Zítra se nekonalo, musel jsem si dát pár dní oddych
Nicméně po dnešním ránu mám za sebou bez 5 minut rovných 6 hodin a hned na úvod přiznám, že jsem začal být místy mírně rozčarovaný a opravdu to není jen únavou.
Po minulém příspěvku jsem si konečně přečetl Andrejovu recenzi ve Score celou a byť s ní jako celkem nesouhlasím, ohledně atmosféry v dungeonech mám podobný pocit, ale za to můžou krom obsahu i určité mechaniky hry. Za chvilku se k tomu dostanu.
V Underground city jsem poměrně rychle narazil na limit kam dál. V podzemí je totiž hned v úvodu zával, přes který jsem zprvu nenašel způsob, jak ho překonat. Obejít nijak nešel, takže bylo jasné, že ho musím nejspíše nějak odstranit. Ve městě jsem našel podivnou trumpetu, která umí způsobit malé zemětřesení, ale k ničemu mi to nebylo. Pokrčil jsem proto nakonec rameny a vydal se zpět k oběma uzamčeným domům ve městě a cestou si ještě jednou popovídal s oběma NPC (dívkou a impem).
Dům zamčený na klíč byl jasný, ale pořád mi vrtalo hlavou, co po mě chce ten podivný zámek u druhého domu. Kamenný symbol je nic neříkající věc, ale preventivně jsem začal přerovnávat inventář až jsem z něj zázrakem vytáhl kamenný Ankh
Uvnitř domu mě čekalo ještě pár hrátek s různými kombinacemi páka vs plošinka, abych si otevřel všechny dveře, ale odměnou mi byl klíč k druhému zamčenému domu a hodiny s efektem zastavení času (ty samé jsem našel ještě v druhém domě).
S cestou dále mi pomohlo opětovné pročtení deníku a souvislost s rozhovory. Impa je potřeba překvapit ve spánku, tedy vlastně ho nebudit vůbec. K tomu se perfektně hodilo kouzlo zastavení času z hodin, kdy jsem "odhlučnil" nášlapnou plošinku u dveří do místnosti s impem. Ten si dál snil svůj sen a mě se podařilo z jeho snu odečíst užitečné kouzlo ochrany proti ohni. Zbývalo tedy už jen podzemí města.
Mapa podzemí je dle velikosti plátna poměrně malá, ale stále nebylo jasné, co se závalem. Během přemýšlení jsem si otevřel inventář a jen tak si klikl na přehled kouzel, abych se právě podíval, co jsem od impa vlastně získal. Padlo mi však do oka jiné kouzlo, kterého jsem si v herním rozhraní hned napoprvé dobře nevšiml - vypadá jako zednická lžíce
Tohle kouzlo umí odstranit některé stavby a pro zával je jako dělané.
Hned za závalem byl otec dívky z města, který tu hledal zvláštní drahokam. Za svou záchranu mi dal speciální amulet, který mi s hledáním kamene má pomoci. A v tu chvíli začala dvouhodinovka nudy ...
Závalů je v podzemí mnohem více, takže kouzlo na odstranění překážek bylo potřeba každou chvilku. Jenomže kouzlení tu silně znepříjemňují dvě věci. Některé úseky chodeb (viz růžové chodby na obrázku níže) vysávají manu. Není radno na nich otevírat ani inventář, protože to se počítá jako krok. Řada chodeb je tu navíc čistě jen pro zmatení a celkem se v podzemí nic význačného nenachází. Druhou komplikací je zdejší potvora - šašek. I ten umí svým kouzlem vysávat manu. Přes hodinu a půl čistého času jsem v dungeonu jen prostál a čekal na doplnění many regenerací, která je opravdu pomalá.Na konci jsem sice přišel na to, že bylinky ve hře neslouží k přípravě lektvarů, ale jejich konzumací se doplňuje mana, jenomže ono to taky není žádné terno a je lepší si je schovávat. Stihl jsem si tak v pohodě udělat kafe a vypít urologický čaj ...
Tímhle mě hra dokonale ubila. Smyslem hraní je přeci hrát a ne dlouhé minuty čučet na monitor se založenýma rukama a čekat, než se ukazatel many patřičně naplní. Veškerá atmosféra dungeonu byla ta-tam. Když už to patro není zbytečně rozvláčné, tak si prostě vývojáři najdou jiný způsob zdržení, otázkou je, který z nich je horší. Když si uvědomím, že bych měl hru rozehrát znovu, tak už mám přesně to své místo, které by mě od toho odrazovalo. Pořád si ale k tomu říkám, že Undeground city možná nebylo to správné místo pro začátek, na to je nějak podezřele tužší. Je tedy možné, že jsem měl být nejprve někde jinde, kde bych získal něco, co by mi tuto pasáž "vylepšilo". Anebo taky ne
Po tom všem jsem málem zapomněl, co jsem s otcem dívčiny vlastně probíral, takže jsem vzal darovaný amulet do ruky a ještě jednou se vydal projít celý dungeon, jestli se někde něco nestane. Klikání na amulet je bezpředmětné, nakonec se ukázalo, že jeho držení v ruce způsobí jen to, že Heartstone se zviditelní na jedné ze stěn na jihu. Jakmile jsem ho sebral, amulet zmizel a spolu s ním i otec a nakonec i dcera. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem nejspíše splnil klíčový úkol hry.
Na řadu přišla další fáze hry a to najít cestu po povrchu dále. Ke stromu na severu to nejde, je tam rozbořený most. Kolem mostu na východ vede cesta k mlýnu (?), ale tu mi zatarasil veký kámen, s nímž nehnu (vlastně na konci dopoledního hraní mě napadlo, že přesně kvůli tomuhle byla v Undeground city ta trumpeta, budu jí muset tedy při další cestě kolem vyzkoušet). Na východ z města vede cesta k moři, ale opět mi vadí voda - naproti je vidět nějaký vrak, kam se asi časem budu moci dostat. Zbyla tedy jen cesta na západ, která vede k bariéře a SZ k mostu, kam se ale dostat nedá. V jednom zbořeništi jsem našel obchodníka, který mi prodal runu do oltáře zdraví, což je mimochodem užitečná věc. Oltářů jsem zatím našel dva typy, jeden za příslušný předmět doplňuje manu (symbol jing-jang) a druhý za runu zdraví. Protože k mostu jsem se nedostal, vrátil jsem se o kousek zpět a vešel do The Barrier.
Málem bych zapomněl, když jsem opustil Undeground city, vyskočila na mě následující volba:
Doposud jsem si myslel, že zkušenosti se získávají jen k té dovednosti, která se používá, ale ono se to nakonec přičítá do společného poolu a volné body si hráč přiděluje sám. Proto se růst levelu zbraní v Undeground city na boji nijak neprojevil
The Barrier je jednopatrový a troufnu si tvrdit středně velký dungeon. Není ani moc tuhý. Zdejší potvory tvoří barbaři, což je analog vojáka z pevnosti a opolidé. Opolidé zde mají svého uvězněného krále, díky čemuž jsou nuceni poslouchar příkazy warlorda. Král mi za pomoc se svým osvobozením slíbil, že jakmile bude volný, obrátí se proti warlordovi. Původně jsem si myslel, že k odstranění magické barierý je potřeba sepnout čtveřici dobře zajištěných spínačů, ale pak jsem si všiml klíčové dírky ve tvaru ruky, takže bylo víceméně jasno. Jenomže to už jsem mezitím řešil právě tu čtveřici spínačů.
Z Undeground city jsem si přinesl sebou hezkou kupu kamenů a byl to prozíravý krok. Už ve městě se našlo pár plošinek, které bylo potřeba zatížit více kameny, ale to co nastalo v The Barrier, byl už extrém. Kvůli zmíněným spínačům je potřeba zatěžovat různé plošinky, ale vzhledem ke spotřebě zátěže jsem nakonec pendloval z jednoho rohu dungeonu do druhého a pořád něco přenášel. Ve finále si vlastně ani nejsem jistý, k čemu ta čtveřice spínačů byla a jestli to tedy za to vůbec stálo
Každopádně pro promrhaném čase čekáním v dolech byla tohle další chvilka, kdy jsem se musel zhluboka nadechnout a zatnout zuby. Jestli to takhle půjde dál, tak to abych si časem vytvořil sklad, kam budu muset nanosit veškeré kamení, co ve hře najdu. Nejhorší je, že to pendlování obsahuje neustálé obcházení těch samých pastí dokola a opět to zbytečně zdržuje a hlavně unavuje. Hrátky s nastavením některých plošinek nejsou zrovna triviální, takže radost z objevu správné kombinace/postupu, pak nakonec zhatí podobný nesmysl, protože ten to úplně zazdí. Překombinované, to je to slovo, které mě v souvislosti s tímto napadá.
Když už jsem zmínil netrivialitu některých rébusů, zrovna západní část dungeonu skrývá extra místnost, kam se není snadné dostat. Řešení rozhodně není vidět na první pohled a ani se nedá příliš logicky odvodit. K dispozici máte jen sadu plošinek, kam se dostanete, sadu plošinek, kam se nedostanete
a chodbu s kvádry, které však nejdou všechny rozbít (alespoň z počátku ne
). Cílem je plošinka, která je za nimi (vidět je na automapě). Odkrýt místnosti za ní není povinné, ale skrývá se tu pár NPC a něco málo zásob, které jsem však nevzal.
Zatím jsem vyřešil vše, co mi hra předhodila, byť párkrát už jsem se mírně zapotil, hlavně při představě možných kombinací plošinek apod. V tomhle opravdu hodně pomáhá automapa, takže nemusím kvůli všemu běhat sem a tam, to by mě totiž už asi zabilo.
Smyslem The Barrier je otevření cesty dál v rámci venkovní mapy, protože i The Barrier je podobně jako Underground city průchozí. V cele krále opolidí je navíc další podivný úlomek se znakem (jeden byl ve městě). Anvil of Dawn tedy není primárně openworld hra, ale přeci jen hned od počátku poskytuje větší volnost v pohybu. Do The Barrier jsem vstoupil původně čistě jen ze zvědavosti, nepočítal jsem tím, že bude mít druhý východ, ale moc se mi nechce zkoušet pokračovat právě tímto směrem. Místo toho se vrátím k velkému stromu a zkusím odstranit kámen na cestě.
Jinak pokud jde o hru samotnou, i přes výše zmíněné výtky mě hra stále baví. Zažil jsem v hrách horší věci, jen mě na tom mrzí, že popsané nedostatky (horlivost vývojářů), docela kazí některé dojmy z průchodu hrou.
Autor
Téma: Anvil of Dawn (Přečteno 13467 krát)