Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

DA2 začíná útokem zplozenců na Lothering, tedy po fiasku v Ostagaru v jedničce. Hawk odtud zrovna utíká spolu se svou matkou, bratrem a sestrou (Bethany). Cestou se setká s bojovnicí Avelin a jejím templářským manželem. Mezi oběma rodinami panuje výrazné pnutí, protože Avelinin manžel je kodexem nucen zasáhnout proti Bethany, která je "neschváleným" mágem, tedy stručně řečeno odpadlíkem. Spor se povede urovnat a definitivní tečku to dostane ve chvíli, kdy je Avelinin manžel nakažen zplozenci a Hawke mu se souhlasem Avelin uštědří ránu z milosti. Ještě předtím však umírá Hawkův bratr, kterého smrtelně zraní zlobr.

Situace se zdá beznadějná, ale v nejhorší chvíli jim na pomoc přispěchá rudý drak ... Samozřejmě by to bylo divné, kdyby jim drak pomohl jen tak, ale tenhle drak byla ve skutečnosti Flemeth, Morriganina matka. Pokud pro ní Hawk splní drobnou službičku, tak jim pomůže dostat se do bezpečí. Samozřejmě jsem souhlasil a teď se hodně předběhnu. Dostal jsem od Flemeth amulet, který jsem měl předat dálské archivářce v Kirkwallu.

Amulet obsahuje část Flemethiny duše, ze které se Flemeth nově zrodí. Flemeth totiž počítá s Morriganinou zradou, ostatně sama si svou dceru náležitě vychovala, takže si tímto vytvoří pojistku před tím, kdyby se jí Morrigan opravdu rozhodla zabít ... k čemuž v jedničce skutečně došlo, tedy alespoň v mém příběhu . Tím pádem se ukázalo, že zabití Flemeth bylo jaksi zbytečné .

A teď přichází jedna zajímavá pasáž. Příběh dvojky je vypráveň z pohledu Varrika, přítele kirkwallského šampióna Hawka, tedy mě. Varrick je vyšetřován templáři, kteří po něm chtějí přesný popis událostí a činů Hawka. Vyšetřování se ujala pátračka Cassandra, která je tzv. pravou rukou božské Justinie, nejvyšší představitelky Oltáře (to se ale dozvíme až v DA:I). Je zřejmé, že Hawk provedl něco, co změnilo osud Kirkwallu a pro templáře je důležité zjistit, co přesně k tomu vedlo.

Jak jsem již zmínil, cílovou destinací Hawka a jeho rodiny bylo přístavní město Kirkwall, které se nachází severně od Fereldenu za mořem. Míří sem zrovna halda uprchlíků a tak není snadné se zde usadit. Hawk naštěstí patří do významné šlechtické rodiny, která má v hierarchii Kirkwalu své místo, ale jak se záhy ukáže, Hawkův strýc rodinné sídlo a veškerý majetek utratil. Jenom dodám, že Hawkova matka byla svou rodinnou vyděděna, protože uprchla s fereldenským "nešlechticem" ... později se ukázalo, že rodina matce odpustila a panství připadlo dle závěti jí, takže ho strýc zpronevěřil neprávem, ale už se holt stalo.

Hawk a Bethany proto musí vyhledat pomoc místních cechů, které by se za ně zaručili - rozuměj zaplatili poměrně vysoký vstupní poplatek, neboli správně řečeno úplatek . Na rok jsme se proto dali do služeb pašeráků a přidala se k nám i Aveline, která se po konci služby dostala mezi městské stráže. Náš osud po konci služby byl o trošku horší. Se strýcem jsme stále sdíleli jeho špinavý byteček v chudinské čtvrti a zrovna jsme se poohlíželi po nové práci. Nákaza mezitím pominula a Ferelden oslavoval svého hrdinu a také nástup krále Alistaira ...

[Yuyana]

Ty jsi zabil Avelininýho manžela??? Nee, ona si ho chce zabít sama, za tohle je disapproval!

Já hrála dvojku jako první, takže ten drak pro mě byl zajímavej. Prekvapivej. A Flemeth je naprosto stylová. +200 bodů pro Flemeth.

Ta forma DA2 je dobrá, jak Warrick vypráví, a samozřejmě to vyprácí s nadsázkou :-D. Taky je vtipný, že si můžeš upravit postavu až po úvodní pasáži, takže Warrickův Hawke potenciálně ani nevypadá tak, jak má. Což je humorný, pokud se následně rozhodneš hrát třeba za černocha :-D.

[Elemir]

Mě přišlo zabití Avelinnýho manžela vlastní rukou správné, přeci jsem nemohl dopustit, aby to Avelin udělala sama, vždyť by si to pak vyčítala . Když ono se to seběhlo docela rychle a v té době jsem vůbec netušil, že to s Avelin potáhneme až do konce hry. Každopádně jsem jí to mnohokrát vynhradil, takže Avelin patřila mezi první, s kým jsem vztahy utužil na maximum skoro hned na počátku hry.

Atmosféra v Kirkwallu se s koncem nákazy uvolnila, ale napětí z místních ulic přesto tak úplně nezmizelo. Kirkwall byl už před nákazou znám pro svůj tvrdý postoj vůči mágům, které místní Kruh drží velmi zkrátka. Tedy ani ne tak Kruh jako templáři, které vede Meredith. Meredith je přitom celkem pragmatická a férová ženská, ale část templářů si zákazy a nařízení vysvětlila po svém a mágy doslova týrá a šikanuje. To vede k častým útěkům a tím pádem k popravám mágů.

Paradoxní na tom je, že někteří templáři v útěku mágům dokonce pomáhají. A ještě paradoxnější je, že pravou rukou Meredith se stal templář Cullen, který zažil vzpouru ve Fereldenském Kruhu mágů a během rebelie Uldretha hájil nejtvrdší postup - Právo zrušení. V Kirkwallu už naštěstí trochu vyměkl, ale ani on nijak aktivně nezasáhl proti šikanujícím templářům.

Aby toho nebylo málo, tak ještě před nákazou ztroskotala na pobřeží posádka quanarijské lodi. Quanarijci poté našli nové útočiště právě v Kirkwallu a očividně nehodlají město opustit, což znervózňuje místní obyvatele a vévodu Kirkwallu. Quanarijců je tolik, že by mohli bez problémů město obsadit, ale zatím jen čekají. Údajně na loď, která je odveze domů.

Hawke se s Bethany rozhodují, co dále. Nákaza je pryč, ale návrat do Lotheringu se nejeví jako nejlepší nápad. Matka často dostává dopisy od starostky Lotheringu, ve kterých se píše, že přestavba zničeného města jde pomalu a lidé nakonec raději Lothering znovu opouštějí, protože místní půda je otrávená a bude trvat ještě mnoho let, než se věci dají do pořádku. Jako lepší alternativa se jeví získat zpět šlechtický titul a peníze, za které by si rodina pořídila zpět svoje sídlo.

No a jedna příležitost se nabídla doslova sama - trpaslík Bartrand plánuje výpravu do Hlubokých cest, aby tzv. zachránil část dědictví svých předků ... rozuměj vykradl nějaký z dříve nevyrabovaných thaigů. Naneštěstí mě odmítl, ale v tu chvíli mi na pomoc přispěchal Varrick, který mi pověděl, že by bylo dobré, kdybych se k výpravě přidal jako investor, tedy abych Bartrandovi nabídl peníze za podíl ve výpravě. Jednalo se o rovných 50 zlatých!

Není to zrovna málo, ale Varrick se mi hned nabídl, že nám pomůže a od této chvíle jsme získali nového spolehlivého parťáka. Avelin se mezitím stala (zatím) neoficiálně velitelkou městské stráže, ale pořád byla ochotná s námi vyrážet za dobrodružstvím. Třetí do party přibyla Isabela, pirátská královna z jedničky a moje budoucí družka . Jako alternativu k romanci s Isabel jsem získal elfí kouzelnici Merrill, která pomohla Flemeth osvobodit se z talismanu. Merrill se s námi přesunula do města a projevila ochotu nám pomáhat i nadále.

Popravdě ani jedna ze společnic není moc dobrou volbou pro romanci, ale víc možností mužský Hawke prostě nemá. Avelin si totiž  jako partnera vyhlídla svého podřízeného a já jí ho ještě pomáhal dohodit . Jinak parťáci to mají v DA2 oproti jedničce trochu jinak, každý má ve městě své vlastní ubytování, kam se přesune, pokud ho zrovna nemáte v družině. Takže pokud s některým z nich chcete mluvit, tak musíte nejprve k němu domů (to platí i pro ty v družině), a teprve tam se zobrazí možnost přímého dialogu. Mluvení napřímo v družině totiž v DA2 nefunguje.

Pokud teď marně přemýšlíte, co je vlastně nosným příběhem DA2, tak si nad tím lámete hlavu správně . Hawke nemá vzhledem k obecné zápletce DA zprvu žádný jasný cíl, prostě jen plníte různé městské úkoly (DA2 se odehrává povětšinou přímo v Kirkwallu a občas v blízkém okolí) a shromažďujete peníze na Bartrandovu výpravu. Časem mi dokonce nabídla pomoc trpasličí carta, prý za mě zaplatí a já jim po návratu z výpravy vyplatím dvojnásobek. Schválně jsem to vzal, byť jsem měl sám naspořeno už skoro 100 zlatých.

Jasně, někdo nám v tom příběhu ještě chybí, ale schválně jsem si ho nechal nakonec . Ve Stínově má na tajňačku svou kliniku mág Anders. Ano ten Anders z datadisku Procitnutí. Jeho touha po svobodě nakonec zvítězila, takže po mém odchodu ze Šedé tvrze to zabalil i Anders. Je akorát zvláštní, že se přesunul zrovna do Kirkwallu, který je znám pro svou krutost v zacházení s mágy. Navíc zrovna Stínov je právě čtvrtí, kde se nachází Kirkwallský Kruh, takže Anders si rozbil svůj tábor doslova před zraky templářů. No dobrá, znáte to ... pod svícnem je největší tma ... .

Jenomže Anders nepřišel sám. Spravedlnost se nakonec rozhodl tělo Kristoffa opustit, protože mu Anders nabídl to své, takže do Kirkwallu dorazil Anders a Spravedlnost v jednom. Anders nám tvrdil, že Spravedlnost v něm funguje jen jako druhé vědomí a do ničeho nezasahuje, ale to se brzy ukázalo jako lživé.

Vzpomeňte si, co jsem o Spravedlnosti psal v příspěvku k datadisku Procitnutí. Mrtvé tělo Kristoffa postrádalo emoce, kdežto Anders je emocí plný, hlavně zášti vůči templářům. Do určité míry to ovlivnilo i Spravedlnost a Anders se ve vypjatých chvílích dostává do tranzu, kdy kontrolu nad jeho tělem a myslí přebírá právě Spravedlnost. Tyhle stavy se postupně zhoršují a Anders v nich pomalu přestává rozlišovat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Jeho pomoc uprchlým mágům se tak v jednu chvíli málem promění v trágedii, ale to už hodně předbíhám.

Výprava do Hlubokých cest se trošku zvrtne. Krom pokladů se nám podaří najít zvláštní lyriovou modlu, která Bartranda "donutí", aby nás zradil a uzamkl v hrobce. Varrick si to vysvětlil tak, že Bartrand se prostě rozhodl, že se nebude o zisk s nikým dělit. Ani s vlastním bratrem, kterého očividně raději obětuje. Museli jsme najít alternativní cestu ven. Po návratu do města jsme zjistili, že Bartrand zmizel neznámo kam, ale nám to mohlo být jedno. Nalezené bohatství a matčiny konexe stačily na to, abychom získali zpět své sídlo a titul.

Mělo to ale i jeden nehezký důsledek. Původně jsem chtěl vzít na výpravu do Hlubokých cest Bethany, která byla do té doby velmi užitečnou členkou družiny, ale matka protestovala. Co kdyby se nám něco stalo? Pak by rázem přišla i o zbývající dva potomky. Souhlasil jsem proto, že Bethany zůstane v Kirkwallu u matky. Bohužel jí v té době objevili templáři, takže po návratu do města jsem byl svědkem, jak jí Cullen zatkl a předal do Kruhu. Nemohl jsem s tím vůbec nic dělat!

Jako šlechtic jsem nově získal přístup k vévodovi a tím započal můj vzestup v hierarchii města ...

[Elemir]

Jako šlechtic jsem dostal za úkol vyřešit problémy související s přítomnými quanarijci. Nakonec se ukázalo, že v tom má prsty Isabel, která quanarijcům ukradla posvátný text - ostatně Isabel se vždy před vstupem do tábora quanarijců vytratila, což bylo samo o sobě divné. Quanarijci tedy u Kirkwallu neztroskotali, to byla jen zástěrka. Místo toho pátrají po ukradené knize a zloději. Časem celá situace vygraduje a quanarijci se dají do pohybu. Obsadí město, popraví vévodu a začnou zotročovat místní.

Isabel o knihu původně přišla, takže se stala předmětem jejího osobního úkolu. Kvůli tomu musela jít s pravdou ven a zároveň ode mě chtěla slyšet, jak se k celé situaci nakonec postavím. Je to dost zrádné rozhodnutí, protože to také může skončit definitivní rozlučkou s Isabel. V té době jsem byl na počátku romance s Isabel a to i přesto, že jsem u ní neměl až tak velkou náklonnost. Přesto jsem se rozhodl, že si může svazek ponechat a já to s quanarijci vyřídím jinak. Jenomže jakmile měla Isabel knihu u sebe, tak mi zanechala jen rozlučkový lísteček a zmizela.

Během quanarijské rebelie jsme se ve městě poprvé setkali s Meredith a Prvním čarodějem. Oba nám významně pomohli při cestě do paláce. Jednání s quanarijským vůdcem Arishokem však nikam nevedlo. Boj se zdál nevyhnutelný. K mému překvapení do našeho jednání vstoupila Isabel, která sebou přinesla i knihu a nabídla jí Arishokovi. Ten jí přijal, ale zároveň požadoval, abych mu vydal i Isabel. To zaskočilo všechny. Z této situace pak vede několik cest, rozhodně jsem však nechtěl Isabel vydat. Mohl jsem zvolit férový souboj s Arishokem, což mi moc nefungovalo, nebo hromadnou bitku, která byla o dost snazší a Isabel nám v ní pomohla jako pátý člen družiny. Po zabití Arishoka se zbytek quanarijců vzdal a já se stal Šampiónem Kirkwallu.

Ale vraťmě se na chvilku zpět k Meredith. Během postupu skrze quanarijské linie se jasně ukázalo, že mezi templáři a mágy existuje hluboký příkop, který významně narušuje jejich vzájemnou spolupráci. Meredith viní Prvního mága z toho, že nedokáže zabránit útěku mágů a jejich konverzi v Krvavé mágy a První mág naopak osočuje templáře z toho, že viníkem toho všeho je krutost templářů, která mágy nutí činit zoufalé věci. Osobně jsem se přiklonil na stranu mágů, protože mi jejich argumentace přijde správnější.

Ostatně uprchlé mágy jsem se snažil hájit po celou dobu, dokonce i ty, co přičichli ke krvavé magii. Dokonce jsem kvůli tomu zabil pár významných templářů. Bohužel, ne všichni osvobození mágové mi byli vdeční, což mi časem přineslo i pár problémů.

Po smrti védody se vlády nad Kirkwallem ujala Meredith s templáři, což vedlo k dalšímu pnutí ve společnosti, protože tohle je role, která templářům rozhodně nepřísluší. Meredith se zároveň změnila a útlak mágů ve městě zesílil. Už to nebyla ta pragmatická a férová ženská, ale pořád se v jejím jednání dal najít dostatek logiky.

Nejvíce přitom trpěl Anders, který logicky hájil zájmy mágů a byl proto vděčný, že jsem je otevřeně podporoval. Celou situaci ve městě naštěstí uklidnila velekněžka Elthina, která jakožto nejvyšší autorita Oltáře ve městě měla poslední slovo. Elthina je moudrá žena a chápe, že klíčem k úspěchu je rovnováha. Bohužel do celé záležitosti mohla vstoupit jen jako poradce, protože každá ze stran má dle pravidel Oltáře jasné povinnosti a ty nelze překračovat. Meredith přitom své povinnosti neporušila, celá ta věc má totiž spíše politický charakter, což jde mimo jurisdikci Oltáře. Zásah Elthiny tedy problém jen na čas uklidnil, ale rozhodně nevyřešil příčinu, která dál bobtnala.

Mezitím mě o pomoc požádala přímo Meredith. Měl jsem jí pomoci s uprchlými mágy. Nešlo jen o to je najít a pochytat, ale od Meredith jsem dostal radu, abych přitom sledoval motivace uprchlých mágů a pokusil se pochopit, proč jsou nebezpeční a proč bych měl stát na straně templářů. Do určité míry měla Meredith pravdu, část uprchlých mágů se neštítila krvavé magie a stali se z nich Ohavnosti. Jenomže problém byl pořád stejný, část uprchlíků to prostě přijala jako akt zoufalství, který byl způsoben útlakem templářů. Samozřejmě to nijak neomlouvalo, že se mágové vzpříčili všem pravidlům a začali dokonce praktikování krvavé magie obhajovat.

Ve světle toho všeho mi Andersův osobní úkol přišel jaksi nepatřičný. Anders objevil rituál, který by za pomoci speciálního lektvaru dokázal oddělit Spravedlnost od jeho těla a přitom Spravedlnost nezničit. Byl jsem pro, byť mi potřebné ingredience přišly krajně podezřelé. Rituál přípravy pak měl proběhnout v Oltáři, kdy jsem musel Elthinu zaměstnat, aby si nevšimla, že Anders zmizel někam do útrob chrámu. Na podrobnosti jsem se neptal, Anders vypadal po návratu spokojeně a tvrdil, že se vše podařilo na výbornou.

Situace ve městě se nakonec znovu vyhrotila a spor mezi templáři a mágy se znovu rozhořel. Otevřeně jsem se přidal na stranu mágů, což paradoxně ne všichni mágové ocenili. Část mnou osvobozených mágů už předtím dokonce unesla Bethany a pokusili se nás zabít. Bethany to bohužel odskákala, ale jeden z osvobozených uprchlíků jí díky krvavé magii zase přivedl mezi živé. Takže to nakonec dopadlo ještě dobře.

I přes vážnost celé situace to vypadlo, že nakonec dojde opět ke smíru, ale pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Chrám Oltáře vybuchl a matka Elthina při výbuchu zahynula! Andersovi nešlo o žádné oddělení Spravedlnosti, pořád zůstali jeden. On prostě jen potřeboval vyrobit bombu a tu umístit v chrámu, aby se zbavil velekněžky, která jediná mohla spor mezi templáři a mágy uhasit. Nyní už nebylo cesty zpět. Meredith se  rozhodla uplatnit Právo zrušení a já se musel rozhodnout.

Sice jsem s činem Anderse nesouhlasil, ale stalo se. Rozhodl jsem se pro mágy a Anders šel se mnou. Tím jsem si podepsal rozsudek smrti. A opět jsem byl nemile překvapen činy mágů. Dokonce jsem byl přímým svědkem toho, jak První čaroděj podlehl krvavé magii a rázem jsem nebojoval jen s templáři, ale i se vzbouřenými mágy!

Meredith měla svým způsobem pravdu, ale to už teď bylo jedno, protože jsem se nakonec musel postavit i jí. A v tu chvíli přišlo další překvapení, Meredith v ruce třímala meč z tzv. rudého lyria. Shodou okolností to byl ten samý druh lyria, ze kterého byla vyrobena modla, se kterou Bartrand utekl během naší výpravy do Hlubokých cest (Bartrand modlu prodal a tak se rudé lyrium dostalo k Meredith). Tohle lyrium svému vlastníkovi našeptává a korumpuje jeho mysl. Sami jsme toho byli svědky, když se Varrick pokoušel svému bratrovi pomoci (Bartrand se nakonec do Kirkwallu tajně vrátil). Varrikovi jsem dokonce dovolil, aby si kousek rudého lyria nechal kvůli výzkumu, který by mohl Bartrandovi pomoci. Meredith už byla plně v moci tohoto kovu a brzy to pochopili i okolo stojící templáři v čele s Cullenem, který odmítl pokračovat ve vraždění mágů. Jejich velitelka prostě zešílela a tohle není správné! Souboj s Meredith tak zůstal jen na nás.

Porážka Meredith už však nedokázala zastavit revoluci, která se v Kirkwallu zrodila. Kruhy mágů napříč Thedasem se začaly rozpadat a válka mezi templáři a mágy propukla naplno po celé zemi. Hawk se v nastálém zmatku v doprovodu Isabel z Kirkwallu vytratil a zmizel neznámo kam ...

Cassanda byla podrobnostmi o Šampiónovi a jeho volbách překvapena, ale ve výsledku se nedozvěděla nic, co by jí pomohlo Šampióna najít. Oltář si od toho sliboval, že jeho přítomnost by mohla spor mezi oběma frakcemi pomoct uhasit. Ve finále je tedy Varrick propuštěn a pro Cassandru si přijde Leliana, levá ruka Božské Justinie ... je na čase hledat jiné řešení.

[Yuyana]

Vtipný, jak chudák Elemir nemá koho romancovat, a já tady dilematuju nad přesně opačnou situací.

Jinak teda, mužskej Hawke možnosti má, já za něj hraju taky, limitace je mezi klávesnicí a židlí :-).

[Yuyana]

Teda žerty stranou, mám takovej pocit, že Elemir zapomněl na to, co jsem mu řekla hned na začátku. Elemire, kde máš Fenrise.

[Elemir]

Tak z alternativ mi zbyla jen možná romance s Andersem, popř. trojka já, Isabele a Zevran, na kterého jsem v rámci jednoho úkolu na chvilku narazil. Dvě NPC jsem třeba nenašel vůbec, takže moje družina byla skromnější. Romancím s muži se ale jinak vyhýbám a to i za předpokladu, že hraju za ženu .

V DA:I jsou možnosti celkově pestřejší, ale pro mě zase zbývá jen volba mezi dvojicí žen a tentokrát je to snad ještě horší .

Edit: právě Fenrise jsem někde minul a pak jedno NPC z DLC.

[Yuyana]

V DA:I je to s romancema docela bída. To je hra, kde je to buď nikdo, pokud nemám náladu, nebo Dorian, pokud jí mám. Když výjimečně hraju za ženskou, tak Josephine.

Ano, já vim, že jsi ho minul, to je mezi hráčema uplně běžná situace. Já ho poprvé minula taky. Proto jsem se tě pokusila specificky upozornit na jeho existenci :-D. Nebyla jsem dostatečně důrazná, nechtěla jsem nic vyzrazovat. Nu což. Stalo se.

NPC z DLC je kretén a o nic jsi nepřišel.

[Elemir]

A pomalu se přesouváme do DA:I ...

Cassandra s Lelianou alternativní řešení nenašly, takže Božská Justinie svolala do nejsvětějšího chrámu zástupce mágů a templářů, tzv. konkláve, aby spolu projednali možnosti mírové dohody. Rebelie totiž nabrala po událostech v Kirkwallu na obrátkách a začaly se štěpit i samotné frakce mágů a templářů - jedni volali po svobodě, jiní zůstali věrni starým pořádkům. A mezitím se krčilo běžné obyvatelstvo, které mělo strach jak z mágů tak i z templářů. Prostě chaos jak vyšitý.

Hra ovšem začíná o kousek později, kdy náš hlavní hrdina vyleze z kráteru vzniklého výbuchem nejsvětějšího chrámu a kolem se to jen leskne rudým lyriem a trhlinami v Závoji. Ven mu pomůže záhadná postava ženy a více už si nepamatuje ...

Hrdina se probouzí v táboře templářů a ihned je podroben výslechu, protože se ukáže, že je jediným přeživším výbuchu. Božská a celé konkláve jsou po smrti. Oltář, mágové a templáři tak rázem přišli o většinu svých vůdců a všechny tři organizace se v tu ránu v podstatě rozpadly. Náš hrdina má navíc na ruce podivné znamení, které rezonuje s průniky v Závoji, čímž je ještě více podezřelý.

Naštěstí se mezi templáři objevila dvojice spřízněných postav - Varrick, který sem přišel společně s Cassandrou a elfí mág Solas. Solas má přitom teorii, kterou bylo potřeba ověřit v praxi. Cassandra mě proto vzala k nejbližší trhlině a pokynula mi, abych se jí pokusil s pomocí znamení na ruce uzavřít. Podařilo se a Solas byl spokojený. Nyní nastal čas, vydat se do kráteru, kde se nachází největší trhlina vzniklá výbuchem chrámu.

Cassandra mě nejprve podezřívala z podílu na výbuchu, ale její podezřívavost brzy odezněla. Nicméně Leliana, která tu byla také, mi důvěřovala přeci jen o něco více. V kráteru jsme byli svědky něčeho, co by se dalo označit za časovou smyčku, ve které jsme zaslechli rozhovor mezi Justinií a zřejmě jejím vrahem. Na konci rozhovoru pak echo Justinie promluvilo jakoby přímo ke mě, takže bylo zřejmé, že jsem se původně konkláve účastnil a byl jsem Justinii nablízku. Poslala mě pro pomoc, ale já si přitom vůbec nevybavuji, že bych na konkláve byl. Alespoň to rozplynulo veškeré pochybnosti o mé osobě jakožto o strůjci výbuchu.

Uzavření trhliny v kráteru se nepodařilo zcela, na obloze stále zůstaly zbytky protržení závoje, ale už z něj alespoň nevycházely zástupy démonů. Musím jen podotknout, že na úvod jde o poměrně chaotickou událost, protože uzavírání trhliny je spojeno s docela nepříjemným bossfightem. Vlastně ani ne tak nepříjemným, ale na počátku je potřeba celou mechaniku boje a uzavírání trhliny nejprve vstřebat, což chce čas a cvik, kdežto tady jsem byl najednou vhozen do víru událostí a musel jsem se s tím nějak popasovat.

Celá grupa se poté přesunula do tzv. Útočiště do Zmrzlých hor, kde Cassandra ustanovila inkvizici. Tedy orgán, který se v této nelehké době ujme vyšetřování a pokusí se obnovit pořádek a mír. Ambasadory inkvizice se stali šefšpiónka Leliana, diplomatka Josephine a templář Cullen. Ano, pořád ten samý Cullen . Role Cassandry zůstala jakoby obojetná, protože Cassandra je zároveň parťákem do družiny, kdežto Leliana, Josephine a Cullen jsou čistě neherní postavy, se kterými lze interagovat jen skrze dialogy.

A teď začíná zhruba 28 hodinová pasáž, která je jakýmsi úvodem před hlavní částí hry ...

Inkvizice má na počátku nulovou váhu. Nejprve je potřeba přesvědčit obyvatele Fereldenu a Orlais o její užitečnosti a přitáhnout k sobě dárce a podporovatele. Na to má inkvizice několik mechanik, ale v principu jde hlavně o to pomáhat obyvatelům, zabírat zdroje surovin atd. Rostoucí vliv ikvizice pak přitáhne zrak mágů a templářů, kteří ji konečnou začnou brát vážně a budou ochotni s inkvizicí jednat. Dá se to udělat celkem snadno a rychle, ale já využil příležitosti a do hlavního rozhodnutí jsem splnil vše, co bylo možné, proto tak vysoký čas na úvod .

Dalším smyslem úvodní pasáže je fakt, že DA:I může rozehrát kdokoliv, klidně někdo, kdo nemá o předchozích dílech ani potuchy a tomu by mohl přijít děj DA:I chaotický. Hra se proto snaží na úvod konflikt mezi mágy a templáři osvětlit a zasadit do kontextu, přesto to může pro neznalého působit stále dost neuchopitelně. Ďábel tkví v detailech, které jsou v celé té mozaice docela klíčové, ale hra je moc nerozebírá.

Úvod končí velkým prozřením, kdy je hlavní hrdina pozván do tábora vzbouřených mágů do Rudoskalí. O pozvání se postará nejvyšší mágyně Fiona, která družinu odchytne během návštěvy ve Val Royeaux. Do hlavního města Orlais nás přitom zavedlo jednání se zástupci Oltáře, ale pátrač templářů, lord Lucius, nám jasně vysvětlí, že Oltář už nemá žádnou váhu a k nám se taktéž otočí zády (já to pak někdy proberu ještě podrobněji). Na celé události je přitom zvláštní, že Fiona a Lucius se neúčastnili konkláve, přitom ta oba měli být přítomni, jenomže oba se z nějakého důvodu omluvili a poslalli za sebe náhradníky.

Před Rudoskalskou vesnicí se objeví další trhlina v Závoji s časovým posunem a uvnitř vesnice nikdo o našem pozvání neví. Dokonce i samotná Fiona si nedokáže vybavit, že bychom se kdy setkali. Fiona už vlastně ani není nejvyšší mágyní, této role se zhostil tenvinterský magistr Gereon Alexius. Hm, takže vzbouřenci se spojili s tevintery?! Brzy se však ukázalo, že Alexius ovládá umění tvorby časových trhlin a jen nás prostě předběhl - čas v Rudoskalí se prostě posunul před okamžik, kdy nás Fiona oslovila, proto si nic nepamatovala. Z jejího pohledu se prostě naše schůzka ještě neuskutečnila. A tady se nám asi rýsuje stopa k samotnému strůjci výbuchu nejsvětějšího chrámu.

[Yuyana]

Tim 28 hodinovym úvodem do hry jsi to trefil :-D. Jo, lidi si z toho dělali srandu už po tom, co hra vyšla, a nikdy to nepřestane bejt vtipný.

Strůjce výbuchu už byl v DLC na dvojku. Mimochodem všimni si pak při boji jeho pruhovanejch podkolenek. Takovej humornej detail.

Kdo za výbuch reálně může, a čí neskutečně debilní nápad byl ... ale to předbíhám. Už jsem naspoilovala dost, všichni víme, kdo je v týhle partě jidáš...

[Elemir]

Teď jsem zjistil, že v DA2 je s DLC stejný problém jako v Originu, takže jsem skutečně neměl ani jedno aktivní. Dneska jsem shodou okolností dorazil až do Skyholdu, takže už o hlavním záporákovi vím, ale bohužel ho neznám . Doufám, že moje tajemná návštěva, kterou mi Varrick přivedl, mi o něm poví více .

Jinak docela zajímavý zvrat po volbě strany. Zvolil jsem si mágy a dal jsem jim svobodu, ale jak se ukázalo, tak je asi jedno, jestli zvolím mágy nebo templáře, protože do Skyholdu s námi došlo jen pár obyvatel Útočiště a strážných. Nicméně u templářů bych asi přišel o celou časovou zápletku.

[Yuyana]

No, to je super, fakt EA jsou *****. Nu což, třeba si to někdy v budoucnu zopakuješ, najdeš Fenrise a DLCčka... :-D

Časový dobrodružství s Dorianem je super. Zásadně o něj nepřicházim.

Zvolit templáře je prej jednodušší. Jelikož jsem nikdy templáře nezvolila, a ani k tomu nikdy nedojde, tak to nemůžu potvrdit. Úplně jedno to neni, ale že by to byl velkej rozdíl...

[Elemir]

Já chtěl hlavně zůstat konzistentní v podpoře mágů, přitom mi ze hry přišlo, že mě lehce tlačí spíš k těm templářům . Dorian se ukázal jako fajn týpek. Zatím jsem ho ani netrénoval, protože sám jsem na levelu 12, takže ona to byla spíš jen úkolová rutina, ale jsem zvědavý potom na ty specializace.

Celkově bych řekl, že DA:I má naneštěstí nezáživný začátek, tedy těch pár prvních hodin, které ale můžou docela rozhodnout o případné averzi. Vůbec nechápu, kde jsem tam předtím nabral skoro 7 hodin, protože si vybavuji jen Útočiště, do Rudoskalí jsem se třeba určitě nedostal. Pak už se alespoň přidá zajímavý průzkum, popř. jde jít rovnou po hlavní lince.

U DA2 těžko říci, možná fakt až někdy v budoucnu. Pro tenhle rok bych konečně rád dojel ještě Pillars of Eternity a pak budu potřebovat změnu .

[Elemir]

Tak jsem si s tou instalačkou DA2 chvilku hrál. Žádnou zaručenou radu jsem nenašel, ale kupodivu pomohlo, když jsem se ve hře přihlásil k EA účtu a po chvilce začaly nabíhat nové úkoly. Je to fakt na pěst, protože v Origins bylo alespoň vidět nefunkční menu, tady se naopak všechno zdálo od počátku OK.

[Yuyana]

Hra tě tlačí k temlářům pro to, že autoři přišli na to, že konflikt, kterej vytvořili, neni morálně šedej, a v předchozim díle templáře skoro nikdo nepodpořil. A ano, tohle je reálnej důvod, ne moje teorie. Mimochodem Orsino se na konci dvojky proměnil v to monstrum proto, že lidi co hráli za mágy měli o bosse míň. Pokud ti to nepřijpadá jako dobrej důvod, vítej v Dragon Age. Série má klady a zápory :-).

S tim začátkem máš celkem pravdu, i když já to brala asi líp, vzhledem k tomu, že jsem věděla, o co jde. Navíc jsem měla hru z předprodeje s dárečkem :-D. A to si člověk musí užít, když za to zaplatil, no ne?