Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Po drobných peripetiích s předáním balíčku mi objednávka dneska dorazila, takže jsem mohl Andromedu konečně vyzkoušet. Krom steelbooku mi dorazila i objednaná příručka, což je na herní poměry docela slušná bichle. Je zatavená ve fólii a zatím nemám v plánu jí vybalovat, ale tipuju, že obsahově to bude podobné příručce k Dragons Age: Origins, akorát je to prostě objemnější a v pevné vazbě.

Hru jsem stáhl přímo z Originu, s DVD se mi patlat nechtělo. Origin mi vypočetl zhruba hoďku stahování, ale již po dvaceti minutách (42%) mě to pustilo normálně do hry a stahování pokračovalo na pozadí. Jestli to má nějaký negativní efekt netuším, ale přišlo mi, že je dostupné vše, co má. Před tvorbou postavy jsem zabrouzdal do konfigu, kde jsem zapnul titulky a nastavil grafiku na ultra.

Namísto přednastavené postavy jsem si dal custom, což je trochu sázka do loterie. Úplně modulární ten systém tvorby obličeje není, po zhruba čtvrt hoďce jsem spáchal něco na způsob mladého Chrise Adamse ... když měl ještě vlasy Ve finále je to jedno, protože v samotné hře se objevilo pár nedostatků, které při modelaci vidět nešly (např. podivné vrásky). Největším gólem je, že podle nastaveného vzhledu hlavní postavy se přizpůsobí vzhled otce a ten mě opravdu rozesmál Skoro se až děsím potkat svou sestru

Když už jsem se k tomu přiblížil, ano našel jsem v animacích pár podivností, něco mi vykouzlilo úsměv na tváři, ale to samé se mi občas přihodilo i u původní trilogie, hlavně u třetího dílu. Jako jo, jde si toho všimnout, aniž byste se na to zaměřili a těžko to kdo může okecávat, protože to bylo hned v úvodu hry, takže to nebyl žádný "neodladěný" algoritmus. Nicméně bych to neřešil. Mnohem více jsem se lekl jedné slečny u informační tabule, která mi připomněla letní výhled z okna u našich - bydlí na takovém typickém českém sídlišti s větším zastoupením jedné menšiny. Ne dobrý, tyhle úlety amerických studií beru, v rámci korektnosti nesmí na nikoho zapomenout ... ale proč jí proboha obarvili vlasy na oranžovo??

Úvod hry je docela hektický a má opravdu spád. Angličtiny není potřeba se tolik bát, je to opravdu něco na způsob sledování Star Treku v originále, ostatně úvod hry jakoby této sérii z oka vypadl. Je pravda, že nesleduju úplně všechno, např. doplňkové texty z okolí apod. V akcích jsem pak více odkázán na poslech, ale tady zase dobře funguje dabing, postavy mluví opravdu srozumitelně.

Volba dialogů má několik možností, které odpovídají zhruba rozpoložení postavy, takže konečně můžete odpovědět tak, jak se zrovna cítíte a nemusíte sledovat případný zisk do přesvědčení. Možná to má i v Andromedě nějaký vliv, ale přijde mi to takto přirozenější.

Jenom jsem se ve hře rozkoukal, dorazila ke mě Cora, což je postava, o které se všude hodně psalo. Já nevím, mě osobně se ničím nezprotivila, přijde mi úplně normální a kupodivu i vzhledově to není takový úlet. O chvilku později jsem se v rychlosti seznamoval s Liamem, to byla scénka opravdu jak vystřižená z nového Star Treku Ono pokud jde o věk protagonistů, jak nový Star Trek tak třeba i Hvězdná pěchota vsadili na mladé herce a ničemu to nevadilo. Tohle je opravdu jen zbytečná hysterie. Kupodivu si nemůžu stěžovat ani na dialogy. Občas padne nějaké to klišé, ale jinak to má dobrou úroveň.

Ovládání Andromedy je trošku odlišné od původní trilogie, ale snadno se na to adaptuje. Skener je prima věcička a hodně mě potěšilo, když jsem s ním zamířil na první houbu na planetě, kam jsem spadl (ne, nebudu to více rozebírat ). Výstup skenování měl hlavu a patu, což asi ne každý současný hráč ocení, ale to je mi ostatně jedno Přinejlepším je to chyba dotyčného, že nedával ve škole větší pozor. Pro mě je to přesně ta úroveň detailu, která tomu skenování dává smysl. Na druhou stranu, je mi jasné, že časem to může být nudný prvek hry, pokud s ním hra nebude nikterak pracovat, ale to první rozhlížení po okolí mi beztak utnula bitka s enemáky.

Vysněná planeta, ke které měl můj otec zrovna prima monolog (na motivy I have a dream ...), není snem jenom ras z Mléčné dráhy, ale zabydlet se tu pokusili i domorodci z Andromedy. Naneštěstí nejsou zrovna přátelští. Autocover funguje celkem dobře a střelba taky nijak nevybočuje ze standardu. Je prostě vidět, že Frostbite engine byl primárně navržen pro FPS a naplno to zůročuje.

Zatím jsem ve hře strávil jen hodinu a čtvrt, ale už nyní si dovolím říci, že tohle mě bavit bude. Ten hejt kolem mi přijde opravdu přemrštěný. Nicméně pokračovat zatím nebudu, musím to vzít nejprve hezky popořadě.

[Elemir]

Nějak mě to nedalo a ráno jsem si řekl, že si udělám kafe a dojedu alespoň tutorial Kafe byly nakonec dvě a sezení jsem ukončil o 7 hodin později

Předně začnu tím, co mě irituje a to je nešvar posledních let - MMO prvky! V Bioware se očividně snažili, aby to nebylo úplně do očí bijicí a respawn potvor a enemáků dával smysl. Jde prostě o to, že vy vyčistíte nějaký úsek od emzáků a po nějaké době si k němu znovu přilítne další hlídka, jakoby se nechumelilo. Budiž vývojářům ke cti, že respawn se netýká všech zón, ale vesměs šlo zatím o doplňkové body na mapě. Příběhové zóny zůstávají vyčištěné, což je ostatně logické. Obvykle se totiž řídí vlastní sadou naskriptovaných událostí.

První část tutorialu končí dobytím stanice kontroly atmosféry, kde jsem se definitivně rozloučil s otcem - operace se poněkud zvrtla. V následujícím videu jsem pak nejspíše viděl samotného hlavního záporáka hry anebo hodně vysokého velitele kettů (to je ona nepřátelská rasa).

Oběť otce málem přišla vniveč, ale nakonec jsem se probral a po krátké diskusi si byl nucen přiznat, že nyní padla role Pathfindera na mě S tím se loď vydala směrem k vesmírné stanici Nexus, což je to v podstatě taková Citadela 2.0 Stanice je stále ještě ve výstavbě a měla sloužit jako hub, kde se měli všechny lodě programu setkat a odtud měla začít kolonizace nových světů. Jenomže jsme jaksi přiletěli zatím jediní, řada dalších lodí měla nějaký problémek, o jiných se neví vůbec nic. Velení stanice je taktéž mírně zmatené, ale významné slovo tu bude mít nejspíše jistá Addison, které jsem se ovšem vyhnul.

Během chvilky jsem získal první úkol na stanici, který mi osvětlil další možnosti skenování (najít sabotéra). Mezi tím jsem si popovídal s pár novými protagonisty - velitelem sekuriťáků, krogankou a jedním salarianem. Od velitele sekuriťáků jsem získal přístup k bezpečnostnímu terminálu, což se mi časem nejspíše hodí. Nyní jsem s tím pořešil úkol se sabotérem.

Vedle velitele sekuriťáků je jedna speciální konzole (APEX), která obshuje další MMO prvek a tím jsou denní úkoly apod. Dá se to řešit formou multiplayeru, nebo vyslat zástupný tým a čekat, jak dopadne. Zatím jsem zkusil poslat tým na první misi a uvidím, co mi to přinese, ale podle mě se dá APEX klidně ignorovat.

V jedné fázi prohlídky stanice mě povolala lodní AI, tak jsem si jí šel vyslechnout. Jmenuje se SAM a původně jsem si myslel, že se jedná o pouhý lodní počítač lodě, která nás sem dopravila, jenomže tenhle počítač se spojil s mým kortikálním implantátem a krom jiného posiluje moje fyzické dovednosti. Je tím mimochodem vysvětlena schopnost přepínat povolání. V tuhle chvíli jsem jen potvrdil, že chci být i nadále infiltrátorem. Hned poté mě SAM poslal převzít malé překvapení - vlastní vesmírnou loď jménem Tempest. A tady jsem se mimice musel opravdu zasmát, protože namísto výrazu udivení vypadala moje postava spíše jako šílená

Hra se mě nijak neptala a Tempest se vznesl rovnou vzhůru za dobrodružstvím. Namířil jsem si to na planetu Eos, kde začíná první velká mise. Kolonizace Eosu jaksi selhala a mým úkolem je situaci prošetřit. Svým způsobem je to analogie misí na Eden Prime v půvoní trilogii, jen je mnohem větší. Eos je další z planet, kde se nachází zařízení pro řízení atmosféry. Kdo ho postavil a proč, se neví a rádi by se to dozvěděli i Kettové, kteří se zde nacházejí v hojném počtu. Na začátku je k dispozici jen jedna zóna, kolem níž je štít na ochranu před radiací. Uvnitř zoný je tedy bezpečno, mimo zónu je to na obleku, který se při ochraně před radiací pomalu vybíjí ... čím vyšší stupeň radiace, tím je vybíjení rychlejší. Naštěstí jsem brzy přišel k dalšímu dobrému pomocníkovi - vozítku Nomad.

Nomad je vylepšenou verzí toho vehiklu z jedničky, dokonce má lepší jízdní model, ale pořád je to takové ... no, ujeté Nicméně jako štít slouží dobře. Není to však bojové vozítko, jeho hlavní výbavou je skener prvků a mobilní těžební sonda. Hned za první zónou jsem stihl Nomád proklít, ale chybka byla na mé straně. Kousek po cestě z tábora je odbočka do mírného kopce vpravo, ale Nomád ten kopeček prostě nevyjel Přitom je to docela klíčová odbočka, jak jsem po pár hodinách zjistil (kopeček se dá vyjet přepnutím jízdního modelu).

Díky tomuto kiksu jsem začal úkol s nalezením procesoru prostředí řešit od konce a pomalu jsem se dostával do úzkých (ani jedna z ovládacích konzolí nefungovala a nebylo zřejmé proč). Teprve když jsem přišel na způsob, jak ten kopeček vyjet, nabral děj na spádu. Ono se to dá tedy celé objet, ale z počátku jsem byl celkem rád, že alespoň tuším, kde jsem. Celá oblast je totiž něco Grand Canyon a orientovat se jen podle skal chvilku zabere.

U první "navigační" věže jsem se potkal s kroganem Dracem, kdy moje družina nahodila další prima škleb Draco se ovšem zase rozloučil a zmizel. Narazil jsem zde na první nefunkční konzoli a to samé se mi stalo u druhé věže. Teprve třetí konzole vypadala funkčněji, ale než jsem se nadál, skončila na mě Pebe ... moje budoucí členka týmu. A jak se říká, do třetice to nejlepší, tenhle ksicht stál opravdu za to Začínám si myslet, že je to snad schválně, za tohle by se ani Shrek nemusel stydět Pebe je sympatická asarijka, se sklonem k archeologii, ale povahově je to něco zcela jiného než Liara. On by se samozřejmě každé postavě dal přiřadit nějaký vzor, ale o kopiích nemůže být ani řeč.

Aktivací konzole se mi otevřelo řešení předchozích dvou konzolí, takže za chvilku už jsem sestupoval do nitra starobylé stavby, kde jsem konečně nalezl hledaný procesor a obnovil atmosféru Eosu - bohužel, radiace zůstala.

Mapa Eosu obsahuje klasické luxovací prvky, zatím se ztrácím v tom, co má význam a co můžu v klidu ignorovat. Pravděpodobně si to na Eosu vyzkouším a pak uvidím. Při přesunu mezi zónami nejsem naštěstí odkázán jen na Nomáda, ale postupně si tu tvořím i jakési základny, u nichž funguje rychlé cestování. Nedostal jsem se ani k vylepšování postavy, byť už jsem level 6, nebyl proto zatím žádný důvod.

[Elemir]

21 hodin za mnou, postava je čerstvě level 16. Abych se k tomu nemusel později vracet, tak na úvod ještě doplním, že hraju na normal obtížnost, přičemž jsem doposavad cvičmo zvedl jen sniperku na 3 úroveň a výbavu používám tu, co jsem si vybral pro úvod na Eosu (vyměnil jsem akorát helmu a hrudní plát za bonusový z DLC). Teprve ke konci mise na nové planetě začalo přituhovat, ale ke změně výbavy mě to beztak nedonutilo. Navíc se přiznám, že si začínám plést všechna ta jména Je toho opravdu hodně, co musí hráč sledovat a jak to není v CZ, tak se musím soustředit i na překlad.

Na základně na Eosu jsem si ještě promluvil se všemi postavami, co měly dostupný dialog a poté jsem vyrazil an obhlídku do vzdálenějších zón. Možná bych měl stručně shrnout, jak to vlastně s těmi planetami je. Každá planeta, na které lze přistát, má určenou obdélníkovou oblast, po které se budete v rámci misí pohybovat. Rozlohou to není nic malého, ale v porovnání s celou planetou je to jen zlomek. V principu je to podobné výseku planety z jedničky. Hlavním cílem mise je zlomit odpor kettů a postavit základnu. Jak se to provede je pak odvislé právě od konkrétní planety.

Eos je zamořený radiací různé úrovně, takže prozkoumat lze jenom část oblasti. V zónách 2 a 3 už je příliš nebezpečno a Nomád se v nich dokáže pohybovat jen po určitou dobu (nakonec vlivem poškození vybouchne). Vylézt v zónách s radicí nad 2 ven, je taky sebevražda. Po 11ti hodinách od začátku hry jsem tak měl dosavadní aktivity na Eosu uzavřené a čekal mě návrat.

Cestou na Nexus jsem se jal do prozkoumávání ostatních planet a systémů. V tomhle se Andromeda neliší od trojky, akorát vám tu nehrozí přepadovka Reaperů, jinak je to opravdu to samé. Přistát lze jen na příběhových planetách a těch je v porovnání se zbytkem málo. Dokonce ani tolik skloňovaný openworld se nekoná, jednotlivé systémy se zpřístupňují v závislosti na pokroku v hlavní dějové lince. Oproti původní trilogii jsou však jednotlivé systémy graficky propracovanější a cestování mezi planetami a systémy je provedeno z vlastního pohledu.

Na Nexusu jsem vyslechl oslavný proslov za založení funkčního outpostu (základny) na Eosu a trochu jsem pokročil s vyvšetřováním vraždy z úvodu hry. Ředitel Tann mi poté sdělil informace o systému Onaon, kam by měla směřovat moje další aktivita. Prošetření vraždy mě sice chtělo vrátit na Eos, dokonce se poblíž otevřel nový systém k průzkumu, ale rozhodl jsem se Tanna poslechnout. Před cestou na Onaon mi Origin psal 12 hodin ve hře.

Cesta se naneštěstí zvrtla a Kalla jen tak tak stihl Tempest zastavit ... před námi se objevila těžce vyzbrojená flotila kettů, vedená samotným Archonem. Zatímco jsem se pokoušel Archona zdržet, SAM propočítal úhybný manévr a úspěšně se nám podařilo zdrhnout. Archon je stále ještě trochu mimo z toho, že se mému otci podařilo napojit na starý systém řízení podnebí a tuto schopnost jsem očividně podědil, takže mu můj úprk rozhodně po chuti nebyl Jenomže radost byla jen dočasná. Sotva jsme se vymotaly z elektrizující anomálie, obklíčila nás čtveřice neznámých plavidel. Narazili jsem na angary a přede mnou byl první kontakt.

Angarské lodě nás "doprovodily" na Ayu, skrytou planetu angarů. U jejich vůdce Evfry jsem musel použít lehkou diplomacii, ale získal jsem si jen částečnou důvěru. Přislíbil jsem angarům pomoci s jejich domovskou planetou v systému Onaon a jako průvodce a dohlížitele jsem dostal Jaala.

Jaal je další z řady společníků, které lze využívat a nutno dodat, že je to sympatický týpek. Obzvláště ve spojení s krokagen Dracem je o zábavu postaráno Angarové mají poněkud zvláštní držení těla a jako většina emzáků mají menší počet prstů. Tohle mě na ME vždycky fascinovalo, jak si jsou některé rasy podobné, ale jen asarijky mají 5 prstů apod. K Jaalovi začínám mít podobný vztah, jako ke Garrovi.

Musím na chvilku odbočit. Dost mě v tomhle ohledu udivuje, jak si někteří stěžují na hůře propracované charaktery apod., ale že by to bylo tragické, se rozhodně říci nedá. Natož mluvit o kopiích. Jak se ve hře postupně dostávám dále, tak začínám nabývat dojmu, že většina těch rádoby kritiků odehrála maximálně kousek hry, protože v diskusích se jako argumenty objevují věci, které jsou očividnými nesmysly. Pokud jde o setting, i kdybych neznal název hry, bez rozmyšlení bych prohlásil, že tohle je Mass Effect.

Cestou do systému Onaon jsem proletěl i okolní systémy a provedl průzkum. Teprve poté jsem v cílovém systému zamířil na planetu Voeld.

Voeld je ledový svět, ale narozdíl od Eosu je zde přežití podstatně snažší. Díky tomu se dá celá oblast projet rovnou křížem krážem. Teprve na Voeldu jsem začal více rozumět některým značkám na mapě a kromě mobilních základen (takové malé plechové buňky) jsem se pustil více do těžby surovin. Když se tým ocitne venku a začne vlivem mrazu strádat, postačí dojít k nějakému z bodů, kde je zdroj tepla (infra lampy apod.). Bezpečné je i okolí mobilní základny a dost dobrou ochranu poskytuje Nomád. Ten je navíc na Voeldu velmi užitečný a konečně jsem mohl docenit jeho jízdní vlastnosti.

Vzhledem k odlišené struktuře Voeldu probíhá odlišně i plnění základních úkolů. Na planetě se nachází několik základen angarských partyzánů, kteří úspěšně čelí kettské invazi. Ani jedna ze stran však nemá převahu. Oproti pustému Eosu je tu potřeba udělat o krok navíc a to získat určitou hodnotu vlivu u angarů. Teprve poté je možné zbudovat outpost (zatím jsem se vyškrabal na 35% z potřebných 40%).

Pomalu jsem projel oblastí id severu až na jih a pomocí mobilních základen si vytvořil přístupové body pro rychlý přesun. Krom toho jsem splnil pár misí pro jednotlivé tábory. O několik hodin později mi velitelka třetího tábora pomohla s odstraněním obranného štítu kettské hlavní základny. Na Eosu je podobná stavba taky, ale je zrovna oblasti s vysokou radiací. Na Voeldu jsem si tak mohl poprvé vyzkoušet kompletní průzkum oblasti, včetně zlomení kettského odporu.

Dobytí úbočí hory s pevností bylo jednoduché, dokonce ani výstup k pevnosti nebyl problematický, jenomže poté následoval menší horor. Hra tu má totiž blbě nastavený checkpoint a manuální ukládání je samozřejmě nedostupné. Vzdálit se přitom taky nelze, jinak se pevnost respawne. Přitom se jedná o hodně dlouhou pasáž, při které lze snadno udělat chybku (asi 3x jsem umřel a musel si to celé zopakovat). Jakmile jsem však prošel do hangáru, bylo to už v pohodě. Zničení obranných prvků pevnosti naštve elitního ketta, což je takový miniboss, ale jediné nebezpečí při boji s ním je, že vám dojde munice Je potřeba mu nejprve sundat štít, což se dělá tak, že zničíte sondu, která mu ho udržuje. Kett si sondu obnovuje, takže to chce po sundání štítu dobře mířit, jinak je to na dlouho.

Dobytím pevnosti jsem získal velký kus vlivu a v pořadí jsou ještě dvě menší základny, které také přišly o štít. Krom toho jsem na Voeldu nevyřešil procesor podnebí. Během jednotlivých misí jsem dostal vybrat, jestli půjdu úspěch ohlásit veliteli na Aye, ale vždycky jsem to odmítl a pokračoval dále. Pár hodin mi to tedy ještě zabere.

Na závěr jen několik drobností. Systém vývoje postavy je zkopčený z trojky, což jsem si vyzkoušel u sniperky. Krom toho je možné si za speciální body (AVP) dokupovat ještě perky (takový bonus). Grafika je příjemně koukatelná, vadí mi jen občasné propady FPS, které jsou ovšem dost velké. Povětšinou se mi však hra drží na 60 FPS. Inventář je omezený na 50 položek, ale mezi regulérní položky se počítají např. jen zbraně, zbroje atd. U obchodníků lze naštěstí prodávát neomezeně. Rozhovory s některými postavami jsou problematické, protože jsou v defaultu natočené tak, že se u nich ukazatel pro rozhovor zobrazuje jen v určité pozici, takže je to někdy dost piplačka, vychytat ten správný okamžik. Postavy na Tempest je dobré chodit pravidelně prokecávat, stejně tak číst emaily - o osobních úkolech pro společníky se ani jinak dozvědět nelze, byť mají patřičné téma v dialozích (nejprve je opravdu potřeba přečíst si email). Pokud jde o deník, ten je tříděný celkem logicky, tedy pokud si pamatujete názvy jednotlivých oblastí Vůči UI však nemám výhrady, Zaklínač 3 byl mnohem zběsilejší.

[Elemir]

Včera jsem ještě úplně zapomněl na jeden detail z boje. Automatické ukrývání za překážku nefunguje úplně vždy, ale po tom množství absolvovaných bojů si myslím, že je to tak záměrně a u některých objektů to nejde. O něco horší je to spíše s vykouknutí zpoza překážky, kdy mám občas najednou před sebou objekt, který se původně zdál být na okraji zorného pole. Typická situace, vystrčíte hlavu, zacílíte přes zoom a v puškohledu vidíte sloup

Sniperku využívám dost často. Byť Andromeda na klasické rozdělení povolání už tolik nehraje, já se držím zaběhnutého standardu z jedničky a jako Infiltrátor si na ní zakládám. Jen na jedné misi jsem sniperku zaměnil za útočnou pušku. Do sniperky se už v základu vejdou 3 náboje a samotný "zásobník" je dost velký. Přebíjení je docela pomalé, ale jak jsem koukal, dá se to vylepšit zvýšením dovednosti. Dost potvor vydrží klidně 2 zásahy, takže ta třetí kulka je jen načínací a poté je potřeba přebít. Časem se nejspíše dostanu k silnějším puškám, takže to bude mít větší efekt. Výzkum lepších zbraní mě zatím moc neuchvátil, protože to vyžaduje dost peněz a jestli jsem dobře viděl, tak i výzkumných bodů, které hráč dostává za skenování všeho možného. Alternativou je zbraně nakupovat přímo.

Trochu jsem se obával využití jetpacku, ale není to nic přehnaného. Dají se s tím dělat v podstatě jen krátké skoky. Pomůže to při průzkumu a je to použitelné i v boji v kombinaci se zbraní na blízko. V kombinaci se sniperkou lze docílit efektu zpomalení času, ale z taktického hlediska je to použitelné jen někdy. Anebo jinak, využití jetpacku v boji je hlavně o tréninku. Při boji zblízka jsem byl dost překvapený, jak je omnitool efektivní a v kombinaci s výskokem je to ještě větší rána. Jenomže se musíte taky trefit, ne doskočit na místo, kde už nikdo není I když on tu funguje i úder do země, který způsobí menší vlnu, takže úplně vniveč to přijít nemusí.

Společníky už nelze tolik komandovat, lze jim maximálně vydat příkaz, kam mají vyrazit a to je vše. Není to však využitelné u skriptovaných přepadovek, kdy pošlete někoho z týmu vpřed, aby spustil trigger a nalákal protivníka na sebe. Hra v tomhle čeká, až trigger spustí sám hráč. Při dobývání pevnosti by se mi to bývalo hodilo. Jako sniper bych správně neměl dopředu vůbec lézt.

Celkový pocit z boje mám velmi dobrý. AI protivníků funguje dobře a dokáží překvapit. Postavit se někam hodně dozadu ještě neznamená, že se boj strhne mezi protivníkem a s společníky v přední lajně. Někteří se klidně v houfu rozeběhnout ke mě, takže jsem nucen často měnit pozice a kolikrát už se mi stalo, že zatímco jsem se soustředil na dění před sebou, jeden, dva ketti mě nepozorovaně obešli Navíc i protivníci umí skákat, takže ani střecha není automaticky bezpečné místo pro snipera.

[Elemir]

Ráno jsem tomu moc nedal a strávil ve hře jen další 4-5 hodin. Nicméně to zcela postačilo na dořešení většiny problémů na Voeldu.

Procesor podnebí se zpřístupnil stejným způsobem jako na Eosu, jen kombinace "sudoku" byla trošku složitější ... Aktivovat směrový paprsek totiž obnáší odhalit skenerem runy, které se k panelu váží a pak pomocí konzole vyvolat šachovnici, ve které se runy skládají dle pravidel sudoku. Jenomže u některých úloh můžou klidně vyjít dvě odlišná řešení, přičemž hra bere jen jedno, takže je potřeba si zapamatovat i předchozí pokus. Po vyřešení trojice věží se ukáže místo vstupu k procesoru.

Uvnitř stavby to bylo na orientace jednodušší než na Eosu, podzemí je dokonce menší, ale stejně jako na povrchu, i tady je potřeba se krýt před mrazem (mimo ochranné bubliny je mrát smrtící). Soubojů s roboty je tu jen pár, výzvou je akorát zpětný útěk ven. Po obnovení řízení prostředí mi náklonnost na Voeldu překročila 70% a kousek od vstupu procesoru je údolí, kde jsem založil outpost. Tím jsem se dostal na pěkných 98% a další procento jesem získal splněním posledních vedlejších úkolů pro angary. Jak se dostat na 100% zatím netuším.

Na základně jsem dostal hned taky jeden úkol, ale ještě předtím mi naskočila mezi úkoly prioritní mise, kterou jsem zatím ignoroval, protože vede nejspíše mimo systém Onaon. Chtěl jsem nejprve dořešit vše na Voeldu.

Během posledních misí jsem pak přišel na další zajímavost. Omylem jsem se vybavil kettskou odstřelovačkou, což je pulzní puška s výrazným zpomalením (na pohyblivé cíle tedy dost naprd), tak jsem si to šel k mobilní základně prohodit. Přitom jsem zjistil, že můžu postavu vybavit více zbraněmi stejného typu, čímž si zvýšit mimo jiné zásobu nábojů.

Trochu jsem sledoval i kettské aktivity v oblasti a zjistil jsem, že ne všechny body v krajině se respawnují, byť mi na první pohled přijdou co do významu stejně (ne)důležité. Pravděpodobně to nezávisí ani na hodnotě náklonnosti.

Po založení outpostu jsem zažil dvojici drobných překvapení ve vedlejších úkolech. Minimálně jeden byl dostupný i před založením outpostu, čímž je celá situace o to překvapivější, v obou se totiž potkáte s turiany. Posádka Tempestu tedy není jediná, která se na Voeldu vylodila. Oba "týmy" turianů se tu navíc zabývají pochybnými činnostmi. Jeden tým jsou pašeráci, kteří pomáhají zdejšímu obchodníkovi a druhý tým ochraňoval kontroverzní angarskou vědkyni (snažila se získat vylepšení pro angary, ale za cenu vyhubení zdejších uctívaných stvoření). Nenechal jsem jí to samozřejmě dokončit.

V jednom z vedlejších úkolů jsem se potkal s podivnou AI, kterou SAM odhalil jako ne zrovna pravdomluvnou. Chtěla se mnou uzavřít jistý obchod (propojit se SAMem), v podstatě mě kvůli tomu zkusila vydírat, tak jsem jí jednoduše zabil ... jo, to je pozůstatek mé averze k Reaperům, ale to nemohla vědět Zkušenosti jsou za to stejné, jako v případě, kdy na její návrh přistoupím, ale nepřišlo mi to nijak výhodné. Teď mě spíš napadá, jestli to není to 1%, co mi chybí? Ono jí šlo totiž vydat angarům.

Poslední vedlejší úkol, na který jsem se vrhnul a který asi taky urychleně opustím, už byl pro můj outpost na Voeldu. Sledoval jsem osud trojice výzkumníků, které přepadla zdejší starobylá robotická entina, ale ta potvora je za prvé hodně velká, za druhé dost nebezpečná a za třetí je v zóně s vyšším poškozením mrazem. Nechám si jí proto na jindy.

Edit: nakonec jsem si vzpomněl ještě na jeden prima vedlejší úkol pro angary, který byl lehce zákysový. Měl jsem za úkol zachránit jednu členku rebelů, která vyrazila sabotovat kettské důlní zařízení, ale detonace byla natolik silná, že to opravděpodobně nikdo nepřežil. Průzkum mi však odhalil minimálně jednu přeživší. Problémem byly zavřené dveře. Na princip otevření jsem přišel hned, ale realizace vázla. Všechny dostupné kozole nebyly schopné nic otevřít a přívod hydrauliky směřoval do místnosti kryté skleněnou výplní. Samozřejmě jsem do ní zkusil střelit, ale mělo to nulový efekt. Už jsem pomalu začal větřit bug, když tu jsem se k výplni vrátil a vypálil do ní sniperkou několik ran po sobě. Její struktura se mírně změnila a dalších několik ran výplň zcela rozbilo

[Elemir]

Nakonec jsem se rozhodl ono robotické monstrum zničit a získal jsem konečně 100% náklonnosti na Voeldu.

Všechny tyhle robotické potvory jsou pozůstatek nějaké prastaré civilizace a ano, v podstatě by se daly přirovnat ke Keeperům z Citadely. Rozdíl je jen v tom, že těhle je více druhů a dokážou útočit.

Ta velká potvora, co jsem sundal, se jmenovala Architect, takový kříženec šavlozubce z Tuchanky s chobotnicí. Základem boje je pravidelný pohyb, doplňování munice a doplňování štítu proti mrazu. V boji se pak střídá fáze střílení do nohou, kdy je potřeba Architecta oslabit, poté pár zásahů do tlamy a čelit vyvolaným nižším potovorám Je to zdlouhavé, s lepší výzbrojí by to šlo asi lépe, ale nijak složité.

Posledním úkolem bylo umístit na Voeldu vysílač a tím to pro mě prozatím skončilo. Čas se posunul na 27 hodin a v konferenční místnosti jsem si promluvil s Evrou, hlavou ankarského odporu. Zadal mi misi, kterou jsem měl možná plnit souběžně už s pomocí na Voeldu, ale nejspíše se nic neděje. Projel jsem si emaily, získal další dva perky (navýšil jsem si kapacitu inventáře z 50 na 65) a poslal dedikovaný tým na misi APEXu.

Přemýšlím, jestli mám rovnou oběhnout společníky, nebo pokračovat v Evrovo misi. Pomalu čistím žurnál, ale pořád v něm mám dost různých úkolů a nerad bych nabral další V principu to připomíná dvojku a trojku, kdy se po úvodu najednou vyrojí vše možné a galaxie se docela do široka rozevře v ten zdánlivý openworld. Předpokládám však, že pak se to zase začně zavírat a většina systémů zůstane jen jako křoví. Nicméně bych rád skončil s minimem úkolů v deníku co nejdříve.

[Elemir]

Včera jsem nainstaloval nejnovější ovladače na grafiku a propady FPS se výrazně zlepšily. Hned na úvod si navíc trošku rýpnu, včera jsem přečetl další recenzi a opět koukl i do diskuse. Pořád se omýlá, jak má Andromeda horší grafiku než jednička a nevím, jestli se tomu mám smát nebo dotyčné litovat. A není to opravdu jen úrovni nastavených detailů, Andromeda musí i na střední detaily vypadat velmi pěkně. Zrovna plním mise na Havarlu a je tu řada hezkých výhledů. Jestli se někdo rozhodl Andromedu bojkotovat, tak prosím, ale vymýšlet si nesmyslné argumenty je opravdu zoufalé.

30 hodin za mnou a jsem docela slušně zakousnutý do třetí příběhové oblasti na planetě Havarl, domova předků angarů (Havarl je svět druhého systému, který se po rozhovoru s ředitelem Tannem na Nexusu otevře, výběr je tedy na hráči).

Oblast je opět koncipována úplně jinak, je to v podstatě džungle plná trosek Remnantské civilizace (to je ta pradávná civilizace zmíněná v předchozím příspěvku). Díky prostředí tu nemůžu používat Tempest, takže suroviny zde místo těžby nacházím v kontejnerech, což mi docela vyhovuje Oblast je oproti Eosu a Voeldu menší, ale za to plná nepřátel, mezi něž se řadí angarští "podivíni", kteří neuznávají kontakty s jakýmikoliv "vesmírnými" cizinci (tady mi teprve došlo, jak blbě se dá přeložil slovo alien, aby to dávalo smysl v použitém kontextu).

Akce je tu opravdu hutná, Ryder mi poskočil na level 22 a při té příležitosti jsem si všiml, že se mu nezvyšuje úroveň zdraví a kapacita štítu. Pořád tedy hraju se stejnými hodnotami, jako na počátku, jinými slovy jsem si z toho opravdu udělal FPS Byť společníky taky netrénuju, jsou chvíle, kdy by se mi bez nich hrálo podstatně hůře. Během bojů jsem zjistil, že na tuhé potvory s obranou platí pulzní zbraně, takže jsem nakonec za svou pulzní pušku rád. Ono s ní totiž není potřeba tak přesně mířit a vzhledem k tomu, že obrněné potvory jsou obvykle objemné, tak se nedá minout

Havarl je zatím jednoznačně nejkrásnější kus světa, který jsem navštívil a je tu mnoho míst, kde se vyplatí zastavit a chvilku se rozhlížet. Je to navíc místo, kde se dá hodně dozvědět o angarské kultuře, hlavně z pohledu víry. Být Havarl součástí EA trialu, tak věřím, že by kritika vůči Andromedě byla mnohem slabší, jenomže tím by se na druhou stranu vykecalo dost z děje hry. Na Havarlu je základna vědců, která se zabývá pozůstatky remnatské civilizace, což je věc, kterou potřebuju k vlastnímu výzkumu (procesory podnebí jsou právě z této doby).

[flash]

ja uz se tomu povyku kolem Andromedy jen smeju, je to jeden nesmysl za druhym, ale lidi to zrejme bavi.

Ja mam momentalne kolem 20 hodin a porad se placam na Eosu, celkem me vykolejilo kdyz jsem zjistil po vybudovani druhe zakladny jak je ta planeta velka, takze jsem proste musel jit zkoumat, jinak to neslo. Netusil jsem ze za kopcem te druhe zakladny je dalsi cast mapy ktera je 2x tak velka nez to co jsem zatim prosel. A prave pri plneni jednoho vedlejsaku jsem tam narazil taky na Architekta, hraju na hardcore obtiznost a je nad moje sily, asi po 20ti pokusech jsem to vzdal, s tim ze se tam musim holt vratit pozdeji. Ted uz ale vyrazim na jednu ze tri planet co mi hra nabizi k pruzkumu, partu mam komplet (jo, pro Jaala jsme si dosel uz driv) tak se pomalu rozhoduju o stalejsim slozeni tymu. Urcite tam bude Drack (mel jsme pro krogany vzdycky trochu slabost) a jako druhy se mi zatim nejvic pozdava prave Jaal, ale spis to dopadne tak ze tu treti pozici budu lehce stridat.

Grafika mi prijde moc pekna, s jednickou naprosto nesrovnatelna a to to hraju na PS4 (lakadlu velke televize a vesmiru jsem neodolal a PC verzi zavrhnul:)

Jen pro zajimavost pridavam postreh jednoho uzivatele Databeze Her ohledne Andromedy. proste nekteri lide to nemaji s hranim jednoduche:)

,,,,Jo, že prostředí je jen kulisa a nedává moc hlavu a patu mě na tom taky štve. Ono to dost souvisí s tím writingem a jeho exekucí. Společně se vším ostatním je to poměrně klasický problém rebootů: víme všechny body, co mají fanoušci rádi, ale netušíme, jak je spojit dohromady stejně dobře jako předtím. To je v případě filmů, her i knih a dalších médií zprostředkovávající již známý narativ ekvivalent nevýhod a složitosti reverse engineeringu. Víme, co tam má být, ale jak to dát dohromady stejně dobře jako předtím vyžaduje nějakou line of thought. A to jde v případě reverse engineeringu vždy dát dohromady blbě.

A právě nejvíc patrné je to vidět na těch animacích obličeje. Víme, že lidi mají oči, víme, že se oči hýbou a máme představu toho, jak oči vypadají. Což sice neví většina lidí a většina si taky uvědomuje, jak je tohle delikátní práce, kterou ještě nikdo na světe pořádně snad nezvládnul a tak si pomáhají triky jako je nasvícení scény, úhel kamery a do jisté míry i abstrakce antropomorfních znaků. A to jsou body, co víme. Tyhle body ale nedokážeme spojit, protože holt jsme nad tím moc nepřemýšleli, korporátní alokace zdrojů směřovala jinam. To se třeba projeví tak, že to dělá tým, který s close-upy obličejů nemá žádné zkušenosti a jednoduše nemá praxi s tím,,,,,,

[Elemir]

Velikost Eosu se dá odhalit podle úkolu se střípkama paměti od SAMa, on tam pak na mapu hodí jeden bod dost mimo. Jenomže mě tam zastavila vysoká radiace a přes to jsem se nedostal. Na dva loady jsem se do té části jel jenom tak projet, abych se podíval, jak to tam vypadá Co všechno mi na Eosu chybí, jsem pak poznal podle aktivit na Voeldu.

Hardcore obtížnost jsem zvažoval, ale u nových her jí vybírám zdřídkakdy. Spíš si to pak stížím třeba tím, že se nevěnuju rozvoji postavy nebo vylepšování zbraní. Ostatně včera jsem se díval, jak se dostat k lepší odstřelovačce a není to zas tak snadné, chce to kupu surovin, takže to není jak v Zaklínači 3, že se artefakty válí všude kolem

Drack a Jaal je můj základ týmu, ale včera mě napadlo, jestli není kvůli některým loyality misím potřeba tým obměňovat, aby se pak dotyčné postavy na to téma vůbec pořádně rozhovořily. Když jsem totiž letěl na Voeld, tak Pebe tam měla zvýrazněný nějaký úkol, který jsem si od ní ani nebral a na Voeldu ho vůbec ignoroval a teď už tam není. Získal jsem úkol akorát od Cory.

Příspěvek zajímavý, koukám, že na DH je vše při starém Tyhle rádoby intelektuální plky jsou dneska dost oblíbené, obzvláště používání termínů v souvislostech, se kterými onen termín nemá nic společného. Máš můj obdiv, že tam s nima vydržíš

[flash]

Ono asi nejde jen o mise spolecniku, ale i o konkretni prostredi. Treba kdyz je na planete zakladna kroganu, bylo by asi dobre mit v parte krogana atd. Proste stala parta asi uplne nepujde.
Radiace na Eosu se nastesti vycisti uplne, doufam ze to bude v podobnych tendencich i na ostatnich planetach, pac pruzkum ze tech podminek co tam vetsinou panuji je dost nemozna vec.
Ja skoro vzdycky hraju na predposledni obtiznost, u vetsiny her to je normal, tady to holt vyslo na hardcore. Ale obcas se u toho dost kroutim a mam cukani to prehodit na normal, protoze to je nekdy az otravne tezke, ale zatim jsem odolal.

DH je o zivot, ty lidi tam jsou snad z jine planety, absolutne si s nima nerozumim, ale moc casto tam nelezu, je to jak minove pole:)

[Elemir]

Ty planety se mezi sebou docela dost liší a to i tím přístupem k průzkumu. Voeld je mrazivá krajina, ale oproti radiací zamořenému Eosu je jeho průzkum snažší (Eos jsem kvůli tomu opustil a pokračoval jsem dále). Havarl je pak kupa trosek pokrytá nehostinnou džunglí a jediné, co tu průzkum ztěžuje, je respawn potvor na cestách a klíčových bodech (o co je oblast menší, o to víc si to vynahrazuje na potvorách). Neděláš tedy pořád to samé dokola, popř. na to jdeš jiným způsobem. Zprovoznění Vaultu na Havarlu je třeba hodně jednoduché, jakoby si hra řekla, že už mi dala dost zabrat venku Teď mám zrovna čas pořešit okrajové úkoly, než mě to pošle na další planetu.

Havarl je skoro za mnou, Vault zprovozněn a náklonnost překročila 80%. Z vedlejších úkolů mi nezůstalo nic viditelného, jen nějaké doplňkové úkoly. Nejde tu zatím postavit ani outpost, ale co jsem koukal do loyality misí, bude to mít něco společného s Liamem. Řada úkolů je označena jako HOLD ON, což znamená, že jejich řešení je pozdrženo. Havarl se třeba skládá ze dvou oddělených zón a úkoly z druhé zóny bylo možno plnit až po zprovoznění mostu. Všechny tyhle úkoly tedy čekají na splnění určitých podmínek, nelze tedy předbíhat.

Havarl je navíc první oblast, kterou jsem prošel kousek po kousku, čemuž napomáhá menší rozloha. Našel jsem poměrně slušné množství niklu a menší množství platiny. Vyplatí se tu nabrat maximum úkolů hned na začátku, protože bez toho jsem se musel opětovně prosekávat přes již vyčištěné zóny. Munice je sice dostatek, dobírat se dá i přes mobilní základny, ale jde spíše o to zdržování.

Pořešením Vaultu dojde k nečekanému spojení všech 3 frakcí v oblasti, kdy se k vědcům přidají poustevnicky žijící sarge a roekarové (podivíni). Ostatně jeden z velitelů roekarů Taan (reinkarnace šampiónky Zori) mi pomohl s nalezením Vaultu. Po této misi jsem se pravděpodobně stal definitivním spojencem angarů.

Rád bych teď pořešil ještě pár drobností na Havarlu, pokud to půjde a pak mě čeká odbočka na Eos, kde bych rád dopořešil několik zbylých věcí a vyřešil už konečně úkol s vraždou. Pak bych si rád zkusil některou z loyality misí.

[Elemir]

40 hodin za mnou, postava někde okolo levelu 26.

Na Havarlu už jsem toho moc nepořešil, sběratelské úkoly nemám v oblibě a navíc jsou samozřejmě zcela nepodstatné Nastoupil jsem zpátky na Tempest a vyrazil na Eos.

Osobní úkol pro Coru jsem si nechal nakonec, takže jsem směle vyjel za plněním všeho vedlejšího. Už při výstupu z Tempestu mi bylo oznámeno, že úroveň radiace výrazně poklesla a vyšší hodnota zůstala jen někde. Tím odpadl hlavní problém průzkumu mimo původní zóny 1.

První jsem dorazil do oštítěné základny kettů - je to analog základny na Voeldu, jen je o poznání jednodušší. Vypnul jsem štít a hlavní konzoli. Tím mi samozřejmě vystoupala náklonnost. K jejímu dalšímu navýšení postačilo vyčistit pár menších kettských základen a základny u "praček" vzduchu. Spolu s postavením zbytku mobilních základen jsem se hravě dostal na 100%, všechny ostatní body už se mi dále nezapočítavaly a že jich tu je

Následovalo pár menších misí, hlavně jsem se chtěl zbavit všech značek na mapě, takže jsem to vzal opravdu poctivě. Se zloději zásob jsem se vypořádal mírově a poslal je pracovat pro Prodromos, s konkurenční komunitou osadníků jsem se pak dohodl na spolupráci.

Tenhle bod se objevil s úkolem zklidnění seizmické aktivity, kdy bych býval narušil vrt vody, tak jsem vzal naleziště plynu kousek vedle. Při položení poslední sondy mě napadl Architect ... Musím říci, že ten na Voeldu mi přišel o poznání jednodušší. Boj byl o dost delší, byť je to jen rutina s uhýbáním. V tuhle chvíli jsem zalitoval, že nemám lepší zbraně a vycvičenou postavu Tentokrát jsem ho ale nezabil zcela, namísto toho jsem si přišel prohlédnout jeho programování.

Vyšetřování vraždy nepřineslo nic překvapivého, Nigel sice nebyl tím, kdo velitele zabil, to udělal jeden z kettů, ale těsně před smrtícím zásahem Nigel skutečně vystřelil s úmyslem svého velitele zabít, čímž tak zcela bez viny není. Na Nexusu to budu muset ještě nějak uzavřít.

Nakonec došlo na Coru a setkání s přeživší asarijkou, jejichž ark napadli elitní ketti. Cílem mise je samozřejmě asarijský ark najít. Možná to trošku pozdržím, budu muset opravdu nejprve dopořešit pár věcí kolem, k nimž už řešení mám.

Eos jsem si konečně mohl prohlédnout pěkně v klidu celý. Oblast je to opravdu velká a srovnatelná s Voeldem. Po džungli na Havarlu to byla příjemná změna

[Elemir]

Jsem kousek pod 50 hodinami a k dispozici mám další planetu. Krom toho jsem se konečně dostal k pár dialogům, kde opravdu záleželo na volbě odpovědi

Předně začnu něčím jiným. U Havarlu jsem pro připravenost planety využil pojmu náklonnost, což mi vzhledem k situaci přišlo vhodnější, jenomže ona se tahle veličina samozřejmě využívá i na pustějších planetách. Obecně se používá termín viability, česky životaschopnost, ale vzhledem k mechanismu, jakým se dosahuje, mi to nepřišlo úplně na místě. Nakonec jsem usoudil, že to asi zaškatulkuju jako termín, tedy bez překladu. Popř. tomu asi začnu říkat jen připravenost (bez ohledu na co).

Druhá věc jsou odkazy na známé postavy nebo přímé souvislosti. Na Hyperionu se mi otevřela kancelář otce, kde si lze projít audiozáznamy od Liary, které by mi měli pomoci při jednání s cizími rasami. Na Eosu lze v jedné řídící buňce praček vzduchu najít syna Zaeeda Massaniho, což lze vydedukovat z příjmení a z informací o rodině, která koresponduje s analogickými informacemi od Zaeeda. Na Havarlu se lze od zachráněného velitele tábora turianů dozvědět, že je Spectra, kterou doporučil Saren Arterius. O něm tuším mluví i velitel ochranky na Nexusu a dá se podle toho určit přibližně doba, kdy se příběhy míjejí, protože na Andromedě obecně panuje představa, že Saren "je" sice podezřelý z útoku na Citadelu, ale nic mu nebylo dokázáno - nejspíše jen vzhledem k situaci na Citadele už nikdy nedorazila informace, jak to celé dopadlo. Posledním odkazem, na který jsem narazil, je dvojice vědců na Kadaře, která původně pracovala pro Cerberus na projektu Lazarus. Moc se jim nelíbilo vedení projektu, tak se rozhodli pro budoucnost na Andromedě, kde pokračují ve stejném duchu ... v rámci řešení úkolu jsem jim dal ochutnat jejich vlastní medicínu

Na Voeldu jsem v rychlosti splnil vedlejší úkol pro Pebe a pak vyrazil do prvního tábora rebelů, kde se mi odkryl další příběhový úkol. Řekl jsem si, že to teda vezmu a pak už opravdu zamířím na Nexus Vyklubala se z něj ovšem docela klíčová část hry. Posádka raketoplánu mě dopravila spolu s týmem angaranů k další kettské základně. Cílem mise bylo zachránit vůdkyni Monshae.

Příběh se tu poněkud zvrtne, ale trochu se to dalo očekávat. Při hledání původu kettů a smyslu sbírání otroků tahle varianta prostě  musí na mysli vytanout:

Spoiler: ukázat

Základna je ve skutečnosti jedna velká genetická laboratoř, kde se zotročené rasy, v tomto případě angarani, proměňují v ketty. Používá se k tomu mimochodem genetická informace samotného Archona. Informaci o proměně nesou angarani včetně Jaala dost těžce, protože si uvědomí, kolik zabitých kettů mohlo být jejich vlastní krve ... bratři, sestry, ...

Podobně jako ostatní velké základny kettů, i tady je problém s ukládáním postupu a vzhledem k přítomnosti elitnějších jednotek je to dost o hubu. Nicméně jde to. Největší výzvou je pak finální bitva s kněžkou, do které vstupují taktéž elitní jednotky. Je potřeba zůstat co nejvíce v pohybu. Odměnou je záchrana Monshae a možnost krátkého rozhovoru s kněžkou. A tady přichází na řadu volba rozhodnutí - buďto základnu zničit, čímž přijdou o životy i podpůrné týmy angaranů, kteří nám přispěchaly na pomoc (tuhle možnost zmínil SAM už na začátku mise), anebo nechat základnu být a kněžka za odměnu propustí všechny vězně. Monshae je pro zničení základny, Jaal je naopak proti. Vybral jsem druhou variantu. Za zmínku stojí, že jsem poté mohl kněžku střelit do zad Je to nastaveno jako paragon-renegade QTE u předchozích dílů. Všiml jsem si toho pozdě, takže kněžka v klidu odkráčela. Ostatně teď už angarané vědí, co je tahle základna zač, tak ať si to pořeší sami.

Cestou na Eos jsem se zastavil ještě na Aye, kde se mi konečně dostalo uznání a vstoupili jsme s angary do aliance. Díky tomu se mi otevřelo komplet celé město. Je tu pár vedlejších úkolů, z nichž nejzajímavější byla asi prohlídka informací, které se mají poslat na Nexus. Texty si šlo prohlédnou a případně editovat, což minimálně u jednoho mohlo mít význam. Přeci jen aliance není všemi angarany brána pozitivně, ale nechal jsem to být a uvidím, co to způsobí. Mosnhae mě navíc doprovodila ke zdejší Remnantské "svatyni", kde se opět ukázala mapa propojení vaultů a nové změny, které vznikly vlivem mých přechdozích akcí. Krom toho se zobrazilo místo, které slouží jako uzel, ovládající všechny ostatní vaulty v galaxii (tzv. Meridian). Jinými slovy cíl mého budoucího snažení

Konečně jsem se dostal na Nexus a mohl pořešit vraždu na Eosu. Popovídal jsem si s Nigelem, ale moc efekt to nemělo, vinu necítil a tak jsem odkráčel za ředitelem Tannem. Nebyl moc nadšený z toho, jak se situace vyvrbila, ale zákon hovoří jasně, byť finální rozhodnutí přeci jen zůstalo na mě. Mohl jsem Nigela prostě jen propustit, nebo poslat do exilu, tak jsem ho propustil. Krom toho jsem vzal pár drobnějších úkolů a nechtěně se přichomýtl k počátku vzpoury obyvatele Nexusu - bojovali za rozmražení zbytku lidí, na což jsem nakonec přistoupil, byť zásoby se tenčí. Předpokládám, že už je budu moci brzy rozmístit v nových domovinách.

Z Nexusu jsem se vrátil na Ayu a zůčastnil se krátké porady s Monshae a Evfrou. Tím se mi zahájil úkol s honem na Archona. Informace bych měl hledat v systému Govorkam na planetě Kadara, kde bych měl získat kettský transpordér. Jenom odbočím, na Havarlu lze v rámci jednoho úkolu zjistit, že ani společenství kettů není tak úplně jednotné a ne všichni Archona a jeho vize uznávají, což by se časem dalo možná i využít.

Kadara je zvláštní místo, Tempest přistál v přístavišti na vrcholu útesu. Poměrně brzy jsem zjistil, že to je to lepší místo na planetě, pod ním se pak nachází slumy a vstup do samotného okolí planety. Slumy mají dokonce vlastní Night club, kde jsou i tanečnice Přístavišti vládne ne zrovna milá ženština, která se mě hned v úvodu pokusila zastřelit. Celé tohle místo mi svým způsobem připomína Omegu z původní trilogie, ale Aria byla alespoň příjemnější O místních zákonech nebudu raději ani psát V baru jsem se setkal se svým kontaktem, kterého mi Evfra doporučil a jelikož jednání s velitelkou přístaviště nedopadlo dobře, pomohl mi dostat se ke zrádci do vězení (jak se totiž ukázalo Monshae byla kettům víceméně vydána a zrádce se ukryl právě na Kadaře). Od něj jsem se dozvěděl koordináty kettského transpordéru.

Vedlejší úkoly jsou věc, která mě už moc neuchvátila, protože jde o balancování mezi pomocí zločineckým spolkům anebo těm poctivějším. Teprve Kadara vnesla více světla do toho, proč můj přílet na Nexus vypadal tak, jak vypadal a kam se řada obyvatel poděla. Povrch planety je něco mezi travnatou krajinou a pouští, je to tu samý kaňon a plno extra toxických výronů (jezírka, gejzíry apod.). Toxičnost planety je důvodem zdejší rivality.

Hned první úkol ve slumech byla pomoc doktorovi, který zde objevil účinné antibiotikum, které však funguje zároveň jako droga (říká se mu Oblivion). V jeho laboratoři jsem měl najít jeho výrobní postup, aby ho dealeři nemohli dále vyrábět. Po úvodní přestřelce jsem uvnitř laboratoře našel zamčenou jistou asarijskou doktorku, která ale lhala jak když tiskne. Bylo mi jasné, že patří k síti dealerů, ale přesto jsem se jí rozhodl pomoci a výrobní postup jí přenechal. Rozhodnutí už se nedá zvrátit, ale čekám, že mi tento skutek pomůže s něčím jiným, např. v přístavišti.

Povrch Kadary není vzhledem k okolnostem tolik osídlený, takže tu nezakopávám každou chvilku o nějakou budovu nebo hlídky (ketti tu třeba prakticky nejsou vůbec). Další úkol jsem nabral hned kousek od vstupu do slumů, kde jsem měl najít a oskenovat několik obětí vražd. V elektrárně mě zas požádali o pomoc se zloději a kdesi na JV mapy jsem měl osvobodit přítelkyni jednoho týpka z přístaviště. Nacházela se v dost nevhodné společnosti kanibalů a jako jediná přežila.

Do nalezení transpordéru jsem chodil pěšmo, pak jsem teprve povolal Nomád. I tak jsem prošel velký kus povrchu v poměrně krátkém čase. Aktivace věží byla podstatně rychlejší, protože stačilo najít a oskenovat patřičné runy, tentokrát se to tedy obešlo bez Sudoku. Nicméně vault mě čeká až dnes.

Musím přiznat, že už to trochu začíná zabíhat do stereotypu, ale je vidět, že s tím v Bioware počítali a Kadara je i přes svou velikost pojata co do úkolů trochu volněji. Chybí tu tomu totiž nějaký větší tahák, aby to prostě nebyla jen další planeta po cestě. Čekám, že moje setkání s velitelkou přístaviště bude mít ještě dohru, takže o zajímavější náplň snad nepřijdu.

Pokud jde o postavu, stále si jedu to své. Chvilku jsem zkoušel doplnit výbavu o sniperku Widow IV, ale ta má klasicky jen jeden náboj do přebití, takže ne vždy je její vyšší damage výhrou. Už jsem si prostě zvykl na na svou Viper I Sice ten samý damage co Widow dám na 3 rány, ale za to se mi s ní lépe sestřelují cíle se štítem. Chce to sice dobrou mušku, ale je to s ní proto taky větší zábava. Pokud bych našel Widow na 3 náboje, byla by to paráda, ale kraftění se nevěnuju a tak jsem odkázaný jen na to, co sám najdu. Zbroj jsem taky neměnil, takže včera došlo na odprodej slabších kousků z inventáře - IV a méně. Trochu mě zmátly akorát perky, které mi měly rozšířit sloty, tedy alespoň jsem se domníval, že to byl jejich účel, nicméně zbraně smím nosit stále jen 3. Další dvě pozice zůstávají zamčené.

Edit: málem bych zapomněl, na Hyperionu jsem se potkal se svou sestrou. Sice byla stále v komatu, ale SAM mi umožnil propojení přes její neurální chip, tak jsem jí musel nakecat pár nesmyslů, aby se nedozvěděla pravdu o smrti otce apod. Mimochodem, Sára má defaultní vzhled.

Pokud jde o Kadaru, tady jsem pro změnu zapomněl zmínit, že je nejen zřídka osídlená, ale je tu i dost málo míst, kde získat munici. Do postavení druhé mobilní základny jsem musel doplňovat zbraně právě jen tímto způsobem a byly chvilky, kdy jsem se musel spolehnout jen na svou chladnou zbraň. Poté jsem pár míst s municí našel, ale stále to není nic extra.

[Elemir]

Dneska jsem si dal akorát hoďku a půl, takže jsem jen přesáhl 51 hodin celkového času a pořešil místní vault.

Vault na Kadaře je docela sviňárna, tedy pokud nečekáte "obskurnější" řešení. Řada konzolí je tu jen na efekt a cesta přes centrální "říčku" omnigelu vede poněkud nečekaně:

Spoiler: ukázat

Tekutina sice hodně zraňuje, ale dá se v ní v pohodě udělat meziskok a na druhé straně už si lze pomocí konzole zapnout schody, takže cesta zpět bude jednodušší.

Problém je absence lékarniček, ale za to je tu přehršel potvor, hlavně u řešení procesoru, takže opratrnost je na místě. Cesta zpět po zapnutí procesoru je klasický útěk, kdy lze cestou vybrat i skrytou truhlu.

V jedné místnosti vaultu se nachází krystal pro Pebenin výzkum, ale u dveří je potřeba trochu zapojit mozek a pořešit drobné puzzle. Řešení je přitom přímo na očích, takže opravdu nic složitého.

Připravenost planety mi v tu chvíli přesáhla 50%, ale pro postavení outpostu mi chybí pár drobností v úkolech kolem. Nicméně veškerá jezírka na planetě ztratila svou toxicitu, takže vodě už se není potřeba vyhýbat.

Když už píšu o vodě, mělká voda je v pohodě, ale do hluboké se dá leda tak zahučet. Hra nepočítá s plaváním, takže když spadnete do vody, vrátí vás to zkrátka na vychozí bod, odkud jste tam spadli. Žádná smrt apod. Obdobně se hra chová při pádu z výšky. Důležitá je k tomu doba pádu (nikoliv výška), takže pokud pád vhodně přerušíte např. jetpackem, můžete klidně seskočit z hodně vysoké skály.

Pokud jde o bugy, zažil jsem zatím pár záseků v terénu, ale to v pohodě řeší fast travel na mobilní základnu. Včera jsem ovšem zažil jeden docela vtipný bug, kdy se mi během skriptovaného rozhovoru na Tempestu zdvojil Draco Horší je to spíše se stabilitou hry. Na Kadaře se opět zhoršila optimalizace a zažil jsem dokonce modrou smrt.

Hra mě po dořešení vaultu zase začala standardně bavit, jakoby se najednou něco zlomilo a Kadara už se mi zdá najednou příjemnější Opravdu musím Bioware pochválit, že ty cesty k nastavené rutině jsou různé, kdybych měl dělat pořád to samé a stejně, pak by to byl opravdu stereotyp. Podle všeho mě čeká ještě jedna planeta a půjdu pomalu do finále.

[Elemir]

Upozornění - alternativní postup opuštění planety: ještě než začnu se zápisem, tak tu mám popis řešení jednoho zákysu, co se mi dneska stal. Na asteroidu H-047c nelze díky radiaci opustit Nomád, takže se nedá normálním způsobem nalodit na Tempest a odletět. Nicméně pro opuštění povrchu existuje ještě jeden způsob a to stisk klávesy T.

Překročil jsem 64 hodin a postava se vyšplhala na level 42. Na Kadaře jsem nakonec udělal menší úpravu výzbroje a poté, co jsem získal útočnou pušku na klasické projektily (tuším Storm V), tak jsem si vyměnil i sniperku za model se zásobníkem na 4 rány a o 100 bodů vyšším damage. Je to citelné ulehčení, ale hlavně to rychle ruší přečíslení v případě tužších bojů, což se tu už začíná hodit.

Je opravdu zajímavé, jak se oproti počátku moje hodnocení Kadary a zdejších úkolů změnilo. Po obnovení vaultu se to prostě zlomilo a hlavně jsem narazil na rozsáhlejší a zajímavě propletené úkoly. Když jsem se např. s Nomádem vyloupl někde kolem skal u prázdného tábora s hromádkou mrtvol otrávených angarů, začal jsem mít zvláštní tušení. Angarané jsou jediní, kdo na Kadaře disponují velmi účinným filtračním systémem, díky kterému se dá upravovat zdejší voda. Poblíž budoucího outpostu jsem o několik hodin dříve narazil na "hotýlek", který si účtoval vyšší ceny a chvástal se svým zdrojem "pitné" vody. A podezření bylo na místě, zdejší šéf opravdu angarany otrávil a technologii jim ukradl.

V jedné jeskyni jsem poté narazil na sídlo další frakce, o které se mluví už v přístavišti a pozdější rozmluva s náboráři a sympatizanty vedla k většímu pochopení dřívějších událostí. Za vším v podstatě vězí ředitel Tann z Nexusu, ve kterého před řadou let ztratila část obyvatel Nexusu důvěru a vzbouřili se. Odměnou jim byl exil. Kadara je původně angarská planeta, ale postupně se stala spíše vězěňskou planetou pro ty, kdož nesouhlasili se zájmy Nexusu. Sem by zřejmě býval mířil i Nigel, kdybych ho k tomu odsoudil.

Sloan je bývalá důstojnice bezpečnosti na Nexusu a vytvořila si svou vlastní organizaci postavenou na klasických lidských vztazích - kamarád kamaráda apod. Opravdu by se dala připodobnit Arii z Omegy. Naproti tomu stojí kolektiv seskupený kolem mysteriózní postavy, kterou nikdy nikdo neviděl, ale která si naopak cení vědomostí a zkušeností jednotlivce bez ohledu na vztahy. Takový Shadowbroker Nicméně Sloan si myslí, že těch postav bude za onou organizací ve skutečnosti více. Někde mezi stojí klasičtí exilanti, což jsou většinou osoby, které nemají na zaplacení výpalného pro Sloan, nebo nejsou v zájmu kolektivců.

Moje výzvědná spojka mě časem dostala na Sloanin večírek, což spíše vedlo k upevnění společného vztahu a pomohlo mi to trochu změnit Sloanin pohled na mě a cíl organizace Andromeda. O několik hodin později mi hra nabídla úkol, ve kterém zřejmě dojde k definitivnímu rozuzlení, protože Sloan potřebuju k tomu, abych vůbec mohl založit na Kadaře outpost. Současná připravenost Kadary je jinak 85%.

Po několika dalších vedlejších úkolech jsem se dostal až k dalšímu meetingu na Tempestu, kde padlo jméno poslední oblasti, kterou bych měl navštívit (Elaaden). Nicméně jsem to nevzal a trochu se z toho vykecal, protože Jaal byl pro změnu pro co nejrychlejší dokončení honu na Archona. Místo toho jsem se rozhodl splnit vedlější mise pro členy posádky a projít nově otevřené systémy.

Úkol pro Coru mě zavedl k nalezení asarijského arku, který jsem musel osvobodit od kettů. Roli zdejšího pathfindera převzala bývalá velitelka asarijského komanda, která kdysi cvičila i Coru. Jenomže okolnosti úmrtí předchozí pathfinderky byly od počátku nejasné a nakonec se ukázalo, že zemřela díky nedbalosti současné pathfinderky. Po dokončení likvidace kettů tedy došlo na finální rozhovor, kdy jsem vyzkoušel všechny 3 možnosti (a nebylo to jednoduché, protože jim předchází dlouhý a tuhý boj), ale má to vliv jen na pohled posádky na novou pathfinderku. Ono je totiž poté možno ještě vést soukromě rozhovor s Corou, který posune romanci s ní a na ten to vliv kupodivu nemá. Coru jsem objal a odklepl body za loajalitu

Druhý úkol, pro Vectru, mě zavedl na asteroid H-047c, zmíněný v úvodním upozornění. Většinu bodů tu lze splnit bez Vectry v družině, ale jeden z táborů skrývá specifický úkol, ve kterém musí figurovat. Její sestra Sid rozehrála celkem nebezpečnou hru a málem na to doplatila. Na způsobu pořešení finále úkolu opět nezáleží.

Do třetice jsem se chtěl pustit do úkolu pro Draca, ale ten mě zavedl na Nexus a jaksi jsem zabředl do zdejší sítě vedlejších úkolů Jeden mi zadala opět Sid, ale moc jsem s ním nepohnul, uniká mi pointa řešení, popř. jsem narazil při vší smůle na bug. Mezitím mě odvolala velitelka Hyperionu, která postrádá jednu s pasažérek. Problém je, že tahle pasažérka trpí smrtelnou nemocí, která je ve třetím stadiu extrémně nakažlivá. Vyšetřování je zdlouhavější, ale nakonec to nabere na spádu a po honbě přes celou galaxii jsem jí dostihl na Kadaře. Jenomže jí unesli roekarové. Na první pohled to smysl nedávalo, ale po chvilce se ukázalo, že angarané jsou vůči viru imunní a roekarové z něj hodlali vyrobit biologickou zbraň. Vzal jsem to ve finále mírovou cestou.

Opravdu jsem měl obavy, že to začne spadávat do stereotypu, ale ty úkoly jsou stále zajímavé. Je holt potřeba přežít začátek Kadary a pak se to opět rozjede. Líbí se mi hlavně to, že byť mi začátek díky rychlému tempu hry utekl, tak jsem se nakonec do obrazu dostal. Mám tu vedle sebe položený slovník a 2x jsem musel nakouknout, abych se ujistil, že jsem pointu pochopil, ale jinak hraju bez něj. Ono to ostatně nemá význam, rozhovory nejde pauzovat, takže bych si nepomohl. Hodně věcí lze opravdu pochopit z kontextu, takže mi unikají spíše jen detaily, ale k těm se třeba později vyjádří nekdo jiný z trochu jiného úhlu, takže mi to zpětně docvakne. Jako trénink angličtiny je to opravdu dobré.

Nevím proč, ale napadlo mě zrovna ještě něco ohledně romancí a sexuality obecně. Někde v outpostu na Nexusu jsem narazil na trans-sexuála, který se tím nijak netajil a uvedl to jako důvod svého zapojení do projektu Andromeda - byl již přeoperován a chtěl začít nový život. V docích na Nexusu jsem pak dneska pokecal s týpkem, ze kterého nepřímo vypadlo, že můj lodní inženýr je gay, což jsem ostatně tušil.

Jinak mě dost překvapilo, že asteroid H-047c má svůj vlastní vault. Ono se o něm občas mluví, jako o pozůstatku planety, ale moc jí nepřipomíná. H-047c je ovšem zásobárna paliva pro pohon našich lodí, takže jeho získání je velmi vítané. Do příběhových oblastí se ovšem nepočítá, byť na něm lze rozmístit mobilní základny a velikostně zas tak malý opravdu není.

O dnešku by se toho dalo napsat hodně, ale to bych si musel vést deník už během hry Ve hře se pořád něco děje a tady se snažím vypíchnout alespoň stěžejní okamžiky. Rád bych zprostředkoval i nějaký ten kousek atmosféry, protože jsou věci, které se prostě musí zažít, tak jsem dneska začal některé situace natáčet. Andromeda je opravdu potápěná neprávem. Pokud bych měl nyní hodnotit, tak jsem někde mezi 75-80%.