S rozlišením si pak ještě zkusím pohrát. Já to popravdě ani moc neřešil, protože ve hře mi automaticky naskočí poměr 4:3, po krajích se objeví černé pruhy a obraz se navíc zvětší podle výšky obrazovky, takže ve hře to pak vypadá celkem normálně. Když však Bandicam típne obrázek, tak ho típne v původním rozlišení a ono těch cca 250px je pak znát. Modovat to taky zrovna nechci, ale zkusím potom nějaké větší rozlišení. Možná bych mohl přeci jen nahodit nakonec i tu češtinu z RPG Citadely.
Ale teď k návštěvě mágů. Yuyana mi dost ulehčila práci s lore, navíc popsala i věci, o kterých zatím nemám v souvislosti s mágy ani tušení, protože můj origin je jiný (hlavně ani není z magické rasy), takže se téhle části budu moci alespoň vyhnout
. Něco málo se dalo vytušit z návštěvy Rudoskalí při setkání s Connorem, u kterého se magické schopnosti nejenom objevily, ale ještě se nechal dost hloupě posednout démonem.
Cesta z Rudoskalí vede obloukem okolo jezera Calenhad nejprve do doků, kde proběhne pár zajímavostí ...
Doky na jezeře CalenhadPopravdě mě to trošku zarazilo, protože hra při průzkumu mapy světa nevede vždy tou nejkratší možnou trasou, ale často si pořádně zajdete a čím víc si zajdete, tím víc vám hrozí různá náhodná setkání. Některá jsou bojová, některá ne. U těch bojových pak obvykle platí, že jde buďto o generické souboje nebo předskriptované události. Je to reakce hry na postupující příběh, popř. se tím rozvíjí některé úkoly. Těm předskriptovaným se bohužel nejde vyhnout a může se z toho dokonce vyklubat pěkný oříšek, jak se v části u trpaslíků dozvíte
.
Jedním z těch nebojových setkání je obchodník Tegrim, který cestuje různě po celém Fereldenu a ve své nabídce má velmi zajímavou knížečku, která postavě přidá jeden dovednostní bod. Takových knížeček je ve hře více, jsou ale docela drahé, tedy vzhledem k mým skromným výdělkům, takže si je nemůžu pořídit hned všechny. Použitím knihy se odemkne úspěch Vzdělanec a zvolená postava získá volný bod do základních dovedností, který může ihned investovat. Jenom připomenu, že základní dovednosti jsou ty dovednosti, které mají všechna povolání stejná, nejde tedy o talenty, kde by se bonusové body hodily možná více. Každopádně mě to alespoň pomůže rozvinout výřečnost a tím vykompenzovat původně ztracený bod za zlodějinu, který mi hra automaticky přihrála volbou originu.
Nesmím ani opomenout to, že Tegrim prodává různé dárečky pro postavy z družiny, čímž se dají velmi snadno kompenzovat případné disapprovaly. Ostatní jeho nabídka už nestojí moc za řeč, protože zbroje a zbraně mám celkem kvalitní, takže v tomhle ohledu nemám důvod u něj cokoliv nakupovat.
Doky jsou velmi malá oblast s jednou hospodou a přívozem. Venku před hospodou jsem potkal Člena uskupení mágů, který už ale pro nás neměl žádný nový úkol. Vedle něj stojí převozník Kester, kterému templáři zabavili loďku jménem Lissie a tím ho připravili o živobytí. Holt ve věži se dějí divné věci. Templáři celou oblast zajistili a nyní nikoho do věže nepouštějí. Ňouma si na břehu označkoval vrak jiné loďky a hned poté jsme přešli k postavě dezertéra Sammaela. Je to úkol pro Prostředníka černého kamene. Sam se rozhodl zaútočit, což se mu taky stalo osudným.
V hospodě jsme na nic zajímavého nenarazili. S hostinským si jde popovídat maximálně tak o tom, odkud se vzal její název a jaké poměry panují v jeho rodině, no a opodál stojící Larana je nemluvná. Přešli jsme tedy na molo a tady začala za správná legrace.
Templář Carroll je docela vtipálek, ale jinak je vcelku neoblomný. Dle nařízení velitele Greagoira nesmí do věže nikoho vpustit. Nepomohly nám ani dokumenty Šedých strážců. Nicméně Carroll má přeci jen jednu slabinu a tím jsou ženy. Pustí nás, pokud mu na chvilku půjčíme Morrigan, aby si s ní mohl užít. Morrigan kupodivu neprotestovala, jen dodala, že si ráda užije svou novou kořist. Pak se ke mě s potutelným úsměvem otočila a dodala, ať si zatím nasednu do loďky, protože budeme muset veslovat sami, tedy bez Carrolla. A to Carrollovi stačilo, aby vytřeštil oči a svůj nápad rychle přehodnotil
.
Na celé scénce je zajímavá ještě jedna věc a to je dosavadní reakce templářů na Morrigan. Ona už mi k tomu něco málo prozradila hned první noc v táboře, ale i tak bych čekal, že ve hře narazíme alespoň na jednoho zkušeného lovce čarodějnic, který Morrigan prokoukne. Zatím se to nikomu nepovedlo. Další věc je, že i když Carroll po rozhovoru s Morrigan pochopil, kým asi je, tak prostě jen sklopil uši a do věže nás přepravil. Na druhou stranu, jak by si osamělý strážný dokázal poradit s čtveřicí po zuby ozbrojených postav? Obzvlášť při pohledu na zubatý úsměv Ňoumy ...
Věž mágůVelitel templářů Greagoir se náramně podivil, že nás tu vidí, tedy ne konkrétně nás jakožto Šedé strážce, ale že sem Carroll i přes jasný zákaz vůbec někoho přivezl. Nijak se ale nezdráhal pustit se s námi do řeči. Vlastně není divu, protože nikdo kolem nemá potuchy, co se tu vůbec stalo! V jeden okamžik bylo vše v pořádku a chvilku poté už se ve věži proháněli démoni a zabíjeli jak mágy tak i templáře. Greagoir se rozhodl věž neprodleně uzavřít a do Denerimu poslal zprávu s žádostí o Právo zrušení. Ano, o tomhle právu už jsme slyšeli v Lotheringu.
Je to pojistka pro případ, kdy démoni posednou vetší počet mágů najednou a situace se stane pro mágy nezvladatelnou - prostě si s ní už sami neporadí. V takovém případě mají templáři právo zasáhnout a všechny mágy vyvraždit, což se v minulosti už několikrát stalo. Nicméně to nemohou provést svévolně, ale musí k tomu dostat povolení. No a to nyní hrálo v náš prospěch. Ve Fereldenu se po událostech v Rudoskalí rozhořela občanská válka, kterou vyprovokovala Loghainova snaha stát se králem Fereldenu a to zpomalilo veškerou komunikaci mezi Denerimem a okolními oblastmi. Greagoir je nyní v patové situaci a tak jsem mu nabídl pomoc.
Má to ovšem podstatný háček. Pokud nás vpustí do věže, tak nebudeme moci ven, dokud se věci nevyřeší. Důkazem o eliminaci hrozby by měla být záchrana prvního čaroděje Irvinga, ale z rozhovoru s Greagoirem také vyplynulo, že alternativou by mohla být likvidace všech mágů ve věži. Greagoir se totiž obává, že Irving už padl a tím pádem je věž beztak ztracená. Od Greagoira jsme přešli k proviantnímu důstojníkovi, doplnili zásoby a nechali se vpustit za dveře.
Přízemí obsahuje pár úvodních soubojů a jedno důležité shledání. Kousek od předpokládaného vstupu na další patro jsme narazili na skupinku mágů, které velela Wynne. S tou už jsme se setkali v Ostagaru, ale v té době o nás nejevila přílišný zájem. Wynne není zrovna nejmladší a je to velmi zkušený mág. Když se ve věži objevili démoni, tak se jí podařilo zachránit několik mladších mágů a studentů. Dokázala je dostat do bezpečí a poté ve dveřích vztyčila ochranné magické pole, které brání démonům vstoupit. Bohužel, cestu ven jim z druhé strany uzavřeli templáři, takže Wynne a ostatní se rázem ocitli v pasti.
Popravdě jsem jí přiznal, že spolupracuji s templáři. Moc se jí to nelíbilo, ale bylo jasné, že bez souhlasu templářů jsem se sem nemohl dostat, tak proč lhát? Když jsem jí navíc řekl, že templáři stále čekají na Právo zrušení, tak se uklidnila, protože dokud z Denerimu nedorazí přímý rozkaz, tak jsou zatím všichni v bezpečí. Poté mi pověděla, že tu měli něco jako vzpouru, kterou vedl mág Uldred. Trochu se předběhnu. Uldred patřil mezi velmi nadané studenty s rozvinutými přesvědčovacími schopnostmi a tak ho Irving využíval jako test pro ostatní studenty.
Z deníku prvního čaroděje Irvinga jsem se později dozvěděl, že využíval Uldredovy schopnosti pro odhalování praktikantů Krvavé magie, protože její adepti by se mohli stát pro Kruh mágů pohromou. Krvavá magie patří mezi velmi mocný a obávaný druh magie, proto je Oltářem zakázaná. Jenomže o to víc je také lákavější! Čas od času se proto stane, že se někdo ze studentů vydá její cestou a začne potají Krvavou magii praktikovat. Z takových studentů se pak stávají odpadlíci. Jak to ale souvisí se vzpourou, není zatím jasné. Uldred bojoval u Ostagaru a po návratu z bitvy se pokusil nečekaně ovládnout Kruh.
Wynne se rozhodla, že nám s hledáním prvního čaroděje Irvinga pomůže. Zruší ochranné magické pole a přidá se k družině. Jenomže v tu chvíli začala Morrigan protestovat. Vůbec se jí nelíbilo, že bychom měli Wynne pomáhat. Morrigan mágy Kruhu pohrdá a dala to všem patřičně najevo. Plně souhlasí s názorem templářů, že by si Kruh za současné situace zasloužil vyhlazení. Celá situace se dostala až do bodu, kdy se Wynne naštvala, protože poslouchám rady odpadlíka a poté zaútočila. Hm, takže tudy cesta nevede, respektive je to cesta k alternativě, kdy prostě začneme mágy bez milosti likvidovat. Loadnul jsem zpět a Morrigan jsem vyměnil za Lelianu.
Po výměně už vše proběhlo hladce a Lelianu jsem pro změnu mohl vyměnit za Wynne. Ta zrušila ochranné pole a vydali jsme se dál do věže.
Cesta věží vedla do knihovny, kde jsme narazili na odpor démonů. Krom nich je tu několik zvláštních kruhů a halda interaktivních prvků. Celé to slouží jako test vyvolávacích schopností studentů, ale jeden ze svitků nás nabádal, že se nemáme pouštět do experimentování, pokud nebude knihovna v řádném stavu. Tím asi myslel, dokud se situace s démony nevyřeší. Pro první až třetí kruh vyvolání jsem našel nápovědu, ale ke čtvrtému kruhu nic takového není. Chvilku jsem si tu zkoušel hrát, protože jsem netušil, jestli to má vliv na můj další postup, ale pak jsem loadnul s tím, že si to zatím ponechám být a uvidím.
Pro cestu vpřed to opravdu nemá význam, protože na další patro jsme se dostali bez obtíží. Narazili jsme tu na mága Owaina, který patří mezi Pokojné. Zůstal tu uvězněn a tak se rozhodl, že se místo pouhého čekání pustí do své běžné rutiny - uklízení nepořádku ve skladišti. Pověděl nám, že doufá v úspěch mága Nialla, který se rozhodl s démony bojovat. Prý si ve skladišti vyzvedl Adrallinu litanii a odešel do horních pater. Wynne nám prozradila, že Adrallina litanie se používá proti ovládnutí mysli a hned dodala, že celá záležitost má asi něco společného s Krvavou magií, ale to by lépe věděl právě Niall.
Na základě některých dopisů nalezených ve věži jsem usoudil, že tu jde skutečně o Krvavou magii. Uldred přemluvil některé studenty k vyvolávacímu rituálu, kdy chtěl vyvolat mocného démona. Ideální k tomu byli právě praktikanti Krvavé magie. Někteří souhlasili, jiní ne. Důvodem pro Uldredovo jednání byl holý fakt, že se část mágů rozhodla zbavit vlivu Oltáře. Už nad sebou nechtěli mít dohled a nechtěli se podřizovat církevním nařízením. Proto se Uldred rozhodl Kruh ovládnout. Něco se však pokazilo.
Na skupinku krvavých mágů jsme vzápětí narazili. Vpadly jsme jim zrovna do rozepře, ale jak nás spatřili, tak jednotně zaútočili. Šlo však jen o studenty, takže neměli moc šancí. Jedna ze studentek přežila a přiznala nám, že jen toužila po svobodě. To ničení a smrt kolem si vůbec nepřála. Holt ne každý praktikant Krvavé magie je automaticky zlý. Uldred se prý rozhodl podporovat Loghaina, který mu na oplátku přislíbil, že Kruh osvobodí od vlivu Oltáře. Aha, takže na pozadí všeho je nakonec pouhá politika
. Uldred se však nakonec zbláznil a současný stav věže je výsledek. Nakonec jsem studentku nechal žít, protože se rozhodla pro pokání a pokusí se najít rozhřešení u Stvořitele. Trochu pochybuji, že by jí Oltář jakožto praktikantku Krvavé magie přijal, ale kdo ví?
O něco dál jsem narazil v jednom z pokojů na uzamčenou skříň, ze které vycházeli tlumené zvuky. Byl v ní ukryt mág Godwin, který se tu schovával před démony. Chvilku jsme spolu pohovořili, ale odmítl odejít o patro níže do bezpečí. Prý raději zaleze zpět a počká, jak to celé dopadne. A taky tak udělal
. Godwin souvisí s jedním vedlejším úkolem z Ohzammaru, jak jsem se později dozvěděl. Je to kupec lyria pro tamější pašerácký gang.
O kus dále už notně přituhlo. Narazili jsme tu na zdánlivě neutrální démonku touhy, která držela ve svém zajetí templáře. Ostatně na jednu už jsme narazili chvilku předtím a dost nám zkomplikovala boj s poblouzněnými templáři. Nebyla z našeho vyrušení nadšená, ale dala nám šanci poklidně odejít. Z rozhovoru jsem pochopil, že démoni se přiživují na svých obětech jako paraziti. Ovládnou jejich mysl iluzí, čímž je uvrhnou do trvalého snění a poté jim pomalu vysávají životní energii. Nehodlal jsem to tolerovat a chtěl jsem nebohého templáře zachránit, jenomže to není možné. Následoval nepříjemný souboj, ve kterém jsme ho museli i s démonkou zabít.
Největší překvapení nás však čekalo uprostřed patra, kde se nachází vstup na vrcholek věže. Nad bezvládným tělem mága se tu skláněl démon lennosti.
Nebyl vůbec nepřátelský, naopak byl na nás milý, možná až moc milý! Než jsme se nadáli, tak se vloudil do našich myslí a jeden po druhém jsme postupně upadli do spánku ... A teď začala ta pravá zábava. Ocitl jsem se úplně sám uprostřed svého vlastního snu.
Pokud jste u zápisku z Rudoskalí dávali dobrý pozor, tak už zajisté tušíte, že sny jsou branou do tzv. Úniku, což je místo, ve kterém přebývají všemožní duchové. A právě odtud se démoni zmocňují svých obětí. Není tedy nutné démony přímo vyvolávat, někdy prostě stačí jen usnout a noční můra je na světě
. Únik je také místem, kam démoni posílají duše svých obětí. Oni si tu žijí svůj krásný sen, zatímco démoni tam někde venku vysávají jejich energii. Mágové umí do Úniku proniknout i cíleně, ale je k tomu zapotřebí dostatečného umu a nemalé dávky vzácného lyria, aby překonaly tzv. Závoj, který odděluje reálný svět od Úniku. Nás sem poslal démon lennosti.
V noční můře se mi zjevil Duncan, který se mě pokoušel přesvědčit, že hrozba zplozenců byla již zažehnána a náš úkol tedy skončil. Nyní je čas slavit a vyprávět hrdinské příběhy. Jakže? Vždyť práce Šedých strážců nikdy nekončí, protože nikdo neví, kdy se Nákaza může vrátit. Lidstvo už si jednou myslelo, že zplozence vyhladilo a jak to nakonec dopadlo vidíme teď! Pochopil jsem velmi rychle, že tohle žádný skutečný Duncan není a démona už tahle hra taky omrzela. Následoval celkem snadný souboj s falešným Duncanem a dvěma strážci. Poté jsem se skrze Podstavec úniku přesunul o sen dál.
Místo, odkud jsem zrovna unikl, byla pevnost Weisshaupt, tedy obraz hlavní základny Šedých strážců na Thedasu. Cesta z ní vede do Syrového úniku (také označovaný jako Skutečný únik), odkud se pak dá cestovat do celé řady snů. Jsou to Zplozenecká invaze, Hořící věž, Rozdělení mágové a Templářova noční můra. Jakmile začnete odemykat tyto 4 sny, tak se zpřístupní přilehlé Noční můry, což jsou sny vašich aktuálních společníků, ze kterých je můžete probudit (zachráněný společník se však k postavě nepřidá, ale zmizí kamsi na pomezí bdění). Aby to nebylo tak jednoduché, tak všech 6 zmíněných snů obsahuje strážného démona. Tím prvním byl falešný Duncan. Jakmile porazíte i zbylých 5 strážných démonů, tak se odemkne střed snů, kterým je Vnitřní svatyně. Zde přebývá démon lennosti, který nás sem uvěznil.
Nebudu Únik popisovat příliš do detailů, protože je to hodně běhání sem a tam. Podstatné je, že ve Skutečném úniku přebývá duše mága Nialla. Bohužel ani jemu se nepodařilo přes démona lennosti dostat a zůstal lapen v jeho pasti - ano to tělo, nad kterým se démon skláněl, je Niall. Niall se pokoušel z Úniku dostat, ale všechny cesty ho nakonec dovedly zpět do jeho vlastního snu. Popsal mi, co při svých pokusech objevil a tím mi alespoň naznačil, kudy se vydat.
Ve Skutečném úniku je krom Podstavce úniku ještě portál. Skrz podstavec se dá totiž cestovat do čtyř výše zmíněných snů, ale moc význam to opravdu nemá. Postupně budete potřebovat konkrétní pomoc a tu je potřeba si nejprve odemknout. Únik je podle Nialla plný Snílků, což jsou duše, které zde zůstaly lapeny. Jejich znalosti přitom mohou být klíčové pro naše vlastní osvobození. Niall bohužel nikoho ze Snílků nedokázal odchytit, to se podařilo až mě. Za portálem jsem nalezl mluvící myš, o které mi Niall pověděl a od ní jsem se dozvěděl, že musím zabít místní démonku Yevenu, která ochraňuje svého pána (démona lennosti). Poté mi myš předala svou schopnost měnit podobu. Samozřejmě na myš
. Je to docela užitečné, protože bez této podoby se nedá na některá místa vůbec dostat.
O něco později jsem získal možnost přeměny v ducha, což mi umožnilo procházet přes objekty, které jsou v normální podobě neinteraktivní. Třeba dveře do doupěte Yeveny. Další podoba byly proměna v ohnivého muže, který je nezranitelný plameny. To je pro změnu častá překážka v některých snech. Plameny mají přitom vysokou ranivost, takže bez této podoby jimi prakticky procházet nejde. Všechny tři současné podoby mi pomohly projít většinu hlavních snů (noční můry parťáků jsem zatím vynechával). Přišel jsem si přitom na dost bonusů v podobě navýšení atributů, takže jsem po dalším levelupu snadno dosáhl na celkovou sílu 40. Nedokázal jsem si však poradit se zamčenými dveřmi, na jejich rozražení je potřeba získat formu golema.
Je to celkově mocná forma, která pomáhá i v soubojích. Pro bojovníka není únik až tak obtížný, ale jsou tu přeci jen pasáže, kde to drhne. Mágové si tu třeba mohou snadno doplňovat manu skrze nádržky s lyriem, ale bojovník se musí spolehnout jen na svůj důvtip a sílu. Nejhorší souboje byly právě s nepřátelskými mágy, ale na to docela pomáhá proměna do podoby ducha, který je proti magii hodně odolný. Stačí se pak přesunout mezi kouzlící mágy a oni se z většiny navzájem vyvraždí plošnými kouzly.
Teprve nyní jsem se dokázal dostat úplně všude a vyřídit všechny strážné démony.
Yevena - Skutečný únik
Beran - Zplozenecká invaze
Rhagos - Hořící věž
Slavren - Rozdělení mágové
Vereveel - Templářův zlý sen
Po jejich likvidaci jsem probudil své společníky. Alistaira jsem musel přesvědčit, že jeho sestra není skutečná, což nešlo, takže jsem rovnou vyprudil démonku v její podobě. Následoval souboj. U Wynne jsem byl s překecáváním úspěšný, ale ani tady se to neobešlo bez boje s démony. Jenom u Ňoumy se to obešlo bez boje. Stačilo ho položit o kousek dál, než původně ležel. Nyní byl čas na závěrečnou konfrontaci s démonem lennosti.
Ve Vnitřní svatyni se ke mě zase všichni přidali a zůstala mi i schopnost proměny, což bylo fajn. Vůbec jsem netušil, jak těžký souboj mě asi tak čeká a jestli nebudu potřebovat pomoc golema. Démon lennosti během boje několikrát změní podobu, což znamená, že se po každém zabití respawne v nové podobě a s plným zdravím. Udělá to asi 5x a teprve pak je s ním definitivně konec. S Wynne v zádech je to schůdné, protože jsem zvyklý na taktiku, kdy mi záda kryje léčitelka, zatímco bojovníci tvrdě dorážejí na nepřítele.
Po porážce démona se nám zjevil Niall a pověděl nám, že pro jeho záchranu už je pozdě. Strávil v Úniku příliš mnoho času a jeho fyzické tělo už návrat nezvládne. Až se probudíme, tak si od něj máme vzít Adrallinu litanii. Budeme jí potřebovat k souboji s Uldredem. Poté zmizel a my se probudili.
S Niallova těla jsem sebral litanii a vydali jsme se o patro výše, tedy konkrétně do mezipatra, kde ležel ochromený templář Cullen. Statečně odolával potřebě usnout, ale vyčerpalo ho to natolik, že ho to doslova paralyzovalo. Varoval nás před tím, co přijde a nabádal nás, že máme na vrcholku věže pobít úplně všechno. Prý beztak nemáme šanci rozeznat Krvavého mága od běžného mága, tak bude lepší pozabíjet všechny bez rozdílu. Vůbec jsem s tím nesouhlasil a moc se mu to nelíbilo, ale rozhodnutí bylo beztak na nás.
Poznámka: co jsem se dodatečně dozvěděl, tak finální rozhodnutí padne až v průběhu boje, kdy je podstatné, jak se zachováte. Do té doby je pořád možné plán pomoci přehodnotit.
Uldreda během jeho vlastního rituálu posedl démon, takže se stal ohavností a nyní se pokouší na ohavnosti proměnit i uvězněné mágy, a to včetně Irvinga. Uldred je přesvědčený, že ohavnost je jen další evolucí mága a není to nic, co by mělo být opovrženíhodné. Buduje si tu tedy v poklidu svou soukromou armádu, se kterou hodlá vyhladit veškeré templáře. Odmítl jsem jeho nabídku na vlastní proměnu a tak na mě i s dvěma démony (ohavnostmi) zaútočil.
Souboj s Uldredem není úplně příjemný, protože Uldred je ve své skutečné podobě celkem silný a v pravidelných intervalech se pokouší proměnit některého z uvězněných mágů na ohavnost, aby mu v boji vypomohla. Tady naštěstí zabere Adrallina litanie. Nicméně ta má jen 9 použití a pak se vyčerpá, takže souboj musí odsýpat svižněji. Cílem je zabít Uldreda a zachránit co nejvíc mágů, hlavně Irvinga, protože ten je pro přežití Kruhu klíčový, jak mi Greagoir naznačil. Naštěstí se mi to povedlo.
V doprovodu čaroděje Irvinga jsme sestoupili do přízemí, kde nás čekal velitel Greagoir. Byl rád, že Irvinga vidí. Naopak nerad byl Cullen, který mezitím také dorazil. Snažil se Greagoira přesvědčit, aby mágy přeci jen odstranil, ale Greagoir ho rázně odmítl. Vše je zase v pořádku. Kruh byl zachráněn a hlavní povinností templářů je nyní dohlédnout na renovaci věže. Bohužel to také znamená, že se templáři nepřidají k našemu boji se zplozenci. Irving ovšem pomoc neodmítl a to bylo důležité, protože to byl náš původní plán, proč jsme vlastně do Kruhu mágů přišli.
Využil jsem rovnou příležitosti a požádal jsem Irvinga o pomoc v Rudoskalí. Souhlasil, že se ihned vydá s několika mágy na cestu. No a jako bonus požádala Wynne Irvinga o uvolnění ze služby, protože by se ráda přidala k družině natrvalo. S tím jsem nemohl nesouhlasit, takže se Wynne s radostí přidala. Irving z jejího rozhodnutí úplně nadšený nebyl, ale respektoval ho.
Autor
Téma: Dragon Age: Origins (Přečteno 20792 krát)