Cesta do Hall of Colossus a čtvrtá část Staff of ChaosCesta do Hall of Colossus vede konečně přes Elsweyr, takže jsem se nakonec přeci jen dočkal
Před cestou jsem si však ještě prošel něco málo ve Valenwoodu. Netuším, jestli je to zrovna roční dobou, ale ulice Silvenaru byly pokryté sněhovou nadílkou a na pozadí hrála podmanivá hudba, která mi silně připomněla návštěvu zasněženého White Cap v Might and Magic VI. Tady se opravdu nemohu nepodělit o screenshoty. Elsweyrský Torval byl taktéž zasněžený, takže to bude asi opravdu tou roční dobou.
Z Torvalu mě odkázali na Corinth a tady mě nasměrovali na místní magickou gildu. Cechmistr Turamane Kolthis by mi rád prozradil, kde Hall of Colossus hledat, ale její poloha byla v průběhu let zapomenuta a jediný artefakt, který obsahuje vodítko, byl nedávno ukraden. Zloděj se totiž dozvěděl o účelu Staff of Chaos a rozhodl se jí získat a zbavit se Tharna sám. Moje následující kroky proto vedly do Temple of Agamanus, kde jsem měl ukradenou kamennou tabulku najít.
Poznámka: Elsweyr je originálně domovem kočičí rasy (Khajitů), ale ve hře se paradoxně po městech pohybují jen lidské postavy. V tomhle ohledu není hra tak úplně propracovaná, takže krom různě zbarvených spritů lidí můžete narazit už jen na elfy.
Temple of Agamanus je třípatrový dungeon, ale naštěstí není nijak rozlehlý a extra komplikovaný. Problém tu představují hlavně ohniví psi, kteří se objevují porůznu v chodbách a celý průzkum dost znepříjemňují. Psi chodí bohužel po skupinách, takže se ohnivým koulím nedá tak zcela vyhnout. Na každém patře je naštěstí místo pro bezpečný odpočinek, čehož jsem náležitě využíval. Navíc jsem se tak trochu předpřipravil a tuším, že to bylo zrovna před cestou do chrámu, kdy jsem si zakoupil adamantinový meč a adamantinový luk.
Výhoda adamantinových zbraní spočívá v tom, že jsou už poměrně odolné a přitom nejsou ještě tak drahé. Jelikož nemám žádné zlodějské dovednosti, tak musím otevírat zamčené dveře a truhly s pomocí zbraně, což je právě nejzávažnější způsob jejich opotřebení (obzvláště železné mříže jsou v tomto ohledu nebezpečné).
Po návratu s kamennou destičkou jsem se od cechmistra Turama dozvěděl polohu Hall of Colossus a pomalu se začal připravovat na cestu. Během příprav jsem prošel zas několik kovářů a u jednoho se mi poštěstilo najít a zakoupit ebonitovou sekeru. Cenově to bylo pořád dobré a hlavně jsem si mohl mezitím nechat opravit načatý adamantinový meč. Oprava zbraní trvá jednotně 10 dní, takže to zhruba odpovídá tomu, že si zbraň nechám opravit a mezitím udělám celý jeden dungeon.
Hall of Colossus je taktéž třípatrový dungeon, ale je to také poměrně zvláštní dungeon. Rozlehlé a komplikované je jen první patro, zbylá dvě patra jsou velmi malá a jednoduchá. Problém tkví ovšem v tom, že první patro nejde projít najednou, ale je rozděleno na dvě části, které jsou průchozí skrze velkou halu na druhém patře. Díky tomu se nelze vyhnout resetu pater.
Smyslem prvního patra je získat několik různorodých klíčů, kterými se pak odemkne cesta na třetí patro. Klíčů jsem našel o jeden více, resp. jeden typ jsem našel 2x, ale po dokončení úkolu mi z inventáře sám od sebe zmizel. Klíče jsou naštěstí na dobře viditelných místech, takže jsem je našel hned napoprvé. V tomto jsem měl trochu obavy, obzvláště ve chvíli, kdy už bylo zřejmé, že klíčů bude potřeba mnohem více.
Na třetím patře mě překvapili impové, ale s jedním už jsem se setkal během nevydařeného spánku, takže jsem věděl, co jsou zač a co od nich čekat. Tady musím říci, že ona je to občas sázka do loterie a záleží na tom, jak se podaří magický útok ustát. I když obtížnost hry od Fortress of Ice zase poklesla, tak to nic nezměnilo na faktu, že mi postava prostě čas od času v boji umře. Není to ovšem už tak časté.
Hledanou část hole jsem našel uprostřed velké haly a během následujícího spánku mě opět postupně navštívili Ria a Tharn. Ria mi prozradila další lokaci, kde bych měl hledat a Tharn na mě poslal dalšího béčkového zabijáka. Průchod chrámem mi zabral 3,5 hodiny, v Hall of Colossus jsem strávil 1,5 hodiny.
Pátá část Staff of ChaosCesta za pátým kusem Staff of Chaos mě zavedla na Summerset Isle do města Lillandril, kde mě v gildě magie čekal cechmistr Corim Ashlen. Cílem bylo najít pověstnou Crystal Tower. Jenomže jak už to v Areně chodí, bez protislužbičky se to neobešlo. Kněží Temple of Mad God před časem ukradli z gildy vzácný magický krystal a bez pomoci tohoto krystalu není možné polohu věže určit. Pokud bych dokázal krystal najít, pomohl bych nejenom gildě, ale i sobě.
Temple of Mad God je dvoupatrový dungeon a po dlouhé době zas začalo ve hře přituhovat. Jednak je chrám poměrně spletitý a krom toho jsem tu byl nucen bojovat se železnými golemy. Ono už jen místní mniši a mnišky nejsou zrovna nic jednoduchého. Velkou nevýhodou je navíc časté spawnování potvor, přičemž míst k bezpečnému odpočinku zas tolik není. Občas, tedy hlavně zpočátku, jsem byl nuce spát přímo na zemi a z tohoto důvodu jsem preventivně zvýšil počet save slotů
Je to opravdu hodně o náhodě a párkrát se mi podařilo hru uložit tak nešikovně, že jsem měl poté co dělat, abych následující situace ustál. Bohužel se to nedá úplně dobře odhadnout. Někdy mi přijde, že hra události generuje náhodně a někdy to pro změnu vypadá, že je posloupnost událostí pevně daná - např. spánek je bez ohledu na load přerušený na stejných místech a stejnými potvorami. Ono to tak samozřejmě není, ale těch loadů je pak výrazně více.
Crystal Tower je oproti chrámu pohodovější, byť taky není zrovna z nejjednodušších. Je to menší čtyřpatrový dungeon, který má z pohledu obtížnosti docela nevyrovnaná patra, ale zase není nutné patra prolézat celá. Největší komplikací je tu odpočinek, protože bezpečně lze spát jen na prvním patře. Já měl navíc kliku v tom, že se mi podařilo v jedné kovárně zakoupit ebonitovou katanu. Sice to vyšlo na 12,5k zlatých, ale tahle zbraň je díky své účinnosti v boji opravdu znát. Ebonitovou sekeru jsem dal mezitím opravit.
Na prvním patře věže jsem si poměrně rychle vyčistil okolí vstupu, kde se nachází vyvýšené místo, takže jsem si zajistil bezpečný spánek (eh, já to vlastně doposud ještě nepoznamenal, pokud máte nepřítele poblíž, tak nelze spánek vůbec začít - tohle je právě hlavní koplikace spletitých dungeonů, kde sice máte vyvýšené místo poblíž, ale než vyčistíte i okolí, tak se hezky zapotíte). V jedné místnosti jsem přitom narazil na svého prvního upíra ve hře. Boj to byl poměrně vyrovnaný.
Druhé patro tvoří z části vězení a poměrně snadno se dá projít až ke vstupu na třetí patro. Celkový průzkum patra je o kousek komplikovanější a vede k častějšímu boji s tužšími potvorami v podobě impů a ledových golemů. Oproti tomu třetí patro lze projít klidně jen s minimem bojů. Tvoří ho totiž soustava vězeňských bloků, tedy abych byl přesný, je to něco na způsob zoo, kde jsou uchovávány vzorky různých potvor.
Patro hlídá skupinka trolů a cely jsou bezpečně zamčené. Odemknout je lze buďto zbraněmi, nebo s pomocí spínačů (pozor, spínače je odemknou nadobro, takže cely budu odemčené i po každém resetu patra!). Cesta na další patro vede přes celu s ohnivým démonem, ale dveře jeho cely lze odemknout jen speciálním klíčem, který lze najít v jedné z cel na západě. Třetí patro Crystal Tower bylo v Areně prvním místem, které se mi vrylo do paměti a je to zejména kvůli jeho vzhledu a obsahu. Z potvor tu lze najít jak ty úplně obyčejné, tak i ty docela tuhé (jsou tu třeba kamenní golemové nebo medůzy).
Čtvrté patro je zas o kousek snazší a ještě před dosažením místnosti s pátou částí Staff of Chaos jsem dosáhl levelu 18. Množství bojů si na mě ovšem vybralo svou daň
Zbroje se ve hře rozbíjejí pomaleji než zbraně, ale přeci jen na mou výstroj nakonec došlo a nejprve jsem přišel o kroužkovou košili a poté i o kalhoty. Rozhodl jsem se, že efekt zbroje není zas tak velký, takže to nechám být a nic dokupovat nebudu. Nevýhodou Areny je bohužel fakt, že z bonusových materiálů mohou být vyrobeny jen zbraně a plátové zbroje (to se týká i očarování), jenomže barbar smí nosit maximálně kroužkové zbroje.
Po získání páté části hole mi Ria ve snu prozradila, že další kus hole bych měl hledat v Crypt of Hearts, ale nijak jsem nepospíchal. Napadlo mě, že bych mohl využít potvor na třetím patře a dopomoci si nejprve k levelu 19. Teoreticky jsem to spočítal na 35 porážek ohnivého démona, takže jsem si udělal save u východu z patra a postupně jsem začal pendlovat mezi celou démona a čtvrtým patrem. Když se zadařilo, mohl jsem si dovolit 2-3 boje s démonem a pak jsem musel odpočívat. Během odpočinku mě taky napadaly různé potvory a nijak jsem se tomu nebránil. Nakonec mi to kompletně se vším vyšlo opravdu na 35 bojů s démonem a já mohl slavit. Časově se totiž jednalo o pohých 3/4 hodiny grindu.
Chrám mi předtím zabral 3 hodiny 45 minut a Crystal Tower 2,5 hodiny + 45 minut grindění na level 19. Celkový čas ve hře je tedy 47 hodin 15 minut.
Šestá část Staff of ChaosHledání Crypt of Hearts mě zavedlo do provincie High Rock, konkrétně do města Camlorn, kde jsem musel vyhledat budovu řádu Brotherhood of Seth. Cechmistr Halfas Varn mi prozradil, že jeden z jeho studentů zešílel a začal rozhlašovat, že císař byl unesen a může být osvobozen s pomocí Staff of Chaos. Načež ukradl vzácnou mapu a zmizel. Podle všeho zamířil do Mines of Khuras. A tady teď začíná ta pravá zábava.
Mines of Khuras je poměrně rozlehlý a komplikovaný dvoupatrový dungeon. Severní polovina prvního patra je protkána lávovými strouhami, takže pohyb po patře je o to více komplikovaný. Vstup na druhé patro se nachází zhruba uprostřed, takže jsem se beztak kompletnímu průzkumu patra vyhnout nemohl. Asi bych to ani neudělal, ale v dolech už to pro mě začalo být lehce demotivující. Po dlouhé době to byl ke všemu dungeon, kde jsem nemohl bezpečně odpočívat (to je možné až na druhém patře a ještě jen v jeho nejjižnější části).
Druhé patro navíc obsahuje několik větších místností, které jsou výškově členěné a zhruba uprostřed je kouzlící potvora, takže nemáte šanci se k ní snadno a rychle dostat. Nejvíc mě potrápila místnost s medůzou, protože jsem se nebyl schopný se vyhnout jejímu paralyzujícímu kouzlu, takže jsem se rázem ocitl v patové situaci. Teprve po mnoha loadech a s pomocí lektvaru purifikace se mi zadařilo (náhodným pokusem jsem zjistil, že tenhle lektvar má jako vedlejší účinek schopnost nepřítele odradit od útoku). Pomohlo mi to přežít období paralýzy, takže mě medůza už nedokázala dorazit.
Průchod doly mi trval opravdu dlouho, strávil jsem tu 7 hodin 45 minut a asi postačí, když dodám, že jsem přitom dosáhl na level 20. Opravdu to začalo být úmorné. Jsem si vědom, že bych si hru mohl ulehčit s určitými lektvary nebo kouzly skrze nabité předměty, ale to není můj cíl.
Byl jsem poměrně rád, když jsem se mohl vítězoslavně vrátit s mapou za Halfasem, ale to jsem vůbec netušil, že tím mé peripetie ani zdaleka neskončily. Jednak jsem musel nechat opravit svou katanu a pak Crypt of Hearts je čtyřpatrový dungeon! Je to přesně tak, jak jsem popsal v předchozím záznamu. Na celkovou plochu to zhruba odpovídá rozloze Mines of Khuras.
Největší průšvih byl ovšem v tom, že jsem si mezi Crystal Tower a Crypt of Hearts udělal pár dní pauzu, přičemž jsem jaksi zapomněl, že jsem si nevyzvedl opravenou ebonitovou sekeru ... vlastně jsem zcela zapomněl, kde jsem si jí nechal opravit
Zůstal mi tak jen adamantinový meč a adamantinový luk. Pokrčil jsem rameny a řekl si, že to prubnu, zas tak velká ta krypta asi nebude. To jsem právě ještě netušil, co přesně mě čeká.
Krypta je poskládána jakoby do pyramidy, takže první patro je poměrně rozlehlé a komplikované. Každé další patro je pak menší a o něco méně spletité, ale zas je to vynahrazeno tužšími potvorami a jejich rozmístěním. Po sedmi hodinách v Mines of Khuras to bylo už vyslovené peklo a vpřed mě hnala jen touha to dojet.
Poslední rána přišla hned na počátku čtvrtého patra, kdy se mi rozbil adamantinový meč. Tohle patro obývají ve velkém kamenní golemové a u nich je potřeba se co nejdříve dostat do kontaktu, aby nemohli kouzlit. Byl jsem už skoro rozhodnutý, že se otočím a vrátím se do města, ale pak jsem si řekl, že zkusím štěstí s lukostřelbou.
Občas se dá při lukostřelbě využít rohů zdí, takže golem na postavu nevidí, ale sám přitom zůstane na ráně. Je to jen pár případů, ale pomohlo to, abych se dostal do další čáasti patra, kde jsem mohl taktiku obměnit. Na řadu přišly velké sály, kde se přímé konfrontaci s golemy vyhnout nedalo, ale občas se zadařilo najít takový bod, kdy byl obrys golema už vidět a šlo po něm tudíž účinně vystřelit a on přitom neviděl nic, popř. zautočil s výrazným spožděním. Ve velkém středovém sále se dá navíc v rozích bezpečně odpočívat, takže jsem to nakonec nějak s vydatnou pomocí loadů upižlal. Třešničkou na dortu byla dvojice ohnivých démonů, kteří hlídali hledaný kus Staff of Chaos.
Jakmile jsem sebral šestý kus Staff of Chaos, tak jsem si z hluboka oddychl. Hlavně za tu výdrž, protože krypta mi zabrala rovných 5 hodin a dostal jsem se díky tomu na hranici únosnosti. Celý úkol se šestým kusem hole mi zabral 12 hodin 45 minut, což je poněkud extrém. Řada dungeonů (mám nyní na mysli dungeonů jako herního žánru) obsahuje alespoň jednu velkou a komplikovanou lokaci, ale většinou je to do děje zakomponováno tak, že vám hra dá dostatek času na regeneraci sil. Arena namísto toho vyvíjí konstantní tlak, anebo možná dokonce na tu pilu tlačí pomalu, ale jistě, více a více.
Celá potíž Areny je opravdu v tom, že ty dungeony v ní nic neobsahují, žádný další obsah, žádná smysluplná interakce, prostě jen haldy prázdných místností a nespočet bojů. Ubíjející je tak už jen stejná šablona úkolů. Pořád však musím mít na paměti, co Arena představuje, a o co se tu Bethesda pokoušela.
Celkový čas ve hře je nyní rovných 60 hodin a chybí mi poslední dvě části hole. Hru určitě nevzdám, k dněšku zas uběhlo několik dní volna, takže jsem si stihl dostatečně odpočinout. Navíc nikam nepospíchám, takže si mohu zbývající část úkolů klidně rozložit do vícero úseků.