Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Začínám mít v těch rozehrávkách trochu zmatek, ale nakonec jsem se rozhodl přednostně pokořit Cardhalii. Je to hra, o které jsme tu už před pár lety diskutovali, ale které jsem se po celou tu dobu vyhýbal. Ono přeci jen překlopit se po letech hraní real-time cRPG do éry krokovacích dungeonů, nebylo zas tak snadné.

Moje pokusy o tenhle specifický žánr se datují už někam na počátek milénia, ale nakonec jsem za nimi udělal tlustou čáru s tím, že to ponechám raději historii. Nepřesvědčila mě ani rozehrávka World of Xeen, která se slibně rozjela, leč nadšení poté postupně vyprchalo. Na vině je hlavně množství restů, které mám i bez klasických dungeonů a samozřejmě se to zrovna krylo s obdobím rozmachu Elemir's Page. Když pak vemu, kolik her reálně za rok odehraju, tak na to prostě nebyl čas. Ono se to nezdá, ale teď po letech mohu s klidným svědomím říci, že znovu už bych do webu nešel Ale tak o tom jsem tu psát nechtěl ...

Cardhalia je česká freewarovka studia Calimero Industries, za kterou stojí jako designér Petr Sýkora. Světlo světa spatřila na podzim roku 2005, tedy nějaké 2 roky od počátku vývoje.

Oficiální stránky hry: http://www.say-realm.com
FAQ: http://www.say-realm.com/cardhalia/articles/faq.html
Manuál: http://www.say-realm.com/cardhalia/articles/manual.html
Grafický průvodce: http://www.say-realm.com/cardhalia/articles/manual/

Je celkem zajímavé, že v té době už autoři uvažovali o pokračování, jehož vývoj však neprobíhal dle představ. Nicméně dle informací na oficiálním fóru práce na dvojce neustaly, ba naopak, nyní už se pracuje na samotném obsahu hry. Proto si tak nějak říkám, že je nejvyšší čas pokořit jedničku, aby se mi nakonec nestalo to samé, co u Legend of Grimrock.

Nicméně hru jsem již před řadou týdnů rozehrál, abych si ozkoušel, jak vypadá a jak se hraje. Jenomže jak už je u mě zvykem, došel jsem zatím jen do vesnice Přesto na mě docela zapůsobila. Jedním z důvodů je docela zajímavě udělaná interakce uvnitř družiny, což ukazuje, že si autor hru promyslel opravdu do detailů. Druhým je zbraňový arzenál a výstroj. Už od Baldur's Gate si vážím her, které mají omezený arzenál speciálních předmětů a necpou vám je navíc na každém kroku. Uvidíme, co budu říkat, až se ve hře dostanu dále.

Verzi hry používám 1.6, OS je Windows XP. Pokusím se navrátit i ke screenshotům.

[Elemir]

Ano, potvrzuji, po všech těch zkušenostech už bych do webu znovu nešel ... Ty jo, 6 let od pokusu o rozehrávku Cardhalie a zůstalo fakt jen u úvodního příspěvku? No, pokusím se to napravit

Plánuji to již delší dobu, ono to vlastně jen shodou okolností vyšlo na den přesně, že jsem si zrovna dneska otevřel tenhle post. Mě to trošku štve, protože jsem před léty rozjel vícero her takřka najednou, ale jen některé z nich jsem nakonec opravdu dohrál. Cardhalie měla bohužel tu smůlu, že jsem na ní nakonec zapomněl. Pořád bylo co nového objevovat, a to vlastně platí dodnes, jenomže tím si akorát k těm starým restům přidávám i nové.

Taky je pravdou, že jsem si za poslední dobu užil dosytosti moderních (možná spíše jen modernějších) akcí a teď by to zas chtělo něco klidnějšího. Dalším problémem je fakt, že v takových chvílích mám nutkání rozehrávat něco, co už jsem někdy v minulosti dohrál, ale ta potřeba pramení spíše z toho, že si občas potřebuji něco připomenout. No a na to tu mám právě deníčky, abych si to mohl přípomínat i bez hraní ... jinak se opravdu nikam nepohnu A poslední důvod je míra prospěšnosti, tedy to, zda-li ty informace pomohou i někomu jinému.

Nezbývá, než vytáhnout notebook a vyřešit hned první dilema - pokračovat, nebo rozehrávat znovu?

[Yuyana]

Osobně vždycky začánám znovu, ale jak to vyhovuje tobě. Hlavně pošli nějaký fotky :-D.

[Ivan]

Osobně mě právě začátky vůbec nebaví.:-D Spoustu her bych rozehrál znovu, ale nechce se mi právě začínat úplně od začátku level 1.:-D Asi si budu muset všude nechávat sejv třeba po prvním městě s už nějak specializovanou postavou.:-D

[Yuyana]

Mě začátky taky nebavěj, ale nedokážu začít od prostředka. Mám hry, který mám uložený třeba po úvodní misi, když je to nějakej otravnej tutorial (DA:I je klasická ukázka), a nikdy uplně od začátku nezačínám, ale většinou to prostě vemu znova, i když přísahám, že už to nikdy neudělám :-D.

[Elemir]

Nakonec se ukázalo, že save je dokonce už z 8. 8. 2015. Jako není to nic pokročilého, takže asi provedu jen opáčko úvodu a pak navážu s již zaběhnutou družinou. Jak to tak vypadá, tak jsem si nepsal deníček, přitom bych přísahal, že jsem si típal alespoň screenshoty. I když to je asi blbost, v té době jsem neměl na notebooku licenci na Bandicam. Každopádně obrázky budou

Mě teď tak napadá, že já to možná nejprve smolil do nějakého obecného tématu a pak jsem teprve založil deníček. No nic, hledat to nebudu.

Pokud jde o ty začátky obecně, já už se k tomu asi několikrát vyjadřoval. Kobkař by měl vždy začínat od začátku, ale rozumím tomu, že když chci jenom zkusit nějakou alternativu a ta hra jako taková mě moc neuchvátila, tak použiju pokročilejší save. Existují hry, tedy mimo dungeony, u kterých bych si už dokázal představit, že začátek s klidem přeskočím.

[Yuyana]

Já osobně potřebuju určitej... řekněme vztah k postavě/hře, a ten vzniká během toho úvodního vztekání. Pozdější vyšší levely a válcování nepřátel musí bejt odměna za počáteční utrpení, mě nebaví bejt OP, aniž bych si to předem zasloužila. Nebo u některejch her naopak, když je nehraju dlouho, potřebuju úvodní snadnější levely, abych se rozcvičila, a neumírala na každym kroku :-D.

Jsou dva typy her. V jedněch je hra stále lehčí a lehčí... a ve druhejch přituhuje a přituhuje.

[Ivan]

Tak samozřejmě u dungeonu to je něco jinýho než u klasických RPG. Tam to chápu. Spíš jsem nevěděl, co to ta Cardhalia vlastně je, úplně mě to minulo..

[Yuyana]

Však to se dozvíme, až Elemir začne vyprávět.

[Milhaus]

Já bych nemohl u žádné RPG hry navázat a pokračovat dál, třeba s 2 roky starou hrou. U her, které hraji poprvé a neznám je, potřebuji znát kontext toho, co se děje a kde to vlastně jsem a kam mám jít a podobně. U her, které jsem již hrál a hraji je znovu, je většinou hraji proto, že je mám rád a baví mě a začátky jsou vždy nejzábavnější, když je hrdina nula a snaží se vypracovat. Naopak u těchto her mě mnohdy už konec nebaví a nedohraji je, jelikož hrdina je již moc silný a příběh a to, jak to skončí, už vím, kvůli němu to dohrávat nemusím.

[Elemir]

Samozřejmě hodně záleží na pokroku toho savu, to není jen problém RPG. Když je to na začátku, jako to mám já, tak to jde, ale pokud je to už několik hodin hraní, tak se v tom taky už neorientuju. Mě to dávalo kupříkladu smysl ve chvíli, kdy jsem hrál jednu hru a pak jsem zkoušel třeba jen různá povolání.

Asi jsem o tom už psal, např. v Gothicu jsem měl postavu level 10 a pak jsem si po sobě zkusil připojení ke všem třem táborům. V tu chvíli pro mě bylo zbytečné ten začátek rozehrávat pokaždé znova, protože jsem to vlastně odehrál krátce po sobě. Kdykoliv jsem se pak ke hře s odstupem času vracel, tak jsem rozehrával od začátku. Teď se mi něco podobného stalo zrovna s Assassin's Creed Unity jakožto neRPG hry, kde jsem i přes ranný začátek ztratil po těch dvou letech nit. To pak nemá smysl pokračovat a je to prostě automaticky na novou rozehrávku.

Sice vlastním dost bohatý archiv savů ke všem možným hrám, co jsem kdy zkoušel, ale reálný užitek to moc nemá. Spíš je to jen doklad toho, kolik času jsem v tom utopil. Možná savy z MM6 bych v pohodě dojel, protože tu hru už prostě znám, ale u většiny her je to vlastně jen halda dat o ničem. A taky nesmím zapomenout na to, že s postupujícím věkem mi začíná paměť vynechávat, takže je lepší ty hry rozjíždět znovu Tenkrát mě totiž nenapadlo, že bych k těm savům měl dělat i legendu co a jak ...

Jinak Cardhilii mám znovu zprovozněnou a jakmile si pořeším pár věcí okolí videí z restů, tak se vrhnu na deníček. Nechci se vymlouvat, ale pár týdnů už tu válčíme s dcerou sami, holt podělaná covid doba, takže mám i dost jiných povinností.

[Milhaus]

Myslím, že MM6-MM8 jsou právě ty hry, kde je nejzábavnější ten začátek, když jsou hrdinové příliš slabí a hráč má i možnost tu hru alespoň trošku změnit o proti předchozích.

[Ivan]

Já bych se takhle pustil do spousty her, ke kterým bych se chtěl vrátit avim, že by mě i bavily, ale právě už se mi nechce vytvářet postavu a začínat jako úplná nula na levelu 1. Ideální je pro mě sejv tak po první, dvou lokacích, postava na levelu cca 4, kdy je to ještě relativně začátek, ale už mám vytyčený směr, kterým se chci vydávat atd. Na druhou stranu příběh ještě nebývá úplně rozjetý a ty začátky her sibud pamatuju, jsou obecně dost známé, nebo si je přečtu v recenzi nebo nějakým úvodu v deníku.

Na Cardhalii jsem koukal na YouTubu a asi to není pro mě. Ten trhanej pohyb v těch dungeonech fakt nedávám.:-D

[Elemir]

Taky je to krokovací dungeon ze staré školy, takže tomu odpovídá i technické zpracování. Jako tohle posoudit nemohu, mě na tom pohybu nic divného nepřijde, protože já to ani nijak nevnímám. Vím, že někdo mívá problém třeba i s FOV ve 3D hrách, obzvláště v kombinaci s filtry, ale mě se to nijak netýká. Ale z vlastní zkušenosti vím, že u některých krokovacích dungeonů je realita odlišná od toho, jak to vypadá na videu. Tohle je prostě potřeba vyzkoušet, obzvláště když Cardhalia je freeware.

[Elemir]

Prvních 6 hodin mám za sebou, z toho 1/2 hodiny zabral začátek až do bodu, který jsem měl v savu. Prakticky jsem tedy zůstal viset na úplném začátku, takže jsem mohl hru klidně rozjet znovu, ale jelikož jsem mezitím prosvištěl jednou malou jeskyní s v tu chvíli tuhými netopýry, tak jsem si řekl, že už to opakovat nechci a budu dál pokračovat ve starém savu. Jednu zradu si to pro mě ovšem nachystalo a v dalším příspěvku se k ní vrátím. Teď bych chtěl probrat jiné věci.

Už si nejsem tak úplně jistý, že jsem Cardhalii před těmi šesti lety opustil zcela náhodou. Kupodivu mám s hrou výrazné technické problémy (často padá), takže si říkám, že tohle byl možná ten důvod. Zřejmě se jí nelíbí integrovaná grafika, protože vše ostatní by mělo být v pohodě (včetně Windows XP). Krizový je hlavně pokus o save, kdy to padá celkem pravidelně. Quicksave kupodivu funguje bez problémů, ale ten nemůžu sekat jeden za druhým, občas se ve hře stane něco, co bych si tím definitivně přepsal, nebo hrozí uložení v nevhodnou chvíli, takže quicksave doplňuji "záchytnými body" a průběžným savem. No, je to sice otravné, ale hra naštěstí startuje rychle.

Systém vývoje postav je poněkud minimalistický, ale taky je poměrně dobře srozumitelný i bez manuálu. Problém jsou ovšem absentující popisky vlastností předmětů apod. K něčemu existují speciální knihy (katalogy), jiné je potřeba odhadovat podle změn statistik. Vlastně se tu skrývala hned druhá zrada při volbě pokračovat ve starém savu Ke hře je dobré si vést poznámky, což je o to jednodušší, neboť Cardhalii má automapping, takže odpadá kreslení map. Já se to pokusím nějak podrobněji sesmolit, ale první zápisek určitě zabere nějaký čas, protože zprvu je potřeba prokousat se haldou textu a k tomu dovysvětlit pár specialitek.

Zatím to tedy vypadá, že budu ve hře pokračovat. Pokud se padavost hry nezhorší, tak to překousnu. Vůči hře samotné nemám zatím výtky, tedy až na jednu - kvalita dialogů dost kolísá, což je pro takhle ukecaný dungeon docela průšvih. Holt mi některá mluva už nesedne tak, jako před léty