Nakonec jsem přehlédl jednu pěšinku ve starých dolech, do kterých vede cesta z Močálu. Bylo mi divné, že by ta lokace byla tak malá a jednoúčelová (je tu jedno další NPC k najmutí, proto sem Myles odmítl jít). Možná tohle je ten směr, který jsem hledal.
Jinak do tábora Umpani určitě cvičmo zamířím, protože díky němu bych měl mít teoreticky prozkoumáno 6 směrů z 8, což už je docela slušný záběr Dominu. Sice u toho občas prskám, ale pořád mě to táhne vpřed ... sice pomalu, ale zato jistě postupuji. Asi jsem opravdu měl s osmičkou ještě počkat. Pokud bych dokázal Dominus obkroužit, tak se teoreticky dostanu na level 12-13, jenomže ta JV cesta skutečně ukázala, že to může být už jen horší a horší. V řeči čísel jsem za ty boje dostával klidně 18k zkušeností, což je skoro 3x tolik, co dostávám v průměru nyní. Ten skok je tedy něco, co mi jakoby napovídá, že tudy asi cesta nevede.
Popravdě docela tápu i s vývojem družiny. Kdybych se měl rozhodovat znovu a nezávisle na trilogii, tak asi zvolím úplně novou družinu. Ono se to hůře vysvětluje, ale ten princip, co mi na osmičce v tomto ohledu vadí, je stejný, jako když jsem kritizoval Might & Magic X: Legacy. Tenkrát to málokdo chápal, ale v noci jsem si v diskusi k osmičce na Oldgames všiml Striderova příspěvku a on to tam v podstatě taky naznačil.
Potíž je v tom, že Wizardry 6 a 7 fungují nějakým způsobem a byť se liší třeba v uspořádaní lokací a podmínkách průzkumu světa, tak ty hry stále běží podle stejných zákonitostí. Koneckonců je to trilogie, tak bych od osmičky čekal, že se nebude od tohoto schematu příliš odlišovat. Jenomže mezi sedmičkou a osmičkou je celých 9 let pauza! Možná je chyba to brát stále ještě jako trilogii a možná je lepší se na osmičku dívat jako na zcela novou hru. Za 9 let se toho změní hodně. Minimálně se obmění generace hráčů.
Osmička se příliš snaží skloubit hratelnost z počátku 90. let s modernou nového milénia. Skoro si teď připadám jako u recenze Anvil of Dawn ve Score a pomalu si říkám, jestli osmičku spíš pomalu nepohřbívám
Ale podle mě se to v osmičce skloubit nepodařilo a jsem stejného názoru jako Strider - ta hra měla jít prostě novou cestou.
Pokud jde o MMX, jde o to samé. Ta hra chtěla být odkazem starších Might and Magic, ale přitom nectí jejich zákonitosti. Jako samostatný titul je to OK, ale já to nikdy jako samostatný titul nehodnotil! Já to prostě musím brát v kontextu Might and Magic, a to je to jediné, o co tenkrát šlo. Opravdu jsem nepotřeboval slyšet, že hry bývaly v 90. letech těžší apod. ... já si to pamatuji
A stejné měřítko nyní uplatňuji u Wizardry 8. Měl jsem od toho nějaká očekávání a ta hra mě prostě v tomto ohledu zklamala. Nicméně není to taková averze jako u Planescape Torment, který jsem taky nepotopil jen proto, že mi ten svět nesedl
Sám jsem z toho rozčarování překvapený, ale na druhou stranu, někdy to přijít muselo.
Deník si jinak bokem píšu, akorát ho asi nebudu uveřejňovat průběžně. Pořád čekám na nějaký bod, který by mi třeba uzavřel určitou fázi hry, ale na nic takového jsem ještě nenarazil. Poslední kapitola tak vždy zůstává nějak otevřená a hlavně začínám zjišťovat, že ty herní pauzy nejsou zrovna ideální. Pokud v noci nenajdu nějaký styčný bod, tak si asi opravdu jednu z frakcí vyberu.