Asi už začínám z těch starších her blbnout, anebo je to celkově věkem a snahou, připomenout si léta dávno minulá
Anebo je to nejspíše kombinace všeho možného.
Poslední dobou si čím dál více pokládám otázku, zda-li vůbec měl můj předloňský upgrade smysl a ano, souvisí to i s
Ivanovými otázkami ohledně nákupu nového PC. Tím se to zase celé rozvířilo, ale určité kroky jsem začal podnikat již dříve, tohle mě jen donutilo více přemýšlet nad tím, co by, kdyby?
Nikdy jsem nebyl vyslovený fanoušek 64-bit CPU odvozených od architektury x86, ale potřeba výkonu si žádala své oběti a útěchou mi bylo, že architekturu x86-64 uvedlo AMD (dříve jsem spíše pokukoval po procesorech Alpha, ale to zase nesouvisí s hraním her
). Nicméně architektura procesoru je jedna věc, bitová verze operačního systému je druhá věc a o to tu jde možná ještě více.
Po faulu s Windows 10 mě 64-bit OS od Microsoftu otrávily ještě více, ale co naplat, kvůli některým hrám to jinak nejde. Jenomže kolik je to vlastně her? Málo, ale hlavně jde o hry, bez nichž bych dokázal v pohodě žít. Ono to nutkání je vždy silnější, ale realita už pak tak slavná není, ovšem někde tam vzadu v mysli mě občas ještě stále něco našeptává, že bych měl držet krok. Když se pak ohlédnu zpět, tak vyjma Zaklínače 3 mi v paměti utkvěl akorát Elex, který byl pro mě nakonec asi tím TOP titulem moderní éry. A nejhorší je celkově pohled do budoucnosti.
Bard's Tale IV je sice taky pro mě výbornou hrou, ale je to zoufale málo, abych technologický a herní krok nadále udržoval. Líto by mi bylo asi jen Might & Magic X, ale to je i přesto hratelné na 32-bit OS. Kdyby však šlo jen o hry, problém je už dnes i internet a jeho všemožné technologie, které vám neumožní ani zakonzervování v čase, protože dříve či později budete muset nějaký ten pokrok přijmout. A to mě upřímně dere nejvíce, hlavně existence všech těch spasitelů v podobě Alphabetu, kteří vědí, co je pro vás dobré a neváhají rozhodovat za vás. Ale to bych odbíhal.
Jak jsem již naznačil, u mě je to již dlouhodobější problém a různé testování emulátorů mě nakonec dovedlo k myšlence, jaké by to asi bylo, kdybych si znovu sedl ke svému prvnímu PC a spustil si nějakou hru na tehdější grafice a pěkně s dobovým Sound Blasterem ...
Není tajemstvím, že u mě éra vlastních PC započala až s nákupem Pentia I, byť přístup jsem míval dříve i k 286 atd., ale nikdy jsem taková PC neměl pod vlastní kontrolou. Když na to dneska koukám, tak těch 10 000 Kč v roce 1997 nebyla zas taková pálka, obzvláště vzhledem k jeho konfiguraci. Je pravdou, že pak už ty ceny lezly obecně dolů, ale to bylo masovým rozšířením Pentií II a tím pádem přebytkem vyřazených (pak i bazarových PC).
Jednoho krásného současného večera jsem tedy otevřel inzertní stránky a začal se dívat, cože jsem to měl vlastně za komponenty. No a skončilo to tím, že mi do kompletního PC už moc věcí nechybí
Sice to není úplně ono, ale jak už to u mě bývá, měl jsem docela kliku na komponenty, takže jsem se jako slepý k houslým dostal k hardware, který není tak úplně snadno sehnatelný.
Můj první PC obsahoval desku ASUS PI/P55T2P4, což je velmi kvalitní deska s populárním čipsetem Intel HX430. Má však na dnešní dobu několik negativ. Jednak se jedná o AT desku, tedy vyžaduje k napájení AT zdroj a odtud se pak odvíjí i potřeba AT skříně. Jako AT deska dále potřebuje klávesnici s klasickým DIM konektorem, popř. alespoň redukci PS/2 na DIM. S myší je to ještě horší, protože se tu bavíme ještě o sériovém připojení. Trochu problém mohou být i přídavné konektory, které se u AT desek vytahují jako doplňkové sloty dozadu skříně (zabírají tedy zdířky pro přídavné karty.
Další komplikací jsou různé tevize desek, od čehož se poté odvozuje velikost L2 cache, která kolísá od 256 do 512 kB (u některých verzí je potřeba přídavný modul, což jsou nezanedbatelné náklady). Celkově to činí nákup kompetního zařízení problematickým a čipset HX430 byl pro mě podmínkou. Mnohem častěji lze sehnat v kompletu desky s čipsety jiných výrobců, kde pak lze třeba využít i přímé podpory PS/2 apod.
Alternativou byl ATX formát desek pro Pentium I a analogy, jenomže to jsou desky, které se jednak špatně shánějí a pak bývají cenově přestřelené. Jako zázrakem se mi podařilo za levno získat desku ASUS PI/XP55T2P4, což je skoro to samé co ASUS PI/P55T2P4, jenom upravené do ATX formátu. Tím pádem si vystačím s klasicky dostupným ATX napájením a PS/2 konektory pro myš a klávesnici. Popravdě nejde mi tu vysloveně o nějaký dobový design, pro mě je důležité to jádro počítače, periférie tolik neřeším, byť mi ve stolku stále ještě leží kuličková PS/2 myš
Prodejce, od kterého mám desku, se nakonec ukázal jako sběratel, který je ovšem zaměřený až na Pentia III, takže cokoliv jiného zase obratem rozprodává, proto i ta nižší cena. Po krátkém telefonním rozhovoru jsem krom desky získal i procesor, paměti, grafické karty a zvukovou kartu. Samotného mě až překvapilo, jak se celé to moje rozhodnutí najednou posunulo kupředu.
Paměti jsou bohužel ve většina směska různých modulů, ale SIMM ramky se dají stále bazarově dobře sehnat, takže stávající dvojici EDO RAM brzy doplní další dvojice. Celkově to tuším bude ve výsledku dávat 32 MB RAM, což je zcela dostačující.
Procesor je Winchip IDT 200 MHz, což je jako sběratelský kousek zajímavost, ale nahradí ho samozřejmě Intel Pentium. Dříve jsem vlastnil Pentium 166 MHz (non-MMX verzi), nyní se mi podařilo zakoupit dřívě vysněný 166 MHz MMX a možná se ještě rozhodnu pro 200 MHz (deska umí až maximum v podobě procesoru Pentium 233 MHz MMX). Non-MMX by určitě stačil, ale tenkrát to byl opravdu můj sen. Jsou to naštěstí zlomky z celkové ceny PC, takže si mohu dovolit zakoupit více typů a pak si vybrat. Nejkomplikovanější byla opravdu hlavně samotná deska.
Zvuková karta je SB 128 Vibra pro PCI, ale ten samozřejmě nahradí buďto SB 16, nebo nějaký AWE, tohle bude asi jen provizorium.
Grafická karta taky nebyla kupodivu oříšek. Spolu s deskou jsem získal ATI s čipem Rage II/c, což jsem právě kdysi míval, plus jsem k tomu za levno dostal ještě jednu ATI s kompozitním výstupem. Na nějaké 3D hry to beztak nevidím, takže by to mělo zcela dostačovat.
Disk je nějaký 2 GB IDE disk, ale s funkčností zatím těžko říci. Nicméně tohle je podobně jako u periferií tak nějak jedno, ono sehnat autentický a spolehlivý disk už také není úplně jednoduché. Podobně neřeším CD/DVD-ROM mechaniku. U disketových jednotek je to jasné, ale osadím asi jen 3.5 mechaniku (ke svému úžasu jsem zjistil, že mám kupu 5.25 DD disket, ale ani jednu 5.25 HD disketu, takže by to bylo asi k ničemu).
Současným oříškem je dobovější case, ale jeden mám vyhlídnutý, tak to snad klapne. Chtěl jsem něco strohého v tom klasickém "bílém" provedení a hlavně neponičeného. Aby to bylo autentické, tak v case musí být speaker, což se dneska už z pochopitelných důvodů nedělá.
Jako celkově to není asi nijak vyjímečné, jsou lidé, co si kompletují mnohem starší PC, ale já jsem opravdu zatížen spíše na ty své začátky a hlavně nejsem žádný typický sběratel, chci si to prostě především připomenout.
Schválně, přepadlo někoho podobné nutkání nebo má dokonce ve skříni zakonzervovaný svůj starý stroj?