Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Finsterkopp Pit

Z nového Lowangenu jsem zamířil na jih k Lowangenu, obešel ho z východu a vyrazil směrem do hor Finsterkammu. Průběh cesty byl hladký, akorát v horách jsme museli strávit 3 dny odkopáváním závalu, který tu na nás před pár měsíci shodili bandité. 5. Borona roku 19 jsem vstoupil do Finsterkopp Pit, chodba za mnou se zřítila ...



Na úvodním patře není prakticky nic, jen jedna klikatá chodba, která končí u průlezu. Patro je pravděpodobně větší, ale to pro mě nemá nyní význam. Vyšplhali jsme do dalšího patra nahoru (dolu je to sebevražda), kde jsem zjistil, že se průlezem dá lézt stále výše. Průběžně jsem koukal na mapu, jestli nezahlídnu objevený úsek před bránou, který jsem prošel v rámci návštěvy města na povrchu. A opravdu se zadařilo, v páté úrovni se kýžená část objevila. Potěšilo mě, že jsem se nespletl a hlavně jsem měl zhruba představu o počtu pater. Předem však prozradím, že mě tahle radost vyšla docela draze, protože jsem kvůli ní klasicky přehlídl důležitý detail





Když už jsem byl nahoře, začal jsem průzkum vést právě odtud. V jedné místnosti je socha Ingerimma, ale jinak nic zajímavého. V místnosti poblíž průlezu jsem v truhle našel dva opasky síly (síla +5), vlčí nůž a podivný dokument s nějakou šifrou (chybí tomu samohlásky, ale je to vzkaz, kde hledat únikovou cestu z Lowangenu):

"T ztrcn rkv prv blhj Lwngn. Nstst prhldl jdn vchd. Njdt h a dstnt s vn z mst bz rz."

V další truhle byly elixíry a pár alchymistických návodů. Přemýšlím, jestli to mám všechno brát, nebo to tu raději nechat a vyzvednout to případně později. Opasky jsou ovšem hezké, takže uvidím V následující místnosti byla další dvojice truhel. Jedna pochybná a v druhé byl ještě složitější dokument, který tu ani nebudu citovat.

V jedné místnosti jsem narazil na oltář Ingerimma a jeho sochu. Na oltář lze obětovat nějaké peníze a u sochy lze zapálit louče (je potřeba mít zápalky - dají se na patře najít), což jsem udělal. Smysl toho všeho mi ovšem není jasný. Ostatně truhly a různé hromady jsou vůbec plné zajímavých věcí (páčidlo, lopaty, ...).



Z nejsvrchnějšího patra lze pohodlně sestoupit po schodech o patro níže. Hned v místnosti naproti je na zdi páka a v rohu nášlapná plošina. Obojí jsem tak nějak bezděky aktivoval. Zatím jsem nikde nemusel bojovat, ale za to pastí je zde celkem dost. V jedné místnosti za mnou zapadl balvan a byl jsem v pytli, postavy se za chvilku udusily ... no, nějak z toho není uniku Tedy pro mě ano, Eona ovládá teleportaci, ale bez ní to vypadá, že mi chybí nějaký předmět - na stěně je jedna páka a jedno ložisko bez páky.

V jedné z truhel jsem našel další pásy síly a pás snižující nekrofobii (-4). V jedné místnosti jsem byl po aktivaci páky napaden šesticí nemrtvých trpaslíků. Bojiště byla malá čtvercová místnůstka, kde se bojovalo po okrajích 1 na 1. Nic se však nezměnilo. Na severu čtvrtého patra jsou pak zavřené dveře, které nejde otevřít. Nakoukl jsem tam teleportací a je to jen dvoučtvercová slepá místnost Nakonec jsem sešel po schodech na další patro.



Tohle patro vypadá pro změnu jako důl. Zdejší klouzačka je zajímavý kousek, postava se skrze ní sklouzne do vedlejší místnosti, ale zároveň to rozděluje družinu. Zatím jsem to tedy nechal bez povšimnutí, ono to jde do vedlejší místnosti samozřejmě obejít. Krom latrýn jsem narazil na kus suti, ale nemám lopatu, abych mohl kopat (tu jsem záhlídl nahoře). V kovárně se také mnoho dělat nedalo. Jediná možná cesta mě dovedla k díře v podlaze, kterou bylo třeba přeskočit. Lathia to zvládla bravurně a uvázala na druhé straně lano, po kterém ostatní přeručkovali. Holt bez talentu to nejde Díra se dá z druhé strany zavřít pákou. U dveří jsem jinak rezignoval na paklíče, otevírání silou je nyní mnohem pohodlnější a bezpečnější

O kousek dále mi Eona částečně dešifrovala runy na oltáři (památníku), takže znám původního zakladatele města, což se možná bude hodit. Narazil jsem na malý hřbitov, ale nechal jsem mrtvé v klidu. Před vstupem na další patro jsem v jedné z truhel našel červené mince, ale zatím je brát nebudu.



Na dalším patře jsem se dostal do místnosti s nějakou centrální kašnou, kde na mě bez varování vybafly 4 gargoyly. Severně jsem pak našel původní průlez a za dveřmi kousek zpátky jsem dostal nakládačku od nemrtvých. Dobrá, zatím jsem to nechal a prošel jižním směrem novou trasou. Jenomže schody nevedly dolu, ale nahoru. Krom pěti propojených pater je tu tedy ještě jedno extra patro.



Je tu jen jedna menší místnost s oploceným bazénkem. Do vody mi někteří odmítli vlézt (Valin, Eona) a odpojili se. Nechal jsem je být a šel to prozkoumat. V jednom rohu bazénku mi Ulgar cosi vylovil. Ukázalo se, že se jedná o bezedný vak na vodu. Hm, to není špatné Zkusil jsem ve vodě chodit ještě nějakou chvíli, jestli vylovím i další, ale namísto toho jsem si po chvíli sáhl na nějakou potvoru a z vody jsem vystřelil jak namydlený blesk. Při odpočinku jsem zjistil, že on asi stačí jen ten jeden bezedný vak.



Vlastně to přišlo docela vhod, už při vstupu do bazénu mi družina zahlásila, že žízní. Na nejsvrchnějším patře jsou sice nějaké zásoby, ale to bych se musel vracet. A když už bych byl nahoře, není přeci problém jít rovnou do hospody (ovšem tohle byl těžký omyl, jak se za chvilku dozvíte).

Během odpočinku jsem zjistil, že družina může odpočívat klidně celý den. Je to dost znát na regeneraci zdraví a many. V Blade of Destiny mi dlouhý odpočinek chyběl, tam bylo maximum 9 hodin. Zásoby jídla se mi přitom nijak neztenčily, takže jsem nechal družinu odpočívat plné dva dny. Poté jsem se vrátil o patro výše a vyřídil nemrtváky.

Z jednoho vypadl kamenný amulet, ale hlavně je zde nějaké ovládací kolo. Na zdech vedle je pro změnu nějaká chemikálie, která se tváří spíše jako past. Valin otočil kolem, ale zdánlivě nic se nedělo, jen někde v dáli byl slyšet bublavý zvuk. Na tomhle patře vede ještě jedna zdánlivá cesta prasklinou v podlaze, ale nemám nic dostatečně dlouhého, aby tam dokázal někdo sešplhat a možná to ani nejde. Jsem trošku v koncích, ale nevadí, zkusím prošmejdit ještě patra nahoře, možná jsem něco přehlídnul.



Vrátil jsem se tedy až nahoru, kde jsem s překvapením zjistil, že mi kouzlo teleportace nefunguje, tudíž se z dungeonu nedostanu Bezva, opravdu jsem asi něco přehlídl. Pobral jsem tu nějaké lopaty, krumpáč, páčidlo, řetěz apod. Kdo ví, kde to všechno uplatním. O patro níž jsem našel v truhle kolomaz a kliku, která mi nejspíše chyběla v té místnosti, kde mě to uvěznilo a udusilo - hned to půjdu vyzkoušet.

Bingo, klika zapadla do otvoru s ložiskem, ale pořád ještě něco chybělo. Znovu jsem prozkoumal mechanismus a očividně má prasklý řetěz. Jaká klika, že mám sebou náhradní Nakonec se pomocí kliky odsunul kámen z protejší zdi a zpřístupnila se mi tak další část dungeonu. Každopádně jsem měl pravdu, pokud bych předtím neunikl pomocí Teleportace, byla by to pro mě jistá smrt, protože bych to bez těch věcí nedokázal opravit.



Došel jsem do podivné místnosti, kde jsem nalezl další truhlu a hlavně podivnou plošinu uprostřed (nakonec nedůležitá věc). Truhla mě přímo lákala k vybrání, ale jen jsem odklopil víko, uslyšel jsem za sebou ne zrovna vlídný hlas. Když jsem se otočil, stál tam gnóm. Nechal jsem ho mluvit. Dle nějakých zvyků chtěl ode mě dárek, ale nenapadlo mě nic vhodného krom náhradních paklíčů, tak jsem to nechal být. Moc nadšený nebyl, ale protože se mě chtěl zbavit, vytáhl nějaký zdobený klíč, ale taky mi dal prima hádanku:

"Zlata hlava a prec telo zadne. Pro krasu mou, kazdy muz rad padne. Rad mne vidis, prec slovem neuvitas. Ac zena, muzským jmenem mne nazyvas. Neomezenou mam moc, vladnu vsem. Znas mne? Vis kdo jsem?"

Měl jsem dva typy, buďto je řeč o slunci nebo o penězích. Jenomže nastal problém. Pokusy jsou celkem 3, gnóm pak v podstatě správnou odpověď řekne (prý MINCE), ale ať jsem zkoušel cokoliv, prostě mi to nechtělo nic vzít ... ani DUKAT apod. Pak jsem přišel na to, že se stačí jen pomocí teleportu vrátit a truhla vydá stříbrný klíč. Stříbrný klíč otevírá bránu do města, ale projít lze jen jednou.



Jenom si dovolím drobnou poznámku. Hra sice umožňuje do dungeonu vejít z hor, ale tím pádem si odříznete únikovou cestu. Bez stříbrného klíče tak nemáte šanci dungeon opustit. Pokud by Eona neovládala teleportaci, byl by to zkrátka definitivní konec, protože bych se k tomu klíči nedostal.

Na dalším patře lze kolomazí namazat vozík, který se pak může pohybovat po kolejích. Nicméně je to asi k ničemu. V chodbách na severu jsem mohl nyní kopat. V chodbě poblíž průlezu jsem nalezl červenou brož, velký měděný klíč a asthenitový nůž. Valin mi přitom poskočil na level 8. Prokopal jsem se celým zbytkem patra a našel kostlivce s podivným svitkem, který tak nějak souvisí s hádankou od gnóma a věcmi okolo kovárny. Teď už je mi to asi k ničemu Svitek se po přečtení rozpadl, ale udělal jsem si jeho screenshot (on se přepíše i do deníku):

"... Vlastnictvi ... Mince z kamene, jsme tvari v tvar budouci hadance ... Vchod do Ingerimmovy kovarny ... Chyceni ... Jak otevrit portal ... Musi to byt vinou Madevikovi svatokradeze ... Primereny trest, kdyz Madevik zahynul pod privalem kamenu ..."

Prošel jsem až na patro s bazénem, ale bazén tu již nebyl. S tím souviselo to kolo o patro vedle. Nyní je na podlaze vidět poklop, který nejde nazvednout, ale po pár pokusech se objevila nabídka, že to můžu zkusit páčidlem.

Konečně jsem se dostal až na patro, do kterého jsem se dostal z hor. Bohužel se odtud nedá nikam jít, takže nyní jsem asi už opravdu v pytli Otevřel jsem jedny nadějné dřevěné dveře, ale za nimi je jen zeď. Budu muset zase zpět. Obávám se, že to souvisí se sochou a oltářem na nejsvrchnějším patře.

Nebudu to protahovat, nakonec jsem byl nucen konstatovat, že jsem zakysl. A teď se vrátím k úvodní poznámce, kdy jsem díky radosti z nalezné souvislosti mezi dungeonem a městem na povrchu přehlídl drobnost. Kdybych se totiž býval u průlezu otočil, tak jsem se mohl pokusit vylézt ještě výše a našel bych klíč. Ona ta zeď v nejspodnější místnosti jsou totiž dveře. Hra se mi to snažila naznačit, ale mě to přišlo spíš jako bug Kdyby na té zdi bylo něco vyznačeného, tak neřeknu, stejně jako tomu bylo u dveří v Blade of Destiny. Byl jsem nucen nakouknout do cluebooku, ale to i věštecká koule by mi prozradila víc



Podle všeho mi chyběl i nějaký prsten, který jsem však vůbec netušil, kde hledat a hlavně mi nebylo jasné, jak mi pomůže s tou zdí. Hledání mi zabralo dost času, ale prsten je překvapivě zahrabaný v hromadě uhlí na důlních vozících v horním patře u brány (v místnosti se sochou Ingerimma). Vytáhnout ho není žádná legrace, ale legrace pro změnu je, že ten prsten opravdu zas tak podstatný nebude. Pak jsem teprve přišel na výše zmíněný klíč a konečně se dostal za zamčenou zeď. Prsten je důležitý pro nechráněnou postavu, která se pokusí přejít prostřední nášlapnou desku (deska v ohybu chodby), protože jí ochrání před žárem. Jenomže to je zbytečné. Stejný efekt poskytuje speciální oblečení z truhly vedle před touhle chodbou. Ke všemu stačí poslat dopředu jen jednu postavu. V jedné z chodeb je navíc odtok vody, ve kterém se může postava dokonale vymáchat, takže to má asi vícero řešení. Důležitý bude nejspíše opravdu jen ten klíč.

S prstenem však souvisí jiná věc a to je vize. To už jsem se čistě jen dočetl, osobně by mě něco podobného nenapadlo zkoušet. Postava, která si ohnivý prsten nasadí, je schopna podlehnout zajímavé vizi. Stačí na horním patře navštívit sochu Ingerimma, zapálit tři louče u ní a jít se podívat na oltář naproti na zdi. Vize souvisí s tím, co postava objeví po otevření posledních dveří dole.



Jako dobrovolníka jsem vybral Ulgara. Vyhodil jsem z inventáře vše nepotřebné a navlíkl mu speciální oděv (inventáře ostatních postav jsou zoufale plné, takže jsem to prostě musel zkusit jen na jednu postavu). Co vše je potřeba, to se popisuje v pětici pergamenů, které jsou v jedné z truhel ještě před dveřmi. Dostal tedy i louč a zápalky. Kamenný medailon jsem mu na krk navlíkl ještě předtím, abych si ozkoušel jeho případné magické vlastnosti. Ulgar u symbolu kovadliny zapálil louč a položil jí do kruhu symbolu. Dveře zmizely a on mohl dál. Pak už je to jednoduché.



Za dveřmi je kovárna, kterou spravuje golem. Stačí se s ním potkat, vyčkat co se bude dít, ukázat mu amulet na krku a chodbou na jihu si do truhly dojít pro Salamander Stone. Není to sice zadarmo, stojí to postavu meč, který golem kuje, ale jinak to asi nejde.



Vedle truhly se Salamander Stone je ještě jedna truhla s klenoty. Milým bonusem je 5000 dukátů ... jenomže je to poklad boha a na ten není radno sahat (postava je při přechodu přes nášlapné desky zabita a to bez ohledu na oblečení apod.). Napadlo mě, že bych to mohl vykrást kouzelnicí a pak se teleportovat, ale buhví, co by pro změnu tohle mělo za následky. Cestou zpět musel Ulgar oblečení vrátit, jinak se neobjeví schody na předchozí patro. Dungeonem jsem už jen proběhl až nahoru, po cestě vzal červené mince z truhly v horních patrech a to bylo vše. Na svitky jsem už zapomněl.

Městem na povrchu jsem jen proběhl a skrze hory se vydal do Yrramisu, odkud jsem měl v plánu jít konečně do Lowangenu. Už nad Finsterkoppe v horách na mě mávala pochybná postava, která mi tento směr radila. Těsně před Lowangenem byla pro změnu podivná postava opačného názoru. Každopádně jsem to zkusil. Orčí hlídka mě samozřejmě obrala o většinu věcí a aby to nebylo málo, Atharon se ode mě odpojil a to včetně mého Salamander Stone ... zloděj jeden



No, že se takhle nachytám, to jsem vážně nečekal. Eh, nemyslím tím Atharona, ale řešení Finsterkoppe Pit. Opět klasická nepozornost v hlavní roli a pak se ještě ke všemu nechám strhnout mylnou stopou. I když hlavním důvodem je zkrátka to, že už mi dlouhodobější tápání v dungeonech nedělá moc dobře a mám proto větší tendece sahat pro radu. Přitom bych na ten klíč určitě časem narazil sám. Jenom mi stále vrtá hlavou, jak je to s tou hádankou, resp. správnou odpovědí? Jiank na to, že se v dungeonu bojovalo jen minimálně, tak jsem tu strávil hodně času. Ještě že je uvnitř k nalezení vše, co družina k zdárnému plnění úkolu potřebuje. Představa, že u kamenné desky nebudu mít po ruce páčidlo, neboť jsem si ho zapomněl koupit, je vskutku děsivá

[Elemir]

Bloody Peaks dungeon

Chvilku jsem zvažoval, že bych do Lowangenu přeci jen vstoupil, ale pak jsem si řekl, že už jen v rámci záchrany vzácnějších kousků výstroje půjdu do skladiště v Tjolmaru a cestou bych mohl pořešit Bloody Peaks dungeon a navštívit Tiefhusen.

Cesta vypadala zprvu poklidně, ale v pohoří Thasch kousek od Ansingeru mi hra oznámila, že mám v patách pronásledovatele. Byla to identická skupinka kultistů, co jsem je potkal už dříve na SZ pohoří Bloody Peaks, když jsem prozkoumával stezky. Nedlouho poté mě dostihli a začal boj. A neměl být poslední. Je to nejspíš připomínka toho, co za vzácnou věc u sebe mám a že s ní směřuju jinam, než by se očekávalo Naštěstí jsou to náhodné souboje, takže metodou save/load se to dá omezit. Díky tomu jsem 7. Hesindy roku 19 vstoupil do dungeonu.



Pro lepší orientaci musím hned na úvod zmínit, že do dungeonu jsem vešel vchodem směrem ze západní stezky. Směrem od východní stezky (šplháním) se totiž dostanete na jiné patro. Na první pohled se tedy Bloody Peaks jeví jako dvou patrový dungeon. Na horním patře je zatím bojů tak akorát. Je zhruba vidět, že obtížnost dungeonu počítá s tím, že se tudy budete trmácet s horší výbavou (viz možnost uvěznění armádou orků). Ale úplně tak pohodové všechny souboje taky nejsou (popíšu dále). Např. hlídka u válečné kořisti jsou dva obři, z nichž jeden je tužší. Kořist se nachází v truhle a nemám kapacitu to ani odnosit , ale peníze se hodí. V druhé bedně byla orčí standarta, kterou jsem preventivně zničil, ostatně jako cokoliv orčího, co zničit šlo.



Oproti Blade of Destiny jsou ve Star Trail pasti o něco lépe zmáknuté. Např. lukostříly na stěnách jsou dobře vidět a stejně pohodlně je lze deaktivovat, tedy pokud k tomu není potřeba zatáhnout za nějakou speciální páku jinde apod. Pastí je v dungeonu přiměřeně, obvykle jsou na tom nejméně vhodném místě Nejhorší je padající suť ze stropu, to dokáže družinu během chvilky zcela zdecimovat. Většinu dveří lze otevřít hrubou silou, ty co odolávaly, jsem nechal.

V dungeonu se dá najít celá plejáda klíčů, ale využil jsem toho, že Eona umí teleportaci a klíčema se netrápil (oproti Blade of Destiny se při průzkumu odkrývá větší plocha mlhy, což platí i o dveřích, takže je místo přistání dobře vidět). Za chvilku jsem měl v klíčích beztak zmatek. Star Trail má ovšem jednu hezkou vychytávku. Aby klíče nezabíraly plno slotů, lze si pořídit kroužek na klíče a klíče na něj navléct Zabere to pak jen jeden slot.

Podobně jako u dveří, je tu i několik truhel, které nejdou zrovna dobře otevřít, nebo nejdou otevřít vůbec. Moc jsem to neřešil. Zkusil jsem sice na konci projít všechna tahle místa znovu i s těmi všemi klíči, ale nepomohlo to. Valin si dokonce u jedné truhly udělal klíč svůj, ale v truhle nakonec nebylo nic extra - tedy vyjma jedu z Araxu. Nesmím zapomenout ani na skryté průchody, které fungují jako iluzorní zdi. Oproti Blade of Destiny však tohle všechno vidíte na automapě, podle níž můžete dokonce odhadovat, kde se ještě něco neobjeveného nachází (přilehlá dlaždice jiné textury apod.). Poznámkou k mapám tuhle vsuvku rovnou zakončím - jsou obrovské! Že v Bloody Peaks strávím většinu noci a celé dopoledne, to jsem vůbec nečekal.



Zhruba ve střední části horního patra je textura, která navozuje dojem jeskynního města a zároveň je zde vyjímka ohledně tuhosti bojů - táboří tu armáda 19 orků včetně 5 veteránů. Zkoušel jsem to na všechny možné způsoby, nakonec jsem je udolal, ale stálo mě to pár šedin a peprných nadávek. Přijde mi, že do rozehraného boje naskočí pár orků navíc, protože jsem se kolikrát nemohl dopočítat, jak na tom vlastně jsem - přišlo mi, že jsem někdy zabil víc orků, než kolik mi vyšlo prostým odečtením stavu na bojišti. Využil jsem pár zbylých flaštiček ropušího jedu, o kterém si stejně myslím, že moc nefunguje a po pár pokusech a různých uzpůsobeních boje jsem z bojové družiny vyloučil Eonu a Atharona.

Loadů bylo dost a když už to konečně vypadalo, že to dojedu bez ztrát, tak jsem bratrsky přispěchal s Lathií na pomoc Wurfovi a ona dostala poslední zásah. Ulgar přišel hned na počátku bitvy o meč a musel se ohánět pěstmi. Překvapilo mě na tom, že v tu chvíli byl prakticky nezranitelný. Spolu s Wurfem to domlátili a mě čekala cesta do chrámu Tsy v Ansvellu (ještě že ty chrámy v osadách jsou zasvěceny právě jí). Chvilku to trvalo, ale o pár dní později jsem byl v Bloody Peaks zpět. Tentokrát jsem tam vlezl jeskyní z druhé strany.

Spodní patro je poměrně rozsáhlé a o orcích jsem se nově dozvěděl, že jsou to lidožrouti. Cokoliv orčího, co šlo po cestě zničit, jsem opět zničil. Nakonec jsem zjistil, že z patra vede ještě jedna cesta ven a shodou okolností jakoby na západní stezku. Je to zajímavé, ale opravdu jsem na jiném patře, než na úplném začátku.



Cestou jsem pozabíjel orčí psy v klecích. Je tu dokonce jídelna a skladiště, což se asi hodí v případě, že z orčího vězení utíkáte. Mě je to samozřejmě k ničemu. Ve skladišti jsem našel sudy s orčím pivem. Pivo se dá najít i v kádích, ale tady to přímo nabízí soudek sebou. Nikde jsem však nic ochutnávat nezkoušel, mám své zásoby a nerad bych se dočkal nějakého překvapení. V téhle části patra jsem našel i dvoje skryté dveře, ale je k nim potřeba nějaký klíč, který nemám.

Protože krom těch skrytých dveří už nezbylo nic k prozkoumávání, odešel jsem skrze schody na další patro výše. Mno a hned jsem narazil na neodemknutelné dveře. Naštěstí to pořešila teleportace. Abych si zbytečně nekazil hledání způsobu odemčení dveří, vyšel jsem hned za rohem další schody nahoru a konečně jsem se dostal na patro, kde jsem původně začínal. V té chvíli bylo jasné, že Bloody Peaks má tři patra a to prostřední bude ono vězeňské patro, kam jsem se na chvilku podíval při zajmutí orky.

Kousek od schodiště je na horním patře další skladiště, kde si lze nabrat spotřební věci a třeba i zimní oblečení. Různých skladišt je po celém dungeonu opravdu mnoho. Za mnínku určitě stojí skladiště na JZ, které je kousek pod městskou částí, kde přebývala velká orčí armáda. Při jeho průzkumu mi teprve došlo, že je to celé koncipováno právě jako pomůcka při téhle bitvě. Do skladiště se dá opatrně dojít obklikou a v jedné truhel je trojice jedu z shurin bulb - pokud se nemýlím, je to nejsilnější známý jed ve hře. Kdybych se do boje nehrnul, mohl jsem si nejspíš ušetřit mnoho pokusů a oživování Lathie



V místnosti šamana jsou skryté dveře do chodby, na jejímž konci je schodiště na prostřední patro. Z něj se pak dá dostat rovnou i na spodní patro do části chodby, kam jsem se předtím nedostal, ale za průzkum to nestojí - pasti a stejnak je potřeba klíčů ke skrytým dveřím. V šamanovo truhličce lze najít mumifikovanou ruku a měděný disk (disk lze bezpečně vzít, ruku nikoliv). Velká šamanovo truhla vyžaduje nějaký klíč a je to asi jediná truhla, kterou jsem nakonec neotevřel (u truhly ve vězeňské části si Valin udělal vlastní klíč).

Jižní část horního patra je složená z řady místnůstek a dost často se tu bojuje. Dělal jsem si dokonce statistiku bojů a v horním patře jich je 20, ve spodním to bylo jen 7! V chodbě mezi tábořištěm armády a touhle částí je nepříjemná past. Už jsem tu takhle balancoval na hranici života a jako na potvoru mi během spánku přestala fungovat regenerace. Hra mi tu dokonce několikrát spadla. Musel jsem proto vyrazit ven a jít se do Arsingenu doléčit odpočinkem v hospodě. Strávil jsem v něm plných 7 dní.



Po návratu jsem se vrhnul na prostřední část dungeonu. Oproti horní části to bylo opět pohodové a v poklidu jsem dorazil do západní části, kde jsou pro mě již známé cely. V té "mé" mě to uvítalo textem, že tady jsem trávil čas, byť to samozřejmě není pravda, protože já jsem do Bloody Peaks přišel o své vlastní vůli Za zmínku stojí i texty na vězeňských zdech, které mi Eona bravurně překládala. Na severu je v místnosti zmíněná truhla, ke které si Valin vytvořil vlastní klíč. Obě NPC jsem nechal na svých místech. Možná se pro ně v budoucnu vrátím, ale zatím mám slot pro NPC zaplněný Antharonem.



To nejzajímavější však přijde, když si pozorně prohlédnete automapu. Jak jsem popsal výše, na automapě je vidět dost věcí a velmi dobře se dá použít k odhadu. Automapa sama má velikost celé mapy, ale zobrazuje samozřejmě jen to, co je opravdu objevené. Díky funkci scrollování tak můžete zhruba odhadnout velikost a směr, kterým pátrat. V jednom místě je navíc vidět čtverec jiné textury, začleněný do té stávající, který přímo naznačuje, že někde pod ním na tuhle zeď navazují štoly. Horší je to však s hledáním průchodu. Nachází se totiž ve skříni jednoho skladiště, ale je potřeba dočíst celý text, jinak to klidně můžete odkliknout v domnění, že na další haldu harampádí už se prostě dívat nechcete (tuhle zabulku totiž uvidíte v dungeonu tolikrát, že nakonec začnete automaticky odklikávat Ne). Pokud máte kopí, máte vyhráno, pokud ne, ve skříni hned vedle si můžete vybrat

Skrytá sekce je plná hmyzu. Nejprve roháčů a pak narazíte na pavouky. Skoro každá pavučina, kterou přeseknete, vede k boji s nimi. Je to docela úmorné a do toho na vás místy spadne kus suti, což je ještě horší. Dost často jsem se proto musel uchylovat k odpočinku, což zabralo vždy 2 dny. V JZ rohu jsem našel kostlivce, který u sebe měl hezký magický mečík. O kus výše je v jednom záhybu snůška pavoučích vajec, ale nedoporučuju je likvidovat. Je to v podstatě instant kill - vyběhla na mě pavoučí královna a nedala mi šanci Teprve 11. Tsy jsem si mohl říci, že jsou Bloody Peaks za mnou. Pro loot se nejspíše vracet nebudu, už abych byl raději na hony daleko ...





Ještě poznámečka k velikosti dungeonů. Oproti Blade of Destiny je to opravdu rozdíl. V nich měly dungeony striktně velikost 16x16 polí, kdežto ve Star Trail tenhle limit absolutně padl. Výhoda je, že automapu si lze zmenšovat, takže celkový přehled si lze snadno udržet. Když si vezmu, že jsem se tu objevil s plně vybavenou družinou a ještě si mohl pomáhat teleportací, tak docela lituju ty, kdo ve Star Trail začnou s úplně novou družinou a ještě se do Bloody Peaks dostanou skrze zajmutí orky. Málem bych zapomněl, v dungeonech samozřejmě nefunguje fasttravel a to ani do již objevených míst.



Pokud by vás zajímalo, jak to vypadá s přepadovkou orčí armádou poté, co jsem Bloody Peaks dungeon vyčistil, tak vězte, že orčí armáda na JZ venkovní mapy stále čeká. Jen vás přesune do již vyčištěného dungeonu.

[Elemir]

Upozornění k počeštěné CD verzi Star Trail:

Zrovna bloudím Chrámem Phexe a opět jsem narazil na nezodpověditelnou otázku. Tentokráte jsem se však nedal a došel jsem k zajímavému rozuzlení. Hra nemá všechny odpovědi na hádanky počeštěné, takže na hádanky ve Finsterkopp Pit a Phex dungeonu je potřeba zadávat původní anglické odpovědi!! Nedává to sice moc smysl, protože ty otázky můžou být tím pádem vlastně nesmyslné, ale je to prostě tak. V disketové verzi s nainstalovanou češtinou to funguje normálně. Otázky pro ohnivého elementála v bažinách jsou zase česky.

Edit: u ohnivého elementála v bažinách jsem narazil na opak, takže jsem text mírně aktualizoval.

[Elemir]

Město Tiefhusen

Z Bloody Peaks dungeon jsem se vydal do Arsingeru a odtud podél Svelltu do Svellmie, kde jsem nasedl na loď a nechal se svézt do Tiefhusenu. Cesta byla tentokrát poklidná, 22. Tsy jsem dorazil do přístavu. Naneštěstí jsem dorazil v noci, takže jsem nepohrdl hospodou kousek od mola. Hostinský Gerbald Nordern nebyl zrovna sdílný, ale upřímně, moc témat k dispozici beztak nemá. Kousek od hospody je chrám zasvěcený Hesinde. Kněz Hesindian nám pověděl, že o Star Trail toho hodně ví jistý Boozy Jandor, kterého najdeme v jedné z hospod.

Vydal jsem se tedy dále a cestou kolem hradeb jsem viděl upadnout dívenku na zem. Kolemjdoucí orčí voják jí okamžitě přispěchal na pomoc, ale obyvatelé jeho snahu moc neocenili a mě nezbylo, než se v rychlosti rozhodnout, co dále ... nakonec jsem mu přispěchal na pomoc. Dav byl však mnohem větší a tak nás zachránily až dorazivší orčí posily. Netuším, jestli to má nějaký vliv, ale Tiefhusen je očividně pod orčí kontrolou a nezbývá, než to vzít na zřetel a nijak neprovokovat. Kousek podél západních hradeb je vstup do zámku, ale strážný mě dovnitř nevpustil.



Vrátil jsem se zpět a odbočil o ulici níže. Došel jsem tak ke skladišti, které vede Pietham-Jorgen Aahlenhorst. Je dobře, že nemusím kvůli skladišti až do Tjolmaru. Pověděl mi, že Tiefhusen dopadl ze všech ostatních obléhaných měst nejlépe. Mezi řečí se zmínil i o tom, že původními "neoficiálními" vládci města byli kněží Phexe. Na jihu města jsem na chrám Phexe narazil, ale byl uzavřený, což je na zdejší poměry divné.

Cestou podle jižní části jsem potkal nějakého poutníka, který mě varoval před jistým Peridorem a jeho kamarády. Vetešník Rogard Gernebsen mi pověděl, že o Star Trail mluvil někdo v hospodě "Duck's Beak". Tam bude nejspíše k nalezení dříve zmíněný Boozy Jandor. Od hostinské Esgerode Winestone jsem se dozvěděl, že orci zakázali všechny kontakty s cizinci. Je to od té doby, co kněžka Rondry zabila jejich vůdce.



Tiefhusen je sice rozlehlé město, ale obsahem poněkud chudé. Když jsem na počátku hry procházel Kvirasimem, vypadalo to, že se konečně blýská na lepší časy a chození po domech bude mít větší smysl. S návštěvou Gashoku už se však začala vracet realita z Blade of Destiny, kterou přerušilo jen Finsterkoppen. V Thiefhusenu už vás zase každý jen vyhazuje. Veškeré ty události, které se na ulici stanou, tu jsou pak jen jako kulisa. Na hru to nemá vliv a vlastně ani mít nemůže, protože tu není nikdo, koho by vaše rozhodnutí zajímalo.



Průchod městem mi zabral celý den, takže s večerem jsem zamířil do taverny Duck's Beak a sedl si k obsazenému stolu, kde jsem navázal rozhovor s Jandorem. Přešel jsem rovnou k tématu Star Trail a vyposlechl si celkem obsáhlý rozhovor o ničem Každý jeho úsek mě stál džbánek piva, ale nakonec z Jandora vypadlo jméno Hensger. Tohohle týpka lze vidět na mole, jak sedí opřený o strom, ale mluvit s ním zatím nešlo, prý bude mluvit jen s tím, kdo má doporučení. No, teď už ho mám



Rozhovor s Hensgerem není ničím překvapivý, už jen dle vzhledu je členem nějaké bandy, takže jsem to rovnou nasměroval k otázce ceny. Celé to dobrodružství mě prý vyjde na 65 dukátů a mám se tu stavit zase zítra. Peněz nazbyt sice nemám, ale co se dá dělat (po Bloody Peaks jsem se vyškrabal lehce přes 400 dukátů). Šel jsem si tedy odpočinout do hostince u brány a ráno využil k rozprodeji lootu. Teprve poté jsem se vrátil za Hensgerem. Vlastně jsem zas tak nepospíchal. Setkat jsem se s ním měl za úsvitu, jenomže z hostince mě to vykoplo později, takže jsem situaci využil a u kováře si nechal opravit Wurfovu a Antharonovu zbraň.

Do rána zbývalo ještě 14 hodin, které jsem strávil odpočinkem a ráno vyrazil zpátky na molo. Hensger mě provedl podivnými stezkami městem a poté jsme vkročili do nějaké budovy. Než jsem se nadál, poklop za námi se zavřel se zlomyslným cvaknutím a z povzdálí k nám doléhal Hensgerův smích.

Chrám Phexe - dungeon

25. Tsy jsem si mohl do deníku napsat, že onou podivnou budovou, do které nás Hensger "nalákal", je Chrám Phexe. Svou službu tedy nakonec odvedl a my se objevili přesně tam, kde jsme chtěli být. Naštěstí mám dostatek zásob, takže s hledáním východu si mohu dát klidně načas. Mno, i kdybych zásoby neměl, v rohu úvodní místnosti jich je dostatek



Vypadá to, že chrám je plný nemrtváků. Ulgar mi hned po prvním souboji leveloval. Pomalu jsem rezignoval na nějaké pilování dovedností, neúspěšných hodů je prostě příliš. Navíc je i tak jasné, že stejnak bych na maximum u bojových dovedností nedosáhnul, takže je to vlastně jedno. Beru to čistě prakticky. Mám už za sebou slušný kus hry a teprve jeden level. Jedinou naději vidím v tom, že NPC Antharon je level 12, takže bych teoreticky mohl na 12 taky dosáhnout, ale jestli do konce hry získám ještě alespoň jeden level, bude to asi taky úspěch

Prošel jsem chodbou dále až do další místnosti. Co místnost, to v podstatě boj. Paradoxně jsem však skončil ve slepé uličce, takže moc daleko jsem se nedostal. Na jedné zdi však byla zřetelná odlišná textura (dobře viditelné z boku), pod níž se skrývaly tajné dveře. V místnosti za nimi mě čekal tužší boj s kněžími. Když už jsem je měl skoro pobité, naskočil na bojiště velekněz, který mi po chvilce zkameněl Antharona. Vlastně jsem se u toho jen škodolibě ušklíbl, protože tohle NPC mi během soubojů jen pije krev svou neovladatelností, takže od něj budu mít konečně pokoj ... tedy dokud nepřijdu na to, jak ho odkamenit (Eona patřičné kouzlo ovládá). V místnosti je i truhla a v ní zlatá házecí sekera. Mám takové divné tušení, že tohle by mohl být právě Star Trail. Odpovídalo by to zhruba popisu.



Dalšími skrytými dveřmi jsem prošel do komplexu chodeb, kde jsem u fresky našel starý svitek (recept na crapper penez). Jen jsem ho sebral, přepadla mě skupinka čtyř opravdu tuhých kostlivců. Mezitím mi leveloval Wurf a Elemir. Chodba, kterou jsem přišel je nyní zavřená mříží, takže musím hledat jinou cestu. Když jsem našel další starý svitek (recept na kouzelný nápoj), Elemir zesinal, někde opět klaply dveře ... ona se naštěstí otevřela jen ta mříž v chodbě zpátky

Při dalším boji jsem zjistil, že kněží umí sesílat kouzlo na rozbití zbraní, což nebylo zrovna milé - Lathia tak okamžitě přišla o magický meč. Naštěstí mám lehkou zásobu obyč zbraní, ale jestli to takhle půjde dál, bude to nepříjemné. Zrovna se mi u Lathie celkem povedl levelup, takže jsem rozhodně nechtěl loadovat.



Postupně jsem se dostal až na sever dungeonu, takže nyní znám jeho výšku. Nebude to nic malého, obzvláště když vemu počet bojů a spletitost chodeb, ale pokud to nebude mít víc jak dvě patra, tak to snad duševně přežiju ... dalším kněžím jsem ani nedal šanci, cokoliv mi rozbít Jedna z chodeb se stočila na západ k okraji dungeonu. V téhle části se nachází deska s nápisem "He whose sword slices the silence shall reap Boron's doom." Při kliknutí na desku se objeví další čtyři kostlivci



Spočítal jsem, že každý z nich má okolo 70 HP. Dobré 2/3 jejich útoků jsou navíc úspěšné, takže je to opravdu zábavička. Po jejich likvidaci jsem u jednoho z nich našel těžký (modrý) klíč, který jsem rychle uschoval.

Za chvilku jsem byl u další desky. Ta po mě chtěla pro změnu odpovědět na hádanku: "Kdy je svetlo Phexovo o samote?" ... bezva, vůbec nevím, na co se mě to ptá Samozřejmě, že je to jasné, ono se stačí podívat na reliéfy na některých zdech anebo si prostě uvědomit, kdo Phexe vyznává. Jenomže to prostě v té češtině nejde zadat!! Zkoušel jsem i různé patvary.

Při špatné odpovědi se objeví 4 golemové. A to se opakuje, dokud asi neuhodnu. Nicméně udolat golema je na dlouho. Skoro jsem ani nevěřil, že to dám, takže to rozhodně nechci znovu zkoušet. U boje s golemy byla zajímavá jedna věc a nevšiml jsem si toho jen u tohohle boje. Dokud byly golemové čtyři, tak to vypadalo, jako když mají bonus k obraně. Když zůstal už jen jeden, tak mu najednou všichni nasázeli takové zranění, že padl během chvilky. Jakoby hra brala v potaz i počet nepřátel na bojišti a jejich celkovou sílu.

Zbyla mi jediná cesta dungeonem na východ a v ní stály dveře. Aniž bych se musel snažit, sami se otevřely. Pravděpodobně díky klíči od kostlivce. Na konci chodby hned za dveřmi napravo jsem našel truhlu s Phexovo štítem a Phexovo helmou. Samozřejmě jsem to sebral, jenomže mi to moc nesedělo, bylo to moc snadné, což mi ostatně potvrdil i Valin ... v tu ránu se v chodbě za námi objevil obrovský Poltergeist a zatarasil cestu. Bojovat očividně nechtěl, jen tam stál a nešlo projít. Přemýšlel jsem, že bych sáhl po teleportaci, ale pak mě napadlo, že vlastně umím kouzlo na zahnání duchů (sláva druidům ). Mno, efekt byl úchvatný, tedy pro Poltergeista ne, ale pro zbytek družiny to byla zajímavá podívaná. Cesta je volná.



Jediná možná cesta mě dovedla až k obětnímu oltáři Phexe. U obětní misky jsem dostal dvě možnosti, buďto jí klasicky vykrást, nebo něco obětovat. Zkoušel jsem vhazovat peníze, ale nic extra se nedělo, tedy nic viditelného. V podstatě jsem zakysl Zkusil jsem to proto obráceně a pokusil se dary z misky ukrást. Phexe to docela naštvalo a za odměnu mě poslal do čtvercové místnosti se čtyřmi sloupy. Samozřejmě jsem se při tom přenosu trochu zranil, ale nic co by nespravil spánek ... ostatně prospal jsem hezkých 5 dní

Hodilo mě to přesně mezi ty sloupy a v každé ze čtyř uliček je hlídka kostlivců. Je potřeba všechny čtyři hlídky porazit a pak se teprve otevře průchod ven. Není to asi moc elegantní způsob postupu dungeonem, ale jsem alespoň v té části, kam jsem se nemohl předtím dostat. V cestě je však teleport, který družinu vrací o chodbu zpět. Princip je u něj stejný, jako u teleportu v jednom dungeonu v Blade of Destiny (tuším, že to byl Chrám Bezejmenného) - je potřeba ho projít pozpátku. Cesta končí opět u oltáře s obětní miskou. Mno, jinými slovy je tento úsek chrámu celkem nepodstatný Pokud by družina použila namísto pěšího odchodu z labyrintu teleportaci, tak se skrytá chodba u oltáře neobjeví. V podstatě jsem tedy tam, kde jsem byl i před chvílí.



V chrámu se dají najít i dvoje skryté dveře, které však nejdou normálně otevřít, byť je postava odhalí. Mé kroky proto směřovaly zpět k desce s otázkou. Podle mě je to jediné řešení situace, tak jdu holt zkoušet různé kombinace ...

Už ve Finsterkoppe Pit jsem si u otázky gnóma všiml, že jde zadat anglickou odpověď a hra to normálně vezme. Mělo mě to varovat! Stejně je tomu i tady. Jenomže to je přece nesmysl, abych to zadával v angličtině, když to nemusí korespondovat se zadáním, jako tomu bylo právě u té gnómí otázky.

Opravdu mi to nedalo, vzal jsem save a přetáhl ho do disketové verze s vlastnoručně nainstalovanou češtinou a zkusil to v ní. Hm, anglický název to najednou nebere a světe div se, vzalo mi to hned tu mojí českou odpověď, kterou jsem zkoušel (V noci). Závěr je jednoduchý, DJova verze hry nejspíše obsahuje upravenou češtinu, kdy jsou české odpovědi nahrazeny zpět za ty anglické, anebo to prostě ta čeština nebyla schopná upravit (pokud si pamatuji, instalátor češtiny funguje jen pro disketovou verzi hry). Už jsem si začínal myslet, že jsem idiot, když nedám ani jednu hádanku Takhle bych mohl kombinovat klidně do aleluja a k ničemu by to nevedlo.

Mám teď docela dilema. Jestli pokračovat v té CD verzi, nebo vzít save pozice a přejít na disketovou verzi? Asi to budu nakonec řešit tak, že si pro klid duše zodpovím hádanku v disketové verzi a pak se s klidným svědomím podívám, co mám zadat v angličtině. Podstatné je, že teď už to vím a budu si na to dávat pozor.

Protože se mi cesta okrádání boha nelíbila, tak jsem loadnul a do misky vhodil 100 dukátů. Účel mi úplně jasný není, ale pokud to neudělám, tak v jedné části chodby směrem sem se objeví dost nebezpečná past (umí to postavy zabít). Tuším, že do misky šlo vhodit i méně peněz (zkoušel jsem to úplně na počátku navyšovat po desítkách), ale už si tu částku nepamatuju (asi 60) a znovu se mi to testovat nechtělo, holt těch 100 dukátů oželím. Po zodpovězení hádanky se otevřou jedny z těch skrytých dveří, co předtím otevřít nešlo - ty do části pod deskou, kde na mě poprvé bafla čtveřice kostlivců.



V nově odkryté části je další deska s hádankou Ta bude nejspíše otevírat ty druhé skryté dveře ... óóóóóm ... jdeme na to ... a sakra to není hádanka, ale puzzle Přede mnou se objevila deska, na které se po kliknutí zobrazují symboly jednotlivých bohů. Účelem je najít najednou 3 symboly Phexe (liška). Nic složitého. A opravdu se otevřely ty druhé skryté dveře.



U dalších skrytých dveří me přepadla podobná hlídka kněží, jako hned na začátku. Vypekl jsem je tím, že jsem zbraně schoval a bojoval pěstmi, dokud si nevycintali destrukční kouzlo. Velekněze usmažila Eona. Cesta dále je opět přímočará a vede do svatyně, kde už mě čekala trojice postav - týpek, co mě oslovil v noci v hospodě v Kvirasimu, Hensger a jeden neznámý (asi velekněz Phexe). Dostal jsem na výběr, co udělat (připíchnout zrádce na stěnu, poklonit se soše nebo prostě jen počkat).



Boj nikam nevede, všichni tři z bojiště utečou. Další dvě odpovědi vedou ke stejnému výsledku a zajímavému rozuzlení. Star Trail je stále tam, kde má být a tohle celé byl jen velký test. Ne pro nás, ale pro kněží Phexe. Starší kněz mi poděkoval za námahu, ale odměna mě nečekala žádná, tak jsem se s knězi rozloučil a po schodišti za svatyní jsem 7. Phexe roku 19 vyšel zpět do ulic Tiefhusenu.

Na závěr musím upravit své tvrzení o jižní stezce z/do Tiefhusenu. Ono se nakonec dá jít i po souši vedle řeky, ale přišel jsem na to až ve městě. U Svellmie je totiž velmi nepřehledný krátký úsek, ve kterém jsem odbočku ani nehledal.

[Elemir]

Město Lowangen

Ještě než jsem z Tiefhusenu vyrazil, potřeboval jsem nějak pořešit snížené charisma, které mám ještě z dob návštěvy Finsterkopp Pit. Zkoušel jsem proto modlení v různých chrámech ve městě a dočkal se jednoho milého efektu. Sice mi to charisma neobnovilo, ale to vem čert Rondra mi krom očarování šípů přihrála 1 bod do dovednosti mečů všem. Docela hezká satisfakce za nezdařené pokusy při levelupu.

Pokud jde o úschovu věcí v skladišti, rozhodl jsem se nejprve provést menší test. Za prvé si vůbec něco uložit a zjistit, jestli mi při vstupu do Lowangenu zůstane úpis a za druhé, nejprve se do Lowangenu podívat, abych vidět, o co všechno vlastně přijdu, protože něco mi při zkoušce zůstalo.

Původně jsem měl v plánu, že bych nejprve prošel bažiny, minimálně abych si pročistil cestu skrze celou oblast, ale Atharon tam se mnou odmítl jít, tak nevím. Kouknu nejprve do toho Lowangenu a pak se rozhodnu.

Když jsem skutečně dorazil do Lowangenu a odklikal úvodní informace, stačilo se podívat do inventáře Valina, abych věděl, že už se snad ani nemusím otáčet (loadovat) - dlužní úpis je zkrátka fuč! Okradení orky se tedy skladištěm v Tiefhusenu nebo Tjolmaru obejít nedá. Letmým pohledem do inventáře mi zůstaly akorát boty, kalhoty (ženám i horní část výstroje) a vše, co bylo magické. Bylinky, lektvary, svitky a nemagické věci jsou pryč. Zmizely i deky, jídlo a vaky na vodu - očarovaný vak na vodu mi zůstal. Krom toho zmizel kroužek s klíčema. Svitky jsem v Tiefhusenu přepsal do knihy, takže o recepty jsem nepřišel, protože Eona má knihu stále u sebe. Spíš mě překvapilo, kolik věcí asi bylo nemagických a já je zbytečně nosil sebou, místo toho, abych na nich vydělal. Taky se mi potvrdilo, že Ulgarův obouručák je magický (mám pocit, že jsem ho našel v Bloody Peaks). Peníze mám naštěstí taky všechny. Budu je potřebovat k nákupu zbraní pro Valina a Wurfa (u Valina jsem si už od Blade of Destiny myslel, že jeho palcát je magický ... tedy než o něj právě přišel).

Lowangen je ohromné město a jediným vodítkem je jméno Antharonova bratra - Gavrona. Začal jsem to tedy brát dům po domě. Dlouho se nic nedělo a všichni mě vyhazovali. Našel jsem i pár prázdných domů. Pak jsem najednou v jednom domě našel Brina Vaskendantze, se kterým se dal vést dialog. Mno, jenomže dialog o ničem Teprve na západě hlavní části města jsem našel jistého Dragana Eschta, který mi byl za protislužbičku ochotný o Gavronovi povědět. Mám mu přivést překladatele Vinsaltera, který žije v Colorful Flight. Cestou od Dragana jsem narazil na bordel - 7 dukátů za osobu

Na úřadu pro trhy a obchod jsem se z vývěsky dozvěděl, že po dobu obležení města se budou požadavky vyřizovat ve strážnici u mostu (Eydal Bridge). Na magistrátu města jsem se z vývěsky také dozvěděl zajímavé informace, hlavně o různých limitech a postizích. S úředníky jsem se proto raději do řeči zatím nepouštěl.

Město jsem nakonec prošel během herního půl dne. Nejvíc vrásek mi dělalo Wurfovo zranění z omrzlin, které stihl ještě před vstupem do města chytit. Při placení 16 dukátů za jitrocelový list jsem jen zaskřípal zuby Ještě že si to umím léčit sám. Kromě Dragana jsem rovnou narazil na lady Leechbron. Moc jsem neotálel a vrazil k ní domů. Pobil jsem nějakou tu její tlupu a ejhle, měla Salamander Stone. Jenomže mi to přišlo nějaké rychlé, i když uznávám, že jsem tam vtrhl bez důkazů.

Splnil jsem tedy úkol pro Dragana, což vyžadovalo jít u Vinsaltera s pravdou ven, jinak by mi nepomohl, ale od Dragana jsem dostal indicie, kde najdu Gavrona. Počkal jsem na něj tedy v jeho oblíbené hospodě a jen co se dal na útěk, tak jsem ho z povzdálí sledoval až k jeho kamarádíčkovi. Ten samozřejmě zapíral, tak jsem to nevydržel a vrazil za ním. Měl kolem sebe méně stráží, jak lady Leechbron, ale za to se účastní boje sám (lady zůstala na živu). Zkoušel jsem i jiné varianty vedení rozhovoru, ale to vedlo jen k tomu, že jsem mu dal čas a dole mě pak čekala slušná armáda poskoků Zajímavé je, že i tenhle týpek má Salamander Stone, přitom já našel a donesl jen jeden kámen.

Chtěl jsem si tedy promluvit s Ingramoshem, ale v chrámu Ingerimma mi kněz řekl, že Ingramosh před dvěma měsíci odcestoval někam do Bloody Peaks. Tím se mi to začíná zamotávat. Každopádně to vezmu ještě jednou a postupně s tím, že se nejprve pokusím ještě promluvit se všemi ochotnými obyvateli. Kde jsou kameny vím a oba souboje v pohodě dám, takže vždy to můžu vyřešit velmi rychle, ale pořád mi chybí ta druhá část skládačky a hlavně město nabízí více možností, co dělat, tak bych nerad něco minul.

[Elemir]

Před chvilkou jsem Star Trail dokončil, byl to opravdu perný víkend. Jenom dneska jsem od rána procházel samotný finální dungeon, takže toho mám pro dnešek plný kecky Deník jsem psal po celou dobu, akorát ho musím trošku upravit, dodělat obrázky a pak ho postnu. U hodnocení však budu mít jednu velkou výtku, hra mě v jednom ohledu dost zklamala, ale to není vysloveně její chyba, pak to vysvětlím.

[Elemir]

Lowangen ještě jednou a pořádně, Část I

Abych získal mnohem lepší představu o celé situaci, nahrál jsem save z okamžiku, kdy jsem měl dokončený základní průzkum Lowangenu a jelikož byla zrovna noc, tak jsem začal obhlížet hospody

Měl jsem teď celý den čas nad nastálou situací uvažovat a kloním se k názoru, že Salamander Stone bude opravdu u Ailiana (přítele Gavrona). Nasvědčuje tomu jak delší doba pátrání, tak i to množství protivníků, když jsem mu dal šanci se připravit. Vindaria Leechbronn má ochranku stále stejnou. I když u ní mě třeba zase překvapilo, že když jsem k ní dorazil a měl u sebe Salamander Stone od Ailiana, tak na to nijak nereagovala. Přitom podle původního zadání úkolu bylo jednou z možností dopravit kámen právě jí. A v tomhle bych chtěl mít zrovna jasno. Salamander Stone může být klidně taky jinde

Cestování po mapě pomocí fasttravelu je trošičku komplikovanější, podobně jako tomu bylo ve Finsterkoppen. Město je složeno ze dvou částí, které na dvou místech spojuje most. A protože se na mostě vybírá mýto (minimálně 10 bitů nebo 1 stříbrný), nelze pomocí fasttravelu cestovat z jedné části města do druhé přímo. Vždy je potřeba přejít most a mýto zaplatit.

Došel jsem mimo jiné k domu Ailiana a zjistil, že je prázdný. Podobně jako několik jiných domů ve městě. Trošku mě to utvrzuje v mém předpokladu, ale nechám se překvapit. Od hospodské Umya Tjolgarn z hotelu The White House jsem se dozvěděl, že Ailian Sevenspring u ní před pár týdny vyzvedl Ingramoshe. Kam šli, to už neřekla. Do tématu rozhovorů mi však nově přibylo právě jméno Ailiana a na to mi sdělila, že Ailian bydlí nedaleko odsud a občas pronajímá místnost přátelům. V hotelu Colorful Flight jsem se nic nedozvěděl, tedy pokud vynechám téma Star Trail. Na to už mi odpovídala Umya, ve městě totiž žije léčitelka shodného jména (Jhaell Startrail).

S Ailianem je nyní možné navázat rozhovor na téma Ingramoch. Moc mluvit se mu nechce, ale pověděl mi, že Ingramosh chtěl nejprve odcestovat do Bloody Peaks a pak nejspíše zamíří do Tjolmaru, odkud ostatně přišel. Pokud jde o způsob, jakým Ingramosh opustil město, na to se mám prý zeptat Dragana. Vida! Začíná se to zamotávat.



V hotelu Svelltje Palace jsem se od hospodského Gorbena Westfara dozvěděl, kde žije Ailian, ale nic dalšího. V taverně Water and Wine jsem si sedl k baru a dal si vysoušené víno. Hella Skarpenberg mi toho však mnoho neřekla, tedy vyjma toho, že pokud hledám překladatele, mám jít za Vinsalterem, žije u Svelljegrundu hned vedle parčíku. V hotelu Trenchbog jsem si promluvil s Vitusem Gullitsem. Na téma Star Trail mě odkázal na již zmíněnou léčitelku, ale hned dodal, že lépe tohle řemeslo ovládá mistr Vormtann. V taverně At the Canal jsem si dal opět vysoušené víno a u baru si promluvil s Alrikem Abelmir Anderwegem. Jediné, co jsem z něj dostal bylo, že Vindaria Leechbronn žije hned za rohem.

V taverně Hammer and Anvil jsem si dal ... ano, vysoušené víno Alara Zanderod je upovídaná trpaslice, chvilku pracovala v dole s Ingramoshem, ale to je taky vše, co se od ní dá dozvědět. Čas bohužel pokročil a s třetí hodinou ranní se taverny uzavřely. Last Hour si budu muset nechat zas na večer, stejně jako taverny ve starém městě.

V hotelu Eydal House jsem se od Elgora Ondera dozvěděl, že budova tržiště je nyní uzavřená a plná různé havěti. Zná ovšem Vindarii Leechbronn, která si u něj pronajímá pokoje pro své hosty z venkova. V chrámu Ingerimma jsem se od kněze Xoberta Zornbrechta dozvěděl, že Ingramosh před dvěma měsíci odcestoval do Bloody Peaks. V chrámu boha Peraina jsem se od kněze Salkya Zumdicka nedozvěděl skoro nic. Přihodil jen malý odkaz na Dragana a jeho schopnosti zařídit vše.

V chrámu Rahji jsem se od Demiana dozvěděl jen to, že Ailian přestal chrám před pár týdny navštěvovat. V chrámu Tsy jsem si s kněžkou Eolandou Sinzig mohl popovídat akorát na téma orci. Pochvalovala si přitom pevnost hradeb a jen tak na okraj se zmínila o únikovém tunelu, který se zřítil. Víc bych se možná dozvěděl v městském archivu ... už to začíná vypadat slibně. O Salamander Stone zatím nikdo nic, ale už vím, kam odešel Ingramosh a jak bych mohl opustit město i já sám Navštívil jsem ještě obě léčitelky z nového města, ale moc jsem se od nich nedozvěděl. Kysira zmínila Vindarii Leechbronn a to, jak moc nezapadá do jejich čtvrti, Jhael pro změnu mluvila o Ailianovi, který prý poslední dobou dává přednost trpaslíkům.



Mezi tím nastal den, takže jsem se rozhodl projít ještě služby v této části města. Bylinkář Farmion vom Kvill mi jen potvrdil změnu Ailiana a jeho spřátelení s Ingramoshem. Hm, moje teze o vinně Ailiana začíná mít trhlinu. Kovářka Angrosha mě v podstatě rovnou vyprovodila ze dveří, prý v těchto dnech ková jen pro městskou stráž. Kovářka Roglima Skvela mi akorát potvrdila odchod Ingramoshe do Bloody Peaks. Návštěva u obchodnice Thoreschy byla ztráta času, Jandor Ungert to samé. Od Vistelly Ebenborn jsem se však dozvěděl, že Gavron je hroznej člověk a navštěvuje tavernu Orc Death. Návštěva u kováře Bermana Helmische se taky vyplatila. Na téma Ingramoshe mi pověděl, že Ingramosh je vůdcem tlupy trpaslíků z Tiefhusenu a víc by mi o něm mohla povědět již navštívená obchodnice (kovářka) Roglima.

V novém městě mám krom taverny Last Hour už vše, takže je na čase přejít do starého města. Speciální budovy jako Akademie "Hala Síly" a Hrad radu Sedivych mají asi jiný účel a v současné chvíli mi nic nenabízí. Nevěstince také nejsou zrovna místem kulturního obohacení



I staré město má několik speciálních budov, jako je Akademie Deformace, Úřad trhu a obchodu nebo Magistrát. Oboje si nechám až na konec. Od zbrojařky Duridanya Zornbrecht jsem se nejenom nic extra nedozvěděl, ale navíc i její obchod zrovna neoplývá bohatým sortimentem. Doufal jsem, že vyzbrojím Wurfa a Valina, ale není prostě čím.

To zbrojař Eilif Yasmasson na tom byl mnohem lépe. No, říct mi sice nic nechtěl, ale alespoň má zboží Wurfovi a Valinovi jsem koupil za 60 dukátů šavli. Kovář Thorin Bromkop mi potvrdil, že Gavron opravdu navštěvuje tavernu Orc Death (ostatně mi tuhle tavernu doporučil jako nejlepší zdroj informací při tématu Lowangen). Bylinkářka Dimiona Adingor neví nic zajímavého, obchodnice Desdira Falconbrook je na tom stejně. Pověděla mi akorát o budově tržiště plné havěti, což už vím a ohledně Ailiana si myslí, že je to velvyslanec elfího krále. Obchodník Ugo Plotz taky nic neví.

V chrámu Borona mi kněz Borumir Onderbourg taktéž nic zajímavého neodpověděl, vlastně mě na téma Lowangen poslal rovnou za Draganem. Vzhledem k tomu, že je to první postava, na kterou po vstupu do Lowangenu narazíte, tak je to celkem příhodné. V chrámu Hesinde jsem si promluvil s  kněžkou Niodarou Egenbrand. Ingramoshe zná, ale moc o něm neví. Prý má ve městě nějakého přítele. Na téma Lowangem mě pak seznámila s jednotlivými částmi města a ukázala mi mapku. V chrámu Travie jsem se od bratra Traviadana nedozvěděl nic, podobně v chrámu Phexe od kněžky Isidore Sanderstein.



Opět nastala noc a opět v celkem příhodný čas. Co jsem potřeboval obejít přes den, to už mám, takže nyní nejsem denní hodinou příliš vázán. Vrátil jsem se proto do starého Lowangenu a zamířil do taverny Last Hour. Nejprve jsem si sedl k baru a dal si vysoušené víno. Poté jsem se dal do řeči s Angroschou. Ingramosh prý chce mobilizovat trpaslíky proti orkům. U obsazeného stolu jsem pro změnu narazil na Moru Elbersen, ale ta mě jen varovala před Gavronem.

Shodou okolností jsem si při rozhovorech v tavernách všiml jiné věci, kterou jsem původně přehlídl a chtěl jsem jí už psát mezi nedostatky hry U baru vždy mluvíte s jednou a tou samou osobou (majitel, barman). U obsazeného stolu se však postavy mění, takže výsledky rozhovoru mohou být odlišné. Plný stůl se navíc může objevovat v závislosti na uplynulém čase. Např. když do hospody vejdete, máte k dispozici jen bar a volný stůl. Promluvíte s osobou u baru a když chcete změnit pozici, tak se objeví plný stůl, ke kterému můžete přisednout. Postavy díky tomu nejde zpovídat metodou save/load, protože po loadu tam bude sedět zaručeně jiná postava. Množství postav a odpovědí je pravděpodobně konečné, ale testovat se mi to nechce Každopádně je to příjemné zjištění. Pokud však jde o informace, může to být vzhledem k náhodnosti nespolehlivé.

V taverně Klonballa's jsem u stolu potkal Red Livii a asi je to rasistka Klonballa Sjopkewicz nebyl o nic sdílnější. V taverně Dark Eye jsem si promluvil s Torik Jostranou, ale opět to nikam nevedlo. Nakonec zbyla už jen taverna Orc Death.

Barman Eslam Eiderstein Gavrona samozřejmě zná, protože sem Gavron často chodí. Pokud jde o Ingramoshe, zajímala by ho hlavně jeho nepoškozená hlava?? Než jsem si stihl sednout jinam, byla zavíračka Nevadí, jeden den k dobru se hodí. Pustil jsem se tedy ještě do hotelů.

Hotel Little Princ obsluhuje Dorijke Basten. Vzpomíná si na Vindarii Leechbronn, se kterou má nevyřízené účty (Vindarie jí jednou nakopla). V hotelu Bit and Ducat jsem si promluvil s Demionem Vaskem, ale to byla jen ztráta času. V The Inn mi Ulfried Gundahl na otázku ohledně Ingramoshe opáčil: "To je ten vůdce milovníků orků z Tjolmaru?" A tím jsem asi vyčerpal vše.



Zkusil jsem schválně ještě navštívit Akademii Deformace a Magistrát. Akademie Deformace poskytuje službu identifikace předmětů. Stojí to 1 dukát za každý předmět. Na Magistrátu je možné věnovat přebytky jídla nebo zbraní. Jakmile však v rozhovoru pokročíte a chtěli byste to ukončit jako vtip, tak vás úřednice pošle do vězení a cestou vám zabaví nějaké věci!



Zkoušel jsem schválně, co všechno mizí a když mě při jednom propuštění Lathia oznámila, že už máme 7 dní za sebou a po Salamander Stone ani stopy, tak jsem zbystřil. Hm, takže mám na jeho nalezení časový limit. Moudrý z toho všeho však moc nejsem, nikdo mi vlastně neřekl nic konkrétního, abych mohl jednoznačně ukázat buďto na Vindarii nebo Ailiana. Zamířil jsem proto za Draganem Eschtem a opravdu důkladně ho proklepl.

[Elemir]

Lowangen ještě jednou a pořádně, Část II

Dragan je ochotný mluvit hned na několik témat: Nocleh, Jidlo a piti, Cestovani, Zbrane, Salamander Stone a Gavron, ale za každé téma vyžaduje protislužbu. Přitom máte jen tři možnosti, na co se zeptat (protislužby jsou totiž právě jen tři). První úkol je přivést překladatele Vinsaltera.



Vinsalter žije v druhé části města. Krom toho, že je úkolovým NPC, tak překládá texty (1 dukát za každý text). Pokud jde o Dragana, Vinsalter o něm nechce ani slyšet. Je proto dobré, aby s ním promluvila postava s lepšími sociálními dovednostmi, jinak bude test dovedností často selhávat. Kdybych předevčírem neviděl, že je ochotný jít, tak bych si dneska myslel, že jsem snad někde něco zvoral. Ale tohle opravdu zabralo. Eona naštěstí není takový asociál, jako zbytek družiny Vinsalterovi je samozřejmě potřeba říci celý příběh. Dragan byl spokojený a rozvázal se mu jazyk. Témata jsem vzal popořadě, takže jsem začal s noclehem. Mám zkusit Brina Vaskendantze. Žije poblíž Fox Corner a mám mu říct, že mě posílá Dragan (kvůli ceně).

Pokud jde o nocleh obecně, ve městě je poněkud plno, takže nejprve je potřeba sehnat prázdný hotel a doufat, že přespíte alespoň jednu noc. Navíc nespíte v pokoji, ale v různých přístřešcích, což obnáší vyšší pravděpodobnost, že budete okradeni. Proto má význam hledat spolehlivější ubytování, anebo prostě přespávat na ulici.

Druhá službička vyžaduje navštívit výstaviště a uzmout Draganovu zabavenou sponu ve tvaru jasanu. Tenhle úkol je trošku adrenalinový a chvilku trvalo, než jsem ho splnil. Výstaviště je samozřejmě opět v nové části města. Vyplatilo se mi počkat na noc a vyčlenit pro tento úkol Lathii. S tou jsem pak šel dovnitř a vzal jen tu brož. U předchozích pokusů s plnou družinou mě vždy načapala stráž. Při troše štěstí jí družina uteče, což obnáší dodatečné skládání rozdělené družiny. V horším případě je to několik dní ve vězení. Vzal jsem druhé téma v pořadí - Jídlo a pití.  S tím by mi měla pomoci Raisha Rotenbergger, která žije v nejjižnějším baráku přímo u hradeb.



Poslední protislužbička spočívá v doručení balíčku mistru Deringornovi do Akademie Síly. Na první pohled jednoduchý úkol, ale Deringorn zrovna v akademii není, takže musím zpět do starého města a k němu domů. Tím se mi potvrdilo, že ty prázdné domy jsou opravdu spojené s úkoly. Mistr žije na severu města u hradeb a naoko se při předávání balíku zdál milý a pohostinný. Přijmout jeho pozvání však znamená vlítnout do pasti. Je to sice jen s textovým výpraskem, ale nějaké HP to opravdu stojí. Lepší je dovnitř nechodit a vzkaz pro Dragana vyslechnout venku. Ohledně cestování mě poté Dragan odkázal na Black Jandoru v městské části Eydal. Čarodějnice je prý v těhle věcech zběhlá a pokud bude chtít odměnu, mám jí připomenout, že Draganovi dluží nějakou laskavost.



Tím jsem si protislužby a tím pádem témata vyčerpal. Zbytek jsem si proto cvičně odkryl pomocí save/load, ale je to opravdu jen informativní, protože pokud se na to nezeptáte přímo v rozehrané hře, je vám taková informace k ničemu:

Zbraně - u Oosterské zdi na severu je týpek jménem Falkert Duberwin, který má "levné zboží".

Salamander Stone - Dragan mě odkáže do taverny Orc Death, podobně jako při hledání Gavrona, ale krom toho mi poví, že Salamander Stone má spojitost s kultem Bezejmenného. Klan kolem Gavrona a Ailana se tam často schází - ha, přeci jsem měl pravdu Vindarie je v tom nevině. Klan by mi mohl poskytnout i další cenné informace.

Gavron - je ve spojení s Ailanem. Pokud ho chci chytit, měl bych se zeptat v taverně Orc Death.

Protože o Gavronovi a Orc Death už jsem slyšel jinde, není důvod to tahat z Dragana. Informaci o zbraních taky oželím a Ailiana mám na mušce po celou dobu. Šel jsem proto do Orc Death, sedl k plnému stolu a objednal si. Jakmile se Gavron objevil, vystřelil jsem za ním. Chvilku jsem ho sledoval, ale pak jsem se rozhodl ho pro změnu chytit a pěstmi jsem mu domluvil, že mluvit bude lepší. Gavron nevydržel a prozradil, že za 100 dukátů předal kámen Vindarii ... hm, zajímavé. Jenomže jak jsem v zamyšlení nedával pozor, tak se mi vysmekl a zmizel ve tmě. Ale dobře, nemám co ztratit, tak si vyzkoušíme, jak mě Gavron zkoušel tahat za nos



U Vindarie Leechbronn jsem slušně zaklepal, zaklepal podruhé a pak jsem tam teprve vtrhl. Boj byl najednou tužší. Už jen díky tomu, že jsem musel postavy přesouvat, protože na mě byli připraveni. Když vše skončilo, čekalo mě nemilé překvapení - Salamander Stone nikde. Tušil jsem zradu právě v tom, že jsem jim dal šanci se připravit, takže jsem zaklepal jen jednou, ale výsledek po boji byl stejný. Zkusil jsem to tedy jako předevčírem a vtrhl dovnitř rovnou. Boj byl opět snazší, protože jsem se ocitl přímo mezi nimi a kámen jsem poté skutečně našel. Je tedy potřeba si dávat pozor na to klepání. S kamenem v batohu jsem se rozhodl pár dní počkat, co se bude dít dále. Když se během spánku objevila hláška, že stále kámen nemám, začínalo mi to být jasné. O pár dní později skončila hra neúspěchem. Pokud se tedy člověk chová ve hře slušně, nemůže na falešný kámen Vindarie Leechbronn narazit





Loadnul jsem a šel se podívat k Ailianovi. Jenomže u něj vůbec nikdo nebyl Nejspíše jsem neměl Gavrona chytat, takže load ještě o něco zpět a ... je to tak. Ailian se zase objevil.

Zkusil jsem cvičmo ještě jiný způsob a to přes informaci o Salamander Stone od Dragana. Fungovalo to úplně stejně a Gavrona jsem ani nemusel hledat. V souvislosti s tím mě napadlo, že družina by se teoreticky mohla dostat do patové situace, ale vzhledem k možnosti ukládání v Start Trail, je to málo pravděpodobné. Město jsem si preventivně rozložil do tří save pozic, takže v tom nejkrajnějším případě bych začal na počátku města, ale to už je vzhledem k nabytým vědomostem jen malé zdržení. Zajímavé je spíš to nepatrné směrování hry, abyste se pídili po Gavronovi a pro informace si šli k Draganovi. Ten lehký úkol si tedy vyplácnete na celkem nepodstatnou odpověď (jak jsem již psal, o Gavronovi a jeho zálibě v taverně Orc Death vám řeknou i jinde). Na druhou stranu, nejrychlejší způsob, jak Ailiana najít, je najít právě Gavrona. Teď když na to koukám zpětně, mohl jsem to celé pořešit velmi rychle a s minimem úsilí. Stačilo jen začít ve starém městě okolo startovní pozice a jít dle rady za Draganem. Takhle jsem v Lowangenu strávil dobrých 6 hodin.

K Ailianovi jsem vtrhl dost neomaleně, protože jak jsem předevčírem popisoval, čím delší čas dostane, tím silnější armáda nás bude v domě čekat. Takhle to byla pohodička. Z domu jsem si krom Salamander Stone odnesl i kupu věcí a jídla. Jídlo a přebytek zbraní půjdu ještě zkusit udat na Magistrát, ale jinak mě ve městě asi nic nečeká. Zkusil jsem ještě pár dní odpočívat, abych viděl, jak se bude hra chovat. Varování o časovém limitu se už neobjevilo a nic se nestalo ani o několik dní později. A to mě vlastně trochu děsí, protože nyní mám kámen, ale pořád nemám komu ho dát. Ingramosh je fuč, takže mě asi nezbude nic jiného, než se sebrat a jít se Jandory zeptat na únikovou cestu z města. Venku možná chytnu další stopu.



Pokud jde o magistrát, zkusil jsem tam předat přebytky jídla a zbraní, co mi zbyly po návštěvě Ailiana, ale jen mi poděkovali. Ovšem když jsem obětoval jako dar i nějaký ten artefakt, tak jsem se stal čestným občanem města a to včetně obřadu Kdepak, artefakty zůstanou hezky v mém batohu (radnice bere jen to, co je v batohu, co má postava na sobě, to jí zůstane). Ono to pravděpodobně vyžaduje věnovat množství zbraní v nějaké hodnotě a magické zbraně jsou holt cennější.

[Elemir]

Výlet do bažin

S cestou z města mi měla dle Dragana pomoci čarodějnice Jandora. Kde bydlí jsem už věděl, takže jsem šel na jistotu. Řekla si o rovných 500 dukátů! Se slevou po odečtení dluhu pro Dragana to dělalo 300 dukátů a to už jsem zaplatit musel. Výše platby závisí na množství peněz, co má družina zrovna u sebe, jak jsem jedním pokusem zjistil. Bohužel jsem před tím šel rozprodat vše přebytečné, takže jsem se vyšplhal nad 1000 dukátů. Holt se nedá nic dělat a plně zásoben jsem vyrazil k hradu, abych se naoko přihlásil jako zametač.



Mistr Eolan mě přijal a hned poté, co jsem mu sdělil pravý důvod, proč tu jsem, dostal jsem zajímavou nabídku. Pomůže mi ven, ale pod jednou podmínkou ... ano, dostal jsem úkol. Jejich přítel (Agdan Dragenfeld) se ztratil někde mimo město v okolí bažin. Pokud ho najdu, dostanu volnou propustku. Jako zástavu si však ponechá dva členy družiny, které si zvolím.



Dlouho jsem neváhal, zůstane Eona a Elemir. Valin si proto preventivně přibalil zápalky a pochodně, kdyby bylo potřeba si někde rozsvítit (zbytečně, Lathia umí dobře kouzlo Fiat Lux, jak jsem později zjistil ). Agdana prý poznám podle specifického prstenu se symbolem dračích hlav. 1. Peraine roku 19 jsem se tak objevil kousek východně od Lowangenu.

Po nočním odpočinku jsem se vydal na cestu - zamířil jsem na jih s tím, že nejprve bažinu obejdu zrovna odtud. Chtěl jsem si původně prohlédnout jižní cestu kolem bažin. Osud mi však nepřál. Jen jsme se zvedli na nohy, přepadla nás skupina čarodějů s lukostřelci. Prý ať jim vydám Salamander Stone. Napoprvé jsem to odmítl a hrdinsky se jim postavil - a stejně hrdinsky jsem i umřel Stihl jsem sundat jen jednoho čaroděje. Dokážu si představit, že to za určité výhodné konstelace hvězd jde udolat, ale pro mě bylo jediným východiskem kámen předat. Opět jsem tak o Salamander Stone přišel. Oddíl čarodějů odešel směrem na západ. Nechám je jít a po jejich stopách se pustím později. Vzal jsem to proto přes Nový Lowangen a na západ. Uvidím, co se bude dít dál.



V bažinách to nevypá tak zle, jak by se na první pohled mohlo zdát. Boje s bažinnými potvorami odsýpají a občas se tu dá narazit i na nějaké zombie.



Na západě bažiny jsem dorazil do Ansvellu, což je ještěrčí osada. No, spíše mločí osada. Moc rádi mě tu neviděli, ale když jsem jim přislíbil pomoc, přislíbili pomoc i oni mě. Někde uprostřed bažin je potvora, která požírá jejich vajíčka. Tu mám zabít.



Dole na JZ močálu jsem našel hezky upravenou bylinkovou zahrádku. Kousek od ní stála chatka babizny. Požádal jsem jí o pomoc, ale taky to bez úkolu nepůjde. Na SV močálu žije na ostrůvku čaroděj, který ubližuje jejím zvířatům. Pokud jí donesu jeho křišťálovou kouli, tak mi pomůže.

Došel jsem doprostřed bažin a po cestě pozabíjel pár orků. Asi už jim je souš málo a tak zkouší obsadit i močál Uprostřed močálu jsem vstoupil do vyhrazené oblasti a zhruba uprostřed mě napadl Engulfer. Vypadá jako zmenšený Tyranosaurus. Obešel jsem močál po východní straně až na sever, ale nikde jsem nenašel cestu do SV oblasti, kde je vidět nějaká věž. Vrátil jsem se proto do ještěrčí vesnice, kde mi vládce poděkoval a prozradil, že na jihu žije žena, která by mi mohla pomoci - měl na mysli asi babici z chatky. Otevřelo se u něj zároveň dialogové okno.



Sice se to blbě čte, je to přepis šišlaštiny, ale na téma Star Trail mi náčelník prozradil, že jeho "příbuzný" z východu, náčelník Azl-Azl, mu vyprávěl, že se na tuto sekeru ptala nějaká žena, mocná válečnice. Mám se prý zeptat jejího sluhy ... na sever od bažin jsem stále vynechal jednu stezku, na které mám potkat Korimu. Že by Korima byla tou válečnicí? Na téma Baziny Svellt mi poví o muži, který přišel před několika týdny. Je prý sice na živu, ale přitom už neexistuje (pradděpodobně jde o Agdana). Opět mě odkázal za babiznou.



Bludištěm keřů na severu jsem postupoval pomalu na východ. Bylo tu několik větších skupinek orků kombinovaných se zombiemi nebo gobliny. Avšak nic složitého. V jednom záhybu křoví, kam se dá dostat jen z vody, jsem našel bažinnou potvoru, která měla něco třpytivého v tlamě. Bojovat nechtěla a když jsem jí zabil, nic z ní nevypadlo. Ostatně ono v bažinách z nikoho nic nepadá, ale mám takové tušení, že ta potvora je ten týpek, co ho tu hledáme, tak jsem raději loadnul a nechal jí být.



Dále už nezbylo, než vejít do vody a na ostrov s věží přeplavat. Ve vodě bažiny chodit nelze, ale kde je voda modrá, tam lze plavat. Kouzelník ze mě nadšený nebyl a vyvolal elementála, který mi měl dát lekci. Jenomže se to nějak zvrhlo. Elementál nebyl úplně pod čarodějovou kontrolou a požádal nás, abychom vyřkli svou prosbu. Pak čekal na odpověď ...



Je to dost matoucí hádanka a dlouho trvalo, než jsem začal tušit, jak přesně to funguje. Když vidíte ohnivého elementála, jak se vás chystá zničit a vy máte možnost si něco přát, tak zcela určitě zvolíte správné přání. Problém je, že to strašně svádí k tomu, vymyslet něco komplexního, co se vejde do toho jednoho okýnka. Elementál se přitom zeptá celkem třikrát, protože třikrát musí odolávat vůli čaroděje. Takže je potřeba volit vhodná slova na každý pokus. U počeštěné CD verze opět varuji, tentokrát se odpovídá v češtině!! To byl taky důvod zdržení, nejprve jsem zkoušel angličtinu. Nakonec jsem opravdu musel spustit anglickou verzi hry a vyřešit si to nejprve v angličtině:

Spoiler: ukázat

V angličtině mi vyšla slova na jednotlivé odpovědi HELP, LIFE, SAVE. LIFE mi třeba fungovalo i na první odpověď, ale u druhé už potom použít nešlo. Kombinací a možných slovíček bude tedy více, což jsem si dodatečně potvrdil pohledem do walkthrough.

V češtině je to pak: POMOC, ZIVOT, USETRIT

Ohnivý elementál se nakonec přidal na naší stranu a čaroděje usmažil. Zůstala po něm akorát křišťálová koule a svitek Noctrux. Věž se v zápětí zhroutila.

Pln očekávání jsem dorazil do chaty babice a čekal, že mi prozradí, jak to s Agdanem je. Jenomže místo toho mě nařkla ze zabíjení jejích potvor a zaútočila na mě (je docela tuhá). Teprve teď mi to došlo, ona je tvůrkyní bažinných potvor a o ty se tu jednalo. Mno, krom té se šperkem v tlamě, jsem všechny potvory v bažinách povraždil Možná kdybych přišel od Svellmie a vůbec nechodil na cestičky do močálu, tak jsem cestou nemusel bojovat ani s jednou a úkol bych splnil. Takhle mám holt smůlu. A to o to větší smůlu, že vůbec nevím, co teď.



Že je ta potvora se šperkem jiná, je jasné, proto jsem jí nechal žít. Ale co s ní? K bažinným potvorám se váží celkem dva dokumenty. Jeden popisuje, jak jsou svázané s jedním druhem křoví - vřesem a druhý, Noctrux svitek, je očividně transformační kouzlo, které vřes využívá (možnost transformace je uvedena už v tom prvním dokumentu). Vřes se dá najít přímo na cestě směrem k té obludě, ale je na tom místě rovných 20 kousků, takže to zavání ještě výběrem toho správného.



Zkoušel jsem různé kombinace činností přímo u potvory, ale nic nezabralo - vřes ani svitek v boji nijak použít nejdou. Po tom vyčerpání nad otázkama elementála už jsem jaksi neměl sílu zkoušet kombinovat dál. Stačilo si však připomenout, co jsem v bažinách všechno našel a řešení bylo na světě. Je to prostě jeden z těch případů, kdy jednou jedinkrát za hru využijete nějaký úplně bezvýznamný předmět, který se dá běžně koupit, ale normálně nemá žádné využití. Je to jako s páčidlem ve Finsterkopp Pit:

Spoiler: ukázat

Obludu je především potřeba chytit, k čemuž poslouží síť umístěná do levé ruky. Stačí pak k obludě přijít a přes volbu použití předmětu vybrat síť. Na chycenou potvoru se pak použije příslušná rostlinka vřesu (č. 18). Nic víc není třeba dělat.

Agdan transformaci přežil, ale ke vší smůle je v bezvědomí a nemocný (má Nubskull). Je proto potřeba ihned jednat. Lathia si nějaké bylinky našla už cestou do bažin, popř. přesně z tohoto důvodu je v bažinách ta pečlivě udržovaná bylinková zahrádka. Agdan je Thorwalian level 5 a absolutně bez výbavy ... tedy vyjma jeho prstenu. 9. Peraina roku 19 jsem močál opustil a zamířil zpět do tajného průlezu u Lowangenu.



Mistr Eolan byl potěšen a za odměnu jsem si mohl klíč od průchodu nechat. Ulgar o level poskočil a do družiny se mi vrátili Elemir a Eona (Valin leveloval už někdy z počátku návštěvy bažin). Zkusil jsem zajít do města, ale o temných mázích tu nikdo nikdy neslyšel, takže jsme se zas otočili a šli hledat stopu ven.

[Elemir]

Bloudění

Po odchodu z Lowangenu nastala dlouhá fáze tápání, kdy jsem znovu obešel celý sever a vrchem se dostal do Tjolmaru. Cestou jsem zkusil vyzvednout Korimu, ale nakonec se ukázalo, že ona o Star Trail nic neví. Navíc si jako NPC v družině účtuje 1 stříbrný denně, takže jsem jí ponechal svému osudu.

V Tjolmaru taky zůstalo vše při starém. Rozhovory na téma Ingramosh jsou pořád mimo časovou souslednost ... stop, tohle jsem asi v deníku zapomněl zmínit. Když jsem poprvé přišel do Tjolmaru, mluvilo se tu o tom, že Ingramosh už je dva týdny nezvěstný. Přišel sem odkudsi směrem od Lowangenu. Když jsem později do Lowangenu dorazil, bylo jasné, že tu Ingramosh nebude a zcela logicky ten časový údaj jeho odchodu narostl. Jenomže já jsem se mezitím toulal další měsíce krajinou. Pojal jsem podezření, že hra zrovna tohle v příběhu nezohledňuje. A opravdu, Ingramosh je stále nezvěstný jen dva týdny ...

Z Tjolmaru jsem to vzal do Tiefhusenu a pak dále na jih. Když už jsem nenarazil na Ingramoshe (jeho dům v Tjolmaru jsem stále nedokázal odemknout), tak jsem se vydal alespoň po stopách Temných mágů, co mi ukradli Salamander Stone. Teprve ve Svellmii jsem se dozvěděl, že tudy před nějakou dobou prošli s tím, že směřují na jih za nějakým úkolem. V Arsingenu už byli konkrétnější, mágové to po vyřešení svých záležitostí vezmou do orčích zemí. Začal jsem tedy s průzkumem hor, ale nikde žádná stopa. Nejslibněji se ukázala návštěva Yrramisu, kde jsem dostal konkrétní instrukce, že mágové šli na západ. Jasně, orčí země jsou západně, jenomže na konci té cesty je také armáda orků, která mě zatkne, zabaví věci a šoupne mě do Bloody Peaks dungeonu Přesto jsem to zkusil, ale na žádnou stopu jsem nenarazil a to ani jinde v pohoří Thasch.

Pokud bych teď začal prohlížet hru znovu kousek po kousku, asi bych na řešení přišel, ale za současné situace bych si nepomohl ani tím, že bych se býval nechal uvěznit do již vyčištěného dungeonu. Z něj bych totiž zcela určitě zamířil rovnou ven, protože co jiného bych ve vyčištěné lokaci dělal? Zkrátka a jednoduše jsem sáhl po walkthrough a podíval se. Star Trail má zkrátka pevně nalinkovaný způsob, jak hrou projít a ten jsem narušil už ve chvíli, kdy jsem se rozhodl doporučení hry ignorovat a místo do Finsterkopp Pit a Lowangenu jsem si zamířil prozkoumávat krajinku a do toho si plnil dungeony v pořadí dle svého vlastního uvážení. Proto ty dialogy třeba moc nesedí.

Celé mě to došlo ve chvíli kdy jsem si prohlížel Low-Spoiler Star Trail Game Guide od Lory. Proč bych se k čertu měl vracet do Bloody Peaks dungeonu? No, měl. Protože já tam předtím vlastně ani neměl vůbec chodit. Mezitím se totiž změnil obsah jedné z cel, na což bych horko těžko přišel, protože mě k tomu nic nenavádělo a jak jsem psal, vyčištěný dungeon nemám důvod prolézat znovu celý. Kdyby mě hra třeba na některou ze stezek umístila event, který by mi řekl, že skupina mágů byla zajmuta orky a odvlečena do jejich města v horách, tak sice zaskřípu zuby, ale jdu to holt prohledaz znovu. Vlastně ona mi to řekla, co jiného se asi s mágy mohlo stát, když narazili na armádu orků? Takhle nějak jsem měl zřejmě přemýšlet. Anebo jít přesně podle "příběhu" a pak bych dungeon prolézal až poté, co by mi byl kámen odcizen. Díky tomu bych navíc nemusel v Tjolmaru spekulovat nad tím, jak Ingramoshův dům otevřít.

Vydal jsem se proto do Bloody Peaks dungeonu, zamířil rovnou do cel a hned v té první jsem našel mága, který mě okradl ... tedy jeho tělo. Ze záhybu jeho pláště jsem vysvobodil Salamander Stone a vydal se do Tjolmaru.

[Elemir]

Jdeme do finále

7. Rahji roku 19 dorazil k Ingramoschovo domu v Tjolmaru a bez okolků jsem vstoupil. Salamander Stone zrušil ochrany na dveřích a v nich se objevil nerudný trpaslík.



Při dotazu na Ingramoshe mi zabouchl dveře před nosem, což neměl dělat. Z jeho mrtvého těla jsem si vzal podivný dokument:

2 L
4 P
2 L

Když jsem blíže prozkoumal zdi domu, zjistil jsem, že každá ze stěn obsahuje v reliéfu zvláštní větev, kterou lze zatlačit.

Spoiler: ukázat

Dokument výše popisuje pořadí. Od dveří po směru hodinových ručiček - druhá stěna vlevo, od ní čtvrtá stěna doprava a od ní pak druhá stěna směrem zpět.

Na východě se mi otevřela chodba. Vstoupil jsem a cesta za mnou se zavřela (vyjít z dungeonu se však dá, chodba se zavírá a otvírá podle toho, jestli před ní stojíte). V jedné slepé uličce jsem se utkal s pavouky, kterým dorazila posila, ale jinak to zatím moc bojové není. V JV rohu je podivný vstup, který družinu rozhodí všemožně po patře.

Při letmém pohledu na rozhození družiny jsem si řekl, že Ulgar má asi nejlepší pozici, aby postupně sebral ostatní. Hned v úvodu čelil přesile 3 ku 1, ale šlo to. Stejnou skupinku chytil i chvilku na to. Pro dnešek toho má asi dost. Wulfgar naštěstí nebyl zas tak daleko, tak mu šel naproti. Ve dvou se to přeci jen lépe táhne Kousek od Wurfa byl Valin, čehož jsem mohl využít, ale původně jsem si myslel, že je to někdo z kouzelníků. Wurf s Ulgarem cestou poškádlili jednoho trola a Wurf rovnou poskočil na level 9.



V jižní části jsem našel Eonu. Teoreticky by nás mohla pospojovat teleportací, ale z patra už toho beztak moc nezbývá, takže si to projdeme hezky pešky. Nejprve jsme se však vrátili do úvodní části patra, kde je v jedné místnosti květináč se stromkem.

Jakmile jsme vstoupili dovnitř, zavřela se za námi podivně uzamčená brána. Lathia po chvilce našla na opačné straně místnosti reliéfy s lebkami. Oční důlky byly prázdné a za nimi nějaké háčky, za které šlo zatáhnout. Jenomže postava nesměla odejít, takže se Lathia vyčlenila z družiny a držela háčky dole. Ulgar z Wurfem poté bránu v pohodě nadzvedli. Ano, mohl jsem to vyřešit teleportací, ale to by nebyla zábava



V květináči je zasazen pichlavý a jak jsme brzy okusili, zároveň jedovatý stromek. Trny chrání přístup k plamennému klíči. Během prozkoumávání stromku a vytahování klíče se Eona a Valin otrávili, ale to zvládneme kouzlem. Jakmile jsme místnost opustili, brána znovu spadla.

Plamenný klíč pasuje ke dveřím v místnosti s gongy (misky na zdech). Někde za nimi je Elemir. Klíč však zůstal v zámku. Snad ho nebudu potřebovat jinde. Jenom jsme vešli do místnosti, Eona ucítila ghúly a zdrhla. Když vynechám Valina seškrabujícího zlato z modly, tak tohle je teprve podruhé, co mi u nějaké postavy viditelně zafungovaly negativní vlastnosti. Lathia po boji poskočila na level 9. Zase jsme komplet družina. V místnosti je dle očekávání zamčená truhla

Zůstala mi jen místnost na východě, kde jsem našel zamrzlou fontánku a ledový kvádr, v němž je vidět žena bojovnice. Ve fontánce je další plamenný klíč, takže mám asi vyřešenou truhlu. Jenomže led je magický a Lathia to odnesla omrzlinami. Mno, mohl bych teď asi dlouho spekulovat nad tím, jak tohle vyřešit, ale jelikož Eona ovládá kouzlo Rozpust pevne, nebylo nutné s řešením otálet.



Válečnice se jmenuje Helen a je na levelu 5. Kult Bezejmenného jí kdysi uvěznil pomocí temné magie. Vzal jsem jí do družiny. V truhle byl červený amulet, dva zelené prsteny, super léčicí lektvar a obouruční zbraň dragon slayer.



Teleportační vstup v JV části je nakonec jen past, skutečný vstup na další patro se nachází za iluzorní zdí kousek nad tímto. V téhle části patra je ještě jedna iluzorní stěna, za níž je ukrytá socha. Uvnitř přihrádky leží kopie velké sochy v malém, tak jsem jí vzal. Vypadá podobně jako soška z chrámu Bezejmenného v Blade of Destiny. Ostatně tenhle dungeon má taky co do činění s tímto bohem. Bez této sošky jinak nejdou otevřít právě ty dveře ke vstupu na další patro.



Záhadou prvního patra jsou ovšem gongy (štíty nebo misky? na stěnách). Většina jich očividně nic nedělá, ale v místnosti, kam byl předtím teleportován Ulgar je jeden, který má celkem libý zvuk, ale jeho průzkum nic nového nepřinesl. Myslel jsem si, jestli to nemá něco společného s dveřma nebo těmi kusy ledu, ale dveře jsem otevřel klíči nebo soškou a led jsem odčaroval. Těžko říci, možná je to jen vtípek autorů. Každopádně mám na prvním patře asi vše. Jako správný hrdina jsem si šel na krásných 5 dní odpočinout do hospody, přeci nebudu spát v dungeonu



Druhé patro vypadá ponuře a očividně bude větší. Oproti prvnímu patru je již pojmenováno jako Chram Bezejmenneho. Horní část je rozdělena do několika místností, ale absolvoval jsem zatím jen dva slabší souboje. Vypadá to tu jako skladiště s kuchyní, jen uprostřed je místnost s nějakými oltáři. V jednom skladišti je kašna, ale pravdepobně slouží jen k doplňování vody.



Navenek to vypadá jako konečná, ale v malé čtvercové místnosti na SZ je v levé zdi náznak skrytých dveří (vypadá to jako prasklina). Tím jsem se dostal na úplný západ patra. Cesta na jih se zdála být v pořádku, ale když jsem míjel křížení chodeb, narazil jsem na silné pasti. Musel jsem se proto vrátit zpět a prozkoumat dvě místnosti, které jsem cestou minul. V jedné jsem pod postelí našel vydří kůži, v druhé byl pod postelí rybářský hák.

S Valinem v čele se mi nakonec podařilo bezpečně projít až na jih patra. Nevím proč to najednou šlo, hlavně že to šlo Na oltáři jsem našel svitek na lektvar spánku a v truhle bylo 10 léčících lektvarů (nechal jsem je tam).



Chodba s pastmi se nakonec ukázala bezvýznamná, tak jsem začal různě šmejdit po prozkoumané části a ve skříni se zahradním náčiním hned v úvodu jsem najednou našel bronzový klíč (na poličku je asi potřeba kliknout hned 2x). No nic, tak ještě jednou chodba z pastmi. Pár dní jsem si odpočinul a prošel až na druhou stranu (stálo mě to dobrých 10 dní odpočinku, ale lektvary zdraví jsem plýtvat nechtěl, možná se mi budou hodit později). Tentokrát jsem místo klikání zkusil prostě jen projít - stěna je skutečně jen iluze

Za iluzorní zdí se skrývá ohromná místnost, kde se družina několikrát střetla s tygry. V truhlách se dá najít 400 dukátů, 2 lektvary zdraví a jeden lektvar spánku. Na jedné zdi na východ je opět prasklina.

Kousek dál stojí něco jako socha kostlivce, ale klikat mi na ní nešlo. Těhle kostlivců je v chodbách nakonec víc (3). Ostatně za chvilku na mě taky jeden kostlivec naběhl. Po jeho zabití z něj vypadl nějaký kousek kovu (hlásí se jako část amuletu). Směrem na jih jsem narazil na dalšího kostěného rytíře a z něj vypadl další kousek amuletu. Chvilku na to jsem stejným způsobem získal třetí kousek. Podle tvaru jednotlivých kousků to vypdá, že jsou celkem čtyři.



V JV rohu je na jižní zdi prasklina, která zrovna vyžaduje klíč ve tvaru slunce. Když mi to nešlo, koukl jsem do inventáře, jestli se klíč nemá náhodou nejprve poskládat a jeden kousek mi chyběl! Docela mi zatrnulo, ale o chvíli později jsem zjistil, že jednotlivé kousky amuletu se po čase vracejí zpět k "hlídačům", takže je potřeba části amuletu získat co nejrychleji a co nejrychleji ho použít. Musel jsem si vypomoci teleportací, k čemuž se hodí vědět, kde který kousek byl a znovu porazit strážce. Klíč složí Helen během pokusu o otevření dveří.

Na třetím patře se s námi Helen v rychlosti rozloučila ... vlastně přímo utekla. Před námi se zjevil podivný chlápek, který v ruce třímal náš Salamander Stone. Ano, štípl nám ho! Tak teď jsme opravdu v pytli.



Kousek od nás je zámek s čísleným kódem, ale jsou to čtyři číslice, takže metoda pokus omyl hasne. Musíme najít něco specifičtějšího. Hned za prvními dveřmi jsem se srazil s rytířem, z něhož vypadl nějaký svitek o kultu ... je na něm jen slovo CULT. Boj s rytířem mi samozřejmě připomněl, že bych si měl prohlédnout stav zbraní, zda-li to má vůbec smysl, protože bez Salamander Stone nemůžu dungeon opustit. Naštěstí to vypadá dobře.

Nikam dál už chodby nevedly, tak jsem se vrátil ke svitku a zámku. Není náhodou, že slovo CULT má zrovna 4 písmena, leč prvotní nadšení mě rychle opustilo. Nejprve jsem si myslel, že je mi princip jasný, ale po hodině jsem to vzdal Naštěstí se na východě při průzkumu objevil volný čtvereček za zdí, kam nás Eona teleportovala (na čtverce odkryté pomocí kouzla Penetrating se teleportovat nelze).

Poznámka na okraj: ono to puzzle s čísly není ve skutečnosti složité, po dohrátí jsem se k tomu vrátil ...

Spoiler: ukázat

Původně jsem si myslel, že se jedná o číselnou reprezentaci písmen v anglické abecedě, která se pak podle nějakého klíče rozšifruje - např. součet všech čísel, násobek apod. Jenomže to ke kýženému cíli nevedlo. Začal jsem proto uvažovat, zda-li to nesouvisí s nápisem na tabuli kousek od zámku, kde se píše "Close in - I can hear your pounding hearts ..." A opět jsem zkusil různé kejkle, jako vynechání písmen použitých ve svitku, součty písmenek atd.

Věta na tabuli shodou okolností obsahuje 8 slov, což není vzhledem k rozsahu každé pozice zámku (0-9) špatné, tak jsem zkusil číselně sepsat, ve kterém slově se které písmenko slova CULT nachází, ale ani to nevyšlo. O pozici však skutečně jde, ale trochu jinak

Jde o pozici každého z písmen slova CULT v některém ze slov věty na tabuli, např.:

C je ve slově Close a je na první pozici, tedy 1
U je ve slově your a je na třetí pozici, tedy 3
L je ve slově Close a je na druhé pozici, tedy 2
T je ve slově hearts a je na páté pozici, tedy 5

Kombinace zámku je tedy 1325.

O něco dál jsme narazili na sochu, kde byl krom magické helmy i dračí spár. A ne ledajaký spár, ale spár z Draco Draconis a k tomu alespoň 500 let starý. Eona se roztřásla strachy a nešlo s ní hnout. Pomohlo jedině násilí. Dál jsme museli opět s pomocí teleportace.



Třetí patro se zatím nejeví nijak drsně, je to tu jen samý nemrtvý. Když to vemu, nejtužší souboj byl vlastně hned ten v úvodu, když jsem bojoval se strážci domu. Během jednoho boje na tomhle patře jsem dokonce dostal oznámení, že můj pás z lebek, který snižoval strach z nemrtvých, pozbyl svou moc ... hm, artefakt, který se odebral do důchodu? Nechal jsem to tak, beztak jsem ho nepoužíval. Pás komplet zmizel.

Putování po třetím patře je opravdu divné, minimálně z počátku a bez teleportace se asi moc daleko pohnout nedá (tedy v mém případě, kdybych rozlouskl zámek, mnohé by se zjednodušilo - viz dále). Našel jsem tu sice iluzorní zdi, kterými lze normálně projít, ale nespojují zrovna ty klíčové části patra. Zhruba uprostřed jsem u jedné desky o temnotě našel skryté dveře. Sice jsem je otevřel, ale vrátil jsem se nejprve doprozkoumat zbytek chodeb o něco níže.

Po chvilce jsem na zemi narazil na pentagram. Na patře jsou celkem tři a slouží jako náhodné teleporty mezi sebou. Díky tomu jsem se dostal až na JV, z druhé strany dveří s kódem. Kombinace teleportů a iluzorních dveří je velmi výhodnou pomůckou, protože díky tomu už se dostaneme všude i bez teleportace. Najednou už to třetí patro tak složitě nevypadá



Na SZ jsme se utkali s kouzelníkem, který hlídal vstup do místnosti se stoly. Nic k vidění ani sebrání tu však nebylo - vyjma dvou dalších skupinek kouzelníků. Vrátil jsem se proto k dříve otevřeným skrytým dveřím uprostřed patra a v následující místnosti jsem našel další skryté dveře k chodbě na sever. Tou jsem se dostal až k dvoudílným dveřím velkého sálu ...



Protože se jedná o poslední neprozkoumanou oblast a protože začíná dvojitými dveřmi, udělal jsem si předfinálový save V sále jsem spatřil sochu, dle mého soudu Ingramosche, ale těžko říci. Samozřejmě jsem se předpřipravil a jeden z Bezejmenných dnů (jak příhodné) roku 19 jsem vykročil vpřed.



Spustila se animace a ocitl jsem se na zvláštním bojišti. Poblíž stál neznámý týpek (asi ten zloděj z úvodu patra), kterému jsem údajně napochodoval do pasti a že jeho prostě nedostanu, protože on má na nás něco mnohem většího a tak se teleportnul pryč a z díry za ním skutečně vylezlo něco mnohem většího ... drak! Tedy ne že bych to nečekal, už jen podle těch artefaktů. Drak se jmenuje Arkandor a podle tvaru bojiště ho bude mlátit asi jen jedna z mých postav. Na bojišti navíc stojí zkamenělý trpaslík, takže to bude skutečně Ingramosch.



Arkandor jde naštěstí mládit z vícero stran, ono se totiž nemlátí přímo do něj, ale do hromady pod ním. Vůbec netuším, kolik má zdraví, boj s ním je dost dlouhý a povedl se mi až čtvrtý pokus. Napoprvé jsem se teprve rozkoukával. Arkandor má celkem slabý útok dechem, ale dva silné plošné - oheň, který používá na hrdiny seřazené neprozřetelně v řadě za sebou (plamen letí skrze bojiště až nakonec, takže mezi hrdiny může být klidně mezera) a mentální, který obsahuje Blesk, ale může to být i Ďáblovo oko! A zrovna Ďáblovo oko dělá největší problém.

Zasáhlo hlavně do druhého pokusu, do kterého jsem vyčlenil jen Ulgara, Wurfa, Valina a Lathii - Arkandor otočil Valina proti nám. Třetí pokus šel Ulgar sám, ale drak ho slupnul jak malinu a to vysloveně Do čtvrtého pokusu šli všichni.

Eona se pokusila odkamenět Ingramosche, ale Arkandor nám prozradil, že je to zbytečné, nejprve musíme porazit jeho. Oba kouzelníci proto bojiště opustili. Zbylá čtyřka nastoupila k boji zblízka a občas si někdo musel vypít lektvárek zdraví. Arkandor útočí sice nahodile, ale Lathia se ukázala nejméně odolná vůči tomu jeho dechu. Naneštěstí jsou s Ulgarem jediní, kdo mají očarované zbraně a mají k nim i dovednost. Valina s Wurfem jsem vycvičil v sečných zbraních a sekerách, takže ti máchali jen obyčejnou šavlí.



Boj se vyvíjel všelijak, ale pak se mi podařilo více silných ran za sebou a Arkandor boj přerušil s tím, že oceňuje mou čest a proto si zasloužíme být naživu. S tím odešel a Ingramosh byl osvobozen. Ihned poté se přidal k nám do družiny (je to trpaslík level 17, ale víceméně bez výbavy). Na severu sálu zmizela část stěny ...

Bylo to však opravdu vše, stačilo jen projít nově otevřenou chodbou a vyvést Ingramosche ven. V závěrečném videu jsme v doprovodu Elsuriona zamířili přes Kvirasim do pohoří Salamander Stone, kde jsme byli samotným elfím králem prohlášeni za přátele elfů. Zachráněný artefakt Salamander Stone zajistil mírovou dohodu mezi elfy a trpaslíky. Na konci videa mě hra vybídla k vytvoření save pozice pro import do Shadows over Riva.



Uf, je to za mnou Na level 9 se opravdu dostali jen Lathia, Valin, Wurf a Ulgar. Eona a Elemir zůstali na levelu 8. Splnil se tak můj předpoklad, že postavy za celou hru získají pouhé dva levely Čistý zkušenostní zisk je mezi 90-100k XP, což by pro úplně novou družinu znamenalo level 6. S ním mimochodem začíná každá nová družina v Shadows over Riva.

[Elemir]

A nyní k tomu slíbenému hodnocení ...

Když jsem Star Trail rozehrával, říkal jsem si, že by byla legrace, kdyby hodnocení dopadlo stejně. Největší inovací hry, kterou postřehnete jako první, je vylepšená grafika a systém dialogů. Po chvilce si všimnete, že se změnil i počet slotů postav a nakonec dospějete k tomu, že on se vlastně změnil i set pravidel DSA. To je právě ten důvod, proč přibyly některé dovednosti a možná je to i důvod, proč import nefunguje úplně přesně. Včera jsem shodou okolností zjistil, že podobné je to i u Rivy, která opět používá novější verzi pravidel. A tím výčet inovací pomalu končí. Samozřejmě nesmím zapomenout na systém hledání nových stezek v krajině.

Všechno tohle je ale jenom důsledek snahy o vylepšení základu, který byl předveden už v Blade of Destiny. Pro mě tohle není důvod hru hodnotit lépe. Star Trail ovšem vyniká v podání příběhu, úkolů a jejich vzájemném propojení ... i když, zrovna k tomu mám zároveň jednu z největších výtek.

Začnu popořádku. Star Trail je podobně jako Blade of Destiny open world hra a byl by hřích toho nevyužít. V Blade of Destiny jste se mohli v Thorwalu nalodit a plout klidně na druhý konec mapy a začít třeba tam. Hlavní dějová linka byla postavená tak, že jste si mohli libovolně prozkoumávat, co jste chtěli a nemuseli se bát, že si něco rozhodíte. Obzvláště když jste hlavní úkol znali.

Star Trail vás sváže s hlavní dějovou linkou hned na počátku a dostanete prvotní indicie, kde byste měli začít. Aby toho nebylo málo, paralelně k tomu se vám připlete dějová linka s hledáním sekery Star Trail, která zdánlivě evokuje základní premisu příběhu Blade of Destiny. Na jedné straně máte úkol najít spojující prvek přátelství mezi trpaslíky a elfy (Salamander Stone) a na druhé straně máte najít mocný artefakt, před kterým by se orci třásli podobně jako před Grimringem v Blade of Destiny. Potíž je v tom, že hra jaksi počítá s tím, že se opravdu vydáte po cestě, kterou vám připravila. A tohle jsem právě neudělal. Dostal jsem se tak do kolotoče událostí, které mnohdy nedávaly valný význam, nebo jsem dumal nad záhadou, která by pro mě za jiných okolností vůbec záhadou nebyla.

V tu chvíli totiž celý open world, resp. volnost, postrádá význam a pokud naopak půjdete jen po ději, tak si vystačíte s mnohem menší mapou. Ono je to v principu jedno, protože průzkum venkovní mapy je spíše jen takové zpestření, ale horší je to právě ve chvíli, kdy vlezete do nějakého dungeonu, kde ještě nemáte být. Hra na změnu podmínek v souvislosti s posunem děje nijak neupozorní. Na druhou stranu si říkám, že on je taky asi rozdíl mezi tím, když do hry napochodujete s novou družinou a když si družinu importujete z Blade of Destiny.

Pokud bych tedy od tohohle odhlédl, pak už jsou to víceméně jen pozitiva. Dungeony jsou větší a hutnější, jídlo a pití hraje zas o něco větší roli, všudypřítomné nemoci, ošoupané boty, ztrácející se artefakty ... a hlavně atmosféra. Mimochodem, zkuste si ve městě sundat kalhoty Ve finále si to zaslouží o 5% více, tedy rovných 95%. Mno a tím tu mám i případnou rezervu pro Rivu