Ztroskotání na plážiNWNO začíná působivým intrem, kdy nemrtvá kněžka Valindra napadne se svou armádou Neverwinter a její útok je společnými silami obránců odražen. Valindra není tak úplně zahnána na útěk, naopak využije vzniklého chaosu, do kterého se město během útoku dostalo. Nutno podotknout, že Neverwinter má už tak dost vlastních problémů, které mě do budoucna čekaly k řešení.
Vedlejším efektem je, že loď na které jsem plul, ztroskotala a já se objevil na pláži ... nyní tedy přišel můj čas. První úkol se ukázal docela oříškem, měl jsem si obstarat z nedalekých beden výbavu. Kolem mě mezitím proběhlo několik jiných hrdinů, kteří očividně netápali tak jako já
Bedny je totiž potřeba oběhnout v určitém pořadí, na což mě nic neupozornilo. Cestou na útes jsem dorazil do prvního tábora, kde jsem se obeznámil s funkcí campfire (takový větší táborák). Pobyt uvnitř vyhraněného kruhu postavu léčí. Využívá se toho i pro léčbu poranění z pastí (injury) apod. V tu chvíli je však potřeba stát v kruhu 3 minuty (na injury se dá koupit tzv. injury kit, což je poněkud rychlejší a komfortnější).
Druhý úkol byla záchrana zraněných vojáků nedaleko tábora, kdy jsem poprvé viděl, jak to vypadá s respawnem potvor. Navíc mi ostatní hráči v průběhu mého průzkumu vojáky vyléčili, takže jsem si musel počkat na další várku. Celý tenhle začátek je jeden velký tutorial, který z části končí před branami města, kde mi Valindra zabije mého dočasného parťáka a čekal mě první boss (nějaký obr). Poté jsem mohl bezpečně vkročit do města.
Protector's Enclave a seznámení s městemProtector's Enclave je nejzachovalejší z dostupných částí města a slouží jako jedno velké bezpečné shromaždiště. Je tu k dispozici prakticky vše a vlastně je odtud i vše podstatné řízeno. Ať mě hra zavedla kamkoliv, vždycky moje cesta končila zase zde. Díky jedinečnosti této čtvrti jsem se tu hned od počátku setkával s hrdiny různých levelů a jen v tichosti snil, až já budu někdy na 30-40
Zajímavostí je, že krom hlavní linky tu pokračuje i tutorial. Společnou postavou pro oboje je seržant Knox. Jenom zopakuju, že na začátek je toho moc, takže něco jsem ihned pustil z hlavy a něco nezkoušel vůbec. Minul jsem tak třeba smysl modlení, které přináší mnoho bonusů, třeba zrovna zkušenosti.
Z počátku hra docela odsýpá, je to opravdu čistě jen otázka volného času, který tomu člověk obětuje. Poměrně velká část úkolů až do levelu 20 se týká města. První dobrodružství začíná v Blacklake District, kde narostla kriminalita a je potřeba vypátrat původce. Blacklake není příliš velké, ale už nese typickou charakteristiku výstavby úkolů. Vždycky se začíná v nějakém táboře na začátku oblasti a po splnění triviálních úkolů vede cesta do dalšího tábora. V druhém táboře kaskáda úkolů obvykle končí menším bossem a následuje cesta do posledního tábora, kde to končí finálním bossem oblasti. Většina bossů je pak situována do dungeonů. Tábory jsou na mapě rozeznatelné díky campfire. Celému tomuto schematu je podřízen i design mapy. Vyjímek je ve hře málo (např. Fiery Pit). Krom hlavní linky v oblasti lze často získat i vedlejší úkoly nebo tzv. rasově podmíněné úkoly - u mě různé obtíže trpasličích klanů. V Blacklake jsem byl navíc svědkem jednoho zajímavého souboje klerika s přerostlou potvorou, očividně nic okolo mého levelu. Oč jde, jsem se dozvěděl až mnohem později.
Druhou oblastí k návštěvě je Tower District, kde se pro změnu vzbouřili orci. Oblast je to o poznání větší a tutorial zde pokračuje seznámením s Queue. Příběh districtu končí jakoby do ztracena, ten opravdu závěrečný boss se skrývá v jednom z dungeonů, kam se sólo postava prostě nepodívá. Potřeba je alespoň 3 hráčů. Dungeon má navíc levelcap a odměnou je krom úkolu truhla s výbavou a speciálním platidlem. Klíč k truhle lze získat 1x denně zdarma anebo samozřejmě koupit
Dungeon je jinak repetitivní, chodí se do něj hlavně kvůli tomu platidlu.
Tower District jsem opustil na levelu 15 a další 3 levely prochodil v příběhové lince manželů Linkletterových. Dorothea podlehla nějaké kletbě, která jí postupně začala proměňovat v nemrtvou a Josef sehnal pomoc kouzelníka, který znal recept na lektvar, jež tuhle proměnu zvrátil. Jenomže kletba se vrátila a bez mé asistence se to neobešlo. Příběhová linka Linkletterových je ojedinělá tím, že z větší části probíhá v dočasných lokacích města (mimo ní tyhle lokace ani neexistují). Na konci mě čekal mírný zvrat, který se ovšem dal tak nějak očekávat. Musím říci, že NWNO není z pohledu příběhu žádný majstrštyk. Poprvé jsem se v některých bojích dostal do úzkých, kdy jsem zemřel víc jak 1x. U finálního bosse jsem byl díky tomu chytřejší o používání lektvarů, takže na něm jsem si zas chuť spravil
Knox mě po tomhle úkolu poprvé poslal mimo město, do Blackdagger Ruins, ale můj level tomu zrovna neodpovídal. Následovalo proto několik hodin v Tower District, kde jsem postavu bojem vytáhl na level 20 a mimo to si zčásti vycvičil svého nově získaného companiona - psa. Samozřejmě jsem ruiny na nižším levelu zkusil, ale stěží jsem sundal dva gnoly. Po výcviku už to byla jinak.
Na chvilku mimo městoBlackdagger Ruins jsem si docela užil, protože designově je oblast opravdu hezká, byť mnohem hezčí je Pirate's Skyhold. Vyjímečné je to hlavně v tom, že je to první oblast mimo město, takže to člověk více sleduje. Příběh se točí okolo pirátů obávaného Bartholomewa Blackdaggera a navazuje na to později právě zmíněná Pirate's Skyhold, kde je kooperativní dungeon s tímto bossem. Ruiny jsou možná i vhodným místem, kde hráč pozná, jestli ho to bude dále bavit nebo ne. V Tower District to ještě tak moc nepřijde, ale ruiny už jsou druhá oblast, kde se probíjíte stále stejnými zástupy nepřátel, kteří se v pravidelných intervalech respawnují. V dalších oblastech se tenhle efekt postupně zhoršuje, protože respawn zrychluje. Osobně jsem to vydržel docela dlouho, byť mi boje trvají déle, ale někde u Icespire Peak (okolo levelu 50) už mě to začalo lézt krkem. Někdy je taky docela legrace, že vám mnohem více zatopí potvory v úvodní části oblasti a dále už zas procházíte o poznání snáze. Podobně to bylo občas s bossy, kdy ten menší byl tužší.
Hřbitov a seznámení s kampaní Tyrany of the DragonNeverdeath Graveyard je hlavní hřbitov Neverwinteru a poslední dobou tu dochází k potížím s nemrtvými. Na místo už byli povoláni klerici Kelemvora, aby započali vyšetřování a nemrtvé uklidnili ... málem bych zapomněl, můj paladin slouží zrovna Kelemvorovi
Hřbitov má ve skutečnosti dvě samostatné příběhové linky, což souvisí s tím, že hra se tu snaží hráče vtáhnout do systému kampaní. Mě tohle dlouho unikalo a přišel jsem na to až před pár dny díky úkolům, které mě na to navedly (level 67).
Ve městě působí organizace Harfeníků (Harpers), kteří vyšetřují okolnosti ohledně útoku Valindry a její spojení s draky. Potíž je, že to tak nějak splývá s příběhem kelemvorovo kněžích. Jednou z odlišností však je, že úkoly Harfeníků jsou repetitivní (obnovují se každých 24 hodin), což lze na první pohled poznat tak, že jsou zvýrazněné modře, stejně tak nad zadavatelem svítí modrý vykřičník. Tohle je všem typům repetitivních úkolů společné. V okně kampaní se zároveň rozevře strom kampaně Tyrany of the Dragon a její jednotlivé body.
Za každý splněný bod kampaně pak následuje předem stanovená odměna, což je typicky výbava, nebo na vyšších příčkách boons (bonusy ke statistikám). Tyrany of the Dragon je tak první z kampaní, která se otevře už takto brzo, ale pak se beztak táhne velkou částí hry. První bod jsem nevědomky načal až na dříve zmíněném levelu 67, takže těžko říci, jak by to vypadalo, pokud bych se do ní zapojil dříve. Příběhově by měla sledovat právě události okolo Valindry. Ono vlastně všechno, co od Knoxe dostanete za úkoly, jsou ve své podstatě takové úvody do různých příběhů, které se pak rozvinou v kampaních.
Nepřehlédnutelný efekt existence Harfeníků však poznáte i bez ohledu na kampaň - drak Chartraxis. Tento zelený drak je zároveň úvodem do Heroic Encounters. Smyslem toho všeho je hráče donutit ke kooperaci. Drak se objevuje v pravidelných intervalech na jednom místě hřbitova a jakmile vlezete za ohraničený kruh, klesne vám případný vysoký level na 30 a stanete se účastníky výzvy - jinými slovy nemusíte dělat nic, stačí aby to udělali ostatní a vy shrábnete odměnu taky
Chartraxis je vyjímečný hlavně tím, že je to první drak, na kterého všichni narazí, takže to chce každý zkusit, proto jsou tu častěji vidět i nižší levely (25-30). Sám jsem to zkoušel na různých levelech a v různém počtu lidí a vždy to bylo nečím unikátní. Na levelu 30 jsem si dokonce střihl nepovedené sólo
Opět mimo městoDruhá cesta mimo město vede do Helm's Hold, velké pevnosti na jižní cestě, kam se nyní dobývají armády démonů. Postupně jsem se po spirále dostal až do samotné pevnosti a ve finále očistil Helmův chrám. Mapa mě moc nezaujala, tedy až na chrám, protože to byl první zdlouhavější dungeon. Společně s Blackdagger Ruins je Helm's Hold později součástí jedné kampaně Elemental Evil (ke každé z jmenovaných oblastí existuje analogická oblast, která má jen jiný obsah).
Po nudnější Helm's Hold jsem se dostal do Pirate's Skyhold, což je pro mě asi nejhezčí oblast ve hře. Příběh okolo piráta Bartholomewa Blackdaggera zde vrcholí. Je to navíc první oblast, kde jsem se v první části mapy zapotil více, než-li v těch dalších. Důvodem je ještěří národ, který je dost tuhý. Po Skyhold se cesta stočila jižněji do Vellosku. Barbarské kmeny se dostaly z neznámého důvodu do konfliktu s vlkodlačím národem. Během vyšetřování se ukázalo, že někde na pozadí konfliktu stojí drowové. Zpět na jih a do hor - Icespire Peak. Trpaslíci tu těží velmi cenný mithril pro Neverwinter, ale v současné době řeší problémy s ledovými obry. Mno, úvodní část mapy mě dost odradila, ale se zatnutými zuby jsem nakonec pokročil. Cesta výše do hor stojí za to.
The ChasmNěkdy během výpravy v Icespire Peak jsem se dozvěděl o Rothé Valley, ale obtížností se mi zároveň zpřístupnil The Chasm. Není to čtvrť města v pravém slova smyslu, ale je to tak bráno. Dřívější kataklyzma způsobilo rozsáhlý zlom v části města a ta se propadla. Trhlina končí někde v hlubinách, ale hlavním problémem jsou magické poruchy a objevivší se stvůry z nicoty. Samotné město od jejich přívalu chrání členové Scar Company. Svým způsobem se jedná o velmi obětavé vojáky, protože magické poruchy mají neblahý vliv i na ně samotné.
The Chasm navenek vypadá skromně, ale jedná se ve skutečnosti o asi největší oblast ve hře. Cesta vede stále dál do hlubiny až na samotné dno. Po dlouhé době to bylo místo, kde se mi podařilo nedopatřením umřít.
Po stopách drowůProtože jsem The Chasm načal první, stalo se Rothé Valley víceméně jen povinností. Obtížnost poklesla a navíc je mapa celkem malá. Oproti tomu Whispering Caverns jsou dosti rozlehlé a vévodí jim drowí město Zesraena. Nepřátelé jsou tu krom drowů ještě dva - duergaři a ilithidi. S duergary se navíc pojí i rasově podmíněný úkol, který stál za mým urychleným rozdělením bodů do skillů. Ničeho jsem však nemusel litovat. V jeskyních jsem dosáhl levelu 60, což je svým způsobem velký milník ve hře - Heroická úroveň. Díky tomu se začal postupně zpřístupňovat obsah pro tyto úrovně, mimo jiné další druhy kampaní. Od té doby jsem narazil na více soubojů, kde by to už bez vycvičené postavy jaksi nešlo.
Level 60 je specifický ještě tím, že potřeba zkušeností na další levely začně výrazně růst, takže k levelu 70 mě čekal ještě pořádný kus cesty.
Příběh ve Whispering Cavern skončil v enklávě ilithidů likvidací jednoho jejich generála. Paradoxně generál padl rychleji, než jeho pomocník, kterého si povolal. S ním jsem tančil o kus déle.
Okolo drowů se toho točí po levelu 60 více, ale mě to do těhle kulis MMO moc nesedí. Všechno je to jen o boji. Když jsem se probíjel ulicemi Zesraeny, vzpomněl jsem si na BG2. Prostě mě tu chybí něco podobného. Když to vemu, tak jediná takto propracovaná oblast ve hře je Protector's Enclave. A pak se tomu přibližuje ještě Mantol-Derith, což je ale jiná část Podtemna, odkud navazuje kampaň The Maze (level 65).
Mount HotenowRozhovor s Knoxem po návratu z Whispering Cavern ukázal, že si už mohu vybrat i z dalších příběhových linek, které se s levelem 60 objevily. Ne vše je však pro level 60, ale to celkem nevadí. Můj plán spočíval v tom, dokončit i poslední z oblastí úvodních úkolů a tou byla Mount Hotenow. Příběh se opět stočil k trpaslíkům a těžbě - tentokráte se trpaslíci dostali do křížku s ohnivými obry. Hora nepatří zrona mezi nejfotogeničtěší místa, ale třeba vnitřek vulkánu za podívání stojí. S obtížností jsem neměl žádný problém, bylo hodně vidět, že jsem oblast přelevelil.