Úvodní zápletkaÚvodní intro poodkrývá zápletku hry jen zlehka, většina zmíněných informací je pak v průběhu hry dále zpřesňována, takže se to pokusím nastínit ve světle mých současných znalostí, které vychází z průchodu úvodem hry a návštěvy Breciliánského lesa (předchozí rozehrávka).
Kdysi dávno ve Fereldenu uctívali vícero bohů, ale pak se díky elfskému vlivu začala Fereldenem šířit víra v jediného boha sjednotitele, který je označován jako Stvořitel. Domovem Stvořitele je Bílé město v realitě, kterou lidé nazývají Úsvit (teď si nejsem úplně jistý). Samozřejmě to neznamená, že by stará náboženství zanikla, ale Stvořitel hraje v Originu klíčovou roli. Podle legendy se před mnoha staletími pokusila skupina mágů vtrhnout do Bílého města, Stvořitele sesadit a ujmout se jeho božské role. Tenhle pokus se jim nezdařil a místo toho byli prokleti a vyhnáni zpět do Fereldenu. Prokletí, tedy jejich vlastní zkaženost, pak vytvořila z těchto pošetilců první zplozence, kteří ve Fereldenu začali šířit Nákazu. Jako první útokům zplozenců podlehla veškerá trpasličí království.
Z Hlubokých cest se pak do všech směrů hnala jedna vlna zplozenců za druhou, až byli jednotlivé národy Fereldenu téměř vyhubeny. V té době se objevili Šedí strážci, bojovnící různého původu, kteří jediní dokázali nápor zplozenců nejen zastavit, ale také nad zplozenci definitivně vyhrát. Stalo se tak před 400 lety. V dnešních dnech už se o hrdinských činech Šedých strážců příliš nemluví a hrozba Nákazy je tak dávná, že obyvatelé Fereldenu dávno zapoměli na všechny ty hrůzy, které se s příchodem zplozenců objevily. Šedých strážců od té doby výrazně ubylo, ale přesto stále vykonávají své povinnosti a bedlivě střeží celý kraj. Pátrají přitom po sebemenších náznácích opětovného příchodu zplozenců a jsou ochotni kdykoliv vyrazit do nového boje s Nákazou. Jenomže varování Šedých strážců jsou brána na lehkou váhu a důsledek na sebe nenechal dlouho čekat! U Ostagaru se schyluje k bitvě, která by opět mohla zvrátit jazýček vah a znamenat tak nové ohrožení pro celý Ferelden.
Tvorba postavyPo minulém startu jsem se rozhodl, že si zvolím plánovanou alternativu v podobě trpasličího válečníka. Na výběr jsou hned dvě možnosti. Buďto se stanu trpasličím šlechticem nebo prostým trpaslíkem. Navenek je to zdánlivě obyčejná volba, ale její důsledky jsou přitom významné. Celý úvod se pak odehrává v Orzammaru, trpasličím městě situovaném hluboko pod Zmrzlými horami. V Orzammaru vládne tvrdý kastovní systém, který nedává obyčejným trpaslíkům příliš šancí na lepší život. Můj hrdina je proto obyčejný nuzák, který musí každý den bojovat o holé přežití a je s ním také podle toho nakládáno.
Po volbě původu jsem si jako povolání vybral bojovníka. Alternativou byl už jen zloděj (lotr), protože trpaslíci se mágy stát nemohou. Poté jsem se pustil ještě do rychlé úpravy vzhledu a nakonec jsem si rozdělil svých 5 bodů do základních atributů. Jde o Sílu, Obratnost, Sílu vůle, Kouzla, Lstivost a Kondici. Po minulé rozehrávce jsem už nebyl tak zbrklý a dal jsem jen 1 bod do Síly a zbytek do Síly vůle. Na první pohled se to nezdá, ale Síla vůle je důležitá i pro bojovníky, protože jim zvyšuje vitalitu při speciálních bojových technikách. Jinými slovy by to mělo snižovat cooldawn mezi jednotlivými použití dané techniky (něco jako zotavení v M&M). DA:O jinak obsahuje realtime souboje, takže cooldawny tu slouží jako zdroj prodlevy při používání jednotlivých technik. Díky tomu souboj vypadá mnohem uvěřitelněji a také to dává větši prostor pro taktiku, kd můžetey nejenom ovlivňovat typy útoku, ale zároveň musíte plánovat, co se kdy použije anebo aby to bylo vůbec pro daný typ boje vhodné.
Hned poté došlo na volbu dovedností, což je 8 speciálních zaměření postavy, která mají vždy 4 úrovně a jsou pro všechna povolání stejná. Hra zřejmě vzhledem k volbě původu postavy předpokládá, že jsem zaměřením zloděj, takže krom první úrovně specializace bojovníka mi defaultně dohodila první úroveň kapsářství. To ale rozvíjet nechci, takže svůj první bod jsem strčil do Nátlaku, který ovlivňuje možnosti dialogů. Podobně se volba původu projevila na defaultních schopnostech, což je pro změnu sada dovedností, které už jsou ale specifické pro vybrané povolání. Hra se mě snaží tlačit do dvou zbraní, ale moje volba jako bojovníka je obouruční zbraň, takže jsem provedl korekci - jeden bod do používání obouruční zbraně a druhý do rozvoje své povahy bojovníka.
Nakonec došlo na volbu obtížnosti, kde jsem odklikl Normální obtížnost. Nevím, jak se to bude tvářit dál, ale tentokrát už na to půjdu s rozvahou, takže uvidím, jak moc to bude nebo nebude skřípat
.
OrzammarPo potvrzení všech předchozích voleb se spustilo intro, které mi v rychlosti nástínilo mou současnou situaci. Jsem nejenom prostý živořicí trpaslík, ale zároveň jsem členem místní carty (zlodějského cechu), který vede Beraht. V hierarchii cechu jsem samozřejmě úplná spodina bez vidiny na postup, ale něco málo se tu přeci jen rýsuje ...
Beraht se před léty mě a mé sestry Riky ujal a zajistil nám alespoň nějakou budoucnost, jenomže to nedělal z čiré dobroty srdce, ale z čistě zištných důvodů. Já pro něj funguju jako poskok pro všechno a má sestra byla vychovávána jako konkubína neboli společnice pro některého z trpasličích šlechticů. Jak už jsem popisoval, v Ohzammaru vládne kastovní systém, který jednotlivým obyvatelům určuje, kde mohou žít, kam smějí vstoupit a s kým se smějí stýkat. Nejnižší kasta, tzv. bezkastí, jsou trpaslíci bez rodu, opravdu úplná spodina, se kterou se zachází nejhůř. Všichni bezkastí musejí být označeni cejchem, což jsem při volbě vzhledu jaksi nezohlednil
. Jde o volbu tetování, ale nic se neděje, hře absence tetování nevadí.
Bezkastí nemají příliš možností, jak se vyšvihnout výš, obzvláště muži, ale u žen jsou šance přeci jen vyšší. Pokud si totiž některý ze šlechticů, tedy vyšší kasty, vybere mezi nižší kastou svou konkubínu a ta mu navíc porodí mužského potomka, pak má šlechtic právo svou konkubínu a celé její příbuzenstvo povýšit do vyšší kasty. A na to právě Beraht spoléhá. Navenek vystupuje jako strýček Riky, takže by se přestup do vyšší kasty týkal i jeho. Proto do Riky tolik investoval a zaplatil jí patřičnou výchovu. Jenomže to nejde tak rychle, jak by si Beraht představoval a tak přišel Rice domluvit, opět.
Jenom taková odbočka. Ohzammar je jedno ze dvou stále stojících a funkčních trpasličích měst. Současná hrozba zplozenců ho ale silně ohrožuje. Mužských bojovníků rychle ubývá a tak je trpasličí společnost ráda za každý nový přírůstek. Proto mají konkubíny taková privilegia. Jsou potenciálním zdrojem nové mužské populace a pokud konkubína opravdu porodí mužského potomka, tak má v podstatě vyhráno.
Rika si naštěstí potencionálního nápadníka našla, ale jelikož není jeho jedinou konkubínou, tak hrozí, že nápadník dá nakonec přednost jiné z dívek. Beraht není s touto situací spokojen a dá Rice už jen jeden týden, aby předvedla výsledky, jinak jí naopak čeká mnohem horší osud. Tady musím říci, že hra dává na výběr velkou volnost v tom, jak celý rozhovor vést a své si najde i ten, komu zrovna tenhle typ začátku nesedí, což jsem samozřejmě já
. V principu to nemá na nic vliv, jde jen o ten pocit, jaký z toho rozhovoru máte, tedy nakolik se do svého charakteru dokážete díky tomu vžít. A jelikož nejsem typický lotr, tak jsem to celé mohl uhrát mnohem "jemněji".
Málem bych zapomněl, s Rikou nejsme sirotci. Otec nám sice zemřel, ale matka alkoholička je tu stále s námi ...
I pro mě si Beraht připravil úkol. Mám se venku sejít se svým kumpánen Leskem a vyrazit najít Oskiase, místního podvodníčka. Oskias si z nedávného obchodu něco málo ulil a připravil tak Berahta o jeho podíl. No a to se přeci nedělá. Řešením je Oskiase najít a exemplárně potrestat, tedy jinými slovy zabít a veškeré cennosti pak předat Berahtovi.
Leske v příběhu vystupuje jako můj kamarád na život a na smrt, byť zprvu to vypadá, že je to spíš Berehtův dohled, který na mě má dohlédnout - abych neudělal nějakou "botu". Hledání Oskiase vede do horní čtvrti města, která je určena vyšší kastě. V chudinské čtvrti toho totiž moc k vidění není, jen pár žebráků, prostitutek a jeden chytrolín, co by za informaci o Oskiasovi chtěl zaplatit. Nechal jsem ho být, navíc u sebe nemám ani vindru. Což mě mimochodem dost překvapilo, leda bych někde prodal trojici slabších léčivých mastí. Ale ani to by mi stříbrňák nevydělalo.
Peníze mi nabídl až jeden trpaslík v horní čtvrti. Prý 1 stříbrný za dva moje zuby
. Dotyčný se totiž živí jako výrobce zubních protéz, paruk apod. Když jsem ho odmítl, tak zvýšil cenu na 1,5 stříbrňáku, ale i s tím jsem ho poslal někam. U místních obchodníků jsem si prohlédl jejich nabídku, ale bez peněz to mělo jen čistě informativní charakter. Nicméně obchodnice Olinda, Leskeho stará známá, za zmínku stojí, protože je potencionální kupec v našem úkolu s Oskiasem (vysvětlím za chvíli).
Moc možností, co v horní čtvrti dělat, ale není. Pro Ohzammar platí, že je tu naznačeno několik možných cest, kam se vydat, ale část z nich je přitom nepřístupná. Předpokládám, že to jsou místa, která jsou dostupná za jiný začátek nebo třeba až někdy v budoucnu. Začátek v Ohzimmaru je tedy podobně lineární jako začátek za lidského šlechtice v Hornoživském hradu.
Oskiase jsme našli v místní krčmě a nijak se nevykrucoval. Rychle pochopil, kdo nás poslal a kápl božskou. Podařilo se mu z města propašovat nějaké Lyrium na povrch a dostal za to docela slušně zaplaceno (Lyrium je vzácná ingredience, které si cenní zejména mágové a je po ní tedy slušná poptávka). Bohužel to zatajil před Berahtem a těžko soudit, jestli to byl od Oskiase záměr nebo jen pouhá hloupost. Jako důvod nám totiž sdělil, že si chtěl kupce nejprve proklepnout, aby to nebyla nějaká bouda a teprve pak chtěl celý obchod nahlásit Berehtovi.
Po celou dobu jsem měl zhruba tři možnosti, jak rozhovor vést a dost mě potěšilo, že v možnostech nechyběla mírnější cesta, která vedla k oboustranně výhodné dohodě. Oskias nám nabídl část zisku (1 zlatý nuget)) a já jeho nabídku přijal. Leske zprvu nesouhlasil, ale slíbil jsem mu, že polovina z toho je samozřejmě jeho. Tím jsem ho umlčel. Oskiase jsem nechal jít, ale doporučil jsem mu, aby z města natrvalo zmizel. Tím jsem mu ušetřil život, ale také jsem se připravil o zbytek zisku, který jsem z něj mohl vymlátit - na druhou stranu, Oskias u sebe měl jen část platby, zbytek nechal chytře ve svém úkrytu na povrchu, takže mimo můj dosah.
Leske mi doporučil, abych získaný zlatý nuget prodal u Olindy, která si celou záležist určitě nechá pro sebe, takže naše dohoda s Oskiasem zůstane tajemstvím. Jenomže venku před hospodou se to Leskemu rozleželo v hlavě. Dostal prostě strach. Prý bude lepší, když nebudeme Berahta pokoušet a raději mu povíme o Oskiasově obchodu pravdu a předáme mu i zlatý nuget. Po krátké úvaze jsem se rozhodl Leskeho poslechnout a vyrazili jsme k Berehtovi domů.
Leskeho strach nám nejspíše zachránil život. Bereht měl v hospodě nasazeného špeha, takže věděl o tom, že jsme nechali Oskiase jít a také o tom, že jsme si od něj něco vzali. Povedlo se nám to naštěstí uhrát do autu. Přeci jsme nemohli Oskiase zabít v hospodě před svědky, tak jsme ho nechali zdánlivě jít a venku jsme ho pak vylákali do postranní uličky k lávovému poli a tam se ho zbavili. Bereht tomu nakonec uvěřil, ale bylo to o fous.
Po chvilce váhání nám Beraht zadal další úkol. Do města přijel Šedý strážce, kvůli kterému dnes bojovnická kasta pořádá zápasy. Důvodem je fakt, že Šedý strážce přijel hledat vhodné rekruty pro svůj řád, takže se bojovníci chtějí předvést. Nicméně celá akce je spojena se sázkami a to je právě to, co Berahta na celé věci zajímá nejvíce - hodlá celý zápas zmanipulovat. Místním favoritem je Mainar, který už se zplozenci bojoval. Naopak outsiderem a zároveň Berahtovou volbou je Everd. Mám tedy Everdovi pomoci klání vyhrát. Samozřejmě podvodem - musím Mainarovi nalít do jeho osobní lázně jed, který na chvilku zpomalí jeho reflexy, ale jen tak, aby to nebylo nápadné. Proto celou akci musím provést těstně před ohlášením souboje Mainara s Everdem. Beraht mi předal propustku do Arény a zbytek už je na nás.
S Leskem jsme se tedy vydali do Arény, kam nás předtím strážce nechtěl pustit, ale jakmile viděl propustku, tak už to bylo bez problémů. Uvnitř jsem se potkal s Duncanem, Šedým strážcem, a něco málo jsem s ním prohodil. Duncan ze zdvořilosti odpovídal, ale pak se omluvil a odešel. Nic nenasvědčovalo tomu, že by o mě měl nějaký zájem, jako tomu bylo v případě začátku za lidského šlechtice. Pokrčil jsem rameny a zamířil do pokoje Everda. K naší smůle jsme ho našli opilého na podlaze. Očividně nebyl schopný boje. A co teď?
Leskeho napadlo, že bych mohl využít svého umu v ovládání zbraní a na Everda si zahrát. Stačí, když si vezmu jeho brnění a nebudu si sundavat helmu. Nikdo mě tak nepozná. Neochotně jsem souhlasil, ale ještě předtím jsem se vloudil do pokoje Mainara, jako úklidová služba, abych mu do lázně nalil jed. Mohl jsem tenhle krok vynechat, ale já se rozhodl neponechat nic náhodě. Jelikož byl zároveň ohlášen náš souboj, tak jsem si nasadil brnění, helmu, popadl obouruční meč a vyrazil jsem za velitelem soubojů.
Souboj s Mainarem proběhl celkem rychle a bez obtíží. Asi bych to zvládl i bez toho jedu. Hned na to k mému překvapení následoval souboj s Adalbem a pak s Lenkou, mlčenlivou sestrou. Ten jediný proběhl na život na smrt. Když velitel soubojů ohlašoval můj poslední zápas, tak na kolbiště znenadání vtrhl Everd a podivoval se, že zápas začíná bez něj. Jenomže tím se prozradilo, že místo Everda bojoval někdo jiný. Duncana celá situace zaujala, protože bez ohledu na to, kdo bojoval a jaké je jeho postavení, tak má před sebou konec konců právoplatného vítěze, neboli vhodného rekruta pro svůj řád. Problém byl akorát v tom, že jsem bezkastovní a svou účastí na turnaji jsem nejenom porušil pravidla, ale také jsem svou přítomností celou akci zneuctil. Zápasy byly anulovány a já skončil ve vězení.
Jenomže to nebylo městské vězení, jak se záhy ukázalo. Beraht vynaložil nemalé úsilí, aby mě a Leskeho dostal z rukou strážných. Ne proto, aby nás zachránil, ale aby s námi zůčtoval. Jednak jsme byli odhaleni a pak anulování zápasů znamenalo, že Beraht s lordem Vollneyem přišli o celý vklad 100 zlatých. Nás čekala už jen smrt, jak nám Jarvia přišla povědět. Nešlo ale jen o nás, Beraht slíbil pomstu i Rice. Co naplat, museli jsme pryč, ale jak?
Leske je schopný zloděj, ale neměl u sebe nic, čím by otevřel zámek. Naštěstí jsem ve své cele našel nějaké třísky z beden, takže jsem mu je podal a za chvilku jsme byli venku. Leske poslal strážného na věčnost a z bedny jsme si vzali svou výbavu. Hm, k mé smůle jen jednoruční zbraně. Musel jsem proto využít obourukosti a doufat. Čekalo nás několik soubojů se strážnými a na konci pak souboj s Berahtem a jeho dvěma poskoky, které Beraht hodlal poslat za Rikou. A to jsem samozřejmě nemohl dopustit.
Souboj to byl trošku náročnější, bez léčivých mastí se to neobešlo, ale vyšlo to tak akorát, abychom s Leskem přežili. Tedy já ano, Leske v závěru přeci jen podlehl jednomu z poskoků, ale s těmi už jsem si poradil i sám. Léčivých mastí je omezený počet, není proto radno s nimi plýtvat, ale přišlo mi, že hra s tím tak trochu počítá a před soubojem s Berahtem je nabídne jako loot po posledním souboji se strážci. Hráč by se tedy neměl tzv. ocitnout na suchu.
Venku před Berahtovým domem nás už čekal velitel soubojů v doprovodu stráží a chvilku na to dorazil i Duncan. A jelikož se zpráva o našem zadržení rychle roznesla celým městem, tak dorazila i Rika.
Hrozilo nám opětovné uvěznění a náležitý trest, ale Duncan mi nabídl alternativu. Jelikož jsem na kolbišti prokázal své nesporné kvality, tak se mohu přidat k Šedým strážcům. Moc mě to nepřesvědčilo, ale dal mi čas na rozmyšlenou, tedy abych se poradil s Leskem a Rikou. Oba byli pro, abych nabídku přijal. Leske si poradí v Ohzammaru i beze mě a Rika je se svou rolí konkubíny taktéž spokojená. Navíc Leske slíbil, že na ní dohlédne.
Pro zajímavost jsem zkusil Duncana odmítnout, ale na volbě hráče tu v podstatě nezáleží. V případě odmítnutí totiž využije Duncan své právo zaručené orzammarskou radou a povolá mě mezi Šedé strážce i proti mé vůli. Proto je lepší pro dobrý pocit nabídku přijmout. V obou případech jsem získal palcát strážce Forala Aeducana a v doprovodu Duncana jsem odcestoval do Ostagaru.
Dosoukal jsem se díky tomu na level 3 a přede mnou je stěžejní pasáž, která odhalí, jak dobře jsem si při rozdělování bodů a talentů vedl
.
Na závěr musím přiznat, že mě zprvu začátek za prostého trpaslíka úplně nenadchl, protože to zdánlivě směřovalo jinam než jsem chtěl, ale pak jsem zjistil, že hra nabízí dostatečnou volnost v tom, jak se hráč bude v Ohzammaru chovat a ve výsledku mi to perfektně sedlo. Pravda, řada voleb v rozhovorech má jen kosmetický efekt a výsledek je vzhledem k ději pevně daný, ale rozhodně mi to pomohlo se se svou postavou lépe sžít a přijmout tuto minulost za svou. V porovnání se začátkem lidského šlechtice je tahle pasáž možná i delší a vzhledem k souboji s Berahtem asi i lehce obtížnější.
Autor
Téma: Dragon Age: Origins (Přečteno 20634 krát)