Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Yuyana]

Tohle sice neni hra, ale tak... hrála jsem si dneska s NVIDIA Canvas, je to sranda. Měli podmínku jen RTX grafárnu, což mám, a nechtěli za to peníze (ty teda taky mám, ale když je nechtěj, tak bonus :-) ). Je to beta a občas to dělá... zajímavý věci, no, posuďte sami. Tady máte prvních pár výtvorů a posuďte, jestli ta ubohá umělá inteligence vystihla, co jsem tak mistrovsky znázornila :-D.

[Elemir]

Venetica (2010), studio Deck 13 Interactive

Každou generaci je vybrán jeden smrtelník, který se stane novou Smrtí (Smrťákem). Bytostí z masa a kostí, která působí jako průvodce posmrtným životem. Nadešel čas nové volby a s ní přichází i nebezpečný precedens - kandidátem na Smrt se stal až do morku kostí zkažený nekromancer Viktor, který díky svým znalostem a studiu starých svitků dokázal obejít zasvěcovací rituál a stal se prakticky nesmrtelným, čímž by se po jmenování stal Smrtí "nadosmrti" a to se samozřejmě nesmí stát!

Současná Smrt nesmí operovat ve světě lidí, jejím domovem je tzv. Twilight zone (Zóna soumraku), která je přestupištěm mezi světem živých a mrtvých. Proto Smrt nemůže zasáhnout přímo, ale musí využít své spojence v říši živých. Tím nejmocnejším je mladá dívka jménem Scarlet, která si spokojeně žije ve vísce San Pasquale a vůbec netuší, co jí čeká. Scarlet je sirotek, kterého se ujala místní žena a vychovala z ní skromnou a pokornou dívku. Jednoho dne San Pasquale napadne skupina vrahů a během bitvy zemře i Scarletin vyvolený rytíř Benedict, který skočí do střely a tím Scarlet zachrání. Během noci se Scarlet ocitne v podivném světě, kde se znovu setká s Benedictem a bytostí, která jí oslovuje jako svou dceru. Ano Scarlet je dcerou současného Smrťáka. A tím začíná poměrně zdařilé a nelineární dobrodružství.

Po Venetice jsem pokukoval už docela dlouho, něco mi na ní bylo sympatické a lákavé, ale screenshoty ze hry mě nikdy tak úplně nepřesvědčily. Venetica je graficky něco jako mix Assassína s Princem z Persie, ale hlavně jsem si nedokázal dost dobře představit, jak bude vypadat hratelnost. Naštěstí GOG rozdával hru zdarma, takže mi to celé rozhodování dost usnadnil

Příběh se odehrává v alternativní Itálii 16. století, kdy příběh žene Scarlet z úvodního San Pasquale do Venice (Benátek), kde se odehrává většina děje. Venetica je kupodivu plná zajímavých mechanik a ve finále spíše připomína Gothic (bodejť by ne, Deck13 je německé studio). Celková atmosféra hry a způsob budování děje jsou zkrátka hodně povědomé.

Venetica je primárně RPG, takhle funguje hlavně v počátku, kdy je potřeba něco málo potrénovat, ale poté se překlopí spíše do akční adventury (na střední obtížnosti to tak lze v pohodě uhrát, ale záleží na každém hráči, co si zvolí). Principiálně totiž stačí potrénovat jen pasivní skilly a něco málo magie, protože aktivní skilly je potřeba řadit do akčních slotů, což je vzhledem k množství těchto skillů a zbraní (magie) docela problém. Já se nakonec spokojil s Moonblade, což je klíčová příběhová zbraň (dokáže zabít nemrtvé), takže jsem s rozdělováním bodů poměrně záhy přestal. Ostatně takové volné body do atributů jsem třeba necpal vůbec žádné, vystačil jsem si jen s tím základem statistik.

Rozhovory jsou poměrně srozumitelné a zajímavé, žádné mlácení prázdné slámy. Na hru navíc existuje čeština od Mrazíka, ale texty nejsou nijak komplikované. Navíc jsem si tý češtiny všiml až dnes, takže jsem si to odehrál hezky v Aj . Úkoly běží po staru, deník sice občas něco málo ukáže, ale hodně úkolů je prostě potřeba vyřešit vlastní intuicí a díky paměti (sledování rozhovorů, povolání NPC apod.). Ne všechny úkoly jde navíc vyřešit hned, některé jsou dlouhodobé, jiné vyžadují určitý trigger, který teprve zaktivní objekty v lokacích, které už třeba máte dávno za sebou, takže se musíte vracet. Hra na to nijak neupozorňuje. Typické jsou proto drobné zákysy, než vám docvakne, s čím by ten daný úkol mohl souviset. Záludná i je částečná zničitelnost prostředí, na což taky přijdete spíše náhodou, ale přitom je to klíčové pro řešení některých úkolů a soubojů.

Ostatně souboje byly něco, kde jsem hned u prvního bossfightu musel sáhnout po videonávodu Vůbec mi nebylo jasné, co se po mě chce. Bossfighty jsou totiž dvoukolové, první část probíhá ve světě živých, druhá v zóně Soumraku. V první fázi jsem na bosse nedosáhl a na magii byl imunní, v druhé jsem pak nebyl schopný zranit vyznačené místo:

Spoiler: ukázat

Prvním bossem je vůdkyně assassínů (Mistress of Assassins), která se pohybuje po můstcích. Ty je potřeba zničit palicí a poté vůdkyně spadne dolů, kde jí už lze usekat. V Twilight Zone je pak potřeba nejprve usekat šlahouny její rostlinné podobě, což jde jedině tehdy, když má šlahoun přikrčený u těla (značka se ovšem ukazuje jen u nataženého šlahounu).

Na některé prvky hry totiž přijdete až později, jak získáváte nové zbraně a schopnosti, takže zprvu si třeba neporadíte s dveřmi s a bez zámku. Podle drobných náznaků pak zpětně zjistíte, k čemu dalšímu se díky novým "znalostem" dokážete dostat a následuje návrat do již vyčištěných lokací apod.

Pokud jde o bossfighty, tak těch je celkem 5, což odpovídá tzv. Nesmrtelné pětce (Viktor musel kvůli naplnění svého plánu přibrat společníky). Do toho se sem tam setkáte s tužšími protivníky, kteří vydrží o něco déle než běžné potvory, ale soubojový systém je snadno zneužitelný, takže se dá vysekat prakticky ze všeho. Nepřátelé navíc Scarlet pronásledují jen na určitou vzdálenost, takže tímto způsobem je možné rozdělit větší skupiny protivníků na snadnější cíle.

Po tom prvním bossfightu už jsem naštěstí najel do starých kolejí, takže na vše ostatní už jsem si přišel sám. Snažil jsem se ve hře projít pokud možno vše, zbylo mi snad jen pár nenalezených pokladů, takže herní dobou jsem se dostal lehce pod 30 hodin. Vzhledem k tomu, že Scarlet se musí v Benátkách přidat k jedné ze tří frakcí, tak jsem plnil jen úkoly za Order of Holy Seal. Finální level Scarlet byl 30.

Venetica mě popravdě příjemně překvapila a rozhodně by si bývala zasloužila deníček, ale bohužel, začátek hry nebyl úplně přesvědčivý a pak jsem se naopak do hry zabral natolik, že nebyl čas na nic jiného . Ale co, třeba to pak rozehraju ještě v CZ

[Milhaus]

Jo, to jsem kdysi hrál, vcelku se to dalo.

[Elemir]

Tak jsem předevčírem dokončil Sniper Elite 5 a jakmile tohle dopíšu, tak s radostí zapomenu, že tahle hra vůbec kdy vyšla Po výborné trojce přišla celkem ještě uspokojivá čtyřka, která přenesla boj na větší plochu, ale už u ní bylo vidět určité zjednodušení. Pětka víceméně vychází ze čtyřky, akorát je situována do Francie. První mapa je celkem obří, ale pak už to má sestupnou tendenci a navíc těch map není mnoho. Finále bylo o jednom jediném výstřelu a vlastně to jen podtrhlo celou tu zoufalost, které si byli v Rebelionu očividně vědomi.

Hrou jsem prošel v pohodě jako hlučný sniper, který sem tam přehodil zbraň. Stealth neměl moc význam, maximálně ve chvíli, kdy jsem si potřeboval najít vhodnou palebnou pozici, odkud jsem to pak kosil Rambo stylem. AI nepřátel výrazně klesla a hra se to snaží kompenzovat zapojením RPG mechanik a množstvím nepřátel - nepřáteleté jsou s každou novou mapou o něco tužší a headshot je zaručený jen se sniperkou (pistole s tlumičem může snadno "selhat" i při přímém zásahu, což je dost k nasr...). Vlastně i ta sniperka je nepředvídatelná, protože zásah mimo hlavu nemusí být kritický, i když jste se dle výjevu na obrazovce dobře trefili. A naopak, nepřítel vás může trefovat jen do prstu na ruce a vy poměrně rychle natáhnete bačkory.

Dobrá, to by se ještě dalo herně přežít, ale nejhorší je, že Rebelion nesmyslně degradovali samotnou mechaniku odstřelování - volbu náměru a vliv větru. Hned v první mapě mě to dost rozhodilo, protože se zdálo, že tahle mechanika vůbec nefunguje a můžu trefit prakticky cokoliv jen zaměřením na střed kříže. Teprve později se něco málo projevilo, ale zároveň s tím jsem velmi rychle zjistil, že se stačí uklidit do prostoru bez větru a hra s ním rázem přestane počítat (venku může klidně zuřit tornádo, ale jakmile střílíte z okna v domě, tak pro vás vítr neexistuje).

Další katastrofou je hlučnost zbraní (a to i těch s tlumičem). Plížíte se z poza rohu, před vámi stojí nepřítel otočený zády, široko daleko nikdo. Vystřelíte, povede se vám headshot, ale někde o 100 m dále a přes několik stěn si vás všimne tlupa nácků ... ?! Hra si bohužel hraje na rádoby RPG, což jsem celou dobu ignoroval, takže jsem si zřejmě měl vybrat nějaké perky, které by tohle pořešily, ale proboha proč? Vždyť je to akční hra a tak se má snad taky hrát! Animace kritických zásahů už ani radši řešit nebudu, protože ty mě pily doslova krev.

Je zvláštní, že některé chyby se vyskytují jen na určitých místech a jinde zase vše funguje kupodivu v pohodě. Vypadá to tedy spíš na nedoladěný design map, což spolu s různými bugy dost kazí herní zážitek. U pár úkolů jsem si navíc řekl, "hele, tohle je přeci ten samý úkol, co jsem řešil už ve čtyřce", jen ty kulisy se trochu změnily. Obsahově to tedy taky není nic moc. Pětka mi celkově přijde jako přeskinovaná a okleštěná čtyřka.

Jestli se nepletu, tak mi to vyšlo na nějakých 21 hodin, kdy jsem druhou polovinu času odehrál tak nějak bez většího zájmu. Když to shrnu, Sniper Elite 5 byl můj letošní nejhorší kauf. Těch 1500 Kč jsem mohl utratit podstatně lépe.

[Ivan]

Zajímavý pohled. Mně teda pětka strašně sedí a strašně mě baví. Je pravda, že trojka byla famózní, ale u pětky vidím posuny i proti čtyřce, která už teda nějaký ty Perky měla taky. Obecně mi RPG systém v takových hrách nevadí, přijde mi motivující.

Ale to je asi tím, že já hraju jinak, očekávám od nich jiné věci a naopak oceňuju jiné věci než třeba jiní hráči.

Já jsem si predobjednal tu Deluxe edici se Season Passem a rozhodně nelituji. Zatím mám necelých 37 hodin.

[Elemir]

Tak jsem se před pár dny vrhl do třetice na Assasin's Creed: Odyssey a jako žrout času to jednoznačně vede . Nechtěl jsem se vracet k původní rozehrávce za Alexia, takže jsem to s ním rozjel úplně od začátku, přičemž primárním cílem bylo prozkoumat nejprve co nejvíce ze světa, tedy utnout hlavní linku hned po Megaris (shledání s nevlastním otcem), a když už jsem byl u toho, tak jsem se jako první vrhl co nejvíce na ostrovy a méně důležité lokace.

Úplně bez příběhové linky jsem to nakonec nedal, u ostrovů jsem splnil ještě pirátskou část na Keosu, protože je to na začátek finančně dost náročný úkol, který se mi kryl s vylepšováním lodi, tak jsem ho chtěl mít za sebou co nejdříve. Hodně jsem při tomhle postupu zredukoval i vedlejší úkoly. K mému překvapení jsem pohodlně přesáhl level 50 (konkrétně asi 58) a k hlavnímu příběhu jsem se vrátil po zhruba 85 hodinách ve hře! Ono se to nezdá, ale to plácání po světě je časově opravdu dost náročné (i bez datadisků, ty jsem zatím vynechal). Opomněl jsem asi jen dvě drobnosti, které se mi na mapě skryly pod jinými ikonkami a zůstalo mi i pár věcí, co souvisejí s nějakými úkoly, bez nichž to nejde doprozkoumat. A taky jsem narazil na dva buglé tábory, které nejde dokončit, protože v nich chybí předmět potřebný ke kompletaci miniúkolu (v obou případech šlo o zničení zásob).

Nyní už bude postup rychlý, tedy v rámci základní hry a posléze i prvního DLC, které je celkem krátké. Na Kefalonii jsem si všiml ještě jednoho doplňkového úkolu, který dříve ve hře nebyl, něco na způsob dovolené na Korfu .

Původně jsem si myslel, že bych tou rozehrávkou navázal na dřívější deník, ale ono k tomu není moc důvodů.  Změnil jsem sice nějaká dřívější rozhodnutí, abych viděl efekt, ale z dlouhodobého hlediska to asi nemá na průběh hry velký vliv. Tedy vyjma toho, jak se zachovám u jednání se sestrou a jak moc budu skutečným přítelem Brasidovi. Ale ani v tomhle ohledu nemám důvod moc co měnit, takže to nejspíše dopadne jako předtím.

Tím jsem jaksi opět na dlouhou dobu vyčerpal zásobu "moderních" her, protože ať se koukám jak se koukám, nic nového mě nezaujalo. A to je Odyssey už 4 roky stará hra! V hledáčku mám ještě The Outer Worlds od Obsidianu, který je jen o rok mladší, ale pak už je to opravdu bída. Možná nakonec dojde i na Pillars of Eternity, ale spíš se pomalu smiřuju s tím, že i z toho mála, co jsem si pořídil a chtěl si zahrát, nebude nic (Tyrrany, Wasteland, atd.). Ani jsem ty krabičky neotevíral. Zase jsem se totiž nějak zasekl ve smyčce, kdy mám potřebu se vracet k ověřeným titulům a nemám moc chuť zkoušet něco nového.

[Ivan]

No on třeba hned ten první nepovinného úkol (nechat zabit nakaženou rodinu nebo ji osvobodit) má prej celkem význam. Že při jejich zachráněni je pak údajně vypálená celá Kefalonie. Ale nevím, nezachránil jsem je.

A takových úkolů by tam mělo být spousta. I když člověk si asi většinou po několika kapitolách neověřuje, jak dopadl vedlejší úkol z nějakýho dlouhodobého hlediska.

[Elemir]

Když tu rodinu zachráníš, tak ti Phoebe časem v Athenách řekne, že na Kefalonii propukl mor a plno lidí zemřelo. Jenomže realita je taková, že Kefalonia vypadá úplně stejně a nikde ani známka po zkáze. Tuhle volbu jsem zrovna teď zkoušel prohodit, protože v předchozích hrách jsem tu rodinu vždy zachránil. Nyní jsem je nechal zemřít a žádný další efekt už to nemělo.

To samé teď Brasidás. Plnil jsem úkoly tak, aby to vyhovovalo jemu a stejně zemřel. Jediný rozdíl byl v tom, že mě před bojem považoval za svého věrného přítele (v opačném případě se ke mě choval jako k někomu, kdo ho zradil). Moc toho nejspíš nejde "zkazit" ani s Kassandrou, protože jak jsem si všiml, celá linka má pevnou kostru a jen zdánlivé dalekosáhlé volby. Místo nich se přitom vše děje jen v tom daném okamžiku. Např. volba zachránit nebo zabít Kassandru během bitvy v Pylonu podle mě vždy skončí uvězněním Alexia v Athénách, takže klíčový je až rozhovor na úplném konci příběhu. Z dalších úkolů třeba olympiáda, kdy je úplně jedno, jak se zachovám k šampiónovi. Vesměs tedy jde jen o jakési kosmetické úpravy, např. u úkolu u Hérodota jde o to, zda-li se s bratrem rozejdou ve zlém nebo se usmíří, podobně je to u úkolu na ochranu Lalaye, kdy přežití vůdkyně vesnice závisí na jedné volbě v podúkolu.

Jediný úkol, který mě tak napadá, že by mohl mít větší vliv, ale nezkoušel jsem to, je možnost zabít Nicolaie. To by změnilo hned tři události ve hře. Nijak bych se však nedivil, kdyby Nicolaos nakonec zabít nešel.

Mimochodem, ze hry zcela zmizela pláž s polonahými řekyněmi

[Yuyana]

Elemire, tak to co tady popisuješ je teda pěknej fail. Volby kompletně bez efektu, ale hlavně že mažou nahotinky... (přitom stačí, aby byly nahotinky obého pohlaví, a najednou neni žádnej problém :-D) Nesnášim, když tohle hry dělaj. Pravda, dělaj to bohužel relativně často. To ale neni polehčující okolnost.

[Elemir]

Mě to vcelku překvapilo, protože na první hraní je mezi Origins a Odyssey vidět ve struktuře dialogů jakoby značný posun, ale teprve třetí rozehrávka ukázala, že je to ve většině případů jen vata. Nesedělo mi to teda už u předchozí rozehrávky, ale tam jsem měl většinu voleb shodných právě s první rozehrávkou, takže to tolik nevyniklo. Je vidět, že v Ubisoftu vsadili hlavně na kvantitu.

Zrušená pláž mě nakonec až tak moc nepřekvapila, holt Ubisoft vždycky jen kopíruje nějaké trendy a pokaždé přijde s křížkem po funuse, takže se to projeví až poté, co to jiní už opouštějí Škoda jen, že jsem si předtím neudělal screenshoty

[Ivan]

Toe zajímá, toho jsem si ani nevšiml.:-D Zřejmě jsem to hrál až když to smazali.

Jinak Nikolaos samozřejmě zabít jde, ono to pak spíš ovlivní celej závěr hry, kdy se rozhoduje, jakej budeš mít konkrétní konec.

Navíc je to i kanonické rozhodnutí, a v knížce ho taky zabila.

Jinak ta rozhodnutí v úkolech, jestli někdo přežije nebo ne tam jsou jen kvůli tomu, aby ten úkol nějak dopadl, ale i když přežije, tak už tam jaksi nikde není. Jako ta vůdkyně Lalajských sester. Sice přežije, ale když se tam člověk za ní vydá, tak tam prostě není. Hra má k dispozici ty úkolová NPC jen když je aktivní úkol nebo když čeká na zadání, jinak nic. Toho jsem si všiml už u Foibé na Kefalonii, když jsem jí slíbil, že se ještě uvidíme. Občas jsem se tam za ní vrátil, ale prostě nikdy nikde nebyla. Dokud se teda "nevrátila" příběhově..

[Yuyana]

No, já jsem samozřejmě rozehrála Stray, a je to... no, hlavní postava je kočka, a to je tak nějak definice hry :-D. Pokud máte kočku, nebo máte kočky rádi, doporučuju. Já teda kočky nemusim, ale i tak je to zábavný. Je to takový postapokaliptický kyberpunkový. Čekala jsem od toho dramaticky primitivnější gameplay než to reálně má. Ťim spíš že hlavní postava je kočka a její hlavní schopnosti jsou shazovat předměty, škrábat a mňoukat. Nevšimla jsem si, že by kočka měla jméno, takže jí pracovně řikám Corvo, což je zkratka pro "víc charakteru než Corvo Attano".

 20220724121537_1.jpg (228.71 kB. 1548x924 - prohlédnuto 378 krát.)

Uff, a dohráno. Je to taková... krátká hra na nedělní odpoledne, což je tak nějak to, co jsem potřebovala. Bylo to pěkně depresivní, ale kočička se vrátila domů. Alespoň že tak.

[Yuyana]

Ok, dospěla jsem k závěru že nutně potřebujete tuhle fotku kočky "hackující" počítač:

 20220724212405_1.jpg (166.9 kB. 1008x992 - prohlédnuto 369 krát.)

[Elemir]

Předevčírem jsem do třetice dojel jedničku Mass Effect, abych si vyzkoušel pár změn, jenomže to nakonec dopadlo jako vždycky . Chtěl jsem konečně prozkoumat maximum výsadkových lokací, abych si odškrtl všechny sběratelské úkoly, což se mi i povedlo, ale nakonec jsem selhal jinde - na Ferosu jsem přehlédl jeden úkol, a když jsem se k němu dostal, tak už jsem měl cílovou lokaci uzamčenou. Do finále jsem pro změnu nakráčel omylem s Ashley a Wrexem, protože jsem si myslel, že je budu moci na Ilosu ještě vyměnit, ale tahle chybka mi záhy došla. Namísto biotického finále jsem si tedy střihl střeleckou klasiku.

Největší změnou tak bylo prohození úvodních úkolů, kdy jsem se na Noverii vydal bez Liary a tím pádem nebyla Liara přítomna konfrontaci s Berenzií (Liařina matka). Hra s touhle variantou samozřejmě počítala, odrazilo se to na obsahu brífingu s týmem, ale tím to taky zhaslo. Po nálezu Liary jsem čekal nějaké téma na to, co se událo, ale Liara se tvářila, jako by už o všem věděla a bylo jí to vlastně celkem jedno.

Další významnou změnou byla volba kapitána Andersona do rady Citadely (předtím jsem vždy volil Udinu). Záchrany Wrexe nebo královny rachni jsou jasné, stejně tak obětování Kaidana Alenka, protože to jsou volby, které se přenášejí hlavně skrze savy - defaultně se v dalších dílech počítá s tím, že jste Wrexe na Virmiru zabili a královnu rachni jste utopili v kyselině. U Kaidana si nejsem 100% jistý, ale myslím, že v trojce se defaultně počítá s tím, že jste ho obětovali místo Ashley. Tady mě ještě napadá, že jsem ME 1-3 nikdy nehrál za ženu, takže možná jsou ty defaulty (v tomto případě Kaidan) jiné i podle toho, koho si vyberete jako main character. Ono je tedy možné něco změnit i skrze Genesis comic ve dvojce a trojce, ovšem pokud jste jedničku nehráli, tak stejně nevíte, jak ty volby spolu souvisí. Nehledě na to, že s importovaným charakterem vás váže pevnější herní pouto.

Největší význam měla tato rozehrávka z pohledu příběhu a souvislostí, protože následující díly jsem odehrál podstatně vícekrát, takže nyní mi mnohem lépe docházely souvislosti. Ono se to nezdá, ale jednička je docela obsáhlá a hodně věcí, co je v ní zmíněno, je pak použito v dalších dílech. U romance s Ashley jsem si třeba uvědomil, jak souvisí výběr dárku v trojce s jejími zálibami, o kterých se mimo jedničku už prakticky nedozvíte.

Zajímavý je třeba i kontrast mezi Garem v jedničce a ve dvojce, kdy vám nepřijde, že byste s Garem byli zas až takoví kamarádi, jak se vám snaží poté dvojka namluvit. Je to podobné jako s Tali, která se ve dvojce chová celkem obezřetně, byť v jedničce si takový odstup od Sheparda nedrží. Jediná kontinualia v chování se dá najít u Liary, což mě vede k domněnce, že se jí autoři snaží hráči více vtlačit pod kůži, proto asi tolik romancí končí právě s Liarou . Navíc je to charakter, se kterým lze udržovat vztah napříč všemi díly (ve dvojce nepřímo skrze jedno DLC), což u ostatních ženských charakterů nejde. Tali s Garem jsou zase na druhou stranu jediní, kdo doprovázejí Sheparda všemi díly.

No, ale tím rozehrávka Mass Effect končí. Původně jsem si myslel, že bych pokračoval importem do dvojky, ale to už mě po tom bezpočtu odehrávek nemá čím překvapit. Navíc dvojka se chová jinak, ten pocit z hraní RPG v ní prostě zmizí, což si teď zpětně uvědomuji, že je tak trochu škoda.

[Richmond]

Po shlédnutí posledního Labůže jsem zakoupil na Gogu, nainstaloval a rozehrál hru TIS-100. Nevím, zda se to vůbec dá označit jako hra...Baví mě to tedy fest, ale je to spíš taková hříčka pro programátory. V podstatě pouze jedna černobílá (pravda, je tam i červený text) textová obrazovka s 12 uzly, z nichž řadu z nich je možné programovat pomocí zjednodušeného assembleru (pár instrukcí jako MOV, podmínné skoky apod.). Cílem je vžd vyřešit aktuální puzzle. Hra má i "příběh", který je navozen v manuálu, který je stylový a podobá se těm z 80.let, co byly k mání k osmibitům. Uvidíme, kam se dostanu. Koupil jsem i další hru od autorů, jmenuje se Exapunks a tam zase je možnost hrát za hackera, nabourávat se do bank, univerzit a příběh je tam o mnoho větší. A tam už je dokonce i grafika