Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 28, 2024, 21:13:47
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: Expeditions Viking  (Přečteno 6392 krát)

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Expeditions Viking
« kdy: Listopad 13, 2019, 14:52:12 »

V rámci testování češtiny jsem začal hrát i tuto hru, sice nevím, jak moc jí nyní hrát budu a jak moc se mi bude dařit psát to formou deníku, neboť to vše závisí na té češtině a na tom, co bude Farflame potřebovat a samotné hraní je o neustálém načítání a zkoušení všech možností dialgů, ale zkusím to, v nejorším to bude jen soubor poznámek z hraní, než deník. Čeština taky ještě není asi hotová celá, takže je možné, že odehraji jen část a pak budu dlouho čekat, než budu můct pokračovat.

Expeditions Viking lze koupit na steamu, nebo gogu. Levněji ale asi výjde na tuzemských obchodech, kde prodávají kódy pro tyto platformy, nebo i krabicové verze. Dle heureky lze koupit i za 200ky.

Čeština, kterou vyvíjí farflame, nejspíše bude oficiální, tedy později bude asi přidána do hry na steamu a gogu. Na jeho webuse dá dočíst i více info o hře a češtině.

Jedná se o skupinovou RPG hru, kde hráč řídí svého hrdinu a mohou se k němu přidat další společníci. Je z prostředí vikingů, kteří se zřejmě nejprve připravujína výpravu do Británie a pak se i na výpravu vydají. Ve hře zřejmě není žádné fantasy a je to dokonce spíše více historické, než vymyšlené.

Zatím jsem toho zase tolik neodehrál, ale jsou zde vidět určité orginální prvky a taky to, že má hra i relativně blízko taktické strategii. Co se týče rozvoje hrdiny, jsou zde schopnosti bojové i nebojové. Do různých schopností lze dávat dovednostní body, kde třeba u zbraní s ní pak hrdina způsobuje větší poškození a případně se i naučí novou schopnost. (každá tato schopnost má svůj vlastní strom). V kategorii zbraní jsou tak různé spíše asi typičtější vikingské zbraně, jako sekery, štíty, ale taky klasika, jako kopí, meče, dýky, luky a podobně.

Zajímavější je to u nebojových schopností, které se asi dají rozdělit na podpůrné, výrobu, táboření a bonusové. Mezi podpůrné tak patří i věci jako diplomacie, vůdcoství (ovlivňují především dialogy), ale taky třeba čarodějnictví a podobně (což ale není přímo magie). Výrobní jsou tam pak nějaké další, jako oprava předmětů (oni se rozbíjí), ale taky třeba výroba nových předmětů, jejich vylepšování a podobně. Jejich součástí jsou i schopnosti, které se váží na táboření. Při hře nejspíše hrdina a jeho skupina cestuje po mapě světa a pokud jde příliš dlouho, musí se utábořit, zajistit tábor proti nepřátelům, obstarat si potraviny, léčivé bylinky, vyléčit zraněné a podobně. K tomu jsou zde ty dovednosti, jako vaření, lov, hlídkování atd. Já zatím netábořil, tak nevím, jak důležité jsou, ale trošku to připomíná hru realms of arkania a tamní cestování po mapě. Pak jsou tu schopnosti, které lze zvednout jen jednou a jsou takové bonusové, dodávají většinou nějakou unikátní vlastnost či bonus postavě.

Každá schopnost má požadavky na vlastnosti, které jsou síla, odolnost, obratnost, vnímání a rozum. Vlastnosti se dá asi zvednout jen na začátku hry a pak je už nejspíše zvedat nejde, přitom mají docela značný vliv na celé hraní a především na boje a zbraně, které může postava používat.

Boje samotné jsou tahové, respektive každá postava má možnost provést 1 útočnou akci a 1 pohyb, nebo se 2x pohybovat. To, jak daleko ujde během 1 akce (kolik sáhů), asi určuje její rychlost (tedy asi nejvíce obratnost). Během útočné akce může provést standartdní útok, nebo provést nějaký speciální útok, který se naučí rozvojem schopností u daných zbraní či jiných schopností). Některé akce mohou být zdarma, tedy nestojí žádnou akci a lze jí použít kdykoliv. Při boji, pokud je na tahu hráč, může ovládat kteroukoliv postavu v jeho partě a i se mezi nimi přepínat, tedy je zde jen ono základní rozdělení tah hráče - tah nepřítele, ale jednotlivé postavy se již neřídí nějakou iniciativou, či pořadím, jak budou útočit. Stejně tak to může dělat i nepřítel. V boji pak hraje roli i prostředí, postava může například upadnout na ledě, nebo uvíznout v houští ostružin, chytnout od ohně, být oslepena ostrým světlem a podobně.

Boje jsou obecně vcelku zajímavé, i když trošku neohrabané a člověk si musí chvíli zvykat. Také se mohou i docela protáhnout a být zdlouhavé, zvláště, když počty bojovníků na obou stranách povyrostou a je jich víc. Ale i bitka dvou nepřátel vyzbrojených štítem, se může (a taky nemusí) docela protáhnout. Zajímavostí bojů je i to, že lze přepínat na režim zabíjení nebo omráčení. Pokud je zapnut režim zabíjení, nepřítel může zemřít po konečném úderu (ale taky nemusí vždy), útočící postava může dávat i kritické zásahy a tím boje urychlit. Pokud je zapnut režim omráčení, napadená postava nikdy nezemře a nelze dát kritický zásah. To, jestli hráč své nepřátelé pozabíjí, nebo omráčí, pak může mít zásadní vliv dál na dialogy, nebo taky i příběh, úkoly a podobně.

Hra je to každopádně docela zajímavá, trošku jiná, než hry podobného stylu.

Nějaké recenze na zdejších webech:
https://games.tiscali.cz/recenze/expeditions-viking-recenze-296756
http://www.hrej.cz/recenze/expeditions-viking-5653/
https://www.sector.sk/recenzia/31381/expeditions-viking.htm
https://www.databaze-her.cz/hry/expeditions-viking/

Hodnocení je překvapivě docela vysoké, na to že takové hry již v dnešní době vůbec nefrčí a je v nich obsažen i přece jen o něco komplexnější rozvojový systém, u kterého je třeba i přemýšlet a nestačí všechno zmlátit na hromadu.
« Poslední změna: Listopad 13, 2019, 21:28:11 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #1 kdy: Listopad 13, 2019, 15:59:03 »

Jako první jsem se jal koukat do zrdcadla, abych se ujistil, jakej jsem fešák a jak moc jsem šikovnej a co všechno umím a neumím. Dospěl jsem k názoru, že bych měl umět hlavně dobře komunikovat, abych mohl otestovat co nejvíce textových možností a voleb a tak jsem příliš neposiloval. Má síla tak byla na 1. Stejně tak jsem i prd vydržel a jiní válečníci by mě zabili i soplem, neboť i má odolnost byla na 1. Ale nemusel jsem se moc bát, jelikož n mě jen tak někdo netrefí, jelikož jednak skoro všechno vidím a mám vnímání na 10 a když to vidím, tak tomu uhnu, protože i obratnost mám na 9. Navíc nejsem idiot a mám i rozum na 8, takže stejně všechny ukecám, nebo přechytračím.

Jelikož jsem měl sílu a odolnost malé, mohl jsem na některé zbraně rovnou zapomenout. Například sekery, meče, štíty, šly úplně mimo mě. Naopak díky vysoké obratnosti bych mohl zazářit s kopím (které je stejně lepší, protože má větší dosah a lze s ním tedy útočit i na větší vzdálenost), neb dýkami (které jsou rychlejší). Já se ale naučil používat především luk a to hned na druhou úroveň. Pak jsem se naučil i některé bonusové schopnosti, které by měly zlepšit mojí přesnost s lukem na větší vzdálenost. Další bodíky jsem dal do vůdcoství (1), diplomacie (2) a lovu (1), čímž mi to tak nějak vyšlo, že mi žádné dovednostní body nezbyly.

Do zrdcadla jsem se ale s velkým zalíbením díval velmi dlouho a nějak jsem se od něj nemohl odtrhnout. Dokud moje matka na mě nezařvala, že mám přestat blbout a už konečně jít, neboť čekají hosti. Pořádali jsme totiž pohřební hostinu pro mého otce, který nějak natáhl brka. Můj otec byl thén, tedy vládce zdejší vesnice a já se měl stát v ideálních představách své matky thénem taky, ačkoliv toto postavení se v našem klanu nedědí automaticky a tedy nebylo vůbec nic jisté.


Na hostinu přijeli i jiní významní théni z okolí a matka naznala, že bych si s každým z nich měl promluvit a zjistit, jestli proti mě něco mají, nebo ne a tedy kterého z nich mám raději zabít rovnou a kterého si mám nechat až na později. Na hostině byli i mí přátelé Ketill a Nefja, s kterými jsem si promluvil jako první. Ketill byl taky lovec, jako já, a tak rád na lidi střílel lukem, případně je bodal dýkou. Byl ostražitý a z oslavy neměl dobrý pocit, nebo čul, že se to zvrhne.

Nefja raději lidi popichovala, jak svým jazykem, tak především svým kopím. Asi je dobrý zvěd, jelikož mi hned sdělila, co si o každém hostu myslí a nebylo to zrovna lichotivé.

Na pohřbu byl i můj starší bratr Rurik, který kupodivu nechtěl být thénem místo otce a místo mě. Taky tu byl asi bratránek Asleifr, který moc kamarád nebyl a především neměl vůbec rád mého otce. Ono obecně se ukázalo, že můj otec stál jakožto Thén asi pěkně za pendrek a tak měl nejspíše i oprávněný strach, že budu stát taky za pendrek. Ale choval se s úctou, tak jsem jej nemusel zabít.

Pak tu byli oni thénové. Většina měla podobný názor na mého otce, jako Asleifr a podobné obavy z toho, čím budu já. Za zmíňku stojí akorát Ragnhilda Bílá, která zabořila svojí hlavu do zadku švédského krále, který čistě náhodou touto dobou obsadil i naše Dánsko a jakožemu velel a současně jej jakože bránil proti francké říši, která se začala roztahovat na jihu. Díky tomu, že měla svojí hlavu do zadku krále zabořenou opravdu hluboko, byla nejmocnějším thénem na hostině a bylo na zvážení, jak s ní komunikovat. Mohl jsem si do ní rýpnout, kde je král a tím si šplhnout u svého klanu (získat 1 bod do oblíbenosti u klanu) a ztratit na oblíbenosti u asi jejího klanu, nebo jí též lést do zadku a pak získat něco do oblíbenosti u jejího klanu a u mého nezískat nic.

Tak či tak po rozhovoru se všemi byl čas, aby se hostina trošku pohla a začalo se něco dít, neboť hostina, která neskončí pořádnou bitkou, je hostina k ničemu. Sedl jsem tedy na trůn a čekal, kdo začne.

Nemusel jsem čekat dlouho, neboť brzy na hostinu vpadl Ottar a začal mě vyzývat na bitku. Ottar byl syn farmáře Erlinga, s kterým byl můj otec dlouhodobě ve sporu a neměli se rádi a zlá krev se přenesla i na jejich rodiny, tedy na mě a jeho syny. Venku ostatně nečekal jen Ottar, ale i tři další jeho bratři. Než jsem se rozhodl tam jít, ještě jsem se vyzbrojil zbraněmi, jako luk, štít, dýka a Nefja.

Ketill šel ven již před námi a jak jsem zjistil, když jsem vylezl ven, dostal od bratrů na tlamu. Naštěstí byl v pořádku a přidal se k nám. Bratři byli lehce ožralí a lehce drzí. Až tak moc drzí, že se k nám překvapivě přidal i Asleifr, aby nám s nimi pomohl. Nejprve jsem jednoho z bratrů ukecal, ať vezme do zaječích a utíká za pápánkem a pak začala bitka. Mohl bych je všechny pozabíjet, ale říkal jsem si, že je bude stačit zmlátit, třeba při správném úderu do hlavy se vzpamatují. Po chvilce leželi na zemi a já se ještě mohl rozhodnout, jestli je popravím, nebo nechám jít. Nechal jsem je prozatím jít, budu si to s nimi muset vyřídit jindy, až nebudou pochybnosti o tom, kdo je tu thén. Po boji jsem získal 10 vědomostních bodů, za které jsem se mohl naučit nějaké další věci. Nicméně třeba luk jsem se na 3 úroveň naučit nemohl, neboť bych musel investovat do dovedností 100 bodů a to jsem zatím neměl.


Pochybnosti o mém nástupnictví se ostatně projevily hned po boji s nimi, kde mě Asleifr vyzval na souboj o nástupnictví, který se měl konat další den na ostrově holmgang, kde si my vikingové dáváme pravidelně na tlamu kvůli každé hovadině v čestných soubojích. Pak zmizel. Pokecal jsem se svojí matkou a ta naznala, že pokud hodlám být čestný viking, budu nejspíše zítra mrtvý viking a že to je docela k prdu a že bych tedy možná mohl trošku podvádět a dala mi i dobré rady, jak. Nefja naznala, že by chtěla bojovat za mě, neboť hrozně rádá mlátí chlapy, ale prozatím jsem jí slušně odmítl a načrtnul plán, jak hodlám boj vyhrát. Ona je docela čestná, ale kupodivu jí to ani moc nevadilo. Ketill je trošku větší vyčuránek, ale překvapivě se mu ten boj příliš obecně nezdál, jako dobrý nápad. Taky tu byla jakási podivná ženština Hrodgerda, kterou jsem neznal, ale která mě pochválila, jak pekně jsem všechny zmátil. Možná bude nějaká duležitá, protože naznala, že se ještě uvidíme. Doufám že ne, žádná velká kočka to zrovna nebyla. Spíše takové lehké strašidlo.

Nechal jsem všechny stát před domem a proběhl se po vesnici. Vybral jsem tu všechny sudy, bedny, prozkoumal zdejší různé objekty, jako ozdobný šutr, hrobky předků a podobně. Získal jsem tak nějaké suroviny, jako dřevo, cennosti a podobně, což se asi všechno bude hodit, abych mohl svojí vesnici začít přebudovávat a vylepšovat. Je mnoho věcí, které zde můžu vylepšit, ale trvá to dlouho a je to hodně drahé.

U hrobů severovýchodně jsem našel i kupku šutrů předků, ze které jsem se naučil jeden vedomostní bod navíc.

Pak jsem zašel za zdejším kovářem Kveldulfem. Matka naznala, že by mi mohl dát na zítřejší boj nějaké slušnější vybavení. Kveldulf nebyl zrovna nadšený z myšlenky, že mě vyzbrojí a já pak těmi zbraněmi zabiji Asleifr, neboť jak se zdálo, měl ho docela rád. Naštěstí po trošce přesvědčování, kdy jsem mu ukázal, že jsem super vůdce naznal, že je Asleifr úplnej debil a dal mi lepší zbroj. Matka mě taky poslala za zdejší lovkyní Sigrid (dost možná matkou, nebo příbuznou Ketilla, nebo alespoň splu bydleli a manželé to nebyli). S tou jsem se domluvil, že na bojišti na ostrově nachystá na Asleifra past v podobě sítě, do které se chytí a tak mi boj usnadní. Matka mě taky poslala za zdejší čarodějnicí Huldou, která je specialistka na různé diskrétnější způsoby boje, jako je třeba jed. Respektive ona není specialistka na boj, mnneboť sotva chodí, je starší než Dánsko a hrabe jí v bedně. Ale umí vařit jedy.

Vydal jsem se tedy na jih do lesa, kde jsem našel Roskvu, která zrovna v lese strašila. Byla to učednice Huldy a lesco o jedech už taky pochytila. Nicméně nejprve mě dovedla za Huldou, abych raději řekl jí. Tento rozhovor s Huldou nebyl vůbec snadný a já zjistil, že jí hrabe v bedně ještě mnohem víc, než když jsem jí viděl naposledy. Skončilo to tím, že mi nic nedala a já tak zase musel zajít za Roskvou a s ní se domluvil, že Asleifrovi nějakou dobrotu připraví a navíc, že mu jí i přinese a že ho otráví. To bylo mnohem snadnější, než jsem čekal. Když jsem si všechno vyřídil, šel jsem spát.

Ráno jsme se s Nefjou a Ketillem vypravili na sobouj na ten ostrov. Sigrid už tu byla a past připravila. Čekalo se už jen na mého soupeře Asleifra, který se dostavil v zápětí. Následně tedy začal boj, mohl jsem za sebe nechat bojovat Nefju, která ráda píchá a Asleifra chtěla z nějakého důvodu píchat ještě mnohem víc, než obvykle, dokonce si na to i přebrousila kopí, nebo jsem mohl bojovat sám.

Asleifr byl skutečně lehce přiotráven a bylo vidět, že mu není úplně nejlépe. Bojoval jsem sám, hned v prvním kole se chytl do pasti, takže nebyl problém jej lukem zastřelit. Boj byl na tři kola a v těch dalších byl již dál, takže nebyl problém jej zastřelit dřív, než něco udělal. Po boji jsem jej mohl vyhnat z klanu, nebo jej popravit, nebo příjmout jeho slib věrnosti a nechat si jej jaké svého bojovníka. Já si jej nechal, jelikož po dnešku je to jeden z mála vikingů, o kterém na jisto vím, že jej zmlátím, když budu chtít.


Vrátili jsme se z ostrova do vesnice, lidé byli rádi, že jsme se vrátili oba. Naznali jsme, že nyní, když je otázka toho, kdo je tu thén vyřešena, bychom měli vyřešit problematiku Erlinga a jeho synů a navštívit jej na jeho farmě. Musel jsem tedy odejít ma mapu světa, tam najít značku jeho farmy a cestovat tam.

Nicméně jsem přitom zjistil jednu docela nepříjemnou věc, a to sice, že mám jen omezený čas, do kdy musím přípravy na expedici do Británie ukončit a že pokud to nestihnu, hra skončí a prohraji. Čas se přitom hýbe jen při cestování, táboření, nebo nějakých velmi spešl událostí, které posouvají děj. (asi jako byl boj s Asleifrem, který se odehrával ráno, zatímco oslava byla v noci). Jenže podle toho, jak moc se posunul ukazatel času při 4 hodinové cestě nemám zas takový dojem, že bych toho času měl nějak moc.

Na čase je závislé i budování hradiště - mojí vesnice a pokud bych nezačal stavět něco hned, nejspíše bych všechna ta vylepšení, co tu jsou, postavit ani nestihl. Momentálně jsem měl dost času, ale málo surovin, tak jsem se rozhodl postavit druhou úroveň farem, na které jsem suroviny měl a který se budoval 4 dny. Snad během těch 4 dní seženu další suroviny, abych mohl postavit jinou budovou.

Pak už jsem se ale připravil na cestu na tu farmu Erlinga, jednou pro vždy tento rodinný spor ukončit.

« Poslední změna: Leden 14, 2020, 07:32:01 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #2 kdy: Listopad 14, 2019, 11:10:35 »

Když jsme přišli na farmu, připojil se ke mně Sigrid a Kveldulf s tím, že očekávají, že budu s Erlingem agresivně vyjednávat a že by se mi mohla hodit pomoc, když jsem nechal žít všechny jeho syny. Ketill navrhl, že bychom nemuseli vyjednávat vůbec a místo toho Erlingovi podpálit nenápadně chalupu, což se ale příliš nezdálo Asleifrovi. Rozhodl jsem se, že to ještě zvážím, kousek na východ ostatně všichni stáli a čekali na nás a tak jsem tomu místu zatím vyhl a rozhodl se tuto oblast nejprve prozkoumat.

Kus na jihu byl nějaký otrok, bývalej lapka, co jej chytli. Nabídl nám, že nám prozradí, kam ukryl svůj poklad s cennostmi, když mu z něj přineseme nějaký jeden předmět, nějaký dráp, nebo co. Zbytek si prý můžeme nechat. Od něj se dalo jít jen na východ po jižní straně této oblasti, obejít tak Erlinga a jeho farmu a vyrabovat zde různé sudy a podobně. Úplně na východě a jihu byla i další hromádka šutrů předků, ze které jsem získal vědomostní body. Taky tu byla stará stodola Erlinga, nebo spíše nějaké její trosky, nějaký hrob, asi pejska a takto se dalo dostat až na sever oblasti a pak zase na západ a tím celou tuto oblast obejít kolem dokola.

Na východě uprostřed se taky dalo dostat ke stodole Erlinga ze zadu, kde byla hromádka nějakého sena, která se dala podpálit a tím vyvolat na farmě chaos. Já se ale rozhodl to něudělat a místo toho promluvit s Erlingem přímo, jako čestný muž.

Během rozhovoru mi poděkoval, že jsem nechal všechny jeho syny žít. Mohl bych mu i odpustit a udobřit se s ním a nechat jej na farmě, jenže to by nemělo dobré dopady na můj klan a jeho prestiž, protože tyto věci se prostě potrestat musí. Taky jsem jej mohl přesvědčit diplomacií nebo rozumem, aby odešli do vyhnanství dobrovolně, jenže bych pak nemohl posbírat věci z jejich těl. Taky jsem Erlinga mohl podříznout jak prase dýkou ještě v dialogu, díky vysoké obratnosti, ale to bylo poněkud zákeřné a stejně by to skončilo bitkou se všemi. Pak tu byly možnosti je všechny pozabíjet, nebo pozabíjet všechny muže a ženy vyhnat do vyhnanství. Tedy žena, dcera a snacha Erlinga by nebojovaly. Možností taky bylo Erlinga v boji, kterého se ženy neúčastní, zabít a pak se rozhodnout, že můžou na farmě zůstat.

Já se rozhodl pozabíjet muže, během boje se k nim přidali i zdejší otroci, takže boj trval poměrně dlouho, protože tu bylo mnoho účastníků. Všechny jsem během boje omráčil a pak je vyhnal. Zbyla mi tak farma bez lidí, u které se ještě budu muset rozhodnout, komu jí přidělím. To, jak jsem se rozhodl, jak s Erlingem naložit, ovlivnilo oblíbenost u mého klanu i mé postavení théna mezi jinými thény.


Když jsem to tu vyřídil, nebylo tu už dále co dělat a tak jsem se rozhodl, že se vrátíme do vesnice. Po mapě jsme tentokráte necestovali a rovnou jsme byli hozeni do vesnice o 3 dny později, kde na mojí vesnici někdo zaútočil v noci z moře.
« Poslední změna: Leden 14, 2020, 07:32:49 od Milhaus »
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #3 kdy: Listopad 15, 2019, 22:11:35 »

Koukal jsem, co je mi na tom povědomého a zjistil jsem, že jsem dříve sledoval předchůdce Expeditions Viking a docela se mi to líbilo. Ten prvek Realms of Arkania mě v tom tvém popisu taky hned napadl a o to více mě ta hra láká. Asi na to kouknu, obzvláště když k tomu Farflame dělá češtinu.
IP zaznamenána
This is the end ...

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #4 kdy: Listopad 16, 2019, 14:51:00 »

Já nevím, jak to táboření přesně probíhá, zatím jsem netábořil. Ale dle těch dovedností a popisku a dle cestování po mapě to asi bude podobné, nebo se to tím nejspíše inspirovalo. A asi by mělo být táboření i hodně důležité, protože hraje roli únava, asi je to i jediný způsob, jak vyléčit některá zranění z boje. O místa na táboření nejspíše občas bude nutné i bojovat a vyhnat z nich předchozí nájemníky a tak dále.

Trošku děsivá je ta časová osa, do kdy musíš stihnout přípravy na cestu do Británie. Ono po vyřešení situace na farmě se čas posunul o 3 dny, což se projeví i v časování budování vesnice, tedy se čas opravdu o ty tři dny ve hře posune.

U budování hradiště jsem ještě zapomněl, že jsem použil otroka, který zkrátil čas budování farmy na 2 dny a tedy se farma díky tomu posunu o tři dny již postavila (to  první vylepšení). Což asi byla chyba a měl jsem si toho otroka ušetřit na něco jiného. (po jeho použití už znovu na další budovu použít nejde).

Jaký přesně bude mít vliv budování hradiště, krom tedy nějakého toho zvyšování prosperity, obrany a síly klanu, si nejsem jist. Tedy jestli ta vylepšení pak i budou třeba vidět v té vesnici. Todle je asi zase spíše inspirováno z neverwinter nights 2, ale jak to bude přesně zase nevím. Asi se tm bude i stavět loď ma cestu do Británie.

Zřejmě bude ještě trvat realtivně dlouho, než bude čeština dokončena. Je teď v takovém ještě surovém stavu, kde se bude asi i dost ještě opravovat a testovat. Ale přeložená by asi měla být většina věcí, co jsem pochopil.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #5 kdy: Prosinec 04, 2019, 15:01:46 »

Když jsem se tedy vrátil z Erlingovi farmy, 3 dny jsme asi propařili a jednu noc na naší vesnici zaútočili nějací nájezdníci. Kveldulf mě, mojí matku Astrid a bratra Rurika vzbudil a varoval před útokem a když jsem vyšel ven, potkal jsem trošku zmateného Ketilla, jak mě zrovna hledá. Hned se ke mně přidal do party a mohli jsme jít buď bránit severní část vesnice, nebo tu jižní.

Nejprve jmse šli k jižní části, neboť tu byla Nefja, která zrovna nájezdníků vyhrožovala, že je zabije i sama, když na věc příjde. Moc vážně jí nebrali, protože sotva jsme přišli blíž, začli útočit. Tento jižní most krom Nejfi bránil i Kveldulf a ještě nějaký další člen mého kmene, který byl zároveň i ranhhojič, takže jsem si mohl vyzkoušet i některé dovednosti čarodějnictví a léčitelství. Zejména dovednost demoralizace zdá se být docela účinná, především na bojovníky, kteří střílí lukem. To jsem ale nezjistil tím, že bych tuto dvodnost sám používal, ale spíše tím, že jí neustále používal nepřátelský nájezdník ranhojič, čímž všechny mě, Ketilla a toho mého ranhojiče téměř vyřadil z boje, jelikož bychom bychom demoralizovaní netrefili ani vrata od stodoly. Nakonec jsme ty nájezdníky ale pobili, i když boj to snadný nebyl. Po boji přišel manžel Sigrid, tedy lovec Ljotr a řekl nám, že bychom měli jít na sever, pomoci s tamní obranou. Nefja se ke mněpřidala a tak jsme šli.

Na severu nás čekal Asleif, Sigrid a ještě nějaký bojovník. Tento boj probíhal trošku jinak, než ten na jihu, neboť nejprve tu byli tři nájezdníci, po pár kolech jim přišli posily v podobě dalších tří a po pár kolech ještě další tři. Bylo nutné je zmlátit všechny, v každém kole přišel jeden ranhojič a pokud ti z předchozích kol přežili a nestihli jsme je zabít včas, všichni tři valili demoralizaci ve velkým, takže opět si mí lučišníci moc nezastříleli. Ale nakonec jsem to zvládl a i tito nájezdníci padli. Po boji se tam objevil Torfinn a řekl nám, že nějaká další banda nájezdníků obešla obranu z východu a zaútočila na můj dlouhý dům, takže jsme se museli vydat tam.

Před mým domem stál nějaký obr a nevypadal zrovna přátelsky. Zrovna když jsme přišli, vylezli z mého domu s pytlem cenností i nějací další dva. Po chvilce to skončilo bojem. Tento boj s velitelem nájezdníků byl paradoxně snadnější, než ty předchozí dva a důležité bylo nejprve zastřelit toho vůdce. Po boji se nám vzdal a já jej nechal svázat ke kůlu ve výběhu prasat a šel se podívat k sobě domů na matku a bráchu, jestli jsou v pořádku a jestli jim nájezdníci neublížili. (všechny tydle tři boje se daly i prohrát a pokud jsme prohráli alespoň dva, celý další průběh se trošku změnil, Gunnar s cennostmi utekl a my vyslýchali nějakého polomrtvého nájezdníka :D ).


Naštěstí byli oba v pořádku. Matka naznala, že ten nájezd byl nějaký divný a že bychom měli zjistit, proč se rozhodli ti nájezdníci zaútočit zrovna na nás a taky, proč nehořely signální ohně, které by měli na pobřeží v případě nebezpečí zapálit hlídky. Nájezdníci připluli po vodě ze severu, takže tam by měly být minimálně 3 takové hlídky na území théna Skuleho (který byl na pohřbu). Musel jsem zajít za tím obrem a vyslechnout jej a zjistit vše, co se dá.

Zašel jsem tedy za ním a po chvilce jsem zjistil, že jej sem poslal sám thén Skule, který kuje pikle proti nám a snaží se nás oslabit. Obr se jmenoval Gunnar a pocházel někde ze severu, asi z Norska a byl to zřejmě berserk požehnaný samotným Odinem, díky čemuž jej nemohla zranit ani ocel, ani oheň a do bojů chodil zásadně jen ve slipech, popřípadě ve vlčí či medvědí kůži, jelikož do vlků nebo medvědů se prý umí měnit.

Gunnar nám taky řekl něco o barevných, což je nějaký divoký kmen na severu a taky o bohatém království na západě, kde o obraně ani neslyšeli. S novými poznatky jsem zase zašel za matkou, která naznala, že jestli proti nám kuje pikle Skule, že jsme v prdeli, jelikož je příliš mocný, bohatý a silný a že nám proti němu nikdo nepomůže. Předpokládala, že nás bude chtít shodit na sněmu thenů, který se měl odehrávat asi za rok. Jediná záchrana by mohla být výprava na západ do toho bájného boahtého králoství a ať už tam budeme rabovat, nebo obchodovat, nebo se pokoušet o diplomacii, mělo by to zvednout naše postavení mezi thény.

Tak jsme usoudili, že budeme potřebovat loď, kterou by pro mě mohl postavit Trofinn, tedy místní stavitel. Taky jsme usoudili, že budeme potřebovat bojovníky, jelikož loď musí řídit alespoň 10 lidí, tedy potřebuji někde sehnat minimálně 9 společníků jako posádku. Zíkat lidi bych mohl ve vesnici, nebo ve městě Ribe najmout žoldáky. Taky jsme usoudili, že budeme potřebovat zásoby na obchodování a na ně peníze, abychom je mohli pořídit. Nějaká místní babka jménem Eydis nám jako dětem vyprávěla příběh o nějaké tajné hrobce nějakého zapomenutého krále, kterou stráží nadpřirozená stvoření a která je naditá pokladem, který jen čeká na vyrabování. Tak jsme se rozhodli, že bychom se za ní mohli stavit, aby nám ten příběh připomněla celý a pokud možno nám i řekla, kde se ta hrobka nachází.

Před dlouhým domem mě oslovila Roskva, ona mladá čarodejnice, co byla u Huldy na učení, od které jsem získal jed pro Asleifa. Překvapivě se k nám chtěla přidat a já jí rád přijal, jelikož je to ranhojička a bude se hodit.

Brácha Rurik mě taky informoval, že segra - dvoje Nefji Eyfura je těžce nemocná a že její matka Bjorgdis bude potřebovat pomoc. Tak jsem za ní zašel a dozvěděl se, že jediný, kdo by mohl umět připravit lék je kněžka, která žije v Ribe. Slíbil jsem tedy, že jakmile tam budu, tak se po tom léku poptám.

V té době se dalo promluvit i některými dalšími lidmi ve vesnici. Například kovář Kveldulf  byl nyní ochoten nám opravovat věci, nebo vyrobit nové. Ale stálo to moc cenností a materiálu, takže z toho nebylo nic. Výrobní proces ale asi nebude zrovna jednoduchý. (hrdinové se mohou naučit věci vyrábět i opravovat). Taky na severu byl Helmfrid na hlídce, který mi jen mohl říct, co je nového ve vesnici. Nyní mi jen řekl o Eyfuře a Bjorgdis, ale to jsem už veděl.

Promluvit se dalo i se Sigrid, která mi řekla něco o tom, že by bylo dost fajn, kdybych ve vesnici postavil tržiště, kde by mohla prodávat s Ljotrem kůže, ale že místo toho můžu postavit i shromáždiště klanu, neboť to by ocenili především členi klanu, kteří nežijí přímo ve vesnici.Taky se dal vyrabovat její dům, kde byly nějaké ty užitečné věci, především zbroj.

Za mostem na jihu trénovaly nějaké děti boj a my se k nim mohli přidat a dát jim pořádnou nakládačku. Když jsme to udělali poprvé, splnil se tím nějaký úkol. Ale nakládačky se jim dá dávat asi neomezeně.

Kousek od nich měla domek Eydis, které jsme se poptali na hrobku a poklad z toho starého příběhu, co nám kdysi vyprávěla. Dušovala se, že je to všechno pravda a místo popisu cesty se rovnou nabídla, že se k nám přidá. Je to bojovnice se štítem a sekerou a dost vydrží, tudíž je lepší, než třeba Asleif a ten mi tak nakonec ani nebude chybět.

Pak jsem zašel ještě za Huldou. Zdá se, že již na tom byla lépe a dokonce věděla, kdo jsem. Dala mi nějaké tinktury a taky mě požádala, abych jí přinesl tři nějaké kytky, které rostou různě po vesnici. Ty už jsem měl ale u sebe a tak jsem jí je rovnou dal a ona mi za to dala nějaký další patok. Taky mi řekla, že bych v močálech mohl vybudovat obřadní svatyni na obětiny duchům, nebo zahradu na bylinky.

Vrátil jsem se do vesnice a promluvil s posledním obyvatelem a to sice tesařem Torfinnem o stavbě mé zbrusu nové lodi. Naznal, že by jí postavit mohl, ale bude potřebovat dřevo. Dřevo sežene v lese, který mi patřil a který je nedaleko vesnice. Zdá se, že je více možností, jaké dřevo použít jako základní a že podle toho pak bude loď mít různé vlastnosti. Například z dubu by mohla být hodně silná pro boj, zatímco ze smrku hodně rychlá atd. Domluvil jsem se s ním, že se potkáme v tom lese a že mi pomůže vybratten správný strom.

Po rozhovoru s ním za mnou ještě přiběhla Sigrid a řekla nám, že se v lese usadili nějací poutníci, ale že si není jistá, co jsou zač a jestli nejsou nepřátelští a že to ani neměla odvahu zjišťovat. Naznala, že bych to měl prošetřit sám, když tam půjdu.

Tím se ve vesnici již nic dalšího dělat nedalo a já se tak podíval na mapu světa. Na té se objevilo několik nových lokací. Jednak onen les, který byl asi 2 hodiny cesty, pak nějaké tábořiště asi 2 hodiny cesty od vesnice, které ale bylo obsazené, pak Ribe - asi hlavní město a pak lokace s hrobkou, o které nám řekla Eydis.


Rozhodl jsem se, že bude moudré se vydat do Ribe, jelikož tam jsem dlouho nebyl a tak jsme se jali připravovat na cestu.
« Poslední změna: Leden 14, 2020, 08:24:47 od Milhaus »
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #6 kdy: Leden 14, 2020, 08:23:16 »

Ribe je nejspíše největší město na celém světě. Nebo alespoň největší, které jsem v životě viděl. Dorazili jsme tam v noci, ale na jeho ulicích to žilo, jak kdyby bylo poledne. I Roskva z toho byla úplně unešená a tu jen tak něco nenadchne.

Měli tu spoustu věcí v truhlách, sudech a bednách, které jsme si mohli klidně vzít a nikdo je nehlídal. No, některé hlídali, ale i tak jsme je sebrali. V jedné části Ribe nejspíše právě opíkali párky, jelikož tu bylo mnoho spálených domů. Stála tu i nějaká žena Brana, která nám o té opékačce řekla něco víc a chtěla, abychom našli a zabili jejího muže, tedy brzy již bývalého muže, který měl prý tyto domy podpálit a pak utekl z města do Močálu. Ve spálených doměch byl i vstup do nějakého sklepa, ale jeho otevření mě dost vyčerpávalo a tak jsem to nechal na později.

Kousek od Brany nás napadla nějaká sebranka. Zdálo se, že to vůbec nebylo náhodné přepadení, ale naopak dopředu připravené léčka, určená přímo nám. To se mi příliš nelíbilo, u jedné mrtvoly jsme našli nějaký podivná přívěsek a tak jsme se rozhodli, že se poptáme po městě, jestli někdo neví, komu patří. Gunnar ty podivné runy na něm sice znal, ale nevěděl, čí by mohli být.

Pokračovali jsme v rabování města, až jsme se dostali do zdejšího přístavu. U Jedné zdejší lidi stál chlápek Thorgeir, kterého jsme se na amulet mohli zeptat a ten nám řekl, že mu podobnými šperky se stejnými runami nedávno zaplatila Hrodgaerda, aby převezl do města nějaké nájemné zabijáky. Jo, přesně ta Hrodgaerda, která byla i na pohřební hostině mého otce a která pracuje pro Skuleho a která se zjevně rozhodla, že mě zabije. No, mě se taky vůbec nelíbila, když jsem jí viděl, tak to máme asi vzájemný.

Kousek od něj se hádal nějakej chlápek Fliri s nějakým Mardollem, kvůli ukradenému praseti. Mohl jsem se do vyšetřování naplést a celý problém vyřešit. Buď se rozhodnout, že prace patří Flirimu, nebo Mardollovi a abych měl dostatek informací, mohl jsem si promluvit se spoustou zbytečných postav, které mi nic zajímavého neřekly. Ve finále z toho vyšlo, že když rozhodnu pro Fliriho, zvedne se mi pověst v Ribe a dostanu dřevo, zatímco když rozhodnu pro Mardolla, zvedne se mi pouze pověst v Ribe. Musel jsem si to promyslet a tak jsem to zatím nechal být.

Při rabování jsem se dostal až v dlouhému domu zdejšího jarla Ragnhildy. Před jejím domem stál párek dost nespokojených strážných a taky tu měli připravenou pořádnou hostinu se spoustou jídla a pití. No, hmm, slovo dalo slova a už jsme se ládovali a chlastali, jak diví, teda než nám to Ragnhilda utla. Šel jsem za ní, vykradl jí dům a promluvil s ní. Zatím mi toho moc neřekla, tak jsem jí alespoň naprášil Skuleho a řekl jí o nájemných vrazích.

Kousek od jejího domu bylo tržiště, kde se též dalo krást. Ale taky obchodovat se zdejšími obchodníky. Byl tu nějaký chlápek Ingimar, který tvrdil, že byl kámoš mého otce a pozval mě do svého domu na chlastačku. Souhlasil jsem, ale zatím jsem měl dopst práce jinde. Na trhu byl i Jardar, který chtěl vyhnat nějaké krysy ze svého domu a já mu slíbil, že mu pomůžu. Taky tu byla Ida, která tu fungovala jako vyvolávačka všech zajímavostí a novinek a věděla skoro všechno. Ta mi mimo jiné řekla, že obchodníky a poutníky, kteří směřují do Ribe, přepadají v močále nedaleko Ribe nějací obři a že zdejší jarl vypsal odměnu pro každého, kdo by je vyřídil. S dalšími obchodníky se dalo jen obchodovat, ale momentálně neměli nic, co bych si mohl dovolit.

Šel jsem do domu, o kterém mi říklal Jardar, ukázalo se, že těma krysama má na mysli děti, které se v jeho domě usadily a odmítaly odejít. Mohl bych je jednoduše pozabíjet, ale raději jsem se rozhodl jim říct, ať jdou na mojí farmu, která dříve patřila Erlingovi. Sice mi to snížilo prosperitu, ale přece nebudu zabíjet děti. Když jsem to měl vyřešeno a převzal si od Jardara odměnu, ještě jsem zašel do zdejšího chrámu, za zdejší kněžkou Svanou. Té jsem jednak řekl o lék, pro ségru Nefji, ale řekla, že na jeho výrobu potřebuje nějakou kůru z nějakého stromu, který roste v močále a že jí ju budu muset přinést. Taky jsem dal obětinu bohu Ódinovi, a dostal tak za odměnu amulet, který zvyšoval pohyblivost. To se docela hodí.

Dostal jsem se tak zase do přístavu, jen z druhé strany, než jsem tam byl poprvní. Potkal jsem tu i Skakki, též zbrojnoš Skuleho, který dělal parťánka na pohřbu mého otce té proradné Hrodgaerdě. Taky jsem mu to hned napálil, ale nic moc smyslupného neříkal a Hrodgaerda tu nebyla. Kousek od něj byl druhý dlouhý dům ve městě, který byl určen jen pro zbrojnoše a žldáky zdejšího jarla. To je přesně to místo, kde bych měl získat nějaké členy mé posádky pro mojí výpravu do Británie. Byl tu i Skallagrim, který to tu měl na starost a byl nejbližší, hmm, zbrojnoš Ragnhildy a dokonce jí doprovázel i na pohřeb. Čekal bych, že získat nějaké žoldáky nebude problém, ale ejhle, žekl mi, že tu nyní žádní nejsou, protože je najímají obchodníci, který z něznámých důvodů cestují přes močál a bojí se tamních obrů. (jak kdyby ten močál nemohli prostě obejít). Ale bylo jasné, že dokud situaci v močálu nevyřeším, tak žádné žoldáky nezískám.

V přístavu jsme ještě narazili na partičku kumpánů Gunnara, kteří utočili na mojí vesnici a kterým se nějak povedlo utéct. Slovo dalo slovo a Gunnar jednoho sejmul a tak to skončilo bitkou. Po boji jsme získali jejich loď. I když loď, spíš vrak. Ale dala by se na něco využít, třeba jí prodat, nebo z ní získat dřevo. Zašel jsem na trh se poptat a domluvil se s jedním zdejším obchodníkem, že jí rozseká na dřevo a já tak získal 200 dřeva. To bylo super, protože dřevo bylo přesně to, co mi chybělo, abych mohl budovat své hradiště. Nyní, když jsem dřevo měl, jsem se rozhodl vybudovat pořádnou kovárnu a zaměřit jí na výrobu zbrojí, abych získával kůže zadarmo. Kovárna měla 3 úrovně možného vylepšení a každé dávalo pravidelně více kůží a také zvyšovalo moc klanu. Každá úroveň se stavěla týden a aby to bylo rychlejší, tak jsem tam nahnal 2 otroky, kteří čas budování výrazně zkrátili.

Ještě jsme se stavili za Ragnhildou, zeptat se jí na odměnu za ty obry v močálu a když jsme byli v Ribe hotoví a dostatečně jsem jej vyraboval, zašel jsem ještě za Ingimarem, na tu hostinu, jak nás pozval. Ukázalo se, že je nějaký zatrpklý a že nějak moc mého otce rád nemá a že mě chce zabít. No, vysvětlili jsme mu, jak se věcimají a získali tak vcelku hezký meč.

Pak už se nedalo dělat nic dalšího, než vyrazit do těch močálů, podívat se na ty "obry".

IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #7 kdy: Leden 14, 2020, 09:04:58 »

Po cestě do močálů Roskva s Ketillem si furt stěžovali, že mají hlad a že je bolí nožičky. Musel jsem uznat, že i mě by se chvilka oddechu hodila, i když jsem doufal, že to stihnem projít a ještě se vrátit do Ribe a že si odpočineme až pak. Ale nedalo se nic dělat, únava má značný vliv na naše vlastnosti a stejně tak i hlad.

Táboření je docela zajímavá činnost, ačkoliv nyní jsem jí nemohl příliš využít, neboť jsem toho moc neuměl a neměl dost členů hirdu. Různě po cestě behem cestování se na mapě světa objevují značky tábořišť, některé bývají obsazení nepřáteli, jiné volné. Různé tábořiště je taky různě výhodné, v některých je spousta jídla, nebo jsou bezpečná, nebo pohodlná a to vše ovlivňuje výsledky táboření.

Samotné táboření trvá vždy 12 hodin a je rozděleno na 4 směny po 3 hoddinách. Aby si každý z nás odpočinul, měl by spát alespoň 6 hodin, tedy 2 směny by měl odpočívat. Zbylé dvě směny může něco dělat. Zde je dost užitečné, pokud má postava hodně tvrdý spánek (schopnost "Spí jako zabitý"), díky které jí stačí spát jen 3 hodiny, aby si odpočinula a tak může 3 směny během táboření něco dělat.

Nejprve je potřeba rozhodnout, jaké jídlo dostane kdo. Pokud je dost masa, je výhodné dát všem maso, jelikož to ne jen, že se nají, ale i jim to zlepší náladu. Navíc maso se kazí a pokud jej hird během táboření nesní, tak je na nic. Ale dá se jej pomocí dovednosti konzervování masa během táboření předělat na příděly. (tedy vždy tolik masa, kolik zbylo během daného táboření). Příděly se nekazí a slouží jako pojistka, aby skupina neumřela hladem, když maso není. To ostatně jde dát parťákům, lze si i vybrat konkrétně, kdo bude jíst co. Například parťáci, kteří chodí do bojů a doprovází hrdinu můžou jíst maso, zatímco ostatní, u kterých na morálce tolik nezáleží, můžou jíst příděly. Je taky možné rozhodnout, že si daný společník nezaslouží jíst nic a nic nedat. Pokud má ale někdo hlad, klesnou mu některé vlastnosti a pokud má opravdu hodně velký hlad, klesnou mu ještě 2 víc. Postavy se jinak nají automaticky během táboření.

Pak je tu spousta činností, které lze dělat. Například každou směnu by měl někdo hlídat tábor, protože jinak může být přepaden, nebo by nás mohl někdo okrást. Podle toho, kdo tábor hlídá a jak dobře umí schopnost hlídání, je to taky efektivní. Pokud by někdo měl hlídání na 5 úrovni, dosáhl by maxima bezpečnosti 95% v dané směně. Ale taky jde na danou směnu použít třeba 2, nebo 3 družníky, kteří umí hlídání méně. Pokud by třeba danou směnu hlídali tábor družnici s dovedností hlídání na 2, 2 a 1, pak by dohromady dali taky 5 a bezpečnost tábora v dané směně by stoupla na 95. Ze začátku je tak třeba hlídání táboratrošku pytlíkovat s víc společníků, jelikož se nedá dovednosti naučit na 5 kvůli limitu investovaných bodů. Na potřebu a míru zabezpečení tábora má vliv i samotné místo, kde skupina táboří. Některé jsou nebezpečnější a tak je lepší tu hodnotu na 95 opravdu mít, jinde je riziko přepadení menčí, díky dobře chráněnému táboru a tak stačí mít ty hodnoty i nižší.

V táboře může taky někdo uvařit, v mém případě se toho zdatně chopila Eydis. Vařit lze pouze v prní směněa může to dělat jen jedna postava. Pokud se poštěstí a opravdu dobře uvaří, vžrazně to zlepší náladu všech parťáků a ti tak získají stav "Dobře najedený", který dočasně zlepšuje vlastnosti. To, jak dobře postava umí vařit, ovlivňuje šanci, že tento stav získají.

Další užitečnou dovedností je lov, díky kterému lze nalovit maso pro další táboření. U lovu šance na úspěch opět roste tím, jak dobře postava, která loví, umí dovednost lovec. Navíc se to sčítá i vrámci směn a vrámci všech, co na lov jdou. Tedy pokud by šla například na lov dvě postavy s dovedností lovec na 1 a jedna z nich lovila 3 směny a druhá 2 směny, dali by dohromady lov na 5 a tedy zvedli šanci na ulovení zvířete na 95%. Totéž by dokázala postava s dovedností lov na 5, pokud by lovila 1 směnu. Nicméně se vyplatí poslat i tak postavu na lov víckrát (a klidně i více postav), protože každou směnu donesou maso. Každé tábořiště má jinou hojnost zvěře a ta navíc postupně při lovení klesá. Tedy pokud by hird tábořil pořád ve stejném tábořišti a pořád tam lovili zkušení lovci, nakonec by všechnu zvěř vystříleli a žádná by tam nebyla. To, kolik zvěře v táboře je a kolik jí ubyde po táboření při lovení, je vidět na horní liště nad výběrem směn u společníků.

Další velmi zajímavou dovedností je zvěd a s tím spojený průzkum okolí. I u průzkumu se pravděpodobnost zvyšuje součtem, podobně jako u lovu. Pokud zvedové v okolí během táboření najdou něco zajímavého, pak v okolí tábořiště se objeví místa s kořistí, které lze vybrat. Většinou tam bývá dřevo a to je dost důležité pro stavbu hradiště.

Pak jsou tam další činnosti, které je třeba vybrat dle situace. Pokud má například hird hodně masa, které by se zkazilo a které nedokáže sníst, je výhodnější poslat více postav na jeho konzervování, aby se žádné nezkazilo. Každý bod v této dovednosti umožní zpracovat dvě masa během směny. Naopak pokud je masa málo, můžou postavy vyrábět léky z bylinek pomocí čarodějnictví. Léky se hodí pro léčení zranění.

Pokud je nějaká postava zraněná z boje, je nutné jí během táboření vyléčit a měla by to být hlavní priorita. Léčení je ovšem velmi náročné. Každé zranění má 5 možných stupňů, od lehkého, přes střední, těžké, kritické, fatální a smrtelné. Každý stupeň zhoršuje postavu víc v určité věci. Tedy pokud má třeba postava zranění hlavy, bude mít míň rozumu, pokud má zraněnou nohu, bude pomalejší a podobně. Při táboření, během 1 směny, lze ovšem vyléčit jen jeden stupeň jednoho zranění. Tedy pokud by měla třeba postava těžké zranění, trvalo by ranhojičovi 3 směny, než by jí úplně vyléčila. Léčení také stojí neskutečné množství léků. Úroveň ranhojičství potřebný počet sice snižuje, ale i tak je to velmi drahé a léky mizí velmi rychle. Pokud postava není léčena, může se jí její zranění během táboření zhoršit, tedy z lehkého zranění se může stát střední a podobně. Z toho logicky vyplývá, že časem to bude chtít asi více postav, které ovládají dobře ranhojičství a pokud není koho léčit, je dost užitečné, aby vyráběli léky pro případ potřeby. Naštěstí v Dánsku je v mé vesnici Hulda a ta mojí partu může dát kdokoliv na požádání do pořádku a nestojí to žádné léky, takže bychom je mohli ušetřit až do Británie. Akorát je třeba za ní zajít. Mnohem lepší je, se prostě nenechat zranit.

V táboře jde i vyrábět, nebo opravovat zbraně, zbroje, nebo různé užitečné předměty a podobně. Na konci táboření by tábor taky měl někdo uklidit, aby neklesala jeho bezpečnost, zvláště, pokud máme v plánu na stejném místě tábořit víckrát. Ale ono to není moc potřeba, protože je nepravděpodobné, že bychom někde tábořili mnohokrát, na to není čas a ani k tomu není moc důvod.

Během provádní samotných směn při táboření, se také mohou stát různé události. Například si může chctít nějaké postava promluvit a podobně.

Abychom mohli tábořit během cesty do močálu, museli jsme zdejší tábor nejprve vyčistit od nějakých vlků.



IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #8 kdy: Leden 14, 2020, 11:06:58 »

Močál není vůbec hezké místo, jako každý močál. Naštěstí tento nebyl tak velký, takže jsme se v něm moc nemotali a dokonce jsem ani nenabral žádnou vodu do bot.

Po chvilce bloudění jsme narazili na partu zbrojnošů théna Skuleho, jak zrovna zotročují nějaké lidi. Slovo dalo slovo a dali jsme jim nadržku. Tedy nejprve jsme s Ketillem zastřelili lukem jejich vůdce, ale pak už jsme je museli přeprat. Byli dobří lučišníci, ale Roskva ovládala dovednost čarodějnictví a tamní demoralizaci, takže si ani neškrtli. Po boji jsme mohli zdejší otroky vzít, jako svoje vlastní otroky, nebo je propustit na svobodu. Já se rozhodl je propustit, protože jeden z nich měl jméno a jmenoval se Mani a myslel jsem, že bude úkolový. Ale asi to byla chyba a měl jsem s nich otroky udělat, kvůli výstavbě hradiště. On Mani sice úkolový je, ale pokud by byl můj otrok, mohl bych jej kdykoliv zase v rámci úkolu s ním propustit a tak úkol splnit a zůstali by mi ti tři další, jako otroci.

Procházel jsem dál močál a po chvilce narazil na Vranga. Vrang je manžel Brany, co byla v Ribe a jak jej chtěla zabít. Promluvili jsme si a já zjistil, že celé to story, co mi vyprávěla Brana bylo trochu jinak a rozhodl jsem se, že mu pomůžu a pak se s ním domluvil, ať se vydá do Skjernu a rozšíří řady obchodníků v mojí vesnici.

Po chvíli bloudění jsem dorazil k rybářské chatrči, kde nějaký stařík hledal svého učně Maniho. Respektive jej nehledal, jelikož jsem jej už osvobodil a tak jsem jen dostal odměnu za jeho záchranu. Právě tady bych jej mohl propustit, i kdybych jej sebral jako otroka a dostat odměnu taky.

Kousek dál od chatrče rybáře byl i velký strom, se kterého jsem měl sebrat kůru s plísní, kvůli léku pro ségru Nefji. Posbírat kůru problém nebyl, ale moc se to nelíbilo 3 lidem, co tam mezi tím došli. I oni chtěli kůru kvůli léku pro svého syna. Tady to mohlo skončit všelijak, buď bojem, nebo smírem. Já se rozhodl, že se rozdělíme na půl, i když Nefje se to moc nelíbilo. Tak nějak jsem doufal, že půlka kůry, co jsme sebrali, bude na lék stačit.

Pokročaovali jsme dál s průzkumem močálu, narazili na smečku vlků, kterým jsme dali nakládačku a tak jsme došli až k další chatrči, která sice vypadala ošuntelě, ale rozhodně ne opuštěně. Vlezli jsme dovnitř a našli poklad, tj hormadu cenností, kterté jsme sebrali. Bylo jasný, že tady budou žít ti "obři", co přepadávají pocestné a todle byla jejich kořist. Venku před chatčí bylo i ohniště, které jsme důkladně prozkoumali a pak se rozhodli u něj počkat do večera, jestli ti "obři" nepříjdou. A přišli. A byli to fakt obři. Moc chytrosti nepobrali a rozumná řeč s nima nebyla a tak to skončilo bojem. Nebyl zas tak těžký na to, jak vypadali silně. Měli u sebe docela fajnové věci, hezkej štít a jednoruční sekeru, kterou si hned zabavila Eydis a jednu dánskou sekeru, kterou si vzal Gunnar.

V močále už dále nic moc nebylo a tak jsme se mohli vrátit do Ribe.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #9 kdy: Leden 14, 2020, 11:19:57 »

Po návratu do Ribe jsme si to hnedka hrnuli za zdejším jarlem Ragnhildou pro odměnu za obry. Dala nám dost cenností a my mohli jít do druhého dlouhého domu za Skallagrimem, zeptat se, jestli se už našli nějací žoldáci, když byl problém v močále vyřešen. A našli.

Nyní jsem si mohl najmout žoldáky tak, aby celkový počet mých členů hirdu byl 10. Já měl v partě již 6 příběhových společníků, společně se mnou nás tak bylo 7, takže jsem mohl najmout 3 žoldáky. Najímání žoldáků probíhá stejně, jako tvorba hlavního hrdiny a hráč si danou postavu může vyrobit od píky, počínaje jména, vzhledu, vlastností až po rozdělení bodů dovedností do schopností. Těch mají stejně, jako hlavní hrdina v danou chvíli, tedy nepříjdou o žádné DB za plnění úkolů a podobně.

Dospěl jsem k názoru, tě tito žoldáci budou dobří púředevším při táboření a že do akce a do bojů je moc vodit nebudu, jelikož sebou budu brát spíše ty příběhové. Tak jsem se rozhodl, že je budu rozvíjet především v podpůrných dovednostech, aby byli užiteční při táboření. Udělal jsem si tak kováře, který umí vyrábět všechno možné, lovkyni a léčitelku.

V zhledem k tomu, že aby se postava mohla učit dovednsti na úroveň 3, musí investovat celkově do všech schopností nejméně 100 bodů dovedností do svých schopností, jsem musel tvorbu trošku oblbnout, abych co nejrychleji zvedl ty dovednosti táboření na 3 úroveň. Ale ono je to obecně jedno, protože na úroveň 4 je třeba investovat 175 bodů a ono je není moc kam dávat, takže stejně jsem nakonec musel rozvíjet u každého i zbraně.

Když jsem byl hotov, ještě jsem se stavil za Rikulfem, což byl chlapík v přístavu, který prodával vybavení své mrtvé ženy. Všechno jsem si od něj koupil, jelikož nyní jsem ěl cenností už dost. Taky jsem se stavil za Svana v chrámu, dal jí kůru a ona mi připravila lék pro ségru Nefji. Jak jsem čekal, půlka kůry stačila na výrobu léku bohatě. Taky jsem se stavil za Flirim a rozhodl, že vepř patří Mardollovi (ale měl jsem spíše rozhodnout pro Fliriho a získat dřevo).

Nakonec jsem otevřel poklop ve spálené části do sklepa a vyraboval jej. Byly zde tři mrtvoly. 1 mrtvá dospělá žena, která u sebe měla klíč a pak dvě mrtvé děti, které u sebe měli amulet zvedající morálku. Klíč pasoval do zámku zamčeného domu na druhé straně Ribe, kde nejspíše žil žhář (ať už to byl kdokoliv), který Ribe skutečně podpálil.


V Ribe již dále nebylo co dělat a byl čas vydat se do Skerninge za hledáním pokladu. Cesta to byla daleká a museli jsme po cestě dvakrát tábořit, díky mým žoldákům bylo tentokráte táboření mnohem zajímavější. Taky se mi dostavila první úroveň zbrojírny a tak jsem mhl zadat stavět druhý a znovu na to přiřadil i dva otroky, aby to bylo rychlejší.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #10 kdy: Leden 14, 2020, 11:56:42 »

Po příchodu do Skerninge jsme zjistili, že je to pěkná díra, kde nic pořádně není. Ale zdálo se, že si Eydis nevymýšlela a nějaká stará hrobka tu asi vážně je. Nejprve jsme se ale vydali do zdejší vesnice a po cestě narazili na bandu lupičů, kteří zrovna vykrádali dům. Tak jsme je začali "pronásledovat" a porzkoumávat při tom trochu zdejší oblast. Na jednom místě na nás ti lupiči připravili past, kde nás chtěli přepadnout, ale nedali jsme se a obešli to zdruhé strany. Nutno říct, že tito lupiči byli docela dost silní a dobře vyzbrojení, hlavně jejich lučišníci byli extrémně nebezpeční a dalo nám docela zabrat, než jsme jim dali nakládačku.

Po boji jsme se stavili do toho domu a zjistili jsme, že ho stejně někdo vykradl a jeho majitel po nás chtěl, ať zloděje najdem, dáme mu lekci a donesem mu nějakou starou sošku, co mu ukradli. A tak jsme pokračovali v průzkumu oblasti, jen tentokráte trochu jiným směrem, až jsme našli toho zloděje. Ten okolo sebe udělal mnoho nebezpečných pastí, ale nenechali jsme se lapit a dostali jej.

Pak jsme konečně došli do zdejší vesnice. Nutno říct, že zdejší godi, jeho syn i všichni zdejší vesničané, byli nejspíše pěkní pošuci, protože za to, že nás pustí do hrobky, chtěli lidskou oběť. Domluvil jsem se s godim, že to nějak zařídím a on se vydal i s vesničany na obětiště, kde na nás chtěl čekat. S jeho synem Grettim jsme se domluvili, že nám od otce ukradne nějaký symbol, který je třeba ukázat strážím, aby nás pustili do hrobky a že tak nebudeme muset nikohoobětovat.

Kousek od vesnice byl i obchodník, kterému se zaběhl jeho strážný a ukradl mu nějakou zbroj a meč.

Chtěl po nás, abychom mu jí našli a my souhlasili. Jali jsme se tedy pokračovat v průzkumu oblasti v místech, kde jsme ještě nebyli, až jsme našli toho strážného i s jeho novou holkou z vesnice, která utekla s ním. Zabil jsem ho. Taky jsme našli hrobku, kterou hlídalo pár strážných a po pár slovech jsme zabili i je a získali od jednoho slušnější zbroj, kterou si zabrala Nefja.

Kousek dál byl ještě nějaký výrobce lodí, který vyráběl lodě uprostřed lesa, daleko od pobřeží, což bylo dost divné. Kousek od něj byl i nějaký dřevorubec. Jinak tu nebylo nic. Šli jsme na domluvené místo ke strážní věži, kde jsme počkali na syna zdejšího godiho Grettiho, jak jsme se domluvili, že nám přinese symbol o vstupu do hrobky. Opravdu jej přinesl, ale my nějak porušili dohodu a tak trochu jej zabili. Jeho tělo, i tělo toho zloděje strážného, co ukradl zbroj a meč obchodníkovi, jsme mohli obětovat u obětiště s godim, stejně tak bychom tam mohli obětovat i tři otroky. Taky se tam dala obětovat i ta holka, co utekla se strážným zlodějem, ale pokud jsme jí nenechali znetvořit, tak jí godi poznal a napadl nás. My se rozhodli, že na něj kašlem a že nic obětovat nebudem, ostatně jeden symbol jsme již měli a hlavně, strážní před hrobkou už byli mrtví, takže symbol stejně nebylo komu ukázat.

Místo toho jsme se vrátili za obchodníkem, co chtěl najít zloděje a ukradené věci, řekli jsme mu, že jsme zloděje vyřídili, ale věci u sebe neměl. Naštěstí mě nenapadlo si zbroj ani meč obléknout, protože on by je poznal a napadl nás. Pak jsem ještě zašel do domečku okradeného chlapíka, co chtěl přinést soušku a předal mu jí.

Pak už nebylo moc co dělat a vydal jsem se rovnou do zdejší hrobky. Ve zdejší hrobce skutečně byli duši a bytosti z podsvětí, jak o nich všichni mluvili. Byl v ní taky dost těžký vzduch, nasycený nějakým smradem, kvůli kterému se mi hrozně točila hlava a cítil jsem se malátně. Ti duši nás napadli a útočili v několika vlnách. Po boji jsem si je díky své velké bystrosti mohl prohlédnout a zjistil jsem, že to byli obyčejní lidé, které do hrobky někdo zavřel a že ve vzduchu v hrobce jsou asi nějaké drogy. Každopádně jsem našel poklad a získal spoustu cenností a taky vcelku pěkný luk.

Když jsme hrobku vyrabovali, vylezli jsme ven, kde už na nás čekal zdejší godi a také asi všichni obyvatelé širokého okolí, kteří nemeškali a hned nás napadli. Nebyli příliš silní a dal jsem jim nakládačku. Po cestě pryč jsem se ještě stavil u zdejšího obětiště a vyřídil i zbývající vesničany, kteří tam zůstali, takže by se obecně dalo říct, že tato oblast byla téměř kompletně vybydlená.

Pak už tu ale nebylo moc co dělat a já se vydal zpět do Ribe, abych si za cennosti, co jsem získal, koupil nějaké otroky. Po cestě se mi ostatně dostavila druhá úroveň kovárny a já potřeboval dát stavět třetí úroveň, ale měl jsem jen 1ho otroka. Když jsem otroky koupil, hned jsem tak dal stavět třetí úroveň kovárny a pak se vydal zpět do Skjernu, respektive do mého lesa nedaleko, kde jsem měl vybrat strom na stavbu mé nové lodi.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #11 kdy: Leden 14, 2020, 12:24:18 »

Mé lesy nedaleko Skjernu nejsou příliš rozsáhlé. Jak mě Sigrid informovala, usadila se zde někde smečka otravných vlků a pak taky nějaká cizí partička nezvaných hostů. Taky bych měl někde vestudni vyzvednout šperk pro otroka na Erlingově farmě. Především ale jsem měl vybrat strom pro stavbu mé lodi.

Torfinn se ostatně ke mně hned přidal, jakmile jsme přišli a po pár krocích už začal o nějakém stromu básnit, jak by z něj byla super loď. Mělo by tu být někde celkově asi 6 různých stromů, ze kterých by se dala loď postavit a bylo je třeba najít, což znamenalo prostě projít celý les.

Po chvilce procházení jsme narazili na chatu mého strýce Grimulfra, který zrovna opravoval plot kolem, protože mu vlci útočili na jeho prasata. Domluvili jsme se, že s těmi vlky něco uděláme a že na ně nalíčíme léčku aon to šel chystat. Já mezi tím vyraboval okolí jeho domu a pokračoval v průzkumu lesa.

Nedaleko jeho domu byla odbočka, kde jsme našli mrtvolu a u ní nějaký meč, který měl na sobě i jméno Egill, nejspíše jeho majitele. Šli jsme dál, našli nějaké další stromy, až jsme došli k chlapíkovi Leifrovi, co sebou vláčel hodně věcí a který hledal svého bratra Egilla, který se někde v tomto lese měl ztratit. Jeho meč jsme už měli a tak jsme mu o tom řekli a řekli mu, kde bratra najde a jeho meč vyměnili za věci. Dal nám celkem slušné kopí pro Nefju a nejaké další krámy.

Pokračovali jsme dál v průzkumu lesa, našli různé věci, jako maso, luk a podobně, až jsme došli do tábora nezvaných hostů, o kterých mluvila Sigrid. Zjistil jsem, že jsou to nejspíše muži Skuleho a moc se mi nelíbilo je mít  v lese, i když tedy byli mladí a nevypadali zas tak nebezpečně, rozhodl jsem se, že je radějí zmlátím.

Pak jsme se stavili za strýcem, který stál nedaleko a již připravil léčku na vlky a tak jsme na ně počkali a pak je pozabíjeli.

Při dalším zkoumání lesa jsem krom stromů našel i studnu, ve které byl onen amulet z medvědího drápu. Když jsme jej vytáhli, objevila se tam partička býválaých kumpánů lupičů toho otroka, co jej chctěl přinést. Slovo dalo slovo a zabili jsme je.

Nakonec jsme ještě našli partičku otroků, kteří utekli ze Skjernu, dyž byl napaden. Zmlátili jsme je a odtáhli zpět do Skjernu, aby makali na stavbách.

Tím jsme celý les obešli a našli všechny stromy a já si mohl vybrat, ze kterého chci postavit loď. NEjsem si jist, jaký přesně vliv to má, některé dřevo by mělo umožnit postavit děsivější loď, některé rychlejší, jiné loď s větším nákladem a pak různé kombinace mezi tím. Nakonec jsem se rozhodl pro borovici, která by měla mít slušnou rychlost a nákladový prostor.

V lese tak nebylo dále co dělat. A já se vydal do Skjernu, dokončit úkol s lodí, pak jsem ještě odskákl na Erligovu farmu, prokecnout Krysy z Ribe a ti mi dali nějaký amulet a taky předat zdejšímu otrokovi amulet z medvědího drápu.

Taky se mi dostavila třetí úroveň zbrojírny a já zjistil, když jsem přišel do vesnice, že budovy se opravdu mění a že je kovárna jiná. A hlavně , že je tu několik zbrojí vystavených, které můžu sebrat. Zadal jsem stavět taky první úproveň slatiny (močálu, kde žije Hulda) a rozhodl se, že bude výhodnější udělat zahradu pro bylinky a tak postavil její první úroveň. V okolí domu Huldy se pak i po dostavění nějaké nové byliny objevily.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #12 kdy: Leden 14, 2020, 12:31:41 »

Zjistil jsem, že s časem, který je na projití první kapitoly v Dánsku, to není zas tak horký a že mi zbylo spoustu času. Mohl bych se jen tak motat po okolí a postavit nějaké další budovy, nebo sena to vyprdnout a přejít rovnou do kapitoly druhé. Každopádně i smnoha tábořeními mi zbyla asi půlka vymezeného času, takže během hry v Dánsku rozhodně není kam spěchat.

Já se ale rozhodl, že už mám Dánska dost a že je mi už malé a rozhodl se udělat definitivní přípravy na odplutí do Británie. Před tím jsem dal stavět druhou úroveň farem, jejichž výstavba trvala 14 dní, ale ono při přechodu do druhé kapitoly uplyne hodně času a začne jaro, takže se během toho farmy stihly dostavět, aniž bych použil otroky.

Když bylo jaro, byla postavena loď a bylo vše připraveno na vyplutí do neznámých zemích, kde nás jistě čeká sláva a velké bohatství. Než jsem vyplul, ještě jsem se musel úplně s každým rozloučit. Pak už jsme mohli sednout na loď a plout, ale než jsme odpluli, ještě jsem se vrátil do vesnice a celou jí vyraboval. Ona se na jaře obnovila a byly zde zase plné sudy, bedny a truhle a taky v kovárně jsem mohl sebrat další zbroje, u Huldy bylinky a tak.

Pak už ale nebylo na co čekat a nastal čas vyplout na širé moře. Nastal čas, stát se vikingem!

IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #13 kdy: Leden 15, 2020, 09:24:46 »

Jinak nekompletní čeština, která obsahuje kompletní Dánsko už vyšla: https://www.farflame.cz/exviking.htm
Kdyby si to chtěl někdo zkusit zahrát, je to vážně docela zajímavá hra.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:Expeditions Viking
« Odpověď #14 kdy: Leden 17, 2020, 19:02:56 »

Čeština vypadá opět povedeně a i samotná hra mě vskutku zaujala, takže Vikings si připíšu na seznam.
IP zaznamenána
This is the end ...