Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Vím, na mysl se vkrádá otázka, proč píšu další deníček o Blade of Destiny? No, odpověď bude trošku komplikovanější V únoru 2015 jsem začal psát deníček k MS-DOS verzi, viz Realms of Arkania: Blade of Destiny, ale hraní mi moc dlouho nevydrželo a ke hře jsem se vrátil o více jak rok později. Takměř souběžně s deníčkem k MS-DOS verzi jsem začal psát deníček k Realms of Arkania: Blade of Destiny HD remake. S tím to dopadlo o poznání hůře, protože HD remake jsem dohrál až 3 roky poté. Souběžná rozehrávka přitom měla sloužit jako okamžitá porovnávka mezi oběma verzemi, ale poté, co se mi podařilo v originále sejít z cesty, tak jsem se ztratil a s tím se vytratila i chuť pokračovat. Přitom návod se ukrýval v manuálu, konkrétně ve výpisu deníčku Gerboda z Harbenu. Ale to bych nesměl být líný to číst Problém byl celkově v tom, že jsem se na přípravu vybodl a teprve po roce jsem to vzal podstatně vážněji. A rozhodně to nebylo od věci!

Amiga verze Blade of Destiny mě lákala už delší dobu a důvod toho spočívá v mnohem starších událostech, respektive vzpomínkách. Po zpackané rozehrávce MS-DOS verze jsem se necítil vůči Blade of Destiny moc dobře. Bylo mě celé situace celkově líto, protože Blade of Destiny byl úplně první krokovací dungeon, který jsem kdy zkoušel a bylo to první takto staré cRPG, které jsem rozehrál snad ještě před Might and Magic VI. Líbilo se mi to a určitě bych pokračoval, nebýt však toho, že hra byla komplet v němčině. Ostatně takových překvapení byly dungeony.cz plné Nicméně se mi tím Blade of Destiny nesmazatelně vepsal do paměti.

Na druhou stranu musím na svou obhajobu říci, že jsem Blade of Destiny skutečně silně podcenil. Myslet si, že znalost "odlehčených" systémů použitých v Might and Magic nebo znalost D&D, mě dostatečně kvalifikují k hraní Blade of Destiny, tak to byla velká chyba. A možná bych se nestyděl s pokorou říci, že to byla nikoliv troufalost, ale přímo hloupost! Když pak v létě 2016 vyšel Grimoire: Heralds of the Winged Exemplar, tak jsem k němu přistoupil mnohem zodpovědněji a to je to, za co Blade of Destiny mimo jiné vděčím. Občas není herní facka vůbec na škodu. Od té doby jsem dohrál haldu krokovacích dungeonů a další stále přibývají, ale protože se v současné době věnuji amiga dungeonům, tak přišla na řadu znovu myšlenka rozehrát amiga verzi Blade of Destiny a možná si i tak trochu udělat deníčkový reparát.

Možnosti mám nyní dvě:

1) HDD instalace
2) WHDLoad instalace

Jelikož Hoborg nemá připravený HWA balíček, tak se budu muset vrátit zpět k čistému WinUAE. Ono by popravdě nebylo složité si HWA balíček připravit, protože jde v podstatě o WHDLoad instalaci upravenou podle pravidel konfigurace HWA. Nicméně já si zároveň připravuji pro web tutorial k emulaci Amigy, takže si beztak potřebuji připravit veškeré podklady. Zkoušet nakonec budu obojí, ale pro ostré hraní se prozatím kloním spíše k HDD instalaci. Začnu proto nejprve obecnějšími věcmi, které navíc v deníčku pro MS-DOS verzi chyběly ...

Zeměpis Arkánie

Arkánie je jednou z menších zemí Ethry, primitivního světa, o němž se většina Arkáňanů domnívá, že je plochý. Ačkoli v minulých letech vznikla hypotéza, že Ethra je koule, nikomu se to nikdy nepodařilo dokázat. Ani dnes se žádnému Arkánci nepodařilo svět obejít kolem dokola.



Na východě je arkánský kontinent ohraničen "Železným mečem" (Iron Sword). Téměř nepřekonatelným pohořím, které se tyčí do výšky více než 30 000 stop. Na západě je "Moře sedmi větrů" (Sea of Seven
Winds). Zrádný oceán, který je pro skromnou arkánskou flotilu nesplavný. Za ním leží legendární kontinent "Zlatá země" (Golden Land). Zda Zlatou zemí končí svět, to arkanští geografové netuší.

Na severu Arkánie - pokud není zrovna pokrytá ledem - jsou jak hluboké lesy, tak dlouhé pláně bez stromů. Osídlení je zde řídké, ale to, které tu najdeme, patří Nivese - skupinám stepních kočovníků, kteří se napříč pláněmi vydávají po stopách obrovských karenských stád.

Na severozápadě se nachází Orčí domovina (Orcland). Vysočina sevřená mnoha horskými pásmy a osídlená četnými orkskými kmeny, které mezi sebou svádějí krvavé bitvy o loviště, pastviny nebo služebnictvo.

Ojediněle se kmeny spojí a jako jeden mohutný celek si pak razí cestu na jih. A tak je tomu i nyní ... v době, kdy vznikají tyto řádky, je lid Arkánie svědkem dalšího orčího nájezdu. Jednoho z nejstrašnějších v zaznamenané historii. Hordy s tmavou srstí a lačné po krvi, za sebou zanechávají nevýslovnou spoušť. Ale co víc, dorazily až k branám císařského města Garethu.

Daleko na západ od Orčí domoviny se nachází Thorwall, říše neúprosných a násilnických mořeplavců. Se svými lehkými jednostěžňovými loděmi, kterým se místně říká "ottas", brázdí Thorwalové pobřeží Arkánie a hledají nové zboží a obchodníky. Když Thorwalové najdou malé, neopevněné přístavy, tak je rychle přepadnou. Pokud však narazí na tuhý odpor místních, tak se namísto boje pokusí alespoň obchodovat.

Za severovýchodním okrajem Arkánie se nachází Borland, hustě zalesněná oblast, která stejně jako východní strana Arkánie náhle končí v místě, kde se setkává s pohořím Železný meč. Borland je známý svými krutými zimami a chudými, ale pracovitými zemědělskými komunitami, které svým baronům, hrabatům a knížatům zpříjemňují život. Festum, hlavní město země a sídlo místního maršálka, je známé jako jedno z nejkrásnějších a nejpříjemnějších přístavních měst v celé Arkánii.

Jižně od borlandských lesů se rozkládají pohoří Červený a Černý srp (Red and Black Sickle Mountains). Tyhle hory sice nejsou tak zrádné a strmé jako Železný meč, ale jsou zamořené orky a jen zřídkakdy se do nich někdo odváží. Mezi oběma pohořími se nachází Střední říše (Middle Reich), oblast s mírným podnebím. Její kopce jsou posety mnoha osadami a mýtinami a jednotlivé komunity mezi sebou propojuje řídká síť cest. Gareth, největší město Arkánie s přibližně 120 000 obyvateli, je hlavním městem Střední říše a slouží jako nervové centrum oblasti. Na okraji Střední říše rostou husté lesy, které se prolínají s lesy Srpů. Podle obyvatel tyto lesy obývají trpaslíci, takže cestování přes jejich říši je přinejlepším pošetilé.

Ostrovní provincie Střední říše, Maraskan, leží na východ od arkánského kontinentu v Perlovém moři (Sea of Pearls) a oplývá hornatou lesnatou krásou. Obvykle je to poklidná země, kde jen zřídka dochází ke konfliktům. Zbytek Arkánie si často dělá legraci ze stavu zásobování v této oblasti, protože dobře ví, že nic moc jiného tu nestojí za řeč. Obyvatelé Maraskanu nyní usilují o nezávislost na Střední říši. Podle některých se čas svobody skutečně blíží.

Jižně od Střední říše leží pouštní Khom. Domov Novadů, hrdé rasy pouštních kočovníků. Na západě se poušť setkává s pohořími Etem a Vysoký Etern. Jejich svahy chrání Khom před dešťovými mraky, jež se tudy často prohánějí spolu s větry na západ směrem ke "Krásnému poli" (Lovely Field).

Krásné pole je bohatá a úrodná země, rozkvétající v každém ročním období. Je domovem mnoha arkánských obyvatel, z nichž většina žije v hlavním městě Vinsaultu. O dalších městech v Krásném poli, včetně Grangoru, Kusliku, Belhanky a Silasu, se říká, že jsou to nejúrodnější země v celé Arkánii. Většina obyvatel Krásného pole se živí zemědělstvím a jejich sídla vzkvétají díky hojnosti obilí a obchodu. Většina vesnic v Krásném poli je dobře opevněna, aby ochránila své bohatství před nekonečnými nájezdy, které jejich bohatsví přitahuje. Z východní strany na provincii útočí novadské kmeny, zatímco pobřeží sužují thorvalské lodě.

Jihozápadně od pohoří Etern začíná tropická oblast Arkánie. Tuto zemi charakterizují vysoké vrcholky Deštných hor (Rain Mountains), jejichž špičky vyčnívají nad hustou džunglí. Domorodci a osadníci ze severní Arkánie tuto oblast sice obývají, ale zůstávají od sebe co nejvíce vzdáleni. Sbližuje je pouze obchod. Arkánské osady se nacházejí především na pobřeží, kde podporují prosperující obchod. Na druhé straně domorodci, zvaní "Moha", žijí hluboko v džungli v malých vesnicích upevněných na kůlech. Jsou to odborníci na byliny, jedy, tinktury a preparaci zvířat. Jejich výrobky jsou vyhledávány alchymisty z celé Arkánie.

V jižních částech Arkánie je velmi rozšířené otroctví. V mnoha domech tak můžete nalézt jako sluhu nebo služku skutečného "lesního muže". Al'Anfa, městský stát na jižním konci východního pobřeží, je centrem obchodu s otroky a již dávno si vysloužil přezdívku "Město rudého zlata". Od odpůrců otrokářství si však vysloužil i další název, "Morové místo jihu". Nejvýznamnějším protivníkem Al'Anfy a jeho politiky je malé království Trahelia. Trahelia, která se nachází na jižním pobřeží Arkánie, nedávno vybojovala a získala nezávislost na Střední říši.

Jihozápadní cíp arkánského kontinentu ústí do souostroví, jehož největší ostrovy, Token, Iltoken a Benbukkula, jsou významnými a váženými dodavateli všelijakého koření.

Samotná Arkánie měří od samého severu až k džungli v jižním cípu přes 3000 mil - na kontinent se to nezdá být příliš, ale Arkáňanovi by trvalo nejméně tři měsíce nepřerušovaného putování, než by tuhle vzdálenost překonal. Jen velmi málo mužů a žen by si navíc takový zážitek vychutnalo ... projít rozsáhlé oblasti bez naděje, že po celé měsíce uvidí jinou lidskou tvář, projít nepřátelskými zeměmi, které jsou obsazeny orky a zlobry, přežít bezprostřední nebezpečí takových setkání, a to možná jen proto, aby se poté stali kořistí obyčejných divokých zvířat. Opravdu skvělá představa!

Do tohoto světa nyní přichází vaše družina.

Politika a historie

V demokratickém státě se drakům, orkům a skřetům nedaří. Místo toho zde vládnou lidé, kteří nosí koruny a nazývají se knížata, císaři, královny, králové a hrabata. Nejběžnějším typem vlády v Arkánii je monarchie, ale arkánští vládci se v žádném případě nedají srovnávat s králi z pohádek, kteří nedělají nic jiného, než že si hladí vousy a bojí se o osud svých zmizelých dcer.

Stát v Arkánii se hodně podobá pozemskému období rané renesance. Stejně jako se v této době chovali vládci na Zemi, chovají se i monarchové v Arkánii; používají všechny prostředky a metody, které se nabízejí ... diplomacii, korupci, válku a intriky. Přesto blaho jejich lidu a říše je nade vše. Téměř všichni vládci se proto těší náležité úctě.

Mezi státy a jejich panovníky jsou však za nejdůležitější považovány Střední říše a Krásná Fielare (Lovely Fielare). Oběma nyní vládne jediná císařovna, Amene III., která má s císařským úřadem necelý rok zkušeností. Předchozí císař Střední říše, Hal I., před časem za záhadných okolností zmizel a Amene III. se ujala jeho vlády. Oba státy jsou uspořádány v klasickém feudálním systému.

Jakmile do tohoto politického systému vstoupíte se svými postavami, bude jejich postavení ve společnosti záviset na jejich původu. Urozený válečník nebo rytíř bude pravděpodobně vysoce ctít svého panovníka. Naproti tomu darebák vychovaný v garetských stokách se bude zajímat spíše o hromadění dukátů než-li o úctu. Mág bude možná chtít sloužit arkánským vědám, zatímco někdejší elf možná brzy opustí domov, aby prozkoumal svět kolem. Společenská kariéra je otevřena každému z nich; každý bude časem za své činy po zásluze odměněn - císařové mu mohou udělit odměnu, medaili, rytířský titul nebo dokonce malé baronství.

Mytologie

Bez ohledu na to, jak mocní jsou někteří arkánští panovníci, nejsou skutečnými průvodci dějinami, světem ani lidmi. Tuto moc má v rukou množství bohů. Božstva čerpají svou moc z víry těch, kdo je uctívají. Jsou to velmi reálné a mocné bytosti, které se představují svým věřícím, konají zázraky a zasahují do dění ve světě. V Arkánii je nejrozšířenější víra ve Dvanáct bohů (tzv. Dvanáctku). Jsou to:

Praios - Slunce, moc a vláda
Effered - déšť, moře a plavba
Boron - spánek a smrt
Firun - lov a zima
Phex - obchod a štěstí zlodějů
Ingerimm - oheň, dovednost práce se železem
Rondra - válka, blesk a hrom
Travia - pohostinnost a manželství
Hesinde - umění, věda a magie
Tsa - obnova a mládí
Peraine - výsev a léčení
Rahja - láska, rozkoš a víno

Tito bohové jsou uctíváni v Borlandu, Střední říši, Krásném poli a mnoha dalších oblastech kontinentu. Dokonce jsou po nich pojmenovány měsíce arkánského kalendáře. Z dalších bohů je to Rastullah, uctívaný lidem z pouště Novadi, a božská dvojčata Rur a Gror, uctívaná obyvateli Maraskanu.

Mezi všemi těmito bohy, které doplňuje řada polobohů, občas dojde ke sporu nebo boji, ale všichni mají jednoho společného nepřítele - Boha beze jména. I ten, přestože je ztělesněním zla a zkaženosti, nalákal v Arkánii řadu uctívačů, které podplácí bohatstvím a mocí, jíž jiní bohové dobrovolně nedávají.

Chrámy se nacházejí téměř v každé arkánské vesnici a nabízejí tvé postavě oddech od dobrodružství. Bohové, ať už jsou jakkoli ctnostní, však neodmítnou ty, kteří uctívají některého z Dvanácti.

Kalendář

Rok začíná 1. Praiose, což je zároveň den letního slunovratu. Nový rok tak nezačíná v zimě, jak je dobrým zvykem u nás, ale rovnou v létě! Je potřeba mít to na paměti, protože hlavní úkol hry je časově omezen a tohle by vás mohlo zmást. Posloupnost měsíců v roce a jejich příslušnost k ročnímu období je:

Praios (léto)
Rondra (léto)
Efferd (léto)
Travia (podzim)
Boron (podzim)
Hesinda (podzim)
Firun (zima)
Tsa (zima)
Phex (zima)
Peraine (jaro)
Ingerimm (jaro)
Rahja (jaro)

Každý měsíc má 30 dnů, což dohromady činí 360 dní. Zbylých 5 dní do 365 (popř. 6 dní v přechodném roce do 366) tvoří tzv. Bezejmenné dni. Týden má stejně jako ten náš 7 dní a každý den má své jméno: Den Praiosův, Den Rohalův (též Den Tsy), Den ohně, Den vody, Den větru, Den země a Den trhu.

[Elemir]

Gerbodův deník

Gerbod z Harbenu - úryvky z deníku

Včera, pozdě večer, jsem dorazil na palubě Bouřlivé vlaštovky. Zřejmě poslední lodi, která před zimou pluje do Thorwalu. Přístav byl plný lodí ze všech koutů světa, ale nejčastěji se tu objevovaly dračí lodě (nebo-li ottas, jak se jim tu zřejmě říká). Podle vlajek, které na nich vlály, se zdálo, že mnohé z nich pocházejí z Thorwalu, Premu a Olportu.

Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že hostince jsou zcela plné, tak jsem se uchýlil do Traviina chrámu. Místa uctívání stejnojmenného arkánského božstva. Dům naší paní Rondry by se mi líbil více. Tedy ne že bych si na pohostinnost zdejších lidí stěžoval, ale chrám nebyl zrovna nejprostornější. A tak jsem se snažil, co to šlo, schovat svých pár věcí do rohu. Neměl jsem sebou nijak bohatou výbavu, jen svůj věrný meč a pár psacích potřeb. Pohodlně jsem se zabalil do přikrývek.

Brzy dorazila skupina dobrodruhů a usadila se v těsné blízkosti mého koutu. Podle rozhovoru, který jsem zaslechl, se zdálo, že jde o pozoruhodnou skupinu, jejímž cílem není neustálé modlení. Jakoby vycítili můj zájem. Pozvali mě k sobě, abych se do rozhovoru zapojil.

Delo, mladý mág z Andergastu, zřejmě právě dokončil svá studia. Swanja, námořnice z Premu, se zdála mít obrovskou sílu; během svého vyprávění snadno zvedla sekeru, kterou by můj bojový instruktor Alrik jen stěží zvedl! Gurbosch, syn Gradobara z Malého lidu, opouštěl své místo jen na tak dlouho, aby si doplnil placatku kořalkou ze zdánlivě nekonečné zásoby v batohu. Neustále si pobrukoval oplzlou hornickou melodii a přestal jen tehdy, když se placatka setkala s jeho rty. Rhenaya, zřejmě další kouzelnice, trávila většinu času tříděním svých malých sáčků s čerstvými aromatickými bylinkami. A nakonec tu byla Erinnila, elfka tak neskutečné krásná, že jsem sotva věřil svým očím. Přestože příliš nemluvila, tak občas výrazně reagovala na Gurboschovo neustálé pobrukování povytažením obočí.

Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že i oni jsou cizinci. Zdálo se proto přirozené, že zítra prozkoumáme město společně.

Thorwal, 24. den Travie

Noční povídání nám nijak nezabránilo opustit chrám už za svítání. Navzdory brzké ranní hodině se na náměstí těsně před chrámem shromáždil obrovský dav lidí. Zdá se, že se tu každý den koná trh. Je docela možné, že časní účastníci jen doufali, že předstihnou opozdilce, aby se dostali k těm nejkvalitnějším předmětům, které měli obchodníci vystavené. Byl tu alespoň jeden stánek od každého druhu zboží, který si jen dokážete představit. Ale říká se, že kvalita zboží se den ode dne významně liší. Alespoň je tu trh denně, a to i v zimě, protože v některých osadách dál v divočině může mezi návštěvami potulného kupce uplynout i několik týdnů.

Erinnila našla nádhernou loutnu a každý z nás přispěl několika stříbrnými korunami na její koupi. Usoudili jsme, že si je vydělá zpět při svém prvním vystoupení v jedné z místních krčem. Byl docela zážitek sledovat, jak se Gurbosch snaží s kupcem smlouvat. Mám podezření, že obchodník byl tak oslněn Gurboschovým "šarmem", že si teprve teď uvědomil, že mu Gurbosch zaplatil jen třetinu požadované ceny.

S pocitem velkého triumfu na trhu jsme se vydali prozkoumat ulice Thorwalu. Našli jsme spoustu obchodníků s výstrojí, zbraněmi a bylinkami, nemluvě o řadě léčitelů a také kovářů. Bylo tu spousta chrámů různých arkánských božstev, ale nenašel jsem žádný zasvěcený naší paní Rondře. Ve Swafnirově síni jsem náležitě poděkoval za naši pouť městem.

Thorwal, 25. den Travie

Naše dnešní průzkumy zhatila podivná nehoda. Rhenaya debatovala s obchodníkem s bylinami o kvalitě jeho vířníku, když se zpoza rohu vyřítil vůz se zásobami tak obrovskou rychlostí, že se málem převrátil. Díky Rondře za její rychlé reflexy! Rhenaya se sotva zachránila před koly vozu tím, že skočila hlavou napřed do hrnčířovy vitríny. Bohužel jí zůstala řada škrábanců, i když ne zdaleka tolik, kolik jich utrpělo hrnčířovo zboží.

Její zranění byla natolik vážná, že jsme museli vyhledat služby léčitele. Noro Mystica jsme našli ve "čtvrti cizinců", která se nachází v západní části Thorwalu. Bydlí zde jen málo místních obyvatel. Vzhled místa v nás nevzbuzoval důvěru, ale zdálo se, že Noro se ve svém oboru vyzná. K jeho cti je třeba říct, že Rhenaya se už cítí mnohem lépe. Přestěhovali jsme své věci do hostince s názvem "Hetman Oremo" poblíž Perainova chrámu. Rozhodli jsme se, že se tu budeme cítit pohodlněji, i když je to poněkud dražší. Je tu ale čisto a každý z nás má k dispozici slušnou postel na spaní. Možná budeme mít zítra příležitost nechat Erinnillu vyzkoušet její loutnu v jedné z taveren.

Thorwal, 27. den Travie

Včera jsme se dostali do jedné z hospod a Erinnila měla přesně takový úspěch, jaký jsme si mysleli. Přemýšlím, že Travii, tu léčitelku, navštívím sám, protože mám pocit, jako by mi do hlavy někdo bušil válečným kladivem. Tihle Thorvaliané umí pít jako ryby, jenomže to není voda, co do sebe tak vehementně kopou. Potkal jsem dva, sira Shauna z Crispy, královského rytíře, a sira Iana z Metaviry, který slouží jako královský šašek. Přesto cestují společně a rozvážejí do krčem jedinečné pivo. Specializují se na výrobu něčeho, čemu říkají "Oheň" a "Premianská pálenka", což jsou pěkně silné nápoje.

Swanja si pochutnávala na obou a vypila zrádnou tekutinu bez mrknutí oka. Mlhavě si vzpomínám, jak nás ostatní táhla zpátky k Hetmanu Oremovi. Sir Shaun strávil noc poblíž svého koně a šaška Iana našli ráno před svým pokojem, jak ještě tvrdě spí. Swanja, která ho náhodou potkala, říkala, že mumlal nesouvislé věci o stromech a ovoci a o tom, že nemá správnou mušku. Thorwal je vskutku zvláštní město.

Nicméně včerejší noční dobrodružství u Čtyř větrů stálo za dnešní ranní bolest. Schází se tam spousta mořeplavců a lodníci a námořníci vyprávějí nespočty příběhů, z nichž se ježí vlasy na hlavě. Docela mě zaujal příběh o lodi duchů, která prý brázdí vody kolem Arkánie.

Thorwal, 28. den Travie

Z nějakého důvodu nemohu příběh o lodi duchů dostat z hlavy. Dnes jsem si ho poslechl znovu a vypil jsem při tom poněkud méně Ohně. Opravdu věřím tomu, že to může být víc než jen báchorka. Prostě to nezní jako příběhy, které jsem slyšel v každé druhé hospodě. Ten příběh mě opravdu zaujal, a protože začínám mít nutkání opustit město dřív, než nastane zima, věřím, že zítra konečně zajdu do přístavu a poptám se.

Thorwal, 29. den Travie

Dnes se mi podařilo zjistit poměrně dost věcí. Zítra odplouvá jeden cutter do Varnhome. Budeme si tak muset počkat ještě jeden den, ale jsem si jistý, že moře i loď duchů tam stále budou. Ourbosch, kapitán cutteru, nebyl po vyslechnutí mých plánů příliš nadšený, ale nakonec se nechal zlákat vidinou pokladu, který by nás mohl na lodi duchů čekat. Přístavní kapitán se mi zmínil o další lodi, která odplouvá za tři dny, ale raději zatlačím na své společníky, aby byli připraveni vyrazit už zítra.

Na palubě "Wave of Gold," 2. den Borona

Cesta do Varnhome se prozatím ukázala jako poměrně bezproblémová. Od dalších námořníků jsme se dozvěděli něco víc o lodi duchů, ale po lodi samotné nebylo ani stopy. Tvrdili, že obvykle pluje dál na západ, přes oceán Sedmi větrů. No, možná zítra konečně uvidíme její plachty.

Varnhome, 3. den Borona

Když jsme dorazili do Varnhome, tak jsme se museli s neklidem ohlédnout za naší nevydařenou cestou. Nejenže jsme neviděli loď duchů, ale moře bylo na posledním úseku cesty velmi rozbouřené. Gurbosch a Delo tak strávili většinu dne opření o zábradlí.

Z rozhovoru s velitelem přístavu ve Varnhome vyplynulo, že po několik následujících dní nemáme šanci najít loď zpět do Thorwalu. Protože jsme zde nenarazili na žádné zajímavé obchodníky a hostinců jsme si prozatím užili až až, rozhodli jsme se, že cestu zpět podnikneme pěšky.

Pobřežní cesta, 5. den Borona

Většinu včerejšího dne jsme strávili tím, že jsme naši skupinu vybavovali základními zásobami potřebnými na cestu. Přitom jsme neztráceli zbytečný čas, abychom mohli nudné Varnhome opustit co nejrychleji. Zrovna, když jsme opouštěli poslední obchod, tak nás prodejce varoval, že orci jsou poslední dobou čím dál odvážnější. Dokonce vyslali loupeživou výpravu na pobřeží. Zatím jsme však žádného z černokožišníků neviděli, ale jsme připraveni dát jim ochutnat ostří Swanjiny sekery, tedy pokud se vůbec objeví.

Ukazuje se, že cesta je pomalejší, než jsme předpokládali. Náš krátkonohý přítel se těžko drží na nohou a ani Delo se nezdá, že by měl dost síly na to, aby pokračoval takovým tempem, jaké bychom si přáli. Počasí je však příznivé a očekáváme, že do Thorwalu dorazíme za pár dní.

Pobřežní cesta, 6. den Borona

Před chvílí jsme skončili naší první bitvu! Skupina orků si dělala přílišné naděje, že má šanci nás porazit! Neztráceli jsme čas, abychom jim dokázali, že se sakra zmýlili!

Jejich převaha netrvala déle než náš první útok, protože Delo a Erinnila pohotově vyslali několik blesků a dva z protivníků oslepili. My ostatní jsme za sebe nechali promluvit naše meče! Swanja a Gurbosch skolili své protivníky dvěma údery. Mě to trvalo o pár úderů déle, ale i tak mi můj protivník nestihl zasadit jedinou ránu.

Rhenaya měla ovšem namále. Její palice se přelomila vejpůl hned při prvním odražení úderu, ale když si ork všiml, že se Erinnila a Delo otáčejí jeho směrem, tak se rychle otočil, stáhl ocas a utekl. Zbytek té zbabělé špíny se vzápětí vydal za ním.

Pár minut jsme věnovali prohlídce jejich zásob, ale věrni zvykům své rasy neměli nic, co by stálo za to. Dokonce i balíčky s jídlem se zdály být promořené tou jejich špínou. Nikdo z nás během boje neutrpěl zranění, ale když jsme tahali těla z cesty pryč, tak se Swanja škrábla. Rozbili jsme proto tábor, abychom mohli její zranění okamžitě ošetřit. Není moudré čekat až na infekci. V cestě budeme pokračovat zase ráno. Vzhledem k blízkosti Thorwalu již neočekáváme žádné další útoky.

Thorwal, 7. den Borona

Vrátili jsme se do města. Po dnech strávených na cestách se nám docela příjemně spalo v pohodlné posteli. Než jsme se však uložili k spánku, tak jsme se odreagovali noční zábavou v hospodě Lost Bit. Byl to vskutku vydařený večer! Od štamgastů a hospodského jsme se o městě dozvěděli víc než od ostatních, které jsme doposud ve městě potkali. Zítra budeme mít příležitost vyzkoušet místního kováře, protože potřebujeme najít někoho, kdo by opravil Rhenayinu palici. Konec konců i Swanjině sekeře by se hodila nějaká ta péče. Každý slušný thorvalský kovář by to měl umět.

Thorwal, 8. den Borona

Nepřekvapilo mě, že Thorwal poskytuje v jihozápadním cípu města akademii pro válečníky. Ale nemůžu říct, že bych z toho byl příliš nadšený, protože jí vede jeden z Malých lidí. To jediné, co se tam každý může naučit, je ohánět se sekerou! Gurbosch je samozřejmě nadšen návštěvou vzdáleného příbuzného, což je ostatně definice, která se zřejmě vztahuje na kohokoli z trpasličí rasy. Jak typické pro trpaslíky! Stejně tak jako ihned nabízet naše služby a pomoc.

Ukazuje se, že akademie má opravdu nějaké problémy, tedy to nám alespoň řekl ráno náš hostinský. Podle zvěstí si vyučující a studenti "Starého Ungalfa", což je místní název pro akademii, všimli krádeží na půdě školy. Zdá se, že i když se spodní patra školy dávno nepoužívají, ostatně vchody do těchto částí byly zazděny, tak si banda loupežníků nějakým způsobem zajistila přístup do spodních tunelů. Brzy už se dozvíme, jak to bylo doopravdy.

Thorwal, 9. den Borona

Dnes jsme v akademii navštívili mistra Dramosche. I když by měl být přístup do školy omezen, tak stráže u brány akademie jsou poměrně laxní a stačí na ně zaštěkat, jakobychom tu byli doma. Zjistili jsme, že někdo krade učitelům zásoby přímo pod nosem. A nejenom to. Už několik dní se pohřešuje jeden z místních studentů!

Kupodivu se zdá, že akademie nemá ani zdaleka dost bojové síly, natož magických schopností, aby zločin sama vyšetřila. Ukázalo se, že jsou tu všichni v podstatě nováčci.

Gurbosch, Delo a Swanja byli od začátku velmi zaujati myšlenkou pomoci, ale Erinnila a Rhenaya potřebovaly trochu přesvědčování. Představa, že stráví několik dní prolézáním temných sklepů, jim zřejmě není po chuti.

Thorwal, 10. den Borona

Tento den jsme strávili doplňováním zásob všeho, co budeme potřebovat k průzkumu kobek akademie. Zašli jsme do zásobovacích skladů pana Stoerrebrandt-Grassberga a trpasličího obchodníka se zbraněmi známého jako Grollo Gumbladsson. Oba jsou nejlepší, ale taky nejdražší. Nabízejí nejlepší výběr ve městě. Dali jsme si záležet, abychom kromě spousty pochodní, lan a troudů nakoupili i ty nejlepší zbraně, které jsme si mohli dovolit. Dbali jsme i na nákup vrhacích nožů, páčidel a lopat, stejně jako na jídlo a vodu na několik dní.

Než jsme se vydali s veškerými zásobami dolů do kobek, usoudili jsme, že tuto noc strávíme v hostinci, abychom měli jistotu, že si dobře odpočineme. Delo včera večer provedl jakýsi magický rituál se svou hůlkou a stále se kvůli tomu cítí trochu unavený. Ale nikdo z nás si nestěžuje na pohodlí hospody, protože kdo ví, kdy si zase budeme moci užívat pohodlné postele.

Thorwal, 11. den Borona

Neumím si představit, že bych si v tuhle chvíli, kdy cestujeme zatuchlými sklepeními pod hradem, našel dostatek času na psaní o našich zážitcích. Modlím se k bohům, abychom přežili, a k Rondře za naše vítězství. Pokud tuto zkoušku zvládneme, možná nám bude svěřeno skutečně čestné poslání, které nás zavede daleko do divočiny orčích zemí. Musíme jít dál a nesmíme zaváhat. Je čas čelit temnotě. Za Rondru! Za hetmana! Za mistra Dramosche!

[Ringo]

Zajímavé je, že na HOBRingu už Blade of Destiny fakt není, byl jsem přesvědčen, že tam být musí. Já jsem jej kdysi z Hoborgova balíčku měl, ale to byla ta prvotní stránka někdy kolem roku 2000, kterou měl ještě na jiném prostoru. Když pak stránky přesouval, některé hry tam už znovu nedal, třeba Gold Box hry, které jsem mu tam na původní stránky urputně vecpal vlastně já, protože se mi tam povedla rozlousknout jedna složitá záležitost s disketami a ty hry jsem tam tím zprovoznil. Hoborgovi se do toho moc nechtělo, právě kvůli těm potížím to rozjet z disket a a nasimulovat to jako instalačku z HD a navíc Gold Boxovky nesnáší :-)

Jinak co se týče verzí, já jsem kdysi v té době právě válčil s dilematem, zda hrát PC nebo Amiga verzi, Amiga verze má totiž lepší hudbu, na druhou stranu PC verze má lepší grafiku. Nakonec zvítězila grafika, protože hudební motivy se přeci jen pak dokola opakovaly a oposlouchají se. Já většinou u dlouhých her přesedlávám na poslech své oblíbené hudby a tu herní zeslabuji či vypínám :-)

[Elemir]

On ten Hoborgův archiv je i tak dost velký a z mého pohledu je v něm vše, co má v souvislosti s Amigou význam. Tedy nejenom Amiga-only věci, ale i to, co bylo na Amize lepší. Takže kdo chce snadné řešení emulátor + hry, tak je HWA jasná volba. Z GoldBox věcí jsem kupodivu pod emulátorem ještě nic nezkoušel, ani mě to popravdě nenapadlo. Zkoušel jsem to akorát pod c64 emulátorem.

Blade of Destiny už beru právě jako věc, která takový význam z pohledu Amiga verze nemá. Jednak je to grafika, kterou si zmiňoval, a druhá věc může být absence češtiny. Mě nejvíc láká návrat do toho světa, a když už, tak to prostě vezmu přes Amigu Navíc nemusím koukat na případný import do Star Trail, takže si více užiju volnějšího rozvoje postav.

Kdybych hrál Blade of Destiny poprvé, tak bych určitě sáhl po PC/DOS verzi, protože jí znám a je nejdostupnější. GOG to prodejem her ze série RoA paradoxně zazdil, protože Blade of Destiny pak místy "vycouval" z abandonware stránek, takže dneska se prakticky nedá sehnat Atari ST verze, kterou bych rád viděl.

Edit: teď jsem se zrovna prokousal do historie a zmínku o Hoborgovo balíčku jsem našel v podsekci dungeony.cz/hoborg. Škoda, že archiv dungeony.cz padl společně s koncem RPGHry.cz, protože tam bývalo dost zajímavých věcí.

[Ringo]

Ty Goldboxy na Amigu měly význam v případě prvních dílů, které vyšly na PC jen v EGA grafice, na Amize ty díly vypadaly totiž jako ve VGA. A zajímavý je pak obrat, kdy další díly na PC vycházely už ve VGA (Pool of Darkness, Dark Queen of Krynn a Treasure of the Savage Frontier) a naopak na Amize tyhle díly vypadaly jako v EGA, tedy hůře, než ty staré díly. Potíž je pak ale v tom, že když už to člověk načne a chce importovat postavy, tak import z amigy na hry v PC verzi možný nebyl.

Ale to je vlastně na debatu jinam, zbytečně spamuji tímhle tvůj deník k Blade of Destiny.

[Elemir]

Po delší odmlce, způsobené návratem k Windows 7, jsem se konečně dostal k otestování obou verzí Blade of Destiny, tedy HDD a WHDLoad. Začnu tím druhým.

WHDLoad instalačka Blade of Destiny se dá stáhnout ve verzi 1.2, která je sice poněkud letitá, ale to by vůbec nevadilo. Pár jednoduchými úpravami se dá uzpůsobit pro běh pod HWA, což jsem předpokládal. Ono jde jenom o to, aby se dodržela určitá struktura a pak stačilo přepsat pár řádků v konfiguračním souboru z jiné hry (jména adresářů).

Problém je však v tom, že celá řada předpřipravených WHDLoad balíčků vyžaduje nějaké další podmínky. Např. nižší model Amigy nebo dodatečný software. Blade of Destiny funguje v emulaci A1200 i bez toho, ale na hře je vidět, že je v porovnání s HDD instalací nějak línější. Možná se to spraví poté, co se něco ze hry nakešuje.

Určitou nevýhodou je striktní oddělení intra, tvorby charakteru a samotné hry, kdy každé musíte spouštět extra zvlášť. V HDD instalaci je to také, ale u ní zůstáváte stále v běžícím systému, jen překlikáváte programy. U WHDLoad musíte každou část spouštět extra komplet i s WinUAE. Ovlivňuje se to dodatečným parametrem pro spuštění slave:

WHDLoad SLAVE=RealmsOfArkania.Slave PRELOAD CUSTOMX=1

kde X jsou hodnoty:

1 - samotná hra
2 - intro
3 - tvorba charakteru

V HWA balíčku se to vepisuje do souboru startup v adresáři S.

HDD instalace je oproti tomu pohdodlnější. Ostatně Blade of Destiny HDD instalaci přímo podporuje, takže WHDLoad v tomhle případě vlastně postrádá smysl. Emuluju to na základní A1200, s Kickstarterem ve verzi 3.0 a WorkBenchem 3.1. Vedle toho smolím slibovaný tutorial k práci s WinUAE, takže místo hry se spíš věnuju opakovaným instalacím všeho možného a za všech podmínek.

Včera jsem si vytvořil komplet družinu, která je poněkud experimentální a zlehka jsem se podíval po okolí Thorwalu. Grafika je oproti PC/DOS horší, což jsem už znal z dřívějška, ale až taková tragédie to není Zvuk mi naopak přijde lepší.

Každopádně soubory charakterů (CHR) a soubory uložených pozic (GAME) nejsou kompatibilní s PC/DOS, takže finální save nepůjde použít k případnému importu. Proto je celkem jedno, jakým způsobem budu svoje postavičky rozvíjet.