Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Konečně jsem se trochu dostal k hraní této hry. Tedy včera. Dlouho jsem čekal na češtinu, ale ta už vyšla někdy před týdnem, ale nebyl čas a byly jiné problémy, takže jsem to rozehrál až nyní.

Mé první kroky tedy směrovaly k tvorbě postavy, jak už to tak bývá. Musím říct, že jsem na jedné straně našel to, co je běžné třeba v baludrech, jednak nějaké nové věci, jako rasy, které nejsou typické, ale vlastně nejsou zas o tolik jiné (řekněme že nahradili orky/půlorky a půlčíky jejich obdobami). Povolání jsou zřejmě totožná, jak v dřívějších hrách, stejně tak asi i pravidla z toho vychází. Tedy měl bych se v tom dobře orientovat a mělo by být vše jasné. I tak ale musím říct, že jsem z toho byl dost zmaten. Už při tvorbě postavy a stejně tak i po té po najetí na panel postavy, abych zjistil, jak na tom můj hrdina vlastně je a co umí a stejně tak i třeba v inventáři. Celkově je tam dost informací a stránek s různými věcmi, vše je ale poněkud chaoticky naplácané a bude asi chvíli trvat, než si na to zvyknu.

Hrát jsem začal na těžkou obtížnost bez dalších obtížnostních "bonusů" (jako hra na jeden život, expertní mód atd). Po té, co jsem tedy projel všechny rasy a všechna povolání a zjistil, že nic nějak extra překvapivého tam není, ale současně, že z informací které hra píše není moc jasné, co tedy která postava vlastně pořádně umí a dělá a že tedy nelze říct, co od ní očekávat (asi by si to chtělo najít mimo hru), jsem se tedy rozhodl hrát za svého oblíbeného divokého elfa hraničáře-střelce na dálku a případně bojovníka se dvěma meči.

Vlastnosti jsem nastavil tak, že jsem dal na na 16 sílu, obratnost, vnímání na 18 (max) a inteligenci tuším na 17. Odolnost a odhodlání jsem snížil na 5. U těch vlastností bylo tak nějak jasné, k čemu jsou a na co slouží. Chybí zde třeba charisma (ale to je asi nahrazeno částečně vnímáním a částečně odhodláním). Co nebylo jasné, jak moc mi bude vadit to, že mám tak malé úrovně u těch dvou vlastností. Hlavně u odolnosti, která ovlivňuje životy a životy.

Jako původ jsem dal, že pocházím z nějakých ostrovů, díky čemuž jsem místo luku a kožené zbroje dostal do vínku těžkou kuš a šupinovou zbroj a také se mi zvedla odolnost na 6. U zbraní asi platí, že tyto počáteční jsou cca stejně efektivní. Jejich efektivitu totiž ovlivňuje poškození a současně rychlost použití. Těžká kuš je tedy pomalá, ale má větší zranění. Lovecký luk má nejmenší zranění (ze střelných zbraní), ale zase je nejrychlejší. Podobně je to i u zbraní na blízko. Dýky nejméně zraňují, ale jsou nejrychlejší, těžké obouruční palice a podobně jsou zase pomalejší. Tam ještě bude asi rozdíl v typu zranění, mezi bodnými, sečnými, tupými atd, prostě klasika. Zbraně se tedy dělí do těchto tříd jako u o nich střelných "lovecký luk", "válečný luk", "kuše", "těžká kuše" a hráč pak asi během hry bude nacházet různě silné verze těchto zbraní, které patří do některé této třídy. Přitom ale bude stále platit, že těžká kuše je nejpomalejší a má největší zranění atd atd. Dle postupu na vyšší level, kde si hráč může vybírat různé perky se pak zdá, že se i některé zbraně k sobě více váží. Tedy je tam perk zlodějský, který hrdinu zlepší ve více typech zbraní (jako dýky, lovecké luky atd - prostě v těch nejrychlejších), pak třeba bojovník, který hrdinu zase zlepší v těch nejpomalejších (palice, a třeba i ty těžké kuše). Hra tedy asi hrdinu nejvíce rozdělí právě v tom, jestli se zaměří na rychlé zbraně s menším zraněním, nebo pomalejší zbraně s vyšším zraněním. Ale stejně tak se může zaměřit i na zbraně na dálku, nebo na blízko, na používání obouručních zbraní, jedné jednoruční (v kombinaci nejspíše se štítem), nebo boji se dvěma zbraněmi atd.

Hraničář si může vybrat zvíře, které jej doprovází. Na výběr byla antilopa, medvěd, divočák, lev, jelen a vlk. Každý z nich má zřejmě nějaké výhody i nevýhody. Ale jelikož tito společníci víceméně slouží především jako živý štít na nalákání nepřítele, abych jej mohl ustřílet na dálku, vybral jsem si medvěda, který by měl vydržet nejvíc. Ke zvířatům jsou pak během hry také perky, které je nějak zesilují nebo zlepšují. Ale zřejmě nikdy se nebude dát spoléhat na to, že toto zvíře nějakého nepřítele zabije, spíše u nich půjde asi vždy o to, aby vydrželo co nejdéle a aby případně dalo hrdinovi nějaké výhody - nějakou dovednost navíc).

Ve hře jsou ještě 5 schopnosti - atletika, mechanika, vědění, přežití a plížení. Při tvorbě postavy je nelze měnit. Po dosažení nové úrovně do nich lze dávat body. Je to docela málo a je to vážně změna po wastenlandu2, kde jich bylo asi 20 . Atletika je asi něco s fyzickou kondicí, ovlivňuje asi některé dialogy atd, příliš jsem nepochopil její smysl a ani jej moc nestudoval. Mechanika jsou víceméně zlodějské dovednosti (tedy zejména odstraňování pastí), vědění zřejmě umožňuje používat magické svitky a má využití v dialogách, přežití dává různé bonusy při odpočinku a plížení umožňuje lépe provádět průzkum a objevovat třeba tajná místa atd. Tedy jak vlastnosti, tak i tyto schopnosti, tak ale i třeba povolání, nebo původ, mohou ovlivnit dialogy a volby v nich. Bohužel i v této hře se píší hodnoty vlastností/schopností, které je třeba mít, aby zvolení dané volby v dialogu bylo úspěšné (například při přesvědčování). Hráč tedy ví dopředu, zdali to má vůbec smysl zvolit.

Po tvorbě postavy a podivném úvodu, jsem se tak ocitl uprostřed lesa, nedaleko nějakých vykopávek s karavanou, se kterou jsem cestoval a zjistil, že jsem nemocný a že musím jít natrhat nějaké bobulky, abych se uzdravil. Abych nebezpečným lesem nebloudil sám, přidala se ke mně nějaká válečnice. Mohl jsem si vyzkoušet obchodování u zdejšího obchodníka, který ale stejně nic neměl.

Práce s inventářem a vůbec vším okolo toho se tím, že se ke mně přidala další postava, ještě víc zchaotila. Zvláště při bran věcí v okolí, kdy jsem nikdy nevěděl, která postava onu věc bude tedy mít v inventáři. Ale nevadilo, vydal jsem se na průzkum této mapy a lesa.

Našel jsem nějaké bylinky, nějaké krámy, nějaké mrtvoly, nějaký opuštěný tábor, pak jsme společnými silami medvěda, bojovnice a kušaře umlátili svojeho prvního mladého vlka, abychom za ním našli ony potřebné bobulky, které mě měly vyléčit. Bojovnice naznala, že lovec, který měl sehnat vodu (abych mohl uvařit čaj z bobulí) spěchat nebude a že bychom za ním měli zajít, aby se to uspíšilo.

Lovce jsme našili o kousek dál na jihu, jenže se to krapek vymklo z ruky a někdo mu střelil šíp do zad. Vodu ale měl, což bylo hlavní. Za chvíli se tam objevili i ti útočníci, nějací divocí magoři a chtěli nás taky zabít, ale nenechali jsme se. Bojovnice došlo, že je něco špatně a že bychom se asi měli vrátit do tábora. Po cestě nás napadli další divoši a dle očekávání byl celý tábor vykuchán a byli zde též oni divoši. Jen jednomu obchodníkovi držel jejich vůdce nůž pod krkem a chtěl s námi z nejasných důvodů vyjednávat. Tedy chtěl, abychom odložili zbraně, ale zde se právě ukázali některé dialogové možnosti, v závislosti na schopnostech a vlastnostech. Já jej obalamutil pomocí vědění a něco mu nakecal, díky čemuž se musel zamyslet, tím ztratil koncentraci a obchodník mu utekl a přidal se ke mně do družiny. To vůdce poněkud naštvalo, takže se na nás vrhl i s ostaními, ale neměl šanci.

Vzápětí se tam ale objevil nějaký podivný magický větr a my se tak tak zachránili vběhnutím do zdejších rozvalin. Tomu obchodníkovi (jak se ukázalo povoláním lotrovi) jsem ale musel trochu pomoci v textovém vyprávění, aby to zvládl a přežil.

Objevili jsme se tedy v oněch rozvalinách, celé je prošli, našli zde nějaké poklady, s nějakým divokým trpaslíkem vyměnili maso ze zdejší obludy za jeho kopí, odstranili nějaké pasti, vykuchali další divné obludy, co tu byli, pak i pár pavouků, kteří hlídali východ ven.

Když jsme vylezli, tajně jsme mohli sledovat bandu nějakých pošuků u nějakého divného stroje. Většina se rozhodla se obětovat a proměnit se na popel, jen jeden, to co celé řídil, zmizel. Když se obětovali, vyšla z toho stroje nějaká magická vlna, která mě i mým společníkům poněkud rozhodila bačkůrky. Tedy já jen omdlel a pak trpěl únavou a nějakou nemocí, ale ty dva (bojovnici a lotra) to rozhodilo definitivně.

Sám a opuštěn jsem je tedy okradl o věci, co měli a vydal se do další lokace, což byla nějaká dolina. Opět víceméně mapa, kde bylo jen pár vlků, pár divokých trpaslíků (podobných tomu, co jsem s ním čenžl kopí), tihle se bavit nechtěli a rovnou útočili. Narazil jsem zde i na nějakou jeskyni, kde byli medvědi a pochopil, že to asi není místo, kam mám jít (i jen jeden z nich mi nejprve na jednu ránu zabil mého méďu a druhou ranou zabil mě - poprvé jsem tedy okusil smrt v přímém přenosu). Další průzkum jsem musel doložit, neboť bylo čas jít spát.

Ve hře je zvláštní systém výdrže a životů. Kde postavy mají relativně hodně životů a pokud jim dojdou, definitivně zemřou, současně ale mají "Výdrž", což je ekvivalent toho, co bývalo dřív ve hře chápáno jako životy. Hodnota výdrže je o dost menší a pokud hrdinovi dojde, upadne do mdlob. (ve kterých je ale stále zranitelný a může být tedy i zabit). Pokud omdlí všichni členi party, konec.

Uvidíme co bude dál, bude se to chtít trochu ještě více rozkoukat a zvyknout si . Ale je to vcelku klasika (nejvíce mi to připomíná icewind dale).

[Elemir]

Obchodník v táboře pomohl i mě. Hezky si shrnul úvodní zápletku tutorialu. Ono je tam na úvod dost povídání, ale ta nosná kostra je ve skutečnosti strašně přímočará a klišoidní. Ale hezky to odsýpalo.

Na počátek je toho ve vlastnostech hodně ke zkoumání, ale co si vybavuju, všechno má docela slušně zpracované vysvětlivky. Už ani neví, co jsem si zvolil za postavu, možná něco, co souvisí právě s tím okolím. Akorát jsem se sekl v odhadu děje po tutorialu. Docela to začalo vypadat, že budu mít s bojovnicí romanci a najednou natáhla brka

[Milhaus]

myslím, že součástí tutoriálu je i ta jeskyně a i to po ní. Tedy že tutoriál víceméně končí odchodem z této lokace na mapu světa a cestou do té další lokace, kdy už je hrdina sám. Ostatně ty dva členy postavy zřejmě nejde nijak zachránit a obchodník by nejspíše mohl natáhnout brka už před chrámem, kdybych mu nepomohl, nebo ho nechal podříznout.

[Elemir]

Je to možné. Z jeskyně si toho třeba tolik nevybavuju - vybavuju si právě až zas ten odchod z ní, kdy se objeví kultisté a oba společníci zemřou. S těmi mědvědy si mi něco připomněl, ale tam už si pamatuju jen tu vesnici. I když bych řekl, že jsem s těmi medvědy něco dělal, resp. na to byl úkol ve vesnici.

Myslím, že mám hru ještě nainstalovanou, takže budu muset kouknout. Teď když je čeština, tak už bych mohl zase v klidu pokračovat. Akorát bych nerad přišel o rozhovor s elfem, což měl být nejspíše můj další parťák.

[Milhaus]

Já zatím v žáné vesnici nebyl. Tam jsem se ještě nedostal, tak uvidím.

[Milhaus]

Tak včera jsem dokončil průzkum "Doliny", jeskyni s medvědy vynechal, kousek na východ jsem našel bandity a kuchaře, tak jsem kuchaři pomohl od banditů, kousek dál nějaké hradby, na které jsem ale nemohl vylézt (asi mi chybí "atletika", nebo nějaký předmět). Dále jsem narazil na chlapíka, který mě varoval před jeskyní medvědů a mumlal něco o tom, že mu sežrali nejlepšího kamoše a ať tam nechodím.

Nešel jsem tedy. Místo toho jsem opustil mapu a vydal se do oné vesnice kousek na jihu. Když jsem došel, zjistil jsem, že asi právě slaví Vánoce a už si nazdobili zdejší strom uprostřed vesnice. Pravda, mají trochu divný vkus na vánoční ozdoby, ale tak jiný kraj, jiný mrav. Hned první chlápek, kterého jsem potkal mě na to ostatně upozorňoval a arogantně varoval, ať nezlobím, nebo skončím také jako vánoční ozdoba na stromě.

Kousek od stromu stál i chlapík jménem Éder, o kterém jsem četl povídku již před hraním a u kterého jsem tušil, že by se mohl stát mým společníkem. Bavit se se mnou ale moc nechtěl, což mě dost překvapilo a nebudu předstírat, bojovník s hodně životů a životů by se mi docela hodil, protože díky nízké odolnosti je ze mě docela jednoranka.

Kousek dál byl opuštěný chrám, kde po mě někdo chtěl, ať odtama donesu kosti mrtvých, že je pohřbí. Neměl jsem odvahu jít dál. Vylezl jsem tedy a šel jsem dál a zkoumal vesnici a domy. Na různých místech tu byly postavy se jménem, ale když jsem s nimi chtěl promluvit, spustilo se jakési divné spojení duše a já viděl střípky jejich minulosti. Moc jsem nechápal a vlastně do teď nechápu, jaký to má smysl, ale těch postav tam bylo dost. V jednom domě jsem narazil i na toho chlapíka, který mě varoval před medvědy, v domě ženy toho nejlepšího kamoše, co jej ti medvědi čistě omylem zabili a zdálo se, že k sobě ti dva mají docela blízko a že jim smrt toho manžela/kamoše tolik nevadí. Asi to nebyla náhoda, budu se muset ještě do jeskyně s medvědy vrátit, až budu silnější a prověřit to. Kousek dál byl mlýn, kde byl nějaký povyk. Lidé chtěli obilí, mlynář jim jej nechtěl dát, bylo to dost napjaté. Nakonec ti osadníci odešli a já si promluvil s mlynářem a přislíbil mu pomoc. Pak jsem narazil na kovárnu, kde jsem dostal také nějaký úkol a taky si koupil hák s lanem (ten se bude určitě hodit, abych vylezl na ty hradby v Dolině, až se tam budu vracet). Pak jsem zašel do domu, kde bydlela sestra Kališky (oné bojovnice, co mě doprovázela v nebezpečném lese a která pak zatřepala bačkorama. Ostatně i Kališka se o sestře zmiňovala, že jde za ní, aby jí pomohla). Nabídl jsem tedy hrdinsky své služby. Byla těhotná, takže bylo jasné, že z toho žádná příjemná odměna nebude, ale i tak. Poslala mě sehnat nějaký lék, nebo co, moc jsem jí neposlouchal.

Nakonec jsem vlezl do zdejší hospody. Hospodská měla docela radost, že mě vidí. Kuchař, kterého jsem zachránil v Dolině byl odsud a už se vrátil a vše jí řekl, takže byla dost milá. Přespal jsem a měl sen, jak mě straší mrtvola trpaslice, co taky zdobila ten vánoční stromek na náměstí. Dostal jsem pocit, že bych se na ní měl ještě podívat v reálu a ujistit se, že je fakt mrtvá a že to byla jen nějaká haluz. Taky se u hospodské dali najmout společníci, za peníze. Ale to jsem nedělal, zatím. Pak jsem promluvil s kuchařem, co jsem zachránil a dostal za odměnu nějaké žrádlo. V hospodě byli i ti osadníci, co dělali bordel u mlýna, tak jsem hodil řeč, koupil jim pivko a ukecal je, ať dají mlynáři pokoj. Dostal jsem se na vyšší level a zvedl mechaniku na 4. To se mi hodilo hned v horním patře, kde jsem tak mohl odemknout nějaké zámky a vykrást zdejší bedny. Kradení v domech ale není zrovna dobrý nápad, pokud se lidé dívají a vidí to. Reagují pak poněkud podrážděně. Tady mi to tedy prošlo.

Když jsem vylezl z hospody, podívat se na tu mrtvolu, narazil jsem na nějakého elfa, který se zrovna dohadoval s nějakou bandou opilců a dělal si z nich legraci. Poznal jsem v něm další postavu, která by se mohla stát mým společníkem a o které jsem četl povídku již dřív. Vložil jsem se tedy do rozhovoru, opilce uklidnil a pak vzal toho elfského mága do party.

Společně jsme si prohlédli mrtvolu, já se dostal zase do jakého si transu a začal si s tou mrtvolou povídat. Ne, nic jsem před tím v hospodě nepil a ani nebral žádné drogy. Ani žádné zkažené jídlo. Prostě nic, z čeho bych mohl mít halucinace. Ale i tak jsem s ní mluvil. Řekla mi, že jsem prej Vidoucí, smysl toho mi unikl, ale asi je to nějak spojeno s mojí duší a tím, že byla na druhé straně a vrátila se a že by mi to mohlo dávat jisté dobré schopnosti. Taky mi řekla, že bych měl promluvit s nějakým dědkem někde nevím kde, který je prý taky Vidoucí a ví o tom všechno a který mi pomůže. Nic víc mi neřekla.

Pak jsem se s transu dostal, když to viděl Éder, rozhodl se, že by k takovému pošukovi, jako já, bylo fajn se přidat. Ostatně i on se chtěl toho dědka na něco zeptat, takže jsme měli stejnou cestu. Získal jsem tak dalšího člena party.

V domnění, že teď už jsem silák, jsem se odvážil jít do toho chrámu nedaleko, najít ty kosti. První boj s pavoukem dopadl nad očekávání dobře. Další boj asi se 4 pavouky už ale dopadl dle očekávání a prohrál jsem. No nic, bylo čas vypnout hru a nechat to na jindy. Ale ty pavouky dám, nemají šanci.

Ps. zatím mě to rozložení ovládacích a informačních prvků stále vadí. Nwchápu třeba, proč tu není lišta pro rychlé používání schopností a dovedností či kouzel, jak to bývá v těchto hrách běžné. Místo toho je dole uprostřed obrazovky lišta s věcmi, které téměř nepotřebuji. Jako ikona deníku, ikona inventáře a podobně. Ty by bohatě stačili v horní části, protože člověk je tak často nepotřebuje a většinou stejně používá horké klávesy. Za to ke schopnostem, ke kterým potřebuje mít přístup rychle a často během boje, se musí člověk proklikávat skrz ikonu hrdiny a většinou zde jedno kliknutí nestačí. Hodně se to projevilo v momentě, kdy se ke mně přidal ten mág a já bych mohl začít používat jeho kouzla, ale nezačal, protože se mi je v tom nesmyslném chaotickém klikacím systému je nechtělo hledat. Kdybych si mohl v panelu rychlého použití je přetřídit na útočná,podpůrná, léčivá, měl bych mnohem lepší přehled. Tudle změnu z funkčního ovládání, které je zažité, na nové ovládání, které je nevýhodné, moc nechápu. Ale snad si zvyknu. Když ne, bude mi mág k ničemu.

[Milhaus]

Včera jsem dokončil vše v tom Zlatavém údolí, nebo jak se ten zapadákov jmenuje. Nejprve jsem pokračoval v chrámu a bojoval a bojoval aždo sponího patra. Musím říct, že zdejší boje se zdejšími obludami byly opravdu hodně tuhé. Nevím, čím to je, jestli je to tím, že hraji na těžkou obtížnost, nebo tím, že jsem sem šel příliš brzy a já a mí parťáci jsme nebyli dost zkušení, ale téměř každý boj a to zejména v nižším patře, byl skutečně boj.

Mělo to za následek dvě věci. Jednak chťa-nechťa jsem musel prozkoumat kouzla mága a i schopnosti mé a bojovníka a všechny je používat, vždy se k nim proklikat a navíc je použít ve správnou chvíli. Hlavně ony mágova kouzla, respektive zejména jeho ohnivý kužel, kterým zranil a podpálil více nepřátel před sebou. Bez něj by se to vážně nedalo ani v nejmenším. Druhá věc, kterou jsem objevil a začal používat, je vylákávání nepřátel po menších skupinkách a lákání jich do pasti, skrz mého méďu. Princip byl v tom, že své 3 postavy jsem postavil dále od nepřátel (musela to být správná vzdálenost) někam do dveří, nebo míst, kde byli chráněni z více stran, méďou jsem naběhl k nepřátelům, vydráždil je, pak s nimi v patách utíkal za svými bijci. Nepřátelé to po určité době vzdali a začali se vracet zpět, a tak jsem vyprovokoval méďou jen některé, kteří mě pronásledovali dál. Mezi tím jsem po nich střílel i luky svými bijci, takže když méďa padl, šli po nich a než se k nim dostali, bylo po nich. Takto jsem větší skupinky rozdělil na třeba 3 menší. I tak to ale byl fakt boj, hlavně do doby, než jsem na to přišel. Zejména druhé patro, kde byli stíny a kde silnější verze stínů byla opravdu tuhá.

Už v prvním patře jsem narazil na jednu skupinu krvežíznivých oblud, které nedokáži ani popsat a kteří mezi sebou měli jednoho silného vůdce - krále, který sám o sobě byl opravdu ořech. Dával šílená zranění a nešlo ho skoro zabít a k tomu se tam motal ten zbytek jeho smečky. Musel jsem správně postavit hrdiny, abych využil toho, že nepřátelé nejsou zrovna chytří a že když se nemohou dostat hrdinům, motají se okolo, využil jsem i nášlapné pasti, mág všechna kouzla a i tak to bylo tak tak. Ale zase jsem si pak mohl pokecat s duchem, který mi něco řekl o zdejších zapečetěných dveřích a zvonech, které je odemykají. Pomocí této informace a jednoho pergamenu, kde také něco o tom bylo, už nebyl pak problém přijít na správnou kombinaci, dveře otevřít a dostat se dolů do nižšího patra.

V chrámu na konci jsem potkal ducha, který mi ukázal jak to bylo a že ten, co mi zadal úkol s chrámem, je pěkná sketa, která zavinila smrt zdejších kneží. Vrátil jsem se tedy za ním, promluvil s ním, udělal mu tytyty, ale nechal ho být.

Ukázalo se taky, že je třeba se často plížit. Tedy že je třeba mít zaopnutý průzkumný mód. Jelikož ne jen, že se tak dá dostat blíž k obludám, ale navíc v tomto módu jsme schopní najít různé tajné páčky, nebo skrýše s poklady, které jinak nejsou vidět. Každou místnost je tak dobré v tomto průzkumném módu projít a celkově každou mapu takto zkoumat.

Také jsem probral s mým mágem, jak vlastně funguje ta magie. Magie mága je založena na grimoárech, které má každý mág v ruce. Mág má naučená nějaká kouzla v různých kruzích magie. (ten můj umí zatím jen kouzla prvního a druhého kruhu). Ty se zřejmě učí postupem na vyšší level. Tyto naučená kouzla si pak může zapsat v grimoáru do pozich, aby je mohl používat. Kouzel třeba prvního druhu celkově, je ale mnohem více, než míst v grimoáru, takže si musí mág vybrat, která si zapíše a která tedy bude mít k dispozici. Následně má mág určitý počet, kolikrát může kouzlo určitého kruhu použít mezi dvěma odpočinky. Tedy můj mág mohl třeba kouzla prvního kruhu použít 4x a kouzla druhého kruhu 2x. A zde mohl použít kterékoliv kouzlo, které měl v  grimoáru, tedy klidně třeba 4x ohnivý dech, nebo 1xohnivý dech a 3x magické střely. Není zde tedy to, že když chce použít 4x ohnivý dech, musí jej mít 4x zapsaný do grimoáru v pozicích, jako to bývalo v dřívějších podobných hrách. Navíc mág může sehnat i další grimoár od nějakého mága, kterého zabije. Z takového grimoáru se jednak může naučit nová kouzla, která ještě nezná, za mírný poplatek a jednak jej pak může používat jako záložní grimoár pro kouzla, která nemá zapsána v tom prvním. Pak je může prohodit a tím k těm kouzlům mít přístup.

Dokončení celého chrámu a celého tohoto úkolu, mi nedalo dost zkušeností, abych se dostal na vyšší level. Musel jsem se ještě vrátit do té Doliny, vyřídit zde ty medvědy, promluvit si s duchem zavražděného a zjistit, jak to bylo. Dle předpokladů jej jeho kamoš krapek zradil a bodl mu dýku do zad a tak jej vlastně zabil. Duch chtěl pomstu. Vylezl jsem ještě na hradby a vzal zde nějaké věci a pak se zase vrátil do Zlatavého údolí, konfrontovat ty dva se zjištěnými věcmi. Žena řekla, že její manžel byl pěknej parchant a že jí mlátil a že chtějí s tím kamošem utéct a začít nový život a že to byl jediný způsob, jak to udělat. Nevím proč, ale věřil jsem jí a tak jsem jí nechal jít a ani po ní nechtěl žádné peníze. Dala mi za to prsten, který zlepšil mojí obranu. Pak jsem ještě zaskočil za mlynářem říct mu, že jeho problém s chligány byl vyřešen.

Také jsem zjistil, že zbraně a zbroje se dají očarovávat. K tomu jsou ty různé krámy a zbytečnosti, které hráč nachází (jako byliny a podobně). Dá se tak zlepšit jejich zranění, kvalita, přidat jim nějaké magické vlastnosti a podobně. Vlastně se tak dá udržovat zbraň na stejné úrovni, jaké pak hráč nachází později. Třeba lze ve hře najít "kvalitní těžkou kuši", která má vyšší zranění a která již to očarování má, nebo si jí lze z původní těžké kuše udělat sám. Výsledek je stejný, jen druhá možnost vezme nějaké suroviny.

Rozhodl jsem se, že je čas podívat se dále do světa. Východní východ z vesnice mi udělal na mapě značku lokace Východního lesa. Jižní východ mi udělal značku nějakého rozcestí. Šel jsem tedy na jih do toho rozcestí. To byla opět taková menší nedůležitá přechodová lokace, jako ta Dolina. Ale hráč jí projít musí, navíc musí pak kliknout na východ z mapy ve směru, kam chce jít, aby se mu dělala značka další, nebo aby se mu ta lokace otevřela.

Na této mapě tedy moc důležitých věcí nebylo, jen zvířata, banditi (od jedné banditky jsem získal grimoár pro mága), pak nějaký pošahaný kněz, který si říkal "Nezlomný" a který se rozhodl, že se přidá k nám do party. Musím říct, že dobrý pocit z něj nemám, ale zase kněz se může hodit. Magie knězů a dalších podobných povolání funguje zřejmě jinak, než u mága. Ti ty kouzla mají jasně dány, nemohou si je chystat v grimoáru, ale učí se je level po levelu a ty, co se naučí, pak mohou používat. Navíc jsou hodně vázáni na Boha, kterému věří a musí se chovat dle toho. Je-li bůh zlý, měli by oni být zlý a naopak. Zřejmě podle toho mají pak i kouzla, protože tento kněz měl většinu kouzel spíše negativních (negativně působících na nepřítele), než léčivých či podporujících spojence. Nakonec jsem jej ale vzal, další živý štít, který naláká nepřítele se bude hodit.

Jižní východ z tohoto rozcestí vedl do přímořské oblasti, kde by měla žít ona baba kořenářka, která umí připravit lék pro bezduché děti, jak mě za ní posílala ta ségra Kališky. Východní východ zase otevřel lokaci Černé pole, kde jsem měl najít nějakou zásilku pro kováře v Zlatavém údolí a přes které jsem musel projít do pevnosti s tím dědou Vidoucím, abych zjistil co a jak. Vydal jsem se tedy nejprve pro lék.

Tato oblast byla přímořskou oblastí. Hned na začátku jsem potkal dva "rybáře", kteří chtěli vykrást trosky lodí, co tu nabourali, ale kteří utekli před nemrtvými, co se zde objevili. Po rozhovoru nás napadla směčka divokých trpaslíků s kopím (podobných tomu, co jsem kdysi na začátku s jedním kopí čenžl za maso). Tak tak jsem oba rybáře zachránil. Pak jsem se jal lokaci procházet, až jsem na jihozápadě narazil na onu babu kořenářku, která mi měla připravit lék. Ta po mě chtěla, abych vykuchal všechny zdejší divoké trpaslíky, páč jí prej štvou a jsou nebezpeční. Dokončil jsem tedy průzkum této mapy, zabil na ní všechno, co se hýbalo, včetně velké skupiny těchto divochů, čímž jsem úkol splnil. Baba z toho měla docela radost a zadala mi další úkol, získat nějaké spóry z nějakých hub ve zdejší jeskyni. Vlitnul jsem tam, pozabíjel pár menších a chodích hub (které jsem si vylákal dál od větších, které nechodily) a pak vyřídil ty větší. Získal spóry, žádnej problém. Baba mi konečně připravila lék, ovšem řekla mi, že to není žádný lék, ale jen placebo, kterému když bude ségra věřit, že jí možná pomůže. Byl čas se za sestrou vrátit.

Nutno říct, že tyto boje byly o něco snadnější, než ty v tom chrámu, takže do toho chrámu jsem asi šel brzy.

Po návratu do zapadákova, jsem to ségře dal a nechal jí ve víře, že jí to uzdraví. Po té mě oslovil nějakej divnej chlápek a zadal mi úkol, že by rád vykuchal zdejšího lorda, páč je to pošuk a všechny vraždí. Musel jsem souhlasit, že je asi vážně pošuk a že si asi dýku v žebrech zaslouží a tak jsem přislíbil, že se na to podívám. Jeho pevnost je někde za východním lesem a existuje více způsobů, jak se za ním dostat, jak mi ten podivín řekl. Nechal jsem to zatím být a vydal se do Černého pole.

To byla opět menší lokace, kde byly obludy trošku silnější. Různí banditi, mátohy, trollové a podobně. Našel jsem i onen vůz toho kováře, pak místo, kde byli duchové jeho pomocníků a nakonec i tábor banditů, kteří měli ukradené zboží toho kováře, jak jej chtěl. Odemčel jsem si taky východní cestu do té pevnosti s tím Vidoucím, ale nejprve jsem se vrátil a odnesl věci kováři, měl radost, dal mi nějaký slušný štít a rozšířil nabídku zboží o zbraně s přívlastkem "kvalitní".

Vydal jsem se do lokace Východní les, abych si odemčel cestu do té pevnosti zdejšího lorda. Opět to byla menší přechodová lokace, kde nebylo skoro nic důležitého, jen boj s nějakými obludami, které ale příliš silné nebyly. Odemčel jsem si tedy onu východní cestu do lokace lordovi pevnosti. Nakonec jsem tam ale nešel a místo toho se vydal do to pevnosti toho starého Vidoucího, kam mě vedl hlavní úkol. Zde jsem se ale rozhodl, že si musmíe chvíli odpočinout.

[Milhaus]

Před pevností jsem potkal nějakého potrhlého barda, shodou okolností rodáka ze stejné země, jako jsem já sám. I on toužil dostat se za dědou Vidoucím a tak jsme se rozhodli, že jej najdeme spolu a já tak získal dalšího člena party. Nutno říct, že toto povolání je docela zajímavé. Zpívá písně, které si může skládat z různých veršů, kde každý verš má nějaký efekt. A podle toho, kolik veršů zazpívá, pak může i sesílat nějaká kouzla. Je docela užitečný, ale ne tak moc, jako třeba kouzelník nebo kněz. Jak jsem zjistil, hledá nějaký starý rukopis, nějaké prastaré rasy, který by měl být někde tady a chtěl by se poradit s dědou.

Vlezli jsme do pevnosti a prozkoumali jí, při té příležitost vyřídili zdejší faunu. Dle toho, kolik tu bylo duchů a dalších oblud jsem získal jisté podezření, že tu není něco v pořádku a že tu děda asi nebydlí, nebo se mu něco stalo.

Nakonec jsem našel hlavní budovu pevnosti, ve které byl trůn, který mluvil. Respektive byla v něm uzavřena správkyně pevnosti, která jí kdysi postavila a která před smrtí se o ní chtěla na vždy starat. Kde přesně je děda nevěděla, ale tušila, že bude někde v tunelech pod pevností. Nezbývalo tedy, než se do nich vydat.

V prvním patře obludy kladly jen menší odpor, ve druhém patře jsme našli za tajnou zdí onoho dědu. Nutno říct, že moc snadný pokec s ním teda nebyl, jelikož jej ovládalo zřejmě více bytostí, nebo vědomí, nebo možná jen vzpomínek z minulých životů. Těžko říct, každopádně to byl totální blázen. Nakonec jsem z něj vypáčil, že dopadnu stejně jako on. Také že by za tím vším mohli být členi nějaké sekty (ti, co byli u toho stroje na začátku) a kteří nejspíše mohli i za jeho stav. Tidle chlapíci pronásledují a snaží se zabít i toho barda, co se ke mně přidal. Prostě jsou nějací problematičtí a asi bude nutné se jim podívat na zoubek. Měl bych najít nějaké stopy po nich v nějakém městě na jihu.

Dědovi ale po rozhovoru přeskočilo úplně a rozhodl se, že mě zabije. Nezbývalo tedy, než jej předběhnout. Byl to docela slušně silný mág a na to, jakej to byl magor, mi dal dost zabrat. Po jeho smrti se stalo několik věcí. Jednak Éder, můj společník bojovník, z toho nebyl zrovna nadšený, jelikož se ani nestihl zeptat, na co chtěl. Vylezlo z něj, že se chtěl zeptat na bratra a jestli byl nebo nebyl zrádce. Nakonec jsme se domluvili, že se podíváme po záznamech na jihu ve městě. Jednak jsem měl možnost se rozhodnout, co udělat s duší toho dědy. Mohl jsem jí uvolnit, nebo připoutat jako správce k pevnosti, nebo jí pozřít a získat tak sílu. Rozhodl jsem se jí uvolnit a ani jsem nezkoušel ty další možnosti. Také jsem u jeho mrtvolky našel další grimoár, ze kterého se můj kouzelník naučil další nějaká kouzla a který si nechal jako třetí záložní. Co ale hlavně, pevnost mě přijala jako svého pána a já se tak stal lordem této země a majitelem pevnosti.

Jak jsem se dozvěděl při rozhovoru s trůnem, má to dvě drobné nevýhody. Jednak to byla zřícenina a ne pevnost a jednak byla úplně krapičku malinko prokletá a každý, kde se stal jejím pánem, se nakonec změnil v magora. První problém se dal řešit tím, že člověk investuje nehorázné množství peněz a opraví budovy a tak jí dostane do původního lesku. Druhej problém je nejisté, jak řešit. Pevnost byla postavena na ruinách pevnosti nějaké prastaré rasy. Pod pevností jsou nekonečné tunely a někde úplně dole žije nějaký pán zla, který má dojem, že tomu tady vládne a který každého pána považuje za vetřelce, takže jej nakonec donutí zešílet. Řešení tedy nejspíše bude jít tam dolů, najít toho grázla a vykuchat ho.

Jakožto muž činu jsem se jal řešit obojí. V pevnosti jsem nejprve opravil východní bránu. To bylo snadný, bylo to zadarmo a bylo to hned. To mi umožnilo jít dále do vnitrozemí, pokračovat v hledání toho, proč jsem magor, kam jsem ale zatím nešel. Následně jsem zadal opravu zdejší vilky, kde se dá odpočívat. To se bude hodit, můžu u sebe nosit jen dvě soupravy na táboření, což je dost málo. Vilka, kde bych mohl spát bez těchto sad je tedy skoro nutnost. Oprava ale nebyla zadarmo (stála asi 800 zlatých) a trvala asi 2 dny. Já víc peněz ani neměl, abych mohl opravovat ty další budovy, takže jsem šel dolu do tunelů je procházet.

Tunely jsou opravdu nekonečné. Postupně jsem se dostal přes skřety, zlobry, trolle, nemrtvé a další obludy do 9 patra. V některých patrech bylo cosi, jako bossové, se kterými bylo nutné si nejprve promluvit, než se to zvrhlo v bitku. Naštěstí se tento dialog dal většinou spustit skrz mého méďu. Takže ona obluda mluvila do prázda, můj Méďa se zatím vrátil ke mně a po rozhovoru neměla obluda a její pohůnci na co útočit. Já si je pak odlákával postupně opět pomocí Médi. I tak ale zdejší obludy byly opět docela těžké a čím nižší patro, tím horší to bylo. Opět nevím, jestli hrdina mé úrovně sem vůbec má chodit, nebo jestli to není určeno pro vyzrálejší a zkušenější bijce. Od 6 patra níže jsem musel už doslova každou skupinku oblud lákat a roztrhávat na menší, rozhodně by tu nefungoval styl - vlítnu do místnosti, všechno vyřežu a jdu do další. Ale to vlastně nefungovalo moc ani v těch vyšších patrech, tady to bylo jen ještě těžší. V 7 patře jsme našli ten rukopis, který hledal ten bard, co se ke mně přidal. Nebyl z toho ale nadšen, neb to nebylo úplně to, co si představoval. V 8 patře byl boss kostlivec a já si již na chvíli myslel, že jsme na konci a že to je ten pán zla. Boj s ním byl těžký. Po boji jsem ale zjistil, že tunely si svůj titulek zaslouží, jelikož pokračují dál, do patra 9ho a že to tedy asi nebyl on.

Mezi tím, co jsem procházel tunely, jsem stavěl i pevnost. Po té, co se opravila vilka a já měl kde složit hlavu, se dost věcí ulehčilo. Jal jsem se opravovat hlavní budovu. Hned vzápětí západní bránu. Hned na to kasárny. Po té stánky pro obchodníka, abych mu mohl prodat všechny ty krámy, co jsem v tunelech našel, získal peníze na stavbu dalších budov a koupil soupravy na táboření, abych se pořád nemusel z tunelů vracet. Po té jsem dal opravit západní hradby a mám v plánu i ty východní. Zkrátka nejprve jsem stavěl budovy, které primárně zvyšují bezpečnost pevnosti, než její pohodlí a věhlas. Také jsem v kasárnách najmul žoldáky, aby mi mojí pevnůstku hlídali.

Během toho všeho se v pevnosti staly i dvě události. Hned na začátku, co jsem ještě neměl skoro nic postavo, mojí pevnůstku napadli nějací blázni z té sekty, co po ní jdu. Mohl jsem to nechat vyřešit automaticky, nebo se osobně dostavit a řešit to. Automaticky by se nejspíše hodilo, pokud bych byl někde daleko od pevnosti a nestihl se v rozmezí těch dnů vrátit. Ale když jsem to zvolil, chtěla po mě pevnost zaplatit nějaké peníze. Nevím proč. Možná, že nyní, když je bezpečnost pevnosti na mnohem vyšší úrovni, by se to již nestalo. Já se tedy rozhodl to řešit osobně, došel do hlavní budovy, tam onu volbu zvolil, objevili se tam nepřátelé, vykuchal jsem je, a tím skončilo. Druhá událost byla, že tam došel na radu nějaký lord z jiného panství. Správkyně mě varovala, že má pověst krutého parchanta a on si přišel pobrečet, že ho nikdo nemá rád a že jeho poddaní jej nechtějí makat, nechtějí poslouchat a že ho ta trošku chtějí zabít. Bylo zde mnoho možností, co s ním a co mu říct. Od jeho vyhození z pevnosti, přes různé rady a k možnosti mu půjčit prachy na vojáky, kteří by to srovnali až po možnost jej nechat popravit. Nevím, jaký to bude mít dopad, pravděpodobně z něj může být spojenec, nebo nepřítel, což se mi asi někdy v budoucnu bude hodit. No, nakonec jsem mu poradil, že na lidi musí být mírnější a musí s nimi mluvit, aby jej měli rádi a nechtěli jej zabít. Moc ho to neuspokojilo a odešel naštvaný. Jeho problém.

Nyní bych tedy měl pokračovat v těch nekonečných tunelech a ve výstavbě pevnosti. Jestli to tak půjde dál, tak nejspíše celou pevnost opravím dřív, než se vymotám z těch prokletých tunelů. Také by mě opravdu zajímalo, pro jaký level postav je toto určeno. Já v pevnosti a hlavně tunelech zatím získal tuším 3 levely a jsem tedy na 7mém. A to z oblud moc zkušeností není, ale je jich tam tolik...

[Milhaus]

Pokračoval jsem v průzkumu těch nekonečných tunelů. Ve 12 patře jsem narazil na inteligentní rasu pavoučích lidí, které jsem nejprve mlátil a pak jim pomohl. Chtěli přinést nějaké krámy z patra 13. To jsem tedy prošel, věci našel a dal je těm pavoukům. Nicméně v patře 13 jsem narazil na zavřené dveře, které jsem nedokázal otevřít a nevím, co s nimi. Se dveřmi je možné komunikovat a asi by se jim měla říct správná věta, jenže ve výběru není. V patře jsou ještě i nějací duchové, se kterými je možné mluvit a myslím si, že právě oni by mi asi mohli říct, co se dveřmi, jenže s nimi také nejde mluvit. Respektive mi nic neřeknou. Tak nevím. Přes ty dveře se ale dostat nedá, takže je buď ve hře nějaký bug, nebo mi něco chybí, možná mě někdo naučí nejprve jazyk této prastaré rasy, díky kterému budu můct mluvit s těmi duchy nebo s dveřmi. To by i odpovídalo tomu rozhovoru s tím kostlivcem-bossem v patře 8, kde jsem mu taky nerozuměl ani slovo.

Navíc jsem usoudil, že toto místo je asi přece jen pro hrdiny zkušenější, soudě dle toho, že jsem u pavouků našel grimoár pro kouzelníka, se kterého se šla naučit kouzla z kruhů, které neovládá můj kouzelník ani omylem. Byla tam kouzla z 5 - 8  kruhu, přitom můj mág ovládá jen kouzla kruhu 4tého. Každopádně jsem se je naučil, peněz mám hodně. Také i dle vybavení, našel jsem zde spousty unikátních zbrojí a zbraní na dobrém levelu, víceméně všichni mí hrdinové mají zbroje i zbraně unikátní, obchodník u pavouků prodával vynikající zbroje atd atd. Také dle toho, že mám asi 15 tisíc, což je taky asi hodně a i dle těch dveří, prostě usuzuji, že minimálně ta nižší patra tunelů byla asi určena pro zkušenější hrdiny. (já si říkal, že je to divné, že by autoři nastavili obtížnost tak, že je to fakt výzva a boj, současně se to ale dá zvládnout díky taktice, to se v dnešní době moc nenosí a bylo mi to divné i tady, že všechno neprocházím stylem vlítnu do místnosti, vykřešu to, jdu do další).

Ať tak či tak, s dveřmi zřejmě nepohnu a tedy mi nezbylo než jít jinam a řešit jiné úkoly. Třeba se to časem vyřeší nějak samo. Vyrazil jsem tedy do pevnosti toho barona v Zlatavém údolí, jak jsem jej měl vykuchat. Tadle jeho pevnost mi pak potvrdila, že tunely asi byly pro silnější hrdiny, jelikož její procházení bylo velmi snadné a zdejší osazenstvo se nezmohlo na odpor. V pevnosti jsou zřejmě tři možnosti, jak jí projít. Jednak lze asi vyléz na hradby po zdi, odsud se dostat dovnitř, převléct se za kněze, bez boje se dostat ke spřátelenému knězi, který slouží jako kontakt. Ten by mě zřejmě poslal do stok, osvobodit nějaké vězně a když by se to povedlo, dal by mi klíč od dveří, díky čemuž bych většinu nepřátel obešel a dostal se k baronovi. Druhá možnost byla jít rovnou stokami, vyřídit zde několik nemrtvých, osvobodit toho vězně rovnou, případně zde vykuchat jednu kouzelnici, co experimentovala na vězních a dělala z nich nemrtvé, pak jít do kuchyně, z kuchyně rovnou do katedrály, zde se opět převléct a pokecat s knězem bez boje. Tydle cesty by tedy zřejmě byly podobné. Další možnost je to vzít čelním útokem a prostě všechny pozabíjet.

Já zvolil 4 možnost, která spočívala v kombinaci všech těch možností předchozích. Vlezl jsem tedy do pevnosti stokami a pak zabil všechno, co jsem potkal. Mohl jsem jít i rovnou zabít barona, cesta k němu byla volná, ale nejprve jsem šel do vyšších pater najít toho kněze, přičemž má cesta zde nebyla bez boje v převleku, ale naopak jsem tu dost nahromadil mrtvoly všech těch knězů, strážců a paladinů. Od přátelského kněze jsem získal onen klíč, který mi ale už byl na nic, celou pevnost prozkoumal a úplně na konec jsem si nechal barona a jeho pohůnky. Zde bylo opravdu hodně znát, že jsem již na dost vyšším levelu, než asi hra počítala, jelikož jsem to celé projel na jeden zátah a ani mi moc životy neubývali.

V pevnosti jsem mezi tím doopravoval západní zeď, postavil východní zeď a zadal stavět hájenku, což je budova, která by měla zajistit opět spíše bezpečnost pevnosti. Také se tu opět staly i nějaké události. Jednak mi pevnost napadly nějací stíny z tunelů. Opět jsem to mohl nechat řešit automaticky, nebo osobně. Když jsem dal automaticky, obrana pevnosti to zvládla bez následků. Když jsem to řešil osobně, pomáhali mi v hlavním sále při bitce s těmi duchy i mí najmutí žoldáci. Nutno říct, že 4 zřejmě chcípli, takže jsem je musel najmout znovu. Lord, kterému jsem radil, ať je ke svým poddaným vstřícný si mojí radu k srdci nevzal, pokusil se to řešit silou skrz vojáky, ale zřejmě jich měl málo, takže to moc úspěch nemělo, rolníci se naštvali ještě víc a lorda zabili. Také mi do pevnosti přijel nějaký host, nějaký bojovník. Tak jsem jej najal jaké jednoho z žoldáků. Už dřív mi tam přijel host v podobně nějakého lotra, jen jsem si toho nějak nevšiml a najal ho v kasárnách rovnou, aniž bych věděl, že je to host. Je to můj nejdražší žoldák za 400 zlatých a to ještě snižuje oblíbenost pevnosti. Ten nový host byl k najmutí jen za 150, ale k oblíbenosti i obraně pomáhá. Nevím přesně, jaký přesně mají smysl tito hosté. Ale asi jich bude přibývat, jak bude růst má pevnost a její oblíbenost.

Nyní bych tedy měl vyrazit dál, zřejmě po směru hlavního úkolu. Docela se začínám obávat obtížnosti hry, protože v tunelech to bylo dobrý a bylo to tak akorát, v pevnosti barona to bylo velmi snadné a jestli jsem hru příliš předběhl ve zkušenostech, bude to zřejmě nějakou chvíli také hodně snadné. Ale těžko říct, je fakt, že do pevnosti barona jsem mohl jít ještě před tím, než jsem šel do té své pevnosti.

[Milhaus]

Z pevnosti barona jsem se vydal na jih k nějaké lokaci s mostem, do které jsem mohl jít ještě před tím, než jsem se vydal do své pevnosti a který by měl vést do hlavního města zdejší mapy, tj do Zátoky vzdoru, kam mě ostatně vedou hlavní úkoly. Dřív jsem sem nešel, jelikož jsem předpokládal, že bude most zničený a že mě hra donutí jít na východ právě do té mojí budoucí pevnosti (vzhledem k hlavní linii). Viz mapa. To se potvrdilo a most byl opravdu zničen, nicméně jsem tu mapu prošel, potkal zde jednu obchodnici, která mi zadala nějaké menší úkol a já jí tedy pomohl.

Během toho se v mé pevnosti dostavěla hájenka. Také se spustily nějaké události. Jednak jsem dostal nějaký úkol, ke kterému jsem mohl přiřadit nějakého volného hrdinu, který by byl v pevnosti (nesmí být v partě). Já žádného neměl a tak jsem se rozhodl, že v hospodě najmu nějakého hrdinu na úrovni 6 a toho pak za tímto úkolem pošlu. Skončil jsem tedy do krčmy v Zlatavém údolí a najal hrdinku paladinku. Tu vybavil, nechal povýšit na onen level a hned jí vyhodil z party, čímž odešla do pevnosti. Hned na to jsem jí tedy přiřadil k onomu úkolu.

Tidle hrdinové, které lze najímat v hospodách jsou vždy zřejmě o level níž, než hrdina. Respektive dají se najmout vždy o level níž, než hrdina. S hrdinou ale nedrží krok a své levely nedorovnávají, pokud je hráč nemá v partě, na rozdíl zřejmě od hrdinů příběhových, které hráč během hry potká, kteří jsou vždy cca na tom stejně, jako hlavní hrdina. Po zvolení hrdiny na odpovídajícím levelu, si pak lze vybrat a vytvořit postavu stejně, jako hlavního hrdinu na začátku, tedy lze u něj naklikat rasu, povolání, původ, vlastnosti, dovednosti a schopnosti. Po vytvoření je možné ještě hrdinu povýšit na ty levely, co má a přidat jim schopnosti, vybavit je předměty atd. Celkově jsou ale docela na prd, protože s nimi není žádný pokec a slouží asi jen jako dorovnání hráčské skupiny, pokud by hráč začal za povolání, ke kterému by nenašel vhodné členy party mezi těmi příběhovými. Také mohou pomoci na začátku hry, kdy hráč ty společníky ještě nepotká, ale stojí dost peněz, což hlavně ze začátku je problém a celkově se to zřejmě nevyplatí a je to zbytečné, jelikož hodně postav hráč potká brzy. Na úkoly a události v pevnosti jsou ale jak stvoření.

Sám jsem se do pevnosti pak také vrátil. Zjistil jsem, že hájenka ne jen že zlepšuje reputaci a bezpečnost pevnosti, ale navíc v ní žije chlápek, který zadává úkoly stylu lovec odměn. Byly vypsány hned 4 odměny na hlavy 4 padouchů. 3 z nich se odehrávaly na menších mapách, kde jsem již dříve byl (těch průchozích, tedy v Dolině, Černém poli a Rozcestí). Čtvrtý se odehrával v lokaci, kde jsem ještě nebyl a nevím, kde je. Vyrazil jsem tedy na lov těchto grázlů. Nutno říct, že tydle úkoly patří zase k těm těžším, respektive nepřátelé v nich jsou docela tuzí. Všechny tři mapy, které znám jsem tedy očistil od tohoto zla a vrátil se pro odměnu.

V pevnosti se zase vygenerovaly nějaké události. Zjistil jsem, že tyto události jsou nejspíše náhodné, tedy některé, některé jsou asi napevno dané. Události se dají rozdělit na: Útok na pevnost (tj v hlavní budově lze bojovat s nějakým nepřáteli), návštěva (je nutné z pozice lorda něco řešit a nějak někomu pomoct nebo vyhodit), úkoly (tj úkol, ke kterému lze přiřadit volného hrdinu, lze z toho získat zkušenosti a nějakou odměnu) a pak Doprovod - tj ve městě se objeví nějaký poutník z nějakého města a chce buď doprovod nějakého volného hrdiny v pevnosti, nebo peníze - pokud to hráč neřeší, sníží mu to reputaci ve městě, ze kterého poutník pochází). Nevím, které jsou náhodné a které dané, možná ty úkoly jsou asi dané, ostatní se generují zřejmě náhodně).

Jednak se zde objevil poutník, který chtěl zaplatit cestu, nebo doprovod. Opět jsem neměl žádného volného hrdinu, paladinka zatím řešila ten předchozí úkol, takže jsem se opět stavil v krčmě a najal pro jistotu další dva hrdiny, které bych mohl používat na tyto úkoly. Hned jsem je vyhodil z party a jednoho přiřadil k tomu poutníkovi. Pak jsem se zase vrátil do pevnosti, hned jakmile jsem došel se tam objevil další poutník, takže jsem mu přiřadil toho dalšího hrdinu. Pak se tam objevil opilec, který měl dluhy a chtěl pomoc, tak jsem mu nějaké peníze půjčil. Také mě napadli nějací trollové a také opět ta sekta těch cvoků, co po nich jdu. Obě věci jsem řešil osobně, při boji se sektou opět chcípli nějací žoldáci, takže jsem je najal znovu.

Konečně jsem se vydal na ten jih správnou cestou z pevnosti, do nějaké menší lokace na východ od hlavního města. Celou jsem jí prošel a našel zde Sagani, hraničářku i s jejím vlkem-lišákem, o které jsem četl již dřív různé příběhy. Hledala nějakou inkarnaci, nějaké vážené osoby jejich vesnice, aby mu řekla, jak se mají. Tedy ona osoba již dávno zemřela, ale měla se znovuzrodit někde v Jelenolesí a tak jí šla hledat a hledá jí již 5 let, protože tak velí jejich tradice. Za účelem hledání měla nějakou sošku, díky které by měla onu osobu poznat. Když jsem si jí prohlížel, našel jsem nějaké stopy, kde by mohla být. Nakonec se ke mně přidala do party a my mohli vyrazit do oné Zátoky vzdoru. Ještě jsme prošli přes lokaci nějakého dalšího mostu, který zničený nebyl a pak nám už nic nebránilo přijít do první čtvrti města.

Zátoka vzdoru je velké město, které se skládá z 5 čtvrtí. Já přišel od jihovýchodu a došel tak do čtvrti obchodní. Ve středu města je zřejmě čtvrť klášterní, pak je zde čtvrť šlechtická na severu (která je ale uzavřená, protože se tam něco stalo), doky na západě a pak čtvrť s podivíny na jihozápadě. Musím říct, že mi to docela dost něco připomíná, asi nějaká má dřívější inkarnace z minulých životů v podobných městech už někdy byla.

Já ale stihl projít jen čtvrť obchodní. Bylo zde několik postav, které potřebovali pomoci a já tak splnil úkoly, které se odehrávaly v této čtvrti nebo budovách v ní. V hospodě byla naštvaná snoubenka, která chtěla pomoci ze svým budoucím manželem. Pak nějaký malý kluk, který chtěl dýku výměnou za tajemství. Nějaký starý hrdina, se kterým neustále mluví jeho bývalá, již dávno mrtvá milenka a o které se mu zdá, že je ve stokách, je zde i knihovna, kde jim někdo ukradl tajný svitek, pak je zde klub dobrodruhů, kteří pořádají výpravy a zde nějaký bývalí Rytíř Kalichu (což je zdejší nejvyšší řád), který se chtěl pomstít za to, že jej vyhodili.  Ještě zde byl nějaký opuštěný dům, ve kterém měli skrýš nějací hrdinové, kteří se chystali na velkou loupež. Když mě viděli, tak mě napadli a já je zabil. Takže ani nevím, o co šlo. Snad to zjistím, úkol jsem si zapsal do deníku.

Manžel žil v domě v této čtvrti, nebyl problém to vyřešit. Obchodník s dýkou byl též ve čtvrti, opět nebyl problém. Vstup do stoky byl také ve zdejší čtvrti, takže jsem tam vlezl a prozkoumal jí. Našel jsem tu nějakého uprchlíka, co se skrýval před Rytíři Kalichu, protože asi tak trochu jednoho z nich zabil a oni na něj vypsali odměnu. Dal jsem mu prachy, aby zmizel a on mi dal nějaké rukavice.

Na konci stok pak byla inteligentní mrtvola kouzelníka, který kdysi dávno zabil onu milou toho starého dobrodruha. To, že jsem jí zde hledal, jej velmi pobavilo a slíbil mi, že mi řekne, kde se nachází, když mu pomůžu, donesu jeho grimoár, který mu sebral nějaký konkurent v "Ozdravovně" (což  je zřejmě nějaký pelech těchto pochybných kouzelníků), když jej čistě náhodou tak trochu zabil tím, že mu rozřízl břicho od pupku k prsům a pak jej hodil do stok. Pravděpodobně to myslí tak, že grimoár mám vzít z jeho mrtvých rukou. Ozdravovna  je ve čtvrti podivínů  tedy vyrazím do této čtvrti, hned co si odpočinu.

V pevnosti jsem mezi tím nechal opravit Podhradí, na které se vázaly nějaké další budoby, jako Cvičiště, které jsem dal stavět jako další a které opět zvyšovalo bezpečnost pevnosti a navíc mi dávalo bonus síly při odpočinku v pevnosti. Pak jsem postavil Labyrint, opět budova zvyšující bezpečnost a dávající nějaké bonusy při odpočinku, pak lesní stezky okolo pevnosti (zvyšují reputaci pevnosti i bezpečnost a dávají bonus při odpočinku). Nakonec jsem nechal stavět Věž (opět o ní platí totéž). Stala se zde pak ještě další událost a já obdržel opět nějaký úkol za odměnu, ke kterému jsem opět přiřadil hrdinku paladinku.

[Elemir]

Managament pevnosti už byl v Neverwinter Nights 2, vypadá to tedy, že tady to dotáhli ještě dále. Podobně to bude asi s těmi různými událostmi. Co si vybavuju, tak ty u NWN 2 zavedl hlavně druhý datadisk.

Svým způsobem se mi to u NWN líbilo, takže asi plus pro PoE, abych tomu dal šanci. Akorát mi chybí nějaká romance Zatím jenom bojuješ.

[Milhaus]

Tak příběhový společníci jsou víceméně jen muži, tedy krom Sagani, která ale jak jsem zjistil je vdaná a má 5-2 děti, což by tolik nevadilo, ale mnohem horší je, že je trpaslice feministka, jenž zastává práci mužů, páč to je na jejich ostrovech normální a já jsem elf hrdina, co pomáhá dámám v nesnázích. Ona očekává od muže, že bude udržovat domácí oheň, pečovat o děti a tak vůbec. A já od ženy, že bude v nesnázích a bude chtít zachránit. A taky, že to bude elfka. Navíc když jsem naznačil, jestli se nebojí, že jí manžel zahne, když je pryč tak dlouho, ani bez mrknutí nezaváhala a řekla něco ve smyslu "No to těžko, jsem nejlepší střelec ve vesnici.". Z toho všeho jsem usoudil, že by to mezi námi neklapalo.

Muže z mé společnosti nebalím, jelikož to jsou všechno magoři ještě větší, než já a to je co říct, vzhledem k tomu, že jsem Vidoucí a vidím duše na každém kroku. Možná př hře za ženksou postavu, by se Éder dal sbalit, ale nevím.

Kališka natáhla brka.

Jinak ostatní postavy moc na romance nejsou. Jediná mladá žena, která chtěla zachránit, byla, jak jsem již psal dřív, v jináči. Takže zas nic. Ale třeba to teprve přijde. Mě alew romance zas tolik nechybí a je dobře, že to není jak v Dragon age 2 -3, kde to, jak jsem pochopil z kampaně před vydáním hry, skoro bylo simulátor vztahů a na hře se neřešilo nic jiného, než to, koho půjde opíchat.

Co se týče pevnosti, nemůžu se zbavit zatím pocitu, že to úplně dotažené není, jelikož mi tam trošku chybí život, podaní kteří by mě oslavovali, uctívali a hlavně poslouchali, mučírna, kdyby náhodou ne, ač vězení tam teda je. A tak vůbec. Po cestě člověk potkává různé postavy, kterým třeba pomůže utéct, nebo keteré nemají kam jít, tak u nich bych si představoval možnost dialogu "Jdi do mé pevnosti, tam budeš v bezpečí".

V NN2 navíc měl člověk i armádu, kterou mohl vybavovat lepším tréninkem, brněním, zbraněmi a kterou mohl různě rozšiřovat a pak s ní pracovat, což se hodilo v závěrečné bitvě. Už jen to, že tam člověk viděl ty vojáky různě po pevnosti, jak hlídkují a jak se postupně mění (brnění, zbraně) a taky jak jich přibývá. Nebo třeba velitelé, které mohl člověk přiřadit na různé posty. Nic z toho zde zřejmě není. Ale výstavba a oprava pevnosti je NN2 hodně podobná. Hlavní město zase připomíná město třeba z jedničky.

Tady v té hře to je vesměs o tom, že člověk dostane víceméně jednoduchý úkol přines/zabij/najdi, pak bojuje a nakonec úkol splní. Ale zase jsou ty úkoly alespoň dobře okecané a zabalené do takové té omáčky, takže působí docela orginálně, ačkoliv orginální vlastně vůbec nejsou (většinu člověk mohl plnit v těch baldurech, icewinech, neverwinterech atd.) Víceméně je to taková směs všech těchto her.

Ale je to dobrá hra a docela mě to baví a rozhodně bych doporučil si to zahrát. V dnešní době se takové hry už skoro nědělají. Kdybych to ale měl porovnávat s těmi novejšími, tak drakensang1 a 2 jsou dle mého názoru lepšími hrami. Jak z hlediska pravidel a systému, tak z hlediska i obsahu (úkolů, dialogů atd). Jiná hra, která by se k tomu mohla podobat, mě teď nějak nenapadá. Ještě snad Dragon age 1, ale to zas tak moc dobrá hra není. Ale já jsem teprve na začátku, jak zhlediska průzkumu světa, tak i z hlediska příběhu a děje, takže je možné, že to překoná nakonec i ten drakensang, alespoň v něčem.

[Lord Owl]

Co se týče pevnosti, nemůžu se zbavit zatím pocitu, že to úplně dotažené není, jelikož mi tam trošku chybí život, podaní kteří by mě oslavovali, uctívali a hlavně poslouchali, mučírna, kdyby náhodou ne, ač vězení tam teda je. A tak vůbec. Po cestě člověk potkává různé postavy, kterým třeba pomůže utéct, nebo keteré nemají kam jít, tak u nich bych si představoval možnost dialogu "Jdi do mé pevnosti, tam budeš v bezpečí".

No srovnej to třeba s Might and Magic VII, panstvím Harmondale. Tam se ti možná tak toulá golem, nebo nějaký příštipkář v opraveném obchodě. V šatlavě bylo pusto prázdno. Nebýt na začátku hry gobliních skupinek s pár vůdci, tak tam zdechl pes...

[Milhaus]

Vyrazil jsem tedy na průzkum čtvrti podivínů. Byla zde hospoda, ve které jsem narazil na dost podivného elfa, který pravil, že původně patří k těm divochům, co mají od Bohů úkolem hlídat ruiny té starobylé rasy, ale že jednoho dne přišli do jejich ruin nějací rabovači a vykradli jí a tedy jejich kmen musel odejít živořit do měst, neb ztratil čest a přízeň bohů. Tento tedy zrovna chudobou netrpěl,  neb z něj vylezlo, že spolupracuje s nějakou kurtizánou v docích, kde on nejprve opije šlechtice a kurtizána si jednak nechá zaplatit za její služby a jednak je ještě okrade o nějaké ty šperky a tak. Problém nastal při posledním zákazníkovi, kterému kurtizána ukradla amulet právě té prastaré rasy z těch ruin a že on by jej chtěl zpět, aby se mohl jeho kmen vrátit domů. Přislíbil jsem mu tedy pomoci.

Dále tu byly vily dvou bohatých rodin, u kterých dle názvů bylo jasné, že se na ně váže úkol se zloději, které jsem omylem pozabíjel v předchozí čtvrti. Měl jsem dopis, ze kterého bylo jasné, že jedna rodina je ona budoucí oběť, která má být okradena o nějaký šutr, zatímco druhá zadala ten úkol s ukradením. Pro jistotu jsem tedy vylezl do horního patra a bez boje pomocí plížení onen šutr ukradl. Pak přemýšlel, co s ním. Když jsem jej dal majiteli, zaplatil mi, poděkoval a tím to skončilo. Také mumlal něco o tom, že jej chtějí rytíři kalichu a dvanáctka (konkurenční bojovníci), aby jej dali nějakým trpaslíkům a získali tak jejich podporu. Nebyl jsem si tedy jist, jestli po mě tyto frakce ten šutr nebudou chtít a tak jsem mu jej nedal. Druhá rodina je zřejmě rodinou mafiánů. Synek ve spodním patře chtěl ten šutr. Když jsem mu jej dal, odkázal mě na svého otce. Otec mi pak zadal úkol, který směroval jak proti rytířům kalichu, tak i proti dvanáctce. Opět jsem si nebyl jist, tak jsem jim to zatím nedával. V horním patře ještě žila matka rodiny, která nezávisle na tom chtěla dát za vyučenou nějakému chlapovi v přístavu s tím, že pak se mnou bude obchodovat.

Dále zde byla Ozdravovna, kde se shromažďovali oni podivíni. Tidle kouzelníci/vědci jedou v oboru zkoumání duší, jejich vazby na tělo a celkového fungování této věci. Berou to spíše vědecky, než li nábožensky. Nutno říct, že tento obor animancie není mezi lidmi zrovna oblíbený. Zvláště vzhledem k "Odkazu", nějakého mrtvého boha, kterého lidé vyhodili do povětří. Díky odkazu se začaly rodit děti bez duší - tj prázdná těla, která na nic nereagují. Animanceři se pokusili jako každý tento problém řešit a řešili jej po svém, tj vštěpili duši zvířete do prázdného těla dítěte. Původně to vypadalo jako dobrý nápad a děti začaly fungovat, lidé to brali jako spásu a začali mít animancery rádi. Dokud ty děti nevyrostli do puberty. V ten moment se proměnily na hladové divoké bestie, které útočí na vše živé. Lidé animancery začali nenávidět a obor začal bojovat o přežití. Zvláště pak, když mezi nimi jsou i úchyláci, kteří tento obor zneužívají, duše různě uvězňují, mučí, nebo vytváří různé bestie a podobně. Celý tento problém s dušemi, Odkazem atd je nejspíše předmětem hlavní linie a příběhu a zatím není mi moc jasné, oč přesně jde.

Před ozdravovnou stála jedna mladá "vědkyně", která chtěla nějaký spis s knihovny, který jí ale nechtějí dát a který je ukrytý v uzavřených archivech s omezeným přístupem. Říkal jsem si, že šéfka knihovny mi jej nejspíše nedá, dokud pro ní nesplním ten úkol s ukradeným svitkem a cestovat mimo město se mi zatím nechtělo, tak jsem to nechal prozatím být. V Ozdravovně jsem pak našel toho vraha, toho šílence ve stokách. Po rozhovoru s ním jsem mu uvěřil, grimoár (který by měl být v truhle, od které mi dal ten šílenec ve stokách klíč) jsem ani nehledal, klíč jsem dal tady tomu vrahovi a slíbil mu, že toho šílence ve stokách definitivně sejmu.

Šel jsem tedy zpět do předchozí čtvrti, do stok, onoho magora kuchl, u jeho mrtvoly jsem našel krom jiného i amulet, ve kterém byla uvězněna duše té bojovnice-milenky, jak jí hledal ten starý bojovník. Nutno říct, že být uvězněna v amuletu se jím moc nelíbilo a chtěla být osvobozena. Zanesl jsem tedy amulet tomu starci a vysvětlil mu, že tam duši nemůže věznit a přesvědčil jej, aby amulet zničil sám.

Ve čtvrti podivínů byl ještě dům nějakých agentů - nějaké asi tajné služby, ale zatím se tam nedalo nic dělat.

Vyrazil jsem tedy do doků, kam mě vedly některé ty vedlejší úkoly. V jednom menším domečku jsem našel toho chlapíka, co mu chtěla dat matka mafiánů za vyučenou, řekl jsem mu, ať odejde z města a nevrací se, on souhlasil. Matce jsem pak nakecal, že jsem jej zabil a ona byla spokojená.

V místním bordelu jeho majitelka měla problém s nějakými grázly, kteří napadají jejich hosty a zastrašují je. Chtěla s nimi zatočit s tím, že mi dá slevu. Tak jsem si mohl koupit onu kurtizánu, co má ten amulet, ale stála 1000 zlatých a tak jsem si řekl, že na tu slevu počkám. Ti grázlové mě ostatně napadli hned kousek od bordelu a já tak našel klíč k nějakému domu.

Před bordelem ve vodě jsem taky našel mrtvolu nějakého chlapce. Z rozhovoru s jeho duší jsem zjistil, jak zemřel a co se mu stalo, což jsem neprodleně oznámil jeho matce, žijící v domě nedaleko, která se z toho zhroutila.

V opuštěných domech nebylo nic, na západě mapy jsem našel hrázla, který toho kluka zabil a tak jsem jej vyřídil. Pod ním byl pak další opuštěný dům, ke kterému pasoval ten klíč a v něm byla skrýš těch grázlů, co obtěžovali hosty v bordelu. Vedla je členka Dvanáctky s tím, že majitelka bordelu bohatne, bere bohatým a na chudý kašle. Přesvědčil jsem jí, ať toho nechá skrz mojí bystrou inteligenci a ona souhlasila. Kousek od sud bylo pak nějaké obchodní středisko-sklad, před kterým držkovala nějaká paladinka a kde mě jeho správce dal nějaké semínka s tím, že je mám prodat někomu v krčmě v obchodní čtvrti.

Dále tu byla majitelka majáku, která měla problém sehnat dělníky, aby jí maják přestavěli na hospodu, protože v něm prej straší. V majáku opravdu byli nějací duši (nepřátelští) a úplně v nejvyšším patře byla banší, která tedy nepřátelská nebyla a která měla něco s Rudým snem. Z majitelky majáku jsem zjistil, že je to pirátská loď a že její kapitánka je v hospodě ve čtvrti podivínů. Pak tam byl ještě nějaký námořník, který ztratil kufr cenností svého kapitána a který jej chtěl najít. Kufr jsem tedy našel u banditů a osvobodil jej od nich a před majiteli. V bordelu jsem uspokojil majitelku dobrou zprávou, že grázlové dají pokoj a tak mi dala onu slevu. Luxusní kurtizána stála jen 500 zlatých. Zašel jsem tedy za ní, užil si a koupil od ní amulet za 6000 zlatých. Ten jsem tedy předal onomu elfovi v krčmě podivínů, který mi za to dal pár šupů. Moc výhodný byznys to tedy nebyl, ale byla to správná věc. Když jsem byl zde, zašel jsem i za kapitánkou pirátské lodi a přesvědčil jí, ať to jde za svojí zřejmě matkou urovnat, že na ní v majáku stále čeká. Pak jsem ještě přešel do čtvrti obchodní, předal ty semínka, ale nějak se to zvrtlo a právě ona místní rodina grázlů (ta, která chtěla ukrást ten šutr), měla nějak něco proti. Mě nechali být, chtěli po mě, abych zabil toho skladníka v té obchodní společnosti. Já zatím nevěděl, jak se zachovám, tak jsem nic nesliboval.

Šel jsem za skladníkem zjistit co a jak. Paladinka, která před tím držkovala před skladem a která patří k ochraně zájmů této obchodní společnosti naznala, že na skladníka kašle a chránit jej nebude. Nakonec jsem se rozhodl, že mu tedy pomůžu a ochráním jej před těmi mafiány. (ne, že by to potřeboval, jeho vojáci uvnitř skladiště by to asi zvládli sami). Pravděpodobně jsem si tím tu rodinu mafiánů poštval proti sobě, takže problém, komu dát šutr tím je asi vyřešen, ale jistě to nevím.

Venku před skladem mě pak ta paladinka kontaktovala a rozhodla se, že se přidá k mé skupině a chtěla po mně, abychom navštívili zdejšího velvyslance. Hraničářka letěla z party rovnou do pevnosti a její místo tedy zabrala paladinka. Ne, že by byla hraničářka špatná, ale přece jen je to konkurence a tu v partě nepotřebuji. Navíc její vedlejší úkol je jakýsi matoucí a asi jej nesplním tak brzy. Naopak druhý bojovník v partě se bude hodit přece jen víc a i její úkol je blíž. Ještě jsem zaskočil za majitelkou majáku pro odměnu a přemýšlel, co dál.

Zjistil jsem, že se dá jít i do čtvrti šlechticů, která by měla být uzavřena. Tedy říkala mi to nějaká postava, že je, ale na mapě se na ní kliknout dá. Tak asi půjdu tam a uvidím.

V pevnosti se toho moc nestalo. Jelikož nemám potřebu spát a ani necestuji větší vzdálenosti, stavění budov je velmi pomalé a za celou dobu jsem tak nedostavěl ani jednu budovu (stále se staví věž). Také jsem dostal další úkol, ke kterému jsem přiřadil hraničářku. Ten předchozí se jž splnil.

Tyto úkoly mají docela zvláštní časování. Ono ve hře je čas, který neustále plyne. I když hrdina jen stojí na mapě a nic nedělá. Rychleji utíká cestováním, odpočíváním atd. Na čase je pak většina věcí závislá, jako stavění budov, doba po kterou je nutné něco řešit v pevnosti atd. Jenže ještě jsou tu tak zvané "tahy", které v pevnosti ubíhají. Na tahy se pak zřejmě váže výskyt těch událostí, co tak, to šance, že se stane nějaká událost. Mezi události patří všechny ty úkoly, útoky, návštěvy atd, ale také třeba vybírání daní atd. Pokud hráč pak zadá plnění úkolu, jeho splnění se váže na tahy a ne na dny. Tedy píše se u něj, že doba trvání jsou 2 tahy do splnění atd. 1 tah je pak vázán na plnění úkolů. Víceméně stačí se jakkoliv posunout v jakémkoliv úkolu (klidně i vedlejším). Není třeba jej celý splnit, ale zřejmě stačí se jen hnout do další fáze toho úkolu.

[Milhaus]

No srovnej to třeba s Might and Magic VII, panstvím Harmondale. Tam se ti možná tak toulá golem, nebo nějaký příštipkář v opraveném obchodě. V šatlavě bylo pusto prázdno. Nebýt na začátku hry gobliních skupinek s pár vůdci, tak tam zdechl pes...

No to jo, ale to je zas něco jiného. Přece jen v MMVII byla ta pevnost spíše symbol, kolem kterého se točil celý příběh hry, respektive jeho první fáze a na kterou se vázala i fáze druhá. Bez pevnosti by to nedávalo smysl. Mohlo to být propracováno lépe, ale i ten styl té hry je prostě jiný. Když to ale člověk srovnává s tím NN2, což dělali ti stejní autoři, tak si nejsem jist, kde je to více propracováno. Prostě tady tomu jakoby něco chybí k dokonalosti. Ona je to příjemná vložka a člověk se může starat i o něco jiného, než o svého hrdinu. Současně to ale působí tak trochu jako zbytečnost navíc, která je do hry napasována za každou cenu a která není tak dobře integrována do hry samotné. A prostě by to šlo vylepšit a doladit. Navíc je tam pořád ta věc, že to není originální a že člověk má pořád tu NN2 v hlavě a pořád to srovnává a pořád ví, že to už tu bylo a tak čeká něco víc. Jenže to zřejmě nepřijde, ba co hůř, spíše je to horší.

Ale jako na hru to vliv nemá a člověk se tím alespoň zabaví a je to činnost zase navíc, co může dělat. Já proti tomu jako nic nemám, jen to mohlo být výrazně lepší.