Den 5. To to letí. Chtěla jsem předchozí den ještě odevzdat nějaký questy, u kterejch jsem chtěla nemít Kima, ale bylo už mc pozdě, když jsme skončili v kostele (kterej mlem spadnul pod návalem "zvuku" vydávanym časoprostorovou anomálií puštěnou do repráků našich hudebně založenejch drogovejch dealerů).
Dostala jsem příležitost se oholit. Moje nenávist k robustním knírům je dramatická, takže jasná volba. Neni to žádná krása, ale vypadá chlapec jako člověk. Kim nesouhlasí, prej ty fousy "zakrejvaly... některý.. ehm.. no nic". :-D Ne, Kime, ne, v tomhle se neshodneme, vypadat jako knírač neni dobrá volba.
Je čas. Mám splněno co se dalo, a moje šance na určení pozice podezřelý je 97%. Lepší do nebude (háže se dvouma kostkama, dvě jedničky jsou vždycky neúspěch, dvě šestky vždycky úspěch, pokud je úspěch možnej). Je čas. Budova je napůl zřícená, hlavní vchod je zasypanej, kompletně nepoužitelnej. Navrhuju vlézt tam po žebříku co vede na střechu. Kim prohlašuje, že klidně můžu, ale on, ve svejch 43 už nikam lézt nebude. Depresivní. Je mladší než moje postava! Jak může argumentovat věkem, ale já prej můžu šplhat :-D. Každopádně ten žebřík je v dezolátnim stavu, prostě šplhat nebudeme.
Navrhuju trubku, která trčí zespodu budovy. Taky nesouhlasí. Ne, ne, prej "támhle jsou dveře". ... no nic. Má samozřejmě pravdu. A je to ostuda, protože je slepej jako krtek, ale našel dveře, který moje postava neviděla. No, co bysme bez něj dělali, že.
Jsme uvnitř. V budově. Ještě že mám baterku. Kimovu baterku. Vážně, přála bych si, aby byly společníci v ostatních hrách a ve filmech takhle použitelný, bez Kima by tenhle případ nikam nešel. Samozřejmě někdy nemá pravdu, neni dokonalej, ale je užitečnej. (Jestli něco bytostně nesnášim, jsou to společníci, který existujou jen proto, aby je hlavní hrdina poučoval či zachraňoval.)
A našli jsme jí. Má nějakou superzbraň co vysílá rádiový vlny a pokouší se nás... no, tvrdí že se mě nesnaží zabít, ale fakt je, že kdybych nevymlátila uplně všechny lékárničky, tak game over. Podařilo se mi tu její zbraň zničit (neptejte se mě, proč nijak nezašáhla, trvalo to poměrně dlouho) a ona se pak zastřelila. Zkusila jsem jí to rozmluvit, ale hra asi věděla, že mi v týhle oblasti neúspěch nevadí.
Jdeme nazpět do hostince, a ... sakra. žoldáci a dělníci maj konflikt před budovou. Tohle neni dobrý. Máme tři žoldáky, ozbrojený a ozbraněný, bandu civilistů a nás, dva policajty. Jak to, že jsou žoldáci tři? Měli bejt dva, když jednoho zastřelili? Možná dorůstaj.
Oh, bože bože. Vysvětlete mi, jak se mi podařilo zmršit hod s 97% šancí, v tak kritickej moment. Navíc moje koordinace je mizerná, nepovedlo se mi zastřelit jejich vůdce (mimochodem nevlastní bratr tý mrtvoly). Totální krveprolití, 6 mrtvejch, moje postava 2x postřelená, Kim pomlácenej... Kim naštěstí umí střílet, takže alespoň někdo... měl nějakej efekt na výsledek boje... v tom smyslu že jsou nějaký díry i v nepřátelích.
Zkusila jsem to loadnout a dát jinej výsledek. Opravdu hodněkrát. To se absolutně nedá. Mám tři 97% šance, jednu 92%, a jednu 42%. Vždycky to něčim posere. Neuvěřitelný jak často dojíždim na ty 90+% šance. Nakonec se mi to podařilo... skoro optimálně, v tom smyslu že jsem nejen dala ty diplomatický řeči a zastřela nepřátelskýho vůdce, ale podařilo se mi i uhnout první kulce. Na počtu mrtvejch to nic nezměnilo, akorát jsou mrtví všichni ti žoldáci, a některý naši přežili.
Bezvědomí, bezvědomí, čas spát.