Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 29, 2024, 00:43:32
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: (Elemir) - The Elder Scrolls: Arena  (Přečteno 7577 krát)

Marien

  • Mladší člen
  • **
  • Příspěvků: 57
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #15 kdy: Únor 04, 2019, 15:52:14 »

Já se vyřádil už v úvodu ve vězení. Pokud narazíte na poklad, loadnutím se vždy změní náhodně jeho obsah. Takže když jsem došel k portálu z vězení, měl jsem na sobě už vše v ebonitu. Navíc jsem zvolil char (teď si nevybavuji přesně název), který si umí opravovat zbraně. Po vyspání vždy vše opraveno. Z vězení jsem se portoval se 16 lvl a začal plnit rovnou hlavní linii...
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #16 kdy: Únor 05, 2019, 08:07:52 »

Volba charakteru je vzhledem k lootu poměrně důležitá, barbar je omezený max. na chain armor a tím pádem nemůže těžit z bonusů plátových zbrojí, takže u mě jsem byl poměrně rychle hotov :) Jediným bonusem jsou různé amulety, opasky apod., což se dá sehnat poměrně snadno. Nedokážu si představit, že bych v imperiálním vězení levelelil až do 16, to už by na mě byl opravdu extrém. Pořád pro to musím mít mnohem hlubší důvod, alespoň ten loot rozprodávat, když už nic jiného.

I když u M&M I jsem si třeba říkal, že by nebylo od věci každý den věnovat grindění 1-2 hodinky denně a takhle to táhnout třeba měsíc. Nakonec jsem to ovšem zavrhnul :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Ringo

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 274
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #17 kdy: Únor 06, 2019, 22:41:09 »

V M&MI jsem grnindoval jak vzteklý a strašně mě to bavilo.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #18 kdy: Únor 07, 2019, 13:11:52 »

Na cestě za druhou částí Staff of Chaos

Během dalšího spánku mě ve snu opět navštívila Ria Silmane a pověděla mi, že druhou část hole najdu v bludišti, které před mnoha lety zbudoval arcimág Shalidor a jež se honosí jménem Labyrinthian. Ihned mi to pozvedlo náladu, protože Shalidorovo bludiště je významná historická stavba v provincii Skyrim, která hrála nemalou roli právě ve stejnojmenném díle ságy.



Ale nic není nakonec tak jednoduché, jak by se zprvu mohlo zdát. Dokonale si mi tu vyplnily mé obavy o strukturu hlavního úkolu, protože je to opět to samé - nejprve musím získat nápovědu v určitém dungeonu a teprve díky této nápovědě mi někdo řekne, kde je cílový dungeon s částí hole. A opět jde přinejmenším o dvoupatrové dungeony.

Ono je to trošku komplikovanější, protože některé z těch dungeonů jsou věže a obecně dost závisí na tom, jak vypadá vnitřní struktura každého z těch dungeonů. Co jsem časem vypozoroval, tak vesměs platí hrubý příměr, že celková velikost prvního dungeonu odpovídá velikosti dungeonu s holí. Pokud je např. dungeon s nápovědou velké dvoupatrové bludiště a dungeon s holí je věž, tak věž nebude mít jen dvě patra, ale hned 3-4 patra. Zkrátka aby to v součtu celkové plochy tak nějak odpovídalo.



Hlavní potíž dungeonů v Areně spočívá v tom, že si jsou strukturou velmi podobné a skoro vždy jde o různě komplikovaná bludiště. Z výhledu herního okna je to dobré, ba dokonce kolikrát výborné. Může za to proměna textury a různých spritových prvků, ale jakmile se podíváte na automapu, tak je kolikrát těžké určit, k jakému dungeonu která mapa patří, protože navenek to je prostě pořád to samé - spleť chodeb. Když už jsem trochu odbočil, ani za těch mnoho dalších hodin, co jsem po nálezu první části hole ve hře strávil, jsem nenašel skoro nic zapamatování (v)hodného. Výjimkou byla jen jedna věž (ovšem jen konkrétní patro) a jeden les.



V jednom z předchozích příspěvků jsem poznamenal, že každý dungeon je tvořen trojicí vertikálních vrstev. V základu se pohybujete po střední vrstvě, spodní vrstva pak představuje různá koryta a horní vrstva tvoří římsy. Spodní vrstva bývá občas zaplavena vodou nebo lávou. Mezi střední a horní vrstvou mohou být i různě vyvýšená místa, přičemž platí, že už jen nepatrně zvednutá podlaha (takový jakoby malý schod), znamená pro potvory nepřekonatelnou překážku, takže přes ní nedokážou útočit a navíc se už jen na takovém schodě dá bezpečně odpočívat.

Když všechno tohle zkombinujete dohromady, tak z toho dokážete vytvořit poměrně spletité bludiště s výškovým členěním, různými tunely apod. Svým způsobem by to nemuselo být nutně špatně, ale dalším problémem dungeonů v Areně je generický loot - ono vás ve skutečnosti nic neláká ty dungeony procházet celé, mě k tomu motivuje jen snaha každý z těch dungeonů kompletně prolézt, ale nic více. U automapy jsem si navíc všiml drobného bugu, kdy se vám za určitých okolností zneostří část, kterou už jste ovšem prošli, takže se někdy kvůli tomu musíte vracet do míst, kde už jste předtím vlastně byli. Ale zpět k druhé části hole ...

Nebyl jsem si už úplně jistý, kde Labyrinthian přesně leží, tak jsem zamířil do Dawnstar a odtuď mě místní NPC odkázalo na Winterhold. Jelikož jsem v té době začal každé navštívené město více zkoumat, tak jsem ve Winterholdu provedl nejprve obhlídku místních obchodů a nakonec jsem zcela spontánně zašel do místního cechu mágů, což bylo právě místo, které se k úkolu váže. Cechmistr Thelen Kaarn mě nejprve poslal do Fortress of Ice pro kamennou tabulku.





Fortress of Ice je dvoupatrový dungeon a dalo by se říci, že co do spletitosti patří mezi ty jednodušší, ale mnohem horší je to s místním osazenstvem. Hra tu výrazně přituhla, protože hned na úvod jsem se musel prosekat haldou ledových vlků a poměrně brzy jsem narazil na zdánlivě neporazitelné ledové golemy. Skok to byl opravdu značný a problémy jsem měl i s větší skupinou rytířů. V této chvíli jsem byl na levelu 13 a moji výzbroj tvořila obyčejná Dai-katana.

Průchod pevností se sice zpomalil, ale na druhou stranu jsem se tu naučil několik nových věcí o hře (popřípadě jsem si jich alespoň povšimnul a pořešil je o pár hodin dále). O respawnu už jsem psal, ale doposud jsem si myslel, že příběhových dungeonů se až tak moc netýká. Není to samozřejmě pravda, jakmile patro opustíte, tak se komplet resetne, proto je více než dobré, se na patře držet tak dlouho, dokud ho celé neprozkoumáte.

Ve Fortress of Ice se zprvu zdálo, že se potvory generují z předem daného typu, ale náhodně, což jsem odhadoval podle výskytu ledových golemů. Jenomže i tam, kde se golemové po resetu neobjevili ihned, stačilo do místnosti s předchozím výskytem golema vstoupit, chvilku v ní pobýt a on se nakonec přeci jen spawnul. Nevím, jestli to není třeba tak trochu bug, protože u pozdějších dungeonů se patra resetla vždy identicky. S golemy mi nakonec pomohla UESP Wiki, kde jsem se dozvěděl, že ledový golem je nezranitelný běžnou zbraní a je potřeba na ně napochodovat s elfími zbraněmi.

Zprvu jsem tak úplně netušil proč, tedy konkrétně mi nebylo jasné, proč zrovna elfí zbraně. Myslel jsem si, že tu zřejmě hraje nějakou roli určitá magie elfů, ale pointa je mnohem jednodušší - jde o kvalitu zbraně. Různé materiály mají různý vliv na bonus zbraně a přívlastek elfí odpovídá zbraním +1. Pointa je totiž v tom, že ledový golem je zranitelný přinejmenším zbraněmi +1, jinými slovy, zraníte ho i čímkoliv lepším. Při návratu do Winterholdu se mi povedlo najít v nabídce jednoho kováře elfí sekyru, takže jsem se mohl do pevnosti směle vrátit.



První patro pevnosti ještě tak nějak šlo, místům s golemy jsem se zkrátka vyhýbal, jenomže druhé patro začalo být díky korytům propojujícím různé místnosti mnohem komplikovanější a cestou jsem se golemům už nevyhnul. Musel jsem proto pevnost opustit a dojít si pro lepší zbraň. A díky tomu a pendlování mezi patry jsem prohlídl reset pater. Nevýhodou elfích zbraní je však fakt, že moc nevydrží, což mi trochu narušilo budoucí plány - myslel jsem si, že bych na golemech trochu pogrindil.

Druhým objevem byl další typ vyvýšených plošinek a říms, na které se už nedá vystoupat běžnou chůzí. Hodně krkolomně se mi podařilo na ně vyskočit s pomocí jednoduchého skoku s rozeběhem, ale to jednak fungovalo jakoby náhodně a hlavně postava poté sklouzla a většinou jsem tak plošinku v podstatě jen přeskočil. Dlouho mi to vrtalo hlavou a teprve v Labyrinthianu jsem zjistil, že tohle není úplně standardní chování hry, protože pro skok s rozeběhem slouží klávesová zkratka ctrl + J. Mno, jenomže ani to nefunguje stoprocentně a často se příkaz neprovede. V takovém případě ovšem stačí hru uložit a ono se to ovládání jakoby odblokuje.



S kombinací předchozích znalostí už byl průchod pevností znatelně jednodušší, byť se stále jednalo o dost tuhý dungeon, ale nakonec jsem kamennou destičku zdárně získal a od Thelena jsem se poté dozvěděl, kde leží Labyrinthian. Labyrinthian je dvoupatrový dungeon, přičemž komplikované je až jeho druhé patro, které se navíc skládá ze dvou samostatných částí propojených přes první patro. Je tu naštěstí mnoho míst k odpočinku ... tedy naštěstí ... místní osazenstvo je zase už průměr, takže jsem nad tím nevěřícně kroutil hlavou. Jediným tuhým oponentem byl železný golem, který je zranitelný až zbraněmi +2.





Bonus +2 odpovídá trpasličím zbraním, ale žádnou takovou jsem u sebe neměl, takže jsem golemy nechal v klidu být a namísto toho jsem se ponořil do pečlivého průzkumu pater. Nejhorší byla západní část druhého patra, protože je tu plno koryt a říms, přičemž jednotlivé místnosti jsou dost malé, takže je to hodně komplikované. Ono čím jsou ty místnosti menší, tím je vlastně to patro spletitější. Obecně nejlepší dungeony jsou takové, kde jsou místnosti větší, protože se snáze procházejí.

K části hole jsem se dostal přes hádanku, ostatně to je v Areně jakýsi standard. Cokoliv klíčového je dostupné skrze zaheslované dveře nebo mříže. U hádanek jsem si přitom určil pravidlo, že pokud jí nerozlousknu do 15 minut, tak se na řešení kouknu. Je to čistě z praktických důvodů, aby se mi zbytečně nenatahoval herní čas. Ono se mi totiž dost často stalo, že jsem okolo řešení kroužil a pokukoval správným směrem, jenomže jsem se pak nemohl strefit do správného slovíčka apod. Popravdě mě ty hádanky ani nijak neuchvátily.

Během následujících dvou odpočinků mě opět ve snu navštívila jak Ria Silmane, tak Tharn. Ria mi pověděla, že další část hole mám hledat v Elven Grove a Tharn byl pro změnu překvapen, že jsem přežil a poslal na mě nájemného zabijáka (nic tuhého). Vyrazil jsem proto na cestu a ani nevím proč, zamířil jsem přitom do provincie Elsweyr.





Tuhost Fortress of Ice a komplikovanost Labyrinthianu se ihned odrazili na herním čase. V pevnosti jsem strávil 5 hodin 45 minut, v Labyrinthianu pak 4,5 hodiny. Tím jsem se dostal na necelých 29 hodin.

Třetí část Staff of Chaos

Cesta do Elsweyru byla zbytečná, jaksi jsem si popletl provincie a elfy jsem měl hledat ve Valenwoodu. Hledání mě dovedlo až ke královně Ulandře v Eldenrootu, od níž jsem dostal úkol s nalezením magického krystalu kouzelnice Selene. Selene představuje pro Valenwood hrozbu, proto je potřeba její sílu podlomit ukradením jejího krystalu moci. Jakmile bude hrozba Selene zažehnána, královna mi prozradí polohu Elden Grove.





Kouzelnice Selene přebývá v Selene's Web, kde si tvoří svou pavoučí armádu a armádu nemrtvých. Jde opět o dvoupatrový dungeon, ale kupodivu je jeho průchod poměrně jednoduchý. Hned na prvním patře je několik míst pro bezpečný odpočinek. Lehce komplikované je akorát druhé patro, konkrétně jeho severní polovina. Během průzkumu jsem tu poměrně brzy poskočil o level, takže jsem se posunul na level 15.



Královna Ulandra splnila své slovo a prozradila mi polohu Elden Grove. Hájek začíná jako rozlehlý, nicméně poměrně jednoduchý les. Vlastně tu není nic extra zajímavého a z potvor jsem tu narazil na známé sněžné vlky. Eh, já jsem to předtím nezmínil, ale tyhle potvory jsou stejně jako jiné magicky zdatné potvory nebezpečné pouze na dálku. Kouzla jsou v Areně hodně silná, ale jakmile se dostanete ke kouzlícímu nepříteli na dosah zbraní nablízko, tak přestane kouzlit, čehož se dá samozřejmě využít.





Hájek mě svou jednoduchostí trošku ukolébal, protože podzemní část hájku je mnohem komplikovanější a nebezpečnější. Velká část podzemí je zatopená a to sebou nese různá úskalí. Jednak se ne všude dá z vody vylézt a plavání spotřebovává staminu, takže při delším pobytu ve vodě hrozí utonutí. K tomu není postava ve vodě chráněna před útoky (sama útočit nemůže), takže kouzlící duchové jsou tu rázem extra problém.

Na chvilku odbočím. Arena obsahuje v tomto ohledu dva nepříjemné bugy. Jednak kouzla často prochází zdí, takže potvora vás zasáhne i když se kryjete za rohem. Druhý bug pak blokuje možnost pohybu. Pokud plavete pod nějakým objektem a míříte do volného prostoru, může vám potvora stojící nad vámi další pohyb zablokovat. To platí obecně pro různá koryta. Může to vést až k tomu, že se do některých místností nepodíváte, protože místnosti jsou občas dostupné jen skrze koryta, z nichž pak musíte do místnosti vylézt.



Poměrně zajímavou alternativou pohybu po vodě je využití loděk. Není to zrovna žádné terno, ale šetří to alespoň staminu. Loďka propluje prakticky všude, ale použití loďek má přeci jen jednu nevýhodu - loďka se po opuštění potopí (opouští se klávesou J - skok).

Jako na potvoru se část hole ukrývá na ostrově, takže mi docela dlouho trvalo, než jsem na něj našel schůdnou cestu a přitom se vypořádal s nebezpečnými duchy. Postava mi přitom poskočila na level 16. Nakonec se mi zadařilo a v dalším snu mi Ria Silmane pověděla o Hall of Collossus.



Průchod Selene's Web mi zabral 3 hodiny 45 minut, po čemž jsem si udělal půlhodinovou přestávku na rozprodej lootu a během dalších 3 hodin 15 minut jsem získal třetí část Staff of Chaos. Celkový čas 35 hodin 15 minut.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #19 kdy: Únor 07, 2019, 13:12:47 »

Cesta do Hall of Colossus a čtvrtá část Staff of Chaos

Cesta do Hall of Colossus vede konečně přes Elsweyr, takže jsem se nakonec přeci jen dočkal :) Před cestou jsem si však ještě prošel něco málo ve Valenwoodu. Netuším, jestli je to zrovna roční dobou, ale ulice Silvenaru byly pokryté sněhovou nadílkou a na pozadí hrála podmanivá hudba, která mi silně připomněla návštěvu zasněženého White Cap v Might and Magic VI. Tady se opravdu nemohu nepodělit o screenshoty. Elsweyrský Torval byl taktéž zasněžený, takže to bude asi opravdu tou roční dobou.







Z Torvalu mě odkázali na Corinth a tady mě nasměrovali na místní magickou gildu. Cechmistr Turamane Kolthis by mi rád prozradil, kde Hall of Colossus hledat, ale její poloha byla v průběhu let zapomenuta a jediný artefakt, který obsahuje vodítko, byl nedávno ukraden. Zloděj se totiž dozvěděl o účelu Staff of Chaos a rozhodl se jí získat a zbavit se Tharna sám. Moje následující kroky proto vedly do Temple of Agamanus, kde jsem měl ukradenou kamennou tabulku najít.

Poznámka: Elsweyr je originálně domovem kočičí rasy (Khajitů), ale ve hře se paradoxně po městech pohybují jen lidské postavy. V tomhle ohledu není hra tak úplně propracovaná, takže krom různě zbarvených spritů lidí můžete narazit už jen na elfy.

Temple of Agamanus je třípatrový dungeon, ale naštěstí není nijak rozlehlý a extra komplikovaný. Problém tu představují hlavně ohniví psi, kteří se objevují porůznu v chodbách a celý průzkum dost znepříjemňují. Psi chodí bohužel po skupinách, takže se ohnivým koulím nedá tak zcela vyhnout. Na každém patře je naštěstí místo pro bezpečný odpočinek, čehož jsem náležitě využíval. Navíc jsem se tak trochu předpřipravil a tuším, že to bylo zrovna před cestou do chrámu, kdy jsem si zakoupil adamantinový meč a adamantinový luk.



Výhoda adamantinových zbraní spočívá v tom, že jsou už poměrně odolné a přitom nejsou ještě tak drahé. Jelikož nemám žádné zlodějské dovednosti, tak musím otevírat zamčené dveře a truhly s pomocí zbraně, což je právě nejzávažnější způsob jejich opotřebení (obzvláště železné mříže jsou v tomto ohledu nebezpečné).

Po návratu s kamennou destičkou jsem se od cechmistra Turama dozvěděl polohu Hall of Colossus a pomalu se začal připravovat na cestu. Během příprav jsem prošel zas několik kovářů a u jednoho se mi poštěstilo najít a zakoupit ebonitovou sekeru. Cenově to bylo pořád dobré a hlavně jsem si mohl mezitím nechat opravit načatý adamantinový meč. Oprava zbraní trvá jednotně 10 dní, takže to zhruba odpovídá tomu, že si zbraň nechám opravit a mezitím udělám celý jeden dungeon.



Hall of Colossus je taktéž třípatrový dungeon, ale je to také poměrně zvláštní dungeon. Rozlehlé a komplikované je jen první patro, zbylá dvě patra jsou velmi malá a jednoduchá. Problém tkví ovšem v tom, že první patro nejde projít najednou, ale je rozděleno na dvě části, které jsou průchozí skrze velkou halu na druhém patře. Díky tomu se nelze vyhnout resetu pater.

Smyslem prvního patra je získat několik různorodých klíčů, kterými se pak odemkne cesta na třetí patro. Klíčů jsem našel o jeden více, resp. jeden typ jsem našel 2x, ale po dokončení úkolu mi z inventáře sám od sebe zmizel. Klíče jsou naštěstí na dobře viditelných místech, takže jsem je našel hned napoprvé. V tomto jsem měl trochu obavy, obzvláště ve chvíli, kdy už bylo zřejmé, že klíčů bude potřeba mnohem více.



Na třetím patře mě překvapili impové, ale s jedním už jsem se setkal během nevydařeného spánku, takže jsem věděl, co jsou zač a co od nich čekat. Tady musím říci, že ona je to občas sázka do loterie a záleží na tom, jak se podaří magický útok ustát. I když obtížnost hry od Fortress of Ice zase poklesla, tak to nic nezměnilo na faktu, že mi postava prostě čas od času v boji umře. Není to ovšem už tak časté.

Hledanou část hole jsem našel uprostřed velké haly a během následujícího spánku mě opět postupně navštívili Ria a Tharn. Ria mi prozradila další lokaci, kde bych měl hledat a Tharn na mě poslal dalšího béčkového zabijáka. Průchod chrámem mi zabral 3,5 hodiny, v Hall of Colossus jsem strávil 1,5 hodiny.

Pátá část Staff of Chaos

Cesta za pátým kusem Staff of Chaos mě zavedla na Summerset Isle do města Lillandril, kde mě v gildě magie čekal cechmistr Corim Ashlen. Cílem bylo najít pověstnou Crystal Tower. Jenomže jak už to v Areně chodí, bez protislužbičky se to neobešlo. Kněží Temple of Mad God před časem ukradli z gildy vzácný magický krystal a bez pomoci tohoto krystalu není možné polohu věže určit. Pokud bych dokázal krystal najít, pomohl bych nejenom gildě, ale i sobě.





Temple of Mad God je dvoupatrový dungeon a po dlouhé době zas začalo ve hře přituhovat. Jednak je chrám poměrně spletitý a krom toho jsem tu byl nucen bojovat se železnými golemy. Ono už jen místní mniši a mnišky nejsou zrovna nic jednoduchého. Velkou nevýhodou je navíc časté spawnování potvor, přičemž míst k bezpečnému odpočinku zas tolik není. Občas, tedy hlavně zpočátku, jsem byl nuce spát přímo na zemi a z tohoto důvodu jsem preventivně zvýšil počet save slotů ;)

Je to opravdu hodně o náhodě a párkrát se mi podařilo hru uložit tak nešikovně, že jsem měl poté co dělat, abych následující situace ustál. Bohužel se to nedá úplně dobře odhadnout. Někdy mi přijde, že hra události generuje náhodně a někdy to pro změnu vypadá, že je posloupnost událostí pevně daná - např. spánek je bez ohledu na load přerušený na stejných místech a stejnými potvorami. Ono to tak samozřejmě není, ale těch loadů je pak výrazně více.





Crystal Tower je oproti chrámu pohodovější, byť  taky není zrovna z nejjednodušších. Je to menší čtyřpatrový dungeon, který má z pohledu obtížnosti docela nevyrovnaná patra, ale zase není nutné patra prolézat celá. Největší komplikací je tu odpočinek, protože bezpečně lze spát jen na prvním patře. Já měl navíc kliku v tom, že se mi podařilo v jedné kovárně zakoupit ebonitovou katanu. Sice to vyšlo na 12,5k zlatých, ale tahle zbraň je díky své účinnosti v boji opravdu znát. Ebonitovou sekeru jsem dal mezitím opravit.

Na prvním patře věže jsem si poměrně rychle vyčistil okolí vstupu, kde se nachází vyvýšené místo, takže jsem si zajistil bezpečný spánek (eh, já to vlastně doposud ještě nepoznamenal, pokud máte nepřítele poblíž, tak nelze spánek vůbec začít - tohle je právě hlavní koplikace spletitých dungeonů, kde sice máte vyvýšené místo poblíž, ale než vyčistíte i okolí, tak se hezky zapotíte). V jedné místnosti jsem přitom narazil na svého prvního upíra ve hře. Boj to byl poměrně vyrovnaný.



Druhé patro tvoří z části vězení a poměrně snadno se dá projít až ke vstupu na třetí patro. Celkový průzkum patra je o kousek komplikovanější a vede k častějšímu boji s tužšími potvorami v podobě impů a ledových golemů. Oproti tomu třetí patro lze projít klidně jen s minimem bojů. Tvoří ho totiž soustava vězeňských bloků, tedy abych byl přesný, je to něco na způsob zoo, kde jsou uchovávány vzorky různých potvor.

Patro hlídá skupinka trolů a cely jsou bezpečně zamčené. Odemknout je lze buďto zbraněmi, nebo s pomocí spínačů (pozor, spínače je odemknou nadobro, takže cely budu odemčené i po každém resetu patra!). Cesta na další patro vede přes celu s ohnivým démonem, ale dveře jeho cely lze odemknout jen speciálním klíčem, který lze najít v jedné z cel na západě. Třetí patro Crystal Tower bylo v Areně prvním místem, které se mi vrylo do paměti a je to zejména kvůli jeho vzhledu a obsahu. Z potvor tu lze najít jak ty úplně obyčejné, tak i ty docela tuhé (jsou tu třeba kamenní golemové nebo medůzy).



Čtvrté patro je zas o kousek snazší a ještě před dosažením místnosti s pátou částí Staff of Chaos jsem dosáhl levelu 18. Množství bojů si na mě ovšem vybralo svou daň :) Zbroje se ve hře rozbíjejí pomaleji než zbraně, ale přeci jen na mou výstroj nakonec došlo a nejprve jsem přišel o kroužkovou košili a poté i o kalhoty. Rozhodl jsem se, že efekt zbroje není zas tak velký, takže to nechám být a nic dokupovat nebudu. Nevýhodou Areny je bohužel fakt, že z bonusových materiálů mohou být vyrobeny jen zbraně a plátové zbroje (to se týká i očarování), jenomže barbar smí nosit maximálně kroužkové zbroje.



Po získání páté části hole mi Ria ve snu prozradila, že další kus hole bych měl hledat v Crypt of Hearts, ale nijak jsem nepospíchal. Napadlo mě, že bych mohl využít potvor na třetím patře a dopomoci si nejprve k levelu 19. Teoreticky jsem to spočítal na 35 porážek ohnivého démona, takže jsem si udělal save u východu z patra a postupně jsem začal pendlovat mezi celou démona a čtvrtým patrem. Když se zadařilo, mohl jsem si dovolit 2-3 boje s démonem a pak jsem musel odpočívat. Během odpočinku mě taky napadaly různé potvory a nijak jsem se tomu nebránil. Nakonec mi to kompletně se vším vyšlo opravdu na 35 bojů s démonem a já mohl slavit. Časově se totiž jednalo o pohých 3/4 hodiny grindu.



Chrám mi předtím zabral 3 hodiny 45 minut a Crystal Tower 2,5 hodiny + 45 minut grindění na level 19. Celkový čas ve hře je tedy 47 hodin 15 minut.

Šestá část Staff of Chaos

Hledání Crypt of Hearts mě zavedlo do provincie High Rock, konkrétně do města Camlorn, kde jsem musel vyhledat budovu řádu Brotherhood of Seth. Cechmistr Halfas Varn mi prozradil, že jeden z jeho studentů zešílel a začal rozhlašovat, že císař byl unesen a může být osvobozen s pomocí Staff of Chaos. Načež ukradl vzácnou mapu a zmizel. Podle všeho zamířil do Mines of Khuras. A tady teď začíná ta pravá zábava.

Mines of Khuras je poměrně rozlehlý a komplikovaný dvoupatrový dungeon. Severní polovina prvního patra je protkána lávovými strouhami, takže pohyb po patře je o to více komplikovaný. Vstup na druhé patro se nachází zhruba uprostřed, takže jsem se beztak kompletnímu průzkumu patra vyhnout nemohl. Asi bych to ani neudělal, ale v dolech už to pro mě začalo být lehce demotivující. Po dlouhé době to byl ke všemu dungeon, kde jsem nemohl bezpečně odpočívat (to je možné až na druhém patře a ještě jen v jeho nejjižnější části).



Druhé patro navíc obsahuje několik větších místností, které jsou výškově členěné a zhruba uprostřed je kouzlící potvora, takže nemáte šanci se k ní snadno a rychle dostat. Nejvíc mě potrápila místnost s medůzou, protože jsem se nebyl schopný se vyhnout jejímu paralyzujícímu kouzlu, takže jsem se rázem ocitl v patové situaci. Teprve po mnoha loadech a s pomocí lektvaru purifikace se mi zadařilo (náhodným pokusem jsem zjistil, že tenhle lektvar má jako vedlejší účinek schopnost nepřítele odradit od útoku). Pomohlo mi to přežít období paralýzy, takže mě medůza už nedokázala dorazit.

Průchod doly mi trval opravdu dlouho, strávil jsem tu 7 hodin 45 minut a asi postačí, když dodám, že jsem přitom dosáhl na level 20. Opravdu to začalo být úmorné. Jsem si vědom, že bych si hru mohl ulehčit s určitými lektvary nebo kouzly skrze nabité předměty, ale to není můj cíl.



Byl jsem poměrně rád, když jsem se mohl vítězoslavně vrátit s mapou za Halfasem, ale to jsem vůbec netušil, že tím mé peripetie ani zdaleka neskončily. Jednak jsem musel nechat opravit svou katanu a pak Crypt of Hearts je čtyřpatrový dungeon! Je to přesně tak, jak jsem popsal v předchozím záznamu. Na celkovou plochu to zhruba odpovídá rozloze Mines of Khuras.







Největší průšvih byl ovšem v tom, že jsem si mezi Crystal Tower a Crypt of Hearts udělal pár dní pauzu, přičemž jsem jaksi zapomněl, že jsem si nevyzvedl opravenou ebonitovou sekeru ... vlastně jsem zcela zapomněl, kde jsem si jí nechal opravit :D Zůstal mi tak jen adamantinový meč a adamantinový luk. Pokrčil jsem rameny a řekl si, že to prubnu, zas tak velká ta krypta asi nebude. To jsem právě ještě netušil, co přesně mě čeká.

Krypta je poskládána jakoby do pyramidy, takže první patro je poměrně rozlehlé a komplikované. Každé další patro je pak menší a o něco méně spletité, ale zas je to vynahrazeno tužšími potvorami a jejich rozmístěním. Po sedmi hodinách v Mines of Khuras to bylo už vyslovené peklo a vpřed mě hnala jen touha to dojet.



Poslední rána přišla hned na počátku čtvrtého patra, kdy se mi rozbil adamantinový meč. Tohle patro obývají ve velkém kamenní golemové a u nich je potřeba se co nejdříve dostat do kontaktu, aby nemohli kouzlit. Byl jsem už skoro rozhodnutý, že se otočím a vrátím se do města, ale pak jsem si řekl, že zkusím štěstí s lukostřelbou.

Občas se dá při lukostřelbě využít rohů zdí, takže golem na postavu nevidí, ale sám přitom zůstane na ráně. Je to jen pár případů, ale pomohlo to, abych se dostal do další čáasti patra, kde jsem mohl taktiku obměnit. Na řadu přišly velké sály, kde se přímé konfrontaci s golemy vyhnout nedalo, ale občas se zadařilo najít takový bod, kdy byl obrys golema už vidět a šlo po něm tudíž účinně vystřelit a on přitom neviděl nic, popř. zautočil s výrazným spožděním. Ve velkém středovém sále se dá navíc v rozích bezpečně odpočívat, takže jsem to nakonec nějak s vydatnou pomocí loadů upižlal. Třešničkou na dortu byla dvojice ohnivých démonů, kteří hlídali hledaný kus Staff of Chaos.





Jakmile jsem sebral šestý kus Staff of Chaos, tak jsem si z hluboka oddychl. Hlavně za tu výdrž, protože krypta mi zabrala rovných 5 hodin a dostal jsem se díky tomu na hranici únosnosti. Celý úkol se šestým kusem hole mi zabral 12 hodin 45 minut, což je poněkud extrém. Řada dungeonů (mám nyní na mysli dungeonů jako herního žánru) obsahuje alespoň jednu velkou a komplikovanou lokaci, ale většinou je to do děje zakomponováno tak, že vám hra dá dostatek času na regeneraci sil. Arena namísto toho vyvíjí konstantní tlak, anebo možná dokonce na tu pilu tlačí pomalu, ale jistě, více a více.

Celá potíž Areny je opravdu v tom, že ty dungeony v ní nic neobsahují, žádný další obsah, žádná smysluplná interakce, prostě jen haldy prázdných místností a nespočet bojů. Ubíjející je tak už jen stejná šablona úkolů. Pořád však musím mít na paměti, co Arena představuje, a o co se tu Bethesda pokoušela.



Celkový čas ve hře je nyní rovných 60 hodin a chybí mi poslední dvě části hole. Hru určitě nevzdám, k dněšku zas uběhlo několik dní volna, takže jsem si stihl dostatečně odpočinout. Navíc nikam nepospíchám, takže si mohu zbývající část úkolů klidně rozložit do vícero úseků.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #20 kdy: Květen 23, 2019, 22:03:46 »

Několik dní volna se nakonec natáhlo na rovné dva měsíce a popravdě jsem hodně zvažoval, zda-li se ke hře vůbec vrátit. Hned následující honba za 7. dílem hole se proměnila v hotové peklo, kterému jsem se dlouho nebyl schopný přizpůsobit. Zbylé dva kousky hole a finále mi zabralo skoro 30 hodin, takže jsem se dostal na celkový čas 89,5 hodiny. Pomalu začnu smolit zápis do deníku a hned poté bych se vrhnul na souhrn. Arena byla opravdu testem nervů a vím naprosto jistě, že tuhle hru už znovu nespustím ;)
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #21 kdy: Květen 23, 2019, 23:34:29 »

Bethesda sa sa snažila skombinovať Ultimu Underworld s Wolfensteinom 3d. O pravidlách klasických dungeonov pravdepodobne nemali ani šajnu. Túto hru som dohral asi 4x a to asi len preto že som utratil prachy za originál CD :) Svojho času sa mi podarilo rozchodiť túto gamesu aj na W7, ale vôbec som nemal chuť ju rozohrať.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #22 kdy: Květen 24, 2019, 05:20:09 »

Já si právě říkám, jak bych se asi tvářil, kdybych si Arenu tenkrát koupil. Zřejmě bych si vynadal :D Hře nepřidalo i to, že jsem od ní očekával něco trošku jiného. To něco navíc bude mít zřejmě až Daggerfall.
IP zaznamenána
This is the end ...

Ringo

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 274
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #23 kdy: Květen 24, 2019, 23:53:21 »

Já to mám trochu jinak. Když jsem četl recenzi na Arenu a koukal na obrázky, strašně jsem to chtěl. Když se mi tehdy o něco později hra dosala do rukou, nadával jsem na plno nezvyklostí typu - jdu do nekonečna a pořád se to generuje, ale kdybych tam šel znivu, tak už to tam nebude a bude tam něco jiného. Jinými slovy, jako byste se dnes chtěli koňmo vydat na Bouzov, došli byste tam, ale druhý den byste se am vydali znovu a našli byste tam Pernsštejn. Prostě absolutně mě ničila ta forma nekonkrétnosti světa. Naopak mapy některých měst jsou naprosto shodné, tak jsem si říkal, na co jich je tu tolik. Králové ve městech zadávají questy, ale pokaždé naprosto náhodné, ale asi do dvou typů náhodně nagenerovaných map, kdy mnohdy tam řval boss, ale nageneroval se mimo dungeon a nikdy jsem jej nenašel. Všechno fatální chyby. Když jsme pak dostal do rukou na chvíli Daggerfall, Morrowind a Oblivion, tak jsem si říkal, nesnáším The Elder scrolls, je to snaha o offloneovou onlineovku. Mám rád konkrétní místa, konkrétní lore a nikdo na mě neušije boudu, že ten svět je nekonečný, není, jen se neustále dopočítává.

ALE!!!....jednou sjem se tak v létě na chalupě hecnul, fkat mě tady dost dostávala nostalgie po těch pocitěch, kdy jsem poprvé viděl obrázky Areny. Ony nejsou dokonalé, ale mají svou atmosféru, ty města, sníh, pouště, do toho hudba....není to realismus, je to nostná dávka impresionismu a ten miluji. Hru jsem nainstaloval, není sto snad ani 5 let zpátky (nebo už jo? Nevím, strašně to letí). No a světe div se, hru jsem si od A až do Z užíval naprosto a dokonale. Ale musím podotknout, že od A - Z po příběhu. Dal jsem si zásadu, nechodit na subquesty, které jsou náhodné, nevycházet mimo do krajiny jen tak, bezdůvodně. Zbytečně nezevlovat po městech, kde mě příběh nepošle, není tam prostě nic navíc. Říkal jsem si, trénuj si postavu, projdi do poslední chodbičky příběhové dungeony a najednou jako by hra byla prostá chyb. Dnes člověk staré hře odpustí navíc i to, co by tehdy neodpustil. Dnes to toleruje, protože neřeší, jestli je hra z roku 93 nebo 95. Co mě uchvátilo, tka ty scenérie, hudbu podzemním dungeonu snad považuji za to jedno z nej, co jsem v kobce slyšel, ve městech jsem obdivoval západy slunce, sněžení, mnohdy jsem jen tak stál a kochal se tím vším, po zádech mi běhal mráz a v mysli se mi odehrávalo x příběhů, které ve mě hra evokovala, byť tam přímo nebyly. Arena je prostě zážitek.

a jo, má své mouchy, mnohé bitky jsem doslova uklohnil stylem hit and run, asi jsem využil i některých exploitů, které se přímo nabízely. Fungovalo mi tady jakési odsávání many z předmětu a šlo tam využít nějakých těch perpetum mobile, které vás dostaly ze stresu z nedostatku. ale bavilo, bavilo moc a jak koukám na ty obrázky a popisky tady, chci si to zahrát někdy znovu. Arena vlastně až nedávno vzbudila můj opravdový zájem o to se někdy hecnout a dát si znovu Daggerfall a zkusit se dostat dále než do té jakési zpropadené věže v pouštním světě, kde jsem zapomněl zakouzlit návratové kouzlo u vchodu, který jsem pak díky imbecilnímu automapingu už nikdy nenašel :-) A možná někdy zkusím i Morrowind. Oblivion už ne, ten mě naštval levelováním světa společně s postavou a zkoušet nějaké OO módy, to mi přijde jako hrát nacheatovanou hru, sice jsem to zkusil, ale teď jsem si vzpomněl na další vražedný neduh Oblivionu, respawn potvor, které se mi v jedné lokaci narespawnovaly tak, že si tam ty potvory skákaly po hlavách, jak se tam nevlezly :-)
IP zaznamenána

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 568
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #24 kdy: Květen 26, 2019, 12:25:43 »

Tak dovolím si pogratulovat Elemirovi i zde, protože Arena není úplně jednoduchej kousek pro dohrání, vyžaduje slušnou trpělivost. Nakonec jsi dal "jen" o 5% hodnocení nižší než já. Možná v tom mém trochu hraje i ta nostalgie. Což asi bude trochu pravdy, protože mi stačily ty obrázky zde, abych na hru dostal enormní chuť. Ono fakt ač se to tváří jako dungeon, tak tam není moc co řešit jiného, než pobití příšeř, nalezení předmětu/NPC a pak návrat domů. V tomto kontextu to je třeba brát. Svoje míst v historii určitě má, má čestné umístění v TOP5 her, na které jsem se nejvíc kdy těšil (společně s Dungeom Masterem 2, Wizardry 8 CZ, Might and Magic 6, Formula One Grand Prix 2).

Jsem ale hodně zvědav, na tvé dojmy z Daggerfallu. Jakkoliv tam je určitě víc smysluplnější příběh (i je celkem zamotaný), tak ty dungeony jsou někdy neuvěřitelné peklo, kde se dá zabloudit na desítky hodiny. Fakt si pamatuju, že jsem tenkrát tu hru proklínal, znechuceně ji přestal prár dní hrát, abych se k ní zase vrátil (ovšem nakonec po ccca roce hraní ji nedohrál). Amosféra ještě působivější, graficky určitě vyšperkovanější, ale člověk fakt nesmí to vzít rozvláčně a jít po všem. Trochu se bojím, že hodnocení bude stejné :)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #25 kdy: Květen 26, 2019, 13:46:12 »

Richmond: Díky. Právě to očekávání jiného obsahu způsobilo své. Arena je v porovnání s pozdějšími díly osekaná na kost, tedy přesně tu kost, kterou Bethesda poté jen rozšiřovala a tohle rozšíření mi tu najednou chybí. Daggerfall má třeba systém gild, což už je něco, co mi ten gameplay určitě zpestří, navíc jak jsem viděl, je v něm propracovanější systém úkolů. Ale ve finále to může být jen upgrade Areny, což by samozřejmě u mě moc nezabodovalo :)
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #26 kdy: Červen 03, 2019, 00:28:59 »

Těžké návraty aneb vstup do Vaults of Gemin

Jak jsem již zmínil, po nálezu šestého kusu hole jsem si udělal pauzu. Původně mělo jít jen o několik dní, ale nakonec se to protáhlo na rovné 2 měsíce. Byla to ovšem chyba! Její důsledek mi došel velmi rychle a dlouho jsem se s ntím nemohl srovnat. Vzpomínáte si na bajku o uvařené žábě? Když žábu vhodíte do kotle se studenou vodou a pomalu pod ním začnete přikládat, tak si žába ani neuvědomí, že jste jí právě uvařili. Ta změna je tak pozvolná, že se jí organismus žáby nestále přizpůsobuje. Arena vás sice neuvaří, ale takhle nějak funguje zdejší obtížnost. Dokud držíte krok, tak je to v pohodě, ale jakmile uděláte pauzu, tak je to totéž, jako byste skočili rovnou do vroucí vody.

Pátrání po sedmém kusu hole mě zavedlo do provincie Black Marsh, kde jsem při hledání bájného Murkwoodu navštívil město Gideon. Místní NPC mě nasměrovala na Stormhold. Zde jsem byl odeslán do Conclave of Baal, kde se mi bratr Idolan Lancaster svěřil se svým příběhem. A ... asi bych se už neměl ničemu divit :)



Poloha Murkwoodu byla podle bratra Idolana zanesena na kamenné tabulce, kterou bratrstvo ukrývalo ve Vaults of Gemin. Jeden z noviců se však před nějakou dobou zbláznil a pomocí kouzla strhl část dungeonu, takže tabulka se propadla někam do hlouby Vaultu. Pokud jí však najdu a přinesu, bude mi moci Idolan polohu Murkwoodu prozradit. Eh, co se dá dělat ...



Vault of Gemin je poměrně rozlehlý dvoupatrový dungeon, který se rázem proměnil v noční můru. Musel jsem tu bojovat prakticky o každou místnost, přičemž jsem čelil dosti tuhým a magicky nadaným protivníkům. O to jsem to měl v podstatě horší. Velkým problémem Vault of Gemin je fakt, že na prvním patře je poměrně málo míst pro bezpečný odpočinek a skoro každá místnost obsahuje překvapení v podobě spawnuté druhé hlídky potvor. Bylo to skutečně extrémní, protože jsem třeba sundal dvojici impů, obešel jsem sloup uprostřed místnosti a do zad mi vpadla dvojice kamenných golemů. To prostě ustát nelze. Hodně času mi proto zabral ozdravný spánek. Bylo to vskutku utrpení a dlouhé hodiny jsem se v tom jen plácal. Nicméně jsem si zas krůček po krůčku začal přivykat. Díky zkušenostem z bojů jsem poměrně záhy dosáhl na level 21.

Velkým překvapením bylo druhé patro, které je menší a o poznání jednodušší. Tvoří ho velké podzemní jezero, na kterém se nachází několik vzájemně propojených ostrůvků. A právě mosty jsou tu místem, kde se dá pohodlně odpočívat. Poblíž jednotlivých ostrůvků jsou sice rozmístěni kamenní golemové, ale jejich útokům se dá v pohodě vyhnout. V první chvíli jsem si myslel, že jsem se  natolik adaptoval, že mi ta obtížnost už opět nepřijde, ale není to poprvé, co bylo první patro dungeonu výrazně tužší než jeho další patra. V dungeonech se dá dokonce občas vysledovat, kudy vede správná cesta ke vstupu na další patro, protože je hlídaná jen přiměřeně silnými potvorami. Jakmile z ní vybočíte, tak to hned poznáte, ale nedá se na to vždy spolehnout.



Díky jednoduššímu druhému patru jsem ve Vault of Gemin strávil 6 hodin 45 minut, což není sice málo, ale původně jsem to čekal horší. Hodně jsem si to mohl zjednodušit, kdybych na druhé patro vstoupil hned při první možné příležitosti, ale když už jsem se jednou rozhodl pro komplexnější průzkum dungeonů, tak jsem holt první patro musel prolézt celé.





Idolan mi po návratu do Conclave of Baal prozradil polohu Murkwoodu a mě čekal celkem nenáročný výlet. Murkwood je sice rozlehlý les, ale není tak tuhý, jak jsem se původně obával. Potvor je tu mnohem méně, takže to celkem odsýpalo. Jediným problémem byl spánek, protože v lese není jediné místo pro bezpečný odpočinek. Uprostřed lesa se nachází bludiště, které ukrývá vstup do malého podzemí, odkud jsem si vyzvedl sedmý kus hole. Časově mi Murkwood zabral jen 3 hodiny.



Při nejbližším spánku mě ve snu navštívil nejprve Jagarn Tharn a při dalším pak Ria Silmane, od níž jsem se dozvěděl, že osmou část hole mám hledat v provincii Morrowind, konkrétně uvnitř hory Dagoth-Ur. Problém je ovšem v tom, že dovnitř hory, tedy lépe řečeno vulkánu, neexistuje v současnosti žádná známá cesta. Potřebné vědomosti zmizely spolu s trpaslíky, kteří kdysi tunely pod horou vyhloubili. Nezbylo mi tedy nic jiného, než začít pátrat na vlastní pěst.

Hledání legendárního Spell Breakeru

Po zkušenostech z Vault of Gemin jsem nechtěl nic ponechat náhodě. Přeci jen mám před sebou úkol s poslední částí hole a tuhost nepřátel zatím jen rostla, přičemž největší problémy mám s magicky nadanými potvorami. Nabízelo se mi hned několik možností, mezi nimi třeba nákup lektvarů, které jsem doposud zvesela ignoroval, ale nejideálnějším řešením se mi v tu chvíli zdálo vyzvednutí legendárního štítu Spell Breaker.

O jeho existenci jsem se dozvěděl zcela náhodou už při svých začátcích ve Skyrimu a musím říci, že to byla zajímavá náhoda, protože tenhle štít je nabitý kouzly Spell Reflection a Silence, je tedy ideálním kandidátem pro boj s kouzelníky. Poloha štítu by měla být ukryta kdesi v Hole of Skootor, která se nachází v provincii Hammerfell.



Má to však několik háčků. Samotná Hole of Skootor je dungeon o čtyřech patrech. Není nijak velký, ale je poměrně členitý a plný potvor. Protože se navíc jedná o generovaný dungeon, tak se tu vyskytuje pravidelné spawnování potvor a to je občas po čertech rychlé. Už nejsem nějaký level 5, takže tomu odpovídala i skladba vygenerovaných potvor. Na posledním patře dungeonu jsem nalezl truhlu a v ní záznam, kde mám legendární aretefakt hledat - další cesta směřovala kupodivu do Morrowindu, konkrétně do Mines of Grumnothor, které se nacházejí poblíž města Blacklight.



Z Blacklight jsem si rovnou udělal svou dočasnou základnu, kde jsem si nechal opravit svou výzbroj a rozprodal jsem přebytečný loot. Ve zdejší magické gildě se mi podařilo zakoupit náramek s bonusem k Willpower, což mi spolu s dříve nalezeným prstenem přihrálo hned +35 bodů k tomuto atributu a díky tomu jsem získal plusový bonus k odolnosti proti magii. Není to nic zaručeného, ale když z pěti útoků dvěma odoláte, tak je to už hodně znát. Je až s podivem, že mě to nenapadlo dříve a namísto toho jsem se soustředil na jiné atributy. Takto vyzbrojen jsem vyrazil do dolů.

Mines of Grumnothor jsou taktéž náhodně generovaným čtyřpatrovým dungeonem a velikostně odpovídají Hole of Skootor. Na jednu stranu to bylo potěšující zjištění, ale po těch hodinách strávených v jiných dungeonech už mě to přišlo jako vysloveně zbytečné natahování obsahu. Z letargie mě vytrhl až nález samotného štítu.







Měl jsem skutečně radost a hlavně jsem byl rád, že mi hra přihrála zrovna tenhle štít. Dopředu totiž není jasné, co vám hra nabídne a kdy vám vůbec něco nabídne. Všechno to závisí na rozhovorech s NPC, jejich ochotě a samozřejmě na štěstí. Vyzvednutí artefaktu mi zabralo necelé 4 hodiny a nakonec to přeci jen byla určitá forma odreagování od příběhových dungeonů. I když za tu euforii asi mohlo i to, že jsem se ocitl na dosah finále a bylo zřejmé, že už jsem jen několik hodin od setkání s Jagarnem Tharnem ;) Paradoxem výpravy za Spell Breakerem se ovšem stal fakt, že jsem tenhle štít nakonec ve hře aktivně nevyužil. Zkusil jsem ho, to ano, ale jelikož jsem si nevšiml žádného konkrétního (pozitivního) efektu, tak jsem dotčený boj loadnul a štít jsem nosil už jen jako doplněk zbroje.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #27 kdy: Červen 03, 2019, 00:31:12 »

Osmá část Staff of Chaos

Využil jsem blízkosti města Blacklight a optal se místních na Dagoth-Ur. Prý se mám optat v Ebonheartu. Dobrá, radu jsem poslechl a skončil jsem v paláci u krále Casika.



Casik se ukázal jako zdatný vyjednavač. Očividně o trpasličích tunelech něco věděl, ale něco za něco. Král vlastní legendární Anvil of Mithas, ale ke spokojenosti mu chybí ještě Hammer of Gharen. A jak mi to má pomoci? Na kladivu se údajně nachází magický kroužek, který ve spojení s kovadlinou může svému uživateli prozradit polohu vstupu do Dagoth-Ur. Co naplat, mám na výběr? :) Král mi zakreslil do mapy polohu Black Gate, kde se má kladivo nacházet, a mě nezbylo nic jiného, než se vydat na cestu.

Black Gate se zprvu zdála podobně tuhá jako Vaults of Gemin, ale je tu mnohem více možností pro bezpečný odpočinek. Pomalu jsem se prokousával místnost po místnosti a tentokrát jsem na vstup na druhé patro narazil až během finišování průzkumu patra. První patro není zrovna malé, ale to už asi nikoho nepřekvapí.

Druhé patro je opět o poznání lehčí, ale zase se zčásti nachází pod vodou, takže jeho kompletní průzkum trvá delší dobu. Přitom jsem zcela náhodou narazil na kladivo poměrně brzy po vstupu na patro. Holt jsem měl štěstí na správný směr a jako náhodou jsem tak nějak intuitivně získal klíč od magicky uzavřené komory s kladivem (proklikl jsem zabitého golema).



Čekal jsem to v Black Gate horší, ale vůbec si nestěžuji, i tak mi průchod dungeonem zabral 5,5 hodiny. Tohle je třeba na Areně také zajímavé. Některé části indicií/hole získáte snadno, ale hned v dalším dungeonu hra s obtížností výrazně poskočí. A pak se najednou zase ocitnete v dungeonu, který je celkem pohodový - nikoliv snadný, ale v porovnání s tím předchozím je jeho průzkum viditelně snazší. Během bojů jsem v Black Gate dosáhl na level 22.



S kladivem jsem se vrátil za Casikem a s uznáním jsem sledoval, jak s pomocí kladiva a kovadliny získal polohu vstupu do Dagoth-Ur. Král tedy nelhal a mě spadl kámen ze srdce. Přede mnou je tedy dungeon s posledním kusem hole a pak snad už jen finále. Než jsem do Dagoth-Ur vyrazil, tak jsem si nechal opravit katanu a začal jsem preventivně nakupovat lektvary všeho druhu. Nešel jsem na to nijak megalomansky, byť bych vzhledem ke svým finančním možnostem mohl, ale chtěl jsem si nejprve otestovat, jaká bude jejich případná spotřeba. Doposud jsem si bez lektvarů vystačil (použil jsem je jen v několika málo případech), takže snad tu pořád bude možnost, že to zvládnu i nadále bez nich.







V tom jsem se ovšem spletl :) Bylo to ode mě skoro prozíravé, ale na druhou stranu jsem byl před vstupem do Dagoth-Ur smířený s tím, že se možná budu pro lektvary vracet. Nechtělo se mi totiž věřit, že po celkem pohodové Black Gate mě hra nechá na pokoji. Podzemí hory není až tak rozlehlé a první patro je z pohledu obtížnosti celkem schůdné, ale problémy nastaly na druhém patře.

Smyslem druhého patra je získat pětici klíčů, kterými si lze odemknout vstup na třetí patro. Potíž je ovšem v tom, že dva klíče hlídají nejtužší potvory hry - upír a lich. Upír by byl ještě v pohodě, ale on se nachází na jakémsi ostrůvku, takže než jsem se k němu dostal, tak mě usmažil ohnivými koulemi. Zdolal jsem ho tedy s pomocí kombinace skoku a lektvarů léčení. Mnohem horší byl lich. Bylo to moje první setkání s lichem ve hře a vůbec jsem netušil, co od toho čekat, takže jsem šel poměrně rychle k zemi :) Opět jsem proto musel sáhnout po letvarech léčení. Původně jsem si myslel, že liche přelstím lektvarem neviditelnosti a vpadnu mu nenápadně do zad, ale neviditelnost před lichem očividně nefunguje :D Zbylé tři klíče už byly pohoda, byť jeden z nich hlídala medůza na ostrůvku.



Když už jsem se začal přehrabovat těmi lektvary, tak mě napadlo použít lektvar odolnosti proti ohni při průzkumu místních lávových proudů. S údivem jsem sledoval, jak jsem se rázem stal vůči ohni imunním! Až takovýhle efekt jsem si pod tím popravdě nepředstavoval. Mě od lektvarů původně odradil jejich popis na UESP Wiki, kde je popsaná na můj vkus poměrně krátká doba trvání příslušného efektu, ale jak se v praxi ukázalo, není to zas tak zanedbatelný čas.

Lektvary lze konzumovat bez omezení a během pití se herní čas navíc zastaví, takže v boji lze např. do sebe kopnout 5 lektvarů zdraví a pak zas pokračovat v boji. V tuhle chvíli mi hlavně došlo, jak jsem si mohl určité pasáže hry zpříjemnit, protože lektvary nejsou ani finančně tak nákladné. Jenomže to je prostě věc, která se hůře odhaduje, pokud hru nemáte už jednou prošlou. V některých dungeonech by byla spotřeba lektvarů ovšem i tak enormní.

Třetí patro Dagoth-Ur je lávové jezero s množstvím ostrůvků. Cílem cesty je ostrov uprostřed jezera. Po obvodu jezera jsem si zabojoval s několika démony a celkem čtyřmi lichi. Pro vstup na centrální ostrov to není důležité, protože ten je dostupný z každého směru, takže se k němu dá dostat klidně přímým postupem od vstupu k jezeru. Stačí do sebe kopnout lektvar odolnosti proti ohni nebo ještě lépe lektvar levitace. Ideální směr je ovšem uhlopříčně, protože na menších ostrůvcích jsou občas démoni, a protože jsem sáhl po lektvaru odolnosti proti ohni, tak jsem byl nucen v lávě plavat, což není zrovna výhodné, pokud se potřebujete rychle vyškrábat na příslušný ostrůvek a bojovat (potvory vás většinou hodí zpět do lávy a tak se to opakuje stále dokola). Na centrálním ostrově jsem do sebe kopnul pro změnu lektvar odolnosti proti elektřině a tím jsem odstavil místní impy.



Na ostrově stojí podivná stavba s posledním kusem hole, ale dveře do místnosti se po vstupu dovnitř natrvalo uzavřou. Jedinou cestou ven je uhodnout hádanku a tady musím Bethesdu pochválit. Některé hádanky ve hře jsem uhodl, jinde jsem se nechal podat, protože zadání hádanek je bohužel všelijaké a někdy ne zrovna jednoznačné. Ze zadání vám třeba jasně vyplyne jedna konkrétní odpověď, ale požadovaná odpověď je přitom jiná a klidně v rozporu s částí zadání (cožpak kapky deště mají podobu lístků?). Tady u té konkrétní hádanky jsem se nechal doslova vytrolit, protože já tenhle typ hádanky důvěrně znám, ale ten obsah textu je napsaný tak šalamounsky, že jsem se nechal unést jejím zněním a začal jsem v tom hledat nějakou hlubší myšlenku :)



Poslední kus hole jsem získal a při následném spánku mi hra spadla. Vypadalo to, že se načítá nějaké video, ale asi to neproběhlo úplně ideálně. Při dalším pokusu už naběhl sen s Jagarnem Tharnem, ale poté už se během spánku nic dalšího nestalo. Přitom jsem po vzoru předchozích událostí čekal ještě sen s Riou Silmane. Na UESP Wiki jsem se však dozvěděl, že jde o běžný bug. Mě sen s Jagarnem Tharnem totiž trošku vyděsil, protože Jagarn mi v něm prozradil, že Staff of Chaos je jen bezcenný kus dřeva, ze kterého předtím veškerou magickou moc vysál. Jak a co s ní poté udělal, už mi ovšem neprozradil. Já naopak mohu prozradit, že je to v principu jedno.

Na Dagoth-Ur jsem potřeboval 4 hodiny a 15 minut.

Cesta do finále

Cesta do finále je poměrně jasná, ono mi vlastně ani nic jiného nezbylo, takže jsem se vydal do Imperial City, kde se nachází císařský palác. Před vstupem do paláce jsem si však nejprve zašel doplnit zásoby lektvarů a tentokrát jsem rozhodně nešetřil. Nebyl jsem si jistý, jak bude finále vypadat, a proto jsem lektvary zdraví doplnil na rovných 100 kusů a k tomu jsem přiměřeně doplnil zásoby ostatních lektvarů. Peněz mi zbylo stále dost, takže pokud by tahle zásoba nestačila, tak bych jí prostě pro další pokus znásobil :)



Ve vstupní hale mě už čekala postava podobná císaři, ale než jsem se nadál, tak se iluze rozplynula a přede mnou se zjevil obraz Jagarna Tharna, který ke mě promluvil. Chvilku si prý myslel, že by ze mě mohl udělat svého generála, ale prý toho nejsem hodem, takže pokud se na to cítím, mám ho vyhledat ve spodních patrech paláce. S tím se jeho obraz rozplynul a za mnou se magicky uzavřela cesta ven ... ocitl jsem se v pasti!





První patro paláce je komplet zmapované, takže jsem měl o polovinu méně práce. Vstupů na další patro je hned několik, ale potíž paláce je v tom, že je podobně zrádný jako Vaults of Gemin. Z počátku na mě sice vyskakovaly zdánlivě lehčí typy potvor, ale behěm boje jsem rázem zjistil, že ty potvory jsou o poznání tužší, než jsem byl zvyklý. Zprvu se také zdálo, že se tu potvory neustále spawnují, ale ono tu krom klasického spawnutí je ještě spawnutí v podobě nastaveného triggeru - jde většinou o konkrétní část podlahy.

Druhé patro bylo o poznání horší, protože je jednak spletitější a začali tu na mě krom běžnějších potvor opět vyskakovat i upíři a lichové. Na třetí patro se lze přitom dostat velmi rychle, vstup je kousek od počáteční pozice, ale já si nakonec vybral odchod až druhým vstupem. Byla to zřejmě tak trošku chyba, protože jsem z prvu musel absolvovat několik tuhých soubojů, než se mi podařilo dostat do vězení a vytvořit si tu bezpečnou oblast pro spánek. Je tu výrazně více upírů a lichů.



Na čtvrté patro vedou opět dva vstupy, ale tentokrát jsem si vybral dobře. Čtvrté patro se doslova hemží lichi, kteří tu jsou navíc místy ve dvojicích, takže mě hned při prvním střetu zamrazilo. Nejde o to, že bych je s pomocí lektvarů zdraví nedal, ale začal jsem mít obavy, zda-li by mi na to ta stovka lektvarů vůbec stačila! Lich je opravdu tuhý protivník, a i když mu anulujete magický útok, tak dává slušné pecky fyzickým útokem. Zprvu navíc doslova narážíte na jednoho liche za druhým. Hned u vstupu na patro je naštěstí jedno bezpečné místo k přespání, takže jsem se nakonec rozhodl lektvary šetřit a pokud to možnosti dovolovaly, tak jsem při boji s lichi využíval všech dostupných výhod (např. zaseknutí o zeď a ustřílení lukem). Ono těch úspěšných výhod moc nebylo, ale pořád lepší jak drátem do oka :D



Jakmile se mi podařilo probojovat na východ patra, bylo jasné, že cílem cesty střed, kam vede cesta podél vězeňských bloků. V okolí jsem slyšel řev lichů a tak jsem byl neustále na pozoru, ale cestou jsem se střetl jen s jedním. Cely byly kupodivu prázdné, tedy až na pár golemů. Někde v této části se mi podařilo poskočit na finální level 23, což názorně vypovídá o tom, jak tuhý císařský palác je.



Na konci jižní chodby jsem objevil dveře do středu patra a za nimi mě čekal pohled na lávové jezírko. Po obvodu jezírka se nachází několik ostrůvků a na nich stojí další hlídky lichů, takže odtud byl ten předchozí řev. Liche jsem nakonec ignoroval, protože by to byly úmorné boje a tentokrát by se to bez lektvarů neobešlo. Něco mi totiž říkalo, že uprostřed jezírka už na mě čeká samotný Jagarn Tharn. A nemýlil jsem se!

Na ostrůvek jsem se přepravil s pomocí lektvaru levitace. Jedná se vlastně o stavbu se čtyřmi vstupy a v každém rohu stavby je cela. Neměl jsem moc času na rozhlížení, protože Jagarn Tharn stál hned naproti mě. Instinktivně jsem couvl k cele nalevo a otevřel si mříž. Jagarn mě nepronásledoval, ale zůstal kupodivu jakoby zaseklý za rohem. Zlomyslně jsem se pousmál a naivně jsem vytáhl luk. První střela, druhá střela, třetí ... a nic, sakra! Vytáhl jsem katanu a vyrazil vpřed, jenomže katana se jen svezla po Jagarnovo plášti a zatímco jsem tupě civěl, tak mě Jagarn čmajznul holí po kebuli.



Začal jsem to vidět bledě, tady mi nějaké lektvary rozhodně nepomohou! Naštěstí jsem si zachoval chladnou hlavu, rychle mi došlo, že Jagarn je asi normálně nezranitelný, takže jsem se během předstírání boje po očku rozhlížel po okolí. Jenomže Jagarn se v jednu chvíli postavil tak šikovně, že mě v cele doslova uvěznil a vypadalo to se mnou vskutku zle. Pak jsem se nějakým zázrakem ze sevření dostal a vyrazil jsem do cely naproti. V ní byl jen nějaký loot, ostatně jako v té první cele, ale další dvojice cel už vypadala zajímavěji.

V jedné byl uzamčený nějaký podstavec s krystalem (?), ale mříž pod náporem úderů katany nepovolila, tak jsem se otočil k druhé cele. Její mříž povolila a na výklenku jsem sebral mitrilový klíč, který jako náhodou pasoval k předchozí mříži. Zajímavé bylo, že Jagarn mě ani nepronásledoval, vlastně jsem úplně ztratil přehled, kam zmizel. V poklidu jsem tedy přistoupil ke krystalu a klikl na něj.



V tu chvíli mi z batohu vyskočila složená Staff of Chaos a s krystalem se spojila za doprovodu magické exploze, která vytvořila trhlinu v čosoprostoru. Z ní poté vystoupila dvojice postav ... císař Uriel Septim a generál Warhaft.







V tu chvíli se do cely vřítil Jagarn, ale už se nezmohl ani na pořádné výhrůžky. Magický krystal totiž ukrýval esenci jeho života a ta se nyní po zániku krystalu rozplynula a spolu s ní i Jagarn Tharn.



Oba zachránění mi poděkovali za vysvobození a toho dne jsem se stal hrdinou císařství a blízkým přítelem císaře ...









Uf, a je to za mnou :) Finále nakonec nebylo tak rychlé, jak jsem doufal, zabralo mi 5,5 hodiny, takže když to nyní celé sečtu a započtu do toho různé přípravy, tak se celkový odehraný čas vyhoupl na neskutečných 89,5 hodiny. Z deníku je asi dobře patrné moje rozčarování nad obsahem hry, ale jak dny ubíhaly, tak jsem zase vychladl a nakonec jsem si sám sobě položil obligátní otázku: "Stálo to za to?" Ano, stálo! :D Ale to už bych si nechal na souhrn.
« Poslední změna: Červen 03, 2019, 00:36:45 od Elemir »
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #28 kdy: Červen 03, 2019, 15:41:26 »

Ako vždy gratulačka. Som ešte zvedaví aj na tvoje záverečné hodnotenie. Vo svojej dobe to bola výborná hra. Dokonca mi nevadila ani HW náročnosť, alebo časté bagy. Dnes by som sa ale už do nej asi nepustil.
IP zaznamenána

Ringo

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 274
Re:(Elemir) - The Elder Scrolls: Arena
« Odpověď #29 kdy: Červen 03, 2019, 19:48:35 »

Grafika je až na prvním místě a tady musím říci, že se těmi screeny doslova kochám a vzpomínám. A nejde o to, že musí být grafika realistická, vyhlazená a nevím co ještě, jde o to, aby umělecky zapůsobila a navodila dojem a atmosféru a tady musím říci, že Arena je nejprve 100% atmosféra a pak až vše ostatní. A atmosféra je pro mě u her číslem 1.
« Poslední změna: Červen 03, 2019, 21:06:29 od Ringo »
IP zaznamenána