Jedna věc je mít radost z postupu svého paladina a druhá je, zopakovat si to s jinou postavou a nejlépe s postavou, která by se nedala považovat za zaslouženého veterána. Teprve schopnost zopakovat, anebo se alespoň přiblížit předchozímu výkonu, je dobrým ukazatelem toho, že to nebyla náhoda. Ať chci nebo ne, můj letitý paladin dostal pro Modul 16 do vínku už poměrně slušný základ. Jednak to byla pestřejší škála boonů a tím pádem dost bodů k přerozdělení a pak jsem oplýval předměty, které mi usnadnily základní upgrade artefaktů + jsem měl k dispozici lepší kousky run a samozřejmě nesmím zapomenout na svého companiona.
Naproti tomu moje warložka byla v době nasazení Modulu 16 teprve na počátku úvodních Legacy kampaní, takže jsem měl teprve rozehraný Dread Ring a do toho jsem přidal The Maze Engine, Underdark a Sharandar. Původní výhoda, kterou jsem chtěl získat proměnou reálných peněz za klíče k lockboxům, se poměrně rychle vytratila, protože po mém návratu do hry už existoval Modul 14 a kampaň Ravenloft, takže si stačilo jen vyzvednout bezplatnou výbavu a měl jsem statistikami v podstatě to samé, co výměnou za Taurmaline z lockboxů. Jedinou útěchou mi tak byl můj zaplacený tygří companion (Chultan tiger) a zajištěný epický mount v podobě gryfa, kterého jsem získal zdarma v eventu Siege of Neverwinter. Na Eonu, jak se moje warložka jmenuje, jsem se tedy mohl v klidu dívat jako na zelenáče level 70, který má jedinou výhodu v tom, že její "vůdce" má s hrou určité zkušenosti
Průchod kampaní Undermountain s mým paladinem mi dodal sebevědomí, ale zopakovat jsem si to rozhodně nechtěl. Jednak jsem neviděl důvod a pak těžko říci, co by mi to přineslo, když Eona je teprve na počátku své kariéry a doposud jsem neměl příliš v plánu jí dále rozvíjet. Pro mě to byla svým způsobem jen testovací postava, kdy jsem si chtěl vyzkoušet, jak se hraje s čistokrevným DPS. Jenomže aby to mělo v dobách před Modulem 16 smysl, tak bylo potřeba si projít i celou škálu Legacy kampaní a získat ještě lepší gear.
Před Modulem 16 byl totiž vliv boonů mnohem výraznější a nemálo ovlivňoval kvalitu samotné postavy. Důvodem byl fakt, že boony přidávaly postavám konkrétní pasivní dovednosti, což byla mimo jiné celá škála buffů a debuffů. Postava bez výrazného rozvoje boonů měla tedy určitý handicap, přinejmenším trpěla nizkým Total Item Levelem, který jak jsem zmiňoval už dříve, byl i před Modulem 16 rozhodující pro vstup do Epic Queue a tím pádem to byla brána k lepšímu gearu. Po Modulu 16 se význam boonů omezil a zmírnil se i jejich vliv na Total Item Level. Díky tomu může Eona poměrně snadno vplout do Legacy obsahu a jedinou starostí hráče se tak stává gear, potažmo navyšování statistik postavy.
Tohle je vlastně aspekt hry, který spadá do výše uvedené kategorie zhodnocení změn po Modulu 16 a byť to může na první pohled vypadat poněkud kontroverzně, tak to v kontextu trendů ve hře je celkem dobrý krok. Roli samotné postavy to nijak neznevažuje, jen vás to prostě násilně netlačí k tomu, abyste Legacy kampaně absolvovali v co nejkratším termínu, protože díky tomu odpadá úvodní zděšení u hráčů, kteří přišli nově, nebo se vrátili po letech, a teď se děsí nad tím, kolik kampaní musejí bezpodmínečně projít, aby dorovnali krok s ostatními.
Nyní si můžete vybrat a po absolvování kampaně Undermountain můžete zamířit třeba do kampaně Ravenloftu. Efekt bude takový, že jako vycvičený level 80 na tom budete o něco lépe, než s postavou před Modulem 16 (samozřejmě z pohledu paladina, Eonu zatím šetřím, protože bych s ní rád celou kampaň nejprve zdokumentoval krok po kroku). Pro sólování je současný stav hry vlastně ještě lepší, než tomu bylo dříve, proto i ta moje celková spokojenost.
Celá legrace začíná dostaveníčkem v hostinci Moon Mask, kde postava získá po krátkém rozhovoru s lordem Neveremberem výbavu ze setu Undermountain a za doprovodu Jarlaxla Baenre se přemístí kamsi k Hlubině a odtud do jednoho ze záhadných portálů, které tu začaly vyrůstat jak houby po dešti. Nikdo neví kam tyhle portály vedou a co z nich může vylézt, a tak je na našem hrdinovi, aby zjistil, oč tu běží.
První výprava do záhadného podzemí ovšem přinese více otázek, než-li odpovědí. Část expedice, jíž je náš hrdina součástí, je zajmuta cizinci, kterým velí podivný železný mág a ještě podivnější kouzelnice s houbou na hlavě ... a to doslova
Nicméně k smíchu to moc není, protože ta kouzelnice se jmenuje Arcturia a ve skutečnosti je mocným lichem. Mágem je ocelový konstrukt jménem Trobriand. Spolu s naší novou "průvodkyní" Jhesiyrou jde o žáky proslulého, leč šíleného, kouzelníka Halastera. Jhesiyra se dostala před nějakou dobou s Halasterem do konfliktu kvůli jeho podivnému a nebebezpečnému plánu a stálo jí to život. Jako jedna z mála ví, co se tu děje, ale aby ve svém úkolu za záchranou Hlubiny uspěla, tak potřebuje naši pomoc. Proteď ná jen varuje a naše cesta končí v proslůlem hlubinském hostinci jménem Yawning Portal (ano, tento hostinec se objevil už v datadisku Hordes of the Underdark k Neverwinter Nights).
Yawning Portal funguje jako společný hub, odkud pak postava vyráží za dobrodružstvím na nižší patra podhůří. Každé patro se přitom odemyká formou expedice, kterou pořádá nyanzarská vyslankyně Obaya Uday. Výjimkou je tedy hned první patro, abych byl přesný, které zahrnuje tzv. Twisted Caverns. Sem se dá totiž vstoupit i bez expedice, protože se jedná o lokaci, která je na povrchu již dobře známa. Nicméně jak už to bývá, ne vše je tu idylické a tak se to bez našeho zásahu neobejde. Navíc pomoc místním je nejlepší způsob, kterak získat informace o místních poměrech a podivnostech v okolí.
Když jsem do Twisted Caverns dorazil prvně se svým paladinem, tak jsem tu prakticky nemusel bojovat, protože můj paladin byl již na levelu 80 a zřejmě tu zafungoval efekt příliš odlišného levelu, kdy vás potvory s o poznání nižším levelem nechají být (ostatně by beztak neměly proti vám šanci). Zřejmě šlo o nějaké dočasné nastavení, protože s Eonou už tomu bylo jinak. Úkoly nejsou nijak obtížné a celkem to odsýpá, takže za nějaké 2 hodiny jsem mířil do své první expedice - najít Wyllowwood.
Expedice má přesně daná pravidla (pokaždé probíhá stejně), mění se jen obsažené lokace a potvory v příslušném dungeonu (plus to koresponduje s příběhem kampaně). Cílem expedice je projít trojici samostatných oblastí, bojovat s potvorami a různými minibossy a do toho sbírat Magic Relics. Reliktů je celkem 9, v každé oblasti jsou 3, a čím více jich najdete, tím lepší vás čeká odměna za splnění expedice. Finální loot přitom až tak náhodný není, což se mi potvrdilo při průchodu s Eonou. Relikty mají vliv spíše na množství Seals of the Mountain (vrátím se k nim později), které za expedici dostáváte.
Wyllowwood už je o něco tužší, ale oproti průchodu s paladinem jsem měl už tu výhodu, že jsem pochopil práci se statistikami a naplno jsem využil svého tygra a jeho výbavy. Do určité míry určitě pomohlo i to, že jsem si tu lokaci celkem pamatoval, ale i tak mi přišlo, že Eona se s jejím průchodem popasovala celkem dobře (problém mi činilo jen přečíslení tuhými potvorami, kdy mi přeci jen chyběla účinná obrana, ale zase když se zadařilo, tak plošné útoky warlocka dokáží tenhle problém utnout hned v začátku).
Abych byl úplně přesný, část Wyllowwoodu jsem si prošel ještě před úpravou statistik (do osvobození meče Tearulai a jeho spojení s tělem draka Valdemara). Zastavil jsem se ovšem v bodě, který byl předtím problematický už u paladina a dále jsem v té chvíli už neměl v plánu pokračovat. K pokračování mě vlastně donutil fakt, že jsem si chtěl udělat záznam boje s Arcturií, protože ten jsem po úpravě statistik zvládl se svým paladinem hned na první pokus, čím jsem překvapil sám sebe
Leč jsem zapomněl na nahrávání. Nezbylo tedy nic jiného, než se o totéž pokusit s Eonou.
S Eonou jsem tedy doklepl poslední sadu úkolů na patře Wyllowwodu a na radu Tearualie jsem se vydal po stopách proradné Arcturie. První fáze úkolu šla nadmíru hladce, Eona si hravě poradila s různým přečíslením a celkem bez problémů jsem se dostal až k samotné kouzelnici. Ale tady se karta obrátila a vypadalo to podobně beznadějně, jako první pokusy s paladinem. Poněkud mě to vyděsilo, protože na Eoně už nešlo co zlepšovat a tahle situace by v tu ránu popírala samotný smysl kampaně Undermountain.
Musel jsem začít porůznu experimentovat s kombinacemi dovedností a zkoušet, kudy by to mohlo být schůdné. Paradoxně se ukázalo, že paladin na tom byl ještě dobře, protože jeho pomalejší zraňování Arcturie kompenzoval štít, který naopak kryl nemalou část útoků této kouzelnice. Eona nic takového nemá a přitom její celkový damage nebyl takový, aby dokázala Arcturii poslat k zemi dříve, než sama podlehla jejím kouzlům. Tygr byl prakticky k ničemu, protože Eona je z nějakého důvodu dokonalý magnet na útoky, takže si i jako slabá kouzelnice ráda hraje na tanka
Nj, jenomže to je dost naprd
S pomocí lektvarů a experimentování s Powers se mi podařilo objevit možnou cestu, ale limitní byl právě efekt lektvarů. Jednak i můj nejlepší lektvar vrací jen část zdraví a pak lektvary mají cooldown, nelze je tedy pít hned po sobě. No a v době cooldownu jsem většinou dostal sadu rozhodujících zásahů. Přitom jsem už dokázal Arcturii dostat na 1/4 zdraví. Skoro bych to vzdal, když jsem si uvědomil, že v batohu mám krom lektvarů i speciální léčivé kameny (Stone of Health), které doplňují zdraví do maxima. Po pár pokusech Arcturie konečně padla ...
Tyhle kamínky postava obdrží v rámci levelingu a jako různé odměny. Přesně si nevybaji, kde to bylo, ale dají se ve hře i koupit u Sybelly Artis za Symbol of Savras (kampaň Staff of Savras). Popř. se dají pořídit za Zeny a určitě je někdo prodává na aukci.
Při boji s Arcturií se mi potvrdilo, že tenhle boss je opravdu krizový a jak vidno, ani čistokrevná DPS to nemají jednodušší. Ba naopak. Zajímavé na tom celém je, že s Eonou jsem posléze zbylé dva bosse kampaně sundal ještě snadněji než-li s paladinem. Netuším, proč je Arcturie zrovna tak tuhá a proč jí vyvojáři dali zrovna doprostřed kampaně, ale pozitivní je, že jí lze odsólovat i s postavou bez učinné obrany - byť jsem se u toho docela zapotil.
Po porážce Arcturie následuje expedice do Terminu, což je zvláštní lokace, kde se prolíná několik realit, přičemž nemalý vliv tu mají démoni v čele s dévem Fazrianem. Díky němu se Eona dostala k místnímu proradnému vůdci duergarů Valtagarovi. Ten je zodpovědný za výrobu konstruktů, které hodlá Trobriand využít jako invazní armádu na povrch. Boj s Valtagarem byl vcelku rychlý a po něm následovala expedice do Vanrakdoomu.
Uvnitř Vanrakdoomu se nacházejí místa protkaná vlivem Stínopádu (Shadowfell), což nikdy nevěstí nic dobrého. Místní duergaři zde osazují konstrukty z Terminu kameny duší a krom této ocelové armády se tu připravuje k boji armáda upírky Keresty. Jako zvěd jsem se dokázal dostat do její blízkosti a prohlédnout část jejích plánů a tím i plánů mága Trobrianda. Při odhalování dalších podrobností se mi podařilo zjistit, že Keresta není jediný můj problém, protože ve Stínopádu na mě s velkou pravděpodobností čeká drak Umbraxakar.
Umbraxakar souvisí s jedním vedlejším úkolem, protože se jedná o podivné spojení drowa Glystera s jedním z draků. V podstatě jde o určitou formu kletby, ale podstatné je, že Umbraxakar hlídá kouzelnou hůlku Arcturie (než jsem jí stačil vytrhnout z tuhnoucích ruček této lichky, tak zasáhl samotný Trobriand a hůlku si odnesl skrze portál buhví kam). Průchod Vanrakdoomem mě hodně mile překvapil, protože s paladinem jsem tu byl pomalejší, ale warložce to tu svědčilo očividně více. Dokonce bych řekl, že větší problémy jsem měl s poslední částí úkolů v předchozím Terminu, kde to jiní hráči moc nedávali a bylo vidět více skupinek hráčů, co si pomáhají (i já byl osloven, ale mým cílem bylo Terminus odsólovat, takže jsem zatnul zuby a prošel i tou tužší pasáží, která je naopak jednoduchá pro paladina).
Jediným tuhým soupeřem Vanrakdoomu byli upíři a obzvláště jejich silnější verze ve finálním dungeonu, kde jsem parkrát natáhl bačkory. Boj s Kerestou naopak docela šel, ona nedisponuje zrovna ničím výjimečným a její mazlíček, který se objevil až po boji, byl pro změnu dost tupý a moji companioni ho hravě zasekli na místě, takže o to jsem to měl snazší. Na počátku finále mě doprovázela kněžka Celeste, která se pak objeví ještě po boji s Umbraxakarem. Přítomnost Celeste je docela milá, protože je to vlastně jediná známá postava, která se v rámci celé kampaně ve hře mihne (pokud vynechám lorda Neverembera na počátku kampaně).
Boj s Umbraxakarem je celkem triviální. Od Celeste jsem dostal amulet, který dokáže na chvilku protrhnout temnotu Stínopádu a umožní tak průchod světla bohyně Selune. Umbraxakar je totiž normálně nezranitelný, ale když se naláká do těchto paprsků, tak přijde o svou obranu a je potřeba do něj začít prát vším možným. Světlo moc dlouho nevydrží, ale díky útočné síle Eony jsem draka usekal na pár vyvolání těchto paprsků. Nakonec jsem světlem očistil i omdlelého draka a tím jsem osvobodil jeho duši ... no a Jhesiyra pak mohla zničit Arctuřinu hůlku. No a tím příběh kampaně končí, protože to opravdu velké finále je standardně součástí až Epic Queue a na to jednoduše nesplňuji požadavky
Po boji s Umbraxakarem se otevře ještě několik drobných úkolů, ale tím nejdůležitějším jsou Master Expedition u Obayi. Po první takové expedici je možné kampaň definitivně uzavřít a dále jsou pak k dispozici každý den 3 Master Expedition, což je vlastně ten nejhlavnější důvod proč kampaň Undermountain podstoupit (ty zbylé drobné úkoly se také týkají Master Expedicí, ale fungují jen jako tutorial k dalším možnostem, které máte v rámci expedice k dispozici).
Master expedice jsou totiž zdrojem lepší výbavy, kterou lze jednak najít jako náhodný loot přímo během expedice, poté jako náhodnou odměnu za splnění expedice a nakonec za každou expedici získává postava Seals of the Mountain, za které lze nakupovat části
Spy Guild's setu u Seal Vendora přímo v Yawning Portal. Původní uncommon sety z průběhu kampaně si tak velmi snadno a rychle vyměníte za epickou výbavu. Nehledě na to, že v rámci expedice občas padají předměty s Item Level 1000.
A tohle celé je ten důvod, proč se pokusit kampaň Undermountain dokončit, i kdybyste si na boj s Arcturií měli vzít někoho na pomoc. Arcturie je opravdu jediný zádrhel v celé kampani a je škoda se tím nechat odradit, protože Undermountain funguje jako klasická levelovací kampaň, omezeni jste jen vaším časem, který do toho chcete v danou chvíli investovat. Každé ze 4 pater kampaně lze projít zhruba za 2,5 - 3 hodiny, takže celou kampaň zvládnete klidně za jediný den.