Vydal jsem se do oné čtvrti šlechticů, ale po příchodu jsem zjistil, že stojím před bránou, která je zavřená a kterou hlídají dva vojáci. Tedy čtvrť je opravdu uzavřená. Vojáci se dali podplatit za 1000 zlatých, aby mě pustili, ale vyprdl jsem se na to a šel raději do poslední čtvrti, kteroužto pracovně nazývám chrámovou, ačkoliv ona moc chrámová není.
V této čtvrti je velvysalnectví Vailiánské republiky, kam chtěla jít ta moje nová společnice paladinka, v rámci úkolu. Velvysalnec byl na ní nějaký nakrnutý, ukecávali jsme jej, aby jí dal svolení pátrat na vlastní pěst v Zátoce vzdoru, ale on jí poslal do městečka Dva jilmy, kde měla přetáhnout obchodní partnery Jelenolesí pro tu republiku. Jí se to moc nelíbilo, stejně jako mě, ale nedalo se nic dělat. Museli jsme přislíbit, že se tam zajdem podívat.
Kousek odsud byl chrám nějaké bohyně, kam nás vedl hlavní úkol. Tedy zde byla jen zřícenina, u které se motal nějaký duch. Ten nám řekl, že do vnitř chrámu, který je v podzemí, se dá dostat skrz stoky, což jsem již vědel, ale dřív jsem tam nešel. Ještě kousek dál byla pevnost Rytířů Kalichu.
Po vstupu do pevnosti tam otravoval nějakej otrapa, kterej toho měl moc na srdci, ale nic pořádného nám neřekl. Pak tu byla šéfka místní milice, která cvičila nováčky a i jim dávala rozpis služeb. Té jsme se zeptali na tu uzavřenou čtvrť šlechticů a vykecali si od ní vstup zdrama. Zadala nám i nějaký úkol s nalezením vojáků tam. Pak tu byl velitel Rytířů, který dostal bezva nápad, jak doplnit nedostatek vojáků, a to sice tím, že pomocí jedné animancerky oživí brnění. K tomu musel místní kovář udělat to brnění a ona animancerka dodat svůj výzkum. Jenže animancerka se krapek ztratila a tak po mě chtěl, abych jí našel.
Ještě jsem tu měl úkol se získáním rodinného brnění protoho instruktora v síni hrdinů (pro Dvanáctku). Chlapíka, který mohl za jeho vyhození jsem potkal v tom brnění. Jak jsem pochopil, rytíři při přijetí do řádu musí projít zkouškou kontroly duší. Tedy zajdou za jedním mystikem, který je v domě těch agentů v čtvrti podivínů, ten jim duši prozkoumá, co dělala v minulých životech a pokud je čistá, dá mu glejt, díky kterému jej pak přimou. No a ten instruktor měl podezření, že tady ten rytíř, co jej nechal vyhodit, tento glejt padělal a mým cílem tedy bylo ten glejt najít a ověřit, jestli je pravý. Glejt jsem našel v archivech v pevnosti, takže už zbývalo jít jen do čtvrti podivínů, ho nechat ověřit. Ještě něž jsem tam zašel, stavil jsem se v pevnosti za zdejším kovářem, což by měl být nejlepší kovář ve mestě, zeptat se ho na ty oživlé brnění. Nutno říct, že se mu ten nápad moc nelíbil, stejně jako mě, ale že neměl na výběr, protože rozkaz je rozkaz.
Vydal jsem se tedy do čtvrti obchodní, animancerka by měla být ve zdejší noclehárně písařů, kde ale pochopitelně nebyla. Zdejší sjetej chlapík mi řekl, že bude v docích v nějakém domě, kde by se měla sejít s nějakou kamoškou. Šel jsem tedy do čtvrti podívínů, nechat ověřit glejt, jak se dalo čekat, tak glejt pravý nebyl a já tedy měl páku na získání brnění. Jenže před domem už na mě čekal ten grázlík i s pár rytíři Kalichu. Slovo dalo slova a začala bitka a já jim musel dát všem do držky. Glejt tak ztratil smysl a já získal brnění z jeho mrtvoly.
Pak jsem šel do doků, animancerku našel v jednom tom domě, kde jí přepadli nějací vojáci Dvanáctky a sebrali jí ten výzkum a ještě jí nějak týrali. Opět slovo dalo slovo a já si vzal výzkum od jedné jejich mrtvoly. Animancerka byla moc ráda, ale mít se mnou nic nechtěla. Zanesl jsem papíry veliteli pevnosti, ten mě odkázal za kovářem, čímž byl úkol splněn.
Velitel mě chtěl pak znovu vidět, že pro mě má nějaký úkol další. A zde jsem asi udělal chybu, že jsem za ním šel a ten úkol přijal, jelikož tím jsem se nevědomě přidal na stranu Rytířů Kalichu. Ale k tomu později. Úkol spočíval v tom, že ty plány na roboty jsem měl zanést někomu dalšímu v nějaké lokaci mimo město. To jsem tedy zatím nedělal.
V té chrámové čtvrti byl ještě dům vévody celého Jelenonosí. Šel jsem tam, nikdo se se mnou moc bavit nechtěl, krom mladé dívky-pážete, která byla hrozitánsky moc ukecaná, ale nic pořádného mi neřekla. K vévodovi mě nepustili. Ale ještě tu byla nějaká kněžka, které nějak nešli kouzla, protože ztratila víru. Poslala mě do nějaké jeskyně zase na nějaké mapě venku, abych tam něco našel a její víru zase vrátil. Respektive ona mě poslala do síně dombroduhů, abych tam našel místo, kde se jeskyně nachází, ale já už tam dřív našel úkolovou mapu, takže jsem to vědel rovnou. Ještě zde byly archivy, kam se chtěl podívat Éder po svém bráchovi. Jenže archivář nám odmítl pomoci, dokud nebudeme mít lepší reputaci v Zátoce Vzdoru. Dle popisu na kartě hrdiny byla má reputace "Spojenec (mírně dobrá)".
Znanesl jsem tedy to staré brnění tomu instruktorovi v Síni dobroduhů. Ten byl moc rád a já si tak získal reputaci i u Dvanáctky (jak u Rytířů Kalichu tak u Dvanáctky jsem měl reputaci opět "spojenec (mírně dobrá)"). Po té bych měl tedy i mít možnost vyrazit na nějakou výpravu v rámci tohoto cechu dobrodruhů, ale zde se právě zřejmě projevilo to, že jsem přijal druhý úkol od Rytířů Kalichu, jelikož mě na žádnou výpravu poslat nechtěli s tím, že žádné hňupi, co lezou Rytířům do zadku tam nechtějí.
Šel jsem tedy do čtvrti Šlechticů, což bylo poslední místo, kde se dalo ještě něco dělat. Celá čtvrť byla zamořená kostlivci a nemrtvými. V jednom domečku jsem našel ducha velitelky rytířů a kolem ní několik zhypnotizovaných vojáků. Vůbec si neuvědomovala, že je mrtvá a že je duch a když jsem jí to řekl, tak slovo dalo slovo a byla mrtvá po druhé, včetně vojáků. Pak tu bylo nějaké panství nějakého šlechtice, uvnitř se snažili přes dveře dostat nějací ghúlové, zřejmě onen šlechtic, jeho žena a syn, za svojí dcerkou, do jedné místnosti, zřejmě proto, aby jí sežrali. Zlikvidoval jsem je, v jedné místnosti našel klíč od dveří, šel tedy do oné místnosti, kam se snažili dostat, ale dcerka tam nebyla. Dle jednoho dopisu by měl být klíč od mauzoela (což je jiná budova na mapě) nad krbem v kuchyni, opět tam nebyl. Nezbylo, než jít do toho mauzoela i bez klíče. Uvnitř jsem opravdu našel malou živou holčičku, které jsem řekl, že může utýct k bráně, že je to bezpečné, čímž úkol s tímto skončil. Pak tu byl ještě jeden dům, kde žila nějaká bába, jak bylo patrné na první pohled už nějaký čas po smrti, která si tu vařila dobroty z nějakých lidí. Ty měla zavřené v místnosti vedle. Pustil jsem lidi, čekal bitku a nic. Na mapě byla ještě budova nějaké věže, do které se ale nedalo dostat. Zaskočil jsem tedy ještě do pevnosti rytířů, oznámit té velitelce, že jsem našel její vojáky a že jsem je pozabíjel a tím asi vedlejší úkoly, které se daly splnit přímo ve měste skončily.
Nezbývalo tedy, než se zabývat hlavním úkolem. Šel jsem tedy přes stoky do toho chrámu té bohyně. Hned po vstupu se mnou mluvil duch toho chlapa, co jsem jej potkal na začátku u toho stroje, jak ze mě udělal vidoucího. Ale působilo to spíše, že mluví s někým jiným, nějakým svým žákem. Pak tam byli nějací žoldáci hlídající dveře, ukecal jsem je, ať mě pustí. Potom jsem narazil na nějakého novice (neměl jméno), ze kterého jsem vykecal, jak to tu chodí, také otázky a opdovědi, které kněžka dává při rituálu a také masku, kterou musí mít každý na sobě. Pak jsem šel dál a dostal se až před dveře, kde mi dala hra vybrat, jestli chci vstoupit sám, nebo s celou partou. Nasadil jsem masku, šel tam sám, odpověděl na ty otázky, pak si vymýšlel odpovědi na nějaké otázky mého předchozího úkolu a dostal úkoly další. Akolytka mluvila skrz vidiny. A já viděl jednoho agenta ocelového klíče (tj této sekty) na místě, kde mnoho lidí trpí a pak ještě věž v zničené čtvrti, kde se pohybuje spoustu nemrtvých, u které mi ukázala dveře a to, jak je otevřít. Obě lokace jsem identifikoval. Jednak se jednalo o ozdravovnu a jednak o čtvrť šlechticů a tamní věž, kam se nedalo jít.
Během tady toho v tom chrámu se můj společník mág zbláznil definitivně a přeskočilo mu. Jak z něj později vylezlo, patří k těm, u kterých došlo k procitnutí. Tedy že jsou v něm dvě nezávislé duše, které spolu komunikují, přetahují se o nadvládu o tělo atd. Chtěl s tím pomoci a chtěl, abychom navštívili zdejší Ozdravovnu. Tedy byly hned dva důvody, proč jít do ozdravovny a tak jsme tam vyrazili.
Po pokecu s nejvyšším zdejším dozorcem, což byla socha, do které byla vložena duše nějakého významného animancera, jsme dospěli k závěru, že je třeba agenta ocelového klíče najít a zlikvidovat. Za tímto účelem jsem měl promluvit se všemi zdejšími animancery, jestli neviděli něco divného. Specialista na procitnutí by pak měl být v nižším patře. Promluvili jsme s jediným animancerem se jménem v horním patře, který nás poslal také do patra nižšího, kde bychom se měli podívat po agentovi.
V nižším patře jsme nejprve promluvili se specialistkou na procitnutí, aby pomohla mému mágovi Alothovi. Byla nadšená, že má testovací objekt, na kterém mohla porávět experimenty. Nutno říct, že Alothovi moc nepomohla, ale alespoň to byla sranda. Tím byl zřejmě jeho vedlejší úkol splněn.
Pak už tedy nezbývalo, než hledat toho agenta. V jedné cimře jsme potkali asistentku nějakého zdejšího významného animancera (zřejmě stopa), která nám řekla, že je v části, kde jsou nejzávažnější případy a kam má přístup jen velmi málo lidí. Vlastně jen on a nejvyšší dozorce. Ze záznamů v místnosti o pacientech se mé podezření ještě utvrdilo a vyšlo z toho, že provádí nějaké zakázané experimenty na lidech a že nejvíce týrá nějakého pacienta, se kterým bych si měl tedy promluvit. Nejprve jsem ale musel získat přístup, který mi dal nejvyšší dozorce.
Dostal jsem se tedy do části s vážnými případy, v jedné místnosti byl i onen animancer, který nebyl zrovna milý. Byla zde ještě jedna část, která byla uzavřená a kde byli ti opravdu nej pacienti, na kterých prováděl ty expetimenty. Musel jsem jej přimět, ať mi dá klič i do této části. Nerad, ale dal. V této části jsem tedy promluvil s tím pacientem, co nejvíce trpěl. Musel jsem se napojit na jeho duši jakožto vidoucí a vidět, co zažil. Ukázalo se, že úplně vzadu v chodbě má cimru nějaký malý chlapec, který se chová nanejvýš podezřele. Šel jsem tedy za ním. Promluvil s ním, napojil se na duši, viděl co dělá a že jeho duše umí přecházet z těla do těla a že je to ten agent, kterého hledám. Pak se zvrtlo.
Jeho duše vylítla z těla do jednoho ze zdejších konstruktů (oblud co tu hlídaly) a ovládla je všechny. Ti otevřeli dveře zdejším magorům, takže jsem musel bojovat se všemi. Po boji bylo celé patro skor vylidněné. Jen jsem ještě zašel za zdejším animancerem, zeptat se jej na ty zakázané experimenty a na to, že týral pacienty. Chtěl, abych o tom pomlčel, ale já nesouhlasil a tak mě napadl a já jej také zabil. Čímž v tomto patře bylo víceméně prázdno definitivně. Ještě jsem to všechno naprášil hlavnímu dozorci, byl rád, že byl agent nalezen, nebyl moc rád, že jsem zabil toho animancera, ale odpostuil mi to. Tím zřejmě akce v Ozdravovně v rámci hlavního úkolu skončila.
Před ozdravovnou mě ještě kontaktoval nějaký agent z toho domu agentů nedaleko, že mě chce vidět tamní nevyšší šéfka a o kousek dál jsem potkal znovu toho ducha chlápka, který byl u toho stroje na začátku. Opět se mnou mluvil, jak kdybych byl jeho žák. No, nabralo to docela spád a já musel jít už spát, takže další průzkum nechám zase na jindy.
V pevnosti se konečně dostavěla budova Veže a já tak mohl nechat stavět budovu Vězení. Také jsem tu dostal zase nějaký úkol, na který jsem vyslal hraničkářku a pak tam byl zase nějaký poutník, co chtěl doprovodit, takže jsem mu přiřadil paladinku. Taky mě kontaktovala správkyně pevnosti a zadala mi přímo úkol do deníku, že tam mám zajít, že mi došel nějaký dopis. To se ještě dřív nestalo, ale zatím jsem neměl čas to řešit.
Nyní bych měl jít za tou šéfkou agentů, zjistit co chce a pak do čtvrti šlechticů, zjistit, co mají s tou věží.
Autor
Téma: Pillars of eternity (Přečteno 38111 krát)