mezi UI a SAMem (UI má podobný hlas jako EDI z původní trilogie). Vztahy s angarany to nijak nenaruší, což je přesně to, co bych od takové volby očekával. Rozhovorové volby jsou ve hře opravdu jen proto, abyste si mohli vybrat a cítili se s vaší volbou spokojeni. Výsledek je opravdu jen kosmetický a cestu k cíli to nijak nezmění.
Družinu jsem se snažil více prostřídávat, byť základem byl stále krogan Drack. Je to asi nejlépe napsaná postava ve hře a jeho přítomnost v družině vede k velmi zábavným rozhovorům s druhým parťákem. Drack mi celkově přirostl k srdci a spolu s Vetrou a Jaalem u mě prostě i tak tvořili hlavní volbu. Ono je to dáno i tím, že byť jsem Andromedu rozehrál už potřetí, tak mi biotika a technické dovednosti prostě nepřirostly k srdci a tahle trojice jsou zkrátka klasičtí vojáci, takže mi u nich nehrozilo, že změní bojiště v explozi světel nebo mi nepřátele rozhází po bojišti ve chvíli, kdy je mám na mušce (oblíbená kratochvíle Cory). PeeBee a Liama jsem celkem ignoroval, spolu s Corou jsem je nakonec ani netrénoval.
Jo, to bych měl taky zmínit

Loajalita parťáků má význam jen kvůli odemčení 6. úrovně dovedností, ale i bez toho se dá v pohodě žít. Osobně jsem si navíc vystačil s automatickým přidělením dovedností. Dlouho jsem navíc sebe a parťáky nechal netrénované, protože Andromedu lze na normální obtížnosti uhrát v podstatě jako čistokrevnou FPS, ale rozhodujícím se stal jeden souboj s bandity v táboře na Elaadenu.
Na určitých místech hry totiž není možné ukládat a ne každé takové místo má také checkpointy, takže pokud padnete, tak jedete odznova. No a zrovna centrální tábor banditů na Elaadenu je plný triggerů, kdy vám do zad nabíhají různě silné přepadovky, takže se mi nedařilo z toho vymotat a už mě to začalo i štvát

U sebe jsem proto zvedl zdatnost, útočné pušky a ostřelovačky a u Vetry, Jaala a Dracka jsem nechal automatický výběr.
Musím říci, že to byl značný kontrast v efektivitě. Navíc jsem u sebe přezbrojil na zbraně úrovně 6 - je velký rozdíl, když nepřítele musíte střelit do hlavy 4x, a do toho ještě 1x přebít, oproti tomu, když stačí 1-2 výstřely bez přebití zbraně. Vlna nepřátel se tak kosí snadněji a navíc taková Black Widow s patřičnými dovednostmi má v základu zásobník na 5 ran. Na druhou stranu je asi škoda, že jsem více neexperimentoval právě s dovednostmi, ale mě hlavně zajímalo, jak dlouho si vystačím bez nich. Samozřejmě, ve hře je více krizových míst, kde by se trénink postav hodil, ale skoro všechno lze nějak vyřešit, např. AI nepřátel občas zablbne a nabídne vám neskutečnou výhodu. Spíš vám hrozí, že definitivně dojde munice.
Jinak základní výtky zůstaly stejné a opět mi trošku nesedl ten zbytečně natahovaný konec, protože jak jsem měl už vše hotové, tak jsem to viděl v celé své kráse. Je to zbytečně moc cestování po clusteru a plnění prkotin. Ona by se obecně dala řada úkolů navrhnout rozumněji, ale hodně to rozhazuje třeba náhodnost příchozích emailů - přiletíte do soustavy, sestoupíte na planetu, něco vyřešíte a vrátíte se zpět, přičemž vám pípne email, že se objevil další úkol dole na planetě ... to cestování se nakonec stane otravné, obzvláště když už to podstupujete jako já potřetí

U emailů je to opravdu náhodné, když si hru v tom samém bodě preventivně uložíte a loadnete, tak ten očekávaný email prostě dorazit nemusí a přijde jindy.
Na závěr bych řekl, že do třetice všeho dobrého atd. a vskutku mohu říci, že jsem z Andromedy vyždímal už asi vše a s odstupem času si říkám, že tohle je jedna z těch her, jejíž kvalitu prověří právě čas.