Po dnešku bych mohl DA:I asi považovat za dohrané ...
Nakonec jsem překročil 115 hodin a začalo toho být na mě už opravdu moc. BioWare se sice snažili, ale na takhle velkou hru to nakonec začalo být přeci jen rozvleklé ... i když ... trochu jsem si to způsobil sám, protože jsem do základní hry rozehrál i dvojici DLC - Jaws of Hakkon a The Descent.
Obě DLC jsou určená pro vyšší level družiny, ale okolo levelu 19-20 už to bylo schůdnější. Vždycky jsem došel co nejdál to šlo a jakmile ve hře výrazně přituhlo, tak jsem si zase odskočil do základní hry. V obou DLC jsem se nakonec na levelu 27 dostal až do finále, ale v obou případech jsem to nakonec vzdal. Bojů už bylo na mě až až a na oba bossfigty už jsem neměl sílu. Už se mi to prostě nechtělo zkoušet, protože jsem v průběhu hry pozměnil družinu a tady mi zrovna silně chyběli střelci a kouzelníci

. Ve výsledku to ničemu nevadí, pointu obou DLC znám a to stačí.
Od družiny ve složení já bojovník, Cassandra tank, Varrick střelec a Solas mág ledu, jsem přes obměnu Solase za Vivienne došel až do sestavy já, Cassandra, Blackwall (obouručky) a Sera (dvě zbraně, stíny).
Vivienne jsem vycvičil v elektřině, ale neukázalo se to zrovna jako šťastné rozhodnutí, přitom Vivienne mě překvapila tím, jaký dokáže být držák. V boji se vyrovnala tankovi. Nicméně před honem na draky jsem se rozhodl pro melee družinu a tak jsem zkusil Varricka a Solase vyměnit za Blackwalla a Bulla. Jenomže Bull se mi nepovedl a tak šel z družiny ven. Blackwall a Cassandra si v boji dost notovali a drželi největší nápor na sobě. Sera fungovala jako skvělé DPS a já to jen korigoval. Bohužel, pro finále obou DLC je boj zblízka spíš na obtíž.
Musím taky podotknout, že jsem v boji využíval povětšinou akční režim a jen občas jsem zavítal do taktické kamery. AI funguje dobře, většinu soubojů dá družina opravdu bez jakéhokoliv ručního zásahu (tedy pokud nepočítám občas vynucené použití lektvaru).
Pokud by na to jednou došlo, tak i po dohrátí základní hry mám možnost v obou DLC pokračovat, plus se mi otevřelo poslední příběhové DLC Trespasser (?).
Romance s Cassandrou dopadla podle všeho dobře, akorát volba nové Božské nedopadla tak, jak jsem čekal. Byť jsem doporučil Vivienne (a Cassandru se pokusil od toho zradit), tak se novou Božskou stala právě Cassandra.
Na cestě do finále došlo k několika zajímavým zvratům, do kterých byla namočená Morrigan. Ale tady bych měl asi začít nejprve hezky popořádku ...
Poté, co jsem se dostal do čela znovuustavené inkvizice, tak jsem se musel postarat o získání spojenců a podpory. Nejdůležitější podporou se pro mě stala orlesiánská císařovna Celene, kterou jsem pomohl udržet na trůnu. Za odměnu mi do Skyholdu poslala svou poradkyni Morrigan, která se do tvrze přesunula i se svým synem Kieranem. Morrigan se po celou dobu od příběhu jedničky ukrývala, přičemž využívala cestování skrze eluvian (elfské cestovní zrcadlo objevené v jedničce). Nakonec se rozhodla už neskrývat a dala se do služeb císařovny. Morrigan je klíčová ve všech otázkách týkajících se historie a starých bohů. V podstatě je to ona, kdo posouvá děj.
Během druhé konfrontace s Corypheem jsem se s družinou dostal do Úniku, kde jsem potkal Božskou Justinii, tedy abych byl přesný, ducha, který vstřebal její vzpomínky. Díky němu jsem se dostal ke svým vlastním ztraceným vzpomínkám, takže jsem se dozvěděl, že jsem to byl já, kdo Corypheovi překazil jeho plán v Nejsvětějším chrámu. Corypheus se zrovna pokoušel pomocí artefaktu v podobě koule transportovat Justinii do Úniku, ale Justinii se podařilo artefakt mu vyrazit z ruky a do toho jsem nečekaně vstoupil do místnosti já. Sebral jsem artefakt ze země, jenomže on nečekaně jaksi splynul s mojí rukou. Tím Corypheus přišel o možnost otevírat Závoj. Jakmile došlo k výbuchu tak jsem se sám ukryl právě v Úniku i s Justinií, ale přežít se podařilo jen mě - Justinie se pro mou záchranu obětovala.
Bezva, nyní už bylo jasné, co se přihodilo a jakou roli jsem v tom sehrál já sám. Nešlo tedy o žádný zázrak, ve kterém by figurovala Andrasta a já tedy nejsem žádný Andrastin posel (vyvolený). Čistě formálně jsme se se však v inkvizici dohodli, že budeme i nadále předstírat, aby lidé neztratili víru.
Corypheus, nyní bez artefaktu, musel najít jinou cestu do Úniku a tady přišla na řadu Morrigan. Naznačila, že by toho bylo možné dosáhnout pomocí eluvianu. Další dostupný se nachází v prastarém elfím chrámu zasvěcenému Mythal. A tady to začíná být zajímavé

.
V chrámu se krom eluvianu nacházela i studna vědění, která obsahovala vzpomínky předchozích generací. Morrigan silně stála o to, aby se mohla ze studny napít a vzpomínky vstřebat. Přítomná Vievienne byla proti, ale mě něco našeptávalo, že by to opravdu měla být Morigan. Nikoliv já nebo Vivienne. Morrigan byla díky tomu za svou opovážlivost natrvalo připoutána k dávnou zesnulé bohyni, z čehož si samozřejmě hlavu nedělala ... co by jí asi tak mrtvá bohyně mohla provést? No, brzy se nestačila divit a já taky

.
Kieran, Morriganin syn, jednoho dne zmizel skrze eluvian kdo ví kam. Rozhodl jsem se Morrigan pomoci a přitom jsme zjistili, že Kieran nějakým způsobem otevřel cestu do Úniku. Morriganina teorie byla tedy správná, ale jak to dokázal zrovna Kieran. Nyní pomineme, že má v sobě duši starého boha, protože tohle je ještě mimo jeho dovednosti.
Uvnitř Úniku jsem našli Kierana ve společnosti nám velmi dobře známé osoby ... Flemeth! A proč vlastně ne? Vždyť Flemet je Kieranova babička. Původce cesty do Úniku tedy známe, ale Morrigan z toho nebyla zrovna nadšená. Myslela si totiž, že jí Flemeth o Kierana připraví. Jenomže se to celé vyvrbilo úplně jinak.
Ukázalo se, že příběh o Flemeth známý z jedničky je opravdu postavený na skutečných událostech. Flemeth v močálech skutečně narazila na mocného ducha, ale tím duchem byla bohyně Mythal! Od té doby přežívá Mythal ve Flemeth a tvoří nerozlučnou dvojici ... tedy až do té doby, než nadejde správný čas, aby Mythal mohla vykonat spravedlnost za křivdu, které se jí dostalo. Dokonce se ukázalo, že Flemeth nezabíjí své dcery záměrně, ale její převtělování je podmíněno tím, že s tím dotyčná dcera musí souhlasit. Ostatně nyní to dává smysl, každá z dcer se rozhodla obětovat, aby Mythal mohla přežít. Morrigan se totiž nabídla vyměnit svůj život za život Kierana, ale o to Flemeth vůbec nešlo. Místo toho si vzala od Kierana duši starého boha a Morrigan řekla, jak se věci mají. Na druhou stranu tím Flemeth přišla o možnost převtělení, protože Morrigan je nyní její jediná žijící dcera.
Ale teď ještě něco málo k mytologii. Legendy praví, že božský vlk přelstil staré bohy a donutil je uzamknout se v jejich vlastním vězení. Oltář pro změnu říká, že Stvořitel uložil staré bohy k věčnému spánku. Jenomže kdo je Stvořitel? Corypheus tvrdí, že Černé město bylo při příchodu tevinterských mágů prázdné, nikde nebylo ani stopy po jakýchkoliv bozích. Corypheus je tedy toho názoru, že Stvořitel neexistuje. A jelikož je Černé město prázdné, tak by se přeci mohl zhostil role boha on sám. Ostatně proto hledá cestu zpět do Úniku. Pokud jde o Mythal, ta byla údajně zrazena a zabita? A teď jak to všechno do sebe zapadá ...
Po porážce Coryphea jsem ho poslal do Úniku, kam tak moc chtěl. Tím jsem se Coryphea zbavil a definitivně jsem uzavřel trhlinu v Závoji. Krom toho mi z ruky vypadl artefakt, který původně splynul s mou rukou, a rozpůlil se. Nyní už byl nepoužitelný. Na bojiště za námi přišel Solas, který této ztráty očividně litoval, akorát jsem nevěděl proč. Krom toho mi Solas pověděl, že takhle se to stát nemělo a poté zmizel neznámo kam.
Během outra se ukázalo, že Solas je vtělení božského vlka, který je zároveň "přítelem" Mythal. A to navzdory legendám. Očividně má ztrátu starých bohů na svědomí právě Mythal

. Corypheovi pak dal artefakt na otevírání Závoje právě Solas, ale hra už nezmínila proč. Mythal (Flemeth) měla od počátku nějaký plán, ve kterém Corypheus asi figuroval, ale tenhle plán se podle všeho nezdařil. Navíc Flemeth umřela v Solasově náruči.