OK, jsem tady zas, s pokusem o nějakej ucelenější příspěvek. Předem upozorňuju – sice jsem se vynadávala a už jsem klidná, ale přesto je to trochu rant, čtení na vlastní nebezpečí.
Hra začíná tim, že člověk padá. Padá, až dopadne. Vypravěč je ok. Škoda, že už ho nikdy neuslyšíme, takže po úvodu člověk může bez výčitek vypnout zvuk a pustit si Enyu. Reálně získáte vládu nad postavou v „labyrintu“. To je jakejsi vnitřní svět, kam zmiznete, když vás „zabijou“ (jako třeba když padnete z velký vejšky). Protože samozřejmě je to Torment, takže hlavní postava je nesmrtelná. … Ne, je to pokus o Torment. Je to fanfikce, která se snaží kopírovat prvky, ale postrádá atmosféru originálu.
Hlavní výhoda Planescape: Tormenta byla v tom, že to bylo podle pravidel DnD, a kdo hrál Baldur’s Gate nebo Icewind Dale, ten věděl, jak se to ovládá. Jistě, bylo tam to riziko, že si dáte na bojovníka sílu/odolnost/obratnost, což je klíčová chyba :-D, ale jinak bylo všechno jasný. (A navíc to i tak šlo uplně v pohodě dohrát, jen si člověk užil míň příběhu.) Hra, kde během celý rozsáhlý první části není prakticky žádnej boj by neměla, opakuju NEMĚLA, mít originální a složitej systém levelování/schopností. Dostanu level jenom dialogama, a pak mě fláknou do složitýho boje kterej nedám? Ze kterýho navíc není úniku, protože cesta nazpět je zavřená? No, to děkuju pěkně. V Tormentovi (a tim myslim původního) byly tunely, kam se dalo zalízt a expit, když člověk potřeboval nahnat level, protože něco pokonil. Nic takovýho tady neni. Pokoníte – skončili jste, akorát to zjistíte až za 10 hodin, když narazíte na boj.
Moje hlavní postava (jistě nejsem jediná, koho stresuje, že vypadá tak na 15 let) samozřejmě potřebuje nějaký staty na úspěch při přemlouvání a dalších dialogách, protože často nemůžu použít staty společníků. V úvodu hry je řečeno, že neúspěch v takovym hodu může mít zajímavý výsledky, ale dámy a pánové – nemá. Nemá, je to prostě neúspěch. Ještě se mi nestalo nic zajímavýho (pravda, jednou jsem dostala 1 HP. Tomu já ale neřikám zajímavej neúspěch.). Co tim chci říct je, že se teda snažim mít alespoň nějaký staty a dialogový schopnosti, tim spíš že jen běhám po městě. Řikám si – je to Torment, to bude dobrý. Neni to dobrý. Po celym odpoledni questování ve městě je tu najednou údolí mrtvejch hrdinů, který se vyznačuje primárně tim, že všichni moji hrdinové jsou mrtví. Alespoň musim dát plusový body za pojmenování lokality.
Překvapivě moje postava odvedla dobrej výkon, přežila nejdýl a dala i slušnou damage. Chyba je v těch společníkách, který buď neumim ovládat, nebo jsou prostě na prd. Ve hrách orientovanejch na boj je to jasný, moje postava je ta silná, která táhne nějaký miniony. V Tormentovi jsem byla zvyklá na opačnou situaci, kde je Bezejmennej zastrčenej v rohu a společníci kosej nepřátele ve velkym stylu.
Každopádně já nejsem typ, co by hře křivdil, zatim co celá záležitost je chyba na mojí straně. Takže začínám znova, a rukavičky jdou dolů, dámy a pánové.
Předně: celá hra je o tom, že jsem odhozená tělesná schránka nějakýho boha, kterej je všema konzistentně označovanej jako „on“. To znamená, že jsem samozřejmě, samozřejmě rozehrála ženskou postavu v očekávání, zda se autoři nějak postavěj k jeho pohlaví/identitě. V zásadě to udělali, byť ne uplně progresivnim způsobem, ale budiž. Prostě on je on, vždycky se o něm mluvilo jako o něm, a je to jednodušší. Ale moje postava je definitivně žena, tim jsou si moji společníci jistý. Echm. Říkejme tomu pokrok. Zajímavý, že za chlapa takovej dialog nemůžu s nikym mít, navzdory faktu, že slušný procento „odhozenin“ byly taky ženy. Asi je neslušný ptát se na něčí identitu, pokud máte penis. Každopádně už jsem zase chlapec.
Podle jednání vaší postavy chytáte barvu jakýsi „vlny“. Je to obdoba přesvědčení. Velmi usilovně jsem se snažila chytit jinou barvu vlny než modrou, ale je to těžký. Modrá barva je jako Solas z DA:I. Jakmile se ptáte na víc informací k tématu, tak Blue tide slightly aproves. Snažim se bejt komplet zbrklouš a na nic se neptat :-D, takže chytám fialovou (zvanou indigo, neptejte se proč), což je obdoba zákonu. Myslim že se pokoušeli vyhnout pojmenovávání dobro/zlo, chaos/zákon, tak to rozdělili na barvičky... Ok. Stejně, zlatofialová je zákonný dobro. Vyloženě zlou barvu nemaj, ale červeno/stříbrná vypadá jako že bude nejblíž, takovej nafoukanej agresor.
Ona celá hra je protkaná takovou jako snahou o originalitu za každou cenu. Chraň bůh, aby byly classy nazvaný bojovník/zloděj/mág. Představte si, že by nechali boj nazvanej „boj“. Asi by jim implodovala lebka. Každopádně já to tak na truc budu pojmenovávat celý tohle pojednání, protože jsem přesně ten typ.
Expy se nedělej podle počtu postav v partě. Celá parta dostane vždy plnou čásku. To znamená, že pokud nemám plnou partu, reálně přicházim o XP. No, to bude ta chyba, že. Mě minule chvíli trvalo mít plno, navíc některý postavy jsem musela vyměnit/vyhodit po tom, co už dostali XP. Takže první krok je zvolit si koho do party, HNED nabrat lidi, bez splnění čehokoliv, a to by mohlo pomoct vyřešit pozdější bojový situace.
Nechala jsem si tu mágyni, pasáčka a k tomu přihodila nějakýho roguňáka, co jsem minule přehlídla, protože má tak trapně barevný oblečení, že jsem ho považovala za NPC. Je velmi užitečnej, bere za mě prakticky všechny dialogový volby, co jdou přehodit na společníky, má do toho bonusy. Uplně jinej komfort, s panem roguňákem. Jeho příjmací quest si chlapec splnil uplně sám, naprosto s přehledem, čert ví, proč se k nám přidával, ale darovaný roguně na zuby nehleď.
Takže teď nabírám XP a tahle parta prostě zůstane, už žádný pokusy. Hezky je vychovám, a pak se půjdeme podívat, jestli se nám podaří změnit osud v další lokalitě. O výsledku budete informováni, chtě-nechtě.
Autor
Téma: Torment: Tides of Numenera (Přečteno 18644 krát)