Asi jsem měl po sérii Abandoned Places sáhnout po něčem jiném, více oddychovém
. Jsem docela slušně rozhozený a nemyslím tím ty souboje. I když ono to s tím souvisí. Revolt of Don's Knights je docela zapuzzlovaný a nějak se do toho nemohu dostat. Potíž je v tom, že se tu moc nevyplácí zastavit a zůstat na místě, protože stráže korzují všude a mám pocit, že minimálně jeden si nakonec dokázal poradit i se zavřenými dveřmi. Díky tomu neustálému střehu nemám klid na zkoušení předmětů. Všechno se děje strašně moc rychle za pochodu.
Vrátil jsem se ze třetího patra až do přízemí, což obnášelo pár úprků před strážemi, ale podařilo se mi to. Konečně jsem se dostal zpět do kuchyně a mohl v klidu rozjímat nad tím, jestli jsem s kuchařem neudělal nějakou botu. Jsem celkem smířený s tím, že možná budu loadovat hodně nazpět, ale to u téhle hry prostě hrozí a je potřeba s tím počítat. Kuchařův hrnec s polévkou je možné vzít, takže se mi znovu vybavili rozkazy, které kuchař obdržel. Shodou okolností je možné na hrnec aplikovat lahvičku s jedem a polévku otrávit. Vida, ale co teď? Stráže mi předtím přestrojení nezbaštili.
No, během psaní minulého zápisku jsem si všiml, že na screenshotu v přestrojení mám v rukou štít a sekeru, možná to je ten problém. A taky, že byl. S holýma rukama mě stráže nechali být. Tak nějak intuitivně jsem položil polévku na stůl a jeden strážný si při cestě kolem usrkl a zemřel. Jenomže to rozlítilo druhého strážného a na světě byl rázem další problém. Musel jsem to nakonec udělat tak, abych strážné dostal co nejdál od sebe a stihl jsem utéct z místnosti ven a zavřít dveře. Zbylý strážný si nakonec taky usrkl a bylo po problému.
Po strážných zbyla dvojice klíčů. Jeden odemkl dvojici dveří v okolí, ale k ničemu to nebylo. Za jedněmi dveřmi byl další strážný, který se k polévce už neměl a za dalšími jsem pro změnu narazil na střelnou past, což byl instakill. Kousek před chodbou s pastí jsem narazil na mříže bez zámku, trojici pák a řetěz, ale žádná kombinace mříže neodemkla. Druhý klíč k ničemu nepasoval. Eh, málem bych zapomněl. Po návratu ze třetího patra jsem zkusil zamčené dveře v JV věži a konečně se mi je povedlo odemknout klíčem ze třetího patra. V místnosti byla zamčená truhla, k ní zatím klíč nemám, a na posteli ležela rytířská helma.
Druhý klíč od strážného odemkl jedny dveře v přízemí, kde se na mapě krásně vyrýsovala další možná skrytá místnost. To už mám 3! Jenomže jak se dostat dovnitř? Nejprve jsem zkusil ještě místnost na JZ, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo řešení. Proklikával jsem zdi, zkoušel si hrát s pytli na zemi, ale nic. Po návštěvě třetího patra jsem tušil, že klíčem by mohly být svícny, ale ty se ani nehnuly. Podobně jsem pohořel i v odemčené místnosti (pracovna s knihovnou).
Nakonec jsem neodolal a podíval se, jestli jdu vůbec správným směrem. Když jsem si potvrdil, že klíčem jsou opravdu svícny, tak jsem se na ně více zaměřil, ale bylo to k ničemu. Začal jsem přemýšlet, jestli je třeba nemusím zhasnout nebo něco podobného, ale když jsem přemýšlel nad tím, co všechno jsem doposud našel, tak mi nic vhodného na mysl nepřišlo. Většinu věcí jsem bohužel nechal u schodiště na třetím patře, ale v batohu jsem našel alespoň pár lahviček s vodou. Ale stále nic ... No, asi tomu nebudete věřit, ale ty lahvičky byly prázdné
. Stačilo je naplnit vedle v sále z fontánky vodou a bylo to.
Doposud jsem neměl potřebu žízeň řešit, tak jsem se o zdroj vody příliš nezajímal (něco málo uhasí i ovoce). Nevýhodou taky je, že ty lahvičky vypadají pořád stejně (plné i prázdné). Druhý kámen úrazu spočívá opět v tom, že zrovna kolem té fontánky se dost často motají stráže, takže jsem vždycky kolem jen v rychlosti proběhl. Nyní voda z lahvičky uhasila svíčky a svícnem bylo možné pohnout.
Poznámka: to uhašení mě nenapadlo úplně intuitivně, ono to má svou nápovědu na třetím patře, kde všech sedm otočných svícnů bylo zhasnutých.
No, pořád jsem na počátku a už jsem použil dvě nápovědy ...
. Nebudu se vymlouvat, byl jsem sice na dobré cestě, ale selhávám v těch koncovkách. Škoda jen, že DJovo mapy jsou příliš podrobné, takže krom naťuknutí v nich vidíte prakticky i řešení.
Odměnou za mou snahu mi byla kuše. Je to skvělá zbraň, ale v tuhle chvíli jsem měl jen 3 šipky. Další šipky padají jen z kušníků, takže je dobré trochu plánovat. V přízemí se dají na jednu ránu z kuše zabít všechny běžné stráže včetně štítonošů. Nefunkční je kuše akorát na těžce ozbrojené cíle v plátovém brnění (šipky se od nich odráží). Před kuší se mi podařilo najít ještě ocelový štít, takže i v případě boje nablízko jsem na tom zas o něco lépe.
Na řadu přišly další hrátky s klíči, což je docela opruz, protože těch klíčů už mám opravdu hodně a pořád je potřeba zkoušet všechno (všechny klíče ke dveřím vypadají stejně a mají i stejný popis). Dostal jsem se zas o kousek dál a z dalšího strážného na jihu vypadl klíč od truhly. Bohužel, zatím vůbec netuším, kde jí hledat. Sestoupil jsem znovu do podzemí a strážného v chodbě za mříží jsem sprostě zastřelil, čímž jsem vyplýtval poslední šipku.
Moc jsem si nepomohl. Celá chodba ve tvaru L je plná vězeňských kobek. Ze strážného vypadl svazek klíčů, který většinu cel otevřel. V několika z nich byli vězni, kteří na mě bez váhání zaútočili. Při té příležitosti jsem si všiml, že mě nedokážou zranit, kdežto já je ano.
Časem jsem přišel na to, že to všechno souvisí s únavou (ubývající silou - Strength). Každý úspěšný zásah ubírá sílu a čím je postava slabší, tím hůře dokáže nepřítele zasáhnout a naopak. V boji je proto nadmíru důležité, abyste se nenechali hned zranit, protože odolnější cíle pak budou nezranitelné a vy naopak budete mnohem snazší cíl. Platí to obzvláště na začátku, kdy má postava slabou výbavu. Jakmile získá lepší zbroj a bude v boji při síle, tak se to rázem projeví.
Dvojici dveří mimo kobky otevírá jeden z dříve nalezených klíčů. Cesta na západ vede k žebříku o patro níže, plus je tu několik odboček, kde jsem narazil na nezdolný odpor (stejně jako dole pod vězením). A stejné to bylo směrem na východ, kde mě zastavil rytíř. Nakonec jsem celou situaci přehodnotil, protože jsem se znovu dostal do slepé uličky a loadnul jsem o patro výše. Ušetřil jsem jeden šíp a s ním jsem rytíře ve vězení odstřelil. Zbyl po něm Golden sword, který je výrazně lepší než moje současná sekerka. Cedule v chodbě pak slibovala, že někde poblíž je kovář. Jenomže radost mi zkazily zamčené dveře!
Nechal jsem se nachytat, zámek na dveřích je odemčený, ale kupodivu mě to nejprve nenapadlo zkusit. Odemčených dveří se zámkem je plné třetí patro, tak bych měl být zvyklý, ale tady jsem samou radostí z nálezu možného obchodníka zapomněl na svět kolem. Naštěstí mě napadlo se ke dveřím po dalších minutách bloudění vrátit a zkusit je
. Kovář věci jen prodává, což je trošku škoda, ale má na skladě docela zajímavé věcičky. Bohužel taky docela drahé. Nechtěl jsem plýtvat penězi a zastavím se u něj, až budu mít naspořeno na lepší zbroj.
Poznámka: ve hře mi unikla jedna věc. Když jsem si dělal na třetím patře skladiště, tak to bylo z důvodu přetížení. V batohu jsem měl řadu cenností, které dost váží a myslel jsem si, že je pak někomu prodám. Jenomže kovář věci nekupuje a těžko říci, jestli najdu nějakého dalšího obchodníka, tak jsem se polehoučku začetl do pár tipů v deníčku na OldGames a tam se píše, že většina cenností se přesunutím na váček s penězi promění ve zlaté. Podivná mechanika, ale je to tak.
Cesta ke kováři vlastně taky stojí za zmínku. V chodbě je totiž propadlo, přes které se nedá normálně dostat. Ve strážnici, kde jsem otrávil strážné, leží na zemi prkno. Ono jde položit na židličky u stolu a vytvořit tak lavici, ale to mi přišlo jako podivné využití. Když jsem pak narazil na propadlo, tak jsem si na prkno ihned vzpomněl a vrátil se pro něj. V temné místnosti s truhou na prvním patře bylo další prkno, takže jsem si ho po této zkušenosti pečlivě uschoval.
Lepší meč mi mnoho štěstí nepřinesl a následovalo další kolečko pomalého postupu napříč všemi třemi patry. To vše do chvíle, kdy jsem se vrátil zpět do přízemí a v místnosti, kde jsem zabil svého prvního strážného, jsem odemkl dveře, za nimi zastřelil strážného s klíčem od truhly a za dalšími dveřmi jsem vylákal obrněnce ven. Obrněnec hlídal sklad se třemi truhlami, ke kterým pasoval klíč strážného. Z každé truhly vypadly tři podivné koule s knotem ... Ano, jde o bomby
. Chvilku jsem zápasil se způsobem, jak knot zapálit. Jakmile jsem na to přišel, tak jsem otevřel dveře a bombu hodil na obrněnce. Neměl šanci! Zbyl po něm hezký Conqueror sword, který je ještě silnější než Golden sword.
Postupně jsem si určil další vhodné cíle včetně pevných hlídek. Nechtěl jsem bombami plýtvat, tak jsem vybíral opravdu pečlivě. U trůnního sálu v přízemí jsou třeba dva obrněnci, ale bomba rovnou vyrazí dveře a za nimi je ještě jeden korzující obrněnec. To je hned minus dvě bomby. V trůnní místnosti byl šašek a madla trůnu fungují jako spínač, který odkryje chodbu s truhlou. Na jejím konci byla váza, ale díky jedné scéně z třetího patra tuším, že vázy je možné rozbíjet (zbraň vzít do myši a klik pravým tlačítkem). Váza ukrývala klíč od truhly poblíž sálu. V ní jsem našel tři šipky, se kterými jsem si trošku pročistil chodby na druhém patře.
Mezitím jsem si odběhl ke kováři a koupil si rytířské kalhoty. Pořád to nebyla dostatečná obrana, ale pro začátek to musí stačit. Trochu se mi zlepšil i boj, ale pořád jsem zápasil i se slabšími strážemi. Nicméně už jsem dokázal zabít hnědého psa. Pokračoval jsem v opatrném postupu a likvidaci vybraných cílů. Šlo to pomalu a hodně jsem pendloval mezi patry. Odměnou mi však byla další halda klíčů, ale taky další cennosti. Nakonec se mi podařilo nastřádat lehce přes 2100 zl a mohl jsem si koupit rytířský kyrys. Od té chvíle se začalo blýskat na lepší časy ...
V přízemí jsem se bombou zbavil dalších dvou obrněnců a hezky face to face jsem vyřídil další tři strážné - rytíře/křižáky. Zbyla mi už jen jedna bomba, kterou si raději schovám na horší časy. Krom dvou pevných obrněnců už není v přízemí nikdo, kdo by mě mohl ohrozit. Z jednoho křižáka vypadl klíč od zamčených dveří poblíž středu patra. Na stěně je svícen, který funguje jako teleport. Vzal mě do skryté místnosti na JZ, kde je v úplné tmě zamčená truhla. Musel jsem si skočit nejprve do vězení pro louči, ale klíč k truhle nakonec nemám, tak snad ho najdu jinde. V místnosti na sever od trůnního sálu jsem našel nějakou knihu, ale ještě jsem se nedíval, co je zač.
Jelikož jsem si musel na závěr dne odpočinout, tak jsem pomaličku přešel do 2. Dubna. Jeden den je za námi a vypadá to zas o něco veseleji
. Mimochodem, hra denní dobu zohledňuje, když se v noci podíváte z okna, tak je venku tma.
Strávený čas ve hře se ani neodvažuji odhadnout. Dnešek byl opravdu hektický a nechtěl jsem to vzdát, takže jsem pokračoval jen s drobnými přestávkami. Určitě už jsem v Revolt of Don's Knights nechal dobrých 12 hodin. Po dnešku si ale mohu oddychnout, protože progress byl opravdu citelný. Pokud bych šel na jistotu, tak se odpor nepřátel dal zlomit mnohem dříve, ale to bloudění ve hře je opravdu děsivé. A tím blouděním myslím neustálé zkoušení kudy už to půjde a kudy ještě ne. Do toho ta halda klíčů a nestálý strach z přepadení. Ale musím říct, že to za ty peripetie stojí.
Autor
Téma: (Elemir) - Revolt of Don's Knights (Vzbura Dónskych Rytierov) (Přečteno 1637 krát)