Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 28, 2024, 17:22:33
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: (Elemir) - Stonekeep  (Přečteno 9222 krát)

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
(Elemir) - Stonekeep
« kdy: Březen 09, 2018, 20:45:27 »

Nějak se mi v těch Wizardry 8 nechce pokračovat :) Z nějakého důvodu se mi úplně pozpřeházely chutě a jak jsem dojel HD remake Blade of Destiny, tak jsem si řekl, že to jako přestávka mezi kobkami a otevřenými RPG stačilo a možná bych se mohl konečně po letech dokopat k posunu ve Stonekeepu.

Ke Stonekeepu jsem se dostal už někdy v roce 2000-2001, možná dokonce ještě před Might and Magic 6, což by nebylo nic divného. Na koleji jsem měl kolegu, co měl předplatné LEVELu a Stonekeep byl součástí CD u čísla 54. Tehdy jsem se dostal až někam na druhé patro, ale hra jako taková mě zas tak moc neoslovila. Nikoliv kvůli atmosféře nebo technickému zpracování, ale pořád to byl pro mě nový typ her a bylo to pro mě takové hůře stravitelné. Od té doby jsem se pokusil hru rozehrát ještě několikrát, vždy s dost velkým odstupem času, ale v hlavě mi utkvělo jen intro. Včera jsem si na hru z nějakého důvodu vzpomněl.

Probíral jsem totiž své další herní kroky a vzhledem k rozehrání trilogie Dark Savanta ve Wizardry jsem musel vynechat všechny jiné n-talogie, abych si zbytečně nenarušoval posloupnost sérií. Chvilku jsem zvažoval Dungeon Mastera, ale mám tu jenom dvojku, takže to také prozatím odpadlo. Ale když už jsem byl u úvah nad Dungeon Masterem, tak mě právě přišel na mysl Stonekeep, takže jsem pokrčil rameny, prohodil si pod vousy "proč ne?" a jal jsem se instalovat GOG verzi hry. Sice bych mohl instalovat z originálu, neb Stonekeep je jednou z her, kterou vlastním i v krabici, ale těžko říci, kam jsem jí uložil :D

Něco málo ke hře ... Stonekeep vyšel pod hlavičkou Interplay v roce 1995, div ne souběžně s Anvil of Dawn. Obě hry se tak řadí k poslednímu záchvěvu klasických krokovacích dungenů 90. let a obě jsou si vzájemně konkurenty. Anvil of Dawn byl ovšem přijat poměrně vlažně, kdežto Stonekeep naproti tomu vystoupal do výšin. Celkem tomu rozumím, Interplay dokázal využít novějších technologií, které se na hře v dobrém podepsaly a navíc téma Stonekeepu je přeci jen o chlup lépe zpracované a hra je atmosféričtější.

Z pohledu RPG prvků je to však plichta, ani Stonekeep neoplývá příliš propracovaným vývojovým stromem a zatím mi přijde, že toho ani moc manuálně ovlivnit nemůžu :D Hra si dosud vše rozděluje sama a to podle toho, co více používám. Nikde však není vidět přímý vliv atributů nebo velikosti dovedností. Atributy jsou navíc jen 3 a souvisejí s typem používané zbraně. Od nich se pak nějakým působem odvíjí zdraví. Pravděpodobně jsem za těch několik hodin prošel několika levelupy, ale více o tom prostě napsat nemohu, možná časem mi to bude jasnější.

Intro je něco, na co se moc zapomenout nedá ani po těch letech, protože Interplay v animacích vsadil na živé herce a jednotlivé sekvence pak převáděl do digitální podoby. K tomu je vše dabované a to včetně ingame hlášek. Anvil of Dawn zůstal kreslený a byť je také dabovaný, není v něm zas tolik míst, kde je dabingu využito. Stonekeep s tím pracuje opravdu lépe. Atmosféra hry je díky tomu o to zajímavější. Nicméně jsem stále na začátku, tohle vše se ještě může změnit.

Poněkud úsměvným připomenutím byl styl boje. Stonekeep nezná úkroky, ale mezi akcemi potvor je občas dost času, takže to lze v případě tanečků řešit i tou složitější cestou s otáčením postavy, ale mnohem zajímavější je samotný útok. Jak jsem již zmínil, pohyb je krokovací a hned dodám, že čas běží realtime. Typickou taktikou je k nepříteli přiskočit, dle použité zbraně zasadit jeden až více úderů a ustoupit, než nepřítel zareaguje a zaútočí. Je to úplně stejný postup, jako v Anvil of Dawn :) Popř. u rychlejších potvor, jako jsou třeba úvodní mravenci, se využije trvalý ústup, popř. se jim vnutí "modifikovaný" obkročák.

Nechci zde ovšem prozrazovat více, protože úvod bych si rád ponechal na regulérní zápis do deníku, ale překvapila mě ještě jedna věc. Z počátku je boj trochu nezvyk, funguje tu totiž zaměřování, ale hlavně mi hra přijde o poznání tužší, než tomu bylo u Anvil of Dawn. Pak se to najednou zlepšilo a nyní jsem zas trochu v koncích, protože mám před sebou místnost se dvěma docela tuhými gobliny, které jen tak neskolím. Určitě přes ně nakonec projdu, ale je to takové docela zajímavé. Oni ti dva totiž vypadají jako každý jiný goblin, kterého jsem sundal na 3 rány :D Varováním je jen dialog, který při setkání s nimi vyběhne.
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 568
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #1 kdy: Březen 10, 2018, 08:36:33 »

Pozor abys nedopadl jako Ringo, který má Wizardry 8 stopnutou už někdy před 5-6 lety a dodnes se k ní nepropracoval! :)
Stoneekep je určitě dobrá volba. Dodnes si pamatuju ten pocit, když jsem si koupil Score s černým pozadím, na něm kostlivec a recenze na hru, o které předtím autoři vůbec nepsali. Navíc ta recenze byla hodně oslavná. Já se ke hraní dostal relativně brzy poté, co u nás vyšla a zařadila se mezi mé nejoblíbenější. Zvuky jsou ve hře parádní a některé scénky předváděné skřítky hodně zábavné. Jak jsi popisoval to "zjednodušení" vývoje postavy, tak ono to mate, že to je easy dungeon, ale opak je pravdou! Tuhý je opravdu dost a nejen na souboje.
Dobře jsi udělal, že jsi šel do Gog verze, která opravila samotnou hru tak, aby tak dobře fungoval kurzor.
Tak se těším na další příspěvky! :)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #2 kdy: Březen 10, 2018, 10:06:24 »

Jako hromadí se mi to :) Ale s jarem se k Wizardry 8 určitě vrátím. Pak už mi zbývají v podstatě jen série a z toho bude pro mě komplet asi už jen Ishar. Lands of Lore rozkouskuji a po jedničce bych se rád konečně znovu zakousl do BaK. Někde mezi to hodím Dungeon Mastery a mám v podstatě ten úplně první letitý rest za sebou :D Eh, vlastně ne, ještě mi bude chybět Arena, ale tu mám načatou, takže uvidím, co s ní provedu. Moc se mi do ní nechce, protože to bych pak musel znovu do Daggerfallu a to je pak na dlouho. Možná ty Bethesďácký věci pak vezmu při jednom někdy později.

Stonekeep si to ovšem už zasloužil. On ten původní seznam je jednoduchý, ale postupně mi bobtnal "novými" věcmi a to bych se nikdy k tomu základu nedostal. Pak mi do toho lezou ty úplně nové věci, jako jsou remaky Realms of Arkania nebo nedávno odehraný Swords and Sorcery, a když se to pak sečte, je to hezká suma her. A to vůbec nepočítám, že se dozvídám o dalších hrách, které jsem komplet minul a neměl o nich ani ponětí. Descent to Undermountain mi třeba před nějakým rokem a něco vypadl při hledání nějaké hry, to bych taky určitě rád zkusil. Když jsem dal Menzoberranzan, musím prostě i tohle. A pak jsou to různé hry, co na ně nacházím odkazy při zpětném prohlížení fór k hrám, které jsem již dokončil. Zaujalo mě třeba Fate: Gates of Dawn ;) Jednou na to třeba zbude čas :D

Z těch novějších mám v blízkém horizontu v plánu remake Star Trailu. Když už jsem dal remake Blade of Destiny, tak musím i toto. Žene mě hlavně zvědavost, byť případný remake Rivy si od těchto vývojářů nechám s radostí ujít. Výhodou obecně je, že vlna zajímavých nových her jaksi pominula a z mého pohledu to opět přešlapuje na místě. Zase vzniká xy klonů nějaké hry a to mě jaksi neláká. Připomíná mi to éru odkazu Diabla, taky jsem dodnes neodehrál Dungeon Siege nebo Torchlight a docela pochybuji, že se k těm hrám někdy vrátím.

Zjednodušení ve Stonekeepu se děsím, ale právě z toho opačného důvodu. Čím více mám svázané ruce při vývoji postavy, tím více si designér mohl pohrát s obtížností a náležitě toho zneužít ;) S tím docela počítám, ti dva goblini jsou pro mě určitým varováním. Dneska už mám ovšem více potrénovanou trpělivost, takže se tím snad konečně prokoušu až do zdárného konce :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 568
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #3 kdy: Březen 10, 2018, 11:03:22 »

To nečekané dopňování seznam her z důvodů "objevení" nějaké zajímavé hry, moc dobře znám :) z těch méně známých jsem takto dohrál třeba Phantasii. A v budoucnu mě čeká např. hodně nedoceněné rpg od SSI - Summoning, na které se opravdu moc těším anebo Starflight (ten mám doma i "krabicově", i když ta krabice je ve formě obalu na LP desku :) Hru jsme dokonce i nainstaloval z gogu a přečetl manuál. Ale větší prioritu má Wizardry 3, kde se blížím finále a brouzdám předposledním patrem.
Mimochodem, co série Quest for Glory? Půjdeš také do ní? RPG prvyk tam určitě jsou, byŤ to klasické rpg není. První díl mně ale opravdu uhranul.

Ke Stonekeepu, ať držíme štábní kulturu. Ten vývoj postavy není zas až tak svázaný, rozhodně tam prostor pro hráče je. Škoda, že Stonekeep, má tak ošklivou krabici, možná i proto vlastně nejsem dosud jejím vlastíkem.
IP zaznamenána

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #4 kdy: Březen 10, 2018, 12:01:00 »

Ďalšia obľúbená krabicovka. Vtedy mi dosť pripomínala Ultimu Underworld 2. Dokonca má aj niektoré podobné názvy lokácii ako Ľadové jaskyne, Stoky, alebo Jamy. Zoznam kúziel je omnoho slabší, ale zase originálnejší "Tornádo".
Urobíš aj nejaký video náhľad ? ;)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #5 kdy: Březen 10, 2018, 18:29:11 »

Stonekeep bude nejspíš čistě jen deníček se screenshoty, zatím totiž nevím, co od toho čekat. Možná když se pak najde nějaká vhodná lokace, že bych něco sesmolil, ale nebudu předbíhat. Nějak se mi nahromadily resty i s těmi komentáři, takže potřebuju primárně dotáhnout pár jiných věcí.
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #6 kdy: Březen 11, 2018, 12:31:42 »

Ono Stonekeep nie je žiadna "Leonardova šifra" :) Súbežne môžeš kľudne rozohrať aj Anvil of Dawn ktorý vyšiel v rovnakom roku. Je akčnejší a viac sa podobá hre Shadow Caster.
IP zaznamenána

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 568
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #7 kdy: Březen 11, 2018, 13:08:40 »

Anvil of Dawn už tu deníček má :)
Ale tedy nesouhlasím, že by se podobal Shadow Casterovi. AoD mi přijde jako regulérní člen dungeonské skupiny. Naopak Shadow Caster bych tam vůbec nedával.
IP zaznamenána

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #8 kdy: Březen 11, 2018, 16:22:51 »

Ááá tá skleróza :) Máš pravdu, dokonca som videl aj nejaké Elemirove videá. To prirovnanie s Shadow Caster som myslel len z hľadiska vzhľadu a ovládania. Samotný Shadow Caster je inak veľká nuda.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #9 kdy: Březen 12, 2018, 01:53:55 »

ShadowCastera jsem cvičmo zkusil, přijde mi to mnohem více jak předchůdce Hexena, než že by se to hratelností podobalo Anvil of Dawn.

Jinak porovnání akčnosti Anvil of Dawn a Stonekeepa vyjde podle mě nastejno. AoD má vyváženější obtížnost, takže odsýpá rychleji, ale jinak se rube v obou stejně ;) Zatím jsem nenarazil ani na žádné puzzle, jen skryté schránky s předměty a pákami. V AoD jsem měl touhle dobou za sebou velký dungeon nabitý klasickými dungeoňáckými proprietami.

Rozjezd ve Stonekeepu je dost pomalý a je to docela na hraně, aby mě to udrželo. Zatím se jen rozkoukávám, co si mohu dovolit apod., ale to pendlování mezi průzkumem a fontánou zdraví se mi zrovna moc nelíbí. Spát se tu nedá a léčivé předměty jsou dost slabé, přitom dostat pořádně na budku není zas takový problém :D

Vydržel jsem horší věci, takže holt budu postupovat hlemýždím tempem, ale nadšení se zatím nedostavilo. Jestli to bude tímhle stylem pokračovat dále, tak nevím. Anvil of Dawn má svoje mouchy, ale po té hratelnostní stránce to opravdu odsýpá perfektně ... možná jsem se přecenil a měl jsem nechat dungeony tohohle typu chvilku stranou. Očividně mě to nechytlo tak, jak by mělo. Snad se to s přibývajícími hodinami změní k lepšímu.

Zápis pak provedu po dokončení komplet úseku s hradem. Jak jsem zjistil, že zdi jsou plné skrýší, tak jsem se zdržel znovuobcházením stěn ;)
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #10 kdy: Duben 08, 2018, 14:24:02 »

Včera jsem si ke hře zas po dlouhé době sedl a vydržel jsem u ní nakonec 7 hodin :) Zpočátku to chtělo trochu přemáhání, úplně hladce jsem nenavázal. Potvory na 2. patře hradu nejsou zrovna triviální a jsou tu často ve skupinkách (hadi, dělící se sliz). Dlouho mi trvalo vymyslet nějakou ideální taktiku.

Výrazně mi v tomto pomohl objev, že pokud se protivník zastaví za dveřmi a zůstane stát zhruba uprostřed (potvory nemohou procházet dveřmi), tak ho lze v pohodě ustřílet šipkou, která vždy spadne před něj, takže ji lze opět sebrat a postup opakovat. Jakmile je však u dveří moc mrtvol, tak šipka střílí už jen do nich. V případě hadů jsem si takto zredukoval jejich počet a pak jsem obvykle přistoupil na modifikovaný obkročák. Jakmile jsem zlomil počáteční nevoli k hraní, tak už to šlo.

Vyhráno asi úplně nemám, ale už jsem se alespoň dostal do stavu, kdy se na další hraní těším :D Něco mi na Stonekeepu nesedlo, ale netuším co. Možná je to opravdu jen množstvím odehraných her v poslední době, ale spíš si říkám, že na vině bude opravdu ten podivný vývoj hrdiny a práce s obtížností. Včera jsem si v této souvislosti několikrát vzpomněl na Lionheart: Legacy of the Crusader. Je to hodně podobné.

Chvilku se někde mlátíte s potvorami a pak si několik minut vyřizujete léčení. Nemožnost spát, nebo v mém případě i absence léčivých kouzel, mě prostě nutí chodit k ozdravným fontánkám, takže pořád pendluji sem a tam. Nicméně pořád si říkám, že hrad je jeden velký tutorial, protože pořád nacházím nové prvky, jako když jsem se k ránu naučil kouzlit :) Nyní mám prolezlé komplet stoky, takže mě dle různých písemností v hradě čeká postup do nějakých jeskyní.

Deníček budu muset díky té herní pauze nejprve zrekonstruovat, takže to pak vezmu opravdu až po dokončení současného úseku, protože mám tušení, že hrad už více pater nemá a stoky byly to poslední. Se screenshoty to taky není žádná sláva, hra je dost uniformní, ale něco z toho snad poskládám.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #11 kdy: Duben 09, 2018, 09:29:53 »

Úvod hry a sestup do hradu

Příběh hry se začíná psát již 10 let před samotným vstupem do hradu, kdy jsme v působivém intru svědky vpádu temných sil jistého Shadowkinga do pevnosti Stonekeep. Osazenstvo hradu je bez milosti vymýceno a Stonekeep zmizí v hluboké propasti. Řádění Shadowkinga přežije jen jediná osoba a tou je malý chlapec jménem Drake, kterého místní čaroděj teleportuje pryč.











Drake se o deset let později vrací na místo zkázy, kde se zcela nečekaně setká s bohyní Therou. Ta ho požádá o pomoc při boji s Shadowkingem a přenese jeho avatara na dno propasti, odkud se pak snadno dostanou do jedné z věží hradu. Drake samozřejmě nesmí při svém úkolu selhat, jinak tu zůstane uvězněn navždy.







Thera zprvu dělá Drakovi průvodce, ale při sestupu na 1. patro hradu oba narazí na samotného Khull-Khuuma, jak zní skutečné jméno Shadowkinga. Khull-Khuum se Theře vysměje za volbu jejího šampióna a život Drakea ušetří. Sám totiž nevěří, že by Drake mohl zdejší nástrahy přežít a tak dá raději přednost tiché zábavě. S Therou to ovšem dopadne hůře, protože ji Khull-Khuum uvězní do magického orbu.



Thera ve skutečnosti Khull-Khumovi už jednou utekla a mezitím stihla oslovit právě Drakea. K pochopení pozadí příběhu hry je totiž dobré znát příběh povídky Thera's Awakening, což je ve skutečnosti první část celého příběhu (Stonekeep je až druhá část). Povídka byla součástí krabicového balení hry a je dostupná i jako bonusový obsah ke GOG verzi hry. Je to nějakých 150 stránek a zatím jsem to nečetl. Pro hru samotnou by to nemělo být podstatné.

Drake, tedy vlastně já, osaměl a vše kolem potemnělo. Kamenné chodby vzápětí vyplnilo hrozivé ticho ...

Poznámka: při zmínce jména hlavního hrdiny a příběhového pozadí jsem si nemohl nevšimnou jisté podobnosti s Crusaders of Might and Magic. Tahle hra sice vyšla o několik let později, ale očividně se pokusila zabrnkat na pamětnickou notu, byť obě hry se dost výrazně liší. Pokud jde pak o samotné intro Stonekeepu, tak to jsem vždycky obdivoval a to bez ohledu na postupující léta. Jednotlivé scény byly vytvořeny s živými herci a poté převedeny do digitální podoby. Podobně tomu bylo u potvor. Na tu dobu to nebylo zrovna běžné, o rok dříve před Stonekeepem vyšel akorát Wing Commander 3, který je jedinou další hrou z této doby, u níž si na digitalizované sekvence pamatuji, protože jsem jí kdysi taktéž zkoušel rozehrát.

Počátek hry je trochu krkolomný, protože Drake nemá prakticky žádné vybavení a vlastně ani nic nevíme o Drakeovo schopnostech. S holýma rukama jsem se proto vrhl na svého prvního mravence a poté jsem jich sundal ještě hezkou řádku, než se mi do rukou dostala rezavá dýka, se kterou je boj přeci jen o něco pohodlnější :) Lehké šrámy z bojů jsem léčil místními kořínky, u nichž jsem velmi brzy objevil regenerační schopnosti, takže mi prozatím takměř nic nechybělo ... tedy zdánlivě nechybělo.

Kamenné chodby prvního patra si jsou velmi podobné, z pohledu textury je to několik opakujících se motivů, a do toho se čas od času objeví dveře do některé z místností. Po nějaké době jsem nabyl pocitu, že chodím v kruhu, ale neměl jsem, jak se o tom přesvědčit. Ta chybějící drobnost byla totiž automapa :) Samozřejmě jsem se mohl pokusit o značkování, což by zajisté vyšlo, ale hlavou mě spíše vrtalo, jestli bych neměl raději vytáhnout čtverečkovaný papír a začít si kreslit. Manuál mi ovšem prozradil, že řada věcí se mi ve hře osvětlí ve chvíli, kdy najdu deník, rozhodl jsem se tedy obrnit trpělivostí a pokračoval jsem v průzkumu patra.

Na severu jsem v jedné z dlouhých chodeb našel místnost s goblinem jménem Sharga. Pokusil se mě vystrašit, ale já mám pro strach uděláno, a tak jsem vešel. Ovšem to jsem neměl dělat, za chvilku jsem se svíjel ve smrtelné křeči na studené podlaze. Sharga byl poněkud silnější, než bych čekal. Na stole vedle něj ležela nějaká kniha, zřejmě onen hledaný deník, ale zas tak snadno se k němu bohužel nedostanu.





Místnost s Shargou je navíc klíčová pro postup do středu patra, takže jsem se lehce zalekl. Tušil jsem, že klíčem k úspěchu bude trénink bojových dovedností postavy, ale možnosti pomalu ubývaly. Ve Stonekeepu se obecně málokde něco respawnuje, takže jsem byl prozatím odkázán jen na volně dostupné lokace kolem prvního patra. V každém z rohů patra je naštěstí ještě vstup do jednotlivých věží, takže jsem si trochu pomohl k lepší výbavě a hlavně v JV věži jsem nalezl kašnu s léčivou vodou.

Poměrně příjemným zjištěním bylo, že některé stěny obsahují dobře skryté spínače maskované za běžně vypadajícími kameny. Na první pohled nejsou tyhle kameny příliš odlišné od ostatních, ale není to zase až takový extrém. Když na takový kámen narazíte, tak ho tak nějak intuitivně poznáte. Navíc tyhle kameny jsou pořád na stejném místě, takže není potřeba prohledávat celou zeď. Opravdu se vyplatí každou zeď prohlédnout, protože skrýše neobsahují jen páky, ale i užitečný loot.



Jakmile jsem prošel vše, co šlo, vrátil jsem se zpět k Shargovi a tentokrát jsem vyprášil kožich já jemu :) Ze stolu jsem sebral deník a při přejezdu myší po levé straně herního okna se mi objevila nová ikonka. Deník je ve skutečnosti mnohem univerzálnější knížečka. Krom statistik postavy je tu i krátký souhrn hintů, zapisují se sem všechny nalezené předměty, své místo zde má runová magie a poslední záložku deníku pak tvoří automapa. Tu lze snadno vyvolat pomocí klávesy 6, což vřele doporučuji k zapamatování, protože jinak jste nuceni při každém nahlédnutí do deníku k zdlouhavému listování (jako první mapa se totiž vždy zobrazují věže hradu).



Když už jsem u toho, statistiky postavy nejsou nikterak komplikované a rozhodně to nijak nenasvědčuje o propracovaném herním systému. Ze základních atributů je to jen síla (Strength), hbitost (Agility) a zdraví (Health). Síla a hbitost se trénují používáním zbraní (těžší zbraně navyšují sílu, rychlé zbraně pak hbitost). Souběžně s rostoucí sílou nebo hbitostí roste i zdraví, které je právě na těchto dvou atributech závislé. Krom základních atributů je tu i 10 druhů dovedností, které se opět trénují používáním příslušné techniky. Jak atributy tak i dovednosti mají celkem 5 úrovní, což není tak těžké namaxovat. Pokládám si proto otázku, jestli je tohle opravdu vše, nebo to bude mít časem ještě nějaké pokračování? Protože takhle to působí mnohem více jako akční hra. V tomhle ohledu mi právě i Anvil of Dawn přijde propracovanější. Nechám se překvapit.





Středová oblast prvního patra obsahuje soustavu místností hlídaných porůznu gobliny. V samotném středu jsem si pak vysloveně naběhl. Je tu dvojice goblinů, kteří vypadají úplně stejně jako ostatní, ale jsou o dost tužší. Nechal jsem si je proto až na konec. Vzal jsem to proto pečlivě po obvodu a při tom se seznámil s nášlapnými pastmi. Jedna taková se nachází na SZ středové části a vystřeluje šípy. Počet šípů je omezený, takže jsem velmi rychle přišel na to, že zatěžkáváním plošinky kamenem lze past zcela vyčerpat a pak už je tam jen pro okrasu :)

Na JZ jsem z ohniště sebral pár speciálních dýk, které umí vrhat ohnivé koule, ale ani to mi s dvojící goblinů příliš nepomohlo - blbě se s tím zaměřuje. Dýky se jinak časem vyčerpají, takže jsem je raději schoval do svitku a šel dále ... heh, to jsem úplně zapomněl, Drake nemá klasický batoh, ale místo něj má speciální svitek, kam se předměty ukládají jako do batohu. Svitek navíc není váhově omezen a Drake ho najde hned na počátku hry. Na SV je celkem nezajímavá kuchyně, pod kterou se pak směrem na jih nachází kovárna. Zde jsem narazil na výheň, kterou lze aktivovat pákou poblíž, ale smysl výhně mi lehce uniká. Později jsem začal uvažovat, že výheň možná slouží k výrobě ohnivých dýk, ale už jsem to nezkoušel.







Obchůzka skrýší mi přinesla slušnou zásobu ohnivých koktejlů, takže jsem se znovu vydal na dvojici silných goblinů a hezky od dveří jsem je spražil pár lahvičkami. Holt na férovku jsem se stále necítil :D Stonekeep k tomu disponuje jednou zajímavostí a tou je fakt, že potvory nedokážou projít přes dveře, takže zůstanou stát za nimi a čekají. Goblini nejsou úplně tupí a na útok z dálky odpoví pokusem o útěk (pokud je kam), takže je pak zase musíte nalákat blíže, což ale může být v tomto případě dost nebezpečné. Z jednoho goblina vypadl klíč na druhé patro a Afri's Orb (koule připomínající Saturn).
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #12 kdy: Duben 09, 2018, 09:31:58 »

Druhé patro hradu a stoky

Hrátky s klíči nejsou ve Stonekeepu příliš krkolomné, tedy alespoň zatím nejsou, ale klíčů je poměrně dost, takže jsem brzy začal ztrácet přehled. Zlehka jsem na to doplatil právě na 2. patře hradu, kdy jsem si trochu zkomplikoval cestu k léčivé fontánce.



Na druhé patro hradu se dá dostat ze dvou různých schodišť předchozího patra. Bez ohledu na zvolenou cestu jsem se kousek od vstupu setkal s goblinním šamanem jménem Wahooka. Wahooka je docela záhadná postavička. Dá se na něj narazit pravidelně na těch samých místech poblíž vstupu z předchozího patra, ale časem tahle setkání začala nějak blbnout. Wahooka se sice ohlásil, ale už se třeba neukázal. Přitom je sběratelem drahokamů a za každou várku kamínků je ochotný sdělit kus nápovědy k řešení úniku z hradu, takže jsem měl trochu obavy, aby mi to něco nezkomplikovalo.





Druhé patro je jinak samo o sobě dost komplikované - je to navíc poslední patro hradu, pod ním už jsou jen stoky. Od stok jsem však v tuhle chvíli neměl klíč. Z pohledu bojů to také není nic snadného, takže jakmile jsem narazil na první větší skupinku hadů, tak jsem hru ukončil a na pár týdnů jí poslal k ledu :D Problém byl hlavně v tom, že jsem si pořád nemohl zvyknout na modifikovaný obkročák - zkrátka se mi nedařilo smířit s tím, že ve hře nejsou úkroky a pořád se mi pletl rytmus. Navíc nepřátelé ve skupinkách občas provedou nečekaný obrat směru, takže jsem se často objevil v obklíčení. K tomu mě docela iritovalo zdlouhavé navracení k fontánce zdraví do JV věže.

Trvalo mi to skoro měsíc, ale jelikož jsem v průběhu let zkoušel Stonekeep rozjet neúspěšně vícekrát, tak jsem se tentokrát více zabejčil a pokusil se svůj odpor zlomit. Osobně to pro mě bylo velké překvapení, protože Stonekeep má perfektní atmosféru a dokáže hráče vtáhnout, ale někde na pozadí je něco mě neznámého, co mě doposud neustále drželo na vážkách. Rozhodující zlom přišel s objevem síly šipek ...

Z počátku souboje nevypadaly o nic růžověji, ale pomalu jsem si dokázal s hady poradit. Vyjímkou byly jen větší skupinky. Jednu takovou jsem v rámci taktizování vylákal ke dveřím a zkusil jsem svůj dřívější fígl s ohnivými koktejly, jenomže ty mi jaksi došly. Náhodou mi při tom padl zrak na dvojici šipek, které jsem našel někde na předchozím patře a prostě jsem jednu zkusil hodit. Jeden z hadů byl zhruba uprostřed dveří a krásně to schytal. Šipka přitom spadla před něj a já jí mohl v pohodě sebrat a hodit znovu ... a tak jsem našel další unfér taktiku :D Není to samozřejmě samospásné, ale větší skupinky hadů se mi tím podařilo zredukovat a zbytek už jsem snáze dorážel mečem. O chvíli později už jsem v ruce držel ivory key.

S klíčem jsem poté začal odemykat jednotlivé cely ve východním křídle patra. V jedné z nich jsem se srazil s uvězněným trpaslíkem jménem Farli Mallestone z klanu Chak'Ra. Byl mi vděčný za záchranu a jako výraz díků mi daroval trpasličí meč. Farli hledal v ruinách svého bratra Dombura a přitom padl do pasti. Zatím co prohledával jednu z cel, tak ho kdosi praštil zezadu do hlavy. Když se pak probudil, byla cela zamčená a zpoza dveří byl slyšet throgí smích. Farli asi zahlédl zmatek v mém obličeji a hned dodal, že throgové jsou větší bratři shargů ... tím jsem se mimo jiné dozvěděl, že Sharga není jméno goblina, ale označení jeho druhu a ti silnější goblini byli pro změnu throgové.



Vzhledem k situaci jsem mu nabídl, že bychom mohli pokračovat společně, což Farli uvítal. Každá další ruka navíc se hodí, obzvláště když se umí výborně ohánět sekyrou. Bojová síla naší družiny vzrostla, ale krom toho jsem s Farlim získal další užitečnou dovednost - Farli umí odhalovat iluzorní zdi. Díky tomu jsem brzy našel spojku mezi oběma zdánlivě oddělenými oblastmi druhého patra, což mi pomohlo s rychlejšími přesuny.



Na JZ jsme v dlouhé chodbě narazili na propadlo a jelikož to byla jediná zbylá cesta vpřed, tak jsme seskočili. Mapa nám prozradila, že jsme skončili v nějaké části stok, ale jednalo se jen o malou místnost se schodištěm nahoru, odkud už se dalo snadno dojít k propadlu z druhé strany a pomocí tlačítka ho deaktivovat. Jižní vodorovná chodba nás pak zavedla do kontrolní místnosti stok, kde z jednoho goblina vypadl další klíč. Cestou skrze kontrolní místnost jsme se dostali do nejvýchodnější části patra, kde je na jihu další fontánka zdraví a na severu zamčené dveře ke vstupu do stok. Tady nás telepaticky oslovil Wahooka a prozradil nám, že k úniku budeme potřebovat roh. Nevím, co tím přesně myslel, ale časem se to určitě dozvíme :)



S klíčem od goblina jsem zkusil otevřít zamčené dveře ke stokám, ale nešlo to. Vydali jsme se proto k druhým dveřím ke stokám ve středové oblasti patra, které už jsem měl odemčené z dřívějška ... ano, dveře ke stokám se odemykají jiným klíčem ;) Za chvilku jsme se objevili po pás ve vodě.

Ale to bych trochu předbíhal. Cestou k druhým dveřím ke stokám jsem ještě dočistil místnosti na jihu, který byly z pohledu bojů tužší. Klíč od goblina mi pak krásně padl ke dveřím čarodějnické laboratoře, kde jsem narazil na drobnou záhadu - ze slizu vypadla speciální hůlka runewand (tzv. runecaster). Místo, kde jsem sliz dorazil, bylo navíc ohraničeno zeleným kruhem. Nápověda se skrývá ve zdejších svitcích, z nichž některé obsahují magické runy. Ty se mi zapsaly do deníku, ale hlavou mi vrtalo, jak se ve Stonekeepu vlastně kouzlí? Došlo mi to až při pohledu na hůlku, kterou jsem vzal do ruky - runy se překreslují do volných slotů hůlky.

Pár salv kouzla mi to seslalo, ale tím to taky zhaslo. Marně jsem hledal nějaký záznam o množství many, jelikož jsem předpokládal, že to bude fungovat právě na bázi many, ale nic jsem nenašel. Navíc jsem tušil souvislost s tím zeleným kruhem na podlaze, tak jsem zkusil hůlku vytáhnout a do kruhu vstoupit ... voila, hůlka se dobila :) Jak jsem se později z manuálu dozvěděl, manu ve Stonekeepu nenese uživatel, ale nabíjí se jí magická hůlka. Čím lepší hůlka, tím více kouzel a many na ní lze dostat. Když už jsem byl u toho, tak jsem si rovnou vytáhl dovednost magie do maxima (trvalo to díky neomezenému nabíjení hůlky opravdu jen chvilku). Teprve poté jsme se vydali do stok.

Stoky nejsou zrovna přívětivé místo. Stěny docela klamou a díky tomu se stoky zdají být větší. Přitom to není třeba ve srovnání s druhým patrem hradu takové bludiště. Kousek od vstupu nás opět zastavil Wahooka a požádal nás o trojici lebek. Nj, to se snadno řekne, ale kde je hledat? Zprvu nejde stoky prozkoumat celé, cesta končí hned dvěma slepými uličkami. Na JZ jsem zakopl o kus trubky, kterou jsem pak mohl z vody vytáhnout a na severu mi Farli pro změnu sdělil, že poblíž cítí možný průchod, ale nevidí, jak ho otevřít. Řekl mi to tedy až poté, co jsme porazili jednoho přerostlého goblina, který tu nejspíše něco strážil, takže tu asi opravdu něco bude.





S kusem trubky jsme se vrátili do kontrolní místnosti na 2. patře. Padl do jednoho ze dvou ovládacích panelů a díky tomu šlo přehodit přepínač. Ve stokách se mezitím odstranila ona záhadná stěna a my mohli pokračovat dále. Směrem na jih jsme se srazili s přerostlou chobotnicí, která vypadala docela nezdolně. Naštěstí se v určitém bodě během pronásledování zasekla, takže jsem mohl nasadit taktiku postupných výpadů a couvnutí do bezpečí. Úplně ideálně to nešlo, ale zjistil jsem, že chobotnici je potřeba nejprve usekat trojici chapadel. Zbylý trupík už není tak nebezpečný. Sice hooodně kouše, ale už se mu dá lépe utíkat a tím pádem prozkoumat místo, které očividně střežil (trupík je hodně blbě zasažitelný a je špatně vidět, proto nemá smysl s ním bojovat). Nechal jsem si to však na později, protože jsem zdravé postavy potřeboval na průzkum zbytku stok.



Dříve nalezená trubka mě navedla na myšlenku, že bych měl vodu kolem sebe pečlivě prozkoumávat a ukázalo se to jako dobrý nápad. Kromě nějakého lootu jsem čas od času vytáhl i lebku. Wahooka mi pak za trojici z nich dal klíč ve tvaru trojúhelníku. Netušil jsem však, k čemu mi bude dobrý.

Na SV jsem našel východ ze stok, který nás dostal z druhé strany k zamčeným dveřím naproti fontánce zdraví. Trochu jsem zaskřípal zuby, protože mít tyhle dveře otevřené, tak to usnadní problém s léčením postav, ale to bych si musel nejprve ověřit všechny klíče, což mě napadlo až mnohem později. Pasuje k nim samozřejmě ivory key.

Postavy už na tom nebyly nejlépe, tak jsem se rozhodl pro návrat na 2. patro právě kvůli léčení. Když jsme opět sestoupili do stok, zavelel jsem směr chobotnice a po zdárné bitvě jsme trupíkovi zmizeli skrze iluzorní stěnu. Ve stokách jsou dvě taková zajímavá místa. Jedno je právě to, co chobotnice hlídala a druhé je na jihu. Při průchodu kolem je slyšet vítr, takže to přímo vyzývá k hledání možného průchodu.

K hledání skrytých chodeb a místností se dá krom různých náznaků využít Afri's Orb. Dlouho jsem nevěděl, k čemu tahle věcička je, ale při zkoušení výhně na 1. patře jsem jí zkusil hodit do ohně a ona se po pádu aktivovala a zobrazil se kus okolní mapy. Funguje to podobně jako Čarodějovo oko, takže to ukáže i případné potvory. Nevýhodou je, že mapa se zobrazí ve směru, kterým družina hledí, takže může být díky tomu oproti automapě otočená. Orb se proto vyplatí pokládat severním směrem, nicméně musí to být o pole před družinou, což je někdy drobná komplikace.



Skrytá chodba nás dovedla do JV cípu na 2. patře, kde je nejspíše hledaný východ z hradu, ale jediná věc, co tu je, je podstavec pro sochu. Otočili jsme to proto zpět do stok a vydali se na západ. Chodba se tu rozdvojuje a krom toho je tu častý respawn potvor, konkrétně hadů. Naštěstí i hadi tu mají bod, přes který nepřejdou, takže větší skupinky pak lze o něj zaseknout a metodou výpad - úhyb je postupně dorážet. V západním úseku stok jsem zakopl o další rouru.



Díky tomuto druhému kousku se dal aktivovat druhý ovládací panel a přepínač poté vypustil veškerou vodu ze stok. Tím sice ustal respawn potvor, ale trupík chobotnice tu stále pobíhal. Tentokrát bylo ovšem mnohem snazší ho trefit a po jeho definitivní porážce z něj vypadla soška jednorožce. Odvodněné stoky navíc ukázaly pár vynechaných věcí, ale největší překvapení nás čekalo ve skryté místnosti na jihu, kde se objevila truhla na trojúhelníkový klíč od Wahooky. V ní bylo pár ohnivých koktejlů a svitek s runou Shrink.





Soška jednorožce zapadla na podstavec v JV cípu 3. patra a za zády se nám otevřela cesta ven z hradu ...



Druhé patro hradu a stoky nám nepřinesly jen cestu ven, ale i pár užitečných předmětů, mezi nimiž figuruje kroužek na klíče a vak na víno. U vaku jsem netušil a ani mě to moc nezajímalo, ale někde jsem se dočetl, že do něj lze prý nabírat léčivou vodu z kašny.

Abych byl věrný svému odkazu počítání hodin, tak jsem se také pokusil zrekonstruovat průběh hry od samotného počátku. Úplně přesné to nebude, ale úvod a první patro mi zabralo asi tak 2,5 hodiny. Když k tomu přičtu včerejšek, tak jsem na celkových 11 hodinách. Hodně teoreticky bych měl mít za sebou 1/4 hry, tak jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet dále.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #13 kdy: Duben 09, 2018, 20:27:46 »

Myslím, že dneska se to u mě už definitivně zlomilo a Stonekeep mě začal opravdu bavit :) Jakmile jsem pochopil systém magie a objevil způsob, jak používat léčivou runu, mnohé se změnilo. Odpadla tak nejméně zábavná rutina, co ve hře byla. Už jsem se pomalu obával, že budu muset pořád pendlovat mezi několika patry jen kvůli fontánce zdraví.

Vak na víno jsem vyzkoušel a vejde se do něj pět dávek léčivé vody. Není to nic moc, ale v hradu by se to bývalo místy asi hodilo.

Pokud jde o sošku jednorožce, tak jsem v předchozím zápisu trochu kecal. Mě se to nějak popletlo s obsahem svitku, který se o sošce zmiňuje. Jistý sochař Ikarius totiž vyrobil sošku stříbrného draka a právě to Ikarius se mi nějak asociovalo s jednorožcem :D

Každopádně jsem rád, že jsem u hry vydržel o něco déle, protože by to podle mě byla opravdu škoda. Tolik pokusů o rozehrání a tolik selhání, přitom Stonekeep je opravdu výborný dungeon, jenom to holt chvilku trvá, než se hra rozjede. Pokud by to nevyšlo bývalo ani nyní, tak bych Stonekeep asi definitivně odpískal.

Mimochodem, já si pak zpětně všiml příspěvku Richmonda o "ošklivé" krabici, což se musím Stonekeepu zastat :) Ono je potřeba tu krabici a hlavně její obsah držet v ruce. Navenek to vypadá nevábně, ale je to přesně v duchu hry a ten hologram na krabici je skvělý. Stejně tak kvalita obsahu. Navíc je to dobře dostupné.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Stonekeep
« Odpověď #14 kdy: Duben 10, 2018, 09:20:06 »

Sharga Mines, level 1

Sharga mines se pro mě staly zlomovým místem. Jednak jsem unikl z temných chodeb hradu do poměrně příjemnějšího prostředí a druhak jsem objevil sílu magie. Tuhost dolů je přitom docela vyšší, ale měl jsem tak nějak štěstí při volbě postupu a opět mi pomohly i přirozené zábrany, přes které potvory odmítaly přejít.



Z úvodního bodu jsme se nejprve vydali severně. Kousek odtud je malá jeskyně a v ní byla dvojice tuhých goblinů. Společně s Farlim to byl schůdnější boj, ale stálo nás to dost zdraví, takže po letmém průzkumu jižnějších chodeb jsme zamířili zpět do hradu a k léčivé fontánce. Moc nadšený jsem nebyl, protože vracet se po pár bojích celou tu štreku zpět, mi přišlo dost otravné, ale co se dá dělat.

Potvor je naštěstí v dolech méně, mnohem větší překvapení nás čekalo právě na jihu dolů, kde se v jedné jeskyni ukrývala hezká truhlička. Vydal jsem si to přímo k ní a než jsem se nadál, propadl jsem skrze dobře zamaskované propadlo a Farliho jsem stáhl sebou. Kousek jsme popostoupili, ale pak mě něco intuitivně vrátilo zpět a podíval jsem se nahoru skrze díru ve stropě ... vykoukla z ní dvojice odporných hlav - ettin, toho bych tu nečekal. Jedna hlava byla humanoidní, druhá psí, ale jinak si očividně rozuměly :) Mno, smích nás vzápětí přešel, po pár posměšcích po nás ettin hodil balvan, takže jsme jen tak tak stihli uhnout. Poté zmizel kdesi v chodbách prvního patra. Po balvanu se dá celkem pohodlně vylézt, byť to pár šrámů stojí, ale alespoň jsme se mohli na první patro vrátit.



Ettin byl fuč, takže jsme mohli v poklidu pokračovat. Moc toho k průzkumu nezbylo, ale jedna z odboček nás zavedla do další jeskyně, odkud se linulo spokojené chrápání. Hm, ettin moc daleko nedošel a hod balvanem ho očividně zmohl ... V protějším rohu ležela truhla, ale z jedné strany mi v přístupu bránil spící ettin a z druhé to byla trojice sudů. Sudy lze sice rozbít, ale to ettina vzbudilo. Konfrontace s ním je přitom předem prohraná, jeho útoku prostě nelze odolat. Nechali jsme ho proto být a vydali se na úplný konec jižní chodby.



Po vstupu do další jeskyně se za námi zřítil kus stropu a my se tak ocitli v pasti. Mrtvola trpaslíka v rohu jeskyně měla u sebe kopací sekeru, takže jsem jí popadl do obou rukou a cestu zpět jsem nám prosekal. Je to velmi užitečný nástroj a později nám několikrát zachránila život. Propadající se strop totiž není v dolech žádná vzácnost a někdy nás to uvěznilo i s nějakou tou potvorou.



Během průzkumu jižní chodby jsem bedlivě sledoval stěny, abych se ujistil, že jsme nevynechali žádnou skrýš. Dlouho trvalo, než jsem objevil první spínač, ale oproti hradním zdem je hledání spínačů v dolech snazší, protože jde o dobře viditelný bod na textuře. Hned v jižní chodbě jsem si ho mohl vyzkoušet. V jednom úseku chodby je zdánlivá sřílející past, ale za dotyčnou zdí je ve skutečnosti dutina a v ní je goblin, který hází šipky. Spínačem lze stěnu odstranit a s goblinem si to vyříkat přímo :) Moc nadšený nebyl, až mi ho bylo skoro líto, ale neměl ty šipky házet.



Z jižní chodby jsme se přesunuli do severní části, která není příliš zajímavá. Cesta se různě klikatí okolo středu a končí na severu vstupem na další patro dolů. Po cestě je několik tužších bojů, což nás hezky načalo, takže jsem od průzkumu východu upustil - před vstupem na další patro je malá jeskyně s boční chodbou, ale už jsem nechtěl riskovat další střet, tak jsme se otočili a vydali se zpět ke vstupu do hradu.

Na severní trase je ovšem ještě jedna odbočka, která vede do středové části jeskyně. Úvodní souboje jsme zvládli docela dobře, takže jsem se rozhodl pokračovat. Bez lektvarů léčení to už nešlo, ale cestou jsme minuli jeden spínač, který otevřel výklenek s kruhem many. V tu chvíli mě napadlo, že tu musí být mnohem jednodušší způsob, jak se léčit, než je chození zpět do hradu, proto jsem si znovu pročetl svitky s runami. Runu léčení samozřejmě mám, tak jsem si rovnou ke každé z run napsal poznámku pro snadnou identifikaci, protože hra tohle sama nedělá. Jenomže při pokusu o seslání kouzla nastal problém ...

Nějak jsem nebyl schopný přijít na to, jak léčení seslat na konkrétní postavu, protože obecné kouzlení k ničemu nevedlo. Mana se sice spotřebovávala, ale efekt žádný. Nahodil jsem proto do hůlky ještě fireball a ten fungoval naprosto perfektně. Pokrčil jsem proto rameny a s Farlim jsme si to zamířili chodbou směrem dále na západ. Cesta se po chvíli dělí na západní a severní směr, tak jsme zůstali na západní trase a po chvilce jsem došli opět na další rozcestí. Na sever je vstup k žebříku na druhé patro, což jsme sice objevili o něco později, ale je to jediná významná věc v této části, tak to zmiňuji rovnou. Chodba na jih byla mnohem zajímavější, protože chvilku předtím tudy před námi utekl goblin.

Vzhledem k nízkému zdraví jsme se ovšem nikam nehnali. Chodba končí smyčkou (očkem), přičemž v horní části smyčky je nějaká páka, což ve mě vzbudilo jistou zvědavost, ale většinou zkouším páky a spínače až po průzkumu chodeb, takže jsem pokušení odolal. Něco mi navíc říkalo, že bychom to zaručeně měli vzít odspodu. Tušení bylo správné, vpadli jsme dotyčnému goblinovi dozad a než se nadál, napral jsem do něj salvu fireballů. Goblin padl a vedle na zdi jsem si všiml další páky. V tu chvíli jsem si vzpomněl na jeden příspěvek v jedné diskuzi, kde se psalo o inteligenci nepřátel ve Stonekeepu a jak dokáží družinu nalákat do pasti. A tohle byl přesně jeden z těch okamžiků, protože obě páky aktivují v SV rohu smyčky smrtící propadlo. Kdybychom to bývali vzali horem, tak bychom bez pochyby vlítli goblinovi do pasti ;)



Po návratu na první rozcestí jsme v rychlosti svedli boj o západní jeskyni. Ležel tu na zemi zajímavý loot - trpasličí zbroj. Já se do ní nenasoukal, ale Farlimu sedla jako ulitá :) Se zdravím už jsme byli ovšem na štíru, tak jsem se pomalu smířil s odchodem do hradu, ale nejprve jsem se ještě na chvilku vrátil k testu kouzlení. Vrtalo mi to pořád hlavou, protože jsem opravdu zkusil snad vše, včetně různého zaměřování HP barů postav. Buďto se mi bary vypínaly, nebo se mi pro změnu schovávala hůlka, ale zaměřit prostě nikdo nešel. Pak jsem omylem klikl na kompas a najednou se horní lišta postav sesunula a v okénku jsem viděl oba své charaktery, podobně jako je to při lezení do inventáře. Hůlka najela do středu obrazovky a nyní jsem mohl kouzlo konečně zaměřit. Díky tomuto objevu padla poslední překážka, která mi bránila si hru náležitě užít. Děsila mě totiž představa, že se při průzkumu dalšího patra dolů budu muset vracet až takový kus cesty kvůli léčení. Sice mám nějaké ty kořínky v zásobě, ale to není vůbec samospásné.



Zcela zdrávi jsme se vrátili na rozcestí v západní chodbě a s kopací sekereou v ruce jsme se prokopali na sever do vězeňské sekce. Celá tahle část je přímo spojená s jeskyní u vstupu na druhé patro, takže by to šlo bývalo i bez kopání, ale nerad bych něco vynechal. V jedné z cel jsme narazili na trpaslíka Karzaka. Rozhovor musel vést Farli, protože Karzak odmítl použít obecnou řeč. Schodoou okolností jsem dříve někde našel klíč, takže jsem mohl Karzaka osvobodit. Odměnou mi byl další trpaslík do družiny a informace o tom, že Farliho bratra Dombura nejspíše vzali do Throggite temple, kde bude pravděpodobně obětován. Karzak u sebe neměl žádné vybavení, takže se mi náramně hodila zbroj po Farlim a do ruky jsem mu vrazil sekeru.





Karzak je očividně zkušený bojovník, protože má ještě více zdraví než Farli, což ve mě vzbudilo naději, že s vývojem postavy ještě nejsem u konce. Pohled na družinu mi pak prozradil, že ještě jeden člen časem přibude. Jednak tomu odpovídá počet HP barů a pak Karzak se postavil úplně napravo, takže mezi ním a Drakem zůstalo volné místo. Společně jsme se pak vydali na druhé patro dolů ...

Ettina jsem tedy zcela vynechal, předpokládám, že s ním bude spojeno ještě něco dalšího. Porazit napřímo nejde, takže čekám, že na něj bude fungovat nějaká lest, kterou musím nejprve objevit. Záhadou mi jsou i červené houbičky, které v dolech rostly. Jedny zelené jsem našel už ve stokách, ale zatím jsem nenašel odvahu je zkoušet. Průchod prvním patrem dolů mi zabral 3 hodiny 15 minut, takže jsem na celkovém čase 14 hodin 15 minut.
IP zaznamenána
This is the end ...