Nějak se pořád nemůžu dokopat k shrnutí datadisku, což začíná být pomalu akutní

. Po projetí Mass Effect trilogie jsem se totiž vrátil ke dvojce a pokud bych tu měl alespoň něco málo shrnout, tak k tomu budu příběh datadisku jedničky prostě potřebovat

.
Chvilku jsem přemýšlel, jestli k DA2 tvořit samostatné vlákno a třeba i deníčkovat, ale po cca 9 hodinách ve hře se ukázalo, že na deníčkování by to chtělo alespoň dva průchody, protože Kirkwall (ústřední město příběhu), je dost zvláštně nadesignovaný. Tedy mírně řečeno.
Zprvu se hra jevila fajn, ale časem jsem si začal připadat jako v MMORPG - souboje, questy, podivně poslepovaný děj ... Teď už se blížím k 30 hodinám a modlím se, aby už byl konec

. Ne, až tak špatné to není, ale už mě to tou repetitivností ubíjí. Hlavní linka by šla včetně úkolů pro parťáky určitě nacpat do 10 (max 15) hodin. Vše ostatní je vata doplněná haldou soubojů, které jsou navíc uměle natahované díky několika vlnám nepřátel (platí to pro 99% soubojů ve hře). A to vše se odehrává v kulisách, které se v drtivé většině případů opakují. Když si vezmu, za co byly svého času Neverwinter Nights kritizovány, tak by si NWN zpětně zasloužily velkou omluvu

.
Bossfight jsem zažil snad jen jeden a to mezi Akt 1 a 2. Mezitím je řada soubojů průměrných až podprůměrných, těm strategicky zajímavějším se dá totiž vhodnou volbou dialogů vyhnout, což jsem kolikrát záměrně odmítl, abych si to alespoň zpestřil (kvůli tomu to nemůžu hrát jako čistokrevný dobrák). Taktizovat není ve většině případů nutné, družina kolikrát pojde spíš na počet vln, než že by souboj jako takový byl tuhý. No a v takových případech stačí první vlnu někam odlákat a v klidu pobít - druhá (třetí atd.) spawnutá vlna zůstane většinou stát mimo dohled.
Parťáci jsou o kapánek horší než v jedničce, respektive mi zde sedne méně postav. Některé jsem dokonce ke svému překvapení minul, ale těžko říci, jak se mi to povedlo. Jeden týpek měl přibýt skrze DLC, což se nestalo a asi tu půjde o stejnou chybu jako v jedničce. Další týpek pak měl být součástí nějakého úkolu v Akt 1, ale vůbec si nevybavuji, že bych na ten úkol narazil.
Jelikož jsem sáhl po bojovníkovi, tak jsem docela uvítal, že mou partu doplnilo moje dvojče, kouzelnice Bethany. Další byl Varrick, což je postava, kterou znám ze svého krátkého dobrodružství z DA: Inquisition (tedy alespoň doufám, protože nejvíc mi v paměti utkvěl Solas). Po nějaké době jsem měl možnost přijmout Anderse, kvůli kterému je právě potřeba odvyprávět kus příběhu datadisku k jedičce, protože jinak nebude jasné, co se mu ve dvojce přihodilo. Aveline je vedle Varricka další jistota, kterou sebou často vodím. Nahrazuje mi je Alistaira. Romancovatelná ale není.
Pak je tu Isabele, učitelka duelismu z jedničky, která je nyní plně k dispozici jako parťačka a romancovatelná postava (navíc se na ní dobře kouká). Někde jsem zahlídl, že jí někdo hodnotil jako analog Morrigan, ale to je jednak úplně jiná liga a ty dvě nemají hlavně nic společného

. V družině jí mívám kvůli tomu, že je to skvělé DPS a taky kvůli tomu, že druhá pro mě romancovatelná postava je krvavá kouzelnice - elfka Merrill. Tady bych možná pro změnu za sebe řekl, že se tu asi někdo pokusil do družiny nasadit něco na způsob Leliany, ale nefunguje to. Merrill působí jako umíněné děcko, které prostě v družině nechcete. Bohužel, o Bethany jsem v Akt 2 přišel a Merrill je klíčová pro svůj osobní úkol (jak jinak ...

).
Každopádně u hry mě opět drží hlavně příběh. Jednak propojení s jedničkou a pak jde opět o doplnění celkové lore, protože dvojka se zaobírá (odvěkým) konfliktem mezi templáři a mágy. Pokud jde o jedničku, tak v Akt 1 DA2 je třeba názorně ukázáno, proč nemělo zabití Flemeth v jedničce smysl. Škoda jen, že takových propojení tu není více.