Co říci závěrem? Ravenloft: Strahd's Possession je prostě skvělá hra

Není zas tak tuhé, jak by se na první pohled mohlo zdát a hlavně se to výborně hraje.
Ravenloft je klasickou D&D hrou, která neprodukuje polobohy a musí pak kvůli tomu ohýbat realitu hry. Když jsem kdysi dávno s Baldur's Gate začínal, velmi rád jsem si pročítal popisky a příběhy různých protagonistů, kteří se ve hře třeba jen mihli, nebo byli využiti jako klasická NPC. Zkušenostní strop hry mi nikdy neumožnil se levelem těmto hrdinům ani přiblížit a nijak jsem proti tomu neprotestoval, protože mi to přišlo naprosto správné. V Ravenloftu se sice nezačíná od nuly, ale zase se se mnou hra nijak nemazlila a v podstatě mě rovnou vhodila doprostřed smečky hladových wargů

Ustát první nápor a poté si najít místo k odpočinku, byl z počátku nadlidský úkol.
Pár věcí by se tomu asi vyčíst dalo, ale je to po dlouhé době zase hra, u které jsem snad nevypustil jediné sprosté slůvko

Rýpnout bych si snad mohl hlavně do plynulosti pohybu. Těžko říci, jestli je to tím DOSBoxem, nebo se takhle Ravenloft choval i na nativním hradware, ale na můj vkus jsem se dost často různě zasekával, což bylo nepříjemné hlavně v průběhu boje. V členitějším prostředí mi tak třeba odpadla možnost plynulého couvání. Druhou věcí byla mapa, kde mi dost často při kliknutí na šipky mapa přejížděla z jednoho konce na druhý místo plynulého posunu. Někdy mě úplně ideálně nefungovalo ani psaní poznámek, zejména v okrajích mapy.
Jsou to ale věci, které se dají zkousnout. Hra to vynahrazuje hutnou atmosférou, smyslem pro detail a hlavně hudebním doprovodem. Pokud bych měl vyplivnout nějaké číslo, tak jsem tak v rozmezí 80-90%. Počkám spíše až jak bude vypadat druhý díl. Ono se mi to těžko takhle hodnotí, protože se nemám moc od čeho odrazit.