Druhé patro hradu a stokyHrátky s klíči nejsou ve Stonekeepu příliš krkolomné, tedy alespoň zatím nejsou, ale klíčů je poměrně dost, takže jsem brzy začal ztrácet přehled. Zlehka jsem na to doplatil právě na 2. patře hradu, kdy jsem si trochu zkomplikoval cestu k léčivé fontánce.
Na druhé patro hradu se dá dostat ze dvou různých schodišť předchozího patra. Bez ohledu na zvolenou cestu jsem se kousek od vstupu setkal s goblinním šamanem jménem Wahooka. Wahooka je docela záhadná postavička. Dá se na něj narazit pravidelně na těch samých místech poblíž vstupu z předchozího patra, ale časem tahle setkání začala nějak blbnout. Wahooka se sice ohlásil, ale už se třeba neukázal. Přitom je sběratelem drahokamů a za každou várku kamínků je ochotný sdělit kus nápovědy k řešení úniku z hradu, takže jsem měl trochu obavy, aby mi to něco nezkomplikovalo.
Druhé patro je jinak samo o sobě dost komplikované - je to navíc poslední patro hradu, pod ním už jsou jen stoky. Od stok jsem však v tuhle chvíli neměl klíč. Z pohledu bojů to také není nic snadného, takže jakmile jsem narazil na první větší skupinku hadů, tak jsem hru ukončil a na pár týdnů jí poslal k ledu
Problém byl hlavně v tom, že jsem si pořád nemohl zvyknout na modifikovaný obkročák - zkrátka se mi nedařilo smířit s tím, že ve hře nejsou úkroky a pořád se mi pletl rytmus. Navíc nepřátelé ve skupinkách občas provedou nečekaný obrat směru, takže jsem se často objevil v obklíčení. K tomu mě docela iritovalo zdlouhavé navracení k fontánce zdraví do JV věže.
Trvalo mi to skoro měsíc, ale jelikož jsem v průběhu let zkoušel Stonekeep rozjet neúspěšně vícekrát, tak jsem se tentokrát více zabejčil a pokusil se svůj odpor zlomit. Osobně to pro mě bylo velké překvapení, protože Stonekeep má perfektní atmosféru a dokáže hráče vtáhnout, ale někde na pozadí je něco mě neznámého, co mě doposud neustále drželo na vážkách. Rozhodující zlom přišel s objevem síly šipek ...
Z počátku souboje nevypadaly o nic růžověji, ale pomalu jsem si dokázal s hady poradit. Vyjímkou byly jen větší skupinky. Jednu takovou jsem v rámci taktizování vylákal ke dveřím a zkusil jsem svůj dřívější fígl s ohnivými koktejly, jenomže ty mi jaksi došly. Náhodou mi při tom padl zrak na dvojici šipek, které jsem našel někde na předchozím patře a prostě jsem jednu zkusil hodit. Jeden z hadů byl zhruba uprostřed dveří a krásně to schytal. Šipka přitom spadla před něj a já jí mohl v pohodě sebrat a hodit znovu ... a tak jsem našel další unfér taktiku
Není to samozřejmě samospásné, ale větší skupinky hadů se mi tím podařilo zredukovat a zbytek už jsem snáze dorážel mečem. O chvíli později už jsem v ruce držel ivory key.
S klíčem jsem poté začal odemykat jednotlivé cely ve východním křídle patra. V jedné z nich jsem se srazil s uvězněným trpaslíkem jménem Farli Mallestone z klanu Chak'Ra. Byl mi vděčný za záchranu a jako výraz díků mi daroval trpasličí meč. Farli hledal v ruinách svého bratra Dombura a přitom padl do pasti. Zatím co prohledával jednu z cel, tak ho kdosi praštil zezadu do hlavy. Když se pak probudil, byla cela zamčená a zpoza dveří byl slyšet throgí smích. Farli asi zahlédl zmatek v mém obličeji a hned dodal, že throgové jsou větší bratři shargů ... tím jsem se mimo jiné dozvěděl, že Sharga není jméno goblina, ale označení jeho druhu a ti silnější goblini byli pro změnu throgové.
Vzhledem k situaci jsem mu nabídl, že bychom mohli pokračovat společně, což Farli uvítal. Každá další ruka navíc se hodí, obzvláště když se umí výborně ohánět sekyrou. Bojová síla naší družiny vzrostla, ale krom toho jsem s Farlim získal další užitečnou dovednost - Farli umí odhalovat iluzorní zdi. Díky tomu jsem brzy našel spojku mezi oběma zdánlivě oddělenými oblastmi druhého patra, což mi pomohlo s rychlejšími přesuny.
Na JZ jsme v dlouhé chodbě narazili na propadlo a jelikož to byla jediná zbylá cesta vpřed, tak jsme seskočili. Mapa nám prozradila, že jsme skončili v nějaké části stok, ale jednalo se jen o malou místnost se schodištěm nahoru, odkud už se dalo snadno dojít k propadlu z druhé strany a pomocí tlačítka ho deaktivovat. Jižní vodorovná chodba nás pak zavedla do kontrolní místnosti stok, kde z jednoho goblina vypadl další klíč. Cestou skrze kontrolní místnost jsme se dostali do nejvýchodnější části patra, kde je na jihu další fontánka zdraví a na severu zamčené dveře ke vstupu do stok. Tady nás telepaticky oslovil Wahooka a prozradil nám, že k úniku budeme potřebovat roh. Nevím, co tím přesně myslel, ale časem se to určitě dozvíme
S klíčem od goblina jsem zkusil otevřít zamčené dveře ke stokám, ale nešlo to. Vydali jsme se proto k druhým dveřím ke stokám ve středové oblasti patra, které už jsem měl odemčené z dřívějška ... ano, dveře ke stokám se odemykají jiným klíčem
Za chvilku jsme se objevili po pás ve vodě.
Ale to bych trochu předbíhal. Cestou k druhým dveřím ke stokám jsem ještě dočistil místnosti na jihu, který byly z pohledu bojů tužší. Klíč od goblina mi pak krásně padl ke dveřím čarodějnické laboratoře, kde jsem narazil na drobnou záhadu - ze slizu vypadla speciální hůlka runewand (tzv. runecaster). Místo, kde jsem sliz dorazil, bylo navíc ohraničeno zeleným kruhem. Nápověda se skrývá ve zdejších svitcích, z nichž některé obsahují magické runy. Ty se mi zapsaly do deníku, ale hlavou mi vrtalo, jak se ve Stonekeepu vlastně kouzlí? Došlo mi to až při pohledu na hůlku, kterou jsem vzal do ruky - runy se překreslují do volných slotů hůlky.
Pár salv kouzla mi to seslalo, ale tím to taky zhaslo. Marně jsem hledal nějaký záznam o množství many, jelikož jsem předpokládal, že to bude fungovat právě na bázi many, ale nic jsem nenašel. Navíc jsem tušil souvislost s tím zeleným kruhem na podlaze, tak jsem zkusil hůlku vytáhnout a do kruhu vstoupit ... voila, hůlka se dobila
Jak jsem se později z manuálu dozvěděl, manu ve Stonekeepu nenese uživatel, ale nabíjí se jí magická hůlka. Čím lepší hůlka, tím více kouzel a many na ní lze dostat. Když už jsem byl u toho, tak jsem si rovnou vytáhl dovednost magie do maxima (trvalo to díky neomezenému nabíjení hůlky opravdu jen chvilku). Teprve poté jsme se vydali do stok.
Stoky nejsou zrovna přívětivé místo. Stěny docela klamou a díky tomu se stoky zdají být větší. Přitom to není třeba ve srovnání s druhým patrem hradu takové bludiště. Kousek od vstupu nás opět zastavil Wahooka a požádal nás o trojici lebek. Nj, to se snadno řekne, ale kde je hledat? Zprvu nejde stoky prozkoumat celé, cesta končí hned dvěma slepými uličkami. Na JZ jsem zakopl o kus trubky, kterou jsem pak mohl z vody vytáhnout a na severu mi Farli pro změnu sdělil, že poblíž cítí možný průchod, ale nevidí, jak ho otevřít. Řekl mi to tedy až poté, co jsme porazili jednoho přerostlého goblina, který tu nejspíše něco strážil, takže tu asi opravdu něco bude.
S kusem trubky jsme se vrátili do kontrolní místnosti na 2. patře. Padl do jednoho ze dvou ovládacích panelů a díky tomu šlo přehodit přepínač. Ve stokách se mezitím odstranila ona záhadná stěna a my mohli pokračovat dále. Směrem na jih jsme se srazili s přerostlou chobotnicí, která vypadala docela nezdolně. Naštěstí se v určitém bodě během pronásledování zasekla, takže jsem mohl nasadit taktiku postupných výpadů a couvnutí do bezpečí. Úplně ideálně to nešlo, ale zjistil jsem, že chobotnici je potřeba nejprve usekat trojici chapadel. Zbylý trupík už není tak nebezpečný. Sice hooodně kouše, ale už se mu dá lépe utíkat a tím pádem prozkoumat místo, které očividně střežil (trupík je hodně blbě zasažitelný a je špatně vidět, proto nemá smysl s ním bojovat). Nechal jsem si to však na později, protože jsem zdravé postavy potřeboval na průzkum zbytku stok.
Dříve nalezená trubka mě navedla na myšlenku, že bych měl vodu kolem sebe pečlivě prozkoumávat a ukázalo se to jako dobrý nápad. Kromě nějakého lootu jsem čas od času vytáhl i lebku. Wahooka mi pak za trojici z nich dal klíč ve tvaru trojúhelníku. Netušil jsem však, k čemu mi bude dobrý.
Na SV jsem našel východ ze stok, který nás dostal z druhé strany k zamčeným dveřím naproti fontánce zdraví. Trochu jsem zaskřípal zuby, protože mít tyhle dveře otevřené, tak to usnadní problém s léčením postav, ale to bych si musel nejprve ověřit všechny klíče, což mě napadlo až mnohem později. Pasuje k nim samozřejmě ivory key.
Postavy už na tom nebyly nejlépe, tak jsem se rozhodl pro návrat na 2. patro právě kvůli léčení. Když jsme opět sestoupili do stok, zavelel jsem směr chobotnice a po zdárné bitvě jsme trupíkovi zmizeli skrze iluzorní stěnu. Ve stokách jsou dvě taková zajímavá místa. Jedno je právě to, co chobotnice hlídala a druhé je na jihu. Při průchodu kolem je slyšet vítr, takže to přímo vyzývá k hledání možného průchodu.
K hledání skrytých chodeb a místností se dá krom různých náznaků využít Afri's Orb. Dlouho jsem nevěděl, k čemu tahle věcička je, ale při zkoušení výhně na 1. patře jsem jí zkusil hodit do ohně a ona se po pádu aktivovala a zobrazil se kus okolní mapy. Funguje to podobně jako Čarodějovo oko, takže to ukáže i případné potvory. Nevýhodou je, že mapa se zobrazí ve směru, kterým družina hledí, takže může být díky tomu oproti automapě otočená. Orb se proto vyplatí pokládat severním směrem, nicméně musí to být o pole před družinou, což je někdy drobná komplikace.
Skrytá chodba nás dovedla do JV cípu na 2. patře, kde je nejspíše hledaný východ z hradu, ale jediná věc, co tu je, je podstavec pro sochu. Otočili jsme to proto zpět do stok a vydali se na západ. Chodba se tu rozdvojuje a krom toho je tu častý respawn potvor, konkrétně hadů. Naštěstí i hadi tu mají bod, přes který nepřejdou, takže větší skupinky pak lze o něj zaseknout a metodou výpad - úhyb je postupně dorážet. V západním úseku stok jsem zakopl o další rouru.
Díky tomuto druhému kousku se dal aktivovat druhý ovládací panel a přepínač poté vypustil veškerou vodu ze stok. Tím sice ustal respawn potvor, ale trupík chobotnice tu stále pobíhal. Tentokrát bylo ovšem mnohem snazší ho trefit a po jeho definitivní porážce z něj vypadla soška jednorožce. Odvodněné stoky navíc ukázaly pár vynechaných věcí, ale největší překvapení nás čekalo ve skryté místnosti na jihu, kde se objevila truhla na trojúhelníkový klíč od Wahooky. V ní bylo pár ohnivých koktejlů a svitek s runou Shrink.
Soška jednorožce zapadla na podstavec v JV cípu 3. patra a za zády se nám otevřela cesta ven z hradu ...
Druhé patro hradu a stoky nám nepřinesly jen cestu ven, ale i pár užitečných předmětů, mezi nimiž figuruje kroužek na klíče a vak na víno. U vaku jsem netušil a ani mě to moc nezajímalo, ale někde jsem se dočetl, že do něj lze prý nabírat léčivou vodu z kašny.
Abych byl věrný svému odkazu počítání hodin, tak jsem se také pokusil zrekonstruovat průběh hry od samotného počátku. Úplně přesné to nebude, ale úvod a první patro mi zabralo asi tak 2,5 hodiny. Když k tomu přičtu včerejšek, tak jsem na celkových 11 hodinách. Hodně teoreticky bych měl mít za sebou 1/4 hry, tak jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet dále.