Úkol s ještěráky ve Vysokém útesu byl opravdu jediný hlavní, hned poté jsem mohl se vší slávou odplout do Letohradu. V úvodní fázi se mi zpřístupnily doky a obchodní čtvrť. V docích jsem od Duncana získal další nasměřování v hlavní lince, což postupně vedlo k začlenění se do městské hlídky (za dobro).
Předtím jsem však v obchodní čtvrti navštívil Deekina, chrám Tyra a Měsíční masku, což jsou body společné s předchozím dílem hry. Kobold Deekin býval můj věrný společník, tentokráte však vystupuje jako pouhý pamětník událostí minulých a nejde ho najmout. Dokonce ztratil svá křídla ... preštižní třída povolání

Chrám Tyra mě pověřil úkolem v hrobce Zatracených duší, kde za záhadných okolností povstal Fenthic, jeden ze zrádců Letohradu v prvním díle. Zabít ho, byla docela fuška, pořád jen utíkal a to v místnosti plné nášlapných pastí. A Měsíční maska? To je celkem provařený nóbl nevěstinec

Během téhle fáze dostihl Neeshku její osud a jistý Locke se jí snaží zabít. Rozhodl jsem se jí plně podpořit a trochu odporovat názoru Elanee. Překvapilo mě, že Elanee chybu uznala a skončilo to celkově smírem. Měl jsem právě obavy, že spor mezi těmito dvěma členkami je hodně špatně řešitelný a v jedné družině to nebude dělat dobrotu, jako se mi to stalo minule (pravděpodobně jsem udělal pár chyb zrovna v Letohradu).
Ono je to dost blbé, protože Neeshka je kvalitní zlodějka a její dovednosti si nemohu dovolit ztratit. Naproti tomu Elanee je druid na vyšším levelu, kterého jsem dnes akorát dohnal a v boji je velmi platným členem. Hodně mi tu teď překáží zákonné přesvědčení, protože takto nejednotné družiny se lépe drží s nezákonným přesvědčím a ještě směrem k neutrálu. Já se ovšem musím vyvarovat odpovědím, které mi zákonnost zruší, jak už jsem ostatně popisoval předtím. Navíc jsem začal brát odměny, Neeshce se moje dobrosrdečnost nelíbila

Úkoly za hlídku v docích jsou jinak klasika, něco jde uhrát přesvědčováním, ale většina hlídek je nějak uplacených a skončí to tedy bojem. U přesvědčování jsem udělal obecně chybu, že ho necvičím. Hraju to tedy spíše na charisma. Skončí to podpálením strážnice v docích, neboť jsem šlápl gangu na kuří oko a děj se posouvá dále, čímž jsem zatím skončil.
Opravdu mě překvapilo, jak málo věcí si z Letohradu pamatuju, ale během práce pro hlídku v docích jsem narazil na scénu, která mě v zápětí zase vrátila zpět ... potkal jsem kouzelnici Quarru. Je to jeden z okamžiků, kdy si člověk uvědomí, jak skvělá tahle hra je a jak záživné má dialogy - o charakterech nemluvě. Quarra je excentrická, mladá a nedostudovaná kouzelnice, kterou vyhodili z Akademie. S radostí jsem její spor s bývalými kolegyněmi urovnal v klidu, ale do družiny jsem jí zatím nepřijmul. Opravdu stačilo jí jen vidět a vzpmněl jsem si

NWN série má u mě tu nevýhodu, že jí nemám prolezlou stejně jako Baldur's Gate, takže s odstupem času jsem mnoho věcí zapomněl.
Přesně u tohohle si vždycky vzpomenu, jak bych si v pohodě vystačil s malým množstvím her, které bych pravidelně odehrával s určitým časovým rozpětím, protože jinak bych za 10 let stejně věděl kulový

A na NWN2 se zrovna přesně tohle ukazuje.