Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Dneska jsem po práci ještě na chvilku vstoupil do hry. Při cestě ven ze sfingy jsem zjistil, že je tu ještě jedno rozlehlejší patro, na kterém se dá najít píšťalka. Průchod patrem není nic složitého, opět se jedná o hrátky s donáškou předmětů. Mnohem zajímavější je však socha, která stojí před vstupem na tohle patro. Něco bych jí měl dát, ale netuším co. Zkoušel jsem různé kejkle s píšťalkou, ale to taky nezabralo. Prohledal jsem inventář všemi směry, ale nic extra opravdu nemám, resp. vše zajímavé, co mám, s tou sochou stejnak nehne. Něco mi chybí a to něco možná neleží zde.

V proroctví se o píšťalce píše, ale v souvislosti se sokolem, což mi zatím nic neříká. Druhý odkaz k hudbě se týká nějakého ducha. Je pravdou, že při průzkumu pouště jsem poblíž Chrámu sklizně zahlédl jednou postavu ducha, možná i ten hraje nějakou roli. Zítra tomu zkusím přijít na kloub

Edit: po zabití Senmeta z něj nic nevypadne, takže i tohle je slepá ulička. Speciální svitek navíc po jeho zabití zmizí.

[Elemir]

Sfingu jsem tedy dnes opustil a nevydal jsem se ani do Chrámu Seta na Senmetem. Jak ho zabít vím, ale k ničemu mi to není, takže to nechám na později. Namísto toho jsem vyrazil na SV do trolí oblasti.

Trola hned v úvodu jsem prokecnul, ale opět není důvod kohokoliv do družiny přibírat, tak jsem se místo toho vydal dále na sever a cestou porážel jednoho trola za druhým ... no, z počátku to nevypadalo moc dobře, házení zápalných lektvarů mi moc nešlo a hlavně trolů bylo podstatně více, než mých zásob. Ulgar naštěstí umí kouzlo Ohnivý meč, které vydrží opravdu dlouho a vyřešilo to jakýkoliv problém s definitivní likvidací poraženého trola. V tu chvíli se z nich staly obyčejné řadové potvory.

Na konci cesty je vstup do jeskyně, což jsou v podstatě katakomby. První patro je plné trolů a občas tu vyskočil i podivný elementál - taková hromada uplácaná z ostatků. Má sice silnou ránu, ale je pomalý. Patro není nikterak rozsáhlé, ale zbyly mi tu dvoje zamčené dveře. Klíč, který jsem zde našel, jsem uplatnil až na druhém patře. To je pro změnu už obsazené nemrtvými. Žádný klíč jsem ovšem nenašel, jen mi u středu dungeonu zůstalo něco jako možná neodkrytá místnost, ale nenašel jsem žádné tlačítko. Nicméně jsem tu našel loutnu a to už mi trochu napovědělo.

Na prvním patře jsem v jedné skryté místnosti našel Glorianthu, nemrtvou paladinku (level 8 ), která mi pověděla svůj smutný osud. Kdysi bývala členkou družiny hrdinů, kteří se sem dostaly také za podivných okolností, ale podařilo se jim najít svitek návratu. Jenomže pak narazili na Senmeta a po řadě bojů zůstali už jen dva. Gloriantha svého společníka milovala a tak se v podstatě obětovala, aby alespoň jeden z nich mohl utéci. Byla by ráda, kdybych se Senmetovi pomstil, což bylo přesně to, co se mi hodilo Vyrazil jsem proto do Chrámu Seta, seskočil do vězení a Senmeta definitivně odstranil. Gloriantha tuhle mumii dokonce sama identifikovala, takže i kdybych nevěděl, kdo to je, hra by mi to opět dala vědět, protože Senmet asi opravdu jiný smysl ve hře nemá, než že je součástí Glorianthina úkolu. Poté se se mnou Gloriantha rozloučila, takže jsme zase osiřeli

Nyní přišel čas na loutnu, u které mi v hlavě zněla část proroctví. vydal jsem se proto do vesnice a zamířil na sever k ruinám, kde jsem předtím potkal ducha. Hra mi tentokrát prozradila, že loutnu bych mohl využít k přilákání ducha, neboť ten opět ihned zmizel. Poodstoupil jsem mimo dohled a jakmile se po přiblížení duch v dáli zase objevil, začal jsem na loutnu hrát a přiblížil se až k němu. Je to duch ženy, která kdysi ztratila svého syna. Celý příběh mi krásně vylíčila formou zpěvu, perfektně to sem sedlo. Díky ní jsem se dozvěděl synovo jméno a že tohle jméno otevírá hrobku na východě - to je ta postava, co jí chybí řetěz. Po nasazení řetězu a vyslovení jména, socha jakoby popojde a pod odtaženou deskou se objevil vchod do Města mrtvých.

Mno a tady se opravdu vyplatí poslechnout mluvící ústa a to doslova! Jakákoliv jiná kombinace průchodu teleporty může vést akorát tak k loadu. Napoprvé jsem si to ztížil tím, že jsem minul hned první klíč, který byl potřeba v další fázi. Celý začátek jsem si proto 2x zopakoval, protože další byla na řadě jiná posloupnost teleportů, co kdyby ... A na závěr jsem skončil s hodně blbým zákysem, kterému se zpětně musím zasmát Pořešil jsem ho, ale až poté, co jsem vyzkoušel všechny možné nesmyslné věci. Přehlídl jsem prostě nenápadné tlačítko v levém horním rohu obrazovky, které jsem měl ke všemu hned za zády Koukal jsem na něj docela dlouho, ale jako bych ho vůbec nevnímal, teprve po hodně dlouhé době jsem na ten růžek klikl, co kdyby, že ...

Cesta mě zavedla až k poslednímu teleportu, který vede do komnaty strážce Brány Mrtvých, což je malba na zdi. Po přiblížení se spustí rozhovor, ve kterém mi strážce dal možnost nechat se soudit. Napoprvé jsem si nebyl jistý, tak jsem to ukončil, protože to očividně souvisí se skutky pro obyvatele pouště a nebyl jsem si jist, jestli jsem udělal vše, co šlo, ale pak jsem si řekl, že za pokus nic nedám, maximálně budu muset loadnout. Dobré skutky u mě však převážily a za odměnu se spustila animace, ve které mě loď zavezla k duši přítele Glorianthy. Pověděl mi, že Senmetovi sice i se svitkem utekl, ale přepadli ho vesničané, kteří ho nahnali do ohnivé zdi, kde poté zemřel. Svitek zůstal na východě na místě, kde zemřel, ale vyzvednout si ho budu moci teprve poté, co se mi podaří ohnivou zeď kolem pouště odstranit.

Ve Městě Mrtvých byl další úlomek pečeti Hierofanta, mám tedy 3 kusy jak od něj, tak i od Anhkpotepa, ale to je pořád málo. Zbývá mi přitom poslední dungeon, o kterém vím a to je právě Anhktepotův chrám (hrobka). Pořád mi zůstaly resty ve sfinze a v katakombách. Nemám z toho zrovna dobrý pocit, ale nenašel jsem nic, co by mi s tím pomohlo hnout, takže se se vydám do chrámu a prostě uvidím.

Eona mi po tom všem poskočila na level 19, Ulgar je 15/15.

[Elemir]

Anhktepotepův hrob, jak se místu jeho odpočinku říká, se ukázal být poměrně záludným místem. Je to první a zároveň poslední místo, kde se objevily složitější rébusy. Dungeon je sice dvoupatrový, ale horní a spodní patro jsou jen malé kousky. Vše důležité se odehrává na rozlehlém přízemí. Jenomže přijít na způsob, jak si otevřít cestu dále, mi zabralo hezkou chvilku.

Po všech zkušenostech s Ravenlofty jsem neočekával, že by na řadu přišlo něco jako pořadí zatěžkávání, což je zrovna případ zdejších sedmi nášlapných desek. Návod je obsažen v textu dopisu, který leží poblíž vchodu. Smysl to začne dávat až poté, kdy si úvodní oblast vyčistíte a prozkoumáte, nejlépe pohledem na automapu Cestu dále jsem tedy měl.

Další úsek tvoří místo pro teleport a vložení pečeti, tohle mi bylo jasné už v Zapomenutém Chrámu Ra, kde je ten samý útvar. Nicméně cestě dále na patro brání dveře. Jedna odbočka vede o patro níže, kde jsem si popovídal s Isu Rhekotep, tentokrát byla mnohem naštvanější, protože jsem jí zabil Senmeta. Prý mám čekat odplatu od Hierophanta. Našel jsem zde klíč od horního patra a něco, co jsem v první chvíli považoval za válečné kladivo.

Na druhém patře jsem se přes pár malých místností dostal ke kamennému reliéfu sokola, což mi hra náležitě oznámila. Zkusil jsem použít píšťalku, ale nic se nestalo. Ostatně v této chvíli začalo mé několikahodinové bloudění, protože jsem nic neměl komplet. Na stole ležel ještě klíč od další části přízemí.

Ovšem i zde jsem po nějaké době narazil na neřešitelný problém - zavřenou bránu. Je do ní zaklet původní ochránce Anhktepotepa, kterého Hierophant obelstil a chybí mu srdce. Tahle poznámka je dost důležitá, protože mě donutila si dveře dobře prohlédnout a je na nich zřetelné místo, kam se má srdce, resp. potřebný předmět vložit. A byl jsem zpět u problému se sokolem.

Pojal jsem podezření, že tohle možná souvisí se socho v chodbě sfingy, což mě na nějakou dobu svedlo stranou. Na chvilku jsem zkusil najmout i pár dalších postav, ale jediným úspěchem bylo, že Pietra mi otevřel jedny ze zamčených dveří v katakombách. Musel jsem si chvilku odpočinout a pak jsem si znovu prošel všechna místa, kde jsem našel pečeti a podle toho si vytipoval místa, kde jsem něco musel přehlédnout. Sfinga zůstala, Katakomby už pomalu vypadly a znovu se mi do hledáčku dostal již prozkoumaný Zapomenutý Chrám Ra. S tím jsem si šel opět udělat pauzu a znovu jsem si podrobně přečetl proroctví.

V tu chvíli mi došel můj omyl s píšťalkou a sokolem. Vrátil jsem se proto do hrobky k reliéfu a na píšťalku zapískal tolikrát, co zmiňuje proroctví. Odměnou mi byl rozhovor se sokolem a srdce hrdiny Srdce jsem vložil do brány a dostal se do blízkosti krypty samotného Anhktepota. Byla zavřená, ale na stole ležel poslední úlomek jeho pečeti a v rohu místnosti jsem zaregistroval gong. Není interaktivní, ale prostě mě zaujal.

Pečeť je potřeba z kousků nejprve poskládat a pak vložit do místa pro pečeť. Otevřel se tak portál, který ovšem nic nedělal. Bylo mi jasné, že tohle musím provést i v Zapomenutém Chrámu Ra (proroctví dvě brány zmiňuje), ale jeden kousek Hierophantovi pečeti mi stále chyběl. Nastala další fáze rozvažování, když tu jsem si vzpomněl na 8 slz Ra, co mám stále v inventáři a nenašel jsem pro ně zatím žádné upotřebení. Jelikož je proroctví zmiňuje v souvislosti s úlomkem, zamířil jsem rovnou do Zapomenutého Chrámu Ra a rovnou do místnosti osmi kněží. V souvislosti s dveřmi v hrobce mi totiž došlo, že na malbách kněží bylo taky něco zvláštního.

Slzy nešly vložit stejně jako srdce na dveře přetažením, ale to mě už nijak nerozhodilo. Namísto toho jsem je umístil do ruky postavě a použil slzy skrze ně. Je to přesně to, co jsem popisoval včera, byť se jedná o stejnou věc, v obou případech to řešíte úplně jinak, čímž to může zbytečně mást. Po vložení poslední slzy se spustila animace a otevřela se místnost s posledním úlomkem.

Složil jsem Hierophantovu pečeť a vložil jí do slotu, čímž jsem aktivoval druhou bránu. Ani tato nereaguje na pokus o průchod, ale po návratu do hrobky jsem zjistil, že ta v hrobce nyní funguje jako jednosměrný teleport do Zapomenutého Chrámu Ra. S Hierophantem samotným se nedá nic dělat, ale už jsem pojal tušení, o co v následujících chvílích půjde. Nyní zbyl už jen problém s otevřením krypty Anhktepotepa.

Kupodivu jsem ani na chvilku nezaváhala a vytáhl jsem podivné kladivo z podzemní místnosti hrobky. Došlo mi totiž, že se jedná o palici ke gongu Vybavil jsem s ní Eonu a použil poblíž gongu. Spustila se animace a v ní povstala sama velká mumie zla.

Anhktepot je samozřejmě nezničitelný a jak jsem se brzy přesvědčil, zblízka je jeho dotek smrtící (zásah za více jak 100 HP). Pomalu jsem ho začal lákat k teleportu a když už byl poblíž, tak jsem z druhé strany do teleportu skočil. Hra mě automaticky teleportla do Zapomenutého Chrámu Ra, ale místnost s Hierophantem se za mnou zavřela. Nyní už je to prý na obou, aby se vzájemně zničili Venku jsem zjistil, že ohnivá stěna padla, takže jsem zamířil rovnou pro svitek úniku a použil ho ...

Ke vší smůle mi hra zamrzla, nějak to neskouslo zvuk, ale stačilo prohodit config za ten s vypnutými zvuky a závěrečné video v pohodě naběhlo ... jo, jsem opět hrdinou Eona už zůstala na levelu 19, další zkušenosti jí už nepřibývaly, ale Ulgar se stačil ještě vyhoupnout na 16/16.

Musím přiznat, že ke konci to bylo opravdu hutné, hlavně v tom tápání, co jsem kde opomenul a co s čím souvisí. Těch pár neobjasněných věcí se mi do toho pořád pletlo a svádělo mě to na špatnou cestu. Nicméně jsem odolal a nijak mimoherně si nepomohl Stačil můj úvodní zákys s Min Deir, kde jsem do návodu kouknout musel, ale od té doby jsem si opravdu dával dobrý pozor a tak bych zklamal sám sebe, kdybych ke konci hry podlehl. Na nedořešené věci už kouknu ... moje tipy: u sochy ze sfingy si myslím, že nakonec souvisí s nějakým NPC a ty zavřené dveře v katakombách opravdu vyžadují zloděje v družině (barevné značení klíčů je buďto pro zmatení, nebo k jejich odemčení lze paradoxně využít klíče z jiného dungeonu).

Extra už Stone Prophet hodnotit nebudu, porovnání se Strahd's Possession a dojmy jsem vypisoval průběžně. Stone Prophet je celkově o kousek lepší, je prostě více propracovanější. Má však svoje mouchy a zápletkou a atmosférou byl slabší. Jednoduché souboje tomu taky moc nepřidaly. Rozhodl jsem se však nestranit ani jednomu, takže jsem je nakrásně zprůměroval na pěkných 90% ... Strahd's Possession asi o kousek lépe než 85%, a Stone Prophet možná lehce přes 90% (95% určitě ne, ty výhrady je prostě potřeba brát v potaz).

A jako bonus mi dneska dorazila krabice se Strahd's Possession v disketové verzi