K nultým dílům známých sérií cRPG jsem se vždy stavěl tak trochu odmítavě. Už pokus o rozehrátí Spirit of Adventure (předchůdce série Realms of Arkania) mě utvrdil v tom, že jde spíše o jakási tech-dema, na kterých si vývojáři zkoušeli funkčnost enginu a jak budou jednotlivé mechaniky hry fungovat. Samozřejmě to mohlo být dosti zkreslené, protože jsem se nikdy moc daleko v těch hrách nedostal a to platí i pro Crystals of Arborea, které jsem v minulých letech zkoušel celkem 2x. Jenomže pokaždé jsem skončil z důvodu nepochopení toho, co po mě hra chce a jak se ovládá. Po tonově poznámce v deníku k Ishar: Legend of the Fortress jsem si ovšem řekl, že bych tomu mohl do třetice dát šanci.
Hodně tomu tedy napomohlo zjištění, že hru lze údajně dohrát velmi rychle, CRPGAddict se třeba dostal na 6 hodin, což by znamenalo, že je to otázka maximálně jednoho dne. A i kdybych ten čas překročil, pořád nejde o desítky hodin hraní. Crystals of Arborea vlastně díky tomu představují to, co jsem si dříve o délce starších cRPG myslel
Vypreparoval jsem tedy adresář s hrou z GOG verze Ishar Trilogy a pustil se do příprav.
Na Crystals of Arborea mě už dříve lákal ten svět, protože na rok 1990 šlo o graficky něco úchvatného, což později uvidíte. Tohle je prostě věc, proč jsem tolik obdivovoval samotné Ishary a o to více mě teď štve, že jsem je tak dlouho odkládal. Z pohledu příprav jsem ovšem brzy narazil na stejný problém jako předtím - nenašel jsem manuál! Vtip je v tom, že manuál je zakomponovaný přímo ve hře pod ikonkou knihy, kterou najdete na obrazovce managamentu družiny (viz obrázek níže). Není to nic světoborného, jak už se ukázalo u prvního Isharu, v Silmarils si s manuály nikdy hlavu nelámali. Přesto je dobré si to pročíst.
Na počátku máme možnost zahájit hru s předdefinovanou družinou nebo začít zcela od píky (popřípadě použít postavy z předchozí rozehrávky). Import se děje skrze načtení postav z příslušného savu, pro defaultní družinu je to default.dat, pro import z předchozí rozehrávky se pak vyberete soubor patřičného jména. Ukládání ve hře totiž funguje tak, že si pojmnenujete konkrétní soubor a v případě vícero souborů si ta jména musíte poznamenat, protože hra si je nepamatuje a ani nezobrazuje seznam dostupných souborů.
Defaultní družina je samozřejmě na levelu 1, s čímž souvisí i fakt, že hra podle levelu přizpůsobuje obtížnost, takže postavy na levelu 1 začínají na obtížnosti level 1 (maximum je tuším 5, ale v úvahu pro výpočet se bere nejslabší člen party). Družinu tvoří 7 postav, přičemž jména jsou pevně daná. Princ Jarel je vůdčí postavou družiny a jako takový má svá specifika, která za chvilku proberu. Dalšími členy týmu jsou Jon, Zach, Irwan, Akeer, Olbar a Thorm (ženy tu skutečně chybí). V defaultním týmu jsou Jon a Zach bojovníci, Irwan a Akeer jsou kouzelníci a Olbar s Thormem jsou hraničáři. Povolání jsou skutečně jen 3, přičemž price Jarela lze brát taktéž jako bojovníka.
Ani na chvilku jsem nezaváhal a rozhodl jsem se začít s vlastnoručně nadefinovanými postavami. U každé postavy (tedy vyjma prince Jarela) si nejprve zvolíte povolání a pak jí rozdělíte 60 bodů do čtyř statistik - Life-points, Strength, Constitution a Agility. Je to celkem intuitivní, akorát doporučuji si povšimnout, že si při definici postavy určujete počáteční velikost zdraví, což je první varovný signál. Vyjmenované statistiky se sice navyšují s každým levelupem, ale hra obsahuje jednu záludnost - zkušenosti v boji dostane jen ta postava, která dotyčnou potvoru svým zásahem skolila! Ostatní holt utřou. Poměrně brzy mi tak v družině vznikl propastný rozdíl mezi bojovníky a hraničáři, protože hraničáři se ukázali ve hře velmi efektivními. Naneštěstí pozadu zůstali i kouzelníci, což bylo pro mě velké překvapení (jeden z mých kouzelníků byl i na konci hry stále na levelu 2, kdežto hraničáři překročili level 6!). V principu jsem tedy složením okopíroval defaultní družinu, akorát jsem trošku pozměnil pořadí členů a nadefinoval jim své vlastní představy
Hra nemá žádné propracované intro, takže pro příběh a zápletku si musíme zaskočit do ingame manuálu ... Před dávnými dobami stvořili bohové krystalový svět, aby do něj mohli umístit živoucí bytosti. Na ostrově Arborea pak zanechali čtveřici magických krystalů, aby všem rasám připomínali harmonii vesmíru a elementy, z nichž byl krystalový svět složen - oheň, voda, vzduch a země. Orci, Neúnavní, Sham-nirové, elfové různých ras a tvůrci tu žili po dlouhá léta v míru a prosperitě, ale jak už to tak bývá, nemělo to dlouhého trvání. Do krystalového světa vtrhl padlý anděl Morgoth, kterého kdysi bohové vykázali z Nebes. Podařilo se mu na svou stranu získat orky a temné elfy a obrátil je proti Sham-nirům. Tím rozpoutal v krystalovém světě nekonečnou vlnu násilí. Ušetřeno zůstalo jen jediné místo - ostrov Arborea. Tedy prozatím ...
Princ Jarel je zástupcem Sham-nirů a jeho úkolem je nalézt čtveřici zmíněných krystalů, které poté musí umístit do příslušných věží. Jedině tak lze nastolit rovnováhu. Úkol to bude nelehký, protože proti němu stojí dobře organizované a silné jednoky orků a temných elfů, které krom jiného taktéž pátrají po krystalech. V případě úspěchu prince může do hry navíc zasáhnout samotný Morgoth. Hra sice varuje před možností úspěchu nepřítele, ale pokud Morgothova vojska nějaký krystal získají, tak ještě není vše ztraceno. Krystal se jen přesune do jedné z podzemních lokací.
A teď začíná ta správná legrace
Mapu ostrova si můžete zobrazit bez omezení hned na počátku hry, dělá se to skrze ikonku MAP. Je to v podstatě slepá mapa, na které vidíte akorát svou startovní pozici a pozici nepřítele (červené tečky). Nepřátelských hlídek je vždy okolo 10 a obsahují proměnlivé množství potvor. Velkou nevýhodou hlídek je, že se jednak respawnují a pak se mohou aktivně pohybovat po celé mapě. Mnohdy se vám bude zdát, že po vás dokonce cíleně pátrají. Rozmístění hlídek se navíc mění s každým loadem, nebo při přechodu exteriér/interiér a naopak.
Mapa ostrova slouží zároveň jako strategická mapa, kde lze plánovat pohyb členů družiny. Družina totiž nemá pevně dané složení, každý z členů družiny může klidně fungovat jako samostatná jednotka, což je z prvu dokonce velmi žádoucí. Pohybovat lze ovšem jen s členy družiny vyjma prince Jarela (výjimkou je využití kouzla Teleport, které je ovšem limitováno jen na 5 nábojů a Jarel se pak přesune spolu s příslušným kouzelníkem).
Pro pohyb člena družiny vyberete dotyčnou postavu, zvolíte Move a kliknete na požadované místo na mapě. Cílové místo musí být dostupné, takže do spleti křovisek se třeba takto nedostanete, stejně jako se nedostanete na JV ostrůvek. Pokud postava narazí na nepřítele, tak vás hra upozorní a máte možnost před ním zdrhnout - hra vás posune náhodně vybraným směrem. Každá z postav si při pohybu všímá pečlivě svého okolí, takže každý zajímavý nález se automaticky zakreslí do mapy. A tady musím hned upozornit na jednu záludnost. Mapa ostrova a podzemí je pevně daná, ale konkrétní pozice interaktivních prvků se generuje náhodně s každou rozehranou hrou. Počáteční šmejdění po mapě s rozdělenou družinou je tedy velmi užitečné, byť to není tak úplně snadné právě kvůli hlídkám nepřítele.
Princ Jarel má naopak jiný úkol. On se sice nemůže automaticky pohybovat po mapě ostrova, ale zase je to jediná postava, která může vstoupit do pohledu z první osoby (ikonka 3D). V základu chodí sám, ale klidně si k němu můžete připojit kohokoliv z dalších členů družiny. Nejprve však musíte k takové postavě dojít a poté kliknout na její portrét - modrý kruh okolo portrétu značí, že postava je součástí Jarelovo družiny. Družina se jinak pohybuje po krocích a hodně to díky tomu svádí k mapování ostrova. Jenomže brzy pochopíte, že s hlídkama nepřítele v patách je to sebetrýznění. Jarel se totiž nemůže boji vyhnout stejně jako samostatně putující člen družiny, a když se k vám nepřítel hrne hned z několika stran, tak je to spíš na load. Arborea je naštěstí velmi malá, takže nebýt nepřítele, tak se dá přejít z jednoho konce na druhý velmi rychle. Jednotlivé části ostrova se dají navíc díky propracovanému designu snadno rozeznat.
Jakmile dojde na boj, tak se herní okno přepne do rastru 6 x 7, kde uvidíte na obrazovce ikonky postav vaší družiny a ikonky nepřítele. Ikonky jsou naneštěstí jiné než ty, co vidíte na obrazovce družiny, takže to dost mate a je potřeba si postavy čas od času identifikovat najetím kurzoru na příslušnou ikonku postavy. Z boje se dá utéci, ale tím dáte nepříteli kolo k dobru, takže když už utíkat, tak hned, jak je to možné.
Boj jako takový tedy probíhá na kola, přičemž každá postava má v základu k dispozici 1 tah (časem lze počet tahů postavy ovlivnit kouzlem). Postava smí během svého tahu provést buďto 1 krok po herním poli nebo 1 akci. U bojovníků je akcí jen boj nablízko - potvora musí stát v těsné blízkosti postavy, u hraničářů je to jen boj na dálku - nepřítel nesmí stát u postavy a u kouzelníků je to jedno zakouzlení každých 5 kol! Kouzelnickou podporu je tedy nutné dobře plánovat, většinu boje jsou kouzelníci totiž jen do počtu. A tady právě vznikají ty rozdíly ve zkušenostním zisku postav. Taktizovat se s tímto systémem dá, ale nejméně omezení jsou v tomto ohledu hraničáři, protože šíp může letět přes celé bojiště, takže se nepřítele snažíte pokud možno nalákat do křížové palby. Pokud hraničáře navíc zrychlíte, tak z nich doslova uděláte stroje na zabíjení.
Paradox té situace vám dojde ve chvíli, kdy zjistíte, že během levelupu dochází k nemalým úpravám statistik a kouzelníci třeba získávají přístup k novým kouzlům. Jenomže boj není ve hře moc žádoucí, protože tu nemáte žádný jednoduchý způsob léčby! Léčit smí jen princ Jarel, který má k dispozici 5 flaštiček na léčivý elixír. Flaštičky je po použití nutné doplnit u speciální fontánky a ke všemu to jde jen 1x denně. Fontánka se samozřejmě vygeneruje s každou hrou jinde a obvykle je v dosahu nepřátelských hlídek. Tím se dostanete do pressu, který je podle mého jen zbytečným natahováním herní doby. Jakmile vám nějaká postava zemře, tak neexistuje způsob, jak jí oživit.
Lehce matoucí je na hře loot, protože postavy nemají inventář a ani nevidíte, co mají na sobě. Ve hře přitom budete nacházet různé předměty a intuitivně pak budete určovat, kdo daný předmět sebere a zřejmě ho pak i na sebe navlíkne. Jestli to má nějaký smysl, jsem kupodivu ani nezaregistroval.
Tolik o obecnému povídání o hře a nyní bych se pustil do průběhu hraní ...